Skip to main content

Full text of "Vestník"

See other formats


; 



15 



■ 



SITZUHGSBERICHTE 



DER KÓNIGL. BOHMISCHEN 






MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHE CLÁSSE. 



JAHRGANG 1887, 



Mit 14 Tafeln. 



-<*§£>■ 



P R A G. 

YERLAG DER KČN1GL. BOHM. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN. 
1888. 



> 



uu/iy 



i' 1 n 



věstník 



KRÁLOVSKÉ 



České společnosti nauk 



TŘÍDA MATHEMAT1CK0 - PŘÍRODOVĚDECKÁ. 



-tjr-'- 

ROCNÍK 1887. ecxm-s^ 



S 14 tabulkami. . rt a p 



■<%*>* 



V Praze. 

NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK. 



IV 



Verzeichniss der Vortráge, 

welche in den Sitzmp Ér mathematisch - natupwissenschaftllchen Mk 



im Jahre 1887 abgehalten wurden. 
^3CI 

Den 14. Januar. 

Dr. Fr. Studnička : Uber eine neue Ableitung der Euleťschen Formelu 

fur die Tangenten- und Cotangentenreihe. 
Dr. B. Brauner: Bemerkungen zur Dichtigkeit der Lósungen von 

Cersulfaten. 
Dr. Ot. Feistmantel : Uber kohlenfuhrende Schichten niit Pflanzeh- 

abdriicken in Indien, Afrika und Australien. 
Dr. Fr. Vejdovský: Entwickelung und morpholog. Bedeutung der so.g. 

fibrilláren Punktsubstanz. 
F. Petr: Neue Beitráge zur Fauna der Susswasserscliwámnie Bohmens. 
L. Čelakovský jun. : Uber neue bohmische Pflanzen. 

Den 2S. Januar. 
Dr. A. Fric: Uber neue Erscheinungen an Cephalopoden der bóhm. 

Kreideforniation. 
Dr. L. Čelakovský: Uber die botanische Landesdurchforschung von 

Bohmen im J. 1886. 
C. Niklas: Statik der Fischvermehrung. 
V. Zahálka: Zweiter Bericht iiber die geologischen Verháltnisse der 

Hóhen von Brozan. 

Den 11. Februar. 

Dr. J. Krejčí: Uber die geotektonischen Verháltnisse des Ternu: is 
am Fusse des Kiesengebirges zwischen Trautenau und Hořic. 

Jos. Procházka: Uber miocáne Korallen aus Máhren. 

Dr. B. Brauner : Mittheilungen aus dem Laboratorium der k. k. bóhn. 
Universitát. 



j 

v. 

Seznam přednášek 
ve schůzích třídy mathematicko - přírodovědecké 

roku 1887 konaných. 

š$> 






Dne 14. ledna. 

Dr. Fr. Studnička: O novém odvození Eulerových vzorců pro vypo- 
čítávání tangent a cotangent. 

Dr. B. Brauner: Poznámky k hustotě rozpuštěných sulfátů ceria. 

Dr. Ot. Feistmantel: O uhlonosných vrstvách s otisky bylinnými 
v Indii, Africe a Austrálii. 

Dr. F. Vejdovský: Vývoj a morfologický význam takzvané tečkované 
hmoty nervové. 

F. Petr: Nové dodatky k Fauně českých hub sladkovodních. 
(L. Celakovský ml.: O nových bylinách českých. 

Dne 28. ledna. 

"|Dr. A. Fric: O nových objevech na hlavonožcích českého útvaru 

křídového. 
Dr. L. Celakovský: O botanickém výzkumu Čech r. 1886. 
Č. Niklas: Statika množení se ryb. 
C. Zahálka: Druhá zpráva o geologických poměrech výšiny Bro- 

zanské. 

Dne 11. února. 

Dr. J. Krejčí: O geotektonických poměrech krajiny u paty Krkonoš 
mezi Trutnovem a Hořicemi. 

Jos. Procházka: O třetihorních korálech z Moravy. 

|Dr. B. Brauner: Zprávy z chemického laboratoria c. k. české uni- 
versity. 

( 

I 



/ 



I 

Den 25. Februar. 

Dr. Fr. Augustin: Uber den jáhrlichen Gang der meteorologisch^i 

Elemente. 
Dr. J. Palacký: Uber die Ichthyologie des westlichen Mittelmeerds. 



Den 11. Márz. 

Dr. Fr. Studnička : Uber das hyperbolische Analogon der Ludolphinie. 
Dr. B. Raymann: Studien uber den Isodulcit. 
Dr. J. Palacký: Uber die Flora von Egypten. 
Dr. Ed. Weyr: Zur Theorie der Matricen. 

Den 26. Márz. 

Dr. J. Krejčí: Neue Beitráge zur Erklárung der circuláren und i- 

liptischen Polarisation an Krystallen. 
Fr. Tilšer: Uber einige Eigenschaften des Rotationshyperboloides. 
Ph. Počta: Kritik der Rndistenliteratur. 

Den 22. April. 

Dr. Fr. Studnička: Neue Beitráge zur Hyětographie von Bohmen. 
Dr. J. Velenovský: Uber die Farrenkráuter der bóhmisclien Kreide- 

formation. 
Dr. J. Palacký: Uber die Flora von China. 
M. Lerch: Uber eine trigonometrische Reihe. 

Den 6. Mai. 

Fr. Štolba & Zykán : Uber chem. Arbeiten ini Laboratorium der k. 1 

bóhm. techn. Hochschule. 
Dr. J. Velenovský: Resultate des botanischen Ausfluges nach BuH- 

garien. 
Dr. J. Palacký: Uber Boulengeťs ,Ůbersicht der Eidechsen.' 
M. Lerch: Bemerkung zur Theorie der elliptischen Functionen. 



Den 20. Mai. 

Dr. B. Raymann: Uber den Isodulcit. 

Den 3. Juni. 

Dr. J. Palacký: Uber die Flora von Madagaskar. 

Den 17. Juni. 

Dr. A. Fric: Uber neue Vertebraten aus dem bohniischen Perm. 



\ 



VII 

Dne 25. února. 

Dr. F. Augustin: O ročním postupu meteorologických elementů. 
Dr. J. Palacký: O ichthyologii západního středomoří. 

Dne 11. března. 

Dr. Fr. Studnička: O hyperbolické obdobě Ludolfiny. 
Dr. B. Eaýmann: Studie o isodulcitu. 
Dr. J. Palacký: O egyptské Floře. 
Dr. Ed. Weyr: O theorii matric. 

Dne 26. března. 

Dr. J. Krejčí: Nové příspěvky k vysvětlení cirkulární a elliptické 

polarisace na krystallech. 
Fr. Tilšer: O některých vlastnostech plochy hyperboloidu rotačního. 
F, Počta: Kritický přehled literatury o rudistech. 

Dne 22. dubna. 

Dr. Fr. Studnička: Nové příspěvky k dešťopisu Čech. 

Dr. J. Velenovský: O kapradích českého útvaru křídového. 

Dr. J. Palacký: O Floře čínské. 

M. Lerch: O jisté řadě trigonometrické. 

Dne 6. května. 

Fr. Štolba a Zykán: O chemických pracech v laboratoři c. k. vys. 

školy technické. 
Dr. J. Velenovský: O výsledku botanického výletu do Bulharska. 
Dr. J. Palacký: O Boulengerově přehledu ještěrek. 
M. Lerch: Poznámka k theorii funkcí elliptických. 

Dne 20. května. 

Dr. B. Raýmann: O isodulcitu. 

Dne 3. června. 
Dr. J. Palacký: O Floře Madagaskaru. 

Dne 17. června. 

Dr. A. Fric: O nových obratlovcích z permského útvaru českého. 



VIII 

Dr. Fr. Studnička : Neue Ableitung des 3. Fundarnentalsatzes der De- 

terminantentheorie. 
K. Kíipper: Uber Specialschaaren auf algebraischen Curven. 
Dr. Fr. Augustin: Uber die jáhrliche Periodě der Windfrequenz. 

Den 1. Juli. 

Dr. L. Čelakovský: Beitrag zur Kenntniss der Flora der Halbinsel 

Athos. 
Dr. A. Seydler: Beitrag zur Losung des Problems von Kepler. 
Fr. Sitenský : Beitrag zur Physiologie und Morphologie von Crenothrix 

Kuhniana. 
J. Kušta: Beitrag zur Kenntniss der Steinkohlenflora bei Rakonitz. 
V. Zahálka: Thecosiphonia craniata, nova species einer Spongie aus 

der bohm. Kreideformation. 

Den 14. Oktober. 

Dr. O. Feistmantel : Nachtrag zur Abhandlung uber die pflanzen- 

fíihrenden Schichten Indiens. 
A. Štole: Beitráge zur Fauna der Wásser von Prag. 

Den 28. Oktober. 

Dr. J. Velenovský : Uber einige Pflanzen aus der bóhmischen Kreide- 
formation. 

Ph. Pocta: Uber einige Versuche zur Entstehungstheorie der Lóss- 
puppen. 

Dr. J. Palacký : Uber den Endemismus der Pflanzengenera in Amerika. 

M. G. de Longchamps: Uber das Verháltniss der Trisectrice und 
der Cardioide. 

K. Kupper: Uber das Maximalgeschlecht der Regelfláchen m-ter 
Ordnung. 

Dr. J. N. Woldřich: Uber Diluvialfunde in den Prachover Felsen. 

Den 25. November. 
Dr. J. Palacký: Uber Planchons Ampelideen. 
Dr. O. Feismantel: Uber die geologischen und palaeontologischen 

Verháltnisse der kohlenfuhrenden Schichten in Ost - Australien 
und Tasmanien. 
Dr. Ed. Weyr: Uber den Zusammenhang der Theorie der complexen 

Gróssen mit der Matricentheorie. 
M. Lerch: Uber Functionen mit beschránktem Existenzbereich. 



IX 

Dr. Fr. Studnička: Nové odvození třetí základní poučky determi- 

nantní. 
K. Kupper: O zvláštních tlumech na křivkách algebraických. 
Dr. Fr. Augustin : O roční periodě směru větrů. 



Dne 1. července. 

Dr. L. Čelakovský: Příspěvek k poznání květeny poloostrova Athon- 

ského. 
Dr. A. Seydler: Příspěvek k řešení Keplerova problému. 
Fr. Sitenský : Příspěvek k fysiologii a morfologii Crenothrix Kíihniana. 
J. Kušta: Příspěvek k seznání zvířeny kamenouhelné u Kakovníka. 
Č. Zahálka: Thecosiphonia craniata, nova species spongie křídového 

útvaru českého. 



Dhe 14. října. 

Dr. O. Feistmantel : Dodatek k pojednání o vrstvách s rostlinnými 

otisky v Indii. 
A. Štole: Příspěvky k Fauně vod Pražských. 



Dne 28. října. 

Dr. J. Velenovský: O některých rostlinách křídového útvaru českého. 

F. Počta: O některých pokusech k theorii o vzniku cicvarů. 

Dr. J. Palacký: O endemismu bylinných rodů v Americe. 

M. G. de Longchamps: O poměru třísečnice a kardioidy. 

K. Kupper: O největším rodu ploch přímočarých řádu m-tého. 

Dr. J. N. Woldřich: Diluvialní nálezy v Prachovských skalách. 



Dne 25. listopadu. 

Dr. J. Palacký: O Planchonových rostlinách révovitých. 

Dr. O. Feistmantel: O geologických a palaeontologických poměrech 

uhlonosných vrstev ve Východní Austrálii a Tasmánii. 
Dr. Ed. Weyr : O souvislosti theorie komplexních veličin s matricemi. 
M. Lerch: O funkcích s omezeným oborem existenčním. 



X 

Den 9. Dezember. 

Dr. L. Čelakovský: Uber die Resultate der heurigen botanischen 

Durchforschung von Bóhmen. 
Dr. A. Seydler: Weitere Beitráge zur Losung des Kepleťscken 

Problemes. 
Dr. F. Vejdovský: Uber die Morphologie des Exkretionsapparates. 
M. Lerch: 1. Beitrag zur Theorie der Zahlen. 

2. Neuer Beweis des Caucky'schen Satzes. 
J. Kušta: Neue geologische Beobachtungen in der Umgebung von 

Radnitz. 



XI 

Dne 9. prosince. 

Dr. L. Čelakovský: O výsledcích letošního botanického výzkumu 

Čech. 
Dr. A. Seydler: Další příspěvky k řešení Keplerova problému. 
Dr. F. Vejdovský: O morfologii exkrečního apparatu. 
M. Lerch: 1. Příspěvek k theorii čísel. 

2. Nový důkaz věty Cauchyho, 
J. Kušta: Nová geologická pozorování v okolí radnickém. 



VORTRAGE 

I 3ST DEN SITZUNGEN 



DER 



MiTHEMATISCH-NATDRWISSENSCHAFTLICHEN CLASSE. 



PŘEDNÁŠKY 

TT SEZENÍCH T IŘ X XD ~Z~ 

MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÉ. 



Nákladem král. české spol. nauk. — Tiskem dra. Edv. Grégra v Praze 



1. 

Uber die pflanzen- und kohlenfuhrenden Schichten in 

Indien (beziehungsw. Asien), Afrika und Australien und 

darin vorkommende glaciale Erscheinungen. 

Vorgetragen von Prof. Dr. Ottokar Feistmantel am 14. Januar 1887. 

In Indien und im ostlichen Australien sind gewisse Schichten 
(das Gondwána- System und die New Castle-Series etc.) abgelagert, 
die in einzelnen Abtheilungen reiche Kohlenlager enthalten, und auch 
háuíig schlechtweg als Kohlenformation bezeichnet werden, aber im 
allgemeinen gesprochen eine solche fossile Flora aufweisen, wie wir 
selbe weder in den europáischen noch in den amerikanischen Kohlen- 
ablagerungen antreffen. Áhnliche Ablagerungen, wenn auch nicht so 
reich an Kohlen, sind auch aus SlidaMka bekannt; ebenso treten 
neuerer Zeit analoge Ablagerungen in einzelnen Theilen Asiens hinzu. 

Seit geraumer Zeit wurde von zahlreichen Autoren die Frage 
ventiliert, wie diese einzelnen Ablagerungen sich zu einander ver- 
halten, und was fůr eine Stellung sie in der Reihenfolge der geo- 
logischen Formationen, besonders mit Bezug auf Europa, einnehmen. 
Die Ansichten sind dabei natiirlich ziemlich verschieden ausgefallen. 

Ich selbst hábe mich mit den Fossilien der indischen Kohlen- 
ablagerungen durch eine ganze Reihe von Jahren (acht Jahre in 
Kalkutta) bescháftigt und selbe in mehreren Abhandlungen (vier 
Bánden) der Palaeontologia indica beschrieben und abgebildet. Auch 
hábe ich reiche Sammlungen australischer Pílauzenfossilien unter- 
sucht und beschrieben und selbe so aus eigener Anschauung kennen 
gelernt. Uber Sudafrika und Tonkin hábe ich die nothige Litteratur 
verglichen. 

Als ich im J. 1883 Indien verliess, befand sich die Angelegen- 
heit der Vergleichung der genannten Pflanzenschichten in einem 
solchen Stadium, das den damals zu Gebote stehenden Aufschliissen 
und Berichten meinerseits am Besten Rechnung zu tragen schien. 



Es wurden nemlich in den genannten drei Lándern gewisse 
Schichten, die ihrer Zusammensetzung nach auf eine Mitwirkung von 
glacialen Vorgángen schliessen liessen, als Richtschnur angenommen 
und um diese dann die iibrigen Schichten, wie es am naturgemassesten 
schien, gruppiert. 

In letzter Zeit sind aber uber denselben Gegenstand einzelne 
Aufsátze publiciert worden, die zuni Theil álteres wiederholten, zuin 
Theil aber auch neue Beobachtungen brachten, die die Wechselbe- 
ziehungen der genannten Kohlenschichten und ihr vermutliches Alter 
verschieden von der von mir angegeben Weise erscheinen lassen 
sollten. 

Es erscheint mir daher notwendig, die ganze Angelegenheit 
einer grůndlichen Darstellung zu unterziehen. 

Ich will dabei in systematischer Weise vorgehen, und in gemein- 
verstándlicher Anschauung die Verháltnisse in den einzelnen Lándern, 
wie ich sie entweder aus eigener Erfahrung, oder aus den verláss- 
lichsten Litteraturangaben kenne, vorfuhren, um daraus dann solche 
Vergleichungen und Schliisse abzuleiten, wie sie sich in natíirlicher 
Weise von selbst ergeben. 

In spekulative Darstellungen werde ich mich nicht einlassen; 
diese íiberlasse ich jenen, die sich besser darauf verstehen, der Theorie 
wegen, ganze Continente mit hohen Gebirgen, Gletschern und ganzen 
Flusssystemen erscheinen und wieder verschwinden zu lassen. 

Ich meinerseits lege Wert darauf, dass ich die Verháltnisse, 
und besonders die in den Schichten enthaltenen Pflanzenreste hin- 
reichend kenne, die, als die hauptsáchlichsten Einschlisse, jeden- 
falls auf eine wíirdige Beriicksichtigung Anspruch machen konnen. 

Der ganzen Diskussion liegt auch hauptsáchlich die von manchen 
Autoren behauptete gróssere Berechtigung von marinen Fossilien, das 
Alter zu entscheiden, zu Gruncle. — Uber diese einseitige Bevor- 
zugung will ich mich nicht náher aussprechen — ein jeder moge 
sie von seinem eigenen Stanclpunkte beurtheilen. Ich bin weit- 
entfernt, meinerseits clen Vorzug von Pflanzenfossilien zu behaupten 
— aber sehe auch nicht ein, warum in solch máchtigen Formatio- 
nen, wo fossile Pflanzen die vorwiegendsten Einschliisse bilden, diese 
nicht zur Feststellung des Alters und der Gliederung benútzt werden 
sollten. Es wird sich hauptsáchlich darům handeln, die oberen und 
unteren Grenzen, womoglich sicher zu stellen, wobei dann das Alter 
der dazwischen liegenden Schichten sich von selbst ergiebt. 



I. Indien. 

In geologischer Bezieliung wird Ostindien vornemlich in zwei 
sog. Gegenden (region oder area) eingetheilt, und zwar eine sog. 
peninsulare Gegend und ausserpeninsulare Gegend. Letztere umfasst 
hauptsáchlich die Formationen des Himálayagebirges, seiner Ausláufer 
und Vorberge; — ihre Schichten bestehen zumeist aus arcliaischen 
und marinen Ablagerungen, die in clen meisten Fállen unter den 
europáischen Formationen ihre Reprásentanten haben. 

Die „peninsulare Gegend" umfasst die Ablagerungen der eigent- 
llchen Halbinsel und der weiten sog. Indo-Ganges-Ebene. Die áltesten 
Gesteine in genannter Gegend sind Gneisse von massenhafter Aus- 
dehnung. Weiter folgen metamorfische Gesteine unbekannten Alters. 

Die zunachst folgende Formation umfasst eine Folge sedimen- 
tarer Schichten von Sandsteinen, Schiefern und Kalksteinen, die keine 
Fossilien einschliessen, deren Alter daher nicht sicher gestellt ist, 
obzwar sie fůr altpalaeozoisch, angesehen werden. Die Formation ist 
unter dem Namen der Wrač%a-Formation bekannt, weil sie haupt- 
sáchlich im Vindhyagebirge und dessen Ausláufern entwickelt vor- 
kommt. Die ganze Formation ist in eine untere und obere Abtheilung 
unter schieden, deren jede wieder aus einzelnen Schichten, die eigene 
Namen erhalten, getheilt ist. Selbe finclet sich aber auch in anderen 
Theilen Indiens wieder. 

Zunachst folgen in der Reihe Stísswasserablagerungen mit 
Kohlen, Pflanzen und Landthieren, das sog. Gondivánasystem , das 
ich eben speciell beschreibe. 

Von grosser Ausdehnung sind die vulkanischen Gesteine im 
Westen der Halbinsel, in einer Ausdehnung von etwa 12500 Qu.- 
Meilen, und an manchen Stellen wohl bis 6000' machtig. Es ist 
dies der sog. Dekkan-Trapp, ein Basaltgestein, das die mannigfachsten 
Varieta ten aufweist und eine ganze Reihe schoner Minerále, nament- 
lich Zeolite einschliesst. 

An der Basis des Trapps, und hóher hinauf lagern sedimen- 
tare Schichten, die in den Bereich desselben gehoren, Fossilien ent- 
halten und von marinem, brackischem und Sůsswasser-Ursprung sind. 

Der Ausfluss der Dekkantrapjps wird in die Zeit zwischen obere 
Kreide und unteres Tertiár gesetzt. Ausserdem giebt es áhnliche 
Trappe an anderen Orten (Rájmahál, Assam etc), die alter sind. 
Vielfach werden die Kohlenschichten von Trappadern durchbrochen. 

Andere sedimentare Schichten ih der Halbinsel sind: marine 
Kreideschichten von Trichinopoli, in sudlichen Indien, (siidlich und 



6 

siidwestlich von Madras) ; marine Kreideschichten bei Bágh, im west- 
lichen Theile des Vindhyagebirges ; marine^ jurasische und Kreide- 
sehichten in Kach (Cutch) nordwestlich von Bombay, und marine 
jurasische Schichten bei Jesalmir, in Rájputána. 

Endlich sind die alluvialen Formationen der Indo-Ganges-Ebene 
jůngsttertiáren und spáteren Alters. 

Das Gondwána-System. — Kohlen- und pflanzen fiihrende Schichten. 

Das sog. Gondwána-System ist jedenfalls das wichtigste unter 
den geologisclien Systemen im Halbinselgebiete Indiens, einestheils da 
es reich an fossilen Resten ist und anderentheils, da es die haupt- 
sáchlichsten Kohlenlager Indiens entbált. 

Friiher wurden diese Schichten in der indischen Geologie kurz 
Planťbearing Series 1 ) genannt. Mit der fortschreitenden Kenntniss 
der ganzen Reihenfolge derselben machte sich bald die Unzuláng- 
lichkeit des angefuhrten Namens fuhlbar; und so kam es, dass im 
J. 1872 Mr. H. B. Medlicott, der jetzige Direktor der geologischen 
Anstalt in Kalkuta den Namen Gondwána-System dafiir in Vorschlag 
brachte : doch durfte er den Namen damals nicht in die Óffentlich- 
keit bringen und war derselbe nur an der Anstalt geláufig; erst seit 
meinem ersten Aufsatze 2 ) Uber indische Flora, 1876, kam der Name, 
auch im Druck, in allgemeinen Gebrauch. 

Was die Verbreitung dieser Schichten in Indien betrifft, will ich 
folgendes hier anfiihren. 

1. Von Raniganj in Bengál (das sog. Raniganj-Kohlenfeld) er- 
strecken sich diese Ablagerungen in einzelnen abgesonderten Becken 
durch das Thal des Damuda Flusses nach dem Hochlande der Provinz 
Chutia Nágpur; die Namen der einzelnen Becken sind (von Ost nach 
West) : Jharia ; Bokháro und Rdmgarh ; die beiden Káranpiíra ; 
Auranga; Hutdr und Daltonganj. 

2. Nórdlich von dieser Erstreckung finden sich ebenfalls ein- 
zelne abgesonderte Ablagerungen, und zwar in den Bdjmahál-Hůgeln ; 
bei Karharbdri (Giridi) und bei Deogarh, nahé der Station Khar- 
matař, der East India Railway. Alle genannten Becken liegen in 
Bengalen. 



1 ) Pflanzenfuhrende Gruppe. 

2 ) Notes on the age of some fossil Floras in India. Rec. Geol. Survey of 
India; Vol. IX. 1876. p. 28. Der Name wurde von der alten Provinz Gond- 
wána } wo die Schichten háufig vorkommen, abgeleitet. 



3. Zimáchst finden sich dann dieselben Schichten, weiter westlich 
in einer ausgedehnten Ablagerung, welche Theile des westlichen, und 
síidwestlichen Bengalens, der Provinz Rewah, und der centralen Pro- 
vinzen unifasst. Der grosste Theil hievon entfállt auf Rewah und ist 
unter dera Namen des grossen Siid-Beivah Beckens bekannt. Von dort 
erstreckt sich der Coinplex in siidostliclier Richtung durch Sirgujah 
(bildet das Ramkola-Tatapdni Coalfield) nach dem Raigarh- und Hingir- 
Kohlenfelde im s. w. Bengalen, und setzt weiter nach Orissa fořt, an 
Sambalpur vorbei, und bildet nordwestlich von Katák das Tátchir- 
Kohlenfeld. 

4. Das grosse Súd-Rewah-Becken hángt durch einen schmalen 
Streifen von obersten Gliedern der ganzen Schichtenreihe, nach Westen, 
niit der ausgedehnten Ablagerung im Sdtpara-Gebirge (das sog. Sát- 
para-Becken) zusammen. Es war insbesondere nach Untersuchung 
dieses Kohlenbeckens, dass das ganze Schichtensystem mit dem Na- 
men Gondwdna- System (nach der alten Provinz Gondwána) belegt 
wurde. Gegen Westen verliert sich die Schichtenreihe dieses Beckens 
unter die Trappgesteine des Dekkan. 

5. Gegen Suden vom Sátpara-Becken treffen wir zuerst hieher 
gehorige Schichten bei Nágpur an; weiter sůdlich ist eine gross- 
artige Erstreckung im Bereiche der Wardha- 3 ) und 6ro<tó>6m-Flusse. 
Der nordliche Theil, im Thale der Wardha-Flusses ist als Wardha 
Coalfield bekannt. Sudlich erstreckt sich der Complex bis gegen Rdja- 
mahendri, in der Deltaspitze des Godávari, wo auch der Ort Gola- 
pilli, bei Ellore, mit interessanten Pflanzenfossilien gelegen ist. 

6. Sudwestlich vom Delta des Godávari-Flusses finden sich ein- 
zelne Ablagerungen entlang der SiidostMste (Karnatik) bis in die Gegend 
von Trichinopoli ; da haben wir die Ablagerung am Sild-Kistna (Vemá- 
veram); die Sripermatur-area (bei Madras) und die Utatúr Pflanzen- 
schichten bei Trichinopoli. 

7. Weit im Westen finden sich pflanzenřuhrende Schichten des 
Gondwána-System (die Umia-Gruppe) in Kach (Cutch) , und selbe 
wurden vor einigen Jahren auch in der Halbinsel Rathiaivár von 
Herrn F. Fedden entdeckt. 4 ) In Kach (Cutch) sind diese Schichten 
von besonderer Wichtigkeit, da sie mit marinen Schichten von jiingst- 
jurassichem Alter in Verbindung stehen. Alle bisher erwáhnten Ab- 
lagerungen befinden sich in der Halbinselgegend. 



3 ) Zufluss des Godávari. 

4 ) Feistmantel : Records Geolog. Survey of India; Vol. XIII. pt. 1. pp. 62—64. 



8 

8. Nur ein schmaler Streifen von hieher gehorigen Schichten 
findet sich in der extrapeninsularen Gegend, nemlich ani Fusse des 
óstlichen Himálaya, in Sikkim und West-Assam. 

Die grundliche Kenntniss der Verháltnisse dieses Schichten- 
systemes ist einzig den Arbeiten der einzelnen Mitglieder der geo- 
logischen Anstalt fur Indien, der ich auch durch 8 Jahre (1875 bis 
1883) angehorte, zu verdanken, obzwar uber Fossilien einzelner 
Schichten auch von auswártigen Autoren Arbeiten vorliegen. Die 
wichtigsten derselben sind in Kurze die folgenden. 

Brongniart (A): Histoire des végétaux fossiles 1828. Beschreibt 
zwei Arten von Glossopteris (aus Australien und Indien). 

Goppert (Prof.) : Systema filicum fossilium 1836. Beschreibt auch 
Glossopteris. 

Boyle : Illustrations of the Botany etc. of the Himálayan Moun- 
tains, 1839. Stellt vier Arten von Pflanzen aus dem Baniganj-Kohlen- 
felde auf. 

Mor ris (Prof.): In Capt. Grants Abhandlung iiber Kach (Cutch) 5 ) 
beschreibt einzelne fossile Pflanzen aus oberjurassischen Schichten. 
Die thierischen Běste von dort beschrieb Sowerby (daselbst) ; spatere 
Erganzungen erfolgten von Capt. Smee 6 ) 

Morris : In Annals a. Magaz. of Nat. History Vol. VIL (1841) 
p. 110. Zwei Arten von Ptilophyllum von Indien. 

TJnger: Genera et species plantarurn fossilium 1850. Fiihrt die 
bis zu der Zeit bekannten Pflanzenreste an. 

Mc Clelland: Beport on the Geological Survey of India 1848 
bis 1849. Enthált Figuren verschiedener Pflanzenreste von nicht ge- 
ingem Interesse. 

Egerton, 1851, beschreibt verschiedene Fischreste aus den Ab- 
lagerungen ini Dekkan. 7 ) 

Sehr grosse Dienste erwies der indischen Geologie und Palae- 
ontologie der Missionár Hislop, indem er iiber indische Geologie 
schrieb, 8 ) und zahreiche Fossilien aus den Gonclwána-Schichten sani- 



5 ) Transactions, Geol. Soc. London, Ser. 2. Vol. V. 
G ) Ebenda. 

7 ) Quart. Journal Geolog. Society, London. Vol. VIL p. 272. pl. XV. IX. p. 
351. X. p. 371. 

8 ) Journ, A&iat. Society Bengál. 1885. Vol. XI. Kartě. Qu. J. Geol. Soc. XI. 
Mit Kartě. Ebenda XI. p. 555. Ebenda. XVIII. p. 346. XVIII. p. 36. 



9 

melte, die von einzelnen Autoren, wie Oldham, 9 ) Owen 10 ) und Bun- 
bury 11 ) beschrieben wurden. 

Zigno: Observations on the flora of the Oolites, 1 *) erwáhnt auch 
indische Pflanzenreste, sie zu Oolith stellend. 

Zigno: Sopra depositi di piaute fossili del America settentrio- 
nale, delle Inde e dell Australia etc. ; 13 ) hier wird die Rájmabál- 
Gruppe zu Lias gestellt. 

Jones (Prof. Kupert) : Monograph of Estkeriae ; 14 ) aucb ein- 
zelne Estherien aus dem Gondwána-System werden darin beschrieben. 

Prof. Morris war 1862 Mitautor der ersten Abtlieilung der 
Rájinahálflora. 

Prof. Ettingshausen: Die Farrenkráuter der Jetztwelt etc. Wien 
1865. Erwáhnt auch einige indische Taeniopteriden, als liasische 
Forinen. 

Zigno : Flora formationis ooliticae 1856 . . . 

Huxley (1865) beschreibt 15 ) fossile Vertebraten aus der Pan- 
chetgruppe bei Raniganj und bezieht sich auch auf anclere der- 
selben (Hyperodapedon, Parasuchus etc.) in anderen seiner Auf- 
sátze. 16 ) 

Schimper: Traité de Paleontologie végétale 1869 — 1874. Fiihrt 
die bis dahin bekannten Pflanzenreste aus Indien an ; doch sind selbe 
dem Alter nach nicht richtig klassificiert (indem die aus tieferen 
und oberen Schichten als oolithisch dargestellt werden). 

H. F. Blanford: On the age and Correlations of the Plant- 
bearing Series of India etc. Quart. Journ. Geol. Soc. Novembre 1875, 

Egerton (Sir Ph.) und Miall (Prof.) beschrieben 1878 Fischreste 
(Ganoiden und Ceratodus) aus Ablagerungen im Dekkan. 17 ) 

Dr. W. Saise : The Kurhurbali coalfild. 1880. Darin werden die 
geologischen Verháltnisse dieses wichtigen Kohlenfeldes ziemlich ein- 
gehend behandelt. 



9 ) Mem. Geologl. Survey of India. I. p. 296. m. Tafeln. 

10 ) Qu. Journ. Geolog. Soc. XI. p. 37. Tafel II. 

") Ebenda. Vol. XVII. p. 325 etc. Taf. VIII.— XII. 

12 ) Ebenda. Vol. XVI. p. 110. 

13 ) Padova 1863. 

14 ) Palaeontographical Society, London, 1862. Auszug in: Qu. J. Geolog. Soc. 
XIX. p. 140. etc. 

15 ) Pal. indica. Ser. IV. 1. 1865. 

ie J Qu. Journ. Geol. Soc. London. XXV. p. 138 etc. Ebenda XXVI. pp. 32 etc. 

1870. Auch: XXXI. p. 432. etc. 
") Palaeont. indica. Ser. IV. 2. 1878. 



10 

Die wichtigsten Arbeiten uber die Verháltnisse des Gondwána 
System sind selbstverstándlich in den Publikationen der Geological 
Survey of India; und zwar in den Records, in den Memoirs und in 
der Palaeontologia indica, in welch letzterer besonders die umfang- 
reichen palaeontologischen Arbeiten uber die fossile Flora von mir 
selbst 18 ) (4 Bánde) und uber die Thierreste (von Lydekker, Huxley, 
Egerton und Miall) enthalten sind. 

Eine zusammenfassende Darstellung der geologisch-palaeontolo- 
gischen Verháltnisse, wie sie bis 1879 festgestellt waren, ist ini 
„Manuál of the Geology of India", 3 Bde. und Kartě enthalten. 

Ausserdem wurden von Mitgliedern der Anstalt Aufsátze in an- 
deren Zeitscliriften publiciert. Hieber gehort : Balí : On the coalfields 
and coalproduction in India; 1879. 19 ) leh selbst hábe zwei Aufsátze 
in dem Journal der Asiatic Society fůr Bengál in Kalkutta ver- 
óffentlicht. 2o ) 

Von Herrn Wynne, friiher Mitglied der Anstalt, stamnit aus 
jíingster Zeit ein hierbezíiglicher Aufsatz: On a certain fossiliferous 
pebble band in the Olivě Group of the Eastern Salt-Range, Panjab. 21 ) 

Auch finden sich in einzelnen Aufsátzen allgemeineren Inhaltes 
(von W. T. Blanford, Oldham, etc. die ich anfiihren werde) sowie 
in einzelnen Arbeiten liber die australischen Kohlenablagerungen 
(Clarke, Mc'Coy, Brough Smyth, Feistmantel, Tennison Woods etc.) 
vielfache Beziehungen zu dem Gondwána-System in Indien, worauf 
ich noch zuriiekkommen werde. 

In stratigrafischer Beziehung ist das Gondwána-System am besten 
in eine „obere*, „mittler.e 11 und „untere" Abtheilung zu scheiden. Dieser 
Unterschied ist auf palaeonthologische Merkmale basiert; jedoch muss 
bemerkt werden, dass das háuflgste Fossil, Glossopteris der unteren 
Abtheilungen in die obere hinúbergeht, wogegen die charakteristi- 
scheste Pflanze der oberen Abtheilung, die Cycadee Ptilophyllum in 
den unteren bisher nicht gefunden wurde, was jedoch ganz leicht er- 
klárlich ist. (Siehe Anmerkung 45.) Die bisher iibliche Eintheilung des 



18 ) Gondwána-Flora. Ein Theil der Rájmahál-Flora im I. wurde von Oldham 
und Morris (1862) bearbeitet. Doch hábe ich spater auch diesen Theil in 
meine Arbeiten einbezogen. 

19 ) Scientific Proceedings of the Royal. Dublin Society. 21. April 1S79. 

20 ) Raniganj fossils: Journ. As. Soc. Bengál, 1876. Vol. XLV. plates. Sketch 
of the history of the fossils of the Indián Gondwána S3 r stem. Ibidem. Vol. 
L. Pt. II. 1881. 

21 ) Quart. Journ. Geol. Soc. 1886. Vol, XLII. August, 



11 



Gondwána-Systein, war bloss in eine „obere" und „untere" Abthei- 
lung; doch bewogen niich die im weiteren gescliilderten Verháltnisse 
eine Eintheilung in drei Abtheilungen vorzuschlagen. 

Jede dieser Abtheilungen zerfállt wieder in einzelne Gruppen, 
und diese enthalten wieder verschiedene Schichten. Die allgemeine 
Ůbersicht ist die folgende (von oben nach abwárts): 



A. Obere Abtheilung des Gondwána-System. 

Jabálpur- 22 ) í Umia-Gruppe. Tripetty-Sandsteine. Chikiala-Sandsteine. 
Schichten- J Jabálpur-Gruppe. 
reihe I Bagra-Gruppe. 

Chari-Gruppe in Kach. 
Denwa-Gruppe. Kota-Maléri-Schichten. 
Sripermaturgruppe. Ragavapuram. Vemáveram. 
Utatúr-Pflanz en s chi chtěn . 

Rájmahálgruppe. Atgarh Sandsteine. Sironcha-Sand- 

steine. 
Pachmári Sandsteine. Dubrájpur-Gruppe. 



Zwischenliegen- 
de 22 ) Schichten. 



Rájmahál- 22 ) 
Schichtenreihe 



B. Mittlere Abtheilung. 22 ) 

Hieher gehóren vorerst gewisse Schichten, die ich dann náher 
specificieren werde. Ausserdem besonders: 
Panchet 23 )-Reihe { Panchet-Gruppe. Almod Schichten. 

/Mángli Schiefer. 
Damuda- 23 ) Kánithi-Gruppe. Raniganj Gruppe. Bijori-Horizont. 
Reihe. | Eisensteinschiefer. Motur-Horizont. 
Barákar-Gruppe. 



C. Untere Abtheilung des Gondwána-System. 



Talchir 23 ) 
Reihe. 



Karharbári-Schichten 22 ). 
Talchir-Schiefer. 
Bank mit Block-Conglonierat 
Die Charakteristik der einzelnen Schichtengruppen ist in Kurze 
die folgende. 



1 Talchir-Gruppe. 



22 ) Diese Namen wurden von mir in Vorschlag gebracht. 

23 ) Eingefuhrt von W. T. Blanford 1878. 



i 



12 



A. Obere Abtheilung des Gondwána-System. 

1, Jabálpur-Schichtenreihe. 

a) Umia-Gruppe. Die hochste Schichte des Gondwána-Systems 
iiberhaupt. Der Name wurde von Dr. Stoliczka vorgeschlagen, fur die 
obersten jurassischen Schichten in Kach, nordwestlich von Bouibay. 

Die Gruppe enthált: marine Thierreste (beschrieben von Dr. 
Waagen) von oberstjurassiscliem Alter. — Pflanzenreste mit Ptilophyl- 
lum cutchense etc. Auch wurde ein Unterkiefer von Plesiosaurus in- 
diem gefunden. 

Spáter wurde dieselbe Gruppe auch in der Halbinsel Kathiawár, 
mit áhnlichen Pflanzenresten erkannt. (F. Fedden). 

Marine Reprásentanten derselben Gruppe sind auch die sog. 
Tripetty Sandsteine (von W. King) ani unteren Godávari, mit Trigo- 
nien und Ammonites. 

Das Alter dieser Gruppe ist unzweifelhaft oberstjurassisch, den 
marinen Thierresten nach, obzwar die Flora einen etwas álteren 
Charakter zeigt. 

b) Jabálpur-Gruppe. — 1871. Oldham: Geology of tne Central 
Provinces; in: Rec. Geological Survey of India. IV. p. 75. 

Die hochste Gruppe des Gondwána-Systems im Sátpara-Becken 
und in Sud-Reivah, sogenannt nach der Stadt Jabálpur, Endstation 
der East India Railway. Enthált nur Pflanzenabdrucke , die im 
ganzen solche sind, wie in der Umiagruppe — obzwar in Sud-Rewah 
einige Formen sich darunter vorfinden, die dann in einer tieferlie- 
genden Gruppe háufiger sind. 

In Schiefern dieser Gruppe am £Aer-Flusse, im Sátpara-Becken, 
hábe ich Exempláre von Glossopteris, einer sog. Leitpflanze der tieferen 
Abtheilungen des Gondwána-System identiťiziert ; das Exemplár befand 
sich in den álteren Sammlungen der Anstalt, wurde aber nicht 
beachtet. 

Ich halte die Jabálpur-Gruppe fůr nicht viel alter als die Umia- 
Gruppe. 

In diese Schichtenreihe gehort vielleicht auch noch die Bagra- 
Gruppe aus dem Sátpara-Becken (1872, Medlicott, Mem. Geol. S. I. 
Vol. X. p. 133, 150), obzwar bis jetzt keine Fossilien darin gefunden 
wurden. 



13 



2. Zwischenliegende Schichten (Intermediate Groups). 

c) Kota-Maléri-Gruppe. — 1876. Hughes: Rec. Geol. S. I. Vol. 
IX. pl. 3. 1877 : The Wardha valley coalfield. Mem. Geol. S. India. 
Vol. XIII. Pt. 1. p. 81. 1887: W. King. Rec. Geol. S, Ind. X. Pt. 2. 
p. 58. 

Diese Gruppe ist zuerst am oberen und mittleren Godávari 
bekannt geworden und hat clen Namen nach den Ortschaften Kota 
(bei Sironcha Centr. Provinzen) und Maléri, sitdlich von Chanda er- 
halten. Selbe enthált (in zwei Horizonten) interessante Land- unci 
Sitsswasser-Thiere (Fische und Reptilien). Und zwar fůhren die rothen 
Thonschichten von Maléri, Reptilien (Parasuchus Hislopi und Hype- 
rodapedon Huxleyi etc.) und Fische (Ceratodus — zahlreich). Die 
Kalkschichten von Kota enthalten Ganoiclfische. — Doch ist bis jetzt 
nicht ganz sichergestellt, welche von den Schichten die altere ist; 
obzwar es fiir die Maléri-Thone das wahrscheinlichere ist. 

In clerselben Gegend kommen auch Pflanzenschichten vor und 
zwar bei Ckirákunt (am mittleren Godávari), die dieselbe Lage inne- 
haben, wie die obengenannte Gruppe. Die Pflanzen sind dieselben, 
wie in einzelnen Ablagerungen an der Sud-Ostkuste, die ich weiter 
erwáhne. 

Spáter wurden ganz áhnliche Schichten, wie clie Malérithone, mit 
ahnlichen Reptilresten (Hyperodapedon Huxleyi, Belodon, aber ohne 
Ceratodus,) bei Tiki (81°25' 6. L. und 23°56' s. Br.) im Sud Rewah- 
Becken vorgefunden. 

Die sog. Demva- Gruppe im Sátpara-Becken 24 ) scheint der Malé- 
ri-Schichte analog zu sein; ein Kopfschild von Mastodonsaurus wurde 
darin gefunden. 

Wirbel eines Krokodils aus der Gruppe Parasuchia, wurden 
auch in der Chari-Gruppe im Jura von Kach gefunden, unci cliirfte 
selbe daher der Denwa-Gruppe entsprechen. 

Die Sripermatur-Gruppe 2 ' ) gehort ebenfalls in diese Reihe, selbe 
ist in der Gegend von Madras entwickelt und enthalt marine Thier- 
reste und Pflanzen. Die Thierreste sind jurassisch; clie Pflanzenreste 
enthalten Formen der hóheren und tieferen Reihe der oberen Ab- 
theilung cles Gondwánasystems. Den Fossilien nach entsprechen ihr 



24 ) H. B. Medlicott. Mem. Geol. Survey of India. Vol. X. 

25 ) 1873. Foote: Geology of Madras. Mem. Geol. Survey of India. Vol. X. pp. 
63 etc. 






14 

die Schiefer von Vevmdverarn™) (12 engl. Meilen nord-nordostlich von 
Ongole in Sůd-Kistna-Distrikt), die Utatúr-Pflanzenschichten* 1 ) (bei 
Trichinopoli) und endlich die Schiefer von Ragavapuram 28 ) (27 engl. 
Meilen nord-ostlich von Ellore und westlich von Rájamahendri, am 
unteren Godávari). Anch die schon erwáhnten Schichten von Chira- 
kunt gehoren hieher. — Alle sind jedenfalls etwas hoher als die 
náchstfolgende Gruppe. 

3. Rájmahál-Schlchtenreihe. 

Rájmahálgruppe im engeren Sinne. 29 ) Ist die tiefste Fossilien 
fuhrende Schichte der oberen Abtheilung. — Ihre Ausscheidung und 
Unigránzung ist nicht nnr durch die Lagerungsverháltnisse 30 ), sondern 
auch durch die eigenschlossenen Pflanzenreste notwendig geworden. 
Charakterisiert ist sie insbesondere durch zahlreiche Arten von Mac- 
rotaeniopteris, Cycadites und Pterophyllum (mit verschiedenen Unter- 
gattungen), wáhrend mehrere andere Arten mit solchen in den vor- 
hergehenden Schichten identisch sind. 

Typisch ist diese Gruppe in den Rdjmahdl-Hilgeln in Bengalen 
entwickelt. Doch hat sie auch an einigen anderen Orten ihre Reprá- 
sentanten. 

Vorerst gehoren hieher die Sandsteine von Golapilli (bei Ellore) 
am sudlichen Godávari 31 ), wo zahlreiche Pterophylla vorkommen. 

Ferner die Atgarh- Sandsteine (bei Katák in Orissa) mit Pflanzen- 
resten. 

Ausserdem diirften der Lagerung nach hieher zu stellen sein : 
die Pachmar i- Sandsteine im Mahádeva-Gebirge im Sátpara-Becken ; 
die Dabrdjpur-Gruppe im Rájmahál-Gebirge und andere kleinere Ab- 
lagerungen im Dekkan, von weniger Bedeutung. 



2e ) 1879. Foote, Mem. Geol. Survey of India. XVI. pt. 1. pp. 60. 66. 

27 ) 1873. Foote, Ibidem, Vol. X. p. 63; 1878: Rec. Geol. S. of India. Vol. XI. 
p. 258. 

28 ) 1879. Foote, Ibidem. Vol. XVI. pt. 1., p. 76. 

29 ) Wohl zu unterscheiden von dem fruheren Begriff Májmahál-Series, der 
mehrere Gruppen umfasste und fast gleicbbedeutend war mit der oberen 
Abtheilung des Gondwána-System. 

30 ) Balí: Geology of the Rájmahál Hills. Mem. Geol. Survey of India XIII. 
p. 55. (resp. 209). Auch Feistmantel: Rájmahál-Flora. Gondwána- Flora 
Vol. I. 1880. 

31 ) 1874 King (W.) Rec. Geol. Survey of India. VII. p. 159. 



15 

Da es keinem Zweifel unterliegt, dass diese drei Schichtenreihen 
ihrem Alter nach wohl in dieselbe Kategorie gehoren, will ich im 
folgenden die aus ihnen bekannten Fossilien zusainmenfassend an- 
fuhren, wobei Jab. = die Jabálpurreihe, Zw. =z die Zwischenreihe und 
Ráj. zz die Rájmahálreihe bedeutet. 

Pflanzenreste. 32 ) 

Chondrites (?) dichotomus Morr. sp. Jab. 
Equisetum rajmahalense Schimp. Ráj. 
Gleichenia bindrabunensis Schimp. Ráj. 
Pecopteris tenera Feistui. Jab. 
Danaeopsis rajmahalensis Feistm. Ráj. 
Dicksonia bindrabunensis Feistm. Ráj. 
Dicksonia lobata Oldh. & Morr. Ráj. 
Dicksonia sp. Jab. 

Sphenopteris (Dicksonia) comp. arguta L. & H. Jab. Ráj. 
Hymenophyllites (Dicksonia) bunburyanus Oldh. & Morr. sp. Ráj. 
Alethopteris (Asplenium) whiťbyensis Gópp. Jab. Zw. 
Alethopt. (Asplenium) indica Oldh. & Morr. sp. Jab. Zw. Ráj. 
Wohl nur eine gróssere Varietát der ersteren. 

Alethopt. (Asplenium) medlicottiana Oldh. (Fstm.) Jab. 

Sphenopteris hislopi Oldh. Rájm. 

Sphenopteris (?) membranosa Fstm. Rájm. 

Cyclopteris oldhami Fstm. Rájm. 

Alethopteris lobifolia L. & H. Jab, 

Thinnfeldia indica Fstm. Rájm. 

Thinnfeldia subtrigona Fstm. Zw. 

Dichopteris ellorensis Fstm. Zw. 

Pachypteris specijica Fstm. Jab. 

Pachypt (?) brevipinnata Fstm. Jab. 

Asplenites (Lepidopteris) macrocarpus Oldh. & Morr. sp. Rájm. 

Pecopteris reversa Fstm. Zw. 

Taeniopteris densinervis Fstm. Jab. 

Macrotaeniopteris crassinervis Fstm. Ráj. 

Macrotaeniopt lata Old. & Morr. Rájm. 

Macrotaeniopt. morrisi Oldh. Ráj. 

Macrotaeniopt. ovata Schimp. Raj. 



Vergleiche: Feistraantel Gondwána-Flora. Vol. I, II. Vol. IV. pt. 1. 



16 



Macrotaeniopteris sp. Jab. 

Oleandridium vittatum Bgt. sp. Jab. 

Angiopteridium spathidatum Schimp. Zw. Rájm. 

Angiopt. méClellandi Oldh. & Morr. sp. Zw. Eájm. 

Angiopt. ensis Oldh. sp. Rájm. 

Angiopteridium sp. Zw. 

Glossopteris comp. communis Fstm. Jab. 

Rhizomopteris halli Fstm. Rájm. 

Lycopodites (Cheirolepsis) gracilis Rájm. 

Pterophyllum carterianum Oldh. Rajrn. 

Pterophyllum crassum Morr. Rájm. 

Pterophyll, distans Morr. Rájm. 
Pterophyll. footeanum Fstm. Zw. 
Pterophyll. kingianum Fstm. Rájm. 
Pterophyll. medlicottianum Old. Rájm. 
Pterophyll. nerbudaicum Fstm. Jab. 
Pterophyll. propinquum Gopp. Rájm. 
Pterophyllum rajmahalense Morr. Rájm. 
Anomozamites fissus Fstm. Zw. Rájm. 
Anomoz. jungens Fstm. Zw. 
Anomoz. lindleyanus Schimp. Zw. 
Anomoz. morrisianus Oldh. sp. Rájm. 
Anomoz. princeps Oldh. & Morr. sp. Rájm. 
Zamites proximus Fstm. Zw. Rájm. 
Podozamites hacketi Fstm. Jab. 
Podoz. lanceolatus L. & H. ; genuinus. Jab. Zw. 
Podoz. lanceolatus L. & H. var. spathulatus Jab. 
Ptilophyllum acutifolium Morr. Jab. Zw. Rájm. 
Ptilophyllum cutchense Morr. Jab. Zw. Rájm. 
Ptilophyll. cutchense var. minimum Jab. Zw. 
Ptilophyllum brachyphyllum Fstm. Jab. 

Ptiloph. tenerrimum Fstm. Rájm. 

Otozamites acutifolius Fstm. Zw. 

Otozamites abbreviatus Fstm. Jab. 

Otozamites angustatus Fstm. Jab. 

Otozam. bengalensis Fstm. Rájm. 

Otozam. (Cyclozamites) bunburyanus Zigno. Zw. 

Otozamites contiguus Fstm. Jab. 

Otozam. distans Fstm. Jab. 

Otozam. comp. Goldiaei Bgt. Jab. 



17 

Otozamites gracilis Schimp. Jab. 

Otozam. hislopi (Oldh. Mss.) Feistm. Jab. Zw. 

Otozam. imbricatus Fstm. Jab. 

Otozam. oldhami Fstm. Kájm. 

Otozam. parallelus FstHl. Zw. 

Otozam. rarinervis Fstm. Zw. 

Dictyozamites inclicus Fstm. Eine sehr charakteristische und 
interessante Form. Zw. Rájm. 

Cgcadites confertus O. M. (und Cycacl. blanfordianus Oldh.). Ráj. 

Cycadites constrictus Fstm. Zw. 

Cycadites cutchensis Fstm. Jab. 

Cycadites rajmahalensls Oldh. Rájm, 

Cycadolepsis pilosa Fstm. Jab. 

Williamsonia blanfordi Fstm. Jab, 

Williamsonia gigas Carr. 33 ) Rájm. 

Williamsonia microps Fstm. Rájm. 

Williamsonia sp. Jab. 

Cycadinocarpus rajmahalensls Fstm. Rájm. 

Palissya conferta (Oldh. sp.) Fstm. Zw. Rájm. 

Pallisya indica Fstm. (Oldh. sp.) Jab. Zw. Rájm. 

Palissya jabalpurensis Fstm. Jab. Zw. Vielleicht mit der vorigen 
ident. 

Cheirolejpis comp. Milnsteri Schimp. Rájm. 

Araucarites cutchensis Fstm. Samenschuppen. Jab. Zw. 

Araucarites macropterus Fstm. Dto. Zw. Rájm. 

Pachyphyllum divaricutum Bunb. sp. Jab. 

Pachyphyllum heterophyllum Fstm. Zw. 

Pachyphyllum peregrinum Schimp. Zw. 

Echinostrobus expansus Schimp. Jab. Zw. 

Echinostrobus rajmáhalensis Fstm. Zw. Rájm. 

Echinostrobus rhombicus Fstm. Jab. Zw. 

Brachyphyllum mammillare L. & H. Jab. 

Taxites planus Fstm. Jab. Zw. 

Taxites tenerrimus Fstm. Jab. Zw. 

Gingko crassipes Fstm. Zw. 

Gingko lobata Fstm. Jab. 

Gingko sp. Jab. 

Phoenicopsis Heer. Sp? Jab. 

33 ) Diese Ůberreste sind bei mir noch bei den Cycadeen, obzwar ihnen eine 
andere Stellung, bei den Balanophoren znkommt, 

Tř.; Mathematicko-přírodovčdecká, % 



18 



Thierreste. 



Von besonderem Interesse sind die marinen ThieiTeste in den 
hóchsten hieher gehorigen Schichten (Umia) von Kach, da selbe das 
Alter besthnmen; so wie aueh die Susswasser- und Landthiere der 
Zwischenreihe (Kota-Maléri). — Die Kájmahálreihe hat bis jetzt keine 
Thiere geliefert. 

Von den marinen Thierresten wurden insbesonclere die Cefalo- 
poden von Dr. Waagen beschrieben 34 ) ; selbe bestimmen die Schichten 
als oberjurassisck. Ausserdem konnte ich noch anfúhren: 

Trigonia Smeei Sow. Jab. (Umia). 

Trigonia ventricosa Kraus. Jab. (Umia). Diese zwei Arten 
kommen nicht nur in der erwáhnten Gruppe in Kach recht háufig 
vor, sondern auch in Schichten gleichen Alters am unteren Godávari. 

Marině Thierreste kommen zwar auch in der Sripermaturgruppe 
der zwischenliegenden Schichten vor; aber selbe sind sehr schlecht 
erhalten, und war es bis jetzt nicht gelungen, sie mit Sicherheit der 
Species nach zu bestimmen. 

Nur unter den Krebsartigen hábe ich ein Exemplár bestimmt als : 

Eryon comp. barrowensis Mc' Coy. Zw. 

Im Ůbrigen sind dann besonders die Fische und Keptilien aus 
der Kota-Maléri-Gruppe von Interesse. Selbe sind: 

Ceratodus hislopianus Oldh. 

Ceratodus hunterianus Oldh. > Zw. (Maléri-Thone). 

Ceratodus virapa Oldh. 35 ) 

Diese Zahne sind bei Maléri, Centrále Provinzen, sehr háufig 
und haben triassische Beziehungen. 

Dapedius egertoni Sykes. 



Lepidotus calcaratus Egert. 
Lepidotus pachylepis Egert. 
Lepidotus breviceps Eg. 
Lepidotus longiceps Eg. 
Lepid. deccanensis Eg. 
Tetragonolepis analis Eg. 
Tetragonolepis oldhami Eg. 
Tetragonolepis rugosus Eg. 



Ganoide Fische. 

Von Kota ; am mittleren Godávari. 

Zwischenliegende Schichten (Kota- 

Gruppe). 
Liasische Formen. 



34 ) Palaeontologia indica. Ser. IX. Vol. I. 1875. 

35 ) Vergl.: Oldham: Mem. Geol. Survey of India I. pp. 300—307. 
Miall: Palaeont. indica IV. pt. 2. p. 16 etc. 



Figuren 



19 
Von Eeptilien ist anzufuhren: 



Zwischenliegende Schichten, 
(Maléri-Horizont) im Dekkan 

und Siid-Rewah, 
Triasische Formen. 



Hyperodapedon huxleyi Lydekker 

Belodon sp. 

Parasuchus hislopi Lyd. 

Mastodonsaurus sp. 

Was das Alter dieser oberen Abtheilung des Gondwána- System 
anbelangt, so ist, wie schon erwáhnt, kaum daran zu zweifeln, dass 
selbe im Allgemeinen gesprochen, den Jura reprásentiert. Die hochste 
Gruppe ist entschieden so, nach den darin vorkomnienden marinen 
Fossilien. Die iibrigen, tieferen Schichten, gehoren der Lagerung nach 
gewiss zu demselben Complex; auch die allgemeine Vertheilung der 
Pflanzenreste spricht entschieden fur ein jurassisches Alter — wobei 
die Rájmahálgruppe Uasisch oder rhaetisch sich praesentieren wiirde. — 
Den entscheidenden und háufigst vorkommenden Pflanzenresten zu- 
folge hábe ich die einzelnen Schichten der oberen Abtheilung des 
Gondwánasystem in drei Gruppen eingetheilt (wie vorn angefůhrt) und 
auch jede dieser einzelnen dem Alter nach specifiziert. Ich gieng 
nemlich von dem Princip aus, dass, wenn die ganze obere Abtheilung 
den Jura reprásentiert, und die Jabálpurreihe oberjurassisch ist, es 
wohl nur naturlich sein durfte, die Rájmahálreihe, die unterste 
Gruppe der Reihe, als unterjurassisch anzusehen, zumal die Gesammt- 
heit der Pflanzenreihe dafur zu sprechen schien ; dass rhátische Formen 
darunter seien, hábe ich ja auch selbst zugestanden. 

Die Land- und Susswasserthiere zeigen wohl ein eigenthumliches 
Verhalten. Die angefuhrten ganoiden Fischreste sind liasische Formen, 
obzwar sie aus der Zwischenreihe von Schichten kommen; die Eeptil- 
reste haben ein triasisches Ansehen, und Ceratodus ist auch zumeist 
obertriasisch, obzwar eine Art auch im Oolit von Stonesfield gefunden 
wurde. 

Dieses will ich hier weiter nicht diskutieren — und will nur 
darauf hinweisen, das Ceratodus, der in Europa zumeist triasisch ist, 
in Australien heute noch lebt, und daher in Indien recht wohl juras- 
sisch sein konnte, ebenso haben einzelne der Eeptilien ihre nahé 
Verwandtschaft in Eatteria in Australien. 

Das Hauptmerkmal der oberen Abtheilung des Gondwánasystem 
ist das Vorkommen der zwei Arten von Ptylophyllum und der Gattung 
Palissya. 

Interessant ist auch das vereinzelte Vorkommen von Glossoptei*is 
in der Jabálpurgruppe, welche Gattung dann besonders háufig und 
charakteristisch in den unteren Abtheilungen auftritt. 

2* 



I 



20 



B. Ubergangsabtheilung (= Mittlere Abtheilung.) 

Die Absonderung dieser Abtheilung wurde von mir 36 ) in Vor- 
schlag gebracht, um solche Schichten zu umfassen, welche noch 
Fossilien der fruheren sog. unteren Abtheilung enthalten, aber der 
Lagerung nach eine hóhere Stellung einnehmen. 

Selbes ist vornemlich in dem Siid-Rewah und im sog. Auranga- 
Kohlenbecken (in Chutia Nágpur) der FalL 

Die festgestellten Fossilien sind: 

Schizoneura gondwanensis Fstm. 

Vertébraria indica Koyle. 

Asplenium whiťbyense Heer. 

Thinnfeldia comp. odontopteroides Fstm. 

Glossopteris communis Fstm. 

Glossopt. indica Schtmip. 

Glossopt. cordata Fstm. 

Glossopt. damudica Fstm. 

Danaeopsis hughesi Pstm. 

Noggerathiopsis hislopi Fstm. 

Verschiedene Samen, die auch in der unteren Abtheilung vor- 
kommen. 

Die Lagerungsverháltnisse im Auranga-Kohlenfelde hábe ich 
selbst untersucht und nur die fruheren von Herrn V. Balí gemachte 
Beobachtung bestatigen mlissen, dass besagte Schichten, trotz ihrer 
Fossilien nicht in die ehemalige untere Gondwána-Abtheilung gehoren 
konnen. Jetzt wird es wohl am besten sein, selbe der mittleren Ab- 
theilung, als hóchstes Glied anzuschliessen. 

B\ Mittlere Abtheilung des Gondwána-System. 

Diese Abtheilung ist die bei weitem interessanteste ; selbe ent- 
hált die wichtigsten indischen Kohlenflótze; enthált eine interessante 
fossile Flora, deren Altersbestimmungen bis jetzt zu mannigfacher 
wissenschaftlicher Controverse Veranlassung gegeben hat. Doch ist 
hier auch die tiefste Gruppe der náchsten Abtheilung insofern beach- 
tenswertj als sie eine Schichte eines Block-Conglomerates enťhalt, dessen 
Bildung einer glacialeyi Thatigkeit zugeschrieben wird. Diese Bank 



36 ) Feistmantel : Flora of S. Rewah. Pal. ind. Gondwána-Flora Vol. IV pt. til 
p. 5, Ebenso: Gondw. -Flora. Vol, IV. pt, 2 pp. 10—11. und 50—51, 



81 

wird dann ein leitendes Merkmal bei der Parallelisierung mit anderen 
Schi chtěn abgeben. 

I. Panchetreihe. 37 ) 

In ihrer typischen Entwickelung wurde diese Gruppe zuerst in 
Bengalen, im Raniganj-Kohlenfelde ausgeschieden, wo selbe ziemlich 
zahlreich Ůberreste von Labyrinthodonten (Gonioglyptus, Pachygonia, 
Glyptognathus) und Reptilien 2 *) (Dicynodon, Epicampodon etc), sowie 
Pflanzenreste : Schizoneura (selbe wie in der náchst tieferen Gruppe), 
Glossopteris 1 Taeniopteris und andere Farně geliefert kat 

Spáter wurde die Gruppe aucli in anderen Kohlenfeldern, be- 
sonders aus stratigrafischen Griinden unterschieden. 

Auch die sog. Almodbeds im Sátpara-Becken gehóren wohl 
hieher. Die bis jetzt aus dieser Gruppe bekannten Fossilien sind: 

Thiere. 

Estheria mangaliensis? Jones 39 ) (oder? minuta) — Kaniganj- 
Kohlenfeld. 

Gonioglyptus longirotsris Huxley 1865. Ebenda. 

Gonioglypt. huxleyi Lyd. 1882. dto. 

Pachygonia incurvata Huxley 1865 dto. 

Glyptognathus fragilis Lyd. 1882 dto. 

Dicynodon orientalis Huxley 1865 dto. 

Epicampodon indicus Huxley sp. 40 ) (Lyd.) dto. (Syn. : Anki- 
strodon). 

Pflanzen. 41 ) 

Schizoneura gondimnensis Fstm 1876. Raniganj.-Kohlenfeld. 
Pecopteris concinna Presl 1838. dto. 



37 ) W. T. Blanford, 1878: Rec. Geol. Survey of India Vol. XI. Ebenso 1861: 
Mem. Geol. Survey of India: Report on the Raniganj coalfield. Vol. III, 
p. 126 (Panchetgruppe). 

38 ) Dinosauria und Anomodontia. 

39 ) Jones: Monograph of fossil Estheriae, Palaeontograph. Soc. London 1862. 
p. 76 PÍ. II. 16—20. 

40 ) Diese, so wie die ubrigen Reptil- und Amfibienreste finden sicli in: 1865. 
Huxley: Pal. ind. Ser. IV. pt. 1. — Lydekker 1879. Ibidem Ser. IV. pt. 3. 
und 1885 pt. 5. Auch 1882. Rec. Geol. Survey of India XV. pp. 26 etc. 

* l ) Sieh: Feistmantel, Gondwána Flora Vol. III. Pal. indica. 



I 



22 

Cydopteris pccchyrhacMs Gopp. 1836. Raniganj.-Kohlenfeld. 

Thinnfeldia coinp. odontopteroides Fstm 1879. dto. 

Oleandridium comp. stenoneuron Schimp. 1869. dto. 

Glossopteris communis Fstiii. Eaniganj und Rámkola (Sirguja) 
Kohlenfeld. Nicht háufig. 

Glossopteris indica Schinip. 1869. Raniganj.-Kohlenfeld. Nicht 
háufig. 

2. Oamudareihe. 

Diese Reihe ist besonders charakterisiert durch das reichliche 
Vorkomiiien der Farn-Gattung Glossopteris, in zahlreichen Arten (siehe 
weiter); die einigermassen verwandte Gattung Gangamopteris, welche 
weiter tiefer sehr haufig ist, ist hier nur untergeordnet und nur durch 
einzelne kleinere uberlebende Formen reprásentiert. Die egenthiimliche 
(Equisetaceen-) Gattung Vertebraria ist sehr háufig; ebenso Schizo- 
neura, besonders in den oberen Lagen. — Thierreste sind nur 
selten. 

Die ganze Reihe, der eine Máchtigkeit von 11000' zugeschrieben 
wird, zerfállt wieder noch in drei weitere Unterabtheilungen, und zwar 
(von oben herunter). 

a) Raniganjgruppeý 2 ) Dieselbe wurde zuerst irn Raniganj-Kohlen- 
felde und dann hauptsáchlich in den Bengal-Kohlenfeldern unter- 
schieden, wo sie reiche Kohlenflótze enthált. Spáter wurde sie auch 
weiter westlich wiedererkannt, und zwar in Chutia Nágpur, Sirguja 
und Siid-Rewah, hauptsáchlich auf Grund der Pflanzenfossilien. 

Der sog. Bijori-Horizont im Sátpara-Becken, die Kdmthi Gruppe 
von Nágpur (Centr. Provinzen) und im Raigarh- und Hingir-Kohlen- 
felde gehoren aus palaeontologischen Griinden auch hieher. Auch 
die sog. Mdngli-jSchiefer 43 ) (in den Central-Provinzen) werden hieher 
gestellt. 

Die Fossilien sind im Allgemeinen dieselben wie in den weiter 
folgenden tiefern Gruppen. Ein Merkmal ist jedoch hervorragend : 
die Gattung Schizoneura ist besonders in dieser Gruppe entwickelt; 
ausserdem Phyllotheca, Trizygia, Glossopteris ungemein háufig, Noggera- 
thiopsis und andere. 

Einzelne Thierreste wurden in dieser Gruppe auch gefunden. 



42 ) 1861 W. T. Blanford: On the Geology of the Raniganj Coalfield. Mem. 
Geol. Survey of India Vol. III. 

43 ) Mit Estheria Mangaliensis Jones. 



23 

aa) Eisensteinschiefer (Ironstone shales). Diese Schichten unter- 
lagern die oben genannte Gruppe und sind deutlich nur in den Bengal- 
und Chutia-Nágpur-Kohlenfeldern ausgeschieden. Sie bestehen haupt- 
sáchlich aus eisen- und kohlenhaltigen Schiefern, in welchen Thon- 
eisensteine eingelagert sind. Den Fossilien nach stehen sie zur Ra- 
niganjgruppe in náchster Beziehung. 

Der sog. Motúr- Horizont im Sátpara-Becken diírfte wohl dieselbe 
Lagerung haben. 

b) Barákar-Gruppe 44 ) Diese Gruppe ist ebenfalls reich an 
Kohlen, und konimt in den meisten Kohlenfeldern vor. Zuerst wurde 
selbe auch im Raniganj-Kohlenfelde ausgeschieden und nach dem 
Flusse Barákar, sowie nach dera Orte Barákar (westlich von Raniganj) 
so genannt. 

In palaeontologischer Beziehung weist sie keine scharfen Unter- 
schiede von der Raniganjgruppe nach — selbe bestehen hóchstens 
in dem geringeren Auftreten von Schizoneura und dem Fehlen von 
Phyllotheca. 

Aus dem obigen erhellet, dass die drei angefúhrten Gruppen 
der Damudareihe von palaeontologischem Standpunkte betrachtet in 
engster Beziehung zu einander stehen, sich aber ebenso deutlich von 
der weiter tiefer folgenden Reihe unterscheiden. Desswegen schien es 
mir angezeigt, die Damudareihe nebst der Panchetreihe, ivelche fruher 
auch in die untere Abťheilung des Gondwdna-Systems gestellt tuurden, 
abzutrennen, und als mitťlere Abtheilung aufzufassen. 

Ich werde daher die Fossilien der ganzen Damudareihe zu- 
sammenanfuhren und nur der Genauigkeit wegen die drei Gruppen 
mit: Ran. (Raniganjgruppe), Eisen. (Eisensteinschiefer) und Bar. 
(Barákargruppe) bezeichnen. 

Pflanzenreste. 

Schizoneura gondwanensis Fstm. 1876. Ran. (sehr zahl- 
reich). Bar. v 

Phyllotheca indica Bnub. 1862. Ran. 
Phylloth. robusta Fstm. 1880. Ran. 
Trizygia speciosa Royle. 1839. Ran. Bar. 
Vertebraria indica Royle. 1839. Ran. Bar. 
Cyathea comp. tchihatcheffi Schmalh. Ran. Bar. 



44 ) 1861 Oldham: Geol. Survey of India Vol. III. p. 212. 






24 

Sphenopteris polymorplia Fstni. 1876. Ran. Bar. 
Dicksonia hughesi Fs.tm. 1880. Ran. 
Asplenium conip. whitbyense Heer. Ran. 
Alethopteris (Polypodium) Lindleyana Royle 1839. Ran. 
Alethopt. phegopteroides Fstm. 1876. Ran. 
Merianopteris major Fstm. 1880. 

Macrotaeniopteris danaeoides Royle 1839. Ran. Eisen. Bar. 
Macrotaeniopt. Feddeni Fstm. 1876. Ran. Bar. 
Palaeovittaria Kurzi Fstm. 1876. Ran. 
Angiopteridium comp. mcClellandi Schimp. 1869. Ran, 
Angiopt. infarctum Fstm. 1880. Ran. 
Glossopteris 45 ) angustifolia Bgt. 1828. Ran. Eisen. Bar. 
Glossopt. leptoneura Bunb. 1861. Ran. 
Glossopt. formosa Fstm. 1880. Ran. 
Glossopt. taenioides Fstm. 1882* Bar. 

Glossopt communis Fstm. 1876. Ran. Eisen. Bar. (Ungemein 
háufig.) 



45 ) Diese Gattung besteht aus einfachen Bláttern, von lánglicher auch rundlicher 
Form, von verschiedener Grosse, mit einer deutlichen Mittelrippe; die 
Sekundárnerven bilden ein versclúeden gestaltetes Netzwerk. 

Diese Gattung wurde zuerst von Brongniart aus Indien (Raniganj) 
und aus New-South-Wales in Australien, aus den sog. New-Castlebeds 
(obere Kohlenschichten) beschrieben, spáter wurde sie auch in den tieferen 
Kohlenschichten in Australien nachgewiesen ; ebenso ist sie aus Sud- Afrika 
bekannt, und wurde jungster Zeit unter den Pflanzenresten der Kohlen- 
schichten Tong-Kings bestimmt. 

In Indien ist ihr Hauptlager die Damuda-Reihe, obzwar sie auch 
schon in den tieferen Schichten auftritt, und noch weiter hinauf dauert 
Sie solíte hauptsáchlich dazu benutzt werden, das karbonische Alter der 
Daimida-Tíeihe in Indien zu erweisen, nur desswegen, weil die Gattung auch 
in den unteren Kohlenschichten Australiens vorkommt. Ich kanu nicht 
unterlassen zu bemerken, dass zu diesem Zwecke das Vorkommen der 
Glossopteris in anderen, als Damuda-Schichten, absolut negiert wurde. Denn, 
obwohl schon 1861 Dr. Oldham (Mem. Geol. S. India Vol. III) Glossopteris 
aus der Panchetgruppe an drei Stellen deutlich erwáhnt, und obzwar schon 
1871 Herr Hughes eine Glossopteris ans dem Káranpúra-Kohlenfelde mit- 
gebracht hatte (Mem. Geol. Survey of India Vol. VII), hat Herr Dr. Oldham 
1874, in einem Briefe an Herrn W. B. Clarke (in Sydney) ddo. 21. Apríl 
(Remarks, Sedimentary formations, N. S. Wales 1875 p. 28, 29) beide Vor- 
kommen in Abrede gestellt ; er sagt auf Seite 29 : 

a) Beziiglich der Talchirgruppe : „No Glossopteris". 

h) Beziiglich der Panchetgrupe : „No Taeniopteris, no Glossopteris 1 " 
wahrend doch beide vorkommen. 



25 

Glossopt. communis var. stenoneura Fstui. Ban. Bar. 

Glossopt. intermittens Fstm. 1880. Bar. 

Glossopt. stricta Bimb. 1861. Ban. (Kámthi). 

Glossopt. musaefolia Bimb. 1861. Ban. (Zweifelhaft.) 

Glossopt. indica Schimp. 1869. Ban. Eisen. Bar. 

Glossopt. hroivniana Bgt. 1828. Ban. Bar. (Diese Art in Indien 
stiramt mit derselben in Australien der Nervatur nach wohl iiberein — 
und darauf hin wurde auch hauptsachlich die Parallelisierung beider 
Ablagerungen von jenen Autoren unternommen, die fůr ein karbonisches 
Alter derselben plaedirten. Doch mit Biicksicht auf die Fruktifikation, 
scheinen beide verschieden zu sein, wenn selbe mit lebenden Farren 
verglichen werden. Die indische sog. Glossopt. hrowniana hat nemlich 
die runden Fruchtháufchen in Lángsreihen vertheilt nach Art eines 
Polypodiwn, wáhrend bei der Australischen Form., Carruthers eine 
Fruktifikation lángs der Seitennerven nach Art eines Anthropliyum 
beobachtet zu haben scheint.) 

Glossopteris retifera Fstm. 1880. Ban. Eisen. Bar. 

Glossopteris damudica Fstm. 1880. Ban. Eisen. Bar. 

Glossopteris conspicua Fstm. 1880. Ban. Eisen. 

Glossopt. divergens Fstm. 1880. Ban. 

Glossopt. orbicularis Fstm. 1880. Ban. 

Gangamopteris^) anthrophyoides Fstm. 1880. Ban. 

Gangamopt. ivhittiana Fstm. 1876. Ban. 

Gangamopt. hughesi Fstm. 1876. Ban. (Kámthi.) 

Belemnopteris ivood-masoniana Estm. 1876. Ban. 

Sagenopteris sp. Einzelne Blatter glaube ich zu dieser Gattung, 
die von der Glossopteris verschieden ist, stellen zu míissen. Ban. 

Actinopteris (f) bengalensis Fstm. 1876. Ban. 

Pterophyllum burdivanense Fstm. 1876. Ban. 

Platy pterygium (Anomozamites) balit Fstm. 1885. Bar. 

Noggerathiopsis hislopi Fstm. 1879. Ban. Eisen. Bar. 

Gymnospermenschuppen. Ban. Bar. 

Rhipidopsis gingkoides Schmalh. Bar. 

Rhipidopsis densinervis Fstm. 1880. Ban. 

Cyclopitys (?) dichotoma Fstm. 1885. Bar. 



* c ) Nach unseren bisherigen Erfahrungen sind diess einfache, zumeist cydop- 
temsartige Blatter, aber mit einer genetzten Nervatur ohne deutliehe Mittelrippe 
indem die Nerven radiár von der Basis in das Blatt verlaufen und Netze 
bilden. Charakteristisch fiir die Talchir-Reihe. Iu Australien in den Bacchus- 
Marshsandston^s und in den New-Castlebeds. 






26 

Voltzia heterophylla (f) Bgt. Ran. 
Samaropsis Ran. 

Thierreste. 

Estheria rnangaliensis Jones. 1862. Ran. (Mángli-Schiefer, sudí. 
von Nágpur; auch im Wardha-Kohlenfeld.) 

Brachy ops laticeps*') Owen. 1855. Mángli. 

Archegosaurus sp. (?) olim: Gondivanosaurus bijorensis Lyd. 48 ) 
Ran. (Bijori-Horizont im Sátpara Becken). 

Die Pflanzenreste sprechen ftir sich selbst und jeder mit dem 
Gegenstande hinreichend vertraute wird jedenfalls sich selbst sein 
richtiges Urtheil bilden. Die wenigen Thierreste sind jedenfalls einem 
triasischen Alter nicht zuwider. Das Alter der Schichten wird noch 
besser sich ableiten lassen, bis wir noch die tiefere Reihe und ihre 
Beziehungen erkannt haben. 

C. Untere Abtheilung des Gondwána-System. 
Talchir-Reihe. 

Diese Reihe ist, wie schon vorn angegeben, noch in drei kleinere 
Gruppen abzutheilen. 

a) Karharbári-ScMchten 49 ). Diess ist die Kohlenfúhrende Ab- 
theilung der Talchir-Reihe. Selbe wurde erst in Folge meiner Unter- 
suchungen der Pflanzenreste unterschieden und festgestellt, und zwar 
zuerst in dem kleinen Kohlenfelde von Karharbdri (oder Giridi), woher 
der Name, wo selbe frůher als Barákargruppe angefůhrt wurde ; doch 
ist die Flora eine ganz verschiedene, und zeigt viel gróssere Ver- 
wandtschaft mit derjenigen der Talchirschiefer (tiefer unten). Spater 
hábe ich selbe auch weiter westlich im Daltonganj Kohlenfelde, und 
bei Mohpáni, im Sátpara-Becken nachgewiesen. Ebenso scheinen ein- 
zelne Theile in Siid-Rewah und im Hutár-Kohlenfelde, Chutia-Nágpur 



47 ) Quart. Journ. Geol. Soc. London. Vol. IX. p. 37. PÍ. II. 

48 ) Lydekker 1885: Pal. indica, Ser. IV. pt. 4. pp. 1—16; Fig. 

49 ) Feistmantel, 1877 : Rec. Geol. Survey of India. Vol. X. pt. 3. pp. 137 bis 
139. — W. T. Blanford 1878: Ibidem Vol. XI. pt. 1. — Feistmantel, 1879: 
Talchir-Karharbári-Flora : Gondwána-Flora Vol. III. pt. 1. p. 3. etc. Es ist 
nur recht zu bemerken, dass einzelne Karharbáriformen (aus dem Karharbári- 
Kohlenfelde) schon seit 1871 in den Sammlungen zu Kalkutta sich befanden, 
aber nicht berucksichtigt wurden. 



27 

hieher zugehoren. Im Karharbári- und Daltonganj-Kohlenfelde ist 
diese Gruppe noch von der Barákargruppe íiberlagert — wáhrend 
in den meisten der ubrigen Becken diese letztere alsbald auf der 
eigentlicben Talchirgruppe aufliegt, so dass also, wenn wir die Folge 
in den erwábnten drei oder vier Becken mit Karharbári als Nor- 
malreihe annehmen, in den ubrigen gewissermassen ein Grlied feblen 
wiirde, was immerhin einer gewissen Diskordanz entsprechen kónnte. 

Die organischen Einschliisse sind nur Pflanzenreste ; die Ver- 
háltnisse sind im allgemeinen die folgenden: 

Schizoneura tritt zum erstenmale auf. Vertebraria tritt etwas 
háufiger auf. Glossopteris ist ziemlich zahlreich, aber Gangamopteris 
herrscht vor. Gewisse Farren (Neuropteridium) sind auf diese Schichten 
beschránkt. Voltzia ist ziemlich stark vertreten. Noggerathiopsis ist 
reichlich entwickelt. 

Thierreste wurden keine aufgefunden. 

Die Flora scheint mir dermassen wichtig, dass ich selbe hier 
separat auffuhre. 

Schizoneura gondwanensis Fstm. 1876. Khbr. Mohp. 1 R ^ , , , 

Schizoneura comp. Meriani Schiinp. Karharbári. J 

Vertebraria indica Royle. 1839. Karharbári. Daltonganj. 

Neuropteridium validum Fstm. 1879. Karharbári. Háufig 
und charakteristisch. 

Glossopteris communis Fstm. 1876. Karharbári. Daltonganj. 
Mohpáni. 

Glossopteris indica Schimp. 1869. Daltonganj. Súd-Rewah. 

Glossopteris damudica Fstm. 1880. Karharbári. (Obere Lagen.) 

Glossopt. decipiens Fstm. 1879. Karharbári. Daltonganj. 

Grangamopteris cyclopteroides Fstm. 1879. Karharbári. Dal- 
tonganj. Hutár. Sud-Rewah. 

Gangamopt. cyclopt. var. subauriculata* 9 ) Karharbári. Daltonganj 
Sud-Rewah. 

Gangam. cyclopt var. areolata Karharbári. 

Gangam. cyclopt var. attenuata Karharbári. Daltonganj. Hutár. 
Sud-Rewah. 

Gangamopteris buriadica Fstm. 1879. Karharbári. 

Gangamopt major Fstm. 1879. Karharbári. 

Gangamopt angustifolia Mc'Coy. 1875. 

Sagenopteris (?) stoliczkana Fstm. 1879. Karharbári. 

49 ) Diese von mir aufgestellten Varietáten sollen nur zur leichteren Orientirung 
und Gruppierung der zahlreichen Blattabdriicke der Grundspecies dienen. 






28 

Glossozamites stoliczhanus Fstm. 1879. Karharbári. 

Noggeraťhiopsis hislopi Fstrn. 1879. Karharbári. Daltonganj. 
Mohpáni. (Haufig). 

Noggerathiopsis lacerata Fstm. 1882. Siid-Rewah. 

Carpoliťhes milleri Fstm. 1879 (1881). Karharbári. Siid-Rewah. 

Euryphyllum ivhittianum Fstm. 1879. Karharbári. 

Voltzia heterophylla Bgt. Karharbári. Daltonganj. Siid-Rewah. 

Samar opsis sp. Karharbári. Daltonganj. Siid-Rewah. 

Die meisten der hier aufgezáhlten Petrefakte hábe icb selbst 
eingesammelt. 

b) TalcMrgruppe/ 00 ) Diese Gruppe von einer Máchtigkeit von 
800—1000' bildet die Basis der ganzen Gondwána-Ablagerung und 
ist von besonderem Interesse, sowohl wegen der Lagerungsverhált- 
nisse als auch der Fossilreste wegen. 

In dieser Beziehung zerfállt sie wieder in zwei Stockwerke. 

a) Die oberen Lagen bestehen aus feinen thonigen oder sandigen 
Schiefern von blaugrauer oder olivgrůner Farbe, und aus Sandsteinen ; 
in diesen Lagen finden sich Pflanzenreste, und zwar sind solche 
bekannt aus dem Karaun-Kohlenfelde in Bengalen, wo selbe zuerst 
aufgefunden wurden, ferner aus dem Káranpilra-Kohlenfeld, im Ha- 
záribágh-Distrikt, aus dem Hutdr und Auranga-Kohlenfélde, in Chutia 
Nágpur, wo besonders ich selbst im J. 1881 und 1882 Fossilien sam- 
melte, und endlich aus Siid-Rewali. 

In palaeontologischer Beziehung lasst sich folgendes konstatieren : 
Vertebraria fángt hier an (in Siid-Rewah). Glossopteris tritt sparsam 
auf (Káranpúra). Gangamopteris herrscht vor und ist charakteristisch. 
Noggeraťhiopsis erscheint in einzelnen Exemplaren. 

f$) Die unteren Lagen aber enthalten ein eigenťliilmliches Bloch- 
Conglomerat, dessen Entstehung durch glaciale Mitwirkung erldart icird. 
Dieses Conglomerat wurde zuerst 1856 im Talchirkohlenfelde in Orissa 
(1. c.) erkannt und schon damals wurde darauf hingewiesen, dass es auf 
glaciale Wirkung deute, da grosse Blócke, manchmal bis 6' Durchmes- 
ser in einem feinen sandigen Schlamm (silt) eingebettet vorkommen 
und daher angenommen werden muss, dass fliessendes Wasser, stark 
genug die Blócke herbeizufuhren, den Schlamm eher fortgerissen als 
abgesetzt hátte. Im J. 1872 wurden in den Central-Provinzen in 
diesem Conglomerat einige Blócke gefunden, die bekratzt waren, wie 
Gletscherblocke, und seit der Zeit schien es keinem Zíveifel zu unter- 
liegen, dass diess Conglomerat von schwimmendem Eis lierruhre. — 

50 ) W. T. and H. F. Blanford and W. Theobald: Talchircoalfield. Mem. Geol. 
Survey of India. Vol. I. pt. 1. 






29 

Und eben dieser Umstand wird, wie ich noch weiter anfuhren werde, 
zur Parallelisterung der Schichte mit anderen analogen, in ausgedehnter 
Weise beniitzt. Áhnliche Schichten kommen neinlich auch in Siid- 
Afrika und in Australien vor, und werde ich im weiteren Verlaufe 
zeigen, in welcher Richtung die Parallele durchzufilhren sein wird. 
In seiner vorn erwáhnten Abhandlung bringt H. F. Blanford dieses 
Conglomerat mit den permischen Breccien Englands (die nach Ranisay 
auch glacial sein sollen) in innigste Beziehung. 

Erst neulich erortert Herr W. T. Blanford (Rec. Geolog. Survey 
of India, Vol. XX. pt. 1. p. 49, 1887) abermals die Nátur dieses 
Conglomerates (boulderbed) und stellt eine Theorie auf, derzufolge 
die Blocke aus reissenden Flůssen staminen und in seeartigen Erwei- 
terungen grosser Fliisse abgesetzt wurden; clas einzige Transport- 
mittel fur solche Blocke konnte nur Wintereis sein, namentlich wenn 
durch Frúhjahrsfluten zusanimengebrochen. 

Die bis jetzt aus den Talchirschiefern von niir bestinimten Fossil- 
reste 51 ) sind: 

Equisetaceen-stůmme (? Schizoneura). Karaun. (Sel ten.) 

Vertebraria indica Royle 1839. Siid-Rewah. (Selten.) 

Glossopteris communis Fstni. 1876. Káranpúra. (Selten.) 

Glossopteris indica Schirnp. 1869. Káranpúra. (Selten.) 

Gangamopteris cyclopteroides Fstm. 1879. Zahlreich ; ebenso 
Varietáten. Karaun. Káranpúra. Auranga. Hutár. Súd-Rewah. 

Gangamopt. cyclopt. var. subauriadata Káranpúra. Auranga Hutár. 

Gangamopt. cyclopt. var. areolata. Káranpúra. 

Gangamopt. cyclopt. var. attenuata. Káranpúra. Auranga. 

Gangamopt. cyclopt. var. acuminata. Káranpúra. Auranga. 

Gangamopt. cyclopt. var. cordifolia. Káranpúra. Auranga. 

Gangamopteris comp. obliqiia Mc'Coy. 1875. Káranpúra. 

Gangamopt. buriadicaQ) Fstm. 1879. Káranpúra. 

Gangamopteris major Frstm. 1879. Káranpúra. Súd-Rewah. 

Gangamopt. angustifolia MďCoy. 1875. Karaun. Káranpúra. 

Noggerathiopsis hislopi Fstm. 1879. Karaun. Káranpúra. Auranga. 
Einzelne Blátter. 

Samaropsis (geflúgelte Samen). Káranpúra. Auranga. 

Bei der Beurtheilung des Alters der eben angefúhrten Schichten, 
wird man nicht nur die Gesammtheit der Petrefakte, sondern auch 
die Lagerung ins Auge zu fassen haben — und ein jeder, der den 



51 ) Gondwána-Flora Vol. III. und IV. Palaeont. indica. Ser. XII. 



30 

Gegenstand hinreichend zu wiirdigen weiss, wird gewiss sein eigenes 
Urtheil richtig fállen konnen. 

Ich will nun im Folgenden einigermassen auf diesen Gegenstand 
eingehen. — Es wird sich hauptsáchlich hier um die unteře Gond- 
wána-Abťheilung handeln, denn diese enthált die Kohlenlager, deren 
Alter so oft diskutiert wurde. 

Der erste Beschreiber, Brongniart, citiert Glossopteris browniana, 
var. a) indica und var. /5) australasica als aus der Kohlenformabion 
stammend. 

Europáische Palaeontologen 52 ) die die Lagerungsverháltnisse nicht 
kannten, haben spáter die Flora der Damuda-Reihe im mittleren Gond- 
wánasystem, denn nur diese war damals bekannt, gleichwie die Pflanzen 
aus der oberen Gondwána-Abtheilung als jurassisch hingestellt ; und 
desgleichen wurden von vielen auch die Pílanzenpetrefakte aus den 
australischen Kohlenschi chtěn als jurassisch bezeichnet. Diess war 
jedoch durch die Unkenntniss der Lagerungsverháltnisse hinreichend 
zu entschuldigen. 

Die ersten ausfuhrlicheren Berichte uber das Alter der indischen 
Kohlenschi chtěn von indischen Geologen geschrieben, finden wir 1859 
und 1863 in den Publicationen der geologischen Anstalt fur Indien, 
von dem damaligen Direktor Dr. T. Oldham, die heute noch von 
Interesse sind. Doch muss ich gleich bemerken, dass damals noch 
nicht die Kaharbári-Schichten ausgeschieden waren, sowie dass die 
Flora der Talchirschiefer noch nicht hinreichend bekannt war. 

Im 2ten Bandě der Mem. Geol. Survey 53 ) bespricht Oldham den 
erwáhnten Gegenstand und auf Seite (1. c.) 333 fasst er zusammen: 

„The probability therefore would seem to be that our Damuda 
systém belongs to some portion of the upper Palaeozoic division of 
European geological sequence or to the lowermost portion of the 
Mesozoic division. In facť we may possibly hereafter find, that it will 
represent that great interval, indicated by the marked separation and 
great break between the two series in other countries." 

Im 3ten Bandě derselben Jahrbucher schreibt Dr. Oldham auf 
p. 207: 



52 ) De Zigno: Flora fossilis Formationis ooliticae; Bunbury: Qu. Journ. Geol. 
Societ} Vol. XVII. 1861. p. 350. Auch Schimper: Traité de Paleontologie 
végétale I. ftihrte die Pflanzenreste als oolitisch au. 

53 ) On the geological relations, and probable age of the several systems of 
roks in Central India and Bengál. 



31 

„I am therefore led to think from all this, that the „Damuda 
systém of our Indián classification will be found to represent (if not 
in its entirety, certainly in part) the Permian period of European 
geology. But I think further, that it will be found also to include 
a large portion of the Upper Carboniferons epoch." 

Daselbst vergleicht er auch die Talchirgruppe mit gewissen 
Schichten in Australien, welche marine Thierreste, palaeozoischen 
(Carbon-) Alters enthalten. 

Zu diesem bemerkt H. F. Blanford, 1875, in seinem Aufsatze, 54 ) 
betitelt: „On the Age and Correlations of the Plantbearing Series of 
India etc." Seite 518 folgendes: (mit Bezug auf obige Vergleichung 
Oldhams) : 

„ I should niyself ho disposed to concur in this conclusion, were 
it not for the evidence of glacial action ajforded by the oldest deposits 
of the Talchir group, which taken in conjunction with Prof. Ramsaýs 
discovery of the glacial character of the Lower Permian breccias irre- 
sistibly suggests the contemporoneity of the two formations, u 

Hier legt daher H. F. Blanford besonderen Nachdruck auf das 
Blockconglomerat in den unteren Lagen der Talchirgruppe — auf das 
ich noch zuriickkommen werde und stimmt nicht recht mit Oldhams 
Ansicht uber das Alter der Schichten uberein. 

Nach meiner Ankunft in Indien, 1875, als Mitarbeiter an der 
geologischen Anstalt in Kalkutta begann ich alsbald die Untersuchung 
der Pflanzenreste, des Eingangs geschilderten Gondwána-System. 

Schon im J. 1876 gelangte ich, 55 ) auf Grund des Studiums der 
Pflanzenreste zu folgenden Resultaten: 

1. Dass, den Pflanzen nach, die oberen und die tieferen Ábthei- 
lungen des Gondivánasystems wohl gut geschieden sind, 

2. Dass, den Pflanzen nach, die obere Abtheilung der Juraforma- 
tion entspreche — (ich hábe auch noch Unterabtheilungen unterschieden). 

3. Dass, den Pflanzen nach, die tieferen Abťheilungen die Trias- 
formation reprasentieren, und zívar Keuper (Panchet) und Bunt-Sandstein 

(Damuda und Talchir). Damals hábe ich die Karharbári-Schichten noch 
nicht abgetrennt. 

Diese meine Darstellung hat natúrlich alsbald eine Gegenerór- 
terung hervorgerufen und zwar insbesondere von Seite des Herrn 
W. T. Blanford, der besonders auf die grosse Verwandtschaft der 



5á ) Qu. Journ. Geol. Soc, November 1875. 

55 ) Records Geolog. Survey of India 1876. pt. 2. and 3. 



32 

indischen Kohlenflora mit der in Australien hinwies, und daher auch 
palaeozoisches Alter fur die indischen Kohlenschichten beanspruchte. 

Indessen hábe ich im J. 1877 zum erstenmale die Flora der 
Karharbári-Schichten 56 ) als von den Damuda-Schichten verschieden 
dargestellt, und hábe ihre grosse Verwandtschaft mit der der Talchir- 
Schiefer betont, und hábe sie auch als triasisch hingestellt. 

Spáter hábe ich, durch die Gtite des nun verstorbenen Herrn 
W. B. Clarke in Sydney, auch die Verháltnisse im ostlichen Australien 
náher kennen zelernt, und auch Pflanzenpetrefakte von dort unter- 
sucht; auch hábe ich mit dem Geologen C. S. Wilkinson uber den 
Gegenstand korrespondiert und von ihm wichtige Mittheilungen erhalten, 
so dass nach allerlei Variationen und vergeblichen Versuchen die 
richtige Parallerisierung einzig auf Grund der Pflanzenreste iiberzeugend 
durchzufuhren, ich zu bestimmten Lagerungsverháltnissen Zuflucht 
nahm, nemlich zu den Conglomeratenbánken (angeblich glacialen 
Ursprungs) in den diesbezuglichen Distrikten. 

Das Blockconglomerat in den unteren Lagen der Talchirgruppe 
hábe ich schon angefúhrt. Ein ganz áhnliches wurde auch aus gewissen 
Schichten in Victoria (Bacchus-Marsh-sandstones) , und in Neu-Súd- 
Wales Hawkesbury-beds beschrieben — und da ich bis 1883 von 
keinem anderen solchen Conglomerat in Australien Kenntniss hatte, hábe 
ich die eben erwáhnten Conglomeratschichten — díle drei angeblich 
unter Mitwirhung von Eis gebildet — als unter denselben Bedingungen 
entstanden und gleichwerthig hingestellt. Dieses zog aber eine fur 
damals recht wichtige Folgerung nach sich : Da nemlich in Indien das 
besagte Conglomerat die Kohlenschichten unterlagert, wáhrend in 
Australien die Hawkesbury-Schichten die Kohlenschichten uberlagem, 
so schien es ausgeschlossen , die Kohlenschichten besagter Lánder 
zu parallelisieren und erschien es daher auch nicht nothwendig, dass 
die indischen Kohlen dem Carbon angehóren sollten, wohin jene in 
Australien eingereiht wurden. 

So stand die Sache, als ich 1883 Indien verliess. Ich will kei- 
neswegs damit gesagt haben, dass ich die Anhánger der Lehre vom 
palaeozoischen Alter der Kohlenschichten eines anderen uberzeugt hábe, 
aber es waren doch scheinbar ziemlich sichere Anhaltspunkte. Doch 
bald kam Anregung zu neuen Untersuchungen. 

Im J. 1884 hielt Herr W. T. Blanford auf dem Congress der 
British Association zu Montreal, als President der geologischen Sek- 



56 ) Record Geolog. Survey of India. Vol. X. (1877.) Pt. 3. p. 137—139. 



33 

tion, einen Vortrag, der auch unter dem Titel: „Homotaxis as illu- 
strated from Indián formations," in den Records der Geological Sur- 
vey of India (1885. pt. 1.) abgedruckt wurde, wo, niit Riicksicht auf 
die Verháltnisse der erwáhnten Kohlenschichten, besonders auf die 
Widerspríiche zwischen der Flora und Landfauna einerseits und 
zwischen beiden und der Marinfauna anderseits hingewiesen wird ; ein 
Umstand, den auch ich hinreichend hervorgehoben hábe. 

Ausserdem tritt Herr Blanford entschieden fur die Ansicht ein, 
dass wo solche Widerspríiche zwischen Land- oder Siisswasser-Faunen 
und Flora einerseits und Marinfaunen anderseits existiren, das von 
letzteren angedeutete geologische Alter das wahrscheinlich richtige 
ist ; und dass in vielen Fállen — vielleicht in den meisten Fállen, — 
wo das Alter von Schichten einzig und allein durch Vergleichung von 
Land- und Susswasser-Thieren oder Pťlanzen mit solchen in entlege- 
nen Lándern bestimmt wurde, solche Bestimniungen unrichtig sind. 
Diese Behauptungen will ich ohne Commentar hingestellt lassen. 
Voriges Jahr (1886) aber wurden zweierlei Beobachtungen ge- 
macht, die darnach angethan schienen, auf clie Entscheidung des Alters 
der indischen Kohlenschichten, von Wichtigkeit zu werden. 

1. Die erste Beobachtung bezog sich auf die Salt-Range 57 ) (die 
Salzkette) im Panjab. Gewisse Schichten nemlich, welche unter dem 
Namen Olive-group bekannt sind und bis zur jiingsten Zeit als zur 
Kreideformation gehórig betrachtet wurden, enthalten in ihren tieferen 
Lagen ein Blockconglonierat, welches allem Anscheine nach glacialen 
Ursprungs ist. In diesem fanden sich nun im J. 1885 eigenthumliche 
Concretionen mit palaeozoischen Fossilien. Prof. Waagen, dem dieselben 
zugesandt wurden, schrieb einen umfangreichen Bericht dariiber, 58 ) worin 
folgende Arten beschrieben wurden. 

Conularia laevigata Morr., Con. tenuistriata Mc'Coy., Conularia 
cf. irregularis Kon., Bucania cf. kattaensis W., Aiculopecten cf. limae- 
formis Morr. und einige andere. 

Die Concretionen oder Geschiebe, in denen die Fossilien gefunden 
wurden, erklárt Dr. Waagen, angeblich nach Mittheilungen des Dr. 
Warth, als in šitu beíindlich, und daher fůr das Alter der Schichte, 
in der sie vorkamen entscheidend. Auf Seite 29 wird die Lagerung 



57 ) Eine ausgezeichnete Monographie schrieb A. B. Wynne 1878: Geology of 
the Salt Range in the Punjab. Mem. Geolog. Suwey of India Vol. XIV. 

58 ) „Notě on some palaeozoic fossils collected recently by Dr. Warth in the 
Oliye-group of the Salt-Range. — Records Geolog. Survey of India XIX. 
(1886.) pt. 1. pp. 39 etc, 

Tř.; Mathematícko-přírodoTěilecká. 3 



i 



in šitu, sowie das carbonische Alter der Schichte, welche sie enthalt, 
mit absoluter Gewissheit behauptet. 

Weiter (pag. 30) wird die Schichte mit Conularien als unter 
dem Einfluss von Eisthátigkeit gebildet, erklárt. 

Im weiteren wird dann dieses Salt Ptange-Conglomerat mit dem 
Conglomerat in der Talchirgruppe und einzelnen Schichten in Austra- 
lien verglichen. 

Auf Seite 34 wird das Conglomerat in der Salt-Range noch naher 
als „of upper carboniferons age" bezeichnet, und es konnen auch die 
australischen Schichten, welche dieselben Fossilien enthalten, wie die 
Talchirs und die Conglomeratbank in der Salt-Range nicht junger 
sein, als „upper carboniferous" oder vom Alter der oberen Kohlen- 
formation. 

Diess hat natiirlich auch seinen Einfluss auf das iibrige Gond- 
wána-System in Indien, woruber sich Dr. Waagen (1. c. p. 34—35) 
f olgendermassen áussert : 

„Wenn wir nun gefunden haben, dass die Talchir-Karharbári 
Schichten vom Alter der Kohlenformation sind, dann konnen die 
ubrigen Abtheilungen des Godwánasystems auch approximativ be- 
urtheilt werden. Die Damudas werden dann wahrscheinlich als Equi- 
valente des Perm in Europa; die Panchet und Rdjmáhál der Trias 
und die Jabalpur und CWc/i-Schichten als Equivalente des Jura im 
allgemeinen erscheinen." 

Hier hátte ich neben anderem das einzuwenden, dass eine Ver- 
einigung der Panchet- und Rájmahál-Schichten wenigstens derzeit voll- 
stándig unmotiviert ist. 

Nur noch- auf eine Stelle móchte ich mich berufen. Auf Seite 
35 (1. c.) heisst es: 

„Die Newcastlebeds, welche zunáchst oben folgen, konnen viel- 
leicht nicht getrennt werden von den vorhergehenden (d. unteren 
Kohlenschichten) ; aber die Hawkesburybeds — und Bacchus-Marsh- 
sandstone miissen sicher in dieselbe Lage mit Perm in Europa ge- 
stellt werden." Diess bedarf jedenfalls einer Modification. Es ist nemlich 
ebenso sicher, dass die Talchirgruppe und die Bacchus-Marsh-sand- 
steine (Viktoria) sowohl den Petrefakten als der Bildung nach, ganz 
analoge Ablagerungen sind — und es kann daher die eine (Talchir) 
nicht als carbonisch, die andere (Bacchus-Marsh) als Perm erklárt 
werden — im Gegentheil wird wohl beiden dasselbe Alter zuzuschrei- 
ben sein. Die Hawkesburybeds gehoren wie ich weiter zeigen werde, 



35 

in die Trias (was besonders die neuesten Mittheilungen von Herm 
C. S. Wilkinson bestátigen.). 

Als mir Herrn Waagens Anfsatz zukam, war ich, ich gestehe 
es offen, nicht wenig iiberrascht iiber die darin mitgetheilten Beob- 
achtungen und Resultate ; sollten durch sie meine eigenen Dárstellun- 
gen, betreífs des Gondwánasystems in Indien und der australischen 
Schichten modificirt werden. Doch auch fťir cliesen Fall glaubte ich 
das triasische Alter der Damuda aufrechthalten zu konnen, dadurch, 
class ich das Talchir-Conglomerat zwar auch als óberkarbonisch ansah, 
aber die Talchirschiefer und Karharbáribeds, als nach Bildung des 
Conglomerates abgelagert, als jiinger, nemlich permisch betrachtete. — 
Doch wurde ich dieser Erklárungsweise erledigt, da die Angelegen- 
heit bald eine andere Wendung nahni. 

Herr H. B Medlicott, der jetzige Direktor der Anstalt, schrieb 
mir darnals, mit Beziehung auf diese von Dr. Waagen gegebene Dar- 
stellung, sowie mit Bezug auf die zweite, betreífs Australien ge- 
ínachte Beobachtung (siehe weiter) in einem Briefe ddo. Kalkutta, 
16. Feber 1886: 

„The Records (die erwahnte Nummer) that went to You by last 
mail will rather surprise You — a spontaneons double attack on the 
position You deemed so secure 59 ) — and I do not see that You need 
in any way resent it — You carried Your point in all that concerned 
Your speciál work — and in the actual fix, You will háve many 
companions — but the čase seems to me a very strong one " — 

Doch drei Monate spáter hat sich die Situation geándert. 

Am 14. Juni 1886 erhielt ich einen Brief von Herrn H. B. Med- 
licott, ddo Kalkutta 22. May, worin er schreibt: „The last Records 
will show You the turn of the Salt range čase". — 

In der 2. Nummer der Records Geological Survey desselben 
Jahres (1886) fand ich einen Aufsatz unter dem Titel: „A notě on 
the Olivě Group of the Salt Range } by R. D. Oldham; 1. c. p. 127 — 131. 

Dieser Herr wurde nemlich alsbald nach Erscheinen des Auf- 
satzes von Dr. Waagen nach eler Salzkette abgesandt, um die An- 
gelegenheit an Ort und Stelle zu untersuchen. 

Aus seinen Beobachtungen und Untersuchungen, wobei er beson- 
ders den geologischen Aufnahmen des Herrn Wynne, der eine umfang- 
reiche geologische Schilderimg der Salzkette geliefert hat, ivohlverdientes 



59 ) Dieses bezieht sich auf die von mir durchgefiihrte vorn erwahnte Verglei- 
chung des Gondwána-System mit den australischen Schichten, als ich 1883 
Indien verliess. 

3* 



36 

Lób zollt, geht hervor, dass er das karbonische Alter der fraglichen 
Schichte, in dem von ihni untersuchten Gebiete keineswegs béstáti- 
gen konnte. 

Er weist besonders darauf hin, dass die besagten Geschiebe 
nicht in šitu, sondern hergebrachter Natus sind, und schreibt auf 
Seite 131 wie folgt: 

„Fassen wir zusammen: 1. da die von Dr. Warth entdeckten 
Fossilien hergebracht sind, so beweisen sie ganz einfach, dass die Olivě- 
Gruppe postkarbonisch ist. 2. Die stratigrafischen Verhdltnisse der 
Schiehten beweisen, dass sie zu einer Gruppe géhoren, welche eng zu- 
sammenhangt mit Schiehten von anerkannt nummulitischem Alter 3. Selbe 
ist allem Anscheine nach von gleichzeitiger Entstehung mit den infra- 
nummulitischen glacialen Schiehten in Ladakh. 4. Gegenwártig existirt 
keine Nothwendigkeit noch Ursache zu einer Revision der Aufnahmen 
des Herm Wynne. 5. Die Frage rucksichtlich des Alters der Talchir- 
gruppe ist gerade so geblieben, dis wenn die Fossilien nie entdeckt 
worden waren. u 

Herr H. B. Medlicott hat es fůr recht befunden hiezu einige 
Notizen beizefugen — die darin kulminieren, dass, wenn auch im 
ostlichen Theile die Conglomeratbank in der cretaceo-eocenen Zone 
bleiben solíte, jene der westlichen und Transindus Durchschnitte, 
die unzweifelhaft palaeozoisch sind, dennocb wahrscheinlich die Talchir 
repraesentieren ; diess rnuss jedoch durch weitere Beobachtungen erst 
festgestellt werden. 

Bevor noch H. Oldhams erwáhnte Mittheilung gedruckt erschien, 
brachte auch Herr A. B. Wynne einen Aufsatz vor die Geological 
Society of London (24. April 1886), der im August-Hefte des Qu. 
Journ. Geol. Society (XLII. 1886) abgedruckt wurde. Darin schon 
spricht er seine Zweifel daruber aus, dass die Geschiebe^ -welche die . 
besagten Conularien enthielten, in šitu seien und behandelt den Gegen- 
stand in dieser Bichtung recht ausfúhrlich. 

Aus dem Gesagten folgt nun, dass, wie die Verháitnisse jetzt stehen 
das Conglomerat in der Salzkette vorláufig nicht so recht auf die 
Entscheidung des Alters des Talchirconglomerates ruckwirkend be- 
trachtet werden kann. 60 ) Wir můssen uns daher nach anderen Ana- 



eo ) Herr W. T. Blanford in einem Aufsatze : Notes*on a smoothed and striated 
boulder from the Pretertiary deposits in the Panjab Salt Range — Geologl.- 
Magazin. November 1886, p. 494 schreibt daruber: „Das Vorkommen von 
grossen Blocken in einem feinen Schlamm sebeint auf glaciale Bedingungen 
zu deuten, wie in den Talchir-Schichten Indiens, denen diess Saltrange 



37 

logien umsehen, aus denen wir auf die Stellung der indischen Koh- 
lenschichten schliessen konnten — und werde ich mich vorerst zu 
Afrika, dann zu Australien zuwenden. 

2. Die zweite Beobachtung, die zugleich mit Dr. Waagens Auf- 
satze iri dem 1. Hefte der Rec. G. S. I. 1886 bekannt gemacht wurde, 
betraf Australien (von Herm R. D. Oldham) und werde ich selbe 
dort hinreichend wlirdigen. 

II. .A-frilsa. 

Die geologischen Verháltnisse Afrikas sind in ihrer Gesammtheit 
bei weitem noch nicht vollstándig bekannt. Fůr uns ist aber beson- 
ders Siid- Afrika von Interesse, wo die sog. Karooformation seit jeher 
als Reprásentant des Gondwána-Systems in Indien betrachtet wurde. 

Doch muss ich gleich im Anfang speciell darauf hinweisen, dass, 
wáhrend das GondwdnaSgstem (einschliesslich der Talchirgruppe) auf 
versteinerungslosen Schichten lagert, die Karooformation (nebst Ekkabeds) 
in Siidafrika von echten Kohlenschichten mit Kohle7ipflanzen unterlagert 
ist — und mit diesem Faktor iverden wir insbesondere zu rechnen 
haben — beide Schichtengruppen iverden ivohl mit Recht als von ver- 
schiedenem Alter angesehen iverden konnen. 

Zur náheren Orientierung fuhre ich die wichtigste, einschla- 
gende Litteratur, soWeit mir selbe zugangig war, an, und aus den 
neuesten Werken werde ich die nóthigen Ausziige geben. 
Kraus, in Nova Acta Leopold. Nat. Cur. Vol. XXII. Pt. II. niit 

Tafeln. (Ueber marine Reste von Sunday & Zwartkop river). 
Bain (& Sharpe: Transact. Geological Society, London; Vol. VL 2d. 

Ser. p. 175 etc. Tafeln. 
Wyley (Andrew): Notes on a Journey in two directions accross the 

Colony 1857-58. Cape Town 1859. 
Tate: On South Afrikán Fossils. Qu. J. GeoL Soc. XXIII (1867), p. 

140 etc. PÍ. V — IX. (Fossilien aus den einzelnen Schichten von 

Karoo und hoheren Schichten). 
Huxley: Triassic Dinosauria. Qu. J. Geol. Soc. XXVI. p. 32 etc. 
Ebenso: On Hyperodapedon. Ibidem XXV. p. 138 etc. 
Sutherland: Ou. J. Geol. Soc. London; XXVI p. 514 (Ekkabed-con- 

glomerat von glacialem Ursprung). 

Conglomerat vielleicht analog sein kann — obzwar die meisten derer, die 
die Stelle untersucht haben, es fúr viel jůnger halten und es zu den íibér- 
lagernden kretaceischen oder paleocenen-Schichten stellen. 



38 

Griesbach: On the Geology of Natal in S. Africa. Qu. J. Geol. Soc. 

London XXVII. (1871) p. 53 etc. 
Stoiv: On some points in South Afričan Geology. Qu. J. G. S. 

XXVII. p. 497 etc. 
Grey (George): Reniarks on some specimens from S. Africa. Qu. J. 

G. S. L. XXVIÍ. p. 49 etc. (with Notes by Prof. R. Jones. — 

Darin werden Kohlenpflanzen angefuhrt). 
Owen: Catalogue of the fossil Reptilia of S. Africa. 1876. 
Dunn (E. J.) : Report on the Stormberg Coalfield. 4° pp. 36. Solomon 

& Co. Cape Town. 1876. 
Dunn (E. J.) : Report of the Camdeboo and Nieuweldt Coal. Cape of 

Good Hope. 4° pp. 24. 1879. 
Zeiller (M. R.) : Notě sur la Floře du Bassin houiller de Tetě (Re- 
gion de Zamběse). Annales de mineš, 1883. Novenibre-decembre. 
Blanford (W. T.) : Address to the Geological Section of the British 

Association. Montreal 1884. 
Jones (Prof. R.) : On the Geology of South-Afriea. Paper read at the 

British Association, Montreal 1884. (Abstract in Geological Magazin 

1884 Octobre pp. 476 etc.) 
Moulle (M. A.): Měmoire sur la Geologie generále etc. de 1'Afrique 

du Sud. Annales des niines 1885 (niars-avril). Kartě und Durch- 

schnitte. 
Blanford (W. T.) : On additional evidence of the occurrence of glacial 

conditions in the palaeozoic era and on the geological age of the 

beds containing plants of niesozoic type in India and Australia. 

Qu. Journ. Geolog. Soc. London. 1886 May. p. 249. 
Feistmantel (Dr. O.) = Palaeoz. und niesoz. Flora des óstlichen 

Australiens. Palaeontographica, Cassel, 1878. I. Abtheilung. p. 

114 etc. 
Dunn (E. J.): Supposed extensive deposit of coal underlying the 

Central district of the Colony of Good Hope. 1 Kartě. Cape 

Town 1886. 
Dunn (E. J.): A series of Geological and mineralogical specimens, 

collected for the Commission by J. E. Dunn F. G. S. In Cata- 
logue of Exhibits. Cape of Good Hope. London 1886. 
North (F. W.): Geology of Natal. In: Natal. Official Handbook. 

London 1886. 

Die ersten detailierteren Nachrichten uber die Karooformation 
ín Sud-Afrika finden sich in Bain's 1. c. angefůhrter Arbeit, worin 
selbe in vier Etagen eingetheilt ist. 



39 

Tate (1. c.) giebt náhere Details uber die, in einzelnen Ab- 
theilungen gefundenen, Fossilreste, und Prf. R. Jones giebt Bemer- 
kungen uber die UnterabtheiluDgen. Darnach zerfállt die Karoofor- 
mation, von oben nach unten, wie folgt: 

a) Stombergbeds, b) Beaufortbeds, c) Koonapbeds, d) Eccabeds. 

Tate fuhrt dann Pílanzen- und Thierreste aus den zwei oberen 
Etagen an, und zwar: 

1. Aus den Stormbergbeds werden folgende Thiere an- 
gefuhrt : 

Dicynodon testudiceps Ow. 

Eushelesaurus Brownii Huxl. 

Orosaurus sp. (Hux.) 

Cynochampsa laniarius Ow. 

Massospo?idylus Ow. 

Pachyspondylus Ow. 

Leptospondylus Ow. 

Aus den Stormbergbeds, an der Natalseite des Drakenbergs, 
wird Glossopteris erwáhntt (Sutberland Qu. J. Geol. Soc. XI. p. 466. 
Vergleiche auch weiter die Angaben von Moulle.) 

2. Aus den Beaufortbeds: Tliiere: 
Palaeoniscus sp. — 

Oudenodon Baini Ow. 
Dicynodon lacerticeps Ow. 
„ strigiceps Ow. 

„ Baini Ow. 

Dicynodon tigriceps Ow. 
Dicynodon declivis Ow. 
„ latirostris 

„ verticalis Ow. 

Die. Murrayi Hxl. 
Galesaurus planiceps Ow. 
Cynochampsa laniarius Ow. 
Micropholis Stowi Huxl. 

Aus diesen Schichten werden aber auch mehrere Pflanzenreste 
beschrieben, und zwar: 
Glossopteris broivniana Brgt. (1. c. p. 140. PÍ. VI. Fig. 3 a* 3 b. 

7 a. 7 b. Beaufort — Bloenikop.) 
Glossopteris Sutherlandi Tate (1. c. p. 140. PÍ. VI. Fig. 2. 2b. Natal.) 
Dictyopteris simplex Tate (1. c. p. 141.; PÍ. VI. Fig. 6. Beaufort. 
Bloemkop.) 



40 

Ist ohne Zweifel ein Fragment einer Glossopteris ; ganz áhnlich 
meiner Glossopt. damudica aus Indien. 

Rubidgea Mackayi Tate (1. c. p. 141.; PÍ. V. Fig. 8. — Bloemkop.) 
Phyllotheca (?). — (L. c. p. 141.; PÍ. V. Fig. 6. — Figur undeutlich; 

Beaufortbeds.) 

An der Sudkuste, ausserhalb der Karooformation finden sich 
andere Schichten, die der obersten Abtheilung des Gondwána-Systems 
entsprechen, die sog. Uitenhage-Formation, ani Sunday und Zwartkop- 
river, indem sie niarine jurassische Thiere, aber auch Pflanzenreste 
enthált, die folgerichtig vom selben Alter sind. 

In seinen Schlussbemerkungen (p. 142) schreibt Tate folgender- 
massen: „From the very characteristic Jurassic Flora presented by 
the Geelhoutboom shales (Uitenhage-Formation) and limestones, the 
Flora of the Karoobeds cannot be regarded as contemporaneons with 
the Jurassic Flora of Europe; but as it possesses a mesozoic facies 
it may be considered to be of Triassic age." 

„The nature of the Flora conspires with the Fauna to establish 
the lacustrine origin of the Karoo-Series." 

Hierauf folgt noch p. 142 eine Synopsis betreífs der Karoofor- 
formation von Prf. R. Jones. Die Stormberg- und Beaufortbeds 
hábe ich schon angefiihrt. Die Lokalitáten sind zwischen Beaufort 
W. und Fort-Beaufort; und Jones unterscheidet gewissermassen zwei 
Abtheilungen (eine tiefere und hohere.) 

Die Zoorcap-Schichten sind Sandsteine und harte Schiefer. Fos- 
siles Holz. 

Die Ekkabeds sind die Basaischichten und wurden schon damals 
in 3 Theile gegliedert: Obere Ekkabeds; Conglomerat (Boulderbed) ; 
Untere Ekkabeds. 

Yon unterlagernden Schichten wird nichts náheres mitgetheilt. 

Gegen Ende fúhrt Tate auch eine Publikation von Wyley (1859 
— 1. c.) an, worin die Schichten in Sudafrika abweichend von seiner 
eigenen Eintheilung klassifiziert wurden. Die Hauptunterschiede sind 
folgende : 

Ein Theil der marinen jurassischen Schichten (bei Tate) wird 
von Wyley als New Red Sandstone klassifiziert. 

Die Stormberg-Beaufort-Koonap- und Upper-Ekkabeds werden 
als Coalmeasures bezeichnet. 

Die Breccia (Conglomerat) wird als Trappbreccia bezeichnet. 

Die Lower - Ekkabeds werden als Carboniferous shales (?) auf- 
gefasst. 



41 

Darunter folgt dann bei Wyley Carboniferous limestoDe, amWiť 
teberg und Zuurberg, etc. 

Diese Auffassung ist jedoch, wie aus dera eben Gesagten be- 
greiflich sein kann, unhalťbar und unbegrundet. 

Prof. Huxley in seiner Abhandlung iiber Dinosauria (1. c.) 
schreibt (Seite 49.): 

„Putting together all the facts, now ascertained respecting the 
distribution of the „Poikilitic Reptilia," I think that the horizon 
of all these beds tends to become definitely Triassic rather than 
Permian." 

Von besonderem Interesse sind Griesbadis Beobachtungen in 
Natal (1. c.) Er beschreibt Tafelbergsandsteine, Karooformation etc. ; 
ganz deutlich beschreibt er das Boidderbed (Conglomeratschichte), das 
die Karooformation unterlagert, die aber, nach Griesbach, konkordant 
daraufliegt 

A uch spricht er sich deutlich fiir das jungere Alter (als kar- 
bonisch) der Karooformation aus, in dem er sagt: 

Mr. Tate regards them (the Karoobeds) as Triassic, whilit Mr. 

Wyley ťhinks that they belong to the Carboniferous ; but as the coal 

from Tulbagh, in the Cape Colony is decidedly carboniferous and the 

succeeding Karooformation does not lie conformably on the former, 

Mr. Tatčs ojpinion seems the most acceptable. 

„There can certainly not be the slightest doubt that the Natal 
Coal (Karoo) belongs to a far younger period than the Tulbagh (Cape 
Colony) which is an equivalent of our coalmeasures." 

Hier wird also deutlich ein Unterschied zwischen echter Stein- 
kohlen-Formation und zwischen den Karooschichteu (zu denen das 
Ekkabed gehort) gemacht, und kónnen dann beide wohl kaum voní 
selben Alter sein. 

Stow's genannte Abhandlung enthalt besonders wichtige Auf- 
schlusse iiber die Verháltnisse der Uitenhage-Formation, die ich aber 
hier nicht náher betrachte. 

Im Jahre 1871 theilte Grey (Georg — 1. c.) einzelne Bemer- 
kungen iiber verschiedene geologische und palaeontologische Exem- 
pláre aus Afrika mit. Darin werden namentlich Steinkohlenpflanzen 
angefuhrt (nach Bestimmungen von Carruthers), und zwar aus: 

a) Lower Albany (nordóstlich von Port Elisabeth): 

Sigillaria ; Stigmaria ; Lepidostrobus ; Halonia ; Selaginites. 

b) aus den Siormbergen (wohl nicht zu verwechseln mit den 
Stormbergbeds und dem spater zu erwahnenden Stormbergcoalíield) : 



42 

Asterophyllites equisetiformis ; Pecopteris Čisti; Alethopteris 
lonchitica ; Lepidodendron crenatum ; Sigillaria ; Calamites. 

An děni karbonischen Alter dieser Reste kann wohl kaum ge- 
zweifelt werden — und ergiebt sich abermals ein scharfer Unterschied 
von der Karooformation, die dem Gondwána-System entspricht. 

Betrefřs der Reptilien (Dicynodonten etc.) ist wohl auch Prof. 
Owen zu hořen, dem wir den „Catalogue of fossil Reptilia of S. 
Africa, 1876" verdanken. Obzwar sich Prof. Owen nicht ganz ent- 
schieden fůr das triasische Alter ausspricht, schreibt er bei Citirung 
der Localitáten doch iniraer: „from the triassic Forrnation". 

Und in der schematischen Tabelle stellt er die „South Afričan 
Reptilia" ganz deutlich in die Rubrik Trias. 

Von grossem Interesse sind die Arbeiten Dunns, die niir leider 
nicht ini Originál vorlagen. Ich besitze nur Ausziige aus denselben 
nach den Berichten von Prof. R. Jones im Geological Magazín (1. c.) 

In seinem Berichte iiber das Stormberg-Kohlenfeld (1878) giebt 
Dunn die Schichtenreihe der Stormbergschichten 6I ) von oben herunter 
folgendermassen : 

1. Volcanic, 

2. Cave-sandstone. Verschieden farbige, fein kórnige, dick ge- 
schichtete Sandsteine 150' machtig. Fragmente sauroider Knochen. 

3. Rothe Schichten. Zerreibliche , rothe und violete sandige 
Schiefer, und áhnliche Sandsteine und Conglomerate. 600' machtig. 
Sauroide Knochen. Fossiles Holz. 

4. Kohlen- Schichten. Graue, lichtgefárbte Sandsteine mit Kohlen- 
flotzen, etwa 1000' machtig. Pflanzenreste haufig. Fosilles Holz. Kno- 
chenreste seltener. (Molteno- Schichten.) 

Diese Stormbergschichten liegen konkordant auf Schichten mit 
Dicynodonten und anderen Reptilien (wohl hauptsáchlich Beaufort- 
beds); diese letzteren nennt Dunn „obere Karoo". 

Die fossilen Pflanzen, die er aus dem Stormbergbeds anfiihrt, 
sind: 

Pecopteris odontopteroides. Morr. 
Cyclopteris euneata Carr. 
Taeniopteris daentreei Carr., 
welche Pflanzen auch in Queensland, in oberen mesozoischen Schichten 
vorkommen. 

Glossopteris citirt er nicht. 



l ) Stormbergen. 






43 

Aus dieser Darstellung wurde sich vielleicht folgern lassen: 

a) dass ein Theil der hóheren Karooformation den jurassischen 
Schichten mit Pflanzenschichten an der Siidkiiste (ani Sunday-river 
etc.) analog ist. 

b) dass ein Theil der hóheren Karooformation das obere Gond- 
wánasystem reprásentirt, ebenso wie die oberen mesozoischen Schich- 
ten in Australien. 

c) dass jener Theil der Stormbergschichten, aus welchen von 
Tate die Dicynodonten etc. angefíihrt wurden, nach der Darstellung 
Dunns vielleicht nicht mehr so recht zu den Stormbergschichten ge- 
hóren wiirde. 

Weitere Aufschlusse erfahren wir in Dunns zweitem Report uber 
die Kohlenfelder von Camdeboo und Nieuweldt. 

Zwischen Graf-Reynet und Beaufort W., ani siullichen Abhange 
der Sneuw- und Nieuweldt-Berge, fand Dunn zweierlei Ablagerungen, 
und zwar horizontále Kar oo- Schichten, diskordant auf den unterliegen- 
den, gefalteten und gebrochenen EJcha- Schichten, mit ihrem einge- 
schlossenen „Dwyka-Conglomerat". Diese Bwyka-Conglomerate sind es, 
die fruher als von eruptivem Ursprung angesehen und Trappbreccia 
bezeichnet wurden. Jetzt weiss man, dass sie aus sandigen Thonschicltten 
mit Steinblocken bestehen und ivahrscheinlich glacialen Ursprungs sind. 

Bei Buffels-Kloof, sudlich von Beaufort W., kommen Kohlen- 
flotze vor, deren Schichten Fossilien enthalten : Glossopteris und Cala- 
mites (?). Der Beschreibung zufolge kommen diese Fossilien in der 
oberen Bank der Ekkabeds vor. Selbe lautet: 

„Bei Buffels-Kloof zeigen die Schichten, dass ein oder mehrere 
Flótze anthracitischer Kohle in den unterlagernden Schichten durch 
eine Verwerfung gebrochen und zermalmt und sogar in die hóheren 
Spriinge der horizontál uberlagernden Karoobeds eingezwángt wurden, 
die hier keine Kohlen enthalten. Die Schiefer, in denen die Kohle 
lagert, enthalten Glossopteris und Calamites. Der Werth der Fossilien 
zum Beweise des genauen Alters der Schichte hángt von vielen Um- 
standen ab, und obgleich nicht ganz so wie Lepidodendron und Si- 
gillaria am nórdlichen Rande der Stormberge, gehórt doch Calami- 
tes 62 ) deutlich den Schichten unter den Karoos an, und Glossopteris 
mag alt carbonisch sein, wie in Australien". 63 ) 

G2 ) Diess ist jedenfalls nur eine ganz allgemeine Bezeichnung; sehr viele Equi- 
setaceenstámme pflegen als Calamites bezeichnet zu werden. In Indien 
wurden auch viele Stámme als Calamites angefíihrt, die sich als zu Schizo- 
neura zugehórig erwiesen. (Oldham, Mera. G. S. I. Vol. II. p. 326.) 

63 ) Nicht alle Glossopteris in Australien sind alt carbonisch. 



44 

Soviel ist also sicher, dass die genannten Fossilien aus Schichten 
unter den Karoos stammen ; und die Kar o o- Schichten werden dis dis- 
kordant zu den Ekkabeds geschildert. In seinem neuesten Berichte 
scheint aber Dunn anderer Ansicht dariiber zu sein. (Siehe weiter.) 

Im Jahre 1883 beschrieb M. R. Zeiller (1. c.) Steinkohlen- 
pflanzen aus der Umgegend von Tetě, am re chtěn Zambesiufer. Er 
fuhrt folgende Arten an: 

Pecopteris arborescens Schloth. — Auch fruktifizierend. 

Pecopt. cyaťhea Schloth. (sp.) — Wie die vorige. 

Pecopteris unita Bgt. 

Pecopteris polymorpha Bgt. 

Callipteridium ovatum Bgt. (sp.) 

Alethopteris Grandini Bgt. (sp.) 

Annularia stellata Schloth. (sp.) 

Sphenophyllum oblongifolium Germ. et Kaulf. (sp.) 

Sphenoph. majus Bgt. (sp.) 

Cordaites borassifolius Sternb. (sp.) 

Calamodendron cruciatum Stbg. (sp.) 

Zeiller ist geneigt diese Flora als der oberen Kohlenformation 
zugehórig zu betrachten. 

In Herrn W. T. Blanfords „Address" (1. c.) werden die siid- 
afrikanischen Schichten nach der von Bain und Jones gegebenen Ein- 
theilung geschildert. Doch ersieht man deutlich aus seiner Beschrei- 
bung, dass an der Basis der Karooformation die Ekkaschichten liegen, 
welche ihrem Conglomerate (boulderbed) nach, mit den Talchirs in 
Indien ubereinstimmen. Blanford fiihrt an, dass sie Glossopteris und 
einige andere Pflanzen enthalten, und den neuesten Ansichten zufolge 
von der Karoo-Formation diskordant iiberlagert werden, wáhrend sie 
selbst konkordant auf den unterliegenden palaeozoischen Schichten 
aufliegen ; diese letzteren enthalten, wie Herr Blanford sich ausdriickt, 
gerade wie in Australien eine Flora, die verwandt ist mit der Kohlen- 
flora in Europa. — Diess ist aber etwas anders zu verstehen. 

In Afrika nemlich enthalten die Schichten unter den Ekka- 
beds gerade eine sólche (nicht nur verwandte) Flora, wie die oberen 
Kohlenschichten in Europa; in Australien ist nur ein Theil der euro- 
páischen Kohlenflora (der unteren) reprásentiert, wie ich weiterhin 
auseinandersetzen werde. 

Uber das Alter hat sich Herr Blanford nicht geáussert. 

Die bestimmtesten Daten uber die sudafrikanische Geologie 
datieren aus jungster Zeit, wenn auch nicht alle ubereinstimmen. 



45 



Vor allem ist Prof. Jones' Beitrag zur Kenntniss der Geologie 
von Siidafrika anzufuhren, den er vor der British - Association zu 
Montreal 1884 vorgetragen (sieh 1. c.) Ich gebe hier das wichtigste 
wieder. Die einzelnen Formationsglieder sind von oben nach unten 
folgende : 

11. Tertiár: an der Ost-, Siid- und Westkuste. 
10. Kreideformation: an der Natal-Ktiste. 

' Trigoniabeds 

Woodbeds (mit jurassischen Pflanzen) 

Saliferous-beds 

Zwartkop-sandstone 

Enon-Conglomerate 300' 



n T í Uitenhage- 
9. Jura \ _ , . 

[ Formation 



400' 



Triassic 



Diskordanz. 

Cave-sandstone . . . . 1 50' 

Ked-beds 600' llJpper 

Stormberg-beds , ♦ . . 1000' 

ÍSandstone and shales . . 5000' ] 
7* Kimbeiiey oř Olivě shales- vLower 

and Conglomerates . . . 2300' j 

Diskordant auf den Ekkabeds im Siiden. 

j Upper Ekkabeds . . . 
í 6. Ekkabeds i Dwyka-Conglomerate . 



Karoo- 
Formation 



2700' 
500' 



Carboriiferous I { Lower-Ekkabeds 

(?) I 5. Witteberg and Zuurberg-Quarzite . . 1000' 

4. Table Mountain-Sandstone 4000' 

Diskordant auf den Bokkeveld-beds. 

Devonian: 3. Bokkeveld-beds 1000' 

Silurian (?) 2. Mahnsburybeds : Micashistes and slates of the 
Cape. 
1. Namaqualand shistes and Gneiss. 
Die Tabelle spricht deutlich fůr sich — aber ich will dennoch 
auch Jones' Bemerkungen reproducieren : 

Die Malmsburybeds (2) und die Bokkeveldschichten (3) sind 
diskordant uberlagert von dem Tafelbergsandstein (4) 4000' máchtig, 
der einzelne Coniplexe und Kámme bildet und wahrscheinlich uber 
Nro. 3. einfállt, um sich an Nro. 5, die Wittebergschichten anzu- 
schliessen. 

No. 3. hat devonische Fossilien. 



46 

No. 5. ist wahrscheinlich karbonisch mit Lepidodendron etc. — 
und bildet die Wittebergen 64 ) und Zwartbergen irn Capdistrikt, und 
die Zuubergen 63 ) in der ostlichen Provinz. 

No. 6. die Ekkabeds kornmen zunáchst ; untere Abtheilung 800' ; 
dann das Divyka-Conglomerat ti6 ) 500' — obere Abtheilung 2700'; sie 
sind konkordant auf No. 5. Im Síiden viel gefaltet und gewellt, bis 
selbe unter No. 7 einfallen. 

Die Ekkabeds haben fossiles Holz und Pflanzen háufig, hie und 
da — aber selbe sind nicht deutlich bestimmt. 

Diese Schichtenreihe schliesst die Karoowuste ein und umfasst 
daher die untersten Glieder von Bains grosser Karooformation, No. 12 
und 14 seiner Kartě (1856) oder die Ekka-Koonap und einen Theil 
der Beaufortbeds von Jones (1867). 

Series 7, horizontál und diskordant auf den Ekkabeds bei Cam- 
deboo und anderswo, behált den Namen Karooformation, 61 ) und nach 
einer Breite von etwa 40 miles (64 Kilom.) ist selbe ůberlagert von 
etwas áhnlichen Schichten; No. 8, im Stormberg; daher solíte No. 7 
(ganz) als Unter-, und No. 8. als O&er-Karoo-Sandsteine betrachtet 
werden. Dunn trennt aber diese letzteren als Stormberg-beds ab. 

Unter den Karoosandsteinen liegen Schiefer, No. 7*, welche um 
Kimberley herum vorkommen und die Olivě- Schiefer der Karooforma- 
tion nach Stow bilden. Sie keilen nach Norden und Súden aus. 

Sie enthalten in ihren untersten Schichten ein Glarialconglo- 
merat in Griqualand west. — gerade sowie die Ekkabeds das Dwyka- 
congloinerat. 

Die Kimberley-Schiefer enthalten einige Keptilien-Knochen und 
Pflanzenreste und etwas Kohle am Vaal. 

Die Karoosandsteine sind reich an Dicynodonten und anderen 
Reptilien-Knochen (wohl dieselben wie sie Tate anfithrte — auch die 
Pflanzen) und einige Fischreste. 

Die obere Abtheilung (Stormberg) enthált Farně und Cycadeen- 
blatter und etwas Kohle. Auch ein fossiles Sáugethier wurde darin 
gefunden. 

Jones bezeichnet die ganze Series uber den Ekkabeds ohne 
weiters als triasisch, die Ekkabeds sind -als oberstes Glied in Carbo- 



64 ) Hieher gehort die Tulbágh-Kohle, nordóstlich von Capetown. 
G5 ) Die Gegend ist nicht speciell bezeichnet — obzwar es dreierlei Zuurberge giebt. 
6G ) Diess ist das glaciale Conglomerat der Ekka-Schichten. 
6T ) Wohl mitdenselben, friiher angefuhrtenFossilien — obzwar Jones nicht deutlich 
dariiber berichtet. 



47 

niferous angefuhrt — lagern aber auf Schichten mit Pflanzen, die von 
europáischen Verháltnissen aus betrachtet als obere Kohlenschichten 
bezeichnet werden wiirden, zumal der Tafelsandstein wohl unterkar- 
bonisch (4000' máchtig) ist. 

Es wiirde daher von selbst folgen, dass die Ekkabeds, die uber- 
diess ein Conglomerat enthalten, das mit glacialer Wirkung in Ver- 
bindung gesetzt wird, und daher jedenfalls eine zieniliche Veránderung 
in klimatischer (und vielleicht auch fysikalischer) Beziehung ara Ende 
der Karbonzeit voraussetzen lásst, nicht selbst karbonisch sein konnen, 
und daher wohl am besten dem entsprechen, was wir in Europa Perm 
nennen. — Dasselbe wird sich dann auch fůr das Talchirconglomerat 
in Indien ergeben. 

Eine zusammenfassende Darstellung der geologischen Verháltnisse 
Sud-Afrikas gab neulich M. A. Moulle (1. c). Auf einer kleinen Karten- 
skizze sind die geolog. Verháltnisse ersichtlicht gemacht. 

Moulle, der, wie er mittheilt, selbst mehr als zwei Jahre lang 
Studien im sitdlichen Afrika machte, schreibt auf Seite 2: 

„Le reliéf de FAfrique du Sud correspond trěs nettement dans 
se lignes générales aux formations géologiques, qui constituent le sol 
de cette contrée. Nous grouperons en consequence ces formations en 
quatre grandes catégories de la fac,on suivante: 

1° Roches gmnitiques et gneissique . . . formations sédimentaires 
anciennes . . , correspondant aux plaines basses de la cóte et au pla- 
teaux bas deFintérieur. 

2° Dépóts marins dévoniens et carboniferes 1 correspondant aux 
chaínes motagneuses qui séparent la cóte des plateaux du centre. 

3° Dépóts lacustres iriasiques, formant les grands plateaux et 
les montagnes du centre sud-africain (Karoo etc). 

4° Roches éruptives etc. ..." — 

In dieser Reihenfolge ist eigentlich schon das Hinreichende 
gesagt — doch will ich noch auf einiges hinweisen. 

In den nachfolgenden Kapiteln werden die eizelnen Formatio- 
nen náher erórtert. 

Auf devonische und carbonische Schichten, welche im Norden die 
Witteberge, Zwarte-Berge, und Zuur-Berge bilden und bis uber Gra- 
hamstown (in Albany) hinausreichen, folgt das umfangreiche Becken 
der Karoos. 

Die Grenzen dieses Beckens giebt Moulle folgendermassen an: 

Im Nord-Westen wird es von dem Gneissplateau des Bushman- 
landes, von den Quarziten des Kaap-Plateau und Betschuanalandes 






48 

begrenzt, im Norden von den devonischen Bergen und Plateaux des 
Transvaal; im Osten von der devonischen und Gneissformation des 
Zululandes und Natal, gegen Suden von der langen carbonischen 
Bergterrasse der Winter Hoek, Zwarte-Berge, und Witte-Berge ; gegen 
Westen von der carbonischen (soli heissen devonischen) Bergterrasse 
der Bokkeveld-Berge. 

Die Karooformation theilt er (p. 31.) in drei Etagen: 

„1° Étage inférieur, comprenant la couche dit á Boulders et les 
shistes ďEcca — duně épaisseur moyenne de 400—600 m. 

2° Étage moyen — comprenant les shistes et les grěs des pla- 
teaux (Karoo, Kimberley) =z Épaisseur moyenne : 550 m. 

3° Étage supérieur, comprenant les grěs et les shistes supéri- 
eurs avec houille du Stormberg, Drakensberg etc: Épaisseur: au 
moins 1500 m." 

Diese Eintheilung stimmt mit der von mir fíir das Gondwána- 
System gegebenen gut uberein. 

Moulle ziéht also die Ekka- Schichten noch zur Karooformation] 
denn nach ihrn (1. c. p. 32) lagert diese Abtheilung diskordant auf den 
Devon- und Carbonschichten der Bokkeveld, Witte-Berge, Zwarte-Berge 
etc, Sein ausgezeichneter Durchschnitt von Cape Town uber Beaufort W. 
nach Kimberley und weiter nórdlich (auf PÍ. VI.) veranschaulicht die 
Verhátnisse ganz deutlich. (Siehe fig. 1.) 

Es ist daher nicht ganz sicher, dass die ganze Karoo uberall 
auf den Ekkabeds diskordant lagere, und diese zu den palaeozoischen 
Schichten konkordant sind. Nach Griesbach und Moulle gehóren die, 
Ekkabeds zu der Karooformation und selbe sind unter einander kon- 
kordant, und diskordant zu den 'tieferen Schichten; wáhrend Dunn 
(1. c.) die Karoo als diskordant auf den Ekkabeds beschreibt. Daraus 
wáre wohl zu ersehen, dass die Verháltnisse local verschiedene sein 
kónnen, obzwar das allgemeine Verhalten dasselbe bleibt. 

Die Mittelétage ist nach ihm „le véritable étage á fossiles; on 
y trouve des plantes, des dents de poissons et des ossements de re- 
ptiles (Dicynodon)". — Die Lagerung schildert er als horizontál. 

Die Oberetage enthielt Kohlenflotze (in der unteren Partie), 
Pflanzenreste, aber wenig Reptilien. 

Auf Seite 38—41 giebt Moulle noch einen detailliten Durchschnitt 
bei Kimberley, durch Schichten der Mittel- und Oberetage der Karoo- 
formation. Dieser Durchschnitt ist soweit von Interesse, als in der 
oberen Partie, die er der Oberetage zurechnet, zwei Pflanzenreste 
angefuhrt werden, die von M, R, Zeiller und M. C. Renault bestimmt 



■ji,! 



ot>\ 

w 





\> 






85 



11V 



Si 









m 



m 



aa 



Potscbefstrom 
(1330 rn.). 



Rustemburg 
(1108 m.). 



Li^ 



i 



49 



3 

orq 



Tafelberg. 
Capetown. 



Paarl (137 ni.). 






Grand Winter- 
bock (2000 ni.). 



Melaphyr. 



Ceder Mt. 
(1900 ni.). 



Zwarte-Berge. 



<fi 



Tř, : Matbematicko-přírodovědecká. 



50 

wurden; nemlich: Noggerathiopsis hislopi Fstm., und Gangamopteris 
cydopteróides var. attenuata Feistm. Diese letztere ist bisher nur in 
Indien aus den Talchirschiefern und Karharbáribeds bekannt, wáhrend 
die zweite zwar im ganzen Unter-Gondwána vorkommt, doch aucb in 
den Karharbáribeds besonders háufig ist. 

Ich erwáhne diesen Fall speciell darům, weil diese Angabe nicht 
mit der von Dunn ůbereinstimmt und die Oberetage der Karoo, auf 
Gnmcl der erwáhnten Fossilien mit den Karharbáribeds parallerilisiert 
werden konnte, wobei dann die Damudas noch eine hohere Sťellung 
einzunehmen hátten — dabei konnte das glaciale (?) Conglomerat an 
der Basis der Kimberley-Schiefer das Talchirconglomerat reprásentie- 
ren; doch wird sich die Angelegenheit auch anders darstellen lassen. 

Die Raroos beschreibt Moulle als triasisch. 

Nach diesen Auseinandersetzungen ist es iiberflussig noch auf 
W. T. Blanfords neuesten Aufsatz (1. c.) hinzuweisen, worin er auf die 
Entdeckungen und Arbeiten von Waagen (Salt-Kange Olivě group) 
Oldham (Australia) und Griesbach (Afghánistán) gestíitzt, abermals 
seine Ansichten uber das Alter und die Beziehungen des Gondwáua- 
System in Indien darstellt. Die Beaufortsbeds werden mit den Pan- 
chets (und Wianamatta - Hawkesburybeds in Australia), die Koonap- 
beds mit den Daniudas-Karharbári etc. párali elisiert, was jedoch nicht 
ganz richtig ist. Nach dem im vorhergehenden Gesagten ist obige 
Gliederung jetzt wohl úberhaupt aufzugeben. 

Noch hábe ich einige neuere Publicationen mitzutheilen, worin 
sich weitere Aufschliisse vorfinden. 

Dunn in seinem Berichte von 1886 (siehe vorn), den ich leider 
nur aus einem Referáte in Peterm. Geogr. Mitth. 1887. No. I. p. 3 
kenne, berichtet iiber den Muldenbau Sudafrikas. Diese Mulde misst 
etwa 454000 Km 2 und war ehemals das Becken eines grossen Sees, 
dessen Ránder im N. wahrscheinlich die Gneisse und Diabase des 
unteren Oranje-Gebietes, die Doornbergfelsen und die Kalksteine und 
Schiefer von Campbell, im SW., S. und O. der Zuurberg-Sandstein 
bildeten. Die Ausfúllung dieser Mulde ist von unten nach oben: 

1. Das Dwyka-Conglomerat, im N. unci S., von glacialem Ha- 
bitus nach der Meinung Dunn's unter Mitwirkung von Eisbergen 
abgesetzt. 2. Untere Karoo. 3. Obere Karoo. 4. Kohlenfuhrende 
Stormberg-Schichten, welche das ostliche Randgebirge zusammensetzen. 

Die Anordnung ist eine streng beckenfórmige, d. h. vom Aussen- 
rande der Mulde nach innen fortschreitend findet man immer jůngere 
Ablagerungen. Wichtig ist auch, dass alle diese Áblagerungen konkor- 



51 

dant auf einander folgen, was man bisher bestritt. Diese Bemerkung 
ist jedenfalls nicht richtig, da schon friiher die kookordante Lagerung 
(Tate, Griesbach etc.) behauptet wurde, wáhrend Dunn zuerst auf 
eine Diskordanz hinwies. Auch sind die Bemerkungen liber das Alter 
im Berichte widersprechend, indein einraal das Dwykaconglomerat als 
wahrscheinlich karbonisch, dann die unteren Karoo-Schichten als kar- 
bonisch oder permisch bezeichnet werden, wáhrend doch die unter- 
lagernden Zuurberg-Sandsteine karbonisch sind). (Siehe weiter.) 

Auch im: „Catalogue of Exhíbits. Cape of Good Hope. Cólonial 
and Indián Exhibition, London 1886" werden die Ekka-Schichten 
(glaciale Conglomerate) in áhnliche nahé Beziehung zu den Karoo- 
Schichten gebracht; denn in der geologischen Reihenfolge der von 
Dunn ausgestellten geologischen und ínineralogischen Exempláre (siehe 
1. c. Seite 100 et sequ.) wird das glaciale Conglomerat geradezu in 
die untere Karooformation eingeschlossen. 

Endlich ist: North: Geology of Natal. In: Natal Official Hand- 
book. London 1886. Seite 21 et sequ. 

Darin werden primáře Schichten, dann Sandsteine (Silur, Devon 
etc.) beschrieben ; auf diese letzteren folgt das Conglomerat, „boulder 
clay of Natal". Dann heisst es: „The next geological series is tne 
Pietermaritzburg shale, into which the boulderclay insensibly passes, 
and withont any distinct line of demarcation ; and on these shales is 
deposited the Triassic formation (Karoo), containing the coalmeasures; 
these shales are in fact the lower portion of the triassic formation, 
and beneath them no coal can be looked for." (Sieh noch P. S.) 

Wenn wir nun auf Alles in dem vorhergehenden Abschnitte Mit- 
getheilte zuriickblicken, so ergeben sich folgende Resultate: 

1. In Sudafrika sind deutlich palaeozoische unci zwar, devonische 
und karbonische Schichten entwickelt. 

2. Die karbonischen Schichten fíihren Pflanzenreste, wie die Kohlen- 
formation in Europa. (Tulbagh, Lower Albany etc.) 

3. Uber diesen karbonischen Schichten lagern die Karooformation 
und Stormbergbeds mit solchen Fossilien, wie sie in den Damudas, 
Panchets und im Ober-Gondwána in Indien vorkommen. 

4. Zwischen clen Karbonschichten und der Karooformation sind 
die sog. Ekkaschichten abgelagert, die aus Schiefern und einem Block- 
conglomerate bestehen. 

5. Nach einigen Autoren (Tate, Griesbach, Moulle) ist diese 
Abtheilung konkordant zu den uberlagernden Karooschichten — wáh- 
rend nach anderen (Dunn-Jones), sie die Karbonschichteu konkordant 

4* 



52 

iiberlagert, gegen die Karoo aber diskordant ist. Doch ist neuester 
Zeit (1886) auch Dunn anderer Ansicht dariiber. 

6. Wie dies nim auch sein niag, soviel ist sicher, dass die 
Ekkaschi chtěn hoher sind als die Kohlenpflanzen fiihrenden Karbon- 
schichten — sind daher wohl jiinger als diese. 

7. Das Ekka-Blockconglomerat (Dwyka) wird jetzt als durch 
glaciale Wirkung entstanden angesehen, was jedenfalls auch auf eine 
nicht geringe Verschiedenheit in der Bildungsweise dieser, im Ver- 
gleich zu den unteren (karbonischen) Schichten deutet und sind die 
Ekka- Schichten wohl am geeignetesten als permisch anzusehen. 

Es ist dann vielleicht nur natílrlich anzunehmen, dass diese 
grosse Veriinderung in den klimatischen Verháltnissen, welche zu der 
Entstehung dieses glacialen Conglomerates Veranlassung gegeben hat, 
auch umgestaltend auf die Flora der karbonischen Schichten gewirkt hat. 

Wie die Veránderung der klimatischen Verháltnisse herbeikam, 
getraue ich mir nicht zu entscheiden. 

8. Diess Ekka - Blockconglomerat ist nun mit Eúcksicht auf 
Zusammensetzung und Entstehungsweise mit dem Talchir-conglomerat 
in Indien in Beziehung zu bringen und wohl gleichen Alters. 

9. Ein zweites Conglomerat, angeblich auch glacialen Ursprungs 
wird dann auch ans den Kiniberleyshales , liber den Ober-Ekka's 
angefůhrt und dúrften diese Verháltnisse wohl jenen in Australien 
entsprechen, wo in den Hawkesburybeds, uber den Newcastlebeds, 
auch ein Conglomerat áhnlichen Ursprungs beschrieben wurde. Dann 
ist wohl das Ekka- (Dwyka-) Conglomerat, auch mit den glacialen 
Schichten unter den Newcastlebeds zu parallelisieren. 

10. Die Karooformation, wie sie nun heute begrenzt ist, uin- 
fasst die Kimberley-Schiefer und die dariiber folgenden Sandsteine 
(entsprechend wohl den Kunap- (?) den Beaufort- und einem Theil 
der friiheren Stormbergbeds), mit den von Tate angefuhrten Arten: 
von Glossopteris, Ruhidgea, Phyllotheca, sowie den Thierresten. 

Diese Abtheilung entspricht der mittleren Abtheilung (Dumuda- 
Panchet) des Gondwána-System in Indien; die Stormbergbeds wohl 
der oberen. 



P. S. Nachdem Obiges iiber Dunns Bericht (1886) geschrieben 
war, erhielt ich selben durch die Giite des Herrn Prof. Snpan in 
originali zur Einsicht, woraus ich noch das Wichtigste mittheilen 
mochte. 



53 

„Dunn's frtihere Ansicht, dass die untere Karoo (Ekkas) dis- 
kordant zuř oberen (rnittleren nach Anderen) sei, bestátigt sich 
nicht (Seite 5.); ini Gegentheil herrscht voní Dwyka-Conglomerat 
bis in die Storrabergbeds Konkordanz." 

Die Zuurbergsandsteine (am sůdliclien Rande) werden deutlich 
als karbonisch bezeiclmet. (Seite 6.) 

„Im Síiden wurde die untere Karoo, einschliesslich des Conglo- 
merates, vielfach gefaltet, auch verworfen." (Seite 7.) 

Seite 8 heisst es unter Anderem: 

„The presence of a glacial conglomerate of such ancient date- 
probably carboniferous — is in itself an extraordinary fact; for it 
shows that at the time ví its formation icebergs of great thickness 
existed through a legthened period of time in tliis Mand sea, and 
much nearer to the equator than it would be possible for thein now 
to exist." 

Hierauf werden pag. 10 die schwarzen Schiefer uber dem Con- 
glomerat beschrieben, die wohl Jone^ Rimberley-SclúeíeYii entsprechen. 
In Beziehung darauf heisst es pag. 10: 

„It is self-evident that some mighty physical change must háve 
taken pláce, to cause the alteration in the beds laid down from the 
former heterogenous mixture of stones, sand and clay, to the fine in- 
timately blended mud and coaly matter of which the shales consist," 
und er glaubt, dass klimatische Einfliisse die Schmelzung des Eises 
verursachten, wornach úppige Flora aufkam. 

Was die Ůberreste anbelangt, so sind darin bis jetzt nur Farně, 
darunter Glossopteris browniana gefunden worden (Tate's Angaben) 
wornach natúrlich Dunn, sich auf die AutOritát von Prof. Owen be- 
rufend, auf ein palaeozoisches (permisches oder karbonisches) Alter 
schliesst. Diess ist jedoch ein Widerspruch. — Auch werden diese 
Schiefer auf das Vorkommen der Glossopteris hin mit den Unteren 
Kohlenschichten in Australien verglichen — was jedoch nicht na- 
túrlich ist — sie entsprechen wohl am besten den Damudas in Indien. 
Dunn glaubt, dass die schwarzen Schiefer iiber das ganze Becken 
vorkommen und Hoífnung auf Kohle geben. 

Ein Aufsatz von H. Tenning: A Sketch of the High-level 
Coalfields of S. Africa (Qu. J. Geologl. Soc. Vol. XI. 1884. pp. 658 
etc.) enthált keine náheren Aufschlusse. 

Wilrden wir daher das indische Gondwdnasystem nur mit Siid- 
Afrika zu vergleichen haben, so ivurde sich folgende Vergleichungs- 
tabelle ergeben: 



54 



India 



Afrika 



Obere Abtheilung des 
Gondwána-Systeni 



CD p 



•tŽ ,-P 



Ubergangs- 

abtheilung 

Panchet-Eeihe 

Damuda-Reihe. 



Karharbári-Schichten | 
Talchir-Schiefer. J 

Talchir-Conglomerat 

(= boulderbed) 

(Glacial). 



Uitenhage Formation 

Stormberg-beds 

Obere Karooformation 

(nach Jones) 



Untere Karooformation 

nach Jones 

(mittlere nach Moulle etc.) 

obere nach Dunn 

Kimberley-Schiefer. 

(Mit glacialem Conglomerat 

nach Jones) 



O CD 
O p 

03 CD p 
CD '53 5 



Obere Ekka- 
Schichten. 
Dwyka Conglo- 
merat = Glacial, 
Untere Ekka- 
Schichten. 



Kohlenschichten mit 
Kohlenpílanzen. 



Alter 



Jura. 



Trias. 



Perm. 



Carbon. 






Diese Tabelle entspricht vollstandig der Nátur der Sache und 
ich iibergehe nun zur weiteren Vergleichung mit Australien. 

III. Australien. 

In Australien sind hieher beziigliche Schichten in Viktoria, 
New-South- Wales, Queensland und Tasmanien entwickelt. Ich werde 
vorerst jene Distrikte betrachten, die die grósste Analogie mit ein- 
zelnen der indischen Ablagerungen aufweisen. Hier steht in erster 
Reihe die Provinz Viktoria. 



55 



I. Viktoria. 



Die hauptsáchliche hieher beztigliche Litteratur mochte ich in 
folgendem angeben, wobei ich alsbalcl die nothigen Beraerkungen bei- 
schliesse : 

Mc Coy: Notě on the ancient and recent natural history of Victoria. 
In Annals and Magazíne of Nat. History Vol. IX. 3d. Ser. 

Enthált Mc' Coy's: Ansichten liber die Formationen in Australien. 

Zur mesozoischen Periodě werden die Kohlenlager von New- 
South- Wales (besonders New-Castle), Tasmanien und Viktoria gestellt, 
wofiir die Lagerung und Petrefakte als Beweis dienen sollten. 
1868. Mc' Coy: Palaeontology of Victoria 1868. Ann. et Mag. Nat. 

Hist. Vol. 20. p. 109—202. 

Die kohlenfúhrenden Schíchten von Viktoria werden als meso- 
zoisch dargestellt. Nur in Gippsland, am Avon-River (ostlich von Mel- 
bourne) kommt Lepidodendron vor und spricht so fur karbonisches 
Alter. 
1866. Sehvyn (Alf.) and Ulricli (George) : Notes on the physical Geo- 

graphy and Mineralogy of Victoria: International Exhibition 

essays. 1866. Melbourne. 

Darin wird deutlich genug ein Unterschied gemacht zwischen 
gewissen Schichten am Bacchus-Marsh (mit Farren) und am Avon-river 
mit Lepidodendron* Er sagt darůber auf Seite 16: 

„Mount Tambo, Avon-River (Gippsland), Mansfield and Bacchus- 
Marsh *) are the only localities where fossil plants háve yet been 
found and in two only of these, Avon river and Bacchus-Marsh, are the 
specimens sufficiently perfect to be clearly identified ; from the former, 
Lepidodendron , and from the latter Cyclopteris or Gangamopteris 
longifolia Mc' Coy — the former certainly palaeozoic, and the latter 
probably triassic or lower mesozoic." 

Auch beschreibt er von einzelnen Stellen ein eigenthiimliches 
Conglomerat, das, der Beschreibung nach unwillkuhrlich an dasjenige 
in den unteren Lagen der Talchirgruppe erinnert. Er schreibt auf 
Seite 15.: 

„In several of the localities above enumerated, thick masses of 
conglomerate are associated with the sandstone. They occur generally 
towards the base of the series and are composed of a very irregular 
aggregation of rounded pebbles and occasionally angular or sub-an- 
gular fragments of all sizes of granite, greenstone or diorite, various 



l ) Bacchus-Marsh etwa 40 Kilom. nordw. von Melbourne. 






56 

porphyries, hard slate, gritty sandstone, grey quartz rock and quartz. 
These pebbles or fragments are imbedded either in a soft, someti- 
nies earthy, mass, sliowing little oř no trace of stratification, as at 
Darley, near Bacchus etc. . ." 

Auf Seite 16 (1. c.) sagt er weiter: 

„The character of the conglomerate beds before mentioned near 
Darley and on the Wild Duck Creek, is such as alniost to preclude 
the supposition of their being due to purely aqueons transport and 
depostion. It is, howewer, very suggestive of the results likely to be 
produced by marine glacial transport — and the mixture of coarse 
and fine, angular and waterworn, materiál, much of which has clearly 
been derived from distant sources would also favour this supposition. 
Grooved or ice-scratahed pebbles or rock fragments háve howewer not 
yet been observed." 

Auf der am Ende beigegebenen Ůbersichtstabelle nehmen die 
Bacchus-Marshschichten eine Stelle zwischen Permian und Trias ein. 

Soviel ist jedenfalls sicher, dass sie hoher sind als die Avon- 
schichten mit Lepidodendron, dass sie ein eigenthumliches Conglomerat, 
und Gcmgamopteris enthalten. 

Ausserdem werden obere mesozoische Schichten beschrieben. 

1866: Daintree (E.) Report on the Geology of the Distřict of 
Ballan, Melbourne 1866. 

Hier wird in áhnlicher Weise, wie oben, das Congloment be- 
schrieben. Und zwar heisst es 2 ) auf Seite 10: 

„Strata mainly composed of fine mud dotted throughout with 
various sized, generally rounded pebbles, and those pebbles mostly 
unknown in the vicinity and some not yet seen in pláce so far as 
the Geological Survey has extended a minuté examination". 

Weiter heisst es: 

„blocks of granite, in some instances over a ton in weight, are 
found embedded in a matrix of soft mud". 

Als Erklárung fur die Anháufung dieser Blocke wird nim die 
Mitwirkung von schwimmendem Eis angenommen. 

1874 — 77 % Weiteres Detail iiber die Flora in Viktoria finden 
wir in McVoys: Prodrome of the Palaeontology of Victoria 1875 bis 
1877. (Ir-V.) 

Darin werden Pflanzenreste aus verschiedenen Horizonten an- 
gegeben und zwar (in aufsteigender Ordnung): 

2 ) leh citiere aus Herrn Oldhams weiter zu erwáhncnder Abhandlung — da 
mir Daentreés obige Arbeit nicht zugánzig ist. 



57 



Aus devonischen Schichten ain 
Iguana-Creek. 



1. Aus palaeozoische n Schichten: 
a) Aneimites iguanensis Mc'Coy 

Archaeopteris howitti Mc'Coy 

Cordaites australis Mc'Coy 

Sphenopteris iguanensis Mc'Coy 

í\ T . , T , 7 , T ,~ I aus Carbonischen Schichten, 

o ) Lemdodendron australe Mc Coy. y k . ~ . , , 

y l J I Avon nver, Gippsland. 

2. Aus mesozoischen Schichten. 
c) Gangamopt eris angustifolia Mc'Coy 

Gangamopt. spatJmlata Mc'Coy 
Gangamopt. obliqua Mc'Coy 



Bacchus-Marsh-Sandsteine. 



Obere mesozoische Schichten; Cape 
Paterson ; Bellarine ; Barabool 
Hills ; Wanon rker (Coleraine) etc. 



d) Pecopteris australis MoiT. 

Taeniopteris daentreei Mc'Coy 

Zamites ellipticus Mc'Coy 

Zamites Barldeyi Mc'Coy 

Zamites longifolius Mc'Coy 

Phylloťheca australis Mc'Coy 

leh will vorláufig unbestritten lassen, ob Mc'Coy berechtigt 

war, die Bacchus-Marshsandsteine als mesozoisch zu bezeichnen, will 

aber auch hier auf die Unterlagerung derselben durch karboni- 

sche Schichten hinweisen. Ich muss hiebei auch gleich bemerken, 

dass Mc'Coy ein Hauptverfechter der Ansicht ist, dass diese pflanzen- 

fiihrenden Schichten in Australien mesozoisch sind — was jedoch 

nicht ganz richtig ist. — 

1876 etc. In ahnlicher Weise klassificiert Brough Smyth in 
seinen Progress Keports of Yictoria (speciell 1876) die kohlen- 
fiihrenden Schichten Australiens, wobei die Bacchus-Marshsandsteine 
(neben den New-Castlebeds) als mesozoisch angesehen werden. — 

1879 : Hoivitt (A. W.) : Notes on the Physical Geography and 
Geology of N. Gippsland, Victoria, — Qu. J. Geol. Soc. XXXV. 
(Read June 21, 1876). 

Enthalt zwar eine detailierte Beschreibung des genannten Ter- 
rains , aber keine náheren Aufschliisse uber das Verhaltniss der 
Avonsandsteine zu den Bacchus-Marsh-sandsteinen. 

Die Sandsteine ani Mount Tambo, mit Pflanzen sind Ober-de- 
vonisch. 

Diess sind beilaufig die nothwendigsten Angaben. 
Wenn ivir darunter nach Analogien mit den Schichten in Indien 
suclien, so finden wir, dass die Bacchus-Marshsandsteine, wie sie oben 



58 

charakterisiert ivurden, in perfekter Weise mit der Talchirgruppe in 
Indien ilbereinstimmen. 

Sie enthalten an der Basis ein Conglonierat, das als in áhn- 
licher Weise entstanden angegeben wird. 

Die in den Schiefern vorkommenden Pflanzenreste sind auch 
recht nahé verwandt: 

Gangamopteris angastifolia Mc'Coy — kommt in den Talchirs 
auch vor. 

Gangamopteris obliqua Mc'Coy — hat ihre Analogie in der in- 
dischen Gangam. cyclopteroides Feistm. obzwar ich auch die Art selbst 
identifiziert zu haben glaube. 

Gangamopteris spaťhulata Mc'Coy — ist in Indien durch Gangamo- 
pteris major Fstni. vertreten. 

Es war doher ganz natilrlich, dass ich alsbald auf den Gedanken 
verfiel die Talchirgruppe in Indien, mit den Bacchus-Marsh-Schichten 
in Beziehung zubringen 3 ) — was auch erst neidich vollstandig anerkannt 
ivurde. — 

In seinem noch spater zuerwáhnenden Aufsatze 4 ) schreibt K. D. 
Oldham, auf Seite 41 folgendermassen. 

„But in Victoria there are some beds containing Gangamopteris 
known as the Bacchus Marsh beds, which seeni to be the equivalents 
of the Talchirs." 

Auf Seite 42 beschreibt Oldham die Conglomeratschichte in 
beiden, als analoge Bildung (durch Eiswirkung) und sagt dariiber: 

„This consideration, whatever weight might be attached to it, of 
stood by itself may certainly be said to corroborate the fossil evi- 
dence and we consequently také it as certain that the Talchir and 
Bacchus Marsh beds are the representatives of each other. 11 

Diese Vergleichung der Conglonieratbanke ist auch zuerst von 
mir selbst 5 ) angeregt worden — doch hábe ich damals auch die 
Hawkesbury beds in New Sonth- Wales damit parallelisiert, und zwar 
aus dem Grunde, dass nach Beobachtungen von Herrn C. S. Wil- 
kinson diese Hawkesbury beds eine ahnliche Conglomeratbank ent- 
halten sollten , wie die Bacchus - Marshbeds. Doch verhált sich 
diess, bezíiglich der Hawkesburybeds, neuesten Nachrichten zufolge, 
anders. 



3 ) Palaeontologia indica Ser. XII. pt. 1. Talchir-Karharbári-Flora 1879. p. 31 

4 ) Memorandum on the Correlation of the Indián and Australian Coalbearing 
beds etc. Rec. Geol. Survey of India XIX. 1880. pt. 1. 

5 ) Feistmantel, Rec. Geol. Survey of India XIII. 1880. pt. 4. p. 251. 






59 



Die oberen mesozoischen Schichten entsprechen daun den Pflanzen 
nach, den Gruppen des oberen Gondwánasystems, folgerichtig den 
oberen Karoo-Schichten, gerade so wie Bacchus-Marshbeds den Ekka- 
beds, in Afrika analog sind. 

Es wiirden hier daher Glieder fehlen, welche die Karharbári- 
beds und die Damuda-Keibe reprásentieren ; diese werden wir dann 
in New South Wales finden, obzwar sie in den Schichten mit Gan- 
gamopteris reprásentiert sein kónnen. 

Wenn wir nun die friiher aus Indien und Afrika angefuhrten 
Schichtenreihen mit Victoria in Beziehung bringen, so ergibt sich 
folgende Tabelle: 



Indien 



Afrika 



Anstralien 



Victoria 



Obere Abtheilung 

des 
Godwánasystems 



Uitenhageformation. 
Stromberg-beds 



Kar- 
bon 



Devon 



Panchet und 
Damuda. 



Karharbári- 
Schichten 



Talchir-Schiefer 



Talchir-Conglo- 

rnerat 

(Glacial?) 



Vindhya 



Obere Karoo. 
Kimberley-Schiefer 

(? Glaciales Conglo- 
merat) 



Obere 
Ekka-Schichten 

Dwyka 

Conglomerat 

(Glacial?) 

Untere Ekkabeds 



Carbonische 
Schichten 



Devon 



Obere mezoische 

Schichten 

(Upper Carbona- 

ceous) 



Schichten 

mit 

Gangamopterú 

Conglomerat 
(Glacial?) 






Carbonische 
Schichten 



Devon 



60 



2. Neu-Sud-Wales. 



In Neu-Súd- Wales ist ebenfalls eine ganze Schichtenreilie ent- 
wickelt, worunter einzelne Glieder solchen in den Ablagerungen in 
Indien und Afrika entsprechen. Dabei werde ich zuerst die Verglei- 
cliung mit den Bacchus-Marsh-Schichten durchfuhren, und jene mit 
Indien und Afrika wird sich von selbst ergeben. 

Vorerst ist es nothig, die diessbeziigliche Litteratur anzufiihren, 
welche aber umfangreicher ist, als gewóhnlich angefůhrt wird; die 
Schriften des Herrn Clarke allein zu citieren, reicht nicht hin. Bei 
solchen Yergleichungen muss jedenfalls wenigstens die ganze wichti- 
gere Litteratur in Betracht gezogen werden, weshalb ich selbe, soweit 
es der Raum erlaubt, hier anfiihre. 

1. 1828. Brongniart (AI.) Podrome ďune Histoire des végétaux fossiles. 

p. 182 8°. Paris 1828. 
Erwáhnt Phyllotheca australis und andere Pflanzen aus Australien. 

2. 1828. Brongniart (Alex.) Histoire des végétaux fossiles. 2 vols 

4°. Paris. 
Beschreibt Glossopteris hrowniana var. australasiaca von N.-S.- 
Wales, aber als Kohlenpflanze. 

3. 1845. Strzelecki (Count de). Physical Description of N.-S. -Wales 

and Van Diemensland. 1845. 

Beschreibt die Kohlenablagerungen von N.-S.-Wales und Tas- 
manien (Jerusalems-Basin). Im New-Castlebecken wird die Unterlage 
der Kohlenschi chtěn von grobkornigen Sanclsteinen mit Spiriferen und 
Conularia gebildet ; die Kohlenschichten liegen in gleichformiger La- 
gerung dariiber. 

Die von Strzelecki gesammelten Pflanzenreste wurden von Prof. 
Morris beschrieben und als „carbonisch" hingestellt. Selbe stammten 
aus den New-Castle-coal mineš und aus dem Jerusalemsbasin, Tas- 
mania. 

4. 1847. Mc' Coy. On the fossil Botany and Zoology of the rocks 

associated with the Coal of Australia. In Ann. and Magaz. 
Natur-History. Vol. XX. le. sér. p. 145 etc. p. 311 etc. 
Darin beschreibt Mc' Coy eine Anzahl von Pflanzen aus Neu- 
Sud-Wales, und zwar aus verschiedenen Horizonten (den New-Castle 
und Wianamattabeds entsprechend), die ich spáter aufzahlen werde. 
Die so beschriebene Flora bezeichnet Mc' Coy als oolitisch, 
wáhrend die Thierreste der unterlagernden Schichten mit Formen aus 
dem Kohlenkalke ubereinstimmten. Mc' Coy betont auch die vollkom- 



61 

mene Abwesenheit von Lepidodendron und Sigillaria unter den obigen 
Pflanzen (was bisher vollkommen richtig ist). 

Diese Arbeit gab den Grund zu cler spáter folgenden lebhaften 
Controverse zwischen Mc' Coy und Heirn Rev. Clarke betreffs des 
Alters der australischen Kohlenablagerungen, indem der erstere an 
dem oolitischen Alter der pflanzenfiihrenden New-castlebeds festhielt, 
wáhrend der letztere ein carbonisches Alter auch fiir diese Schichten. 
behauptete. Die Controverse zieht sich durch eine ganze Reihe von 
Abhandlungen. 

5. 1848. Clarke (Rev. W. B.) : Remarks on the identity of the epoch 

of the coalbeds and palaeozoic rocks of N.-S.-Wales. In 
Annals and Mag. Nat. History September 1848. p. 209. 
Darin werden Fálle angefiihrt, wo Kohlenschichten und solche 
mit Pflanzenabdriicken von Schichten mit marinen Thierresten karbo- 
nischen Alters uberlagert sind, oder mit ihnen wechsellagern, woraus 
geschlossen wird, dass daher die Kohlenschichten Australiens kar- 
bonisch sind. 

Dabei beruft sich Herr Clarke auch auf eine Arbeit von Prof. 
Jukes. 

6. 1847. Jukes: Notes on the Palaeozoic formations of N.-S.-Wales 

and Van-Diemensland. In : Quart. Journ. Geol. Soc. Vol. III. 
p. 224 etc. 
Darin werden nemlich die Ablagerungen bei Sydney als palaeo- 
zoisch beschrieben. 

7. 1848 Clarke (Rev. W. B.): On the genera and distribution 
of plants in the Carboniferous systém of N. S. Wales. In : 
Qu. Journ. Geol. Soc. Vol. IV. p. 60. 
Hier behauptet Herr Clarke das Vorkommen von Lepidodendron 
und Sigillaria, cloch giebt er nicht an, in welchem Horizonte. 
8. 1849. Dana (J.) : Geology: United States Exploring Expedition. 
Mit Atlas. 
Darin finden sich auch Fossilien aus N.-S.-Wales, besonders 
New-Castle, angefiihrt, die ich spáter erwáhnen werde. Die Kohlen- 
schichten des New-Castle-Beckens werden als permisch bezeichnet (was 
wohl ganz naturgemáss war). 

Ein grosser Theil der erwáhnten Controverse zwischen Prof. 
Mc' Coy und Herrn Rev. Clarke fallt in das Jahr 1860, und ist in 
den Transactions of the Royal Society of Victoria, 1860, Vol, V. ent- 
halten; besonders in folgenden Artikeln: 



62 

9. 1860. Clarke (Rev. W. B.) : A comrnunication from the Re v. W. B. 

Clavke to His Excellency Sir Henry Barkley K. C. B., etc., 
President of the Royal Society of Victoria on Prof. Mc" Coy's 
new Taeniopteris from the coalbearing rocks of Cape Paterson 
District etc. etc. pp. 89-95 (1. c.) 

10. 1860. Mc Coy (Prof.): A Commentary on: A Comrnunication 

made by the Rev. W. B. Clarke etc. (wie oben). ibid pp. 
96—107. 

11. 1860. Clarke (Rev. W. B.): Remarks on Prof. Mc' Coys Commen- 

tary etc, ibidem, pp. 209 — 214. 

12. 1860. Mc Coy: Notě on Rev. W. B. Clarkďs: Remarks etc. (wie 

oben); 1. c. pp. 215—217. 
In allen diesen Artikeln handelt es sich um das oolitische Alter 
der Flora von der einen (Mc' Coys) Seite und um die Widerlegung 
dessen von der anderen (Clarke's). 

13. 1861. Clarke (W. B.): On the relative position of certain plants 

in the coalbearing beds of Australia. In : Qu. Journ. Geolgl. 

Soc. Vol. XVII. pp. 534 etc. 

Darin sucht Herr Clarke einige Zweifel auízukláren , welche 

Baron Zigno in einer Abhandlung 6 ) (1860 uber Oolitflora) riicksichtlich 

seiner Angaben betreífend das Vorkommen von Lepidodendron und Si- 

gillaria in Australien, ausgesprochen hat. 

Auch giebt Herr Rev. Clarke darin eine detailierte Gliederung 
der australischen Kohlenablagerungen an, und zwar: 

a) Wianamattabeds (mit Pflanzen und Fischen). 

b) Hawkesburybeds (mit Pflanzen und Fischen). 

c) Workable coalbeds (=z New-Castlebeds). 

d) Lower Carboniferous. 
Ebenso berichtet er darin uber die Zwischenlagerung von Schichten 

mit Pachydomus, Sjnrifer, Orťhoceratites etc. mit Glossopteris, Verte- 
braria und Phyllotheca, Verháltnisse, die weiter naher erklárt werden, 
und die Prof. Mc' Coy nicht anerkannte, obzwar die ganze Angele- 
genheit auf einem Missverstándnisse beruhte. 

14. 1864. Clarke (W. B.) : On the coalseams of Stony Creek. In: 

Transact. Royal Society Victoria. Article 6. 
Darin wird vor allem darauf hingewiesen, dass die tieferen, 
kaibonische marine Thierreste enthaltenden Schichten, konkordant zu 
den sie iiberlagernden Schichten mit Pflanzen liegen. 

6 ) Some observations on the Flora of the Oolite. In: Qu. Journ. Geol. Soc. 
London Vol. XVI. p. 11 etc. 



63 

Alle von nun ab folgenden Abhandlungen sind von grósserer 
Wichtigkeit, weil sie detailliertere Charakteristik der einzelnen Schichten 
geben, imd móchte ich speciell auf dieselben hinweisen, weil ich daraus 
ableiten will welche Schichten mít solchen in Indien als analog be- 
trachtet werden sollen. 

15. 1866. Clarke (Rev. W. B.): On the Occurrence and geological po- 
sition of oilbearing deposits in New-South-Wales. Quart 
Journ. Geolog. Soc. London, Nov. 1866. 

Darin giebt der Autor folgende Schichtenfolge (p. 409). 

a) Wianamattabeds 700'— 800' 

b) Hawkesbury rocks 800'- 1000 ' 

c) Upper coalmeasures (nicluding Nattai, Wollondilly, 
Illawara, Lower Hunter — New-Castle) 5000' 

d) Upper niarine beds 3000' 

e) Lower coalmeasures 1000' 

f) Lower marinebecls (with Lepidodendron, Sigillaria, 
Syringodendron etc.) 4000' 

Cannel-Kohle kommt an verschiedenen Orten vor, betreífs derer 
sich Herr Clarke folgendermassen auspricht (p. 448): 

With the excejption of the Stony creek cannel 7 ) all the oil pro- 
ducing deposits occur in the Upper coalmeasures" '. 

Zwei dieser Localitáten will ich speciell anfuhren. Ani Nattai- 
Flusse irn Bereiche der Upper coalmeasures enthielten die Kohlen- 
schiefer Glossopteris und Mc'Coys Gangamopteris. 

Am Reedy-Creek (ebenfalls Upper coalmeasures) ist auch Cannel- 
Kohle; in den Schiefcrn finden sich Vertebraria, Glossopteris und 
Gangamopteris (Mc'Coy). 

Diese Verháítnisse erinnem jedenfalls an die Talchirgruppe und 
die Karharbdribeds in Indien, wenigstens mit Rúcksicht auf die 
Fossilien. 

In diese Zeit fállt auch die erste Ausgabe von Herrn Clarkes : 
„Remarks on the Sedimentary Formations of N.-S.-Wales. 1867. Eine 
zweite Auflage desselben erschien 1870; eine dritte 1875 und eine 
vierte endlich 1878, welche ich dann weiter besprechen werde. 
16. 1864. Egerton: On some Ichthyolites from New-S.- Wales, forwar- 
ded dy the Rev. W. B. Clarke. Qu. J. Geolog. Soc. Vol. XX 
p. 1. PÍ. I. 

7 ) Diese gehórt zu den e) Lower Coalmeasures, iiber den f) Lower marine 
beds. Doch schliesst Herr Clarke aus dem Vorkommen von Cannel-Kohle 
auch in den hóheren Schichten auf ihr ka?-bonisches Alter. 



64 



Darin werden drei verschiedene Fischarten beschrieben, die bei 
der Beurtheilung des Alters auch ostentativ ins Treífen gezogen 
wurden — doch staminen sie aus Schichten, uber deren Alter nicht 
viel Zweifel existiert, und auch sind die Fische nicht so deutlich 
heterocerk, wie gewohnlich behauptet wird. 

Zwei Arten stammen aus den Eaivkesburybeds (iiber den New 
Castle-Kohlenschichten) : 

Myriolepis Clarhei Eg. (Schwanz nicht sicher bekannt). 

Cleiťhrolepis granulatus Eg. (nicht deutlich heterocerk). 

Aus den Wianamatta- Schichten (in den Hawbesbury) wird be- 
schrieben: 

Palaeoniscus antipodem Eg. Auch diese Art kann nicht unbe- 
dingt als Beweis íur das palaeozoische Alter angefiihrt werden; 
denn Egerton selbst beschrieb einen Palaeoniscus superstes aus dem 
englischen Keuper (Qu. J. Geol. Soc. Vol. XIV; p. 64. PÍ. I). 

Und so ist hier wohl richtig zu bemerken, dass in dieser Be- 
ziehung Mc'Coy darauf hingewiesen hat, dass wohl ein homocerker 
Fisch in palaeozoischen Schichten bis jetzt nicht bekannt ist, wáhrend 
homocerke und heterocerke Fische in mesozoischen Schichten wohl gut 
vorkommen konnen — jene fangen dort an, diese sind uberlebende 
Formen. 

17. 1875. Blan/ord (H. F.) : On the Age and correlations of the 

plantbearing Series of India etc. Qu. Journ. Geol. Soc. 

Nov. 1875. 

Betrachtet die New-Castlebeds und Wollongong-Sandsteine equi- 

valent den indischen Kohlenschichten, und versetzt sie in die per- 

mische Epoche; auch wird eine allgemeine Wármeabnahme zwischen 

der Carbonischen und permischen Epoche angenommen. 

18. 1876. Brough Smyth: Geologische Ubersichtskarte Australiens. 

Darin ist der grósste Theil der Kohlenschichten in N.-S.- 
Wales, einschliesslich der New-Castlebeds als niesozoisch 
koloriert. (Die erste Ausgabe erschien 1873). 

19. 1876. Report of Progress: Geological Survey of Victoria No. III. 

1876. Darin wird die Geolog. Ubersichtskarte besprochen 
— und auch Bemerkungen uber die mesozoischen Schichten 
mitgetheilt. Diese schliessen nach Mc'Coy's Bemerkungen 
alle die Schichten uber der marinen Fauna ein. 

20. 1875. Mineš and Minerál Statistics of N.S.- Wales etc. In: New- 

South-Wales Intercolonial and Philadelphia International 
Exhibition. Sydney 1875. 






65 

Darin befinden sich ausser der 3. Ausgabe der „Remarks on 
on the Sedimentary formations etc." by tlie Eev. W. B. Clarke, werth- 
volle Beitráge liber die australiscke Kohlenformation von C. S. Wil- 
kinson und J. Mackenzie, die ich hier kurz besprechen will. 

21. 1875. On the coalmeasures of New- South- Wales by C. S. Wilkinson 

1. c. p. 127 et sequ. 
Her?' Wilkinson giebt hier eine Schichtenfolge, die jene von Herm 
Clarke einigermassen erganzt, und folgerichtig auch diejenigen, in meinen 
Abhandlungen gegebenen in einer Richtung berichtigt, da selbe auf Clarkes 
Arbeiten basiert ivaren. 

Selbe findet sich ani Seite 128 : 

Wianara atta- ser ie s . 

Hawkesbury-series. 

Upper coalmeasures: or Newcastle, Wollongong and Bowenfels- 
series (Glossopteris etc). 

Upper marine beds. 

Loioer coalmeasures. Glossopteris tritt hier zuerst auf. 

Loiver marine beds 

Lepidodendronbeds. (Rhacopteris, Archaeopteris, Cyclostignia, Le- 
pidodendron etc. — siehe weiter). 

Diese Gliederung findet sich nicht so vollstdndig in Herm Clarke 's 
Eemarks (siehe weiter) und hábe ich auf seine Angaben hin, diese 
Lepidodendronbeds (bei Port Stephens, Stroud etc,) noch uber die Loiver- 
marinebeds gestellt, ivas jedenýalls nicht richtig ist. 

Unter den Lepidodendronbeds folgen devonische Schichten. 

22. 1875. Mackenzie: Supplementary Report on the coalmeasures 1. c. 

p. 207 etc. Mit vielen Durchschnitten. 

In diesem werthvollen Beitráge findet sich eine ganze Reihe von 
lehrreichen Durchschnitten, sowohl durch einzelne Schichten als auch 
durch grossere Terrains, welche die oben von Wilkinson angegebene 
Schichtenreihe noch weiter ersichtlich machen. Ich kann naturlich 
nicht alles wiedergeben, was hier von Interesse wáre, und will nur 
einiges anfúhren. 

Unter No. 6, zur Seite 240, giebt Mackenzie einen schéma- 
tischen Durchschnitt in der Lange von 30 engl. Meilen (48 Kilom.) 
von Neiv-Castle, uber Booral in der Grafschaft Grloucester, also Richtung 
S.-S.-W. nach N.-N.-O., durch die einzelnen Kohlenschichten der drei 
Abtheilungen, mit den dazu gehorigen Fossilien, (Sieh Durchschnitt, 
Fig. 2). 

Tři: Muthematicko-přírodovědecká. 5 



66 



ta b r> Js tu 



p cd 

CO* *P 

cd a 

H S 

E & 
§š 

DQ CO 

O* 



B W 



tr 1 

CD 

E 

O 
P* 
CD 
P 
P- 
"-S 
O 

p 



o 

o - 
co 
c-t- 

09* 

B 



o 
o 
>p 

CD 



O 

JO 

I 



CD 
co 

CD 



p 
p 
p- 



p 

CD 

n 

o* 
o 

I 



p 


CD 


CD 


P 




CO 


co 


o 

E 


E 


o" 


o* 

P" 


P" 


c-t- 

CD 


CD 


P 


P 





CD 5* 

O 

B g 

B § 

CD 



O 



11 Q 

W o 

50 CO 

Hj GO 

O >P 

p sr 

P. CD 

g-F 

CD 

E^ 

cd' £ť- 



CD P^ 
CO CD 

CD S» 
CD 



c?| 

E CD 

O P 

P - ^ 

P CD 

"I J 

o Si 

p. CD 

O CD 

P CO 

co 

~ B 

*& c1 * 

s: <& 

J 5 Co 

g % 

P s- 

p 

CD ^ij 

O O 



■i 

a 



o 

co 

s* 

CD 
P 
CD 



\ 



h 



$ 



Yi 



V 



§M 



CD 


1 


i 


o 

3" 


CA 


CO 

o 

3" 


r-K 


3 






CD 


5 


E=: 




O" 


CD 


CD 


i-H 


1 


^ 


CO 


03 


o 


CO 


o 


o 


£L 


3 




—* 


— • 


CD 


— 


CO 


Q. 


^-^ 


CD 


■£> 


T 


CO 


CD 


25 


99 


■■ 


-*» 


o 


CO 
O 


3 



2 o 

o =* 

c 

55. = 

• — 



30 
O* 



P 
to 



co 

I 

co 



I 

co 



5T Si 

O CD 
^" CO 



67 

Die Folge ist beiláufig die nachstehende : 
Obere Newcastle-KoMen mit Glossopteris, Phyllotheca, Vertebraria 
etc. (viele Genera werden aber genannt, die nicht richtig sind) ; 
und Urosthenes australis (Fisch). 
Schichten ohne Fossilien. 
Untere Flotze der oberen Kohlenschichten. 
Schickten mit : Productus, Spirifer, Atrypa, Terebratula, Trochus, Fene- 
stella, Conularia etc. — Auch Glossopteris , Phyllotheca, Noggeraťhia 
etc. (Wohl Upper marinebeds). 
Mitťlere Kohlenschichten. (Diese entsprechen jedenfalls den Lower 

coalmeasures). 
Wieder Schichten mit mariner Fauna und Pflanzenabdriicken. (Wohl 

Lower marines). 
Lower coalmeasures mit Lepidodendron, Knorria, Calamites, Otopteris 
(Khacopteris) — und Thierresten. — (Diess sind wohl die Lepido- 
dendron-beds). 

Die úbrigen Durckschnitte bieten dann weiteres Detail. 
Indessen erschienen seit 1876 meine Aufsátze und Arbeiten 
uber die indische Fossile Flora, wo ich auch auf die australische 
Flora mich bezog, und zwar besonders auf Grund der mir im J. 1875 
(und spáter) von den Herren Clarke und Wilkinson eingesandten Samm- 
lungen, die auch Stoff zu speciellen Arbeiten uber Australien boten 
(siehe weiter). 

Meine Arbeiten uber die indische Flora sind in den Records 
und der Palaeontologia indica veroffentlicht worden, und es war mein 
Bestreben zu zeigen, dass die indischen Kohlenschichten (Damudas) 
nicht analog sind mit den Neiv-Castlebeds in Australien, und dass 
sie auch nicht palaeozoisch sind — woran ich jetzt, gerade so wie 
friiher, festhalte. 

Darin hatte ich aber, wie schon friiher erwáhnt, einen heftigen 
Gegner in Herrn W. T. Blauford, der energisch fur die Equivalenz 
der indischen mit den australischen Kohlenschichten, und fůr das 
palaeozoische Alter beider eintrat, von seinem Standpunkte wohl 
mit Recht. 

23. 1878. Clarke (W. B.) : Remarks on the sedimentary formations 
of New-South- Wales. 4. Edition. Sydney 1878. 
Diese Schrift ist jedenfalls die wichtigste von Herrn Clarkes 
Publikationen und will ich daher selbe hier kurz besprechen. 

Herr Clarke behandelt die Formationen von unten nach aufwárts. 



68 

Die „Azoic" oder n Mttamorphic u und die „Lower Palaeozoic 
rocks" (Lower und Upper Silurian) bedurfen hier keiner weiterer 
Betrachtung. 

Die „Middle Palaeozoic 11 reprásentieren Devon. Auch atis diesen 
sind nur wenige Pflanzen bekannt : Lepidodendron nothum aus N.-S.- 
Wales (aus Queensland und Victoria). Ůberdiess beweisen aucli marine 
Thierreste, die Prof. Koninck beschrieben hatte (siehe weiter), dass 
IDevon in N.-S.-Wales existiere. 

Von grosstem Interesse ist Herrn Clarke's „Upper Palaeozoic 11 . 
Darunter begreift er die australischen Kohlenschichten, sowohl die 
tiefern, mit und unter marinen Scbicbten, als auch die hóheren, New- 
Castle-beds, welche, wie schon erwáhnt, Mc'Coy und andere Palaeonto- 
sogen als niesozoisch betrachteten. 

Seině Ansicht itber die Zugehórigkeit auch der oberen Kohlen- 
chichten (New-Castle) zu derselben Epoche mit den tieferen, stútzte 
Herr Clarke auf die von ihni gemachte Beobachtung, dass gewišse 
Pflanzenformen, die dann in den hóheren Schichten sehr haufig sind, 
auch schon in den tieferen, mit und unter marinen Thierresten vor- 
kommen. 

Zu diesem Zwecke theilt er die Durchschnitte von zwei Scháchten, 
und zwar bei Stony Creek und Greta, im nórdlichen Theile des Kohlen- 
feldes, am Hunterriver mit, die auch schon den friiheren Ausgaben 
seines Werkes beigegeben waren und woraus ersichtlich ist, wie unter 
Schichten mit Conularia, Spirifer, Productus etc. Kohlenflótze und 
Schiefer mit Glossopteris, Noggeraťhiopsis etc. vorkommen. (Ich selbst 
hábe einige Arten daraus heschrieben — siehe weiter). Dieses Faktum 
lásst sich nicht bestreiten. — Soviel ist aber sicher, dass dann uber 
den oberen marinen Schichten machtige Lager mit Kohlenflotzen und einer 
reichen Flora lagem, die vor allem hier in Betracht gezogen werden 
mussen (diess sind die New-Castlebeds). 

Diess letztere ist recht deutlich ersichtlich aus dem dieser Auf- 
lage (4.) beigegebenen Kártchen eines Theiles des óstlichen Kohlen- 
feldes von Neu-Sud- Wales, wo die Wianainatta-, Hawkesbury-, Kohlen- 
(New-Castle) und marine Schichten entwickelt sind; ebenso aus dem 
Durchschnitte bei Burragorang am Cox-Flusse, wo in deutlicher 
Keihenfolge zu oberst Hawkesbury -Schichten (780'), d&rmKohlensch ichten 
(New-Castlebeds) mit Glossopteris etc. (716') und darunter marine 
Schichten mit Spirifer etc. (300') sich abgelagert finden. 



69 

Auch die von Herrn Clarke gegebene Gliederung der Abthei- 
lung „Upper Palaeozoic", zeigt deutlich genug die Stellung der oberen 
Kohlenschichten uber den marinen Schichten. 

Auf Seite 66 (1. c.) ist selbe folgenderinassen gegeben : 

1. Upper Coalmeasures (rzNew Castlebeds). 

2. Upper marinebeds. 

3. Lower coalmeasures (Kohlenschichten mit Glossopteris etc). 

4. Lower marinebeds. 

Unter diesen letzteren (4) sind dann noch Pflanzenreste, unter- 
karbonischen Alters. 

Uber dieser Schichtenreihe folgen dann noch jungere Schichten. 
und zwar besonders (in aufsteigender Ordnung): 

die HawJcesburybeds 

und die Wzanamattabeds. 

Diese enthalten geioisse Pflanzen und ganoide (theilweise hetero- 
cerke) Fische. 

Herr Clarke han delt von diesen letzteren im § 5 : „Mesozoicoc or 
Secondary formations 11 ; bezeichnet sie aber auch als „Supracarboni- 
ferous" (siehe Appendix XVIII) ohne sich deutlich liber ihr Alter 
auszusprechen — obzwar an ihrem mesozoischen Alter kaum zu 
zweifeln ist. 

Auf Seiten 75—81 giebt Herr Clarke meine Ansichten, betreffs 
der indischen Flora unci ihrer Verwandtschaft mit jener in Australien, 
wieder, theils nach meiner Publikation in den Rec. Geol. Survey, theils 
nach brieflichen Mittheilungen. 

Eine von diesen letzteren ist auf Seite 81 abgedruckt, und kann 
ich es nicht unterlassen, selbe hier wiederzugeben, da der Inhalt der- 
selben noch jetzt volle Berechtigung hat; ich schrieb damals: 

„Glossopteris began to live in Australia during the time, when 
Carboniferous animals lived in the sea — in the time of the lower 
Australian beds. They are therefore of carboniferous age. But Glosso- 
pteris continued to live when already the Lower beds were deposited 
(including the marine animals) or when the marine animals ceased 
to live 8 ) — when therefore in fact another epoch of life began, which 
was characterised by the total absence of marine carboniferous ani- 
mals and by the preponderance of plants and I think in this lies the 
diíference between your Upper and Lower coalbeds. And from this re- 



8 ) Dieses bezieht sich daher auch auf die „Upper marinebeds," welche die 
„New-Castlebeds" unterlageru. 



70 



ason I thought, only those Upper Coal strata in Your country can be 
compared with our Talchir-Damudabeds, as these do not contain any 
rnarine fossil at all . . etc." — 

Der ganzen Schrift sind 20 Appendixe (I— XX) beigegeben, 
welche verschiedene Ůbersichtstabellen enthalten. Von diesen fuhre 
ich nur einige an. 

Appendices XIII — XVI. enthalten die von Prof. Koninck beschrie- 
benen marinen Fossilien (siehe weiter). 

lni App. XVIII giebt Herr Clarke eine Ůbersicht der verschie- 
denen Schichtengruppen nebst den darin vorkommenden Fossilien, 
theilweise nach dera Arrangement verschiedener Autoren; und zwar: 



Wianamatta 


Supracai 


*boni- ] 


Oolit z. 


Upper 


1. und 


■ =ferous W. B. \ =. 


Theil = . 


Trias Feist 


Hawkesbury 


Clarke. 


Mc'Coy 


mantel. 






Penniscl 


i 






. 


z. Theil 








Dana. 







2. 



Nur Pflanzen und Fische. 
New Castle ; Bowenfels,| Fisch. Hauptsáchlich Pflanzen. — (Obere 
Lithgow; Illawara. J Kohlenschichten). 

3. Marině, karbonische Schichten (Obere niarine). 

4. Stony Creek, Greta, Anvil Crk., Mt. Wingen. (Untere Kohlen- 
schichten) mit Glossopteris primaeva, browniana, etc. 

5. Marině karbonische Schichten. (Untere Marině). 

6. Port Stephens ; Stroud. (Lepidodendron, Cyclostignia, — aber 
die Glossopteris] primaeva, welche H. Clarke anfuhrt, stammt nicht 
aus diesen Schichten). 

Im Appendix XX hat Herr Clarke meine, ihm brieflich ge- 
machten Mittheilungen, abgedruckt. 

Die von ihm gesammelten Petrefakte hat Herr Clarke an Herrn 
Prof. Koninck (die marinen Thierreste) und an mich (die Pflanzen- 
reste) zur Bearbeitung iibergeben. 

24. 1876—1877. Koninck (de L. G.): Recherches sur les fossiles 
paléozoiques de Nouvelle Galles du Sud. Bruxelles. 

Koninck beschreibt Thierreste aus Silurien ; Devonien und Carbo- 
nifere. Aus letzteren Schichten erwahnt er auch Pflanzen: 

Lepidodendron veliheimianum Stbg. 

Bornia radiata (Calam radiatus) Bgt. 

Calam. varians German. Nach seinen Angaben stammen selbe 
aus den Schichten unter den unteren Kohlenschichten. 



ň 



Von den Thierresten sagt Koninck folgendes: von den 167 
Species, sind 103 neu fur Australien, 59 neu fiir die Wissenschaft, 
und 74 solche, die auch in Europa im Carbonifére vorkommen. 

Auf Seite 367 schreibt er folgendermassen : 

„Je crois donc étre en droit de conclure que la plupart des 
roches carbonifěres de la Nouvelle Galles du Sud appartiennent aux 
assise supérieures du termín; quune partie, principalenient qui ren- 
ferme les Spirifer convolutus et pinguis var. rotundatus peut étre 
attribuée aux assises moyennes, et qui les assises mférieures y sont 
représentées, ce ríest que par quelques lambeaux insignificants ou du 
moins trés pauvres en fossiles. u 

Seite 360 schreibt er weiter. 

„Je rae bornerai á faire remarquer qiťii est probable que le 
mer dans la quelle se sont dévelopées les animaux carbonifěres de 
V Austrálie, était en comniunication avec celle dans laquelle ont vécu 
les animaux de la méme époque qui se trouvait actuellement en 
Belgique aux environs de Vise et de Namour, en Angleterre dans le 
Yorkshire, en Écosse aux environs de Glasgow ; en Irlande pres de 
Corke et de Dublin, et en Allemagne dans la Silésie. Cet mer 
existait encore alors que déjá la majeure partie des roches carboni- 
fěres de 1' Amerique et de la Russie ainsi que celles du Nord de 
1' Irlande et des environs de Tournai, de Feluy, de Soignies et de 
Comblain - au - Pont de notre pays étaient déjá émergées et que les 
animaux qďelles renferment, étaient en majeure partie détruits". 

Hiermit weist Herr Koninck selbst den Fossilien eine zieralich 

hohe Stellung in der karbonischen Reihe an. — 

25. 1878 — 79. Feistmantel (Ottokar) : Palaeozoische und mesozoische 

Flora im óstlichen Australien. In Palaeontographica, 

Cassel. 2 Abtheilungen mit 18 und 12 Tafeln respect. 

Diese zwei Abhandlungen hábe ich auf Grund zweier mir im 
J. 1876 und 1878 von dem verstorbenen Herrn Clarke gesandten 
Collectionen fossiler Pflanzen aus Australien, publiciert und darin alle 
mir damals zu Gebote stehenden Daten verwerthet. 

Ich werde keine náhere Angaben daraus hier machen, da in 
dem weiter folgenden Resumé selbe zu Grunde gelegt werden. 9 ) 

Nur soviel mochte ich hier bemerken, dass in der ersten Ab- 
handlung in der Reihenfolge der Schichten die Lepidodendron-Schichten 

9 ) Nur nebenbei willich bemerken, dass die obige Arbeit auf der „International 
Exhibition, Melboume 1880", mit dem I. Preise (grosse Bronce-medaille nebst 
Certifikát) ausgezeichnet wurde, gerade sowie jene von Prof. Koninck. 



72 

(Port Stephens etc.) nicht uber, sondern unter den unteren marinen 
Schichten stehen sollen. Auch móchte ich auf die vielen, nicht selten 
storenden Druckfehler aufmerksam machen. In der 2. Abtheilung 
(1874) ist auf Seite 190—191 die Schichtenreihe in der Tabelle im 
Ganzen richtig. 

26. 1880. Feistmantel : Notes on the fossil Flora of Eastern Australia 

and Tasmania. Journal and Proč. Roy. Soc. N. S. Wales 
1880. August. 

Ist ein Resumé der oben angefiihrten Abhandlungen. — Darin 
hábe ich auch die Parallelisierung der Talchir-Reihe, der Bacchus- 
Marsh-Schichten und Hawkesburybeds zu begrúnden gesucht, die 
aber jetzt niit Riicksicht auf die lezteren unhaltbar ist. Auch ist 
daselbst der Fehler begangen , dass die Lepidodendron-beds von 
Port-Stephens und Stroud liber die unteren marinen Kohlenschichten 
gestellt sind. 

27. 1879 (1880). Wilkinson (C. S.); In Annual Report of the De- 

partment of Mineš New-South-Wals 1879 (1880). 

Bezieht sich auf Seite 216 auf die bei der International Ex- 
hibition Sydney ausgestellten Objekte, welche nach folgenden Forma- 
tionen arrangiert wurden: 

Tertiár . . . 

Secondary í Jurassic — Clarence River Seríes 

or | Triassic ř Wianamatta 
Mesozoic [ | Hawkesbury. 

Permian. — Upper Coalmeasures (New Castle etc . .) 
Carboniferous. Lower Coalmeasures — and Stroud. 
Devonian etc. 



Palae- 
zoic. 



Bei der Gelegenheit bildet er auch ein schónes Exemplár der 
Macrotaeniopteris wianamattae Feistm. und des Palaeoniscus anti- 
podem Egert. ab. 

28. 1880. Feistmantel (Ottokar) : Further notes on the correlation of 
the Gondwána Flora with that of the australian coalbearing 
systém. In : Records , Geological Survey of India Vol. 
XIII. Pt. 4. 
In diesem Aufsatze hábe ich die verschiedenen, auf das Vor- 
kommen einesauf Eiswirkung deutenden Conglomerates, in den Hawkes- 
bury und Bacchus-Marshbeds beziiglichen Beobachtungen, theils nach 



73 

schriftlichen, theils nach gedruckten 10 ) Mittheilungen des Herrn C. 
S. Wilkinson, zusammengetragen. 

Auf Seite 253 ist eine Vergleichungstabelle gegeben, aus der 
ersichtlich ist, dass ich, eben auf Grund der erwáhnten Conglomerat- 
bánke, die Talchir-Karharbári-Schichten, die Bacchus-Marsh- und 
Hawkesbury-Schichten parallelisiert hábe, was jetzt einer Modiíikation 
bedarf. 

29. 1878. Guide du Géologue a V Exposition Umverselle de 1878. In 

der Abtheilung fdr stratigrafische Geologie finden sich Notizen 
von Herrn M. Zeiller iiber die aus Australien ausgestellten 
Petrefakte, wo er energisch fiir die Selbststándigkeit der 
oberen Kohlenschichten (Upper coalmeasures) mit Glosso- 
pteris, Phyllotheca etc. eintritt, da selbe, wie er richtig 
benierkt, Uber Schichten mit marinen Thierresten liegen, 
und nicht mehr mit solchen vergesellschaftet sind — gerade 
so wie ich es fruher dargestellt hábe. 

30. 1879. Hector, James (Director of the Geolog.-Survey of New-Zea- 

land): On the Geological Formations compared with those 
of Australia. 

In: Journal etc, Royal Society, New.-S.-Wales 1879 pp. 
65 etc. — 
Darin giebt Direktor Hector die Reihenfolge der in New-Zea- 
land bekannten Formationen nebst Charakteristik; nennt auch die 
Equivalente einiger Schichten in Australien und Indien. 

Die Wianamatta-Schiáiten stehen gsgenuber Rhátic und Triassic. 
Die Hawkesbury Sandsteine und Gondwána-Series gegenúber dem 
Ober-Perm. 

Die Newcastle-Kohleuschichten gegenúber dem Unter-Perm. — 
also betrachtet er diese álter als die indischen Kohlenschichten. 

Die Port fitephensSclúchten sind bei ihm auch unter-carbonisch. 

31. 1882. Geological Magazíne: Notice of Dr. Hectors New-Zealand- 

Geology January number. 
Darin wird obige Arbeit kurz besprochen. 

32. 1882. Zu dieser Notiz erschien dann eine Erklarung von einem 

H. Alfr. Cruttwell in der Februar-Nummer, Geological Maga- 
zíne 1882, in welcher der genannte Herr an Dr. Hectoťs 



10 Notes on the occurrence of remarkable Boulders in the Hawkesburybeds. 
In: Journal etc. Royal Society, New S. Wales. 1879 (Yol. XIII) p. 105—107. 



74 

Zutheilung der Koklensehichten in New-South- Wales zum 

Perm, Anstoss nimmt. 
Auf Seite 143 giebt er in einer Tabelle, wie er sagt, seine 
Classifikation der Kohlenablagerungen in New-South- Wales, wobei ihm 
aber die Unannehmlichkeit passiert ist, dass er die Folge der Kohlen- 
und marinen Schichten in ganz umgekehrter Ordnung angiebt, als alle 
anderen Beobachter; er hat nemlich: obere marine, obere Kohlen-, 
untere marine und untere Kohlenschichten. Aucb behauptet er das 
unzweifelhafte Vorkommen von Sigillaria und Stigmaria in den oberen 
marinen und oberen Kohlenschichten — was jedoch nicht einmal 
Herr Clarke anfiihrt. — Es ist deutlich ersichtlich, dass die ganze 
Notiz verfehlt ist. 

33. 1882. Kev. J. E. Tenison-Woods : The Hawkesbury sandstone. In: 

Journal etc. of the Koyal Society of New-South-Wales. 1882 
(XYI) pp. 53 etc. 

Darin hat der genannte Autor es versucht eine neue Erklárung 
fůr die Entstehung der Hawkesburybeds zu geben, nemlich: 11 ) 

„That the Hawkesbury sandstone is a wind-blown formation, 
interspersed with lagoons and morasses, with impure peat. 

„This formation differs but slightly from other and more ex- 
tensive aerial ones in other countries, especially in Mexico, China 
and Arabia. 

„There is no evidence of ice action and all the physical fea- 
tures arše against such a supposition". — 

Diese Ansichten sind jedenfalls sehr bemerkenswerth — obzwar 
in einer darauf folgenden Besprechung der genannten Abhandlung, 
Herr C. S. Wilkinson seine Einwánde dagegen vorbringt, und be- 
sonders die Eistheorie der Conglomeratbánke aufrechthált (mittelst 
Grundeis). Es ist aber jedenfalls eine ungeloste Frage. 

34. 1882. Tenison-Woods: A fossil Plant Formation in Central Queens- 

land. Journ. Royal Society New S. Wales 1882 (XVI) pp. 

179 etc. Plates. 

Beschreibt aus Queensland unterkarbonische Pflanzen, áhnlich 

denen aus den Schichten bei Port-Stephens, Stroud etc. in New-South- 

W r ales — und giebt Seite 189 eine Eeihenfolge der pflanzenfiihrenden 

Schichten in Australien, (von unten nach oben): 

Devonian : Victoria : Iguana Creek etc. Queensland : Mt-Wyatt etc. 



u ) In den Schlussbetrachtungen stellt er 14 Punkte auf, wovon ich oben drei 
wiedergebe. 



75 

Lower Carboniferous : N. S. Wales : Smiths Creek etc. (Goonoo- 
Goonoo gehort nicht her ; ist dasselbe, wie Mt. Wyatt). 

Upper Palaeozoic : Victoria : Bacchus-Marsh ; N.-S. -Wales : New 
Castle etc. (Greta ist tiefer). 

35. 1883. Tenison*Woods: On the Wianamatta shales. Journ. Royal 
Society N. S. Wales. 1883 Vol. XVII. pp. 75 etc. 

Darin wird, 'im Gegensatze zu den Herrn Clarke und Jukes 
die Ansicht ausgesprochen, dass die Wianarnattaschiefer nicht von 
den Hawkesburybeds verschieden sind, sondern mit ibnen wechsel- 
lagern, und auch in palaeontologischer Beziebung mit clenselben eine 
Formation bilden, was auch ich schon behauptet hábe. Die beziehungs- 
weisen fossilen Pflanzenreste sind : 
Alethopteris australis Morr. sp. 



Thinnfeldia odontopteroides 

Morr. sp. 
Phyllotheca concinna T. Woods 
Podozamites distans Presl 
Podozamites sp. 
Gleichenia sp. 
Macrotaeniopteris wianamattae 

Fstm. 






Alethopt. australis Morr. sp. 
Thinnfeldia odontopteroides 

Morr. sp. 
Thinnfeldia media T. W. 
Phyllotheca sp. 
Podozamites distans (?) 
Gleichenia dubia Fstm. 
Macrotaeniopteris wianamattae 

Fstm. 



Tenison-Woods schlágt daher vor, die Bezeichnung Wianamatta- 
Formation aufzulassen. 

36. 1881. Feistmantel (Ottokar): The Fossil Flora of the Gondwána 

System Vol. III. pt. 2. 3. The Flora of the Damuda and 
Panchet division. 
Darin hábe ich auch die Verwandtschaftsbeziehungen der Da- 
mudaflora zu der australischen Kohlenflora besprochen. 

37. 1883. Tenison-Woods: On the Fossil flora of the Coal deposits 

of Australia. In: Proceedings of the Linnean Society of 
New-South- Wales Vol. VIII. pt. 1. (June 1883) pp. 35—167. 
11 Tafeln. 
Ist eine ziemlich umfangreiche Arbeit, welche der Autor vor- 
nemlich auf Grund und als Ergánzung meiner friiher erwáhnten Ab- 
handlungen (Cassel) verfasst hat, hauptsáchlich darům, um den austra- 
lischen Lesern eine ausfiihrlichere Darstellung derselben leichter zu- 
gánglich zu machen, da, wie er auf Seite 38 sagt, mein Werk fiir 
die meisten Leser unzugánglich ist. Auch beruft er sich auf meinen 
Aufsatz vom Jahre 1880 in dem Journ. der Royal. Society of N.-S.- 
Wales, von dem er sagt (Seite 37) : 



76 

„This essay comprised a most valuable series of observations 
on all tkát was known on the subject of our Australian coal plants . ." 

„It was a brief epitome of all that was then known of sut fossil 
Flora." 

Und weiter auf Seite 38: 

„I refer to this list in particular because it is the only one of the 
kind published in English." 

lni ganzen Verlauf seiner Abhandlung citiert er sehr ausgiebig 
aus meinem Werke. 

Auf Seite 51 — 58 giebt er die Reihenfolge der einzelnen Forma- 
tionen, die aber, meiner Ansicht nach, nicht richtig ist deshalb, weil 
ganz verschiedeue Sachen zusammengestellt werden; so z. B. unter 
Lower Carboniferous : Goonoo-Goonoo und Smith's-Creek-Stroud ; unter 
Permian ? : Arowa (mit Rhacopteris) Greta und Stony Creek, wáhrend 
diese cloch karbonisch sind, etc. 

Die New-Castlebeds werden als Trias bezeichnet etc. — Die 
beigegebenen phototypischen Tafeln (11) sind nur wenig deutlich. 

38. 1884. Stephens (T.): Notes on boring operations in search of 

coal in Tasmania. In : Monthly notices of papers and Pro- 

ceedings and Report of the Royal Society of Tasmania. 

June 1884. 

Darin findet sich zur Vergleichung mit den Ablagerungen in 

Tasmanien folgende Liste der Formationen in N.-S.-Wales gegeben: 

. (Wianamatta — 

JLnassic i < TT , , 

|Hawkesbury. — 

Permian (?) Upper coalmeasures (New-Castle coal.) 

Upper marine beds. 

Lower coalmeasures (Anvil Creek, Greta, Stony Creek) 

Carboniferous \ Lower marinebeds. 

Lower carboniferous (Port Stephens etc. — Plants and 

marine beds, without coal.). 

Diess ist eine ganz richtige Reihenfolge — und auch die Zuthei- 

lung in die einzelnen Epochen scheint naturgemass. 

39. 1884. Blanford (W. T.): Address to the Geological Section of the 

British Association. Montreal 1884. 
Darin ist die Reihenfolge der Schichten richtig gegeben und gut 
charakterisiert. 

40. 1886. Blanford (W. T.) : On additional evidence of the occurrence 

of glacial conditions in the palaeozoic era and on the geo- 
logical age of the beds containing plants of mesozoic type 



77 

in India and Australia — In: Qu. Journ. geolog. Society 

London May 1886 pp. 249 et sequ. 
Darin werden einzelne Schichten des Gondwána-System in In- 
dien mit solchen in Australien parallelisiert, und zwar: 

die Panchets mit den Wianamatta-Hawkesburybeds (glacial), 

Damuda mit den New Castlebeds, 

Karharhári mit den Upper marinebeds (glacial), 

Talchir mit den Stony creek beds; Lower marinebeds (glacial). 

Aus welchen Griinden diess Arrangement gemacht wurde, ist 
nicht recht ersichtlich. Die Zusátze „glacial", bei den zwei letzteren 
Schichten sind auf Grund der Beobachtungen des Herrn R. D, Old- 
ham, die ich weiterhin erwáhnen werde. 

41. 1886. C. S. Wilkinson. — Im: „Official Catalogue of Exhíbits 
from the Colony, N.-S.-Wales", London 1886, sind bei Ge- 
legenheit der Anordnung einer Sammlung vou Gesteinen 
(1. c. pp. 153 — 153) und einer andern von charakteristischen 
Fossilien der hauptsáchlichsten sedimentaren Formationen 
in N.-S.-Wales, Schichtenfolgen gegeben, die jedenfalls 
Wilkinson's neuesten Ansichten entsprechen und mit der 
von mir gegebenen Darstellung im Ganzen úbereinstimmen. 
Er hat: 

I. Upper Silurian. II. Devonian: Goonoo-Goonoo mit Lep, no- 
thum. III. Lower Carboniferous : Smiths Creek Stroud etc. IV. Car- 
boniferous. a) Lower maríne beds (animals) ; /3) Lower coalmeasures 
(plantae). V. Carboniferous: Upper marine beds (animals). VI. Per- 
mian: Upper coalmeasures (New-Castle; beds-various plants). VII. 
Triassic: Hawkesbur} -series. VIII. Jurassic (?): Wianamatta-series- 
Clarence river Series. etc. 

42. Eťlieridge (R.): A Catalogue of Australian Fossils. Cam- 
bridge 1878. 

Ist eine Zusammenstellung der bis zum J. 1878 bekannten Fos- 
silen aus Australien. Dieser Katalog braucht hier keiner weiteren Be- 
merkung als der, dass die Pílanzenreste aus den oberen Kohlen- 
sbhichten (New Castle), aus den Wianamatta-Hawkesbury-Schichten 
etc. zusammen unter der Bezeichnung „Mesozoic" aufgenommen sind. 
Im ubrigen ist es ein sehr niitzliches Handbuch. 



78 



Zusammenfassung. 

Wenn wir nun aus den vorhergehenden Angaben das beziiglich 
Neu-Sild- Wales Gesagte zusanmienfassen, so ergeben sich folgende 
Schichtengruppen mit den darin vorkommenden Fossilien: 12 ) 

1. Obere, mesozoische Schichten. Hieher gehóren gewisse Schichten 
ani Clarence river, die Herr Wilkinson (1875, sieh No. 18, 19) zu- 
erst angefiihrt hat. Ich bestinimte daraus folgende Pflaňzen: 

Taeniopteris daentreei Mc'Coy ; und Aleťhojpteris australis Mc'Coy 
Nach einer neueren, brieflichen Mittheilung des Herm Wilkinson ddo. 
29. Septbr. 1886 werden diese Schichten vielleicht eine tiefere Lage 
einnehinen inilssen. 

2. Wianamatta-Haivkesbury- Schichten. Uber den oberen Kohlen- 
schichten in New-South- Wales. Friiher waren beide als getrennt be- 
trachtet. Nach den palaeontologischen Befunden scheinen mir selbe 
nicht verschieden, was auch von Tenison-Woods aus stratigrafischen 
Griinden behauptet wird, wáhrend C. S. Wilkinson neuestens die 
Wianamatta-series abermals hoher stellt (sieh Nro. 41, 1886). 

Die Fossilien sind: 

Palaeoniscus antipodem Egert. — Wianamatta. 
Fische \Cleithrolepis granulatus Eg. Wianamatta-Hawkesbury. 
Myriolepis Clarkei Egert. Hawkesbury. 

Alethopteris australis Mon\ sp. Wianamatta-Hawkesbury. 

Thinnfeldia odontopteroides Morr. sp. (Feistm.) Wianamatta- 
Hawkesbury. Thinnf. media T. W. Hawkesbury. 

Phylloťheca epnemna Ten. Woods. Wianamatta. 

Phyllotheca sp. Hawkesbury. 

Podozamites distans Presl. Wianamatta-Hawkesbury. 

Podozamites sp. Wianamatta. 

Gleichenia dubia Feistm. Hawkesbury. 

Gleichenia sp. Wianamatta. 

Maerotaeniopieris wianamattae Feistm. Wianamatta-Hawkesbury. 

Was nun das Alter oder die Stellung dieser Schichten anbe- 
langt, so ist wohl kaum ein Zweifel dariiber. Herr Clarke selbst be- 
zeichnet selbe als „Supracarboniferous" — ira allgemeinen aber 
werden selbe als Triassic angesehen. 



12 ) Ich verweise besonders auf die 2. Abtheilung meines Werkes uber Austra- 
lien: Palaeozoische und mesozoische Flora des ostí. Australien 1879 (Cassel). 



79 

Interessant ist, dass Strzelecki (1. c. pag. 129) die Hawkesbury 
beds zu Pliocen stellte, was die Verfechter des karbonischen Alters 
der Kohlenschichten (New-Castle-beds) unberiicksichtigt lassen, wáh- 
rend sie seine Darstellungen betreffs der letzteren ganz natúrlicli finden- 

Nach einer neuesten brieflichen Mittheilung des H. C. S. Wil- 
kinson (Brief ddo. 29. Septb. 1886) wurden darin Amphibienreste ge- 
funden, welche nach seiner Meinung das triassische Alter der Schichten 
entscheiden. Eine diessbezíigliche Notiz ist iiberdiess in einer Mit- 
theilung des H. Wilkinson an den „Under-Secretary for mineš," ddo. 
10. September 1886 enthalten und lautet: 

„A few weeks ago Mr. J. H. Maiden forwarded me a large fos- 
sil shell of the genus Planorbis that had been found in the exca- 
vation for the new Governement docks at Cockatoo Island. This being 
the first fossil shell found in the Hawkesbury formation, I to ok the 
opportunity of examining the rocks with Mr. L. Samuel wlio is con- 
structing the docks and only obtained some fossil plants. But as the 
rocks looked very promising for the occurrence of fossil remains 
I sent the Collector Mr. Cullen to make further search and he was 
rewarded by the discovery of a most interesting fossil which Prof. W. 
Stephens has identified as Mastodonsaurus of which a similar fossil 
specimen from Stuttgart is in the collection of the Sydney University. 
This being the ferst discovery in Australia of the Labyrinťhodon a gi- 
gantic amfibian, is of much scientific i?nportance as proving the trias- 
sic age of the Hawkesbury sandstone formation. Signed C. S. Wil- 
kinson G. G.« — 

Eine spátere Notiz dariiber: „Notě on a labyrinihodont fossil 
from Cockatoo Island, Port Jackson" von Prof. Stephens (in: Proč. 
Linn. Soc. N.-S.-Wales, 2d. ser. Vol. I. pt. 3. Nov. 1886) ist mir 
leider bis jetzt unzugánglich geblieben. 

In meinen friiheren Arbeiten bis zum J. 1882 hábe ich die 
Hawkesburybeds, auf Grund des darin verkommenden Conglomerates, 
das auf Eiswirkung deutet, mit einem áhnlichen in den Bacchus- 
marshbeds, und folgerichtig mit diesen selbst identifiziert — was 
aber jetzt insofern einer Modifikation bedarf als diese Schichten den 
Damudas (Indien) und Karoo-beds (in Afrika) gleichzustellen sind, 
nicht aber auch den Karharbári-beds und Talchirs. 

3. Upper Caolmeasures — Neiv-Castle-beds zz Glossopteris-beds. 

Diese Schichten enthalten Pflanzen- und Fischreste: Die haupt- 
sáchlichen Lokalitaten sind: New-Castle; Wollongong; Illawara; Mu- 
lubimba; Blackmans' Swamp; Bowenfels; Guntawang-Mudgee etc. 



80 

Vorwaltend ist: Vertebraria; Glossopteris ; Gangamopteris etc. 

Bis jetzt sind folgende Arten bekannt: 

Urosthenes australis Dana. — (Heterocerker Fisch.) 

Phyllotheca australis Bgt. 

Vertebraria australis Mc'Coy. 

Sphenopteris alata var. exilis Morr., Sphenopt. flexuosa Mc'Coy. 
Sphenópt. germana Mc' Coy., Sph. hastata Mc'Coy., Sph. lobifolia 
Morr., Sph. plumosa Mc'Coy. 

Glossopteris hrowniana Bgt. Glossopt. anipla Dan. Glossopt. 
cordata Dan., Glossopt. elongata Dan. , Glossopt. linearis Mc'Coy. ; 
Glossopt. parallela Feistm., Glossopt. reticulum Dan., Glossopt. tae- 
niopteroides Feistin. , Glossopt. wilkinsoni Feistm. 

Gangamopteris angustvfqlia Mc'Coy. , Gangamopt. clarkeana 
Feistm., Gangamopteris (nach Clarke solche, wie aus den Bacchus- 
Marshschicliten in Victoría; siehe vorn, Litt. Nro. 15.). 

Caidopteris (?) adamsi Feistm. 

Zeugophyllites elongatus Morr. 

Noggerathiopsis media Dan. sp. (Feistm.), Nogg. spathidata 
Dan. sp. (Feistm.). 

Brachy phyllum australe Feistm. ; Brachyph. australe var. cras- 
sum Ten. Woods. 

Es sind diess die Schichten, wegen welchen die meiste Dis- 
kussion stattfand. Mc'Coy und andere Palaeontologen (aucli Brough 
Smyth) betrachteten sie als oolitisch; Kev. Clarke behauptete stets 
ihr palaeozolsches Alter; Dana und Wilkinson stellten sie zu Perm. 
Etheridge (Katalog) liat sie im Kapitel: Mesozoic. Oldhain und Blan- 
ford betrachteten sie auch als palaeozoisch und verglichen sie mit 
den indischen Kohlenschichten (Damudas). Ich selbst Melt und halte 
sie fiir alter, als die indischen Damudaschichten. 

Im nachfolgenden werde ich ihre wahrscheinliche Stellung nach 
den jetzigen Erfahrungen eingehender erortern. 

4. Upper marine beds: Schichten mit Meeresthieren von ober- 
karbonischem Alter. 

5. Untere Kohlenschichten : Kohlenablagerungen, deren Schiefer 
Iflanzenreste enthalten, und zwar von solchen Gattungen, wie sie 
dann weiter oben, in den New-Castlebeds háufiger sind. Da die 
meisten derselben mesozoischen Charakter tragen, und hier zuerst 
auftreten, hábe ich hier das I. Auftreten der Flora mit mesozoischem 
Charakter angenommen. 



81 

Lokalitáten sind: Greta; ilnvil Creek ; Rix's Creek; Stony Creek 
(am Hunter); Raymond Terrace etc. 

Die Pflanzen sind: 

Phylloťlieca australis Bgt. 

Annularia australis Feistm. 

Glossopteris browniana Bgt., Glossopt. browniana var. prae- 
cursor Feistm., Glossopt Clarkei Feistm., Glossopt. elegans Feistm. 
Glossopt. primaeva Feistm. 

Noggerathiopsis prisca Feistm. 

Das Alter dieser Schichten, die zwischen Schichten mit kar- 
bonischen Thieren lagern, ist nothwendiger Weise auch karbonisch, 
obzwar die Flora einen jíingeren Charakter hat. 

Daraus folgt aber nicht, dass alle Ablagerungen, in denen Phyl- 
lotheca, Glossopteris und Nbggeratbihpsis vorkommen, palaeozoisch 
sein miissen. Ich brauche nicht erst zu wiederholen , wo diese 
Gattungen auch sonst noch vorkommen — es ist aus dem vorher- 
gehenden genugsam ersichtlich, 

6. Lower marine beds : Untere Schichten mit marinen Thier- 
resten. Carbonisch. 

7. Unter diesen lagern Schichten, mit Pflanzenresten unterkar- 
bonischen Alters — die sog. Lepidodendronbeds : bei Arowa ; Poit- 
Stephens; Smiths Creek (near Stroud) etc. im Norden des Kohlen- 
Feldes. 

Die von mir bestimmten Pflanzenreste sind: 
Calamites radiatus Bgt., Sphenophyllum sp. 
Archaeopteris wilkinsoni Feistm., Archaeopteris sp. 
Rhacopteris inaequilatera Gopp. , Rhacopt. intermedia Feistm. 
Rhacopt. comp. Romeri Feistm., Rhacopt. septentrionalis Feistm. 
Glossopteris (?) linearis (?) Mc'Coy. 

Lepidodendron dichotomiím Stbg., Lep id. veltheimianum Stbg. 
Lepidod. volkmannianum Stbg. 
Cyclostigma australe Feistm. 

Diese Flora ist recht interessant, bedarf aber keiner weiteren 
Erorterung. 

8. Middle palaeozoic (Devonian) : Diess sind Schichten mit ma- 
rinen Thierresten ; aber auch mit Pflanzenresten am Peel-river : Back- 
creek; am Barrington-river etc. 

Die Pflanzenreste sind: 
Lepidodendron nothum Ung. 
Cyclostigma sp. 

Tř.: Mathematicko-přírodoyědecká. A 



82 

9. Loiver palaeozoic. Silurisch. 

Jetzt wird es sich darům handeln, diese Schichten, namentlich 
die New-Castle beds mit anderen zu vergleichen. 

Hier haben wir vorerst Victoria mit den Bacchus- Marshbeds. 
Diese hábe ich ursprůnglich, auf das Vorkommen von glacialen Con- 
glomeratbánken in beiden hin, mit den Hmvhesburybeds verglichen. 

Doch haben nenere Beobachtungen gezeigt, dass diess nicht 
richtig ist ; denn bei seinem Besuche in Australien im J. 1885 hat 
Herr B. D. Oldham (von der Geologl-Survey of India) glaciale Con- 
glomerate auch in tieferen Schichten beobachtet und zwar wie er 
angiebt, 13 ) in den marinen Schichten, unter den Neiv-Casťlebeds^ und 
zwar sowohl in den oberen als auch in unteren. 

Herr Oldham vergleicht auch (Seite 42) hinreichend die Bac- 
chus-Marshschichten mit den Talchirschichten in Indien auf Grund 
der Pílanzen und physikalischen Verhaltnisse (glaciale Conglomerate) ; 
dies ist jedenfalls richtig. 

Auf Seite 45 widerlegt er die Vergleichung der Hawkesbury- 
beds mit den Bacchus-Marshschichten, und kommt zu dem Schlusse, 
dass diese letzteren nur mit den marinen Schichten in New-South- Wales 
verglichen werden konnen ; folgerichtig, dass auch die Talchir-Schich- 
ten in dasselbe Mveau zu kommen haben. Daraus wiirde, nach 
ihm, auch folgen, dass die New-Castlebeds und die indischen Damu- 
das equivalent sind. 

Dazu hábe ich nur zu bemerken, dass in Indien die Karhar- 
bdribeds uber den Damudas , auch noch einen deutlichen Horizont 
bilden — der nicht iibersehen werden darf, und jedenfalls vorerst 
mit den New-Castlebeds zu vergleichen wáre; auch ist, soweit ich 
die Sache kenne, in der Damuda-Flora keine Gangamopteris angusii- 
folia Mc'Coy., wie Oldham angiebt, vorgekommen; nur in der Tal- 
chir- und Karharbári-Flora. 

Ůbrigens áussert sich Oldham auf Seite 47 selbst dahin, dass 
er die Gleichzeitigkeit der Damuda- und New-Castle-Schichten nicht 
gerade behaupten mochte und dass wahrscheinlich die Damudas 
etwas júnger (spáteren Datums) sind, als die New-Castle-Schichten. 

In seinem schon erwáhnten Briefe ddo. 29. September 1886, 
schreibt Herr Wilkinson folgendermassen hieruber: 



13 ) Oldham: Memorandum on the correlation of the Indián and Australian 
coalbearing beds. Records Geologl-Survey of India. Vol. XIX. Pt. .1. pp. 

39 et sequ. 



83 

„In the marine Conglomerate above the Greta seam of the 
Lower Coal Measures, my assistant, Mr. David, and Mr. Oldhain of 
India (when he was over here) háve found glacial evidences in the 
form ojiceseratched boulders." — 

leh stelle mir nim die ganze Angelegenheit so vor, Wenn die 
marinen Schichten auf Grimd der glacialen Conglomerate mit den 
Talchirs verglichen werden sollen, so ist diess jedenfalls nur mit der 
Conglomeratbank in den Talchirs moglich; doher auch mit der Conglo- 
meraťbank in den Bacchus-Marsh-Schichten. 

Dann bleiben uber den marinen (glacialen) Schichten in Au- 
stralien die New-Castlebeds ůbrig; Uber der Conglomeratbank der 
Talchirgruppe sind die Talchirschiefer imd Karharbáribeds ; Uber der 
Bacchus-Marsh-Conglomeratbank sind die fossilfúhrenden Schichten — 
alle diese miissen dann folgerichtig equivalent sein. 

Erst uber den Karharbáribeds folgen die Domudas, die doher 
denn doch nicht mit den New-Castlebeds parallelisiert werden konnen 
— und kommen nothwendigerweise in das Niveau der Hawkesburybeds. 

Mit Kíicksicht auf Afrika folgt die Vergleichung auch von selbst • 
die unteren Ekkaš und das Dwyka-Conglomerat entsprechen den ma- 
rinen Schichten in Australien (auf Grund des glacialen Conglomerates) ; 
die oberen Ekkas den New-Castlebeds, und daher die untere (beziehungs- 
weise obere) Karoo-Formation den Hawkesbury-Wianamatta-Schichten, 

Die iibrigen Formationen in Victoria und Indien passen sich 
dann von selbst an. 

Ríicksichtlich des Alters oder der Periodě folgere ich Folgendes. 
Die oberen marinen Schichten, auf denen die New-Castlebeds auf- 
lagern, sind oberharbonisch ; doher sind ivohl die Neiv-Castlebeds etwas 
junger, etwa jpermisch\ allgemein gesprochen, kann man sagen, dass 
beide palaeozoisch sind ; dann sind wohl Hawkesburybeds mesozoisch 14 ) 
(triasisch); aber, von den afrikanischen Verhaltnissen ausgegangen, 
tvare ein permisches Alter auch der C onglomeroťbdnke ein naturliches 
da selbe dort auf Kohlenformation aufliegt. 

Auch ist der Fall móglich, dass die glacialen Erscheinungen 
nicht uberall ganz gleichzeitig sind und dass selbe in Australien 
friiher auftraten und sich wiederholten — da sich ja dort solche in 
dreierlei Schichten oífenbaren. 

Ich mochte folgende Vergleichstabelle vorschlagen ; selbe ist im 
wesentlichen dieselbe, wie ich sie 1879 in meiner Austral-Flora (2. 
Abtheilung) Seite 190 — 191 gegeben hábe. 



l4 ) Wie neulich Herr C. S. Wilkinson (1. c.) selbst deutlich hervorhebt. 

6* 



84 



Afrika 



Indien 



Australien 



Victoria 



N. S. Wales 



8 I 

o 
xn 

<o 

c3 

u 
H 



Devon. 



Uitenhage- 

Formation : 

Vielleicht equi- 

valent den: 

Stormberg-beds 
(obere Karoo 
nach Jones). 



Oberes-Gondwána. 

Hier noch 
Glossopteris ! 



Obere (Untere) 
Karooformation 
mil Dicynodon etc. 

Palaeoniscus. 

Glossopteris, 
Phyllotheca etc. 



Kimberley- 

Schiefer. 

(mit glacialein! 

Conglomerat.) 



Ůbergangsschichten 
mit Vertébraria ; 

Glossopteris etc. 



Panchet u. Damuda : 
mit: Dicynodon, 
Pachygonia etc. 

Phylotheca, Ver- 
tébraria 
Glossopteris ! — Nóg- 
gerathiopsis etc. 



Untere Karoo 
(n. Dunn). 

Obere Ekka- 
Schichten 

{Glossopteris.) 



Karharbári- 

Schichten : 

mit: Vertebraria- 

Glossopteris ! Ganga 
mopteris ! 



Talchir-Schiefer, 

mit: Glossopteris 

(wenig) ; Gangamo- 

pteris (zahlreich) — 



Dwyka Conglomerat 

(Glacial). 
Untere Ekkabeds. 



Karbonische 

Schichten 

mit karbonischer 

Flora. 

(Alethopteris, 

Lepidodendron 

Sigillaria, 
Stigmaria etc.) 



Devonische 
Schichten 



Talchir- Conglo- 
merat. (Glacial?) 



Vindhya Series. 



Obere meso- 

zoische 

Schichten. 



Obere mesozoische 
Schichten. 



Wianamatta- 

und 
Hawkesbury- 
Schichten. 
(Beide hángen zu- 
sammen. In den 
letzteren ein glaci 
ales (?) Conglo- 
merat.) 



New-Castle-beds : 

mit: Phyllotheca; 

Vertébraria ; 

Glossopteris; Ganga 
mopteris etc. 



Schichten v g 
mit: Ganga- Jii 

mopteris | '■% 
(zahlreich.) H 



Conglomerat - 
Schichten 
(Glacial?) 



Obere marine 
Schichten (Glacial?) 



Karbonische 

Schichten in 

Gippsland, am 

Avon-Flusse etc 

(Lepidodendron.) 



Untere Kohen- 
Schichten: Glos- 
sopteris ! 



Untere Marine 
Schichten. (Glacial?) 



Unter-Karbon : 
Lepidodendron ; 
Rhacopteris, etc. 

Glossopteris (?) 



Devon: Iguana 
Creek -Schichten 



Devon: 
Lepid. nothumi. 



85 

Diese Tabellen, glaube icli, entsprechen am natiirlichsten den 
Verháltnissen, wie sie in den einzelnen Lándern beobachtet wurden, 
und vor allem miissen hier die Verháltnisse in Afrika und Viktoria 
hauptsachlich in Betracht kommen. Eine ganz áhnliche Tabelle hábe ich 
nemlich auch in der Einleitung zum IV. Bandě meiner Gondwána- 
Flora von Indien veróffentlicht. 

Im Vergleich zu meinen fruher publicierten Tabellen ist hier die 
Modiíikation benierkbar, dass einzelne Glieder des unteren Gondwána- 
Systems hier in die paiaeozoische Abtheilung einbezogen sind, (Kar- 
harbári-Talchir), wáhrend ich fruher auch diese zur Trias gestellt 
hábe. Diess ist naturlich durch die seitdem gemachten Beobachtungen 
bedingt, nainentlich durch die Entdeckung des Conglomerates (boul- 
der-bed) in Australien in den Schichten unter den New-Castlebeds. 
Die Stellung der Damuda-Schickten, welche es hauptsachlich waren, 
die mit den New-Castlebeds in Vergleich gezogen wurden und gegen 
welche Vergleichung vor allem meine Einwánde gerichtet waren, ist 
auch hier unverándert geblieben. Darauf bezogen sich meine Áusse- 
rungen in der oben erwáhnten Einleitung zum IV. Bandě meiner 
Gondwána-Flora, wo ich behaupte, dass trotz neuerer Entdeckungen 
meine fniheren Vergleichungen im Ganzen dieselben geblieben sind. 

Aus den angefiihrten Tabellen lassen sich vielleicht folgende 
Folgerungen ableiten: 

1. In Victoria, N.-S. -Wales und Sild- Afrika sind gewisse 
Schichten abgelagert, die sowohl den Pflanzen- als auch Thierresten 
nach einer Epoche entspťechen, die man in Europa als devonisch be- 
zeichnet; in Indien fallen Reprásentanten derselben vielleicht inner- 
halb der Grenzen der ausgedehnten Formation, die unter dem Namen 
Vindhya bekannt ist. 

2. In Afrika folgt in regelrechter Folge eine Formation, die 
als karbonisch betrachtet werden muss, und deren hohere Schichten 
Pnanzenpetrefakte enthalten, die solche sind, wie wir sie auch in 
Europa antreífen. 

Áhnlich ist es in Viktoria, wo die Sandsteine mit Lejpidodendron 
australe die ganze Kohlenformation reprásentieren dílrften. 

3. Dagegen herrschen in N.-S.-Wales etwas abweichende Ver- 
háltnisse. Dort liegen auf devonischen andere Schichten, welche den 
pflanzlichen Fossilien nach als wnterkarhonisch betrachtet werden 
miissen; doch ist darunter, wenn den Angaben MďCoys Glauben 
geschenkt werden kann, auch eine Glossopteris linearis Mc'Coy, welche 
bei Arowa, zugleich mit Rhacopteris inaeqiálatera Gopp. (Otopteris 



86 

ovata Mc'Coy) beobachtet wurde. Diess wiirde das álteste Vorkommen 
von Glossopteris sein, die dann weiter hinauf zahlreicher auftritt. 

Diese Pflanzeureste konimen aber auch in Begleitung von ma- 
vinen karbonischen Thierresten vor. Nichts ist von ahnlichen Verhaltnisse 
m Indien. 

4. Der Charakter der karbonischen Fauna bleibt bestehen, ivahrend 
die Flora noch innerhalb der karbonischen Zeit ihren Charakter ándert. 
Die Schichten zwischen den unteren und oberen marinen Schichten, 
mit Thierresten enthalten nemlich Kohlenflotze mit Pflanzenresten, 
welche nicht solche sind, wie wir sie in Europa oder Amerika in der 
Kohlenformation antreffen, sondern wir finden besonders Phyllotheca 
Glossopteris und Noggerathiojpsis! 

5. Wáhrend der Periodě der unteren marinen Schichten scheint 
ausserdem in N.-S.-Wales auch eine Veránderung der klimatischen 
Verhaltnisse eingetreten zu sein, wenigstens will, wie fruher erwáhnt, 
Herr R. D. Oldham darin gewisse Ablagerungen beobachtet haben, 
die auf eine Mitwirkung von Eisthátigkeit bei ihrer Ablagerung hin- 
deuten, obzwar Herr Wilkinson in seinem Briefe (1. c.) nur von den 
oberen marinen Schichten spricht. Vielleicht hat diese Veránderung 
auch eine Wirkung auf die Umwandlung der unterkarbonischen Flora 
in N.-S.-Wales ausgeiibt, so dass dieselbe durch eine andere ersetzt 
wurde, die mesozoischen Habitus tragt. 

Dieselben Erscheinungen hat aber Herr Oldham auch in den 
oberen marinen Schichten in N.-S.-Wales beobachtet; auch von dort 
beschreibt er (L c.) gewisse Conglomerat-Ablagerungen, die in einer 
derartigen Weise zusummengesetzt sind, dass man nothgedrungen 
eine Mitwirkung von Eisthátigkeit annehmen muss. 

Diese Ablagerungen aber mussen als equivalent betrachtet werden 
mit ahnlichen in den Bacchus-Marsh-Schichten, in der Talchirgruppe 
(Indien) und in den mittleren Ekka-Schichten (Dwyka-Conglomerat 
in Afrika), welche alle einer ahnlichen Wirkung zugeschrieben werden. 
Herr R. D. Oldham sagt dariiber in seinem neuesten Aufsatze 15 ) 
(Seite 299): 

„Taking all these points into consideration I think we may 
safely afíirm that the Talchirs of India, the Ekkabeds of South Afrika, 
the Bacchus-Marsh beds in Victoria and the Marině beds below the 
New-Castle Coalmeasures in N. S. Wales were all deposited contem- 
poraneonsly and that during their deposition there prevailed a Glacial 



lb ) Homotaxis and Contempor-aneity etc. Geol. Magazíne, July 1886. pp. 293 etc. 



87 

epoch comparable to, if not even more severe than , that of the 
Pleistocene period." 

Ob diese Annalinie einer so ausgedehnten glacialen Periodě 
gerechtfertiget ist oder nicht, will ich imerortett lassen, jedenfalls 
sind die genannten Conglomeratablagerungen in den genannten 
Schichtengruppen genannter Lander solche, wie sie auf gleichartige 
Verháltnisse bei der Ablagerung derselben hindeuten. 

Bei dieser Gelegenheit muss ich aber auf eine Abhandlung von 
Campbell (J. F.): Glacial periods, (Qu. Journ. Geol. Soc. London; 
XXXV. 1879. pp. 98 etc.) hinweisen, worin sich der Autor gegen 
ausgedehnte glaciale Perioden ausspricht und auf lokále Bedingun- 
gen hinweist. 

Wenn wir aber alle im Vorigen erórterten Verháltnisse ins 
Auge fassen, so konnen wir diese glaciale Periodě am zweckxnássigsten 
an das Ende der Karbon- und in den Anfang der Permepoche ver- 
setzen, denn gerade sowie in N.-S. -Wales eine Flora voní mesozoischen 
Habitus in karbonischen Schichten beginnt, ebenso ist es moglich, ja 
wahrscheinlich, dass die Karbonfauna iveiter hinauf, bis in clen Anfang 
der Pernizeit hinubergriff, wie es auch Herr R. D. Olclham (1. c. p. 
299) andeutete ; in diesem Falle wiirden die oberen niarinen Schichten 
in N.-S.-Wales in den Anfang der Permzeit zu setzen sein. 

Diese Periodě wiirde dann auch wohl derjenigen entsprechen, 
wáhrend welcher die permischen (auch glaciale !) Congloraerat-Schichten 
in England abgelagert wurden. 

6. Unter den vorhergehenden Voraussetzungen iverden zunachst jene 
Schichten zu vergleichen sein, welche direkt uber den vermeinťlich glaci- 
alen Ablagerungen sich befinden\ und da haben wir in N.-S.-Wales 
die New-Castlebeds , in Viktoria die fossilfilhrende Abtheilung der 
Bacchus-MarshSchichteii ; in Indien die Talchir-Schiefer niit Fossilien 
und die Karharbári-Sdúchten ; und in Afrika die oberen Ekkabeds. 16 ) 
Diese mogen immerhin noch in den Bereich der palaeozoischen Epoche 
als obcrstpermische Schichten gehoren. 

7. Alles, was uber diesen letzteren Schichten folgt, gehort wohl in 
die mesozoische Periodě. Doch scheinen hier verschiedene Verháltnisse 
vorgeherrscht zu haben. 

Wáhrend nemlich in Australien Glossopteris in den New-Castle- 
beds ihren Abschluss finclet, tritt sie in Indien in den Damudas und 



1C ) Diese oberen Ekkabeds bilden einen Theil der unteren Karooformatioii, 
im Sinne Dunns in seinem neuesten Werke (1. c), wohin er iibrigens die 
ganzen Ekkabeds eínbezieht. 



in Afrika in der oberen (unteren) Karoo (nach meiner jetzigen Ein- 
theilung) mit erneuertem Forraenreichthum auf, und setzt in Indien 
bis in das obere Gondwána, in eine der hochsten Schichten (Jabálpur- 
group) fořt. 

Doch darin stimmen die Wianamatta-Hawkesburzbeds in N. -S.- 
Wales, Damuda-Panchets in Indien und untere Karoo in Afrika iiber- 
ein, dass sie Landthierreste oder Siisswasserfische enthalten, die auf 
áhnliche Verháltnisse hindeuten. 

Aus diesen Umstánden erhellet, dass es nicht angeht, desswegen, 
weil Glossopteris in Australien in den unteren Kohlenschichten die 
palaeozoisch sind, vorkommt, auch die indischen Kohlenschichten als 
palaeozoisch erkláren zu wollen — denn dann miissten es die Ůber- 
gangsschichten in Indien, und die Jabálgruppe auch sein, ebenso 
musste es die Karooformation sein, die aber nach der allgemeinen 
Auffassung rnesozoisch ist. Auch muss man besonders die mit Glosso- 
pteris zusammen vorkommenden Gattungen Phylloťheca und Noggera- 
thiopsis ins Auge fassen ; diese kommen gerade so in mesozoischen, wie 
in palaeozoischen Schichten vor. 

Wurden wir einzig und allein von diesen Fossilien ausgehen 
und unsere Schliisse bilden, so bliebe nur eine zweifache Móglichkeit. 

a) entweder sind diese Gattungen , iveil sie in Australien schon 
in palaeozoischen Schichten beginnen, als palaeozoisch zu betrachten, 
und dann iviirde eine palaeozoischeFlora weit bis in den Jura hinauf- 
reichen. 

b) Oder aber betrachten wir die genannten Gattungen, weil sie 
anderswo in mesozoischen Schichten auftreten, auch als rnesozoisch, und 
dann beginnt eine mesozoische Flora in Australien in palaeozoischen 
Schichten. 

Mir scheint das letztere das naturgemásse, da ja die marinen 
Thierreste ober und unter den unteren Kohlenschichten in Australien 
palaeozoisch sind — was naturlich aber nicht verhindert, dass die- 
selbe Flora dann in mesozoischen Schichten auch noch auftreten kann. 

8. Wáhrend auf diese Weise in Australien eine gewissermassen 
jungere Flora in álteren Schichten auftritt, greift in Indien, in Cutch 
(Kach) eine etwas áltere Flora in jungere Schichten uber; dort liegt 
nemlich eine jurassische Flora, die meiner Ansicht nach, mitteljuras- 
sischen Habitus trágt, in Schichten mit oberstjurassischen marinen 
Thierresten zusammen, die daher das Alter entscheiden. 



89 

Áhnliche Schichten, weun nicht so reich gegliedert, wie in N.- 
S.-Wales sind auch noch in Queensland und Tasnianien entwickelt. 

Die Schichten in Tasmanien werde ich bei einer anderen Ge- 
legenheit speciell behandeln, da ich noch einiges unverarbeitete 
Materiále in Hánden hábe. Nur kurz sei bemerkt, dass die tieferen 
Kohlenschichten (Mersey) den New-Castle-beds analog sind, aber auch 
gerade solche fossile Pflanzen enthalten, wie die Karharbári-beds in 
Indien: Gangamopteris (zahlreich), Glossopteris etc. 

In Queensland sind devoniche Schichten mit Lepidodendron noihum 
(und Cyclostigma), welche áhnlichen Schichten in N.-S.-Wales ent- 
sprechen; und zwar am M. Wyatt, Canoona river, Broken river etc, 
weiter untere Kohlenschichten (Lower Carboniferous) mit Lepid. vel- 
theimianum, Calam. radians, Cyclostigma etc., wie bei Stroud, Port- 
Stephens, N.-S.-Wales ; dann obere, palaeozoische Kohlenschichten in den 
nordl. Kohlenfeldern mit Glossopteris , Phyllotheca, Productus etc, 
welche den unteren nnd oberen Kohlenschichten in N.-S.-Wales ent- 
sprechen; besonders im Kohlenfelde am Bowen-river etc; endlich 
sind oberere, mesozoische Kohlenschichten, welche áhnlichen in N.-S.- 
Wales und Viktoria analog sind; im Ipswich-Kohlenfelde etc. Diese 
Formationen werde ich noch spáter einmal zur Vergleichung beiziehen. 

Auch in Neu-Seeland sind analoge Schichten entwickelt. 

Jetzt will ich noch einige Worte liber einige andere Floren hin- 
zufiigen. 

IV. Tonlíiii. 

Dass es nicht nothwendig, ja nicht naturgemáss ist, die indischen 
Kohlenschichten einzig und allein auf das Vorkommen von Glosso- 
pteris, Phylloťheca und Noggerathiopsis hin, mit den unteren Kohlen- 
schichten in Australien zu vergleichen, und desshalb auch als palae- 
ozoisch (karbonisch) zu betrachten, davon zeugt deutlich die Flora 
der Kohlenschichten von Tonkin. 

Die Kenntniss dieser Flora ist erst eines ziemlich jungen 
Datums, und finden wir selbe in folgenden Aufsátzen und Abhand- 
lungen : 

1882. Zeiller (M. R.) : Sur la floře fossile des charbons du 
Tong-King. Comptes rendus des séances del' Academie des sciences. 
24 jouillet 1882. 

1882. Zeiller (M. R.): Examen de la Floře fossile des couches 
de charbon du Tong-King. Annales des mineš; Septembre-octobre 
1882. Avec PÍ. X— XII. (40 Fig.). 



90 

1886. Zeiller (M. R.): Notě sur les ernpreintes végétales recu- 
eillies par M. Jourdy du Tonkin. PÍ. XXIV— XXV. Bull. d. 1. Soc. 
geolog, de France. 3 e série, t. XIV. Avril 1886. 

1886. Idem: Notě sur les ernpreintes végétales recueilles par 
M. Sarran, dans les couches de combustible du Tonkin. Ibidem (1. 
c.) juin 1886. 

Die grosse Wichtigkeit der Fossilien aus Tonkin liegt darin, 
dass neben einer guten Anzahl von europdischen Typen bekannten 
Alters, sich darin auch eine Anzahl von Forinen aus dem Unteren, 
Mittleren und Oberen Gondwdna Indiens, vorfinden, und wie es scheint 
alle in denselben Ablagerungen. 

Die fossilen Pflanzen Tonkins konimen hauptsáchlich von zwei 
Kohlenbecken (Zeiller 1882) und zwar : Hon-Gac (richtiger Hone-Gay) 17 ) 
und Ké-Bao, welche beide durch einen Kamm von Kohlenkalk ge- 
trennt sind, auf dem ihre Schichten diskordant lagern. 18 ) 

Mit Riicksicht auf die fossilen Pflanzen von Tonkin sagt Zeiller 
wie folgt; „ . . . les couches du Tong-King leur ont fourni un grand 
nombre ď ernpreintes en bon état de conservation, qu' il a été possible 
de déterminer exactement et qui permettent de fixer 1' age de ces 
dépóts, dans lequels il n'a été rencontre jusqu' á présent aucune trace 
des fossiles animaux." 

Hier also nimmt Herr Zeiller gar keinen Anstand das Alter 
der Schichten nur auf Grund der Pflanzenreste zu entscheiden — und 
erklárt, obzwar Phyllotheca, Glossopteris und Noggerathiopsis darin 
vorkommt, die Schichten doch nicht als palaeozoisch. 

Weiter sagt er, dass beide genannten Kohlenbecken mehrere 
Arten gemeinschaftlich haben — und dass alle die Lager zu einer 
Epoche gehoren. 

Die Pflanzen, welche Herr Zeiller beschreibt, sind folgende 19 ): 

A. Aus den Becken von Ké-Bao, Tonkin: 

*Taeniopteris (Angiopteridium) spaťhidata (Mc'Coy), nebst var. 
multinervis Oldh. Morr. Obereš Gondwána in Indien. 



n ) leh glaube diess soli der Fluss Shong-gai sein. 

18 ) Ein drittes Kohlenfeld bei Lang-son im Nord-Osten, ist hier nicht mit- 
einbezogen,] da es nur 3 Arten von Pflanzen lieferte; und zwar: Asplenites 
rdssertí Presl (Rhátisch), Taeniopteris Mc' Clellandi Morr. (Ob. Gondwána) 
und Póly pódium fuchsi Zeiller. 

19 ) Die in Indien vorkommenden Arten sind mit * bezeichnet. 



91 

* Palaeovittaria kurzi Feistm. Mittel-Gondwána (Raniganj. group), 
Indien. 

Dictyophyllum nilsoni Schenk. Rhatisch (Bayern und Schweden). 
Clathropteris platyphylla Brgt. Rhatisch (Europa). 

* Glossopteris browniana Bgt. Mittel- und Unteres Gondwána 
(besonders Damuda-Reihe) Indien; Upper und Lower coalmeasures, 
Australien; Karoo, Afrika. 

Pterozamites milnsteri Schimp Rhatisch (Bayern). 
Nilsonia polymorpha Schenk. Zahlreich in Rhát. (Europa). 

* NoggeratMopsis Mslopi Feistm. Unteres und Mittel-Gondwána, 
und Obergangsschichten in Indien. (Gattung auch in Australien.) 

Hier findet sich daher eine Vergesellschaftung von Pflanzen der 
oberen, mitťleren und unnteren Abtheilung des Gondwdna-System in 
Indien, der oberen und unteren Kohlenschichten in Australien mit solchen 
Pflanzen, die bezeichnend sind fur die rhátische Formation in Europa. 

B. Kohlenbecken von Hon-Gác (Hone-Gay) Tonkin. 

* Phyllotheca indica Bunb. Mittleres Gondwána, Indien (Nahé ver- 
wandte Arten in Australien und an anderen Orten.). 

Asplenites roesserti Presl. Rhatisch in Europa. 

* Taeniopteris (Angiopteridium) spathulata Mc'Clell. nebst var. 
m.idtinervis Oldt et Morr. Ober-Gondwána in Indien. 

* Taeniopt. (Angiopt.) ensis Oldt et Morr. Ober-Gondwána, in 
Indien. 

* Maerotaeniopf. feddeni Feistm. Mittleres Gondwána (Barákar 
und Raniganjgruppe) Indien. 

Woodwardites microlobus Schenk. Rhát., in Europa. 

Polypodites fuchsi Zeiller. Neu. 

Diety ophyllum acutilobum Schenk. Háufig in Rhát., in Europa. 

Clathropteris platyphylla Brongn. Im Rhát., in Europa, háufig. 

Pterophyllwn aequale. Nath. Rhát., in Europa. 

Pterozamites milnsteri Schimp. Rhatisch. 

Anomozamites inconstans Schimp. Rhatisch. 

Nilsonia polymorpha Schenk. Im Rhát. in Europa, háufig. 

* Otozamites rarinervis Feistm. Ober-Gondwána (Sripermatur) 
in Indien. 

Podozamites distans Braun. Rhatisch, in Europa, 

* NoggeratMopsis hislopi Feistm. Mittel- und Unter-Gondwána, 
und Ůbergangsschichten in Indien. 



92 

Cycadites saladini Zeiller. Neu. 

Auch von dieser Lokalitát zeigen die Pflanzenreste eine áhnliche 
Vergesellschaftung wie die vorher angefúhrten. 

Wenn wir die Fossilien von beiden Kohlenbecken, die beide als 
zu derselben Formation gehorig betrachtet tverden, ndher prufen, so 
finden wir, dass iieuii Godwána-Arten (fíinf der unteren und mittle- 
ren und vier der oberen Abtheilung angehorig) mit zehn Arten, icelche 
filr die rhdtische Formation in Europa und anderivdrts charakteristisch 
sind, zusammenvorkommen. 

Aus diesem Umstande schliesst nun Eerr Zeiller naturgemdss, 
dass diese Schichten in Tonkin als Reprdsent antén der rhdtischen For- 
mation in Europa zu betrachten sind, und ilberdiess eine SteUung 
zwischen der unteren resp. mitťleren und oberen Abtheilung des Gond- 
wána- System, oder zwischen Schichten, welche von mir als triasisch 
(Unter-Gondwána) und jurassisch (Ober-Gondwána) angesehen werden, 
einnehmen, eine Stellung, welche ihnen schon auch auf Grund der 
rhdtischen Fossilien angeioiesen wurde. 

Diese Stellung bestátigt nach der Meinung des Herm Zeiller 
(1. c. p. 36), meine eigene Ansicht uber das Alter der Rajmahál- 
gruppe (Lias) einerseits, und der unteren Gondwána- Abtheilung ande- 
rerseits (Trias). 

Nach der Theorie der Verfechter des karbonischen Alters der 
Schichten mit Glossopteris hátte wohl Herr Zeiller, ohne Riicksicht 
auf die rhátischen Pflanzen, die Ablagerungen in Tonkin auch als 
karbonisch erkláren sollen, doch diess hat er aus guten Griinden nicht 
gethan — und es ist ein Beweis mehr, dass Glossopteris nicht immer 
palaeozoisch ist — gerade so wie in Indien. 

Ich glaube, Herrn Zeillers Folgerungen bleiben aufrecht trotz 
des Ausspruches von gewisser Seite, 20 ) dass wenn sich diese Be- 
obachtungen bestátigen, selbe zeigen „wie hoífnungslos der Versuch 
ist, diese Schichten nur nach den Pflanzen zu klassifizieren". 

Herr Zeiller hat jedenfalls den richtigen Weg eingeschlagen. 

In seinem neuesten Aufsatze (1886) beschreibt Herr Zeiller 
einige neue Arten fur Hone-Gay (nach Exemplaren gesainmelt von 
Herrn Jourdy): 



20 ) Blanford (W. T.): Presidential Address (1. c.) 1884; p. 11. Wenn Thierreste 
vorhanden wáren, miissten selbe jedenfalls auch in Betracht gezogen werde/i, 
doch da diess nicht der Fall ist, und die Pflanzen gute Anhaltspunkte bilden, 
ist es jedenfalls korrekt und gerechtfertigt, nach diesen allein das Alter 
der Schichten zu bestimmen. 






93 



Pecopteris tonquinensis n. sp. 

Marattiopsis munsteri Gópp. Rhátisch in Europa. 

Macrotaeniopteris jourdyi n. sp. — (etwas ahnlich der Macro- 
taeniopt feddeni Feistm.). 

Pterophyllum comp. falconeri Oldh & Morr. Ober-Gondwána Indien. 

Anomozamites Schenki n. sp. (Etwas ahnlich : Anomozamites balli 
Feistm.) 

Ausserdem werden dann noch Arten aus einer Sammlung von 
Herrn Sarran aufgezáhlt; worunter: 

Sphenozamites (?) n. sp. 

Otozamttes n. sp. 

Pterophyllum n. sp. 

Euryphyllum nov. sp. (Euryphyll. whittianum hábe ich aus den 
Karharbáribeds, Indien, beschrieben.) 

"V. Afghánistán. 

Die neuesten Untersuchungen in einzelnen Theilen des nord- 
westlichen Afghánistáns durch Herrn C. L. Griesbach (von der Geolog. 
Survey of India) bekráftigen, meiner Ansicht nach^ nur weiter noch 
die in den vorhergehenden Abschnitten ausgesprochenen Ansichten^ be- 
treffend das palaeozoische, vielleicht permische Alter der TálcMrgruppe 
und das mesozoische, tvohl triasische Alter der Damuda-Abtheilung. 

Herr C. L. Griesbach publicierte bisher folgende Aufsátzé: 
1885 : Afghán field-notes. Records Geologl. Survey of India. Vol. XVIII, 

pt. 1. pp. 57 etc. 
1886 : Afghán and Persian field-notes. Rec. Geol. Surv. of India. Vol- 

XIX. pt. 1. pp. 48 etc. 
1886: Fieldnotes from Afghánistán: No. 3. Turkistán. R. G. S. India, 
Vol. XIX. pt. 4. pp. 235 etc. 

Die erste Mittheilung betriíft die Area zwischen dem Doshakh- 
Gebirge (bei Herat) und Tir band-i-Turkistan (nordóstlich von Herat 
zwischen 64°— 66° w. L. und bei 35° n. Br.), in Afghán-Tnrkistan. 

Herr Griesbach fuhrt folgende Formationen an (Seite 61): 

Recent und Posttertiár. 

Obere und untere Sivalikformation. 

Kreideformation (Tirband-i-Turkistan-Schichten.). 

Jura. — (Kushk-Sandstone, Chakán-Schichten.) 

Rhát.-Trias : Pflanzenschichten von Band-i-Baba, Zarmurst und 
Naratú. 



94 

Permisch? Talchir-Conglomerat, Sandsteine und Schiefer. 

Carbonisch. Productusschichten von Robat-i-pai, bei Herat. 

Auf Seite 62 und 63 werden die Schichten etwas náher be-« 
schrieben und erhellet daraus, dass in dem Gebirge nord-ostlich von 
Herat Schichten entwickelt sind, welche die Talchir- und Daniuda- 
Reihe, sowie die obere Abtheilung des Gondwána-Systems in Indien 
reprásentieren. 

Herr Griesbach beschreibt auch deutlich, auf der Siidseite des 
Band-i-Baba ein Blockbed und Conglomerate, wie solche auch in den 
Talchirs in Indien und in den Ekkabeds in S. -Afrika vorkommen. 
Diese Schichten werden als Permian(>) bezeichnet. 

Die Lagerung gegen die unterliegenden karbonischen Schichten 
hatte Griesbach damals noch nicht ermittelt. 

In der zweiten Abhandlung berichtet Herr Griesbach iiber seine 
Untersuchungenim Herat-Thale und in Khorassan. In der auf pp. 48 — 49 
gegeben Ůbersichtstafel findet sich unter anderen (Seite 49): 

Redgrit-group, marine Kalksteine mit Brachiopoden 

etc. Sandsteine mit rnarinen Fossilien und Gond- 

ivána-Fňmzen etc. 

Maiine Kalksteine etc. 



■I a 

za 
>> 
<& to 

tsj 

a 

cž 
ctí 



Jura 
und 
Rhat 




Conglomerate. -Brachiopoden Kalkstein, Sandsteine ; 
Grune Schiefer, Blátterkohle und Pflanzen-Reste etc. 
^ Perm l (nordlich von Herat). 

{Massive dunkle Kalksteine und Sandsteine mit vielen 
Fossilien. Davéndar-Gebirge etc. 

Hierauf werden die Beobachtungen mehr in Detail beschrieben. 
Und zwar zuerst aus dem Binalut-Gebirge, westlich von Meshed in 
Khorassan, und dann aus dem Yahtán-Gebirge, in siidostlicher Fort- 
setzung des ersteren. 

Das Yaktdn-Gebirge besteht aus einer hohen Antiklinale von 
karbonischen Schichten, an die sich die permo-triasischen Pflanzenschichten 
anlegen. Diese Pflanzenschichtenj, welche aus grilnen und grauen 
Schiefem mit Sandsteinen und Conglomeraten bestehen und vielleicht 
den Talchirs entsprechen, scheinen ober ganz konkordant auf den alteren 
Schichten aufzuliegen. (Diese Lagerung kann naturlich in gegebenen 
Fállen von lokálem Interesse sein.) 

Áhnliche Verhaltnisse hat Herr Griesbach in dem Davéndar- 
Gebirge nordostlich von Herat und an anderen Orten beobachtet. 

Hierauf widmet Herr Griesbach eine specielle Betrachtung den 



95 

Pflanzenfiihrenden (permo-triasischen und jurassischen) Schichten, und 
zwar Seitc 52 und ff. 

Obzívar Seite 54 abermals die konkordante Lagerung der Pflanzen- 
schichten zu den unterliegenden Karbonschichten hervorgehoben wird, 
sind auf Seite 53, in der Ubersichtstabelle, die Pflanzenschkhten in 
den Formationen von Tiťhon bis Perm einbegriffen. 

Herr Griesbach gebraucht fur die unterliegenden Schichten den 
Namen „Carboniferous" ; dass damit die ganze Karbonzeit gemeint 
ist, erhellt aus seinen eigenen Worten auf Seite 52, wo er schreibt: 
„Towards the close of the carboniferous period a change of physical 
conditions seems to háve occured in the entire Central Asia area." 

Auf Seite 53 etc. werden dann die pflanzenfiihrenden Schichten 
Afghánistáns beschrieben, und zwar in den Gebirgen óstlich und nordlich 
von Herat. 

Auf Seite 58 et sequ. folgen weitere Mittheilungen aus Khomssan, 
und zwar aus der Umgebung des Jam-Flusses. Von hier wird (Seite 59) 
eine Schichtenfolge angegeben, die in absteigender Ordnung aus 
Tiťhon, Ober-Jura (Red grit group) und Mittel- und Unter-Jara besteht. 

Die letztgenannten bestehen aus verschiedenen Schiefern und Sand- 
steinen, in welchen letzteren (bei Burj-Kalich Khan) eine grosse An- 
zahl mariner unterjurassischer Thiere (Brachiopoden, Bivalven, Echino- 
dermen etc.) aber auch Reste von Glossopteris sp. und anderer Gond- 
ivána-Pflanzen in ziemlich guter Erhaltimg sich vorfanden, 

Die dritte Abhandlung ist die umfangreichste und enthalt die 
meiste Information. Dort beschreibt Herr Grisebach seine Unter- 
suchungen in Afghan Turkistán, besonders nordlich von Bamidn. Da 
Herr Medlicott, Direktor der geolog. Anstalt in Kalkutta sich oífenbar 
auf diese Arbeit bezieht, 21 ) wenn er sagt, dass in dem Bamián-Durch- 



2l ) Im Annual Report fůr 1886 (Records, Geolog. Survey of India, Vol. XX. 
pt. 1. 1887) pag. 8 schreibt er: „and Mr. Griesbach reports the important 
fact that the bottom conglomeratic beds of the^Series (presumed to be Tal- 
chirs) as observed near Herat are found in the Bamián sections asso- 
ciated with beds containing marine carboniferous fossils, thus giving further 
evidence, were any more needed, of the carboniferous age of the early 
Gondwána deposits." Wohl richtig far das Talchirconglomerat. 

Ich werde an anderer Stelle Gelegenheit haben zu zeigen, dass Herr 
H. B. Medlicott, der jetzt das karbonische Alter der tieferen Glieder des 
Gondwána-System so ganz natúrlich findet, 1876 auch anderer Meinung 
war und es damals sehr AYillkommen hiess, als ich das mesozoische Alter 
verfocht, ja dass er mich darin nur noch bestárkte; hat er 1876 ja auch 
meine Arbeit dazu benutzt, den von ihm ursprúnglich vorgeschlagenen Namen 
„Gondwána-System" in die Litteratur einzufiihren, weswegen ich natúrlich 
jetzt das Eigenthumsrecht dieses Namens behaupte. 



96 

sclinitt das Karbonische Alter der Anfangsglieder der Gondwána- 
Ablagerung erwiesen ist, so will ich nicht unterlassen, zu zeigen, wie 
weit diess bis jetzt, so apodiktisch behauptet werden kann. 

In der erwáhnteu Abhandlung gibt Herr Griesbach auf Seiten 
238—239 vorest die Ůbersicht der Schichten in Turkistán, die ich 
verkiirzt hier wiedergebe: 

Becent: Sande; Alluvium. 

Subreucent und Postteriár: Loess etc. 

Pliocán: Congloinerate, Sandsteine etc; Siísswassermollusken 
und Pflanzen. lni Bamián und Mathár-Thale etc. 

Miocan : Obereš und Unteres : Verschiedene Gesteine (Estuarine) : 
Bamián, Mathár; siidlich von Tashkúrghán. 

Eocdn ? 

Kreide: Obere: Weisse Kreide mit Flint und marinen Thier- 
resten ; Tirband-i-Turkistán, Karakoh etc. Untere : Schiefer, Kalkstein ; 
marine Thierreste: Fliisse Astar-ab und Almar. 

Jurassic: Sandsteine/ Schiefer etc. mit Pflanzenabdriicken : Almar 
und Astarab; Khorab-i-Bala, nordl. von Kára Koh. 

Obere Trias od. BháL: Lichte Sandsteine und Schiefer mit 
Kohle: Kotal-i-Sabz (nordl. Abhang des Kara-Koh). 

Obere Trias (drei Abtheilungen) : Marine Sandsteine, Kalksteine 
etc. mit Schizoneura und Bivalven. Chahil etc. Braune Sandsteine mit 
Equisetum columnare Chahil. Marine Sandsteine und Kalksteine mit 
Halobia lommeli — Chahil. 

Permo-Carbon : Metamorphe Schiefer mit Grafit, Anthracit und 
Kohlenflótzen : Saighan, Ak Kobát Kotal, nordl. von Bamián. 

Grobes Conglomerat mit grůnlicher Matrix — Pala Kotal; Ak 
Robát. — Massive Kalksteine mit Brachiopoden : Ak Robat (nordl. 
von Bamián). 

In dem ganzen Durchschnitt fállt alsbald die Abwesenheit der 
unteren Trias auf. 

Auf Seite 240—243 findet sich die Beschreibung des Permo- 
Carbon vor. Die hieher entfallenden Schichten finden sich haupt- 
sáchlich nórdlich von Bamián, bei Ak-Robát, wo die Hauptmasse der 
Gesteine aus ober-kretaceischen Schichten besteht, welche diskordant 
auf álteren Schichten auflagern. 

Siidlich von Ak-Robát sind dunkelblaue, harte Kalksteine, von 
Kalcitadern durchzogen. An den verwitterten Oberfláchen beobachtete 
Herr Griesbach schlecht erhaltene und verschobene Steinkeřne von Bra- 
chiopoden (Productus?) (Seite 240.) Diese Kalksteine fallen gegen 






97 

Nord-West und werden von einem halbveránderten Conglomerat oder 
Blockbett (boulderbed) iiberlagert. Die abgerundeten Steinblocke und 
Geschiebe des Conglomerates bestehen aus Kalkstein, und die Ma- 
trix, in der sie eingebettet sind, ist ebenfalls kalkig und von griin- 
licher Farbe. 

Auf Seite 241 wird eine noch detailliertere Gliederung des 
Permo-Carbon und Carboniferous gegeben, worauf Herr Griesbach 
schreibt : 

„It will therefore be seen that the series consists of three dis- 
tinct groups of rocks, which are in descending order : 

3. Shaly group with carbonaceons seanis, 

2. Conglomerate. 

1. Limestone (Productus)." 

Darauf werden Vergleiche zwischen diesen Schichten und jenen 
bei Herat (siehe vorn) angestellt und Herr Griesbach sagt, wie folgt : 

„The generál charakter of the rocks composing both sections is 
very similar. On the north slope of the Davéndar greenish beds with 
conglomerates and a thin eoal seam rest conformably on true carboni- 
ferous limestones. At Bamián the conglomerate and the Brachiopod 
limestone are even more dosely connected and cannot be separated 
from the carboniferous series." 

„I expressed my belief last year that the greenish sandstones 
with Conglomerate of the Herat province may represent the Talchir 
horizon of India and if that view is correct, than the latter is of 
carboniferous age." 21 ) 

Betreffs der anthracitischen Schiefer von Ak-Robát sagt Herr 
Griesbach, dass er sie als Ůbergangsglieder zwischen Carbon und Perm 
ansehen muss. (Seite 242). 

Aus diesen Mittheilungen geht ganz deutlich hervor, dass sich 
Herr Griesbach hier nur auf die Talchirs, und wenn ich eine Áusse- 
rung auf Seite 243 noch in Betracht ziehe, mit Einschluss der Kar- 
harbáris, bezieht. 

Von den Damudas ist in dem Abschnitte liber Permo-Carbon 
keine Rede — im Gegentheil finden sich Anspielungen darauf in dem 
Abschnitte iiber Trias and Rhdtic, die wir auf Seite 243 — 247 be- 
sprochen finden. 



21 ) Diess stimmt vollstándig mit der Stellung iiberein, welche ich in den vor- 
hergehenden Tabellen den Conglomeraten der Talchirgruppe, den Bacchus- 
Marsh-Schichten etc. zugewiesen hábe. 

Tř. : Mathematicko-prírodovědecká. 7 



98 

Die Trias- Schichten sind hauptsáchlich ini Chahil-Thale, nórdlich 
v on Bamián, entwickelt, und gliedern sich nach Herrn Griesbach (Seite 
245) folgendermassen (von imten nach oben): 

„1. Schichten aus hartem kalkigem Sandsteine, roit zahlreichen 
Resten von Halobia lommeli und Monotis salinaria. (Untere Partie der 
Ober Trias). 

2. Der náchst hohere Horizont enthalt braungelbe Sandsteine und 
graue Schiefer niit Equisetites columnaris Stbg. (=: ? Lunzer Schichten 
in den Alpen). 

3. Schichten mit Píianzenresten, worunter eine Schizoneura zahl- 
reich zu sein scheint. Ob diese Pflanzen mit einer der Gondwána 
Arten íibereinstiinmen werden, ist schwer zu sagen, aber die Gruppe, 
in der sie vorkommen, hat eine starke Áhnlichkeit mit der Ober- 
Barákargruppe, vom lithologischen Standpunkte." 

Weiter sagt Herr Griesbach (Seite 245): 

„Die obere Abiheiliing der Chahilschichten ist zumeist pflanzen- 
fiihrend, und lieferl charakter istisch obertriasische (Lunzer) Formen, 
von denen einzelne in den osťlichen Alpen geivohnlich sind und andere 
eine innige Beziehung zu Mittel-Gondiodna- Arten besitzen. u 

Herr Griesbach definiert zwar nicht den Begriff Mittel- Gond- 
wána — aber jedenfalls muss ér die Damuda-Ga-ivpye, oder wenigstens 
einen Theil davon einschliessen. 

Weiter beschreibt Herr Griesbach einen weiteren Durch schnitt, 
mehr westlich bei Shisha Alang, welche Schichten er als westliche 
Fortsetzung der oberen Chahilgruppe betrachtet. Selbe bestehen aus 
Sandsteinen mit eingelagerten Kohlenschichten, von denen alle den- 
selben lithologischen Charakter tragen — indem sie eine grosse 
Áhnlichkeit zu Mittel-Gondwána-Schichten zeigen. 

Etwas weiter macht Herr Griesbach BemerkuDgen, aus denen 
mir zu erhellen scheint, dass in dem Mittel-Gondwdna die ganze Da- 
muda-Gruppe eingeschlossen ist. 

Denn auf Seite 247 schreibt Herr Griesbach: 

„ West of tne first village of Shisha-Alang ihe coalseries croj 
out again and shoivs a similar succession of darh grey Bardkar-liht 
shales and sandstones, associated loith leafy coalseams etc. u — Die 
Barákargruppe ist, wie schon im Eingange erklárt wurde, die tiefste 
der Damuda-Abtheilung im Mittel-Gondwáua. 

Entscheidend fůr die Verwandtschaft und Stellung der Schichten 
in den einzelnen von Herrn Griesbach untersuchten Provinzen sind 



99 

« 

jedenfalls die Ůbersichtstabelle auf 264— 265 sowie einzelne der Schluss- 
bemerkungen. 

In der Ůbersichtstabelle werden die friiher erwáhnten Anthracit- 
schiefer von Turkistán, sowie auch die Grunschiefer (Equivalente 
der Talchirs) der Herat-Provinz (Davéndar) und von Khorassan (Yaktán) 
deutlich iiber das Carboniferous gestellt. Die betreffende Paralleli- 
sierung lautet folgendermassen : 

Turkistán Herat Provinz Khorassan 

Rhátisch bei Shisha Brachiopoden Kalkstn.? 
Alang. ostí. von Herat. 

Gruppe mit Halobia Pflanzenschicht. ; Sand- Griine Schiefer im 
lommeli von Chahil. steine ; Griine Schfr. Yaktán Gebirge etc. 

Óstlich von Herat. 

Untere Trias und An- Griine Pflanzen-Sckie- 
thracit-Gruppe (Per- fer mit Kohlenflotzen. 
mian). Óstlich von Herat. 

Carboniferous von Ak CarbonischerYroductllS- CarbonischerFvoductus- 
Kobát. Kalkstein. — Óstlich Kalkstein in Yaktán- 

von Herat. Gebirge etc. 

In den Schlussbemerkungen Seite 265 schreibt Herr Griesbach: 
„From the close of the carboniferous to upper jurassic times 
a littoral charakter prevails in all the deposits from eastern Khorassan 
to the frontier of Badakhshan and I may conclude that during per- 
mian times the sea gradually became shallower, ewen leaving iso- 
lated basins and estuaries along the Perso-Turkistán tracts." — 

Dieses, mit Riicksicht auf die vorhergehende Tabelle zeigt, glaube 
ich, fůr Alle, die richtig sehen, deutlich genug, dass die Bildung der 
Pflanzenschichten (auch der Equivalente der Talchirs) nach der Ab- 
lagerung der karbonischen Kalksteine erfolgt ist. 

Aber Herr Griesbach schreibt auf Seite 266 noch weiter: 
„Along the entire Elburz range there appears between the upper 
cretaceous (hippuritic) group and the true carboniferous (marine) rocks 
a great thickness of deposits which čontain in certain localities plant- 
remains of Gondwána-types . . . 

I think it very probable that this series of deposits represents 
all the horizons which I found in Turkistán between the carboniferous 
and cretaceous group." 

7* 



100 

Auf Seite 267 steht weiter: 

„Whilst purely ínarine conditions prevailed from carboniferous 
to tertiary times in the Kashmir and Himálayan areas, the sea began 
to retreat gradually along the whole Perso-Turkistan line soon after 
the close of the permian epoch." — 

„No marine beds seem to háve been found in the Elburz lower 
niesozoic deposits ; in Turkistán, howewer, I found several well-marked 
triassic and láteř horizons intercalated between beds of distinctly 
freshwater oř estuarine character. Amongst them I recognised strata 
with Monotis salinaria and Halobia lommeli, both good upper trias- 
sic (Hallstadt) types. In addition to this the Turkistán group con- 
tains also soine Gondwána types of plants, which probably grew on 
the triassic land sonth of Hazaraját, which may háve been connected 
with the Indián Gondwána continent." 

Ich hábe diese letzteren Bemerkungen in extenso wiedergegeben 
um zu zeigen dass es nicht angeht, die Beobachtungen des Herrn 
Gnesbach, so ganz ohne weiters, und gewiss gegen seinen eigenen 
Willen und gegen seine Ůberzeugung, zum Beweise des karbonischen 
Alters der tieferen Glieder des Gondwána-System zu gebrauchen — 
wie es Herr Medlicott that. Im Gegentheil folgt aus all dem Ge- 
sagten, dass die Beobachtungen in Afghánistán, soweit selbe publiciert 
und mir zugánglich sind, ganz deutlich niit den vorhergehenden Dar- 
stellungen in Indien, Afrika und Austrálie n ubeerinstimmen. 

Eine Vergleichungstabelle, mit Zuziehung der Formationen in 
Indien muss ich hier erst nicht geben; ich kann nur beinerken, dass 
die Schichten direkt uber den karbonischen ScMchten in der vor- 
stehenden Ůbersichtstabelle des Herrn Griesbach den Talchir-Karhar- 
bári entsprechen; dann sind die Damudas jedenfalls viel hoher. 

In der letzten Nummer der Kecords, Geological Survey of India, 
(Vol. XX pt. 1.) ist abermals eine Mittheilung uber Afghánistán von 
Herrn Griesbach enthalten ; es ist darin aber nichts weiter enthalten> 
was neue Aufschlíisse zn dem vorhergehenden bieten wiirde; doch 
stellt Herr Griesbach weitere Aufschlíisse und Mittheilungen baldigst 
in Aussicht. 



Ich kónnte nim noch einige andere Floren in Asien zum Ver- 
gleiche heranziehen — so z. B. die Flora der Kohlenschichten am 
Altai, die als jurassisch dargestellt wird, und mit welcher die Flora 
der Damudagruppe in Indien grosse Analogien hat, weiter die juras- 



101 

sischen Floren am Amur, und in Ost-Sibirien, in China, Japan etc., 
doch will ich diese Vergleiche fur eine andere Gelegenheit auf spařen. 

Schlussbemerkangen. 

Die im Vorhergelienden vorgebrachten Thatsachen lassen sich 
in Kurze folgendermassen zusammenfassen : 

1. In Australien liegt in den unteren Kohlensckichten, im Be- 
reiche einer marinen karbonischen Fauna, eine Flora (Glossopteris, 
Phyllotheca etc), wie sie dann in hoheren Schichten noch zahlreich 
vorkommt. In diesen Schichten gehort sie in die karbonischa Periodě 
was jedoch nicht zur Folge liat, dass auch die anderen (hoheren) 
Schichten, in denen sie noch vorkommt, auch von demselben Alter 
sein mussten, weil sie dort ohne Begleitung der marinen karbonischen 
Thierreste auftritt. 

2. Die oberen marinen Schichten und New-Castlebeds in N.-S.- 
Wales, Bacchus-Marsh-Schichten in Victoria, Talchir-Conglomerat 
und Schiefer in Indien, und Ekkaschichten in Afrika, sind analoge 
Bildungen und reprásentieren wohl die jpennische Epoche. 

3. Alle genannten Schichten enthalten Block- und Conglomerat- 
bánke, welche auf Eiswirkung deuten, und daher eine niedrigere Tem- 
peratur zu der genannten Zeit in jenen Gegenden voraussetzen oder 
wahrscheinlich machen. 

4. Die indischen Kohlenschichten, die Damuda- und Panchet- 
Reihe, sind in natúrlicher Folge wohl triasisch; ebenso die untere 
Karoo in Síid-Afrika und die Hawkesbury-Wianamatta-Sckichten in 
N,-S.-Wales. 

5. Die oberen Schichten in Australien, das Ober-Gondwána in 
Indien, die Stormberg-bees in Afrika sind obermesozoisch = jurassisch. 

6. In Tonkin liegen Pflanzen der unteren, mittleren und oberen 
Abtheilung des Gondwánasystem zusammen mit typischen rhátischen 
Pflanzen, sind daher vom selben Alter, was den besten Beweis davon 
liefert, dass Formen aus tieferen Schichten ganz wohl in hóhere 
Schichten, wo andere Formen auftreten, hinúbergreifen konnen. 

7. Im nordwestlichen Afghánistán und in Khorassan sind mách- 
tige pflanzenfiihrende Schichten entwickelt, welche die Periodě zwi- 
schen Karbon und Kreide (■= Perm bis Tithon) ausfúllen, und daher 
dem Gondwánasystem in Indien (mit Einschluss der oberen Talchirs) 
entsprechen. 



í 



102 

8. In Kach liegt eine Flora von mitteljurassichem Habitus mit 
oberstjurassischer Meeresfauna zusammen. 

9. Die Gattungen Phyllotheca, Glossopteris und Ndggerathiopsis 
(Rkiptozainites) sind langlebige Formen, die durch mehrere Formationen 
(Karbon-Jura) hindurchgehen. 

Die vorhergehenden Schlussfolgerungen sind einzig und allein 
aus der vorher angegebenen Litteratur gezogen und auch auf nieine 
eigenen Erfahrungen basiert und ich muss ihre Richtigkeit von 
meinem Standpunkte aus uniso nielir in Anspruch nehmen, als darin 
alle die nothwendigen Verháltnisse (d. h. sowolil Thier- als Pflanzen- 
reste, als auch geologische Lagerung) in Betracht gezogen wurden. 

Da die grosse Anzalil der hielier bezuglichen Schichten pflanzen- 
fiihrend ist, so folgt, dass auch die phytopalaeontologischen Verhált- 
nisse in umfangreichem Maasse auf Beriicksichtigung Anspruch 
machen. Dasselbe gilt natiirlich auch von thierischen Resten, wo 
selbe vorwalten, und lassen sich, meiner Ansicht nach, die Verhált- 
nisse und Beziehungen der Schichten, ohne hinreichende Beriicksich- 
tung und richtige Kenntniss der palaeontologischen Verháltnisse nicht 
ganz zufriedenstellend losen. Natiirlich steht es Jedeni frei, die ganze 
Angelegenheit auch von anderem Standpunkte, vielleicht auch nur 
von rein stratigraphischer Basis aus zu beurtheilen; aber der oben 
angegebene Weg scheint mir der richtigere. 

Der Streit dariiber, ob marine Thierreste oder fossile Pflanzen 
als besser entscheidend angesehen werden sollen, scheint mir unnůtz 
und unwissenschaftlich — beide von ihnen erfullen, unter gegebenen 
Umstánden, jedenfalls zweckentsprechend ihre Aufgabe. 



Bemerkung zu Seite 46: Tate's Pflanzen stammen wohl aus dem Horizont 
der Kimberley Schiefer, und nicht aus den Sandsteinen mit Dicynodon, wie Seite 46 
aus Versehen angefuhrt ist. 



103 



Neue Ableitung der Euleťschen Tangenten- und Co- 

tangentenreihe. 

Vorgetragen von Dr. F. J. Studnička am 14. Januar 1887. 

Eulers klassische Introd. in Anal. infin. bietet in §. 135 die 
beiden Formeln: 



m ™ ft 2 mn . , m A , m 3 . . on 5 . . 



cot are — 90°— — B -—^ r B B í =- B 3 — . . . , (2) 

wobei die Coéfficienten 

^■0? ^11 *^-3? ' * * ? ^25 i 
^5 ^0? &I1 Bil • ' • 1 ^19 

auf 13 Decimalstellen genau ausgereclmet mitgetlieilt erscheinen. 

„Auf welche Art man zu diesen Reihen gelangt, wird weiter unten 
(§ 197) auseinandergesetzt werden", verspricht der Schluss der ob- 
citirten § und entwickelt den Doppelabsatz 198 auf eine ziemlich 
umstándliche Weise, wobei auf fruher mit 23 Decimalstellen berechnete 
Zahlenwerthe 

á, b, c; r.., x 

«. ft. ýí ...» « 

Bezug genommen wird. 

Dass diese Ableitungsart niclit gerade die natiirlichste genannt 
zu werden verdient, lásst die umgekehrte Anordnung des diesbezug- 
lichen Stoffes unschwer erkennen, wesbalb die Frage nach einer di- 
recten Feststellung der Formeln (1) und (2), wenn aucli niclit wichtig, 
so doch berechtigt erscheint. Und deren Beantwortung soli nun diese 
Notiz dienen. 

Geht man von der bekannten Formel aus 

tg x~ dyX -\- <x 3 íc 3 -f- ct s x 5 -4- . , . T . (3) 



104 



Tfí Jí 

wo x z=z — -rr- zu setzen und die Coěfficienten 
n 2 



a l — 1, a 3 , a 5 , a 7 , . . . , a 2 k+i 
entweder auf recurrente Weise mittelst der Formel 



«2ife+l 



CÍ2/C—1 0>2k—í 



21c 



2! 4! ' ' ' — (2fc— 2) ! T (2fc-fl) ! 

oder independent durch den Determinantenausdruck *) 



; w 



«2fc+l 



3! ' * 

5! ' 2! ' 
7! ■•■ ' 4! ' 



O , ..., O 



1 i ..., O 



2T ' •••' ° 



2h 



(5) 



(2A4-1)!' (2h— 2) V (2&— 4) ! ' •"' 2! 



gegeben erscheinen, so braucht man, um auf Euleťs Formel (1) zu 
kommen, nur die auf einfacher Division beruhende Identitát 



2mn 2 m 4 , m 3 4 , m 5 4 



w 2 — m 2 % , w 3ř ' 7i s 3ř ' n° 7ř 



mit der Formel (3) subtrahendo zu verbinden, den hier links auf- 
tretenden Ausdruck auf die rechte Seite zu setzen und nach Potenzen 
des echten Bruches mjn zu ordnen, um sofort zu erhalten 

^ m ono % mn % i m [ n 4 1 i m3 T /M 3 41 , /ťi v 

^ir w =^=^-ir+VLT-^J+^L a M2") _ *J +, - ,,( ! 

wobei sich die Gleichheiten ergeben: 



*) Studnička „O počtu diferenciálním" II. Auíi. pag. 110, Prag 1878. 



105 



. 7t 4: 




^-^(f) -~b> 




4= *(!■)-- J, 






4 
jí 



(7) 



Auf ganz áhnliche Weise kann die Ableitung der Formel (2) 
erfolgen. 

Gehen wir náhmlich von der bekannten Formel aus 



cotx~ 1- b x x -f- b 3 x 3 -\~ 6 5 oc 5 -f~ • • • 



wo die Coéfřicienten 

& n h-> h b, •••> b 2k -i 
entweder im recurrenten Wege durch die Formel 



U2k— 1 — 



'2t— 3 2 k—5 



h 



2Jc 



3! 5! 

oder independent durch*) 






^2fc— i — — 



2 








1 





3! ' 


x » 




4 


1 


1 


51 ' 


3! ' 


6 


1 


1 


7! ' 


5! ' 


3! 


2h 


1 


1 



(2— k— 1)! — (2*4-1)1 



O 



, O 

, o 



1 



(2/b-fl)! 1 (27b— 1) ! ' (2&— 3)! 1 ''V' 3! 



(8) 



(9) 



(10) 



O ibid. 



106 

gegeben sind, so verbincle man die ebenso begriindete Identitát 

Amn 1 _ m 1 , m 3 Ira 5 1 . 
An 2 — ra 2 ' % n % ' w 3 Ait ' n b 16# ' ' ' * 

addendo mit der Formel (8) und transferire dann das hier links auf- 
tretende Glied auf die reclite Seite der so entstandenen Gleichheit, 
worauf sofort erhalten wird 



w* ^ A n 2 Arnn 1 ra 

cot — 90° — — . -j-2 5 

n m n An z — ra - * % n 



M-i] 



ini Vergleich zu den fruheren Coefficienten ergibt sich 



(11) 



fí - 2 




5 o = V' 

3t 




^*»if-f' 




^'=**'(t) "2%' 




*^ií)--w 




/ % \ 2fc + i 


1 

~(2kfn 



(12) 



Wenn ich mir zum Schlusse die Bemerkung zu machen erlaube, 
dass diese Ableitungsart kurzer und einfacher sich gestaltet, so kann 
ich nicht umhin auch dagegen hervorzuheben, dass die beiden irre- 
guláren Glieder der Reihen (1) und (2), namlich 

%mn . , Amn _, 

— s o- A UIld T~2 2 A) 

n £ — m 2 ° An 2 — m l u 

hier die Rolle zugetheilt erhalten, die ursprůnglichen Reihen (3) und 
(8) convergenter zu gestalten. 



107 

Das Verháitnis unserer Coěfíicienten A h B k zu den Euleťschen 
Werthen der A . . . X und a ... o geht aus den Formeln (7) und (12) 
hervor. 



3. 
O hutnotě roztoků sulfátu ceria. 

Přednášel Dr. Bohuslav Brauner dne 14. ledna 1887. 

Od té doby, co geniální tvůrce soustavy periodické, Mendělejev 
(Žurnál ruskago fysiko-chimičeskago Obščestva 1884 p. 184.) poukázal 
k tomu, že hutnota roztoků vzrůstá s rostoucí molekularnou váhou 
rozpuštěné soli, obrátil se interes chemiků opět poněkud více k tomuto 
předmětu. Nalézajíť se soli v roztocích následkem „associace" molekul 
ve stavu zvláštního rozptýlení, které se dá do jisté míry srovnat se 
stavem, v němž jsou molekuly těl těkavých v páru proměněných. 
Bude-li sebráno větší množství přesného materiálu v oboru tom, po- 
daří se snad jednou nalézti mezi hutnotami roztoků těl a jejich 
molekularnými váhami, vztahy podobné, byť ne snad tak jednoduché, 
jaké existují mezi hutnotami par a váhami molekularnými. 

Jelikož se v první řadě jedná o to, aby se děla určení co možná 
přesná s látkami chemicky čistými, obral jsem si za úkol určiti 
konstanty solí některých vzácných zemin a to z té příčiny, že tako- 
výchto určení u vzácných zemin následkem řídkosti materiálu dosud 
vůbec nemáme; jestiť známo, že je velmi nesnadno připraviti soli 
vzácných zemin ve stavu čistém a množství poněkud větším. Vždyt 
možno tvrditi, že vyjma 2 — 3 případy vše, co se za individua vzác- 
ných zemin vydává, jsou směsi, arciť mnohdy s převládající ze- 
minou jednou. 

Zvolil jsem ku pokusům svým síran ceria, jelikož ponejprv se 
mi podařilo připraviti poněkud větší množství vzácného tohoto prae- 
paratu ve stavu absolutně čistém, tak že jsem ho mohl užíti ku pře- 
snému stanovení atomové váhy ceria (Journal of the Chemical Society, 
London 1885. p. 879 — 897). Sůl ta jeví dvě zvláštnosti, jimiž se liší 
od většiny solí jiných. Předně se rozpouští ve vodě studené mnohem 
více nežli v horké, mimo to pak jeví zcela různý poměr rozpustnosti 
dle toho, rozpouštíme-li ve vodě sůl bezvodou [anhydrid Ce 2 (SO^] 
anebo sůl vodnatou (hydrát). Obyčejně se má za to, že se každá sůl 



108 

rozpouští co taková, a že se za teploty vyšší rozpouští méně soli proto, 
že se tvoří hydráty, které za teploty té v roztocích obstáti nemohou. 

O této poslední otázce, jsou-li roztoky obsahující hydrát soli 
identické s roztoky anhydridu téže soli čili nic, bylo v poslední době 
obšírně pojednáváno, zejména od chemiků anglických (viz Chemical 
News. 54. č. 1402. 1403. 1405) a proto jsem hleděl vyšetřiti, zda-li 
hutnoty roztoků stejné koncentrace i jiné jejich vlastnosti jsou iden- 
tické, aneb zda-li se dá pozorovati nějaký rozdíl, pocházející od růz- 
ného stavu, ve kterém se anhydrid i hydrát v roztoku nalézá. 

Co se týče rozpustnosti sulfátu ceria ve vodě, jest tato za teploty 
obyčejné různá dle toho, rozpouštíme-li sůl bezvodou neb vodnatou, 
při čemž se jeví ještě jiné zajímavé poměry. Vnášíme-li bezvodý síran 
Ce 2 (S0 4 ) 3 v podobě jemného prášku po malých částkách do vody 
sněhem chlazené, mající tedy teplotu 0° — 3° C, neustále míchajíce, 
aby se sůl nespekla, rozpouští se síran snadno na tekutinu čirou tak 
dlouho, až je v tekutině na 100 částí vody 60 částí bezvodého síranu 
rozpuštěno. Přidá-li se něco více soli bezvodé, přemění se tato hned 
ve krystalky soli vodnaté, a roztok jest úplně nasycený. Zvýšujeme-li 
nyní teplotu roztoku ponenáhlu, vylučuje se krystalů víc a více, až 
když dostoupila teplota 15° C, promění se téméř celá tekutina v hustou 
krystallovou kaši, jelikož sůl při teplotě té v původním množství 
v roztoku nyní přesyceném obstáti již nemůže. 

Když jsme tekutinou při konstantní teplotě 15° C delší dobu 
míchali, až se více soli nevylučuje, obdržíme po oddělení soli roztok, 
obsahující na 100 dílů vody 27*88 částí soli bezvodé. 

Necháme-li rozpustiti ve 100 dílech vody — 3° teplé, pouze 
31-62 dílů bezvodého sulfátu, nevyloučí se zvýšením teploty nal5°C 
žádná sůl z roztoku. Teprve, když přesycený tento roztok stál několik 
hodin, vylučuje se něco málo krystallů, a když zůstavíme roztok ten 
na vzduchu samovolnému odpařování při stálé teplotě 15° C po několik 
dní, až většina soli vykry stal ovála, zbývá v roztoku na 100 dílů vody 
již jen 17-69 dílů soli bezvodé. 

Vnášíme-li do vody 15° teplé, práškovaný hydrát Ce 2 (S0 4 ) 3 + 
8H 2 0, míchajíce po dva dny ob čas tekutinou, až zůstane značná část 
soli nerozpuštěná, obdržíme roztok pro teplotu onu hydrátem nasy- 
cený, obsahující na 100 částí vody 14-52 částí soli bezvodé. 

Podrobíme-li roztok tento samovolnému odpařování při teplotě 
15° C, až z něho většina soli vykrystalovala, obdržíme roztok, obsa- 
hující soli mnohem více, t. j. na 100 částí vody 19*80 částí soli 
bezvodé. 



109 

Z toho jest viděti, že může roztok síranu ceria při 15° C obsa- 
hovati na 100 d. vody od 14*52 do 31*62 soli bezvodé, dle toho, za 
jakých poměrů byl nasycen. Roztok, obsahující 31*62 částí, je arciť 
pro teplotu 15° přesycen, ale o roztocích ostatních totéž tvrditi nelze. 

K určení hutnoty roztoků sloužily dva piknometry, zhotovené dle 
udání mého od Miillera v Bonnu. Větší (a) má obsah 225 CC, menší 
(b) pak 18*9 CC. Úzké hrdélko, nahoře dobře broušenou zátkou opa- 
třené, má uprostřed dvě známky, vzdálené od sebe 1 mm. K určení 
teploty sloužil dobře vyzkoušený normální teploměr Geisslerův, rovněž 
od Mullera, ukazující zřetelně ještě 0*01° C. 

Veškerá určení hutnoty děla se přesně při teplotě 15° C. K tomn 
cíli se vpraví piknometry do malého reservoiru v podobě parallelo- 
pipedu, opatřeného ze čtyř stran deskami z broušeného skla a jímající 
as 4 litry vody. Přivedeme-li teplotu vody uměle na 15° C, změní se 
teplota ta rychle dle teploty vzduchu v pracovně panující. Jestliže ale 
udržujeme teplotu laboratoria (ve výši 1 m od podlahy, v níž stojí 
lázeň naše) uměle při 15*5°-— 15*6° C, což se dá snadno dosíci zapá- 
lením plynových plaménků pod Bunsenovými hliněnými diggestoriemi, 
podaří se nám, při jistém cviku, nahraditi ono teplo, které lázeň vy- 
pařováním ztrácí, přiváděním přírůstku tepla z venku tak, že lázeň 
podržuje konstantní teplotu 15° C po */ 4 &% Va hodiny, dobu to více 
než dostatečnou ku přesnému provedení pokusu. 

Při zařízení tomto jsem kalibroval zmíněnou část hrdélka pikno- 
metrů a shledal, že do prostoru 1 mm dlouhého se vejde u (a) 
5*44 mgr vody, u (b) pak 3*06 mgr. Jelikož možno lupou při delším 
cviku ještě as 0*05 mm odečísti, obnášela by chyba určení volumu 
0*2— 0*3 mm 3 , čili chyba spůsobená tím v hutnotě, obnášela by 
±0*00001 — 2. 

Vážení dělo se co nejpřesněji. Závaží byla co nejpečlivěji vy- 
zkoušena dle methody Kohlrausch-ovy, a zdánlivá váha vážených hmot 
nejprve korrigována dle odchylek závaží, načež redukována váha ta 
na vakuum. Děje-li se vážení dle methody vibrační, nemusí obnášeti 
chyba ve váze více než 0*1 mgr, což obnáší v hutnotě ±0*00001. 

Chyba, způsobená konečně odečtením teploty jest tak nepatrná 
(0*01 mgr), že se v resultatu u porovnání s chybami druhými ani 
nejeví. 

K výpočtu hutnoty roztoků při 15° C vzato bylo pro hutnotu 
vody číslo 0*999159, jelikož volum vody při 15° C dle souhlasných 
určení, která provedli Despretz, Kopp, Hagen, Mathiessen, Rosetti 
a Jolly obnáší průměrem 1*000842 (volum při 4° C = 1). 



110 

Určení hutnoty každé koncentrace provedeno dvakráte (vyjma 
2 případy) a, redukujeme-li experimentálně chyby na minimum, po- 
daří se určiti hutnoty tak správně, že se jeví rozdíl teprve v páté 
decimalce a ten obnáší pouze ± 0*00001 — ± 0*00003, shoda to, 
vzhledem ku poměrné jednoduchosti prostředků, až překvapující. 

Po každém určení hutnoty určil jsem obsah soli v roztoku tím, 
že jsem převedl obsah piknometru do odváženého tyglíka, tyglík 
i s tekutinou opět odvážil v nádobě uzavřené, čímž se úplně zamezila 
ztráta vypařením, načež jsem roztok odpařil clo sucha na vodní lázni. 
Sůl jsem zbavil vody zahříváním na konstantní teplotu 440° v lázni 
sirné, jakou jsem již dříve konstruoval k sušení látek, sloužících 
k určení atomové váhy ceria, a sůl úplně bezvodou jsem opět zvážil. 
Tím se dá stanoviti poměr soli ku 100 částem vody přesně na 2 de- 
setinná místa. 

Síran ceria jsem připravil tak, jak vypsáno bylo při určení ato- 
mové váhy ceria (1. c), voda pak, sloužící k roztokům, byla připra- 
vena opětovnou destillací v nádobách platinových dle známých pravidel. 

Vykonal jsem dvě řady určení hutnoty. Ku první sloužily roz- 
toky bezvodého síranu ceria, ke druhé roztoky soli vodnaté Ge 2 (S0 4 ) 3 
~t-8H 2 0. 

Abych seznal, mají-li roztoky stejné koncentrace stejnou hutnotu, 
musela býti obojí určení provedena parallelně, což bylo spojeno s dosti 
značnými obtížemi, následkem neustálého se vypařování vody. Byl-li 
ku př. určen obsah i hutnota jistého roztoku soli bezvodé, musily 
být připraveny dva roztoky soli vodnaté, z nichž jeden měl koncen- 
traci poněkud menší, druhý pak o něco větší, než roztok první řady. 
Z roztoků byl, pokud možno, vzduch vyčerpán vývěvou. 

K vůli snadnějšímu porovnání uvádím u každého roztoku nejen 
množství soli (bezvodéj, rozpuštěné ve 100 částech vody, nýbrž i po- 
měr, vyjadřující množství molekul vody, rozpouštějících jednu mole- 
kulu síranu ceria (0 — 16, H ~ 1*0023, S — 32*06, Ce z= 140*22). 

Výsledek pokusů: 

1. Anhydrid. Na 100 částí vody: 31*62 částí bezvodého sulfati 
Čili 99 9 molekul vody a 1 mol. sulfátu. 

Hutnota -= 1-28778. 
Roztok hydrátu, odpovídající této koncentraci, nelze obdržel 

2. Anhydrid. 100 č. vody : 14*56 bezv. soli, čili 216*9 mol. vody 
na 1 mol. sulfátu. 

Hutnota =1-13661. 



111 

3. Anhydrid. 100 č. vody: 10*55 soli, čili 299*5 mol. vody na 
1 mol. sulfátu. 

Hutnota: a) 1*099418 
b) 1*099362 
průměr — 1*09939 
± 0*00033 

4. Aííhydrid. 100 č. vody na 8*46 č. bezv. soli, čili 373*4 mol. 
vody na 1 mol. sulfátu. 

Hutnota: a) 1*080026 

b) 1*079983 

průměr 1*08000 
± 0*00002 

5. Hydrát. Na 100 č. vody 14*52 bezv. soli, čili 217*6 mol. vody 
na 1 mol. soli. 

Hutnota: 1*13618. 

6. Hydrát. Na 100 č. vody 10-56 č. bezv. soli, čili 299*2 mol. 
vody na 1 mol. soli. 

Hutnota: a) 1*099606 

b) 1*0 99564 

průměr = 1*09959 
± 0*00002 

7. Hydrát. Na 100 č. vody 10*53 č. bezv. soli, čili 299*9 mol. 
vody na 1 mol. soli. 

Hutnota: a) 1*099292 

b) 1*099273 

průměr = 1*09928 
± 0*00001 

8. Hydrát. Na 100 č. vody 8*48 č. bezv. soli, čili 372*3 mol. 
vody na 1 mol. soli. 

Hutnota: a) 1*080337 

b) 1*08028 2 

průměr = 1*08031 
± 0*00003 

9. Hydrát. Na 100 č. vody 8*35 č. bezv. soli, čili na 378*4 mol. 
vody 1 mol. soli. 

Hutnota: a) 1*079062 

b) 1079130 

průměr — 1*07910 
-+- 0-00003 



112 



Sestavíme-li hodnoty tyto v tabulce, shledáme na první pohled, 
že hutnoty roztoků soli bezvodé jsou identické s hutnotami odpovída- 
jících roztoků soli vodnaté, neboť odchylky nejsou větší, nežli chyby 
experimentalné. 



Roztok 1 mol. 
v mol. vody 



98-9 
216-9 
217*6 
299-2 
299-5 
299-9 
372-3 
3734 
378-3 



Hutnota roztoku 



anhydridu 



1-28778 
T13661 



1-09939 



1-08000 



hydrátu 



1-13618 
1-09959 

1-09928 
108031 

107910 



Konečně jsem shledal, že, odpaříme-li ve stejných nádobách při 
stejné teplotě a stejné koncentraci na vodní lázni roztok soli bezvodé, 
vyrůstají z tekutiny monoklinické hranoly soli Ce 2 (S0 4 ) 3 +5H 2 0, 
které dlouhým sušením při 100° vodu netratí, kdežto z roztoku soli 
vodnaté vyrůstají rhombické octaedry soli Ce 2 (S0 4 ) 3 -f- 8H 2 0, která 
delším sušením tratí 4 molekuly vody krystalové, 
a) Výsledek odpařování anhydridu. 
Váha soli: 

1-4677 
1-4474 
1-4458 
1-4445 
1-2547 



Hned po odpaření 
5 hodin sušeno 
10 hodin sušeno 
15 hodin sušeno 
Váha soli bezvodé: 

b) Odpařování anhydridu'. 

Sůl při 100° = 1-1827 
anhydrid při 440° = 1*0204 

c) odpařování anhydridu 

Sůl při 100° = 1-2244 
anhydrid při 440° = 1'0577 



gr. 



Váha vody v 
14-512 
13-313 
13-188 
13-139 



0/ . 

/o • 

sůl -|- 5H 2 

vyžaduje 

13665 



13723 



13-615 



% vody 


hydrát 


vyžaduje 


19-920 


8H 2 


20*207 


11032 


4H 2 


11-242 



113 

d) odpařování hydrátu: 

váha soli 
Sůl hned po odpaření 1*4975 

po 2 hod. sušení 1-3479 

sůl při 440° 1-1992 

e) odpařování hydrátu: 

Sůl při 100° sušená 1*3093 11-105 4H 2 11*242 

sůl bezvodá při 440° 1*1639 

Z těchto příkladů, jichž bych mohl uvésti celou řadu, zdálo by 
se následovati, že chemický stav, ve kterém se síran ceria nalézá 
v roztoku co anhydrid, jest různý od stavu rozpuštěného hydrátu. To 
však platí pouze pro koncentraci 1 mol. soli na 300 mol. vody, a sice 
dosud bez výjimky. Při koncentracích větších vyrůstají za těchže po- 
měrů z roztoků směsice různých hydrátů. 



4. 

Vývoj a morfologický význam t. zv. „fibrilláre 
Punktsubstanz." 

Sdělil Fr. Yejdovský dne 14. ledna 1887. 

V nervové soustavě červů, arthropodů a měkkýšů podstatnou 
částí jest zvláštní na zdání jemnozrné a vláknité pletivo, jemuž 
dal Leydig název „fibrilláre Punktsubstanz" a jež od mnoha let těšilo 
se zvláštní pozornosti všech autorů, již jmenovitě dotyčnou soustavou 
nervovou se zabývali. Jaká jest struktura oné hmoty, jaký význam 
a původ její? To jsou otázky, jež nijak dosud nepodařilo se blíže 
zodpovídati, což vysvětluje se právě z obtíží, s nimiž skoumání ner- 
vové soustavy vůbec jest spojeno. Dějiny dotyčné „fibrilláre Punkt- 
substanz" bylo by zbytečné zde uváděti, rovněž tak jako výklad 
jednotlivých autorů ; dostačí pouze výměr, jejž Leydig o této hmotě 
podává. „Síto vitá neb spletená struktura jest hlavním charakterem 
této hmoty" praví Leydig a pomocí ní souvisejí buňky gangliové 
s vlákny nervovými. „Punktsubstanz" zaujímá střed ganglií, buňky 
gangliové vysílají pak do ní své stonky, přidávajíce jí tak svou 
hmotu vláknitou a z těchto centrálních středisk „hmoty tečko vité" 
vychází pak jednoduše pruhovaná hmota periferických nervů. V no- 

Tř.; Muthematicko-přírodovědecká. 8 



114 

vější době označuje Leydig dotyčnou hmotu také jménem „protoplas- 
matisches Netzwerk" čili „Spongioplasma." 

Spůsob, jakým vznikají nervy periferické, vykládá Leydig násle- 
dovně. Sítivo upravuje se v podélné pruhy, mezi kteréž se vmísí 
základní homogení hmota. Jemné hrbolky na proužcích ukazují 
i, že sítivo, jež vlastní nervovou hmotu přijalo, jest jednoduše po- 
kračováním a přetvořením „Spongioplasmy." 

Posuzovati tyto výklady výtečného histologa Bonnského není 
předmětem přítomného sdělení ; jisté však jest dle mých zkoumání, že 
zprávy Leydigovy ze všech dosavadních jsou nejsprávnější. Jest-li 
však se stanoviska morfologického zjištěno, že původ periferických 
nervů červů, arthropodů a měkkýšů hledati nutno jen v „tečkovité 
hmotě" či „spongioplasmě" ganglií, nastává otázka, z čeho vznikla 
tato hmota, jaký její původ a kterým prvotným elementům odpovídá 
„Punktsubstanz?" Zodpovídání této otázky zdá se mi nad míru 
důležitým vůči nynějším naukám o struktuře buňky vůbec. Máme-li 
uvésti správně „Punktsubstanz" na původ buněčný, čemu odpovídá 
„Spongioplasma?" a čemu základní hmota hyalíní či jak ji Leydig zove, 
„Hyaloplasma?" 

Tyto otázky možno pouze vývojepisně vyšetřiti, i sdílím některá 
svá pozorování v příčině té učiněná, jimiž, myslím, že se mi podařilo 
osvětliti obdivuhodnou povahu dotyčné hmoty. 

Nervová soustava břišní Červů a arthropodů vzniká z původních 
dvou ztluštění epiblastu definitivného. Tak zjištěno všemi doko- 
nalými pracemi; co mimo to vykládáno o vzniku nervové soustavy, 
zdá se mi býti nesprávným. Aspoň pro annulaty jest tento původ 
nervové soustavy zákonitým; jestli i v novější době udávají někteří, 
že mezi dva původní pásy nervové vniká střední nepárovitá ztlu- 
štěnina, tož musím takovýto výklad jakožto nesprávný úplně zamítnouti, 
neboť vznikl patrně z nedostatečné methody zkoumací. Eovněž tak 
musím hájiti rozhodně pouze epiblastový původ nervové soustavy; 
mesoblast neúčastní se na vytvoření nervových elementů. Jest-li 
k úpravě definitivného epiblastu přispěje mesoblast tu a tam nějakým 
elementem, tož z toho neplyne nikterak, že by bylo nějakého odů- 
vodněného „Neuromuskelblattu" místo prvotných dvou epi- a me- 
soblastu. 

Než daleko bychom zabíhali v polemické vyvracování nejnověji 
sdělených zpráv o vzniku nervové soustavy ; měli jsme jen v úmyslu 
naznačiti své vlastní stanovisko vůči nejnovější literatuře vývoj episné. 
Naše zprávy týkají se vývoje Rhynchelmis. 



115 

Prvotné dva počátky nervové soustavy břišní blíží se k sobě 
ještě v době, kdy setrvávají přímo s epiblastem, ponenáhlu srůsta- 
jíce; avšak lze nějakou dobu sledovati střední čáru mezi oběma po- 
lovinami, která teprve dále beze stopy zaniká a vzniká nepárovité 
pásmo břišní. To skládá se veskrze z buněk, s pěknými kulatými 
jádry, zevní plasmou a blanou buněčnou. Jádra buněk zdají se býti 
jakoby ze zrnek složená, neboť v poměrně tak malých elementech 
nelze přesně rozeznávati sítivo jaderné. Malý, někdy zcela nezřetelný 
nucleolus vystupuje v středu jádra. 

Takto nepárovitý základ pásma břišního netrvá dlouho, neboť 
nastává záhy párovité differencování v hoření části jeho. Již v před- 
ních segmentech mladých červů 2 mm dlouhých, jichž zadek těla 
obloukovitě k hřbetní straně zahnut a jichž stomodaeum jako primi- 
tivní vchlipení epiblastu se jeví: u těchto červů již nastává v před- 
ních segmentech differencování nervového pásma, kdežto v středních 
a zadních článcích obě poloviny jeho jsou v nízkém stupni vývoje. 
Zmíněné differencování záleží v tom, že v každé z bývalých polovin 
ztluštěnin epiblastu objeví se jasnější mezera mezi buňkami svrchních 
polovin a sice těsně pod homogením obalem, jenž objímá pásmo ner- 
vové na stranách do dutiny tělesné vnikající. 

Toto zjasnění týká se plasmy jedné buňky, jež zmnoží se patrně, 
takže sítivo její, dříve nezřetelné, patrněji vystoupí. Dalším po- 
stupem vývoje plasma ta rozšiřuje se i v okolí sousedních 4 jader, 
totiž tak, že blány 4 buněk k těmto jádrům náležejících se resorbují. 
Plasma stavší se patrně tekutější uzavírá v sobě 4 jádra, a jemná 
vlákna sítiva cytoplasmového ač dosud nezřetelně, předce při silných 
zvětšeních vystupují. Následkem ztráty blan buněčných sblíží se jádra 
jich k sobě tak, že se zdá, jakoby zde bylo jediné veliké laločnaté 
jádro. Skutečně však jsou to 4 jádra, jež někdy docela isolovaná 
v křižovitém tvaru jsou seřaděna a v prvých dobách i původní struk- 
turu jeví, totiž sítivo jaderné a jadérka. Avšak předce se liší od 
ostatních původních jader, neboť se zvětšily, a jich blána počíná se 
resorbovati. Na průřezech středem jednotlivých segmentů vidno i, že 
jádra pravé a levé strany vybíhajíce v cípky stýkají se v středu 
a dávají podnět ku tvoření se příčné kommissury. 

Tyto poměry jader daleko zřetelněji vystupují v mladých červech, 
kdy pásmo nervové v celé své délce jest založeno a kdy zvláště epi- 
thel střevní z buněk žloutkových se vyvijí. V tomto stadiu možno 
se na kterémkoliv řezu tělem přesvědčiti, že to byly vždy 4 buňky 
z každé strany prvotného základu pásma břišního, jichž jádra dala 

8* 



116 

podnět ku tvoření „tečkované hmoty." Jádra ta jeví se celkem 
k sobě sblížená, jakoby tvořila jedinou laločnatou hmotu, není však 
těžko rozpoznati jich samostatnost. Ale vzhled jich od ostatních 
jader gangliových buněk jest odchylný. Blána jádrová vůbec schází; 
zrnitá hmota zhoustla, jeví se však na tenkých průřezích jako 
jemné sítivo; nucleoly někde ještě se objevují jako hyalíní centrální 
tělíska bezbarvá, větším dílem však se již úplně resorbovala. V středu 
segmentů vytvořily se skutečné kommissury z cípků, jež hmota ta 
do středu ganglia vysílá. 

Kolem jader jeví se široký hyalíní dvůrek, v němž probíhá sí- 
tivo buněčné, na mnoze radiálně od jader ku svrchnímu obalu pásma 
nervového, na spod a na stranách pak k buňkám gangliovým. Zbar- 
vení jader jest úplně odchylné od onoho buněk gangliových. 

Ještě v starších stadiích, kdy epithel střevní vystupuje již dosti 
zřetelně, ač zbytky žloutku na jeho basi se prostírají, jeví se postup 
vývoje. Zvláště pěkně sledovati lze poměry nervového pásma na prae- 
parátech, jež tvrdnuty byly ve směsi kys. chromové s octovou. Tehdy 
z těžká lze již poznati prvotnou strukturu jader buněk gangliových, 
ješto onano nabyla úplně rázu Leydigovy „Punktsubstanze." Taktéž 
v uspořádání jeví se rozdíl: přední, či lépe svrchní 2 jádra splynula 
v jednu společnou skupinu, ležící pod obalem pásma břišního. Tato 
skupina oddělena více méně širokým pruhem hyalíní plasmy (cyto- 
plasmy) od spodních skupin, velmi symetricky z pravé a levé strany 
ležících. Každá skupina — tedy bývalá jádra buněk gangliových tvoří 
ozdobné sítivo; hustější nakupeniny zrnité plasmy zprovázejí hebká 
vlákenka, jež tvoří oka sítiva. Tato poslední jsou téměř stejného prů- 
měru a naplněná hyalíní, lesklou hmotou. Soubor těchto polí síťo- 
vitých — produktů to sítiva prvotních jader, objat jest zevně, vrchem 
a se spodu dvůrkem hyalíní cytoplasmy, jejíž sítivo daleko zřetelněji 
než dříve vystupuje. 

V dalším postupu vývoje zmnožuje se sítivo „Punktsubstanze" 
na úkor hyalíního dvůrku, tedy cytoplasmy, až tato úplně se na 
spodu a na stranách stráví, takže sítivo přiléhá téměř těsně k objí- 
majícím je gangliovým buňkám. Ale svrchní část cytoplasmy tvoří 
mohutné a vždy zřetelné sítivo, jež s obou stran přikládá se k pásmu 
neurochordovému čili tak zvaným obrovským vláknům nervovým, jal 
je Ley dig zove a vykládá. 

Výsledek tedy těchto pozorování jest, že t. zv. „Punktsubstanz" 
nic jiného není, než zvláštní modifikací přetvořené sítivo jader 
prvotních 8 řad buněk gangliových, jež v dospělém stavu v celé 



i 



117 

délce pásma břišního v každé polovině ve 3 nepřetržitých řadách pro- 
bíhají. Hoření řady pravá a levá povstaly z jader dvou svrchních 
buněk, kdežto řady spodních buněk nesplývaly, tvoříce pásy samostatné, 
jeden vnitřní a druhý vnější, jež však mohou na určitých místech 
v mediáni čáře splývati v jeden párovitý celek. Svrchní dvě řady 
tvoří kommissury v středu každého ganglia. 

Rozdělení jednotlivých pruhů karyoplasmatických, jak lépe bude 
je nyní označovati, děje se hyalíní cytoplasmou, jež protkána sítivem. 
Kde tvoří se nervové větve periferické, upravuje se sítivo cytoplas- 
mové v podélné pruhy, na nichž usazuje se sítivo karyoplasmatické, 
vnikající do cytoplasmy. 



5. 
O některých nových rostlinách českých. 

Sdělil Ladislav Čelakovský syn dne 14. ledna 1887. 

Loňského roku nalezl jsem na několika botanických exkursích 
a jmenovitě na delší cestě ferialní mezi jiným několik nových forem 
rostlinných, jichž popisy tuto předkládám. Jest to příspěvek ku syste- 
matickému ocenění dotyčných tvarů a ku poznání české flory. 

i. Melampyrum nemorosum L. sbsp. decrescens Čel. fil. 

Lodyha přímá, 20—45 cm. vys., z pravidla hojnovětevná. Listeny 
podlouhle trojh ranné, špičaté, na spodu přísrdčité neb utaté, 
s obou stran sporými a krátkými zuby kopinatými opatřené , 
zelené neb nejhořejší trochu namodralé. Kalichy (zvláště na nervech) 
tak jako řapíky brakteí huňatochlupaté. Přesleny listenů nahoru 
pravidelně se umenš ují cích („decrescens") oddálené, jakoby 
přetrhované. 

Nalezena a sbírána ode mne u Oprechtic blíž Chudenic, na hrázi 
malého rybníčka lesního. Rostla tam mezi M. nemorosum L. a) genu- 
inum v hojnosti. 

Na první pohled již svým habitem byla nápadná, i lze ji snadno 
rozeznati od pravého M. nemorosum dle větevnatosti, úzkých, zelených 
a oddalovaných listenů. Myslil jsem zprvu na míšence mezi M. nemo- 
rosum L. a přítomným též M. pratense L., poněvadž se takový udává 



116 

od O. Kuntze z okolí Lipska, avšak bližší ohledání ukázalo, že tu 
jest co činiti s nějakým pěkným plemenem od M. nemorosum L. Jme- 
novitě koruny shodující se úplně s těmi od M. nemorosum vyvrací 
ihned zdánlivou intermediernost ostatních znaků. Krom toho byla tu 
rostlina hojná (přes 100 exempl.), kdežto jinak míšenci zpravidla méně 
četně mezi rodiči se vyskytují. 

Melampyrum nemorosum L. bylo dříve pokládáno za druh velmi 
stálý. Odrůd neb variet nebývalo u něho známo. Teprve Messl (1856) 
ukázal, že Bergmannův bastard Melampyrum silvaticum X nemorosum 
míšencem není, načež Juratzka (1857) prohlásil domnělého křížence 
za pouhou varietu od M. nemorosum, nazvav jej var. : subalpinum. 
Od té doby a zvláště v posledních několika letech nalezeno více 
forem, které jasně dovodily, že M. nemorosum L. nejen některým 
variacím podléhá, nýbrž že jest druhem co do tvarů nad jiné poly- 
moríickým. 

Tak zejména prof. A Kerner*) a dr. Gůnther Beck**), oba ve 
Vídni, vystavili více forem, jež po svém spůsobu roztřišťujícím oddě- 
lili od M. nemorosum L. a na samostatné, s ním rovnomocné druhy 
povýšili, místo aby je podřídili jako variety nebo plemena témnž 
Linnéovu druhn. Tím spůsobem vznikly „specie": M. subalpinum 
(Juratzka) Kerner, M. bihariense A. Kerner, M. grandiflorum A. Kerner, 
M. bohemicum A. Kerner (— M. nemorosum L. var. fallax Čel), M. 
moravicum H. Braun, M. angustissimum Beck., kteréžto všechny sluší 
zahrnouti pod kollektivný název specie Linnéovy. 

Nemaje v úmyslu podati kritický rozbor výše vytčených rostlin, 
obmezím se toliko na vytčení rozdílných znaků jejich u porovnání 
s naší novou rostlinou. 

Naše forma nejvíce se blíží k M. bihariense A. Kerner, M. an- 
gustissimum Beck, jakož i subalpinum A. Kerner, od nichž se liší 
chlupatostí, kdežto ony formy jsou téměř lysé. Jinak M. Bihariense 
liší se ješté listy kopinatými až čárkovitokopinatými, poněkud tuhými, 
papíro vitými, hladkými, listeny nejhořejšími tmavě azurovými, trojhran- 
nými, skoro stejnostrannými (u M. descrescens podlouhle rovnora- 
menné), někdy na konci náhle ve špici posléze přítupou povytáhlými, 
na spodu s dlouhými četnějšími šídlovitými zuby, z nichž nejdelší jsou 
bezmála tak široké jako l ] 2 šířky listencové (u M. decrescens jsou 
zuby sporé, nejdelší sotva l J 3 — x j A šířky listencové zaujímající). Me- 
lampyrum angustissimum rozdílné jest ještě listy čárko vitými, 

*) Schedae ad Florám Austro-Hungaricam exsiccatam. 
**) Neue Pflanzen Oesterreichs. Wien. 1882. 



119 

listeny z base širší úzce kopinatými ve špici zvolna vytaženými, na 
basi o něco četněji a déle zubatými modře zbarvenými. Třetí z nich 
Mel. subalpinum svými listeny nejvíce se naší formě přibližuje, 
máť tyto také podlouhle trojhranné, zelené neb namodralé, jenom de- 
krescence a oddalování listenů chybí. Také zoubky jsou malinké, ale 
předce ještě menší než u M. decrescens, 2 — 3 po každé straně. Naproti 
tomu větší rozdíl spočívá v kališích a tobolkách za plodu silně zve- 
ličelých, kališních cípech siřeji kopinatých, sídlo vitě přiostřených. 

V pravdě nejextrémnější formy pod M. nemorosum L. spadající 
a k předcházejícím se řadící, ale s naší rostlinou méně příbuzné jsou 
M. grandiflorum velikostí korun (20 — 25 cm.) význačné a M. ne- 
morosum var. fallax Čel. (M. bohemicum A. Kerner), kteréž 
svými malými korunami a kalichy, jakož i ouzkými listy a listeny 
činí jakoby náběh k Melamp. silvaticum L. 

2. Hieracium rotundifolium Čel. fil. 

Lodyha 30 — 38 cm. vys., máloúborná. List lodyžní 1 v dolejší 
třetině lodyhy inserovaný, malý úzce kopinatý, ostře špičatý, až 2 cm. 
dlouhý. Listy přízemní vejčito-kulaté, tupé, na spodu za- 
okrouhlenéa pak do řapíků skrojené (nikdy srdčité), tamtéž zpravidla 
slabě a tupě zubaté. V hořejší polovici listu jsou zuby zastoupeny 
vyniklými hrboulky žlázovitými blízko sebe po kraji Jistu rozestave- 
nými (na 2 — 4 mm. od sebe). Na líci jsou listy úplně lysé aneb 
nahoře spoře krátce štětinaté, na rubu roztroušeně chlupaté, po kraji 
štětinatě brvité. Ěapíky z pravidla dlouhé jsou dloužeji a hustěji 
plsťnaté. Barva listu dosti tuhého, papírovitého světle sivo- 
zelená. Úbory břichaté, ačkoli dosti malé, našedivělé, krátce 
a řídce černoštětinaté se vtroušenou plstí hvězdovitých chlupů. Květy 
zlatožluté, čnělky žluté, spoře brvité. 

Roste na jihozápadním úklonu vrchu Chlumu a Maně tíná, nad 
vesnicí Oujezdem v kamení a drobě basaltové, v četných exemplářích 
stejných. V polovici srpna byla rostlina všecka odkvetlá. 

Toto Hieracium náleží v nejbližší příbuzenství Hierac. graniticum 
F. Schultz, od něhož se liší hlavně listy přízemními kulatovej čitými, 
úbory našedivělými menšími. Svou světlou barvou sivozelenou, jakož 
i tím, že má listy na líci spoře roztroušeně štětinatochlupaté, blíží se 
zvláště k Hierac. graniticum F. Schultz Bip. var. medium Uechtritz, 
ale tvarem listů a úbory jest úplně rozdílno. 



120 



3. Hieracium murorum L. var.: fistulosum Cel. fil. 

Lodyha až 50 cm. vys., hoj no úborna, jednolistá, uvnitř 
dutá, jakož i řapíky listové velmi křehká, lámavá, šťavnatá. 
Přízemní listy četné (6 — 20), řapíkaté, ze spodu pří srdčitého 
neb skrojeného podlouhlé, na basi a dole po kraji hluboce 
stříhané z ubaté, špičaté, na líci lysé, sytě zelené, sušením 
poněkud temnající. Stopky květní tenké, ohebné, nahoře roztrou- 
šeně hvězdovito-pýřité. Úbory prostřední (jako u H. murorum 
L. genuinum) spoře žláznatoštětinaté se vtroušenou říd- 
kou plstí hvězdnatých chlupů (čímž mají úbory zvláštní vzhled 
šedivý). Zákrovní lístky jemně přišpičatěné. Květy oranžově žluté. 
Čnělky hnědé. 

Na hoře Zinkenštejnu u Oustí n. L. v travnatém mlází lesním 
v hojnosti, spolu se Stachys alpina. Od typického H. murorum roze- 
znává se naše varieta dutou lodyhou, lámavostí její, listy na líci ly- 
sými, úbory spoře žláznatými, řídce hvězdo vitě plsťnatými. Hieracium 
fragile Jord., k němuž se naše forma nejvíce blíží, liší se listy světle 
nasivěle zelenými, vejčitopodlouhlými, toliko na basi zubatými, řapíkem 
hustěji měkce huňatochlupatýin, květy světle žlutými a poněkud vět- 
šími, často méně četnými úbory. 

4. Hyperieum tetrapterum L. var. densiflorum Čel. fil. 

Lodyha krátkovětevná, slabá. Květenství směstnané. 
Květy žlutavobílé. 

U Trnovan blíže Zátce, v jílovité půdě pod návrším zvaným „Auf 
der Hack," nedaleko Stipa Tirsa Stev., společně se Scirpus com- 
pressus, Carex glauca Scop. a Trifolium fragiferum v četných, stejných 
exemplářích. 

5. Anthemis oehroleuca Čel. fil. 

(austriaca X tinctoria) 

Jednoletá, nanejvýš ozimá. Lodyha přímá, odpolovice, 
někdy hned ode spodu hojnovětevná. Větve celkem témě 
až k úborům listnaté, jen na 3—5 cm. nahé (u A. tinctoria L. 
na 8 — 10 cm. nahé). Listy s úkrojky druhého stupně úzce kopinatými, 
tyto se 3 — 4 úzkými, špičatými zuby. (Poslední znak shoduje se v toi 
úplně s A. austriaca). Vřeteno nejdoleji celokrajné, hořej 
zubaté. Úbory menší než u A. tinctoria, jako u A. austriacž 



121 

spoře chlupaté. Plevy inte rmediérní, ve hrot kratší než u A. 
tinct. náhle přišpičatěné. 

Rostla v poli blíž Povrl (Povrly, něm. Pómmerle) u Oustí n. L., 
ve více exemplářích úplně rozkvetlých mezi hojnými rodiči : úplně 
rozkvetlým A. austriaca a teprve se rozvinujícím A. tinctoria. 

Jednoletostí, hojnými větvemi nejhořeji teprve nahými, měkkou, 
nezdřevnatělou lodyhou, listy a chlupatostí zákrovů, jakož i velikostí 
jich upomíná na A. austriaca. Žlutobílými květy, vřetenem listovým 
a plevami ukazuje smíšený původ, blížíc se někdy v těchto znacích 
více ku A. tinctoria. 



6. 
Nové dodatky ku fauně českých hub sladkovodních. 

Studie faunistická. 

Sepsal Fr. Petr a předložil prof. Dr. F. Vejdovský dne 14. ledna 1887. 

(S 1 tabulkou.) 

V poslední době nakupilo se mi značné množství srovnávacího 
materiálu ku studiu hub sladkovodních, jehož spracování poskytlo 
hojně zajímavých zpráv, jež jsou pokračováním i doplňkem prací dří- 
vějších. Zvláště některé, do té doby neprozkoumané části vlasti naší, 
jež roku letošního (1886) jsem navštívil (Krkonoše, Podkrkonoší, Po- 
jizeří atd.), platně přispěly ku doplnění obrazu českých hub sladko- 
vodních ; části biologické, jakož i zeměpisnému rozšíření zvláštní po- 
zornost věnována. 

Euspongilla lacustris. Vejd. 

Velmi četná naleziště tohoto druhu, kupí se — pokud mně 
známo — v řečišti, zátokách a tůních Labe, Úpy, Metuje, Orlice, 
Chrudimky, Jizery, Vltavy, Berounky, Sázavy, Otavy, jakož i v menších 
přítocích pobočních. Také, ač mnohem řidčeji, vyskytuje se v někte- 
rých rybnících okolí Táborského, Počáteckého, Želivského (ryb. klá- 
šterní), Německobrodského, Humpoleckého, Světelského, Hořického, 
Pardubického, Královéhradeckého, Litomyšlského (p. kand. prof. Fr. 
Klapálek), Píseckého (p. k. prof. Jos. Ciboch), Jindřichohradeckého a j. 

Zvláště v úvodí sázavském — hlavně v hoření části (! 1882 — 1886) 
— objevuje se druh tento neobyčejně hojně, ve tvaru statných, stro- 
movitě rozvětvených trsů, přirostlých na různých kamenech nebo po- 
nořených kořenech a větvích. Barvy bývá rozličné : špinavě šedé, plavé 



122 

až krásně zelené (v řece Šlapánce! 1885). Jehlice parenchyinové mírně 
zahnuté, hrubě ostnité, v množství převládajícím. Gemmule obyčejně 
mohutné, obdané velikým množstvím ostnitých jehlic pupenovitých 
(Euspong. var. jordanensis Vejd.). 

V prudkém proudu mizí stromovité rozvětvení, povstávají trsy 
laločnaté až polštářovité a kulovité (hlízovité), jako pod jezem u Perk- 
nova (Něm. Brod), u Světlé, v potoku Petrkovském a j. Gemmulae 
bývají pak někdy zakrnělé, se sporými jehlicemi pupenovými (var. 
macrotheca 1 ) Abnormitou bývají jehlice pupenové silně zakřivené 
bez patrných ostnů, čímž valně na E u spon gi 11a (Spongilla) 
Rlienana Vejd. připomínají. Tvary takové naleznul jsem v tůňce sá- 
zavské za Hamry u Něm. Brodu. 

Také v celém pořičí Chrudimky jest Euspong. lacustris velmi 
rozšířena. Převládají trsy polštářovité, nerozvětvené, povlékající na 
četných místech, jakoby obrovským, zeleným kobercem kamenité dno 
řečiště, v ploše až přes 8 m. veliké. (Zvi. u Chrudimi a Pardubicek, 
v srpnu 1886). 

V poříčí Orlice objevuje se hlavně v dolením toku, v četných 
tůních (u Hradce Králové) a zátokách, ve tvarech mírně rozvětvených 
barvy vesměs jasně zelené. Gemmulae normalné, více juž ku var. 
jordanensis se klonící. Poněkud spořeji vyskytuje se v úvodí Labe 
(hlav. v tůních), Vltavy (u Bráníka, Závisti, Štěchovic), Berounky 
a Jizery. 

V úvodí řek ostatních, zvláště západních Čech, známa jsou to- 
liko jednotlivá, roztroušená naleziště. 

Jak patrno, rozšířen jest tento druh po celých Cechách, zvláště 

pak v mírně tekoucích vodách krajin hornatějších a studenějších, ač 

v nížinách krajů teplejších velmi často se objevuje. 

Spongilla fragilis Leidy. 

Pěkný tento druh, v Čechách teprve r. 1884. objevený, řadí se 
nyní již mezi druhy značně rozšířené, jakož tomu četná naleziště na- 
svědčují 2 ). Zvláště rybníky a tůně drsných krajů pohraničných jsou 
jemu domovem, ač i v mírném pásu středočeském zhusta se vy- 
skytuje. 

*) Gemmule, jež tuto varietu charakterisují, vyskytují se hlavně na basi trsů 

V pletivu houby bývají pak nékdy gemmule normální. 

2 ) Einiges iiber „Spongilla glomerata Noll" von Fr. Vejdovský. Zoolog. An- 
zeiger, Nro 239, Jhrg. 1886. 



m 

V kraji středočeském vyskytuje se mimo 1 ) v rybníku kejském (prof. 
Vejdovský 1885) ještě v tůních Vltavy pod Klecany a v rybnících 
počernickém a podlesském u Dubce. Trsy rybničně vyznačují se často 
statností svou a množstvím gemmulí. V brylky urovnáno bývá 2 — 8 
zimních pupenů. V tůních nalezl jsem toliko velké plástve gemmu- 
lové, přirostlé na četné kameny; barvy jsou temně žlutavé nebo plavé. 
Do plástve urovnáno bývá často až 50 a více gemmulí. Z bývalých 
trsů zbývají toliko jehlice skeletové, jež ve značném počtu ve vrstvě 
vzduchonosné i na povrchu jsou uloženy. 

V rybníku básnickém u Dobré Vody (okr. Hořický) : Trsy statné, 
šedožluté až hnědavé, obalující zároveň s Ephydatia fluviatilis 
kořeny puškvorce a leknínu. Gemmule velmi četné, v brylcích a plást- 
vích urovnané. Do jednotlivých brylků skupeny bývají 2 — 4 malé, 
pravidelné gemmule, jež hlavně u povrchu trsů se objevují. Na spodu 
trsů bývají roztroušeny brylky o 5 — 8 gemmulích. 

Také v okolí Rozsochatce nalezl jsem několik malých trsků, 
přirostlých na kořenech olší. Jehlice pupenové jsou poměrně veliké 
a silnými hákovitými ostny opatřeny, upomínající tím valně na formy 
v Sázavě nalezené. Gemmule bývají toliko v chudé brylky urovnány. 
Také plástve gemmulové jsem místy nalezl. Jednotlivé gemmule 
jsou nepatrné a silnými jehlicemi skeletovými jakoby zamřížovány 
rourka vzduchonosná poměrně velmi dlouhá, komůrky v obalu vzducho- 
nosném veliké, protáhlé a tlustostěnné. 

S gemmulemi druhu tohoto setkal jsem se (jakož i se statoblasty 
některých mechovek: Cristatella mucedo, Plumatella repens) často 
v rašelinách okolí Německobrodského (na Sphagnum angustifolium), 
kamž větrem zaneseny byly; v okolí Skály nalezl jsem chitinové jich 
zbytky ve slatinách: upomínka to bývalé flory rybničné. 

»Trochospongilla erinaeeus Vejd. 
Sporá naleziště druhu tohoto omezena byla dosud toliko na zá- 
oku labskou u Poděbrad (1873) a dvě labské tůně u Čelákovic (r. 1876) 
a Neratovic (1883, prof. Vejdovský), nejnověji pak (v červenci 1886) 
nalezl jsem v tůni Jizery u Nového Vestce (okres Brandýsský) ně- 
kolik malých trsků tohoto druhu, jež však poněkud odchylnou stavbou 



*) Fr. Petr: Spongilla fragilis (Práce z české university). Dodatek p. 106. 
V Praze 1885. 



124 

svou liší se od forem pode jménem Trochospongilla erinaceus 
všeobecně uvedených. Jest tudíž zajímavo sledovati jednotlivé rozdíly, 
které se tu při vzájemném srovnání vyskytují, a to tím více, že i k dů- 
kladnějšímu porozumění jednotlivých elementů (jehlic, amphidiskův 
a p.) ostatních hub sladkovodních valně přispívají. 

Trsy z tůně Jizerské objevují se ve tvaru malých, 1 — 3 cm. 
dlouhých, hnědavých lupenků, přirostlých na spodní straně listů stu- 
líku (Nuphar luteum Srn.) Na povrchu bývají nepravidelně hrbolaté, 
s řídkými, sotva znatelnými osculy a póry. Exempláře lihové jsou 
tvrdé, křehké, barvy šedohnědé, někdy, zvláště za sucha, až do černé 
přecházející. 

Kostra houby tvořena jest ze svazečků jehlic rovných nebo slabě 
zakřivených, ku konci pak volně přišpičatěných, délky 0*194 — 027 mm. 
a tlouštky 0-009— 0*015 mm. Na povrchu svém jsou hustě pokryty 
silnými, kuželovitými, řidčeji hákovitými ostny. Důležito jest, že 
u jehlic trsů těchto velmi mohutně a zřetelně vyvinut jest kanálek, 
jenž celou jehlicí prostupuje a také do jednotlivých ostnů odbočuje — 
kanálky druhotné, — a na špičce pak jemnou chodbičkou na venek 
ústí (obr. 1.) Představuje tedy každá jehlice — což platí také pro 
všechny ostatní houby sladkovodní — dutý , na obou koncích 
otevřený válec, 1 ) do něhož ústí kanálky druhotné (ostnové). — Abnor- 
mitou nalezeny jehlice trojosé nebo čtyřosé, někdy na jednom nebo i na 
obou koncích zaokrouhlené a uprostřed i s kanálkem kuličkovitě na- 
duřelé. (Obr. 1 b.) 

V mladém stadiu jsou jehlice skeletové velice štíhlé, dlouze 
kopinaté, bezostné (obr. 2), ač již kanálky jednotlivých ostnů, jež 
teprve později se vyvinou, jsou naznačeny. Ostny pak vznikají bud 
postupně ode středu k oběma koncům, buď po celé délce současně. 

Jehlic parenchymových (hladkých) jsem ni v jednom případě nena- 
lezl. Jak se zdá, považují někteří badatelé ono mladé, bezostné 
stadium jehlic skeletových za jehlice parenchymové. 

Zimní pupeny (gemmulae), které toliko na basi trsů uloženy 
a jen slabou vrstvou pletiva pokryty byly, ponořeny jsou úplně ve 
voštinovitý obal vzduchonosný a tak v nepravidelné plástve, jaké též 
u Spongilla fragilis Leidy se vyskytují, urovnány. — Jednotlivé 
gemmule jsou neprůhledné, pravidelně ellipsoidní nebo kulovité, 



l ) Méně znatelné kanálky jehlic i dvojštítků vystoupí zřetelně po delšíi 
vaření v žíravém drasle a koncentrované kyselině sírové a prudkým páleníi 
na plíšku platinovém. 



125 

barvy jasně žluté nebo plavé, velikosti 0*52 — 0*63 mm. Za sucha jsou 
mdlé, hnědavé. 

Zárodečné těleso vyplňující vnitřek gemmulae, obdáno jest mo- 
hutnou, až (rOll mm. tlustou, vnitřní otočkou chitinovou, jež na ho- 
řením pólu v nálevkovitě prohloubený terček vybíhá. Tento bývá 
v obrysu svém kruhovitý nebo nepravidelně zohýbaný, s krajem často 
do vnitř trochu vehnutým. Kolmo na otočku přikládají se velmi hojné 
amphidisky, osy jich jsou krátké, tlusté, bezostné, délky 0*012— 0*016 
mm. a přecházejí na obou koncích v zavalité štítky (obr. 4). Terček 
spodní bývá ponořen do místičkovité prohlubiny (obr. 6, g) vnitřní 
otočky chitinové. Jednotlivé štítky jsou uprostřed velmi silné a vy- 
soké, k okraji pak stávají se tenčími až ostrými, tvaru jsou kruhovi- 
tého, někdy elliptického, řidčeji nepravidelně zkomoleného (hvězdovi- 
tého), s okraji zcela hladkými (obr. 3.). Na povrchu svém nejsou 
zcela ploché a rovné, ale pravidelně, paprskovitě rozbrázdené, jednot- 
livé vyvýšeniny i prohlubiny rozbíhají se hvězdo vitě od puklicovitého 
středu. K okrajům pak volně splývají. Pod každou vyvýšeninou táhnou 
se slepé kanálky (obr. 4. f, c,), jež ze společného, osu dvojštítku pro- 
stupujícího kanálku hlavního se rozvětvují. Počet a délka jednotlivých 
vyvýšenin i kanálků jest měnivou. Obyčejně bývá jich 10 — 18. 
(Obr. 3., v). 

Abnormitou, ač dosti hojnou, vyskytují se amphidisky s terčky 
na okrajích ohrnutými; někdy bývají štítky nestejně veliké, při čemž 
štítek spodní jest obyčejně větším, (obr. 4., d, e). 

Amphidisky pokryty jsou jemnou, sotva znatelnou blanou, ze- 
vnější otočkou chitinovou, jež však často i úplně scházívá. 

Mezery mezi jednotlivými gemmulemi vyplněny jsou mohutnou vr- 
stvou vzduchonosnou, sestávající z více méně pravidelných, obyčejně čtyř- 
bokých nebo nestejně mnohobokých komůrek, velikosti 0*01 2— 001 7 mm. 
Stěny jich jsou jasně žlutavé, rozmanitě zprohýbané a poměrně velmi 
útlé, toliko v místech, kde jednotlivé komůrky s jehlicemi skeleto- 
vými, jichž veliké množství do obalu vzduchonosného jest ponořeno, 
sousedí, stávají se mnohem tlustšími, tak že se zdá, jakoby kolem 
jednotlivých jehlic, zvláštní ještě vrstva vyvinuta byla (obr. 5, b). Také 
kolem amphidisků silně mohutní stěny komůrkové, takže amphidisky 
bývají často jimi úplně obetkány a od nich jakoby ponořeny (obr. 6, c) 
Za živa jsou veškery komůrky hojně vzduchem naplněny, čímž, jak 
prof. Vejdovský po prve 1 ) vylíčil, apparat aěrostatický představují. 

l ) Příspěvky k známostem o houbách sladkovodních. Král. čes. společnost 
nauk 1883 p. 23—25. 



126 

Rozdíly, lišící tvary jizerské od forem pode jménem Trocho- 
spongilla erinaceus (Spongilla erin.) jsou následující. 1 ) 

Jehlice skeletové opatřeny jsou mimo kanálku hlavního ještě 
kanálky pobočnými, ostnovými. 

Amphidisky jsou na povrchu svém hvězdovitě rozbrázděny, vedle 
hlavního, osu dvojštítku prostupujícího kanálku, jest v obou terčích 
celý systém kanálků vedlejších. 

Stěny komůrek vzduchonosných jsou velmi útlé a různě zpro- 
hýbané. 

Další bádání, zvláště pak dostatek materiálu srovnávacího objasní 
zajisté přesný poměr tohoto tvaru ku vlastnímu druhu Trocho- 
spongilla erinaceus Vejd. Dle nynějšího stavu nutno, tuším, 
považovati tvar onen toliko za formu vysoce zajímavou, které se však 
— vzdor mnohým úchylkám — dosud žádného zvláštního, význačného 
charakteru druhového nedostalo. 

K uvedenému nalezišti tvaru tohoto řadí se ještě tůně labská 
nedaleko Pardubic, kdež jsem v srpnu 1886 malý úlomek, narostlý 
na ponořeném kořenu, nalezl. Na povrchu svém jest nepravidelně 
hrbolatý, s několika příčnými rýhami (chodbami subdermalnými), barvy 
šedohnědé, s nádechem zelenavým. Oscula řídká, póry neznatelné. 

Vnitřní stavbou svou souhlasí úplně s formou výše popsanou, 
toliko kanálky jehlic skeletových jsou užší a tím i méně zřetelné. 

Ephydatia Múlleri Lbk. 

Hojný materiál, jejž jsem z velmi různých nalezišť sebral, plnou 
měrou potvrzuje domněnku dříve již vytknutou, 2 ) že neobyčejná pro- 
měnlivost, jíž tento druh — vedle Euspongilla lacustris nej- 
více snad mezi všemi houbami sládkovo dnínú — podléhá, nedovoluje 
přesného stanovení ani jednotlivých variet, jež by charakterisovány 
byly znaky — pokud možno — stálými, neproměnlivými a nezávis- 
lými na náhodných okolnostech zevnějších. 

Výmluvným toho dokladem jsou neveliké trsy z tůně Orlice 
(za Hradcem Králové), narostlé na kusech dřeva volně plynoucího. 
Jehlice skeletové jsou buď vesměs ostnité (hlav. na basi trsu), bud 



x ) Rozdíly tyto vytknuty pro nedostatek srovnávacího materiálu toliko na 

základě literatury. 
2 ) Fr. Petr: Dodatky ku fauně českých hub sladkovodních. Král. česká společ. 

nauk 1886 p. 162—165. 



127 

zcela hladké, nebo (zvi. u povrchu) v nejrůznějším poměru pomíchané. 
Někdy vyskytují se jehlice toliko uprostřed ostny opatřené, k oběma 
pak koncům jsou hladké nebo různými hrboulky pokryté. Mladá 
stadia jehlic skeletových — i ostnových — bývají bezostná; ostní vy- 
víjejí se teprve později. 

Hladkých jehlic parenchymových jsem u tohoto druhu dosud 
nenaleznul, tak že se domnívám, že jehlice, za takové popisované 
jsou toliko mladším stadiem jehlic skeletových. 

Gemmule obdány jsou v mladých stadiích jednou vrstvou 
štíhlých amphidisků ; tyto ukončeny jsou hvězdovitými štítky, s 5 až 
9 hluboko dělenými, na okraji hladkými paprsky. Tento tvar, — 
zvláště je-li obdán ostnitými jehlicemi, — shoduje se s původním, 
Lieberkuhnem popsaným druhem Spongilla M li Her i, jenž prof. 
Vejdovský varietou astrodiscus označil. 1 ) 

Někdy bývají paprsky na okrajích velmi jemně zoubkované nebo 
vroubkaté. — U jiných gemmulí téhož trsu zaměněn tvar amphi- 
diskův; osy jejich jsou silnějšími, štítky pak s větším množstvím 
paprsků. — Forma B. Kraje paprskové bývají, buď hladké, buď 
zoubkaté. 

Starší gemmule obdány jsou dvojí nebo i trojí vrstvou amphi- 
disků — charakteristický to znak pro Ephydatia amphizona 
Vejd. Leč různé produkty (byť nepohlavní) jednoho a téhož trsu, 
nemohou náležeti současně několika druhům a odrůdám, za něž dříve 
označovány byly; 2 ) patrno tudíž, že Forma A, Forma B i var. 
astrodiscus náležejí toliko jednomu, velikému a přečetným změ- 
nám podléhajícímu druhu „Ephydatia Múlleri." 

Jiná naleziště druhu tohoto zaznamenávám: 

1. Zátoky Labe u Hradce Králové, trsky malé, špinavě žlutavé, 
přirostlé na starých dřevech. Nezralé dosud (v srpnu 1886) gem- 
mule obdány byly jedinou nebo neúplně dvojitou vrstvou amphi- 
disků, s hladkými paprsky. Jehlice skeletové skoro vesměs hrubě 
ostnité. 

2. Tůňka Úpy u Pořičí. Neveliké trsy s dozrávajícími (4. srpna 
1886) gemmulemi, terčkové paprsky amphidisků jemně zoubkaté. 
Jehlice skeletové ostnité, řidčeji hladké. 



*) Dr. Fr. Vejdovský: Die Sússwasserschwámme Bóhmens. (Abhandl. d. bohm. 
Gesell. d. Wissenschaften in Prag 1883.) 

2 ) Nestejnou stavbu trsů těch vykládám tím spůsobem, že houba ta vyvinovala 
se původně v poměrech jiných (snad v kraji studenějším a v proudu?), 
později však zanesena byla do tůně, kdež zase jiným směrem se vyvíjela. 



128 

3. Tůně Staré Chrudimky u Pardubic. Trsky barvy pěkně ze- 
lené s jehlicemi hladkými i ostnitými; gemmulae veliké, s dvojitou 
i trojitou vrstvou amphidisků. Tyto jsou hluboko zařezávané se 6 až 
7 nepravidelně hvězdovitými, na okrajích úplně hladkými paprsky. 

4. Kybníky v okolí Kozsochatce. Trsy namnoze statné," barvy 
žlutavé nebo zelenavé, s pravidelnými, hvězdovitě se rozbíhajícími 
chodbami subdermálnými, — charakteristický to znak tohoto druhu 
— jež na povrchu svém slabou, ze 2—4 vrstev buněk složenou blankou 
(epidermis) překlenuty jsou. Jednotlivé chodbičky tyto sbíhají se 
v osculích rourovitě prodloužených ; póry jsou četné, nepravidelně 
rozestavené. Jehlice skeletové ostnité, nebo sporými zoubky (někdy 
i různými hrboulky a vyvýšeninami) opatřené, nebo úplně hladké. 
Gemmule pravidelné s hvězdovitými amphidisky v jedné, nebo ve 
dvou až třech vrstvách. 

5. Také ve vlastním řečišti Šlapánky jsem druh tento nalezl. 
Trsy jsou chabé, zelenavé, podobné oněm z tůní a zátok sázavských. 

Ephydatia Můlleri rozšířena jest v podobných vodách 
jako Euspongilla lacustris, s níž také často zároveň se vy- 
skytuje. Bydlištěm jeho jsou nejen teplé kraje středočeské ale i drs- 
nější krajiny pohorské, v nichž zhusta — ve velikých trsech — se 
objevuje. 

Ephydatia fluviatilis Vejd. 

Ku čtyřem, v Čechách dosud známým nalezištím druhu tohoto, 
připojuji následující : 

1. Rybník „básnický" u Dobré Vody (okr. Hořický.) Četné 
polštářovité trsy obalující kořeny vrb a puškvorce, barvy špinavě 
žlutavé, šedohnědé nebo zelenavé. Oscula neveliká spoře roztroušená, 
póry malé, hojné. — Jehlice skeletové velmi dlouhé, rovné nebo 
mírně zakřivené, na povrchu hladké, někdy jemně ostnité, Gemmu- 
le malé, normalné. 

2. Zátoky Jizery u Ostrádovic a Vestce. Trsy neveliké, barvy 
pěkně zelené. Gemmule poměrně veliké, se silnou (vysokou) vrstvou 
vzduchonosnou ; dvojštítky dlouhé, nepravidelně hvězdovité s útle zu- 
batými paprsky. Jehlice pravidelné. 

3. Rybník „počernický" u Prahy. Gemmule tohoto druhu na- 
plaveny byly z jara r. 1886 ve velikém množství u břehů rybníka 
na různých dřevech a na stoncích přesliček. Některé byly juž vy- 
prázdněny, jiné pak larvy právě opouštěly. Amphidisky štíhlé, s osou 



129 

obyčejně jedním velikým ostnem opatřenou. Vlastních trsů jsem 
v době té ještě nenašel. 

4. Slepé rameno labské u Čelákovic. Trsy žlutavé, ploché oba- 
lující kořeny a ponořené větve vrb. Jehlice velmi uzounké, dlouhé, 
uprostřed často naduřelé. Gemmule pravidelné, s amphidisky na 
povrchu jemně mělce rýhovanými. 

5. Rybník „tikovský" nedaleko údolí „Mezihorského" (u Lhoty 
Šárové 10. srpna 1886!) Gemmule malé, průsvitné; otočky chiti- 
nové (vnitřní i zevnější) velmi jemné. Amphidisky pravidelně hvěz- 
dičkovité, na pokraji jemně vroubkované nebo hladké. (Na Equisetum 
limosum L.) 

6. Tůně Vltavy u Roztok (na levém břehu.) Trsy neveliké, 
jehlice i gemmulae pravidelné. Amphidisky jsou štíhlé, s osou oby- 
čejně ve středu zaškrcenou a jedním, řidčeji několika ostny opatřenou ; 
jednotlivé štítky jsou hluboce hustě rozeklány, čímž poněkud na 
Meyenia fluviatilis var. angustibirotulata, již Carter 1 ) 
z Anglie a Ameriky popisuje, upomíná. 

Veškerá, dosud známá naleziště Ephydatia fluviatilis 
Vejd. soustředěna jsou v Čechách toliko v mírném pásu polabském 
a povltavském. Naproti tomu četné rybníky, řeky a potoky česko- 
moravské vysočiny, Krkonoš a krajin podkrkonošských neposkytnuly 
— vzdor bedlivému hledání — do té doby ni nejmenších trsků druhu 
tohoto, z čehož patrno, že tato houba sladkovodní hlavně v mírně 
tekoucích vodách krajin teplejších se objevuje. 

Ephydatia bohemica Petr. 

Velmi vzácný a památný tento druh omezen jest vůbec dosud 
toliko na jediné stanovisko. Roku letošního nalezl jsem sice malé 
trsky tvaru tohoto ještě v jednom rybníku okolí Květinová — okres 
německobrodský, — leč v nové toto naleziště zanesen byl z rybníka, 
v němž původně se vyskytnul, prostým proudem vody. 

Exempláře nově nalezené nijak nelišily se ode tvarů dříve 
popsaných; 2 ) zajímavo jest, že přechodních forem gemmulí ku Car- 
terius Stepanowii Petr jsem tehdy vůbec nenalezl. — Jedno- 



*) On a Variety of the Freshwater Sponge Meyenia fluviatilis. By H. J. Car- 
ter. The Annals and Magazíne of Natural History for June 1885. 

2 ) Fr. Petr: Dodatky ku fauně etc. pag. 157 — 160. Dr. Fr. Vejdovshj : Pře- 
hled sladkovodních hub Europských, pag. 188. 

Tr.: Mathematicko-přírodovědecká. 9 



130 

tlivé trsy vegetovaly zcela samostatně, takže jest vyskytování se 
druhu tohoto v trsech Euspongilla lacustris, toliko náhodným. 

Poznámky všeobecné. 

Houby sladkovodní rozšířeny jsou ve větším nebo menším množ- 
ství po celých Čechách; lec jednotlivé druhy jich omezeny jsou ze- 
vnějšími poměry na určitá stanoviska, z nichž vymknuty zakrňují a hy- 
nou. Zvláště průměrná teplotě a povaha — chemické složení, různý 
proud nebo stojatosf — vody, statnost kmenů matečných a. j. jsou 
důležitými, vzájemně souvisícími faktory pro zdatný rozvoj trsů. 

Ve velmi prudkých vodách (j. bystřinách krkonošských) se žá- 
dnému druhu nedaří. V nejprudším poměrně proudu rozšířena bývá 
Ephydatia Můllleri, 1 ) ač i v tůních a zátokách, kamž byla za- 
nesena, dosti často se vyskytuje. — Ve vodách mírně tekoucích 
(často i stojatých!) objevuje se hlavně Euspongilla lacustris 
a Ephydatia fluviatilis, v hlubokých tůních pak a rybnících 
libuje si zvláště Trochospongilla erinaceus a Spongilla 
fragilis; výhradně na rybníky poutána jest u nás Ephidatia bo- 
hemica a Carterius Stepanowii. 

Rozložení toto připouští ovšem hojně výjimek, leč tyto bývají 
často závadou přirozenému rozvoji celého organismu, jenž pak tím 
hojnějším proměnám podléhá. Přečetné ony variety a odstíny u Eu- 
spongilla lacustris i EphydatiaMíílleri jsou zajisté (aspoň 
částečným) výsledkem různého proudu vody, jehož mocnému vlivu 
i jiné skupiny živočišné valně podléhají. 2 ) 

O vlivu podnebí a s ním souvisící průměrné teplotě vody pro 
mluveno u jednotlivých druhů. 

Co se chemického složení vody (ovšem nezkažené) týče, nen 
vliv jeho — zvláště při nepatrném množství kyseliny křemičité ve 
vodě obsažené — příliš různým, ač při tvoření se jehlic a amphi- 
disků zajisté má značného podílu a hojné úchylky (k. př. v množství 
parenchymových jehlic u Euspongilla lacustris) spůsobuje. 



. 



J ) Výjimkou někdy též Euspongilla lacustris (v prudkém proudu Chru- 
dimky u Pardubicek, v potoku Petrkovském.) 

2 ) Jut. Hazay u př. ukázal, že Anodonta piscinalis Nils., cellensis 
Schrótt cygnea Lin., anatina Lin. a var. rostrata Held., ponde- 
rosa Pf. jsou také jenom rozličné, proudem nebo stojatostí vody zamě- 
něné formy jednoho a téhož druhu: An. cygnea-celensis Haz. (A. 
mutabilis Cless.) Mollusken-Fauna von Budapest. Abd. aus Malakoz.- 
Blaett. 



E Petr : Houby sladkovodní. 





r 4 



m 



%0 t ---^ 



I . •■. 






- :: %<^4^ 







M 



1) čr c a e f 



£. 



JU1 






L 





Autor del. 



lith.Parský- 



131 



Vysvětlení vyobrazení. 

Trochospongilla erinaceus Ehbr. 

Obr. 1. Rozličné tvary jehlic skeletových: zvětšení Reichert obj. 8., 
ocul. V. 
h) kanálek hlavní 
v) kanálky vedlejší, ostnové. 

Obr. 2. Mladá stadia jehlic skeletových; zvětšení totéž. 
d) stadium nejmladší. 

Obr. 3. Jednotlivé štítky amphidisků při zvětšení: Reichert Imm. 11., 
ocul. V. (s povrchu); délka tubusu 185 mm. 
h) kanálek hlavní postupující osou amphidisků. 
v) kanálky vedlejší. 

Obr. 4. Amphidisky rozličného tvaru a polohy; zvětšení: Reichert 
Imm. 11. ocul. V. 

a) tvar normálný, v optickém průřezu; 

b) c) tentýž, se strany. 

d) é) formy s okrajem ohrnutým e" v optickém průřezu. 
/) průřez okrajem obou štítků; viděti vyvýšeniny i rýhy, 

u prostřed nich pak jednotlivé vedlejší kanálky v 

(v průřezu). 
g) tvar normálný, v profilu. 

Obr. 5. Cásť obalu vzduchonosného gemmule; zvětšení: Reichert 
obj. 8., ocul. V. 
k) jednotlivé komůrky vzduchonosné. 

a) jehlice skeletové. 

b) stlustlé stěny komůrkové, tvořící zvláštní obal kol jehlic 
skeletových. 

v) bublinky vzduchové, jimiž komůrky jsou naplněny. 

Obr. 6. Část příčného průřezu gemmule, s přiléhajícím obalem vzdu- 
chonosným, při zvětšení: Reichert Imm. 11., ocul. III. 

a) buňky zárodečného tělesa, vyplněné látkami výživnými; 
uprostřed nachází se jádro (dle praeparatu zbarveného pi- 
krokarminem). 

b) vnitřní otočka chitinová. 

c) stloustlá stěna komůrek vzduchonosných. 

d) amphidisky. 

9* 



132 



e) komůrky vzduchonosné. 
/) jehlice skeletové. 

g) místičkovité prohlubiny na vnitřní otočce chitinové, v nichž 
amphidisky ponořeny byly. 

Délka tubusu 135 mm. 



7. 

O některých nových a vzácnějších pro Čechy 
druzích měkkýšů. 

Sepsal Č. Šandera a předložil prof. dr. Vejdovský dne 2. července 1886. 

(S 1 tabulkou). 

Ze všech druhů živočišstva u nás doposud skoro největší po- 
zornost věnována českým měkkýšům, i podáno o nich již několik 
prací, ano i za hranicemi naší vlasti uváděny a popisovány druhy 
v Čechách nalezené. I zdálo by se tudíž na prvý pohled, že tento 
předmět úplně, neb z největší části jest již vyčerpán, tak že sotva 
čím novým bude lze přispěti k poznání fauny měkkýšů Čech. Však 
nicméně, zabývaje se po více let sbíráním a určováním měkkýšů 
z různých krajů naší vlasti, nasbíral jsem řadu druhů posud u nás 
neznámých, o nichž tuto k pobídce p. prof. dra. Vejdovského přá- 
telům fauny domácí podrobnější zprávu podati míním. Tvrditi mohu 
však se vší určitostí, že se počet posud známých druhů valně roz- 
množí, budou-li menší okrsky důkladně prozkoumány, neboť, pro- 
hlédnuv jen pranepatrný díl Čech, nalezl jsem krom níže uvedených 
druhův a odrůd i formy, jež, nejsou-li vůbec novy, tož zajisté velmi 
vzácný; v práci přítomné se o nich nezmiňuji proto, že jsem je buď 
sporadicky (Clausilia), neb pouze na jediném nalezišti (Calyculina) 
nalezl. 

Posud jsem sbíral v těchto okrscích: 

I. V útvaru prahorním: 

u Netolic, Mahouše, Lhenic, Prachatic, N. Sedla, Chelčic, Libějic, 
Truskovic, Protivína, a poněkud v údolí Oupy pod Sněžkou (kolem 
Petzeru). 

II. V útvaru křídovém : 

u Sobčic, Ostroměře, Bělohradu, Hořic, Jičína, Hrubé Skály 
Smidar, N. Bydžova a Prahy. 



133 



Literatura. 



Do let 60 našeho století nemožno mluviti o jakési vážnější li- 
teratuře v tomto oboru, neb co zde bylo, týká se více stránky prak- 
tické než vědecké, a obmezuje se pouze na druh jediný — perlo- 
rodku říční — Margaritana margaritifera Lin. Teprve v době 
novější zmáhá se literatura o této skupině živočišné. 

1. Bohuslaus Balbín: Miscellanea historka regni Bohemiae lib. 
I. cap. XXX. pag. 73 „Margaritana margaritifera." 

2. Zéithammer: Perlfang in Bóhmen „Hesperus" r. 1813 č. 61. 

3. Rittig von Flammenstem: Die Perlenfischerei in Bóhmen im 
Jahre 1811. „Hesperus" č. 27. 29, 

4. dr. Novotný: Plži v Čechách žijící „Živa" rč. X. pag. 97. až 
134. r. 1862. 

5. dr. Lehmann: Zur Molluskenfauna von Carlsbad und Fran- 
zensbad „Malakozoologische Blátter" XII. Bd. pag. 91—100 r. 1865. 

6. dr. Slavík-. Monografie českých měkkýšů zemských i sladko- 
vodních „Archiv pro výzkum Čech" díl I. 4. sekce pag. 79 až 125. 
s 5 chromolith. tab. r. 1868. 

7. dr. Reinhardt: Uber Molluskenfauna der Sudeten „Archiv fur 
Naturgeschichte" XXXX. Jahrg. I. Bd. r. 1874. Duda učinil výtah 
z tohoto spisku. Viz „Vesmír" rč. V. r. 1876. „Měkkýši Krko- 
noš í a hor Jizerských" pag. 254. až 257., 266 až 268. 

8. L. Duda: Měkkýši okolí Píseckého „Vesmír" rč. V, r. 1876. 
pag. 219. až 220., 234. až 235., 249 až 250. 

9. C. Clessin: Deutsche Exkursionsmolluskenfauna. I. Auflage 
r. 1877., II. Auflage 1884. 

10. J. Uličný: Seznam měkkýšů u Tábora žijících „Vesmír" 
rč. X. pag. 45. r. 1881. 

v- v 

11. C. Sandera: Malakozoologická fauna okolí Ostroměřského 
rč. X. pag. 190. r. 1881. 

12. L. Duda : Klíč analytický k určení měkkýšů v Čechách žijí- 
cích s 2 tab. r. 1880. 

13. Klika: Hlemýždi Kumburka a Trosek „Vesmír" rč. XV. 
č. 9. pag. 105., 106. r. 1886. 

14. V. v. Cypers-ovo pojednání ve sborníku „Das Riesengebirge 
in Wort und Bild" 17., 18. Heft. Viz „Vesmír" *) rč. XV. č. 18, 
r. 1886. 



*) O této práci podal ve „Vesmíru" rč. XV. 6. 10. pag. 116. až 117. v „Roz- 
hledech vědeckých" p. Kafka referát, kterýž, ana v něm jest ignorována 



134 

Krom toho jsou ještě menší zprávy v různých článcích „Ves- 
míru" a jinde. 

Soustavnou monografii měkkýšů českých chystá na slovo vzatý 
znatel této skupiny p. prof. J. Uličnv v Brně. 

Při určování užíval jsem spisů: Slavíkova, Dudova a Clessinova; 
krom toho revidoval ochotně vzácnější a nové druhy p. prof. Uličný, 
jemuž jakož i p. Karlu Peregrinovi, učiteli v Ostroměři, jenž laskavě 
výkresy potřebné zhotovil, tuto vřelé vyslovuji díky. 

i. Hyalina Drapamaldii Beck. 
Tento vzácný u nás druh, známý pouze z Musejní zahrady, 
našel jsem na Strahově. Zvířata páchnou silně po česneku, což 
uvádí Clessin pouze u Hyalina alliaria. Rozměry : d. =: 13 mm., 
v. = 4 mm. 

2. Helix incamata Mflll. 
Úplného albina nalezl jsem u Ostroměře. 

3. Helix aeuleata Mflll, 

Tento krásný druh známý z několika míst v Cechách, našel 
jsem v lese u Obory. 

4. Helix pygmaea Dráp. 

Tento druh nalézá se s předešlým v lese u Obory poblíže hni- 
jících pařezů. 

5. Helix rubiginosa Ziegler. 
(obr. 8. a, b). 

Žije na vlhkých lukách, pod mechem a p. Nachází se hojně 
u Sobčic, Ostroměře, N. Bydžova. Rozměry : v. = 3*5 mm., š. == 6 mm. 



práce L. Dudy, pod číslem 12. s hora uvedená, není správný, ježto mnohé 
věci jsou považovány za nové, které již Duda uvedl. Tak užil Duda od- 
dělení Hyaliny od rodu Helix (viz „klíč..." pag. 10. Helicidae 6. rod 
„Hyalina"). Pan referent praví, že v práci Cypersově jsou nové druhy 
pro Cechy uvedeny. Než Duda uvádí ve svém spisku tyto druh\ vesměs 
až na Helix obvoluta; tak: Hyalina fulva pag. 14., Helix pyg- 
maea str. 19., Vertigo arctica pag. 23. (Druh tento znám již dříve 
z Německa; viz práci Reinhardtovu „Molluskenfauna des Riesengebirges"). 
Rovněž uvádí Duda Acme polita z Čech pag. 29. 



135 



6. Helix pomatia Lin. var. conica Aut. 

(určil TJličný). 

(obr. 1). 

Skořápka menší typické. Závitků 5, silně klenutých, poslední 
málo nadmutý. Šev hluboký. Ústa malá, šikmá, vejčitá, patrem ne 
příliš vystrojena. Obústí ostré, rovné. Pištěl z polou zakryta. Ve- 
likost : v. zz 48 mm. 

7. Acme polita Hart. 

Jediný exemplář nalezl jsem v nánosu Javorky u Sobčic. Duda 
bližšího naleziště neuvádí. Rozměry : v. = 35 mm. 

8. Limnaea stagnalis Lin. 
a) var. producta Colbean. 

Skořápka štíhlá, velmi protáhlá ; závitků 6 slabě klenutých, pro- 
táhlých, poslední ne příliš převládající. Šev mělký. Ústa malá, as 
1 / 2 celé výšky skořápky; úhel strany zevnější s patrem tupý. Ob- 
ústí ostré. Rozměry: skořápky: v. = 60 mm., š. ■=. 25 mm.; úst: 
v. := 26 mm., š. = 14 mm. 

Naleziště : rybník u nádraží v Protivíne. 

b) var. lacustris Stud. 
(obr. 6). 

Skořápka silně nadmutá, barvy rohové, křehká. Závitků 5 — 6 
velmi pozvolna přibývajících, málo klenutých, silně stlačených. Po- 
slední mocně nadmutý, činí takměř celou skořápku. Vrchol špičatý, 
šev mělký. Ústa velká; obústí ostré. 

Rozměry : Skořápky : v. == 65 mra., š. =: 33 mm., úst : v. = 36 mm., 
š. =: 10, výška kotouče 20 mm. Naleziště : Bahnité rybníky : Hlavu 
u Truskovic, Návesský v Libějicích, Beníkov a Zámecký u Netolic. 

9. Planorbis Rossmaessleri Auers. 

Tento druh ve velkém množství nalezl jsem ve vysýchajícím 
příkopu u Sobčic. Exempláry byly barvy hnědé, silně lesklé. Obústí 
vesměs stloustlé, bělavým pyskem obložené. Ústa u většiny exem- 

Iplarů byla bělavou, mázdřitou blankou uzavřena; snad se tak stalo, 
by se zvířata uchránila po vyschnutí vody. 



136 

10. Planorbis crista Lin. var. spinulosa Cless. 
(obr. «, b). 

Skořápka malá, tenká, světlé rohové barvy. Svrchu nad kýlem 
slabě klenutá, skoro rovná; dole mocně klenuta; široce otevřená. 
Závitky 3 — 4 rychle přibývají; poslední k ústí rozšířen. Epidermis 
činí na straně dolejší blánité obloučky, které na obvodě vybíhají 
v trnitě zahnuté ostny. Ústa malá, šikmá, ovální, předposledním zá- 
vitkem nevykrojená. Vnitřní stěny silně lesklé. Obústí ostré, ne- 
rozšířené. 

Rozměry: diam. 2 — 3 mm., v. = 0*25 — 035 mm. 

Pobyt: na setlelém rákosí. 

Naleziště : Rybníky : Podhroužek Hrbovský a Beníkov u Netolic. 

Pozn. Odrůda tato známa v Německu pouze z Walchensee 
u Urfeldu. 

n. Sphaerium mamillanum West. 

(obr. 2. a, b, c, d) 

Zvíře: Siphony barvy zarudlé, od sebe oddělené. Roura dý- 
chací dlouhá a dosti široká ; při jejím vzniku hrbol. Roura vyvr- 
hovací krátká, úzká, růžkovitě ohnuta. Noha silná, jazykovitá skoro 
dvakrát tak dlouhá jako lastura. 

Lastura: Prostředně velká, silně nadmutá, barvy žlutě rohové, 
mdle lesklá, jemně vráskovaná, tenká a křehká. Vrcholy nadmuté, 
uprostřed lastury čepičkovitě nasazené. Čepičky se dotýkají, jsou 
dosti ploché; kolem jich kraje mělká brázda. Část přední zúžena, 
zaokrouhlena, zadní rozšířena, poněkud uťata. Kraj hoření silně 
klenutý, dolení šikmý, málo klenutý, přední zaokrouhlený, zadní tupě 
zaokrouhlený, poněkud uťatý. Štít i štítek málo znatelný. Svaz 
krátký, pokrytý. Hrana chlopní ostrá. Perleťová vrstva slabá, za- 
modralá , málo lesklá. Vtisky svalův a pláště neznatelný. Pravá 
chlopeň: 1 hlavní zub, dosti znatelný; vedlejší zuby dvojnásobné, 
skoro stejně vysoké; vnitřní silně špičaté poněkud přesahují okraj 
chlopně. Levá chlopeň: 2 hlavní zuby; vnitřní širší zevnějšího, rýha 
mezi nimi úzká; zuby vedlejší jednoduché, silné, vysoké, korunky 
jich uříznuté 

Vývoj lastury: Lasturka embryonální jest plochá, kraj hoření 
silně klenut, dolení skoro rovný, přední málo zaokrouhlený, trochu 
přišpičatělý, zadní kraj zaokrouhlený. Štít i štítek znatelný. Lastura 
embryonální zůstává takměř nezměněna, tvoříc potomní čepičky. 
Tyto jsou velmi málo znatelné a jsou šikmé k střední čáře od zámku 



137 

ke kraji dolnímu vedené, ponenáhlu přecházejí v polohu stejnou, 
jsouce k střední čáře v pravém úhlu postaveny, až konečně opět 
přicházejí do polohy šikmé, a lastura dosahuje největší nadmutosti 
a velikosti. Rozměry: d. = 12 mm., š. = 1 mm., ti. = 5 mm. 

Pobyt: V stojatých vodách s hojně setlívajícími rostlinami. 
Zvířata lezou obyčejně po tlejícím listí. 

Naleziště: Ostroměř, Sobčice. 

Pozn. Druh tento znám ze Švédska a z Německa; tuto na- 
lezen u Zhořelce a Proskova v prusk. Slezsku a u Osnabriicku. 

12. Pisidium intermedium Gast. 

(obr. 3. 9. b). 

Lastury prostředně velké, lesklé, zažloutlé, jemně vráskované, 
mírně nadmuté. Vrchole široké, zaokrouhlené, vyniklé. Kraj zadní 
málo klenutý, mírně uťatý, kraj dolení klenutý, přední súžen, za- 
okrouhlen, hoření značně zahnut. Svaz krátký. Perleť slabá. Vtisky 
svalové znatelný. Hrana chlopní ostrá. Pravá chlopeň: 1 zub hlavní, 
silně ohnut, zuby vedlejší 2násobné; levá chlopeň: 2 hlavní zuby, 
zuby vedlejší jednoduché. 

Rozměry: diam. zz 6 mm., š. ~ 4 mm., ti. = 2*5 mm. 

Pobyt: rašelinné vody. 

Naleziště: okolí Netolické. 

Pozn. Druh tento znám v Německu pouze z několika nalezišť; 
krom toho nalezen ve Francii a Švýcarsku. 

13. Pisidium supinum Schmidt. 

(obr. 4 a, b). 

Zvíře: Noha bělavá, dlouhá. 

Lastury nevelké, skoro trojhranné, silně nadmutá, světle rohové 
barvy, silné, znatelně a pravidelně brázděné, mdle lesklé. Přírůstky 
roční velké, dobře znatelné. Vrchole silně nadmuté, přišpičatělé, 
téměř na samém kraji zadním umístěné, hrbolinou šikmou zdobené. 
Kraj zadní uťatý, takměř rovný, dolení klenutý, se zadním tvoří tupou 
hranu, kraj přední úzký, zaokrouhlený, kraj hoření šikmý, rovný. Štít 
i štítek neznatelné. Hrana chlopní ostrá, náhlá. Perleťová vrstva 
lesklá, bělavá, po okrajích nažloutlá. Vtisky svalů znatelné. Pravá 
chlopeň: 1 zub hlavní silný; zuby vedlejší dvojnásobné nepřesahují 
okraj chlopně, jsou příliš silné, levý vnitřní zub vedlejší jest velmi 
rozložený ; levá chlopeň : 2 zuby hlavní silné, vedlejší zuby jednoduché, 
slabší než pravé chlopně, přišpičatělé, přesahují okraj chlopně. 



138 

Kozrněry : diam. 3= 5 mm., š. zz 4 mm., ti. = 3*2 mm. 
Pobyt: v bahně proudících řek u větší hloubce 1 — 2 m. 
Naleziště: řeka Javorka u Sobčic. 
Pozn. Druh tento v Německu z mála nalezišť znám. 

14. Pisidium ovatum Cless. 

(obr. 5 a, b, obr. 9). 

Lastury nevelké, ovální, malinko nadmuté, jemně vráskované, 
světle rohové barvy. Vrchole velmi široké, málo nadmuté, vyniklé. 
Kraj hoření skryt vrcholy, kraj zadní uťatý, dolení klenutý, přední 
ostře zaokrouhlený. Štít i štítek znatelné. Svaz krátký, nepokrytý. 
Vrstva perleťová bělavá, málo lesklá. Pravá chlopeň: zub hlavní 1 
dlouhý; zuby vedlejší dvojnásobné; levá chlopeň: hlavní zuby dvoj- 
násobné, zuby vedlejší jednoduché. 

Kozrněry : diam. == 5 mm., h š4 mm., ti. ==. 2*8 mm. 

Pobyt: v pramenité vodě v bahně. 

Naleziště: Studánka u Netolic. 

Pozn. Druh tento znám v Německu pouze z Bavorského a Čer- 
ného lesa — tedy z prahor; ježto i v Čechách jeho jediné naleziště 
do okrsku prahor spadá, lze předpokládati, že druh tento prahorám 
vlastní. 

15. Pisidium Seholtzii Cless. 

(obr. 10. a, h). 

Lasturky malinké, silně nadmuté, zažloutlé, lesklé, jemně vrás- 
kované. Vrchole široké, na zadním konci položené, lehce čepičkovitě 
nasazené, silně nadmuté. Kraj hoření málo zakřivený, zadní uťatý, 
téměř rovný, dolení mírně zahnutý, přední poněkud protáhlý, za- 
okrouhlený. Hrana chlopní dosti tupá. Pravá chlopeň: 1 hlavní 
zub ; zuby vedlejší dvojnásobné ; levá chlopeň 2 zuby hlavní ; zuby 
vedlejší jednoduché. 

Rozměry : d. = 32 mm., š. =z 2*7 mm., ti. == 2*5 mm. 

Pobýt: v rašeliništích. 

Naleziště: u Netolic, u Mahouše. 

Pozn. Druh tento nalézá se na několika místech v severním 
Německu. 

16. Pisidium milium Held. 
(obr. 11. o, b). 

Lasturky ne velké, velmi lesklé, brázděné, barvy popelavé neb 
rohově hnědé s kraji světlejšími, silně nadmuté. Vrchole nadmuté, 



139 

široké, dosti vyniklé, kraji zadnímu sblížené. Obrys chlopní licho- 
běžník. Čásť přední prodloužená, stejně široká se zadní. Kraj ho- 
ření málo zahnutý, zadní rovný, uťatý, kraj přední šikmý, málo za- 
kulacený, kraj dolení rovný, s hořením rovnoběžný. Svaz krátký. 
Štít i štítek znatelné. Vrstva perleťová slabá, zamodralá. Hrana 
chlopní tupá. Pravá chlopeň: hlavní zub 1 jemný; zuby vedlejší 
dvojnásobné, převyšují okraj chlopně, vnitřní jsou špičaté: levá chlo- 
peň: 2 zuby hlavní; zuby vedlejší jednoduché. 

Rozměry: d. = 3 mm., š. = 2 mm., ti. — 1*3 mm. 

Pobyt : v bahně tekoucích vod. 

Naleziště: stružka tekoucí od Truskovic, potok Stružka u Hr- 
bovského rybníka. 

Pozn. V Německu druh tento hojný. 

Připomenutí. 

Po předložení mé práce královské společnosti nauk vyšel ve 
„Vesmíru" roč. XV. článek „Anatomie okružanky", kdež autor jeho 
p. Marek uvádí (bez popisů) téměř všechny druhy, o nichž práce moje 
jedná, a též obrazce jsou připojeny, ovšem chybně číslované (viz 
č. 22. Vesmíru roč. XV.) Známosti druhů mnou uváděných děkuje 
p. Marek p. prof. Uličnému (viz č. 23. Vesmíru roč. XV.) Aby se 
nezdálo tudíž, že popisuji druhy již známé z Čech, a látku svoji snad 
odjinud čerpám, podotýkám, jak jsem již v úvodu uvedl, že jsem své 
nálezy sdělil p. prof. Uličnému, jenž je bez mého vědomí a svolení, 
a bez udání pramene, odkudž ony známosti o fauně českých okružanek 
čerpal, „ochotně" redakci „Vesmíru" sdělil (viz č. 23. „Vesmír" roč. XV.) 
Ku konci podotýkám, že práce má předložena byla společnosti nauk 
dne 2. července 1886., kdežto dotyčné číslo Vesmíru vyšlo dne 
1. září 1886. 

Čeněk Šandera. 
V Praze 2. září 1886. 



Vysvětlení vyobrazení. 

Obr. 1. Eelix pomatia Lin. var. conica Aut. 
„ 2. Sphaeriwm mamillanum Westerl. 
a) Pohled na pravou chlopeň: 
a) kraj zadní, 
P) kraj přední, 



140 

y) vrchol čepičkovitě nasazený. 
ů) rýha omezující čepičku. 
b) c) d) Pohled se strany na různá stadia vývoje lastur, 
Obr. 3. Pisidium intermedium Gass. 

a) pohled s předu, 

b) pohled se strany. 

„ 4. Pisidium supinum Schmidt. 

a) pohled se strany a) hrbolina na vrcholí, 

b) pohled s přední strany a) hrbolina na vrcholi. 
„ 5. Pisidium ovatum Cless. 

a) pohled s přední strany, 

b) pohled šikmý na vrchole. 

„ 6. Limnaea stagnalis Lin. var. lacustris Stud. 
„ 7. Planorbis crista Lin. var. spinulosa Cless. 

a) pohled s vrchu, 

b) pohled se spodu. 

„ 8. Helix rubiginosa Ziegler. 

a) pohled se strany, 

b) pohled se spodu. 

„ 9. Pisidium ovatum Cless. pohled se strany. 
„ 10. Pisidium Scholtzii Cless. 

a) pohled se strany, 

b) pohled s předu. 

„ 11. Pisidium milium Held. 

a) pohled s předu, 

b) pohled se strany. 



Résumé. 



Nach Slavík' s Monografie erschien 1880 „Analitický klíč k určo- 
vání měkkýšů v Čechách žijících", von L. Duda in welcher Arbeit 
141 Molluskenarten beschrieben sind und wo mehrere Arten angefůhrt 
werden, welche neuerdings v. Cypers als „neu" fůr Bóhruen hervor- 
hebt*). Zu dieser Žahl fůge ich noch folgende Arten und Varietáten 
zu, welche noch nicht aus Bóhinen bekannt sind. 



Die Beriicksichtigung der bóhmischen Arbeiten wiirde ja den verschiedenen 
Autoren nicht schaden, welche uber die Fauna Bohmens schreiben wollen! 



Č. Šandera, Měkkýši, 




Fig.9. 



Fia. /Ob 



FigJOa. 



K.Peregrin dle přír. křesl 



Ck. dvorní lírogr. A.Haese v Praze. 



141 



A. Varietáten. 



1. Helix pomatia L. var. conica Aut. sehr zahlreich am Strahov 
bei Prag. (Fig. 1.) 

2. Limnaea stagnalis Lin. 

a) var. lacustris Stud. (Fig. 6.) beíindet sich zahlreich in den 
Teichen: Návesský in Libějic, Hlavu bei Truskovic, Beníkov im Zá- 
mecký bei Netolic. Grosse: H. = 65 mni. 

j3) var. producta Colbeau, fand ich in einem Teiche bei Pro- 
tivín. Grosse : H. rzz 60 mm., B. = 25 mm. 

3. Planorbis crista Lin. var. spinulosa Clcss. (Fig. 7. a, b). 
Beíindet sich auf faulendem Schilfe in Teichen : Beníkov, Podhroužek 
und Hrbovský bei Netolic. 

Ad. Aus Deutschland ist diese Varietát nur aus dem Walchen- 
see bei Urfeld bekannt. Grosse: Diam. 3 mm., H. 0*25—0-30 mm. 

B. Arten. 

1. Helix rubiginosa Ziegler (Fig. 8. a, b). Diese Art lebt zahl- 
reich auf den feuchten Wiesen bei Sobčic, Ostroměr, Bělohrad und 
Neu-Bydžov. Grosse : H. == 35 mm., B. = 62 mm. 

3. Sphaerium mamillanum Westerlund (Fig. 2. a, 6, c, d). Das 
Thier: Fuss lang, zungenformig, dick. Syphonen sind róthlich gefárbt. 
Athnmngsróhrchen gekriimmt, breiter als Analrohrchen ; dieses ist 
kiirzer und zugespitzt. 

Die Schale ist sehr aufg^blasen. Grosse: L. zz 12 mm., B. == 7 
mm., D. = 5 mm. 

Die Entwickelung der Schale: Die Embryonalschale ist klein, 
sehr flach. Der Oberrand ist sehr gewólbt, Unterrand fast gerade, 
Vorderrand wenig gerundet, etwas zugespitzt, Hinterrand gerundet. 
Schild und Schildchen deutlich. Die Embryonalschale bleibt unver- 
ándert, und macht die haubchenartig aufgesetzten Wirbel. 

Wohnort: In stehendem Wasser mit vielen faulenden Pflanzen. 

Fundort: Ostroměr genug háufig, Sobčice. 

In Deutschland findet sich diese Art bei Osnabriick, Proskon 
und Górlitz. 

3. Pisidium omtum Cless. (Fig. 5. a, 6, Fig. 9.). Ich fand 
diese Form nur in einer Quelle bei Netolitz. Weil die Fundorte 
in Deutschlad in Urgebirgsformation liegen, unci auch das einzige in 
Bohmen in Urgebirgsformation ist, kann man clafur halten, dass 



142 

diese Art nur in Urgebirgsformation lebt. Grosse: L. = 5mm., B. =4 
mm., D. zz 2*5 mm. 

4. Pisidium Scholtzii Cless. (Fig. 10. a, 6). Diese kleine Mu- 
schel lebt im Moorsumpfe bei Netolic und Mahouš. Grosse: L.z=32 
mm., B. = 2*7 mm., D. = 2*5 mm. 

5. Pisidium supinum Schmidt. (Fig. 4. a. b). Findet sich nicht 
háufig im Javorkabache bei Sobčic in grosserer Tiefe im Sumpfe. 
Grosse : L. = 5 mm., B. =z 4 mm., D. =z 3*2 mm. 

6. Pisidium intermedium Gassies. (Fig. 3. a, b). Diese Art 
findet sich im Moorsumpfe bei Netolic. Grosse : L. = 6 mm., B. z=z 4 
mm., D. =s 2*5 mm. 

7. Pisidium milium Held. (Fig. 11. a, b). Findet sich in flies- 
sendem Wasser; so im Stružkabáchlein bei Hrbovský-Teiche, und 
bei Truskovic in einem Báchlein. Grosse : L. = 3 mm. B. = 2 mm., 
D = 1*3 mm. 



Erklárung der Abbildungen. 

Fig. 1. Helix pomatia Lin. var. conica Aut. 
„ 2. Sphaerium mamillanum Westerl. 

a) Vorderansicht. Die rechte Schale. 

a) Hinterrand. 

/3) Vorderrand. 

y) Háubchenartig. 

d) Furche, welche das Háubchen begrenzt. 

b) c) d) Seitenansi chtěn auf verschiedene Stadien der 
Schalenentwickelung. 

„ 3. Pisidium intermedium Gass. 

a) Vorderansicht. 

b) Seitenansi cht. 

„ 4. Pisidium supinum Schmidt. 

a) Seitenansicht. 

b) Vorderansicht. 

„ 5. Pisidium ovatum Cless. 

a) Vorderansicht. 

b) Ansicht auf Wirbel. 

„ 6. Limnaea stagnalis Lin. var. lacustris Stud. 
„ 7. Planorbis crista Lin. var. spinulosa Cless. 

a) Ansicht auf die Oberseite. 

b) Ansicht auf die Unterseite. 



143 



Fig. 8. Helix ruhiginosa Ziegler. 

a) Seitenansicht. 

b) Ansicht auf die Unterseite. 

jj 9. Pisidium ovatum Cless. Seitenansicht. 
„ 10. Pisidium Scholtzii Cless. 

a) Seitenansicht. 

b) Vorderansicht. 

„ 11. Pisidium milium Held. 

a) Vorderansicht. 

b) Seitenansicht. 



8. 
Příspěvky ku studiu Naidomorph. 

Sepsal Antonín Stole a předložil prof. dr. Fr. Vejdovský dne 2. července 1886. 

(8 1 tabulkou.) 

1. Cévní systém střevní u Nais elinguis a Nais barbata. 

Zajisté zajímavo jest konstatovati, že střevní síť cévní všech 
téměř oligochaetův, pokud ovšem známosti naše v oboru tom sahají, 
dle téhož asi plánu jest stavěna. Ovšem, k závěrce této možno dů- 
vodně se uchýliti jen na základě nynějších, tak bohatě rozšířených 
známostí o morphologii oligochaetův. Neboť, ač sluší doznati, že 
starší annelidologové dosti dobrý obraz střevní sítě cévní oligochaetův 
nám podali, nicméně zůstávaly podrobné poměry i správný význam 
její až do dob nedávných neobjasněný. 

Teprv Leydig*) u Chaetog astra podal první jasný obraz 
cévní sítě střevní a novějšími pracemi**) dokázána byla jednotnost 
plánu cévní sítě střevní veškerých téměř skupin oligochaetů. 

Ačkoliv tedy povaha cévní sítě Naidomorph pracemi novějších 
autorů dosti jest známa, domnívám se přece, že podav popis střevní 
sítě obou našich Naidek domácích a připojiv zejména některé karak- 
teristické doklady z povšechného typu se vymykající, přispěji poněkud 
k anatomickým známostem obou těchto forem skupiny Naidomorph. 



*) Leydig, Lehrbuch der Histologie. 1857. 

**) Vejdovský, System und Morphologie der Oligochaeten. Pag. 112—120. 



144 

Při popisu na paměti mám zejména Nais elinguis a N. barbata, jakož 
vůbec tvar cévní sítě obou těchto Naidek až na některé celkem 
nepatrné odchylky se shoduje. 

Individua toliko dělením se rozmnožující nelze dobře odporučiti 
ku studiu sítě cévní: tekutina krevní téměř bezbarvá znesnadňuje 
velice pozorování i připouští možnost častějších omylův, k čemuž 
přispívá i přítomnost žláz chloragogenních rouru zažívací pokrýva- 
jících a hyalinním obsahem svým od tekutiny krevní se nelišících. 
Jinak individua pohlavní dospělosti se blížící nad míru jsou studiu 
příznivá, ježto tekutina krevní nuance červenavé, až intensivně čer- 
vené nabývá, připouštějíc, že kontury sítě střevní zřetelně od pod- 
kladu i okobího pletiva se rýsují. 

Střevní systém cévní obou našich Naidek prostírá se na žaludku 
střevním a oesophagu; pharynx jest sítě cévní úplně prost. Vrcholu 
rozvoje svého dochází sít cévní v několika předních segmentech, 
v nichž ukládá se přední část žaludku střevního a kdež nejlépe po- 
vaha její sledovati se dá (Fig. 1.). V každém ze jmenovaných tuto 
segmentů objevuje se povrch roury zažívací jakoby pravidelně mří- 
žovaný. Případným zvětšením rozpozná se dvojí systém cev, jimiž 
zažívací roura jest obemknuta. Jsou to cévy podélné (cp) paralelně 
s podélnou osou tělní probíhající a cévy okružní (co) po obvodu 
roury zažívací prsténcovitě se otáčející. Počet těchto cev v jedno- 
tlivých segmentech nebývá nikdy konstantní patrně vlivům individual- 
ným podléhaje. Obyčejně napočítal jsem v předních segmentech cev 
okružních 10 — 15 i více, cev pak podélných 10 — 12. 

Splynutím obou systémů cévních povstává ona karakteristická 
kresba na rouře zažívací, jevící se jako ozdobná síť složená z více 
či méně pravidelných čtyrúhelníků, jež jednotlivé partie cev podél- 
ných i okružních od sebe oddělují. Komnmnikace cévní sítě s cévou 
dorsalní prováděna jest pouze cévami okružními. Céva dorsalní pro- 
bíhá způsobem známým po hřbetě žaludku střevního a z ní vybíhají 
po obou stranách na právo i na levo cévy okružní, jež opět na dal- 
ším průběhu svém cévami podélnými mezi sebou jsou spojovány. 
Dlužno také podotknouti, že první z cev okružních hned za dissepi- 
mentem předním umístěná jest mnohem mohutnější nežli cévy ostatní, 
ač rozdíl tento, čím dále do zadnějších segmentů se postupuje, tím 
méně jest patrnějším. Spojení cévní sítě s cévou ventralní děje se 
v jednotlivých segmentech podobným způsobem, jaký u Dero digitata *) 

*) Ant. Štole: Dero digitata O. F. Miiller. Anatomická a histologická studie. 
Ze zpráv král. české učené společnosti 1885. 



145 

byl jsem vylíčil. Na spodní straně roury zažívací vždy ze střední 
partie sítě střevní vybíhá v každém segmentu jediná, nepárovitá, 
avšak mohutná céva (/>Sjp), kteráž po krátkém průběhu do cévy břišní 
ústí. — 

Konstatovati tuto cévu dosti bývá obtížno, ba v nepříznivé po- 
loze zvířete vůbec nemožno. 

Nejlépe odporučiti možno individua pohlavně dospělá, jež na 
stranu položena a značnějšímu tlaku krycího skla podrobena velmi 
pěkně celou strukturu cévní sítě i s toutou cévou spojnou ukazují. 

Ve středních segmentech tělních, jimiž roura zažívací probíhá, 
pozorovati lze již značnější úbytek pravidelnosti sítě cévní. Na jedno- 
tlivých cévách okružních možno pozorovati, že se rozvětvují, cévy 
pak spojné neprobíhají více paralelně, nýbrž spíše jakožto anasto- 
mosy jednotlivých cev okružních se jeví. V segmentech zadních 
a nejzadnějších objevuje se síť úplně nepravidelnou (Fig. 5.). 

Při povrchním pozorování zdá se, jakoby tuto opětovně roura 
zažívací obemknuta byla pásmem podélně i příčně, však mezi sebou 
dosti neparalelně probíhajících cev, jež vzájemným spojením hustou 
síť tvoří. Případným a značným zvětšením přesvědčil jsem se však, 
že cévy síť tvořící jsou toliko zdánlivě celistvými, a že každá partie 
cev těchto z jemné a husté sítě kapillar se skládá (6), jež mezi 
sebou přerůznými směry jsouce spojeny, nepatrné jen prostůrky nevy- 
plněny zanechávají, čímž celá partie zdánlivého vzhledu celistvosti 
nabývá. Ostatně i prostory nevyplněné zdánlivě celistvými partiemi 
cev, mající obyčejně podobu nepravidelných čtyrúhelníků, nejsou úplně 
prosty cev. Jsou totiž opětně prostoupeny jemnou sítí kapilár (a\ 
jež souvisí s jednotlivými partiemi sítě předešlé, kteráž však mnohem 
méně jest složitější a tudíž i méně hustší, čímž zdánlivá prázdnost 
prostoru jimi vyplněného při povrchním pozorování dosti jest pravdě 
podobnou. Ve skutečnosti jest tedy roura zažívací v zadních segmen- 
tech tělních obdána přejemnou sítí cévní složenou z partií hustších 
a méně hustších. 

Správným výkladem oesophagu červů štětinatých, jakožto pro- 
dlouženiny přední partie roury zažívací, bude patrno, že tatáž síť 
cévní, jež žaludek střevní obejímá, prostírati se bude i na oesophagu, 
jsouc ovšem rozměrům jeho přizpůsobena a tudíž poněkud modifiko- 
vána. Následkem menšího průměru, jaký oesophagus naproti žaludku 
střevnímu zaujímá, jest totiž počet cev podélných v jednotlivých 
segmentech redukován, za to však každá z těchto cev značněji jest 
mohutnější nežli na žaludku střevním. Zvláště však zajímavou jest 

Tr. : Mathomaticko-přírodovědeckí.' 10 



146 

ve příčině sítě cévní ona naduřenina oesophagealní, která pomineme-li 
rodů Dero a Ophidonais , u všech ostatních Naidomorph existuje. 
U obou našich Naidek vždy jest patrnou, zvláště pak u Nais barbata 
(Fig. 9.), pokud jsem se na zkoumaném materiálu přesvědčiti mohl, 
karakteristický tvar její konstantně vystupuje. Celkem jeví podobu 
podlouhle srdčitou; na předu jest dosti značně prohloubena a okraj 
vypnut, do zadu pak zužuje se ponenáhlu v konečnou partii oeso- 
phagealní, dosti značně již naduřelou a brzy v žaludek střevní pře- 
cházející. 

Cévní síť obemýkající oesophagus dosahuje právě na naduřenině 
této vrcholu své složitosti. Jest tu přetvořena v přehusté tkanivo 
cévní, jež z velikého počtu jemných těsně k sobě se řadících kapil- 
lar (co) se skládá a tak malých prostoru nevyplněných zanechává, 
že téměř jedinou celistvou ínassu cévní představuje. Pozorujeme-li 
cévní síť naduřeniny oesophagealní se strany břišní, jeví se nám 
poměry její, jak následuje: Středem plochy břišní táhne se v ose 
podélné široká nepravidelně omezená céva (CV), jež vlastně jest vý- 
chodištěui veškerých kapilár okružních, které paprskovitě z ní vybí- 
hajíce k okraji a odtud na hřbetní stranu se ubírají, kdež opětovně 
v podobnou, mnohdy však mnohem méně mohutnou cévu svodnou 
ústí. Okružní kapillary tyto probíhají tak těsně vedle sebe, že téměř 
neznatelný jsou cévy spojné, prostředkující spojení mezi cévami okruž- 
ními a probíhajícími značně nepravidelně a přerušovaně. 

Nastává nyní otázka, jaká asi toho příčina, že síť cévní právě 
na naduřenině této v tak značné míře jest komplikována. Již dříve 
při popisu cévní sítě na žaludku střevním upozorniti bylo na úzký 
vztah této sítě ku fysiologické funkci epithelu roury zažívací. Není 
pochyby, že síti cévní, těsně na epithel roury zažívací přilehající pří- 
sluší střebati mízu epithelem střevním resorbovanou. Než známo jest, 
že také okysličování přenáší se rourou zažívací na nejbližší partii 
cévní, kterou právě zde síť cévní jest. Jest tedy nepochybno, že 
komplikovaná cévní síť střevní naduřeniny oesophagealní děkuje za 
vznik svůj jedině většímu soustředění té neb oné funkce sítě cévní 
na dotyčné naduřenině. Rozhodnouti, která asi funkce, zda-li střebací 
neb dýchací na této partii oesophagealní sítě střevní převládá, dosti 
jest nesnadno, a bnde asi nejlépe otázku tuto do té doby nechati 
nerozluštěnu, pokud nevy šetří se analogické případy u forem pří- 
buzných. 



147 
2. Pohlavní organy u Nais elinguis- 

Pohlavně dospělá individua všech forem ze skupiny Naidoniorph 
velikou jsou vzácností a nelze se tudíž diviti, že až do nedávná jen 
povrchně známy byly pohlavní poměry této skupiny oligochaetů. Jest 
tu opět děkovati bádání prof. Vejdovského *), jež tak intensivní světlo 
na tuto zanedbávanou, pravda ovšem, že těžce přístupnou část mor- 
phologie Naidoniorph vrhlo. 

Úkolem mým bylo, zjistiti celkovou shodu pohlavního apparátu 
naší Naidky s pohlavním apparátem oněch forem skupiny Naidoniorph, 
u nichž dosud podrobně pozorován byl**). Naidky, na nichž pozo- 
rování svá provésti jsem hodlal, dodány byly do zoologické laboratoře 
české techniky v říjnu r. 1884. Chovány pak byly zde při tempe- 
ratuře, jaká v normálně vytopené světnici panuje, po celou zimu, při 
čemž rozmnožování od počátku dalo se způsobem toliko nepohlav- 
ním. Vedle těchto Naidek pěstována byla ve zvláštní láhvi individua 
Nais barbata a to za těchže poměrů, při stejném zejména vlivu jako 
individua Nais elinguis. I tyto Naidky množily se výhradně 
způsobem nepohlavním, jakož vůbec jevily tytéž biologické poměry, 
které na Naidkách prvých byly patrný. V chování se obou Naidek 
nebylo tudíž pozorovati po delší dobu žádných změn, až tu v druhé 
polovici února 1885 nastala překvapující proměna: Kdežto Nais 
barbata dále dělením se množila, přestalo dělení rázem u veškerých 
individuí Nais elinguis a počalo se vytvořování orgánů pohlav- 
ních, což tak rychle se dalo, že již 21. února první pohlavně úplně 
dospělé Naidky se objevily. Od této doby dalo se rozmnožování 
způsobem vesměs pohlavním až do počátku jara, kdy organy pohlavní 
počínaly poznenáhlu degenerovati, až úplně zašly, a jednotlivá indi- 
vidua opětně způsobem nepohlavním rozmnožovati se počala. 

Výsledek experimentu, jemuž obě Naidky podrobeny byly, byl 
tedy ten, že potvrzeno mínění Seinperovo, zejména pak Vejdovského, 
že nikoliv tak poměry klimatické, nýbrž spíše vnitřní individuálně 
poměry na vytvoření pohlavních organův podstatný vliv mají. 



Žlázy pohlavní, varlata i vaječníky naší Naidky uloženy jsou 
normálně (varlata v segm. pátém, vaječníky v segm. šestém), struk- 
tura jejich pak jeví poměry známé, tak že netřeba dále o nich se 



*) Vejdovský, System uud Morphologie der Oligocliaeten p. 129—151. 
**) ibidem p. 26—27. 

10* 



148 

zmiňovati. — Za to však oba chámovody (Fig. 7.) ukazují tvar dosti 
složitý. Uloženy jsou v segmentu tělním šestém i mají celkovitě podobu 
konickou, nahoře zúženou, dole značně naduřenou. Ústí pak na straně 
břišní blíže ku středu plochy tělní dvěma podélnými, štěrbinovitými 
otvory [o], jichž okolí i tím jest vyznačeno, že prosto jest žláz opa- 
skových. — Zevně od obou těchto otvorů uloženy jsou oba váčky po- 
hlavních štětin (Fig. 4. a 6.), jež v počtu dosti neurčitém (obyčejně 
2 — 5) v těchto jsou uloženy. Každá ze štětin (Fig. 4. a) jest v hoření 
polovici své značně zakřivena, v dolení mírně jen zahnuta; ostatně 
končí na přídě dosti mírně zakřiveným zobákem, jehož obě postranní 
plochy poněkud žlábkovitě jsou prohnuty, dole však v ostrou hranu 
zakončeny (Fig. 4. b). 

Vysunování těchto štětin, jež při kopulaci důležitou funkci při- 
chycovací vykonávají, řízeno jest systémem vláken svalových (Fig. 6. sv\ 
na parietovaginalní svaly obyčejných váčků štětinovitých upomínajících. 
Přihlédneme-li opětně k povaze chámovodu samého, jeví se nám složen 
býti asi následovně: 

Vnitřně počíná chámovod především nálevkou (Fig. 7. N). Tato 
jest podoby vejčité, v ose pak podélné na dissepimentu zadním pátého 
segmentu upevněna, tak že otvor, poměrně taktéž dosti málo rozšířený, 
nikoliv směrem nahoru, nýbrž po straně se otevírá. Vyložena jest pak 
nálevka epithelem mohutným, cylindrickým a živě vířícím. Vývod, 
v nějž nálevka těsně za dissepimentem přechází, představuje nám 
vlastní chámovod (Fig. 7. V). Vlastní tento chámovod dosti jest krát- 
kým ; ostatně vždy jest karakteristicky v průběhu svém prohnut, stěny 
pak jeho vyloženy jsou obyčejným epithelem vířícím. Na konci vlast- 
ního tohoto vývodu chámového počíná se chámovod rozšiřovati i pře- 
chází v žlaznatou partii, jež, jak dále pokusím se vyložiti, toliko za 
hoření část atria, posledního to odstavce chámovodu, pokládati 
se musí. 

Žláznatá tato partie (Afi jest tvaru konického sahajíc širší 
dolení basí svou na dolejší, větší odstavec atria. Strukturou liší se 
pak od vývodu chámového a doleního odstavce atria tím, že stěna 
zevnější tvořena jest z velikých jednobuněčných žláz peritonealních, 
uzavírajících v jemně zrnitém obsahu veliké jádro. Vnitřní stěna 
tohoto odstavce atria skládá se z obyčejného epithelu, jehož jedno- 
tlivé buňky poněkud žláznatě jsou naduřeny. 

Dolení , kulovitě naduřená část atria (Fig. 7. A n ) zaujímá 
vlastně největší část celého chámovodu, což ovšem na vrub funkce 
její, jakožto shromáždiště chámů nálevkou vniklých přičísti sluší. 



149 

Vnitřně k oběma otvorům váčků štětin pohlavních zužuje se tato ko- 
nečná čásť atria dosti náhle a na krátko, i ústí podlouhlou štěrbinou 
na venek (o). Jinak stěny tohoto odstavce atria dosti jsou tenké, 
obyčejným epithelem vířecím vyložené. Na venek pokryty jsou 
stěny tyto obyčejným povlakem peritonealním ; zda-li také vrstva 
svalová na tomto odstavci atriovém jest vyvinuta, dosti jest nesnadno 
zjistiti, jakož vůbec svalstvo tělní u Naidek velmi slabě jest vyvinuto. 
Nicméně za případného zvětšení pozorovati jest slabá vlákenka s a- 
lová, mezi epithelem a povlakem peritonealním uložená. 

Zajímavé poměry jeví také chámový vak (Fig. 2.) naší Naidky. 
Jest to nepárovitý vakovitý orgán, jejž morphologicky za vychlíie- 
ninu dolení partie zadního dissepimentu segmentu pátého považovati 
sluší. Na pohlavně mladém individuu, u něhož opasek dosud nad 
míru naduřen není, lze velmi pěkně mohutnění jeho sledovati. U vět- 
šiny exemplárů, jež jsem byl zkoumal, shledal jsem také, že přední 
část vaku byla hrdlovitě zúžena (mp) a spermogonií prosta, před- 
stavujíc jakousi chodbu ku vlastnímu vaku chámovému. Stěna vaku 
tohoto nad míru jest tenká, tvořena z plochých buněk s neznatel- 
nými hranicemi, vždy však se zřetelnými okrouhlými jádry. Co však 
hlavně pozornost mou při zkoumání vaku chámového poutalo, byly 
zejména cévy postranní, vak objímající. Seznal jsem, že utváření 
se těchto cev, jež patrně z kliček postranních segmentu šestého byly 
povstaly, není nahodilé, nýbrž že konstantně u všech individuí po- 
hlavně dospělých v těchže poměrech vystupuje. Průběh těchto cev, 
jakož i spojení s cévou ventralní a dorsalní děje se způsobem ná- 
sledujícím : 

V segmentu šestém vybíhají z cévy ventralní dvě cévy po- 
stranní (a l a 2 ), jež značnější okliku ve směru příčném na podélnou 
osu tělní učinivše, přibližují se k vaku chámovému. Na to těsně 
k stěně jeho se přikládají a na zad po obou stranách jeho až na 
konec se ubírají. Obemknuvše tuto konec vaku chámového, pře- 
hrnují se na hoření stranu jeho, odkudž pak na zpáteční průběh ku 
předu se dávajíce, ponenáhlu se k sobě přibližují, až splývají v cévu 
jedinou (6), kteráž dále samotná ku předu po ploše vaku se ubírá 
až do segmentu šestého, kdež do cévy dorsalní ústí. Jsou tedy obě 
tyto kličky postranní vsunuty mezi vak chámový a vak vaječný, 
který později jako vychlípenina zadního dissepimentu segmentu še- 
stého byl povstal. Nalézají se tedy v bezprostřední blízkosti jednak 
se shluky tvořících se vajíček jednak se spermatoblasty chámovými, 



150 

kterýžto úzký vztah zajisté bez určité fysiologické příčiny mysliti 
se nedá. 

Jako cévám vůbec, přísluší i těmto cévám postranním činnost 
výživná, jež tuto specielně na výživu elementů vaječných a chámo- 
vých se byla omezila. Poukazuje na to také zbujněni těchto cev po- 
stranních, jež v té míře pokračuje, v jaké vaky chámový a vaječný 
se zveličují. Vyjdeme-li pak od původního stavu těchto cev před 
dobou pohlavní, kdy jako nepatrné cévy postranní v segmentu šestém 
probíhají, stopujeme-li pak další vývoj jejich při povstání a dále 
zmohutnění obou vaků, přesvědčíme se, že ona nepárovitá část jejich, 
jež do cévy dorsalní ústí, za novotvar v době pohlavní povstalý po- 
kládati se musí. 

Za příčinou kontroly zkoumal jsem poměry těchto cev pohlav- 
ních i u Stylaria lacustris a přesvědčil jsem se opětovně o těchže po- 
měrech, jaké u Nais elinguis panují. Není tedy pochyby, že tato po- 
vaha cev pohlavních bude všem Naidomorphům společná, jakož již 
vzhledem ku fysiologické funkci těchto cev souditi se dá 

Vedle obou chámovodů zaujímají značného prostoru v segmen- 
tech pohlavních obě receptacula (Fig. 8). Jsou umístěna v segmentu 
pátém. Dokud pak spermatozoidy naplněna nejsou, jest jen přední 
čásť jejich převládající; jakmile však chámy v značnějším počtu v re- 
ceptaculu shromaždovati se počínají, počne vlastní zásobárna chá- 
mová naduřovati, i zmohutní v krátké době tak, že v značné míře 
převládajíc, dotyčnou polovici segmentu pátého téměř vyplňuje. Na 
každém receptaculu dospělém patrný jsou tedy dvě části, vždy přesně 
od sebe se lišící; jest to čásť vývodní a vlastní schránka chámová. 
Čásf vývodní (Pp) družíc se jako krkovité zúžení k části druhé, před- 
stavuje mohutný, dosti dlouhý válec, jenž ve značnějším stupni na 
venek jest vychlípitelným. Vnitřní stěna jeho význačně jest stlustá 
ponechávajíc jen štěrbinovitý úzký průchod vniknuvším neb vychá- 
zejícím chámům. Epithelialní povlak, jenž stěnu tuto tvoří, složen 
jest z buněk cylindrických (c), však v patrnější míře i žláznatě na- 
duřelých. Vrstva svalová (s), jež na vnitřní stěnu epithelialní se 
ukládá, vždy jest význačně vyvinuta, jakož i patrná jest mechanická 
činnost její, kterouž lumen vývodní v určitých mezích sevřen neb 
rozevřen býti může. Na vrstvu svalovou uložen povlak zevnější, se- 
stávající z dosti velkých, zvětšených buněk peritonealných (p). Druhá 
čásť receptacula (Pd) jest podoby vejčité a veškeren značný prostor 
její vnitřní ustanoven jest za shromaždiště chámů (sch) při copulaci 
vývodem do vnitř vniklých. Stěna její jest ovšem u porovnání se 



151 

vnitřní stěnou části vývodní velmi značně ztenčena, sestávajíc z plo- 
chých epithelialních buněk, na něž přetenká vrstva svalová a sporý 
povlak peritonealních buněk se ukládá. Na konec sluší ještě po- 
dotknouti, že vychlípování receptacula řízeno jest systémem obyčej- 
ných vláken svalových, upevněných mezi dolení basí vývodní části 
a stěnou tělní, tedy týmž způsobem jako u receptaculí forem pří- 
buzných. 

Zbývá ještě zmíniti se na konec o kokonech (Fig. 3.) naší 
Naiclky. Jsou velmi nepatrné i povalovaly se v dosti značném počtu 
na dvě nádoby, v níž Naidka chována byla. Jsou celkem podoby 
vejčité, k oběma koncům zúženy a poněkud zaškrceny. Obsahují 
pouze jediné vajíčko, kteréž obrysy svými stěnami kokonu, jež tuho- 
mázdřitého vzhledu jsou, prosvítá. 

3. Vývoj vajíčka u Stylaria lacustrís. 

Větší počet pohlavně dospělých individuí tohoto druhu ze sku- 
piny Naidomorph poskytl mi příležitost, že zkoumati jsem mohl 
po delší dobu dosud dosti neurčitě známý vývoj definitivního vajíčka. 
Zkoumání jest tu zvláště tím usnadněno, že počet vyvinujících se 
vajíček dosti jest malý, aby tím pozorování jasnější a spolehlivější bylo. 

Párovité žlázy vaječné, v segmentu šestém uložené, mají po- 
dobu i strukturu celkovitou, jakáž již jinde*) podrobně vylíčena byla. 
Z vaječníků těchto odtrhují se skupiny (Fig. 10) po několika buň- 
kách vaječných i padají do vaku vaječného, jenž ponenáhlu jimi se 
naplňuje. Každá skupina těchto buněk jest podoby kulovité i roz- 
loženy jsou v ní jednotlivé buňky stejnoměrně, jevíce na povrchu 
obrysy více méně šestiboké a souvisíce uvnitř vespolek svými konci 
doleními. V každé z těchto buněk, chovajících plasmu hyalinní, 
v níž jemně zrnité elementy jsou roztroušeny, patrným jest veliké 
kulovité jádro (V), jež téměř polovinu obsahu celé buňky zaujímá 
a hyalinním obsahem naplněno jest. Tento hyalinní obsah jádra ob- 
klopuje veliké jadérko (ne) kontury vždy ostře ohraničené s obsahem 
nikoliv čirým, nýbrž na periferii řidší, v centru zhoustlejší partie 
jevícím. Během dalšího vývoje připravuje se v jednotlivých tuto 
popsaných skupinách prvotných buněk vaječných proměna, která vzá- 
jemnou stejnost jejich brzo porušuje. Jedna z buněk (v) počíná se 
totiž zveličovati, kterýžto pochod zveličovací provázen jest paralelně 
změnami vnitřní povahy dotyčné buňky. 



Vejdovský, System und Morphologie der Oligochaeten. Prag 1884. 



152 

Plasma počíná naplňovati se elementy žloutkovými v lesklé cho- 
máčky shloučenými, jádro se zveličuje objevujíc v hyalinním obsahu 
svém chomáčkovité shluky chromatinu a jaclérko konturami svými 
ostřeji vystupuje. Tou dobou změní se ovšem i poměr, v jakém 
prvotné buňky vaječné v skupině jsou rozloženy. Buňka zveličující 
se zaujme pol jeden, buňky ostatní pol druhý a tu patrným jest te- 
prve zajímavý úkaz následující : 

Buňky neproměněné sestaví se v jakousi kupoli (St) s centrální 
dutinou a do této vniká v podobě krátkého válce (c) střední část ho- 
řeního pólu buňky zveličené, jak již patrno, nastávajícího, deíini- 
tivného to vajíčka. Zajímavý tento úkaz velice jest důležit ve pří- 
čině výkladu buněk neproměněných. Patrně nejsou určeny k jinému, 
než býti výživným materiálem mladého vajíčka a cylindrovité partii 
hořeního pólu jeho svěřen právě úkol resorbce. Tomu nasvědčuje 
dále i okolnost, že hoření čásť centrálního prostoru výživnými buň- 
kami uzavřeného a nalézajícího se právě nad cylindrovitým výběžkem 
mladého vajíčka naplněna jest plasmatickou hmotou (m\ hrubě zr- 
nitou, v níž nikdy stopy jádra nalézti jsem nemohl. 

Lze tedy hmotu tuto pokládati za výsledek resorbční činnosti 
cylindrovitého výběžku, jež na úkor buněk výživných se děje. Re- 
sorbce tato zdá se býti v některých případech tak intensivní, že ho- 
ření hranice cylindrovitého výběžku téměř jest neznatelná, splývajíc 
s resorbovanou massou v celek jediný. 

Z tohoto způsobu resorbce jest i dále patrno, že výživa vajíčka 
při existenci buněk výživných neděje se způsobem amoebo vitým, po- 
hlcováním jednotlivých buněk výživných, což ostatně již tím se do- 
kázati dá, že v plasmatickém obsahu mladého vajíčka nikdy nalézti 
nelze ani nejmenší stopy po jádrech pohlcených snad vajíček. Ačkoliv 
konečný osud buněk výživných nepoštěstilo se mi sledovati, přece 
zdá se mi dosti pravděpodobnou domněnka,- že kuličkovité, ostře 
světlo lámající elementy, jež ve vaku vaječném mezi dospělými i do- 
spívajícími vajíčky jsou přítomny, jsou asi zbytky resorbovaných 
buněk výživných. 

4. Citové papilly u Ophidonaiš serpentina a citové hrbolky 
u Slavína appendieulata- 

Ve zprávách londýnské Linnean Society*) dočítáme se krát- 
kého pojednání Bousfieldova, jenž zkoumav citové papilly u Ophi- 

*) E. C. Bousfield: On Slavína and Ophidonais, Journ. Linn. Soc. London, 
Zool. Vol. 19. 



153 

donais serpentina uznává je za homologické s citovými hrbolky 
u Slavína appendiculata. Hlavně pak na základě znaku tohoto 
vyslovuje se Bousfield proti samostatnosti generické rodu Ophidonais 
i navrhuje sloučiti jej s rodem Slavína jakožto Slavína ser- 
pentina. 

Tento náhled jmenovaného autora přiměl mne, abych na konci 
příspěvků svých připojil několik poznámek kritických ve příčině do- 
tyčných organu smyslových obou jmenovaných forem domácích Nai- 
domorph. Měl jsem příležitost seznati několikráte povahu těchto 
organu u obou forem a přesvědčil jsem se, že panuje význačný roz- 
díl mezi oběma citovými organy, jenž nikterak nedovoluje vesměs 
jich ztotožňovati a další konkluse na závěrce této činiti. Zkoumal 
jsem Uphídonaís z různých nalezišť i shledal jsem, že příčiny lokální 
rozhodný mají vliv na přicházení neb nepřicházení citových papill 
u jednotlivých individuí rodu Ophidonais. Tak indi vidná z potoku 
Rokytnice u Hrdlořez byla velmi význačně opatřena citovými papil- 
lami, kdežto individua z Vltavy v téže době zkoumaná velmi ne- 
patrné stopy jich jevila, neb vůbec žádných papill neměla. 

Citové hrbolky u Slavina appendiculata vyskytují se na- 
opak u všech individuí konstantně, jakož i konstantní jest pravidelné 
jich rozdělení po segmentech tělních. Jiný důležitý znak jejich jest, 
že nejsou vůbec retraktilní, jakož i histologická struktura jejich jeví 
velmi značné již diferencování, které opravňuje za skutečné citové 
organy je považovati.*) Naopak citové papilly u O phi donais 
serpentina jsou ve značné míře retraktilními a nelze je považo- 
vati za nic jiného než-li za shluk málo diíferencovaných buněk hypo 
dermálných, na nichž brvy citové ve značnějším počtu byly se usadily. 
Je-li již vůbec nutno papilly citové uOphidonais serpentina po- 
rovnávati s útvary podobnými jiných oligochaetů, myslím, že nejlépe 
shodovati se budou v povaze své s retraktilními citovými hrbolky na 
těle Chaetogastridů a na laloku čelním Enchytraeidic.*) Nelze jich 
však případně ztotožňovati s papillami citovými u Slavína appen- 
diculata, čímž padá hlavní důvod, pro nějž rod Ophidonais s rodem 
Slavina sloučiti by se měl. Ostatně vnitřní znaky anatomické (mo- 
zek, roura zažívací, cévní systém) i znaky zevnější (štětiny) jsou 
u obou rodů tak rozdílný, že kdyby i totožnost citových orgánů do- 
kazatelná byla, nikterak možno by nebylo příti se ze stanoviska 
morphologického o samostatnosti obou rodův. 



*) Vejdovsty, System imd Morphologie der Oligochaeten. Prag 1884. 



154 



Vysvětlení vyobrazení. 

Fig. 1. Přední část zažívací roury s cévní soustavou: 

Ph Pharynx, Oe oesophagus, On nádor jeho, co okružné, 
cp podélné cévy v střevním žaludku (Žs), Cd céva hřbetní, 
Cv céva břišní, Sp nepárovitá céva mezi sítí střevní a břišní 
. cévou. 

„ 2. Chámový vak s cévní soustavou: 

Cd hřbetní céva, Cv břišní céva, a\ a 2 břišní klíčky spojivší 
se v nepárovitou cévu 6, diss dissepiment. 

„ 3. Cocon s vajíčkem, Nais elinguis. 

„ 4. Pohlavní štětiny, a se strany, b se spodu. 

„ 5. Cévní síť ze zadní části střevního žaludku. 

„ 6. Pohlavní štětiny, zatažené v těle a vězící v misku štětinovém. 
o otvor zevní <$ sv svaly. 

8 7. Samčí vývodní apparát pohlavní. 

dis dissepiment, N nálevna chámová, 

V chámovod, A h A n atrium se žláznatým povrchem z, o zevní 
otvor. 

„ 8. Zásobárna chámů, naplněná shluky chámovými sch. 

„ 9. Nádor oesophagový s bohatou sítí cévní. 

„ 10. Vajíčko Stylaria lacustris (F)? vyvíjející se ze shluku 
buněk St. 



9. 
Příspěvky ku známostem o turbellariích sladkovodních. 

Sepsal Emil Sekera, phil. stud. Předložil prof. dr. Vejdovský 2. července 1886. 

S 1 tabulkou. 

Skupině turbellarií věnována byla v Čechách první soustavná 
pozornost p. prof. drem Frant. Vejdovským v letech 1878 — 80. 
Jakkoliv hlavní zřetel při tom obrácen byl zejména k fauně studničné, 
předce se brzy ukázalo, že stojaté i tekoucí vody naše mohou nám 
poskytovati mnoho zajímavého pro bádání zoologická. Ve studiu a vý- 
zkumu turbellarií vod českých pokračovati, stalo se tudíž samozřejmou 
potřebou a úkol ten svěřen jest ctěným mým učitelem mým slabým 



Ant.Štolc: Příspěvky k studiu Naidomorph, 




Cd 



cp 

co 






Tig. 7. 







1 






< 








Ha <J 



Fiq. 10 










C.k. dvorní liroťjr.A.Haase v Praze. 



155 

silám — i jest mi proto přemilou povinností vzdáti prvé uvedenému 
badateli vřetych dikův jednak za hojnou podporu, jednak za všestran- 
nou radu při podniku tom. Obor prozkumný obmezen byl dosud na 
okolí pražské a mého rodiště Hlinská na českomoravské vysočině — 
nicméně dovoluji si k seznamu o fauně turbellarií v Čechách již stá- 
vajícímu připojiti tyto druhy: Mesostoma viridatum, Mes. 
pro duetům, C as t rad a rádi a ta, Vortex armiger. Kromě 
toho jsou mi známy ještě některé druhy dosud nepopsané z rodu 
Mesostoma a Vortex. Zajímavým jest dále objevení se druhu 
„Vortex sexdentatus G-raff" pouze z dvou nalezišť známého, 
v tůni „Vápence" u Prahy, jehož doplněnou neb poopravenou anato- 
mii příležitostně hodlám podati. 

Jest jisto, že materiálu bude přibývati při poněkud jen všestran- 
nějším prozkumu jinak bohatých vod našich posud v tomto směru 
nedotknutých. Z nových druhů v předběžné zprávě o fauně tur- 
belarií uvedených (Mesostoma Hallezianum, Stenostoma 
ignavum a fasciatum) a již v obsáhlejším díle o fauně stud- 
ničné popsaných zbývá ještě krátce jen podotknuté Derostoma t y p h- 
lops n. sp. — jemuž proto v práci této obšírnější popis věnujeme. 

I. 

Anatomie a histologie Derostoma typhlops Vejd- 

Srovnej: Derostomum typhlops n. sp. Dr. Franz Vejdovský: Vorláu- 
figer Bericht iiber die Turbellarien der Brunnen von Prag, nebst Bemerkungen 
uber einige einheimische Arten. (Sitzungsberichte der k. bdhm. Gesellschaft d. 
Wiss. 1879, p. 503, nota.) 

Derostoma typhlops? Vejd.: L. v. Graff: Monographie der Turbella- 
rien 1882. 

Derostoma typhlops ? Vejd.: P. Francott e : Notě sur 1'anatomie et Fhisto- 

logie ďun Turbellarie rhabdocěle. 

(Bulletin de FAcad. roy. Belg. 52me an., 3me série t. VI. 1883.) 
Derostoma typhlops Vejd. : E. Sekera: Ergebnisse meiner Studien an 

Derostoma typhlops Vejd. (Zoologischer Anzeiger No. 233 1886). 

V dotyčné předběžné zprávě uvedena jest při tomto druhu po- 
známka: „diese interessante Art fand ich in 2 Exemplaren in einem 
Bache bei Votvovic, in der Náhe von Kralup. Sie erreicht beinahe 
5 mm Lange, ist am Vorderende abgerundet, hinter abgestumpft. Farbe 
griinlich braun, mit zwei weissen Flecken am Vorderende. Die Augen 
felilen. Die mánnlichen Geschleclitsorgane mit zahlreichen Driisen- 



156 

komplexen munden hinter dem Pharynx. Der Penis mit zierlichen 
Widerhaken." 

Od roku 1875, kdy poprvé tato forma byla zjištěna, nepoda- 
řilo se p. prof. Vejdovskému opětně ji objeviti, ac vždy při zoolo- 
gických výletech zřetel k ní byl obrácen a to více po vydání mono- 
grafie Graffovy.*) Z diagnosy uvedené zajisté lze ihned seznati, 
že máme skutečně před sebou zástupce rodu Derostoma, tak že ne- 
vysvětlitelnými jsou slova Graffova, jež při opakování hořejší po- 
známky přičiňuje („diese Spezies nenne ich lediglich auf die Auto- 
ritát des Entdeckers hin an dieser Stelle") ; při čemž jméno druhové 
otazníkem provází. Následkem této málo odůvodněné pochybnosti byl 
prvý objevitel druhu našeho nejednou písemně dotazován o hodnotě 
jeho — ba po příkladu Graffově i Francotte sám v přehledu dosud 
známých druhů Derostoma typhlops též otazníkem označuje. 

Než kdyby byl některý z badatelů uváděných druh tento nalezl, 
jistě by jej dle diagnosy svrchu podané poznal, jako se stalo mému 
příteli p. Antonínu Štole o v i, jinak horlivému sběrateli, jenž 
znovu je objeviv, ihned správně určil — čímž si zajisté i nemalé zá- 
sluhy o druh náš získal. 

Druhým tímto nalezištěm jest tůňka na „Vápence" u Žižkova, 
jejížto zvláštní ráz již osvětlen byl.**) Zde žije hlavně na západní 
straně tůňky, kde se rozkládá mnoho látek ústrojných, druh tento na 
místech hlubokých a temných, neboť tu nalézá mezi oligochaety a odu- 
mřelými korýši hojné potravy; zvláště když dravost zástupcův rodu 
Derostoma dostatečně jest známa. 

Co se týče doby roční, jest mi připomenouti, že v měsících 
jarních vyskytují se jen jednotlivé exempláry mezi převládajícími Dero- 
stoma unipunctatum a Mesostoma lingua ; dle svědectví druhého obje- 
vitele jeví se však ku konci léta poměr opačný — kdežto na podzim 
nebylo více nalezeno. Druhé toto zjištění naleziště spadá vůbec ku 
konci července roku 1885. 

Velikost a tvar tělesný. Velikost těla u různých exemplárů jest 
měnlivá ; nejmladší zástupci, pokud je lze vyloviti, neměří ani 1 mm, 



*) Zmíněný učený autor zvláštním způsobem uvádí naleziště p. prof. Vejdov- 

ským udaná, totiž výlučně: „in der Umgebung von Prag" — jakoby pojem 

celých Cech kryl se okolím Prahy. 
**) Viz Ant. Stolce: Anatomie a histologie Dero digitata. Zprávy uč. spol. 1885. 

Jest mi též uvésti, že mezi četnými organismy objevil se na korýši Cantho- 

camptus hojně nálevník z rodu Stylocola. 



157 

největší přesahují až 5 mm, šířky přibývá též značnou měrou postu- 
pem stáří. 

Přední Čásť těla jest zaokrouhlena a velmi pohyblivá, načež se 
poznenáhlu do zadu rozšiřuje až dosahuje největší šířky na zadním 
konci těla, jenž jest rovným a takřka uťatým; při vznášení se v ná- 
levu užívá individuum oné rozšířeniny výhodně jako postranních 
ploutviček. U ostatních však druhů známých jest zadní část zaokrou- 
hlena a v ostrou špičku vybíhající. Co se týče barvitosti těla, jest 
u mladých forem mléčně bělostná s červenavou přední částí, na jejíž 
stranách někdy bělavé pruhy lze znamenati. U starších jedinců dodá- 
vají trsy žloutkové náběh špinavěžlutý ; když pak jsou proniklí zoo- 
chlorellami, jeví barvitost zelenou až šedězelenou. (Obrazec 1 a 2.) 

Pokryv tělní. Celé tělo jest souměrně a hojně obrveno. Buňky 
pokožky jsou sploštělé více nebo méně; s povrchu jeví tvar nepravi- 
delných čtyř- až šestiúhelníků. Nejzevněji buňky epithelové vylučují 
jemnou kutikulu jen 0*002 mm vysokou, kdežto výška buněk samých 
obnáší 0*006 mm, šířka i délka mění se velice, jak na obr. 3 jest 
vidno, od 0*03 — 0*05 mm. Okraje buněk jsou vždy hladké, byť ne 
úplně přímočárné, ale výběžkaté, jak Braun*) podotýká, nejsou. 
Prostory mezibuněčné jsou na praeparátech většinou úzké; jen tu 
i tam širší. 

Než i na živých exemplárech při nejsvrchnějším pohledu lze 
spatřiti tyto mezery ostře konturované (obr. 5). Co se týče jejich po- 
vahy, dokládám pouze, že často jest pozorovati v nich proudění pře- 
jemných tělísek, takže lze za to míti, že vyplněny jsou jakousi teku- 
tinou, kteráž ovšem při užití reagencií mizí. 

Zjev tento znám jest mi u bezbarvých zástupců rodu Mesostoma, 
kdež povstává tím velmi pěkné sítivo; v jiném spůsobu jeví se totéž 
u rodu Vortex, poněvadž buňky epithelové jsou tu jednak menší, 
jednak více méně tetragonalní **). 

Nejvýznačnějším jeví se dále v těchto buňkách epithelových 
tvar jader. Z obrazce 3. jest vidno, jak proměnlivým jest v podstatě 
své tento tvar počínaje od slabě laločnatého až k rozvětveným a hvězdo - 
vitým neb značně protáhlým jádrům, Pikrokarmínem barví se ozdobně 
růžovíte; intensivněji se barvící a spoře roztroušená jadérka předsta- 



*) Dr. M. Braun: Die rhabdocoeliden Turbellarien Livlands. Dorpat 1885. 
**) Jisté jest, že zde máme co činiti s hojně rozvětveným intercellularním síti- 
vem kanálků, jakěž již Leydig v mnohých pádech, jako v kožním epitelu 
Cyclas, v Malpighických žlázách některých hmyzů atd. zjistil. 



158 

vují nám nukleoly v počtu často dosti různém. Co se týče velikosti 
jader, podotýkám, že v podélné ose měřívají 0*008 až 0*02 mm. Zají- 
mavým úkazem jsou též dutinky v buňkách těchto, jež uvádí nejno- 
věji pouze Braun jakožto světlá místa, aniž by se o výklad pokusil 
(pag. 96 1. c). Při pohledu shora při silném zvětšení spatřiti lze kol 
amoebovitých jader větší menší počet světlých kroužků různé velikosti. 
Při zvedání čoček předmětných mění se však velikost obrysů těch, 
až při nejvyšší poloze spatříme pouze jemný otvůrek, kterýž vzhledem 
ku kroužku nižšímu obyčejně výstředně bývá umístěn. Kůzný tudíž 
průměr na obrazci našem hojně znázorněný vysvětluje se vyšší nebo 
nižší polohou. Ba mnohé jsou navzájem odděleny jen úzkými proto- 
plasmovými pásky; některé splývají až i jsou dvěma buňkám epithe- 
liálním společný. Na průřezu příčném pokožky (obr. 4) viděti lze, že pod 
sploštělými buňkami nalézají se skutečné dutinky jemným kanálkem 
ústící a kol jader hlavně skupené. Kanálky jdou často šikmo, tak že 
jednou dostaneme celistvý obraz dutinky, jindy jen část optického 
průřezu, kdežto shora jeví se jako kroužky nestejné velikosti. 

V každé dutince můžeme si pak představiti ústředí, jež působí 
jako žláza; nebot naplněna jest lesklým, homogenním sekretem. Ježto 
pak každý váček ústí na venek vždy zvláštním vývodem, takž máme 
tu příklad, kde jedna buňka epitheliální funguje analogicky mnoho- 
buněčné žláze. 

Má-li sekret vlastnost lepivou, nelze rozhodnouti, ač jest mi známo, 
podobně jako u Derostoma unipunctatum, že jednotlivá individua při- 
držují se často houževnatě sklíčka objektivního. 

Ježto pak jádra protáhlejší obklopena jsou četnějšími dutinkami 
než laločnatá, není zajisté pochybeno mluviti o jakémsi vzájemném 
vztahu těchto poměrů, jež dosud na žádném druhu zjištěny nebyly. 

Soustava rhabditů. Na přední části těla nalézáme množství 
jemných tyčinek, jichž pásy ve 2 párech sestupují vedle pharyngu 
do okolí pohlavních orgánů, kdež povstávají hroznovité shluky velkých 
buněk, v nichž se rhabdity tvoří (obr. 6.). 

Tvar jest většinou slabě vřeténkovitý, rovný; na obou koncích 
bývají zašpičatělé; délka jich měří od 0*02 — 0*04 mm., ač větší 
různost se vysvětluje poznenáhlým růstem; nejmenší druh obyčejně 
na špičce tělní jest roztroušen. Buňky hruškovité barví se pikro- 
karmínem silně, podobně jádro a protoplasmová vlákna, jimiž pohro- 
madě souvisí — tyčinky však, jakž Braun správně podotýká, ne- 
barví se. 



159 

Původ jich z ektodermu přiznává i Graff, a ježto přichází 
i v parenchymu, vysvětluje úkaz ten sestoupením a pozdějším dislo- 
kováním buněk jednotlivých. 

Jakkoliv není ještě určitě rozřešeno, zdali Schultze-ův *) náhled 
o rhabditech jako o hmatacích tyčinkách jest správným — předce 
rozloha jich v obrysu nervové soustavy a zejména sled jednotlivých 
pásků na větvích nervových do předu z uzliny mozkové vybíhajících 
není jen tak nahodilá. Graff-ovi se sice nepodařilo dokázati spojení 
jednotlivých buněk s větvemi nervovými, ale dobře zachovaný prae- 
parát nervové soustavy ukazuje mi, že spojitosti této vskutku stává 
a tím také i fysiologický výklad jest umožněn (obr. 12. rh). 

K vůli úplnosti zmiňuji se zde ještě, že také jeden zkoumatel 
našeho rodu, Parádí, vyslovil podivný náhled o rhabditech jakožto 
o konečném ústrojí nervovém , při čemž by buňky představovaly 
svaly! Jednoduchý pohled na výkres neb praeparát nás zajisté při- 
vede do pravých mezí. 

Svalstvo tělní. Jak na řezech příčných i podélných stanoviti 
lze, nalézáme pod vrstvou epithelovou vždy jednu vrstvu svalů okruž- 
ných, jež tvoří souvislý prsténec kol těla a téměř stejně (0*01 až 
0*015 mm.) silnou vrstvu svalů podélných skládajících se z více pá- 
sem jemných vlákenek (obr. 4.). Na průřezu podélném objevují se 
okružné svaly jako jediná vrstva jemnostěnných kroužků; kdežto 
podélná vlákénka nedávají dobře znáti rozměr průměru; jsou vůbec 
homogenní a světlolomná, bez jader. 

Umístěním obou vrstev, totiž zevní okružné a vnitřní podélné 
zaraduje se druh tento a jakž z práce Braunovy a Francotte- 
ovy mně jest známo, i celý rod, ba i celá třída Vorticidů k prvému 
modu svalstva tělního, jakž ve velké monografii Graffově jest sta- 
noveno. 

Dutina tělesná (pseudocoel) dá se sledovati u mladých individuí 
(obr. 2.). Tu tvoří úzkou prostoru kol zažívací roury ; avšak na 
zadní části těla se táž rozšiřuje a u mnohých exemplárů jakožto 
světlelomná mléčná skvrna již pouhým okem bývá zřetelná. U star- 
ších tvarů vůbec jest potlačena. Co se týče obsahu, zdá se, že tento 
prostor jest vyplněn čirou tekutinou. 

Pletivo parenchymové skládá se u našeho druhu jednak ze shluků 
spojivových, jemnozrných, pikrokarmínem se nebarvících, v nichž tu 



f ) M. S. Schultze: Beitrage zuv Naturgeschichte der Turbellarien. Greifs- 
wald 1851. 



160 

i tam intensivně zbarvená drobná jádra roztroušena jsou — jednak 
z hojných buněk parenchymových tvaru oválného až hruškovitého se 
zřetelnými kulovitými jádry. Často lze nalézti tu různá stadia dělení 
buněk těchto. Kde vůbec není pletivo parenchymové zatlačeno 
pohlavními orgány, znamenáme, že buňky převládají nad zrnitou 
substancí. 

Zvláštním jeví se pro druh tento poměr svalů příčných, jež 
spojují klenutější hřbetní stranu s břišní více méně plochou. Na 
průřezu příčném (obr. 7.) z okolí pohlavních orgánů neznamenáme 
podobných svalů — kdežto u Derostoma unipunctatum na průřezech 
příčných i podélných ve všech krajinách i polohách neobyčejně hojně 
jsou vyvinuty. Pouze v čile pohyblivé přední a zadní části těla za- 
stoupeny jsou pásky svalů příčných v míře nestejné. 

V parenchymu nalézáme dále zoochlorelly, podmiňující barvitost 
u tvarů dospělých (obr. 1.) a to buď v hojných praméncích neb ku- 
lovitých až elliptických shlucích, jež vůbec při pohledu shora tvoří 
pěknou síťku. 

Zajímavo jest, že shledáváme se tu s dvojím druhem řas těchto : 
oválných neb elliptických (délky 0*007— 0-015 mm., šířky 0*004 až 
0*005 mm.) a malých poloměsíčitých (0004 mm. délky). Prvější 
druh bývá buď skupen v shluky uvedené neb tvoří tetrady veliké, 
kdežto poslednější skládají hlavně četné ony praménky. U všech 
řas jest zřetelné jádro a často nalézti lze jednotlivá stadia postup- 
ného dělení; srpkovité tvary po počtveření jsou uzavřeny zejména 
v jakési homogenní cystě. 

Individua v letě nalezená byla vždy plna zoochlorell, kdežto 
v dubnu a květnu obyčejně ještě bělistvá bývají: mláďata vůbec ne- 
mají zoochlorell. Že pak těchto řas časem přibývá zvláště po vy- 
tvoření pohlavních orgánů, bylo vícekráte pozorováno. Neboť v ná- 
levu, kdež chováni byli jednotliví zástupci Derostoma typhlops bylo 
na dně hojnost bahna s množstvím řas různých druhův. Když pak 
po vzájemném oplození počali tvořiti vajíčka a tato spůsobem později 
popsaným klásti, objevily se brzo jak v atriu a děloze, tak i okol- 
ním parenchymu zoochlorelly tvaru uvedeného. 

Mnohostrannými pohyby a růstem trsů žloutkových zatlačovány 
byly níže, neb dokonce i v trsech uzavírány, jakž viděti jest na 
obr. 7. (z) a 16. 

Pozvolné rozmnožování a postup jich sledován byl velmi často. 
Není tudíž divu, že k úplnému proniknutí všech vrstev parenchymo- 
vých jest třeba delšího času, čímž i hojnější přicházení zelených in- 



161 

dividuí ku konci léta jest vysvětleno. Z uvedených tuto fakt vy- 
svítá, že pojem Zoochlorella jest příliš široký a spíše bude možno 
botanikům řasy tyto ve shodě s druhy vyskytujícími se v nálevu neb 
tůních určovati; zvláště přichází- li více forem pospolu v jednom 
druhu jako tuto. Graff sice ve své monografii přiznává se k theorii 
symbiotické, než v pozdějším sdělení v Zool. Anzeiger z r. 1884 
str. 520. přišel k náhledu opačnému. Jest ovšem jisto, že u různých 
druhů turbellarií zelených řasy ony jsou tak malé, že se v mnohem 
neliší od chlorofyllových zrnéček: za to však u Derostoma typhlops 
jsou poměry tyto příznivé, že všechny pochybnosti se hned vylučují. 
Ostatně náchylnost k symbiose jest všem druhům z rodu Derostoma 
vlastní (viz Derost. galizianum Ose. Schmidt, D. unipunc- 
tatum a balticum dle Brauna), ač nelze říci, závisí-li více na 
poměrech místních, neb na fysiologickém účelu at řas, ať červů sa- 
mých. Nedá se však upříti, že četné ty řasy nalézají v těle živo- 
čišném kromě fysiologických výhod hlavně skutečné ochrany a tudíž 
větší možnosti k zachování svého druhu. 

Co se týče barvitosti červenavé na přední části těla, podo- 
týkám, že vždy jest v stejném stupni u všech individuí zastoupeno, 
což pro druh Derostoma unipunctatum neplatí — neboť mnohdy 
zbarvení ono se neliší od barvitosti ostatního těla. Silný poměr 
zbarvení vyniká zvláště u bělistvých mladších exemplárů, tak že může 
býti při hledání vždy dobrým vodítkem. 

Co se týče povahy pigmentu tohoto, připomínám, že políčka 
jeho mění se často dle polohy červa samého buď splývajíce neb se 
roztékajíce. Proudění jemných zrnéček při tom jest vždy pozoro- 
vatelno. Graff pokládá je za pigmentové kapky, jež bývají uzavřeny 
v buňkách parenchymových. 

Francotte (1. c. pag. 735) naproti tomu dokázal, že to jsou zr- 
néčka haemoglobinu („dans la partie antérieure du corps, colorée 
en rouge, j' ai pu nťassurer par les reactions chimiques, ainsi que 
par F analyse spectrale, que F hemoglobine y existait"). 

Zažívací ústrojí. Otvor ústní nalézá se v přední čtvrtině těla; 
vede do složeného pharyngu, jenž u čeledi Vorticidů jako pharynx 
doliiformis byl stanoven. Jak z průřezu podélného (obr. 9.) jest 
viděti, nalézá se v přední části menší svalnatý okruh s užším prů- 
měrem, čímž povstává nám při pohledu shora štěrbina ústní, již Oer- 
stedt sl Schmidt jako lišnou známku pro rod Derostoma označili. 

Okruh složen jest z velmi hustých radialných vlákének vklíně- 
ných mezi jednotlivá okružná; stahování a roztahování řízeno jest 

Tr. : Mathemuticko-příiodovědeckíí. 1 1 



162 

svazkem svalů jádry opatřených, kteréž od předu na zad sbíhají a na 
svalových vrstvách tělních se inserují (obr. 9. rt). Další stavba 
pharyngu odpovídá poměrům, jakéž udává Graff. Vnitřní epithel 
tvoří dosti mohutnou vrstvu sporými jádry opatřenou a silně bar- 
vivem proniklou; ohraničení způsobeno jest na vnitř jemnou kutiku- 
lární vrstvičkou. Pokračuj eme-li od vnitřní dutiny k zevnějšímu 
kraji pharyngeálnému, shledáme nejprve vrstvu svalů okružných, jež 
na průřezu jeví se jako trubice značného průměru; svaly podélné 
tvoří velmi širokou vrstvu sahající téměř do poloviny celého prů- 
měru pharyngového ; ráz jemných vlákének i tu vyniká. 

Eadiální vlákna svalová vklíňují se mezi okružná, následujíce 
poměrně hustě za sebou a uzavírajíce v části střední hojné žlázy. 
Po nich opět následuje tenká vrstvička svalů okružných, podélných 
a slabý obal zevního epithelu. Připomínám dále, že udání Francot- 
te-ovo o postupu jednotlivých vrstev svalových jest nesprávno — vy- 
kládá totiž (na str. 732), že první vrstvu od vnitřka tvoří podélné, 
pak okružné svaly, podobně jako na zevnější straně pharyngu; na 
obrazci podává však okružnou vrstvu v jejím rozsahu správně, kdežto 
podélnou jakožto řadu jemných teček naznačuje. Ve skutečnosti 
však jeví vlákénka podélná na průřezu příčném největší rozsah za 
okružnou vrstvou ; Francotte kreslí sice mezi radiálními svazky řady 
teček, ale pojímá je jako obyčejné zrnění, kdežto ony právem značí 
průřezy jemných vlákének, jakž na mnoha praeparátech jsem se pře- 
svědčil. 

Ještě spletenější obraz podává nám jeho řez podélný: dolení 
část kreslena jest správně jako vchlípenina, hoření však okraj vy- 
padá jako přilepený s obráceným poměrem vrstev svalových. Těžko 
jest ovšem rozhodnouti, jaké as schéma vchlípování měl autor zmí- 
něný na mysli, ač již Grraff vzhledem k žláznaté povaze zevního 
okraje pharyngu vykládá jeho původ ze svalstva parenchym protká- 
vajícího. Přímou polohu pharyngu udržuje svazek svalů, jež inserují 
se v střední části jeho a probíhají směrem šikmým k místu, kdež 
již uvedené svaly okruhu svalnatého se připojují (obr. 9 mt.). Ježto 
pharynx tento jest vychlípitelným, nalézáme tu ještě na přední straně 
soustavu vytahovačů (pt), v zadní části pak zatahovače (rí), jichž 
úk@l jest patrným. Četná a intensivně zbarvená jádra jsou na vlák- 
nech též znatelná. 

Pod okruhem svalnatým ústí velmi jemné žlázy pharyngeální, 
některé zřetelným jádrem opatřené; tvaru vůbec hruškovitého neb 
oválného. Z obrazce našeho jest zřetelno, že nejsou tak sporé, jak 



163 

tvrdí nionografista německý. Přechod mezi pharyngem a vlastní za- 
žívací dutinou sprostředkován jest úzkou svalnatou částí se zře- 
telnými jádry. Vnitřní epithel pharyngeální pokračuje i v tuto tru- 
bici, tak že není pochybno, že odpovídá oesophageáhiému oddílu jiných 
skupin červů (obr. 9 oes). 

U čeledi Vorticid nalézáme velmi často na přechodu mezi pha- 
ryngeální a střevní částí skupinu žlázek světlolonmých, neb buňky 
epithelové jsou poněkud změněny (což platí i částečně pro Mesosto- 
mida) ; pouze dle udání Graffova má Vortex Milportianus a Derostoma 
salinarum (?) zřetelně zúženou Část oesophageální. 

Zažívací dutina vyložena jest buňkami epithelovými vysokými 
a úzkými poměrně, jež pikrokarmínem se jen slabě barví; jádra 
však zřetelně. Ohraničení jakéhosi oproti parenchymu, jako u Vortex 
viridis se děje blanou peritoneální , tu není. U mnohých buněk 
zvláště bledých jádro chybí ; nestejnou velikost jest si dle Graffa vy- 
světlovati fysiologickými pochody při zažívání. Některé buňky opět 
jeví hrubozrnitosť a obsahují četné konkrementy, čož uvádí se na 
činnost jaternou. Umístění jader bývá hlavně na basi buněk epithe- 
álních. U mladších individuí buňky jsou vysoké a jasné, jakž na 
obr. 2. vidíme. Průřez zažívací dutiny v ose vodorovné jeví se pro- 
táhle elliptický; výšky směrem na zad poznenáhlu ubývá. 

Co se týče exkrečního ústroji u rodu Derostoma, jest mi při- 
pomenouti, že prvé nárysy jednotlivých větví a ústí jich zevnějších 
nalézáme u Schnidta*) (str. 37. 1. c). Kreslí totiž u Derostoma 
unipunctatum uzavřené větve nad pharyngem párovitě; jednu zevnější 
nechává postupovati do zadní části těla a tu se rozvětvovati, druhou 
pak hned za pharyngem. Příčné větve v středu těla od hlavních 
postranních odbíhající ústí ve dvou otvorech nedaleko od sebe vzdá- 
lených, při čemž udává: „die Múndungen sincl constant." — Z na- 
šeho obrazce 10. jest vidno, že se tento dobrý pozorovatel jen málo 
odchýlil od pravého postupu větví exkrečních, byť je uváděl v analogii 
s tracheami! Udání tato opakovali následující všichni pozorovatelé. 

Teprve když Julien Fraipo7it uveřejnil (Archives de Biologie 
1881. II. sv.) své zajímavé studie o poměrech exkreční soustavy 
u cestodů a trematoclů — obrátil často tu uváděný Frcmcotte pozor- 
nost svou turbellariím. Studie jeho obmezila se právě na pozdější 



*) Ose. Sclimidt: Die rhabclocoelen Strudelwurraer (les siissen Wassers. 
Jena 1848. 

11* 



164 

jím popsaný druh Derostoma Benedenii n. sp.*) Jest nám tudíž 
porovnati údaje jeho s našimi a tak znamenáme jen malé odchylky. 
Přiznati ovšem dlužno, že studium poměrů větví exkrečních jest ob- 
tížno pro častou neprůhlednost individuí — ale předce někdy na- 
lezneme velmi příznivých exemplárů, tak že mně jest možno podati 
tu správnější průběh větví hlavních a zejména opraviti údaje, pokud 
se týkají sporných otvorů na venek. Na břišní straně celkem na- 
lézáme tři otvory výústné, totiž jeden v středu přední části tělní nad 
ústním otvorem, jak poprvé udal Francotte, což později Graff i Braun 
popřeli; ostatní dva zhlížené v střední části těla po obou stranách 
roury zažívací. 

Prvý otvor představuje vlastně váček vždy kolmo na stranu 
břišní (obr. 11. a) položený, tak že při pohledu shora vidíme jen 
kruhovitý půdorys (obr. 10.). U Derostoma unipunctatum vidíme 
též shora jen prosvítající rýhu (jakž při svém druhu kreslí také Fran- 
cotté), kdežto se strany tvar váčku porozšířený se jeví (obr. 11. c). 
Při nejsilnějších zvětšeních jest pak malý otvůrek ve váčku vždy po- 
zorovatelný. Braun chtěl ovšem otvůrek i váček viděti na řezech — 
ale na živých exemplárech seznati lze snadno, že by řez musel býti 
veden nejsvrchnější vrstvou pokožky — tak že není divu, že mu 
tento sporný předmět ušel. 

Z váčku vycházející na obě strany (obr. 11. 5, c) kratičká vě- 
tev dělí se v párovité větvičky téměř stejné vlastnosti, z nichž do- 
lejší táhne se v četných kličkách v okolí pharyngu přímo až do zadní 
části těla a opatřena jest po celé délce hojnými a dlouhými bičíky 
(obr. 11. d). Na dolejším konci pojednou značně naduřuje a jako 
podružná, avšak nejsilnější větev postupuje nahoru v značných klič- 
kách, načež v druhé čtvrtině těla obrací se opět níže více méně smě- 
rem příčným, až v polovině těla otvůrkem menším než šířka větví 
obyčejně poněkud naduřených vyúsťuje, (obr. 11. a). Souměrnost 
těchto hlavních větví, jakož i poloha otvůrků jest zcela provedena. 
Vzhledem k poloze těchto otvorů na břišní straně jest mi nepocho- 
pitelným udání Braunovo na str. 97. : „es ist mir gelungen, bei jedem 
Exemplár, das ich in Querschnitte zerlegte, die dorsal gelegene Mún- 
dung der Hauptstámme rechts und links am Kórper mit aller wún- 
schenswerthen Sicherheit zu konstatiren" — jakkoliv na příčném 
průřezu na tab. IV. obr. 26. polohu větví co nejníže na břišní straně 
kreslí. 



: ) P. Francotte : Sur V appareil excréteur des turbellariés rhabdocěles et den- 
drocělcs. Archives de Biologie, tome II. 1881. str. 145—151). 



165 

Od váčku zmíněného postupující hořejší slabší větev postupuje 
do části čelní a na místě, kde u Derostoma unipunctatum se nalé- 
zají pigmentové skvrny oční, obrací se dolů v různých zátočkách, až 
pod pharyngem se štěpí ve dvoje větvičky jemné; jedna z nich jde 
poněkud šikmo do střední čáry tělní a probíhá zcela nazad ve větší 
počet kanálků se rozvětvujíc. Druhá větvička rozvětvuje se též 
v okolí hlavních kliček, načež sledy její se dále ztrácí. V jemných 
větvičkách nalézá se hojně bičíků mihavých, hlavně na mLstech slab- 
šího větvení. 

Kromě této soustavy jaksi hlavních a dobře sledovatelných 
větví nalézáme tu ještě celou síť jemných a také všelisjak anastomo- 
sujících větviček, jež ve svém průběhu se snažil poprvé Francotte 
nakresliti („un réseau a mailles irréguliěrement polygonales") — jak- 
koliv dlužno přiznati, že tato úloha při oné pohyblivosti individuí 
ve své dokonalosti není možná. Avšak tyto kanálky neprobíhají snad 
beze spojení s hlavními větvemi — nýbrž na dvou místech (obr. 10. 
a, b) z každé strany jest dobře znamenati připojení celého komplexu 
větviček buď na předu po laloku čelním a pharyngu se rozbíhajících, 
buď na zadní části — a tak s větvičkami od zmíněných širších větví 
vycházejícími v styk přichází. — 

Co se týče jemné histologické stavby podotýkám, že na řezech 
objevuje se nám stěna větví exkrečních bez zřetelné struktury: („la 
paroi anhyste" Francotte). Tekutina exkreční obsahuje množství zr- 
néček, jichž proudění často pozorovatelno. Srovnáme-li obrazec náš 
s Francotte-ovým, shledáme, že rozloha větví jeví se shodnou; pouze 
nelze připustiti splývání větví hlavních v okolí pharyngu ; autor totiž 
nesnažil se podružné větve dále sledovati a udává toto splývání tam, 
kde zdánlivě stejná šířka mu končí; podobně nesledoval původní 
místa rozvětvování se jemných kanálků, tak že tyto zdají se býti ne- 
spojeny s větvemi hlavními. Shodně s ním uvádím, že větvičky 
jemné nekončí známými brvitými trychtýřky — jak je známe u den- 
drocoel neb Mesostoma Ehrenbergii. 

Všeobecněji podotýkám dále, že dosud není dobře znám ex- 
kreční apparát u rodu Vortex, ač Bchnidt již viděl váček jakýsi 
před otvorem ústním, což by se i s udáním naším shodovalo. Vždyť 
i dle popisu Jensen-ova má prý Jensenia angulata tři otvory exkreční 
v poloze tetéž, jako rod Derostoma. (Oraff str. 104). 

Prozatím potvrzuji, že objevování se otvoru přiústního u rodu 
Vortex jest stálým, takže by u celé čeledi poměry uvedené se staly 
typickými. 



166 ' 

Nervová soustava (obr. 12.) skládá se celkově z dvou velkých 
zauzlin mozkových příčnou kommissurou spojených, z nichž vycházejí 
četné postranní větve poznenáhlu až v jemná vlákénka se drobící. 
Zauzliny umístěny jsou před pharyngem; jádro jich jest podstaty 
vláknité; objato jest množstvím buněk gangliových oválných až bipo- 
lárných se zřetelnými jádry. Tvar zauzlin jest nepravidelně čtyř- 
hranný; pochva (neurilemma) jeví se jako jemná blána ohraničující 
ostře vnitřní okraje zauzlin. Větve nervové z vláken i hojných buněk 
se skládající jdou bud do přední části těla buď na strany; nejdelší 
pak postupují až clo středních částí těla, kdež se dělí na více slab- 
ších větviček opatřujících zejména pohlavní orgány. 

Společný svazek nervů podélných za mozkovými uzlinami roz- 
štěpuje se na vnitřní větve, jež jdou kolem pharyngu a pod ním se 
se spojujíce vytvořují pravý kruh objícnový — a na zevní, jež jdou 
ku stěnám tělním. Obrazec náš sestaven jest dle dvou postupných 
řezů poněkud šikmo vedených od hřbetní ku břišní straně, jakž nám 
vy tečkovaný obrys vnitřní dutiny pharyngeální naznačuje. 

Také na řezech podélných dobře jsem mohl stanoviti šikmý prů- 
běh kruhu kol pharyngu. Na koncích spodní kommissury podjícnové 
vystupuje pak pár z gangliových buněk sestávajících uzlin — čímž se 
nám tato soustava ve značné dokonalosti oproti jiným rodům ukazuje. 

Jak dalece sledovati lze podobné poměry u příbuzných zástupců 
turbellarií, teprve další pozorování rozhodnou. Vejdovský popisuje sice 
u druhů Stenostoma unicolor, ignavum a fasciatum*) tak 
zvané „Vagusganglion" ; než Braun údaj tento na str. 15. popírá. 
(„Die von Vejdovský gezeichneten Vagusganglien sind wohl als ein- 
zellige in den Darm múndende Drůsen zu deuten; sie sind mir ent- 
gangen"). Jinak vůbec odpovídají zjištěné tyto poměry udáním, ja- 
káž známe u Chaetogastridů a Enchytraeidů, **) tak že právem mů- 
žeme mluviti o homologiích v ústrojí nervovém dotčených tříd červů. 
Ostatně uvádím ještě k vůli úplnosti, že kruh jícnový stanoven byl 
posud od Graffa a Sempera u Microstoma line are, od W. A. 
Sillhnana u Microstoma caudatum Leidy.***) 

Co se týče poměrů u druhů Hyporhynchus armatus (Jensen) 
a Acrorhynchus caledonicus (Graff), kdež nalézá se pod uzlinou moz- 



*) Dr. Fr. Vejdovský: Thierische Organismen der Brunnenwásser in Prag. 1882. 
**) Téhož: System und Morphologie der Oligochaeten. Praha 1884. 
***) Wyllis A. Silliman: Beobachtungen iiber die Susswasserturbellarien Nord- 
amerika's. (Zeitschrift fur wiss. Zoologie Bd. 41. 1884.) 



kovou větev příčná mimo spojení s jícnem, jest jisto, že nelze tytéž 
s popisem naším přísně porovnávati. 

Jako smyslové ústrojí uvádí se u všech nepochybných druhů 
zrodu Derostoma pigmentové skvrny oční; u druhu našeho však jich 
nestává a tudíž tento nedostatek jest jednou z hlavních známek syste- 
matických; jakž i pro jméno druhové byla zvolena. Obmezuji se tu 
na poznámku ještě, že mezi mnoha sty exemplárů od Derostoma uni- 
punctatum z uvedené tůně vylovenými každý i mláďata zejména opa- 
třena byla skvrnami očními, kteréž i neozbrojenému oku svou veli- 
kostí jsou často nápadná — za to u zástupců druhu] popisovaného 
však ani nějakých zrnéček pigmentu, z nichž by se snad na zakrnělost 
mohlo souditi, nebylo znamenati. 

Pohlavní ústroje obojetné jako u většiny čeledí rhabdocoelních 
nalézají se za jícnem a umístěny jsou před otvorem pohlavním (u ze- 
leného též druhu Derostoma galizianum Schmidt jsou ústroje za 
otvorem), kterýž jest v druhé čtvrtině těla uprostřed na břišní straně. 

Pohlavní pochva stojí vždy kolmo k otvoru, zevně svalnatá 
vnitř pak vířivým epithelem bývá vyložena; vede do velkého atria, 
jakožto společného prostoru pro ústí samčích i samicích žláz a po- 
mocných ústrojů (obr. 13). Atrium toto rozšiřuje se ve směru šikmém 
poněkud do výše v úzký vak svalnatý, kamž zvláště ústí a vlévá se 
obsah trsů žloutkových. (Obr. 14.) Braun mluví o této části jako od- 
dílu děložním, kdežto na průřezu našem poněkud šikmo vedeným jest 
zachována; děloha vlastní pak vyplněna byla vajíčkem, jehož obrys 
dosud zřetelným. Kdyby to byla děloha jednotná, jest jisto, že oboje 
části účastnily by se na tvorbě vajíčka, tudíž také odpadá homologie 
tohoto „dvouramenného uteru" s dělohou skutečně páro vitou u rodu 
Mesostoma, jak ji uvedený badatel chce stanoviti (str. 98). Vlastní 
děloha (d) považuje se ovšem též za odlišenou část atria prvotného ; 
táhne se obyčejně dolů jako vak hojným okružným i podélným svalstvem, 
opatřený, jehož velká jádra na průřezu v obalu vajíčka vždy lze spa- 
třiti. (Obr. 14.) Ve své morfologické hodnotě určena jest ústím vejco- 
vodu, neboť vaječník neústí snad do atria samého, ale na rozhraní 
mezi dělohou a prodlouženinou jeho. Shodné poměry nalezl jsem 
i u Derostoma unipunctatum. Schmidt kreslí již u posledního druhu 
při ústí vejcovodu delší rouru; polohy vlastní dělohy dobře neviděl, 
proto ji podává v nárysu vytečkovaném. Výkres M. Schultzeho modi- 
fikován jest ovšem při vajíčku přidaném, takže poměry nedají se po- 
rovnati správně. 



168 

Vajecník nalezl jsem vždy jediný, tvaru hruškovitého. V hořejší 
části nalézáme v protoplasmatu volná jádra, níže jsou již buňky ohra- 
ničené a v úkrojcích srovnané. Nejspodnější buňky bývají následkem 
tlaku sploštělé, s jádry velkými a již hrubozrnící. Množení buněk 
děje se na části hoření. Buňka vaječná nejspodnější má prostoplasmu 
hrubozrnitou : jádro kulovité s jasným dvůrkem, v němž výstředně 
leží jadérko. 

Braun se zmiňuje též, že tu lze spatřiti jakousi vrstvu plochých 
jader, jak se u Alloiocoel jeví, než my jsme na živých i na exem- 
plárech praeparovaných podobného zjevu nikdy neviděli. 

Vejcovod obdán jest okružnými svaly s roztroušenými jádry; 
doměrně krátký. Na basi téhož shledati lze v kruzích seřaděné malé 
žlázky s jádry zřetelnými (obr. 15), hrubozrné, jichž úkol mi jest ne- 
znám. Ostatně sem ústí velké shluky žláz větších, mnohdy značně 
dlouhých, jemnozrné povahy při zbarvení karmínovém i s jádry pěkně 
vyznačených. Zachovaly se nám též na řezu podaném (obr. 14) ve 
tvaru i poloze, takže nám zároveň i počátek dělohy určují. 

Ústí vejcovodu do dělohy nalézá se na břišní straně, byť vajecník 
zaujal při pohybech zvířete různou polohu, ba i kdyby na hřbetní 
stranu překloněn byl. Trsy žloutkové táhnou se po obou stranách těla 
v mohutných shlucích, jež jeví značnou laločnatosť, poněvadž množe- 
ním přibývá jich jen v jedné ose (podélné neb šikmé.) Podobně kreslí 
trsy žloutkové Francotte u Derostoma Benedenii. Jen sbližují-li se oba 
pásy v střední čáře těla, splývají tu i tam dohromady, což i na prae- 
paratech někdy se objevuje. — O síťovitosti, jakž kreslí M. Schultze 
trsy u Derostoma unipunctatum nelze tu mluviti. Celková poloha 
trsů jest na straně břišní — avšak vystupují i výše po stranách (obr. 7.). 
Po užití reagencí a zbarvení karmínovém vidíme buňky žloutkové 
obdány jemnou blanou ve hruškovitých až oválných follikulech; in- 
tensivně vynikající jádro nalézá se v dvůrku složeném ze světlelom- 
ných tukových tělísek (obr. 16.). Že tu bývají uzavřeny hojně zoochlo- 
relly (z) bylo již uvedeno. Novotvoření buněk žloutkových děje se 
jako u trsu zárodkového. Jako pomocný orgán při páření působí vak, 
v němž se shromažďují u obojetných turbellarií po vzájemném oplození 
vůbec spermatozoidy ; ústroj tuto funkci přejímající není spojen u rodu 
Derostoma s vaječníkem (obrazec 13., 14., 21. bs). Otázka, zda-li 
tu stává tak zvané receptaculum seminis neb prostě bursa seminalis 
nechána Grafem na základě udání starších pozorovatelů nerozřešenou. 

Jakkoliv již Schmidt a Schultze podávají správný výkres orgánu 
tohoto, z něhož jen na bursu seminalis možno uzavírati, přece nej- 



169 

nověji mluví Braun z počátku o burse seininalis — avšak soudě z řezů, 
zdá se mu, že vak popisovaný spojuje se předce s vaječníkem — 
tak že by opět představoval receptaculum. Francotte kreslí dokonce 
vedle vaječníku podlouhlý vak ústící do atria, avšak ze spodu ústí 
prý tamtéž podvojné receptaculum oválného tvaru, jakž i z jeho obrazce 
jest vidno (1. c.) Z našich obrazců pak možno konečně správně stano- 
viti, že tu stává prostě jen bursa seminalis, jež ústí do atria naproti 
pochvě, čímž se nám poloha tato vzhledem k funkci orgánu vysvětluje. 
Neboť pyjí přenášeny jsou spermatozoidy pouze do této sběrny chá- 
mové; odkudž pak pozvolně se dostávají do prodloužené části atria 
až i do dělohy. 

U Derostoma unipunctatum má bursa seminalis tvar vakovitý 
až hruškovitý ; povahy silně svalnaté ; délky stejné se samčím orgánem 
(obr. 21.) U našeho však druhu nalézáme zřetelný stonek, na němž 
spočívá bursa tvaru ledvinitého až srdčitého. Kromě chámových buněk 
lze v obsahu jejím spatřiti i hojná zrnka sekretu ostřelomného, jakýž 
případně se i v zadní části dělohy objevuje. Svalnatosť mocná ukazuje 
nám, že obsah bývá i násilně vypuzován do dalších prostorů po- 
hlavních. 

Poloha samicích ústrojů i tvar a úkol fysiologický neliší se 
podstatně u všech zástupců rodu Derostoma v této příčině prozkou- 
maných; za to však pro samčí ústroje podává nám Derostoma typhlops 
karakteristické odchylky. 

Buňky chámové tvoří se ve varlatech, jichž obrysy na řezech 
i na živých exemplárech obtížně dají se stanoviti; všeobecně mohu 
konstatovati, že prostírají se po celé straně hřbetní od nervové sou- 
stavy až k zadní části těla, pronikajíce tu pletivem parenchymovým. 
V okolí orgánů plodních na břišní straně lze též na rozlohu jich souditi. 
Na řezu příčném (obr. 7. ch) můžeme stopovati všude mezi pletivem 
parenchymovým i trsy žloutkovými malé buňky (spermocyty) s vý- 
značnými okrouhlými neb spirálnými jádry silně zbarvenými. Zevního 
obalu spojitého nelze spatřiti tak, jak kreslí Schultze při varlatech. 
Dospělé chámy shromažďují se nejprve v hruškovitých podvojných 
vacích, což dává uzavírati i na podvojnost varlat v základě. Vaky 
chámové u jiných druhů neznámé mají velmi hebké stěny barvitosti 
tak bělistvé, že již za živa jasně se odráží, ano i na řezech v původním 
rázu se zachovávají. 

Poměrně krátké chámovody ústí se hřbetní strany do otvoru 
pářícího ústrojí as v střední části umístěného. V oddílu tomto nalé- 
záme množství velkých hrubozrných žláz, jež svými vývody právě kol 



170 

ústí chámovodů seřaděny jsou (obr. 13.). Teprve nad tímto prostorem 
nalézá se vlastní vesicula seminalis, kteráž naplňuje se tedy od zdola 
nahoru. U Derostoma unipunctatum děje se vlévání chámových buněk 
od shora (obr. 21.) 

Srovnáuie-li poměry tyto s rodem Vortex, kdež také před vlastní 
vesiculou seminalis nalézáme oddíl vyplněný zrnitým sekretem (tak 
z v. vesicula granulorum), poznáme ihned, že stává tu jakési homolo- 
gie — neboť žlázy tyto u Derostoma typhlops vyplňující celou dutinu 
netratí se i když vesicula hořejší jest vyprázdněna a nemají tudíž 
hodnoty snad jen dočasné. To platí v stejné míře i pro zástupce 
rodu Vortex. U Derostoma unipunctatum jsou tyto žlázky jen ve 
velmi skrovné míře zastoupeny (obr. 21.). 

Další část pářícího ústrojí tvoří svalnatá pyje, v našem případě 
ozbrojená; což též znakem druhovým. V stavu vy chlípeném (obr. 17.) 
představuje dutý válec opatřený okružným i podélným svalstvem 
s úzkým vnitřním kanálkem. Na povrchu posázena jest kruhy zoubků 
větších menších zpět obrácených. Jednotlivé zoubky (obr. 18.) sklá- 
dají se z jemných rohových vlákének jinak ostře lomných, kteráž 
nebarví se v pikrokarminu ; pouze sežloutnou. Velikost největších 
zoubků na konci pyje obnášívá 0-015 až 0*01 mm.; nejmenší stále se 
obnovující objevují se jako světlolomná ■ zrnéčka na basi pyjové. 

Epitheliální obal jeví na průřezu (obr. 7. a 14.) četná veliká, 
sploštělá jádra. 

Porovnejme nyní tuto pyji s obrazcem 21., jaké odchylky se 
nám zjeví! 

Jest jisto, že přehlédnutí našeho druhu nebylo by možno, kdyby 
již některý pozorovatel jej nalezl, jak v úvodu podotčeno. 

Připojuji ještě, že na podélném průřezu pyje v stavu klidném 
od Derostoma unipunctatum nalézáme pouze svalnaté části se zbarve- 
nými četnými jádry, takže o chitinovém vyzbrojení nelze mluviti a onu 
světlolomnosť Schmidt-ova „Stempel" nutno jen na svalnatý obal 
uvésti. 

Dozralé spermatozoidy jsou též pro svůj tvar zajímavý. 

Skládají se totiž z kopinaté, poměrně velké hlavičky (0*0017 až 
0-002 m) a bičíku též dlouhého (0-02 m). (Viz obr. 19. a, b.) 

Jakmile však přijdou chámy do vody, tu nabubří hlavička a jádro 
z četných jadérek sestávající seřadí se v spirálu s určitými 4 — 5 zá- 
vitky (c). Ježto dosud nebyl okreslen spermatozoid od Derostoma 
unipunctatum, dovoluji si jej připojiti. Hlavička má tvar kulovitý, 
poměrně malá, jádro zřetelné (ď). 



171 

Otázku spermatogenese, jež zajisté pro náš druh nebude bez 
zajímavosti, ponechávám si pro další studium. 

Tvorba vajíčka. Oplození buňky vaječné děje se buď při výstupu 
z vejcovodu neb v děloze — jak udává poloha zmíněných orgánů v. 
Při tom počíná se prodloužené atrium naplňovati žloutkovými buň- 
kami a to rychle a mocně, tak že mnohdy již pouhým okem zname- 
nati lze bílou skvrnu pod pharyngem — jež není ničím jiným, než 
shloučeným žloutkem. Ostatní orgány bývají při tom zatlačeny na 
hřbetní stranu. Děloha vlastní, pokud není ještě naplněna, přesahuje 
tu jako vak úzký (obr. 20. a)). 

V dalším okamžiku ubývá hmoty žloulkové, jež vlastně stala se 
po rozplynutí buněk tekutou, a dutina dělohy počíná se vyplňovati; 
buňka vaječná objevuje se ještě na dolením konci (b). 

Obrys dělohy v dalším stadiu se stává hruškovitým a buňka 
vaječná zatlačena již dovnitř. Zloutku v atriu ubývá, až zbývá jen 
pouze malý pásek; kdežto v děloze již kulovité vajíčko (c). Obsah 
jeho rozdělen jest dále (d) v množství malých koulí, jež na sebe 
tlačíce nabývají tvaru šestiúhelníkového. Když pak orgány pohlavní 
vysvitnou, jest vajíčko uzavřené v bělistvou blánu, jež na hoření části 
není úplně posud spojitá (e). 

Pochod této tvorby sledován jest od 1 I 2 11 hod. dopoledne; 
o 1 / 2 1 odpoledne mělo vajíčko již hotovou jemnou skořápku barvitosti 
žlutavé a o 2. hod. bylo položeno. Totéž individuum po několik dnů 
za sebou vytvořilo vždy o polednách po jednom vajíčku, takže předce, 
během doby jedno individuum značný počet vajíček může položiti. 

U zástupců rodů Vortex a Mesostoma zůstávají vajíčka v obalu 
tělesném i u větším počtu, jež obyčejně při mechanickém tlaku neb 
smrti zvířete dostávají se ven — rozdíl u Derostoma jeví se pouze 
v tom, že vajíčka tvořena jsou jedinečně. 

Velikost vajíčka obnáší 0*2 — 0*28 mm.; skořápka velmi jemná 
z počátku žlutozelená (jak již Schmidt udává), později oranžová; po 
položení hnědne až zčerná. To platí i pro druh Vortex viridis. 

Skořápka povstává ze sekretu ať již žlázami přídatnými neb epi- 
thelem děložním vyloučeného, jenž jest z počátku tekutým, později 
tvrdne a mění barvitost. Vajíčko samo má jednu stranu vypouklejší; 
jinak na průřezu má tvar čočkovitý; poloha v individuu jest vždy 
více méně kolmá až šikmá k břišní straně. 

Když vajíčko mělo tvrdší skořápku oranžovou, pozoroval jsem, 
že posunulo se do zadní části těla, kdež po protržení stěny vystou- 



172 

pilo ven. Nemohu však udati, zdali tento spůsob jest obyčejným 
neb spíše následkem jakéhosi tlaku. 

Položená vajíčka přezimují jako vůbec u většiny rhabdocoel. 

Všeobecný přehled známých druhů z rodu Derostoma Dugěs. 

Na základě popisu tuto podaného sestaviti možno tuto diagnosu : 

Derostoma typhlops Vejdovský: 

Corpus antice paulatim attenuatum, rubellum; postice dilatatum 
skut desectum, lacteo vel sordide subflavo colore: aestate semper zoo- 
chlorellis impletum. Oculi nulli. Spermatozoa accumulantur in duobus 
saccis pyriformibus, qui ex dorsali parte in mediam, glandulosam ve- 
skulám brevibus ductibus transeunt. Penis musculosus aculeis armatus. 

Rod tento zaveden jest do soustavy turbellarií francouzským 
badatelem Duges-em, jenž popsal r. 1831 nový druh Derostoma me- 
galops. Graff naznačil jej jako pochybný, spíše jako odrůdu, Braun 
však jej obnovil, byt ne s patřičnou jistotou. 

Oersted popsal všeobecně rozšířený druh Derostoma unipunctatum, 
o němž další poznámky přidali Ose. Schmidt a Max Schultze. 

Oersted zmiňuje se též o jakémsi Derostoma coecum s tělem 
vzadu tupým a slepým — než z popisu jeho možno souditi také na 
nějaký druh Macrostoma, pročež neuvádím jej ve vztah s druhem 
naším. R. 1859 popsal ve velkém díle L. Schmarda Derostoma leuco- 
coelis a D. elongatum ze sev. a střední Ameriky, Derostoma truncatum 
z Austrálie. Poslední druh jest zajímavý tím, že jeho pyje jest ozbro- 
jena, ale tak zvláštně, že se s poměry popsanými nedá ani porov- 
nati. („Der Penis ist gerade mit einem Widerhaken, an der einen 
Seite harpunenartig, seine Basis halbmondfórinig." — Neue wirbel- 
lose Thiere I. d. 1859, str. 6.) 

Ostatně jest habitus těchto druhů tak zvláštní, že postavení jich 
správně jako pochybné se označuje. Mezi tím popsal Ose. Schmidt 
z okolí Krakova nový zelený druh Derostoma galizianum dosti pod- 
statnými znaky se lišící. 

Nejnověji uvedeno v soustavu Francottem Derostoma Benedenii 
jakož i Braunem pak D. balticum. Uvedené tyto druhy mají vůbec 
skvrny oční. Co se pak týče dále v monografii turbellarií popsaného 
Derostoma salinarum jest jisto, že se z rodu našeho bude museti vy- 
loučiti — neboť kromě rozvětvených trsů žloutkových nemá ničeho 
společného; zvláště pak ukáže-li se, že pharynx plicatus se tu obje- 



E. Sekera Derosloma typhlopsVejd 




E. Sekera: Derostoma typhlopsVejd 














i 



O 



o' 




1.2.5.17.2 F. Seker 



173 



vuje. Graff sice sám pochyboval o jeho ceně a předce bez otázky 
zařadil je v soustavu svou — což k vzhledem popsanému tuto druhu, 
jak již podotčeno, by nesvědčilo o příliš kritickém počínání. 

V Praze v měsíci červnu 1886. 



br. 


1. 


» 


2. 


M 


3. 


3) 


4. 


Ji 


5. 


11 


6. 


» . 


7. 


n 


8. 


n 


9. 


» 


10. 


ri 


11. 


11 


12. 


jí 


13. 



Výklad obrazců. 

Individuum dospělé a zoochlorellami proniklé. 
Individuum mladistvé s dutinou tělesnou. 
Buňky epitheliální s význačnými jádry a dutinkami. 
Průřez příčný integumentu. 
Prostory mezibuněčné ze živého exempláru. 
Buňka rhabditogenní. 

Příčný řez tělem z okolí pohlavních orgánů: atg atrium 
genitale; pe pyje; žit trsy žloutkové; z zoochlorelly ; ch 
buňky chámové udávající polohu varlat. 
Jednotlivé tvary zoochlorell. 

Podélný řez pharyngu doliiformis: oes část oesophageální ; 
rt, rt t zatahovači (retractores), pt vytahovací (protractores), 
mt svaly rovnovážné (mecliatores). 

Soustava větví exkrečních ; a, b místa, kde se připojují větve 
podružné. 

a) ústí větví postranních; b) váček nadústní; c) týž u De- 
rostoma unipunctatum ; d) větvička s mihavými bičíky. 
Soustava nervová; gl uzlina podjícnová; rh buňky rhabdi- 
togenní. 

Pohlavní orgány: p pochva, ag atrium genitale, pe pyje, 
vs žláznatá vesicula seminalis, vch vaky chámové; bs bursa 
seminalis; zl přídatné žlázy; d děloha; vj vaječník; žit la- 
ločnaté trsy žloutkové. 

14. Šikmo podélný řez pohlavními orgány : Žl přídatné žlázy ; 
bv část buněk vaječných, ov obal vajíčka. 

15. Žlázky na spodině vejcovodu. 

16. Část laloku trsů žloutkových s buňkami; z zoochlorelly. 

17. a Vychlípená pyje; b v optickém průřezu. 

18. Zoubky na pyji v poměrné velikosti. 

19. Tvary spermatozoidů (a, b) ; c vodou nabubřelý, d sperma- 
tozoid od Derostoma unipunctatum. 



174 



Obr. 20. Postup tvorby vaječné. 
„ 21. Vychlípená pyje od Derostoma unipunctatum ; chv chámo- 
vody. 



10. 

Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens 

im Jahre 1886. 

Vorgetragen von Prof. Dr. Ladisl. Čelakovský am 28. Januar 1887. 

Zu dem die hauptsachlichsten Resultate der vorjáhrigen botani- 
schen Durchforschung Bohmens enthaltenden Verzeichnisse lieferten 
folgende Herren mehr oder minder bedeutende Beitráge : Bílek (Bk), 
in Schlan (botanisirte in dortiger Gegend), Ciboch Jos, (Ci), Lehramts- 
kandidat (bot. um Písek, auch bei Prag), Conrath Paul (C) (bot. im 
Roblíner Thale bei Prag und bei Mel nik), Čelakovský Ladislav (Čf), 
Stud. der bolím. Universitat (bot. bei Prag und bereiste aul Kosten 
des Durcliíbrschungskomité's die Gegenden von Aussig, Mileschau, Saaz, 
Egergegend, ferner um Tepl, Luditz, Manetín, Plas, Taus, Eisenstein), 
Fiek Emil (Fk), Apotheker in Hirschberg in Schlesien (bot. um Brau- 
nau, Adersbach), Freyn Jos. (Fr) in Prag, P. Háusler Jos. (Hs) in 
Adler-Kostelec (bot. ebendort), Hoffmann Franz (Hfm), Gymnasiallehrer 
in Jungbunzlau, Hora Paul (Ha) (Melnik, Roblíner Thal), Jahn Jaroslav 
(J), Lehramtskandidat (bot. im Elbthal, bei Strašic), Kabát Jos. (K), 
Zuckerfabriksdirektor (bot. um Welwarn, Bilichau, Plas), Kliek Eug., 
Pharmaceut (bot. bei Prag), Kusta Johann, Realschulprofessor in Ra- 
konitz, Lichtneckey* Jos. (L), Schullehrer in Kladno (bot. bei Wegstádtel), 
Plitzka Alfr. (PÍ) (bot. um Melnik), Polák Karl (Prager Elbthal), P. 
Rundensteiner (R) in Neuhaus, Schubert Jos. (Sch), in Aussig (bot. 
ebend.), Topitz Ant. (T), Schulleiter in Kodetschlag (bot. ebend.), Uzel 
Heinr. (TJ) (um Koniggrátz, Jaroměř), Vandas Karl (Smečno, Bohmer- 
wald), Dr. Velenovský Jos. (V), Docent und Assistent an der bóhm. 
Universitat (Elbgebiet, Wittingau), Weidmann Ant. (Wn) (um Lomnic, 
Wittingau, Chlumec), P. Wiesbaur (Wb), Prof. in Mariaschein (theilte 
Pflanzen von Mariaschein, Aussig mit, wie auch die Pflanzen des H. 
Schubert in Aussig), Wildt Albin (Kladno), Wurm Franz (Wm), Prof, 
in Bohm.-Leipa, Zítko Jos. (Z), Lehrer in Chrudim (bot. ebend.). 

Auch eine Dáme, Frau Jelínek- Doubek in Prag, war so giitig, 
mehrere Pflanzen von Wittingau mitzutheilen. 



175 

Allen G-enannten sage ich fůr die der bohmischen Flora durch 
ihre Beobachtungen geleisteten Dienste und mír damit gewáhrte Unter- 
stůtzung besten Dank! 

Die meisten Pílanzen von den hier mitgetheilten Standorten, be- 
sonders die kritischeren, babě ich gesehen und theilweise auch selbst 
bestimmt (Autopsiezeichen!). Ich selbst war leider verhindert, mehr 
als einige gelegentliche Beobachtungen zu machen. 

Erwáhnenswerth sind ferner mehrere , die bohmische Flora 
betreffende oder doch berúhrende Publicationen aus dem vorigen unci 
z. Th. aus dem vorhergehenden Jahre, námlich: 

1. Heinr. Braun. Beitráge zur Kenntniss einiger Arten und 
Formen der Gattung Rosa. (Verhandl. d. k. k. zoolog, bot. Gesell- 
schaft in Wien 1885). 

2. Dr. A. Peter, Ein Beitrag zur Flora des bayerisch-bohmischen 
Waldgebirges. (Ósterr. Bot. Ztschr. 1886. N. 1, 2.) 

3. Dr. L. Celákovský. Utricularia brevicornis sp. n. (Ó. B. Z. 
1886. N. 8.) 

4. Paul Conrath. Floristisches aus Bohinen. (Ó.B. Z. 1886. N. 8.) 

5. J. B. Wiesbaur S. J. Neue Rosen voru ostlichen Erzgebirge. 
(Ó. B. Z. 1886. Nr. 10.) 

6. J. Hanuš, Soustavný přehled a stanoviska rostlin cévnatých 
v okolí Plzně samorostlých a obecně pěstovaných. (Zprávy c. k. česk. 
vyš. reálného gymnasia v Plzni 1885, 1886.) 

7. R.v. Uechtritz. Resultate der Durchforschung der schlesischen 
Phanerogamen im J. 1885 (1886.) 

Von diesen Artikeln hábe ich nur 3. und 4. fůr dieses Verzeich- 
niss benůtzt, auf die ůbrigen sei einfach verwiesen und deren Ver- 
werthung fůr eine zweite Auflage des Prodrom. Fl. Bohm. aufgespart. 
In der Arbeit von Braun werden einige Opiz'sche Rosenformen be- 
sprochen, in der P. Wiesbauťs aber 20 zumeist bohmische Rosen- 
formen. H. P. Wiesbaur war so freundlich, mir die Belege zu seinen 
Standortsangaben fůr das bohm. Museumsherbar einzuschicken, doch 
muss ich das Studium derselben auf eine gelegenere Zeit aufsparen, 
zumal da mein Verzeichniss ohnehin schon recht umfangreich ausge- 
fallen ist. Zu der floristischen Ůbersicht der Flora von Pilsen von 
Hanuš hat mir H. Prof. Zdenko Jahn schriftliche Nachtráge geliefert, 
die ebenfalls fůr spáter reservirt bleiben můssen. Ubrigens ist die 
Pilsener Flora schon anderweitig zumeist bekannt und das Neue ent- 
hált nichts hervorragendes. 



176 

Die UechtritzVhe Publication enthált mehrfache Angaben uber 
neue Riesengebirgspflanzen und deren Standorte, namentlich Epilobien- 
bastarde und Hieracien (H. diaphanum Fr., Uechtritzianum Schneid., 
montanum Schneid.), die mir bisher nicht náher bekannt geworden. 

In der Arbeit von Peter endlich werden als neu fur den Bohmer- 
wald oder selbst fůr die bóhmische oder bayerische Flora angefiihrt : 
Aspidium lobatum Sw., Sparganium simplex Huds. f. fluitans, Juncus 
silvaticus Reich., Viola epipsila Ledeb., Callitriche autumnalis L., 
Mimulus luteus L. ; in den beiden Arberseen wird Myriophyllum spi- 
catum L. steril angegeben. Hievon ist Mimulus bei Deffrnik schon 
bekannt (s. Prodr. Fl. Bóhm. IV. S. 827), das Sparganium aus dem 
Schwarzen See aber ist S. affine Schnitzl. (s. weiter unten), das sterile 
Myriophyllum des Gr. Arbersees, wélches schon Dr. Hansgirg dort 
gefunden und mein Sohn heuer auch reichlich mitgebracht hat, ist 
das von mir zuerst am Lakkasee entdeckte M. alterniflorum DC. Die 
anderen Pflanzen sind allerdings neu fur den Bohmerwald (und zwar 
alle schon auf bayerischer Seite), insoweit sie richtig bestimmt sind; 
Viola epipsila und Callitriche autumnalis wenigstens mochte ich etwas 
bezweifeln (die fraglichen neuen Arten vom Autor zur Ansicht zu er- 
langen, ist mir nicht gelungen), und Uechtritz bezweifelte in seinem 
Briefe an mich auch sehr die Angabe, dass V. epipsila im Riesen- 
gebirge vorkomme. leh glaube, es handelt sich um eine Verwechselung 
mit einer etwas táuschenden Form der V. palustris. (S. Prodr. Fl 
Bohm. p. 475.) 

Im verflossenen Jahre ist wieder eine bedeutende Anzahl neuer 
Arten, Varietáten und Hybriden in Bóhmen entdeckt worden, die ich, 
um sie mehr hervorzuheben und meine Erláuterungen an sie bequemer 
anknúpfen zu konnen, von dem Gros der blossen neuen Standorts- 
angaben altbekannter bohmischer Sippen getrennt hábe und zunách st 
besprechen wercle. Von diesen sind besonders Calamagrostis stricta, 
Poa badensis, Carex chordorrhiza , Orchis angustifolia , Hieracium 
rotundifolium, diversifolium, Utricularia brevicornis, Paeonia peregri- 
na, Ostericum pratense und Lathyrus nissolia als neue spontane Arten 
Bohmens hervorzuheben. Nebstdem wurde zum erstenmal Cel tis occi- 
dentalis im Freien angepflanzt, Cynodon dactylon eingeschleppt und 
Smyrniun perfoliatum verwildert vorgefunden. Aber auch von den 
Angaben im zweiten Abschnitt sind manche von grosserem Interesse, 
insoferne durch sie die Area seltener Arten betráchtlich erweitert wurde. 
Darunter seien zur vorláufigen Orientirung hervorgehoben : Equise- 
tum variegatum von Všetat und Pardubic, Potamogeton densus von 



177 

Adler- Kostelec, Stipa Tirsa von Saaz, Festuca capillata Lamk von 
Lomnic a. Lužn., Carex pediformis von Smečno, C. pendula voní Čer- 
chow (erster Standort in Sudbóhmen), Cladium mariscus von Melnik 
(zweiter bóhm. Standort), Schoenus nigricans X ferrugineus rnit den 
Stammarten, von Mělník, Salix myrtilloides von Wittingau, Thesinni 
ebracteatum von Dříš (zweiter bóhm. Standort), Adenophora liliifolia 
von Jaroměř (erster Standort im Osten), Hieracium bifidum Kit. von 
Kaděn und Klosterle, Taraxacum leptocephalum bei Welwarn, Lactuca 
perennis von Kaděn (westlichster Standort), Scorzonera purpurea von 
Briix, Senecio fluviatilis von der Wotawa bei Písek (erster Standort in 
Sudbóhmen), Orobanche elatior von Jaroměř, Orobanche picridis von 
Prag (bisher nur in der Leitmeritzer Gegend), Salvia silvestris X pra- 
tensis bei Prag, Globularia vulgaris von Bilichau, Thalictrum foetidum 
von Briix (erster Standort ausserhalb der Prager Gegend), Arabis 
auriculata von Prag, Arab. petraea von Prag und Klosterle, Drosera 
longifolia von Melnik, Dianthus caesius von Kaděn (westlichster Stand- 
ort), Linum austriacum von Dux, Astragalus arenarius von Adler- 
Kostelec (óstlichster Standort). 

Bemerkenswerth ist die gróssere Anzahl neuer bóhmischer Hie- 
racium- Arten und Formen aus dem nordwestlichen Landestheile, denen 
besonders mein Sohn eine grosse Aufmerksamkeit gewidmet hat. Von 
diesen hat mein hochgeschátzter Freund Rudolf v. Uechtritz nur noch 
H. candicans, sammt var. Winkleri, und H. murorum var. fistulosum 
gesehen, da ich sie ihm noch vor den grossen Schulferien einsenden 
konnte; bei der Bestimmung der ubrigen konnte ich leider nicht mehr 
seinen bewáhrten und gern gewáhrten Rath einholen, da schon am 
21. Novemb. sein auch von uns bóhmischen Botanikem und besonders 
schmerzlich von mir beklagter Tod seiner erspriesslichen wissenschaft- 
lichen Thátigkeit ein allzu fruhes Ziel gesetzt hat. 

Fur Bbhmen neue spontane Arten, Abarten und Hybride* 

Potamogeton compressus L., bisher fur Bóhmen zweifelhaft ge- 
blieben, wáchst nahé der schlesischen Grenze bei Halbstadt náchst 
Braunau, im obersten Teiche gegen Neusorge, woher ich die Pflanze 
mit Bluthenáhren von H. Fiek erhielt. Ůbrigens auch jenseits der 
Grenze bei Góhlenau in Schlesien (nach Fiek). Die Pflanze von Alt- 
bunzlau (Res. f. 1885) durfte der langen Blátter wegen auch hieher 
gehóren, dagegen hat sich die von Pilsen richtig als P. acutifolius 
major Fieber herausgestellt. Die sterilen Pflanzen sind unsicher zu 

Tř.; Mathematicko-přírodovědecká. \% 



178 



unterscheiden, die Hocker am Grunde der Blátter des P. compressus 
(die ich ůbrigens nicht „schwárzlich" gesehen hábe) finden sich auch 
beim P. acutifolius. 

Agrostis stolonifera L. (Koch) var. /3) major Gaud. (A. gigantea 
Gaud.). Stattlich, bis 3' hoch, Blatter 3 bis fast 4'" breit, grau be- 
reift, Rispe lang, reichbliithig. — Sehr schon am Elbufer bei Alt- 
bunzlau im Gebiisch (Čel. fil.!), auch bei Prag auf der Hetzinsel 
(Opiz!). 

Die var. «) vulgaris ist in allem kleiner, nur 1 — 2' hoch, die 
Blatter nur bei 2'" breit. Die Deckspelze variirt bei a) und /3) ganz 
unbegrannt und mit ganz kurzer Granne (Stachelspitzchen) aus oder 
unter der Spitze. Eine dritte Var. ist y) armata m., mit einer lán- 
geren, kráftigeren, etwas hervorragenden, uber der Mitte der Spelze 
hervorkommenden Granne. Diese sah ich aus dem Herbar Wallroth, 
bei uns ist sie noch nicht beobachtet. 

Calamagrostis Halleriana DC. Im Prodr. Fl. Bohm. IV. S. 711 
hábe ich fur diese Art zum Unterschiede von C. lanceolata Roth die 
Haarbuschel zu beiden Seiten der Blattscheide unterhalb der Spreite 
angegeben. Dieses Merkmal ist jedoch nicht ganz zuverlássig. Es giebt 
námlich eine var. glabrata mit ganz kahlen, der Haarbuschel baren 
Blattscheiden. So bei Petschau auf feuchten torfigen Stellen in Wáldern 
vor dem Koppenstein (Čf !). Variirt aber auch mit durchaus behaarten 
Blattscheiden (var. pilosa), so gefunden bei Strašíc im Dreiróhren- 
Revier auf einer Waldwiese vor dem Berge Koruna (J!). 

Calamagrostis montana DC. Host (C. varia Link) varietates. Ich 
hábe diese Sippe urspriinglich mit C. arundinacea Roth vereinigt, 
glaubte aber spater mehr diagnostische Merkmale gefunden zu haben 
und hábe sie daher in den Nachtrágen (IV. pag. 711) zum Prodr. 
wieder getrennt. Die Haarbuschel an den Blattscheiden der C. arun- 
dinacea fand ich an der C. montana des Erzgebirges nicht vor. Jedoch 
ist dies Merkmal nicht durchgreifend ; an mehreren ausserbohmischen 
Pflanzen sind die Haarbuschel ebenfalls vorhanden und ebenso an einem 
Exempl. der C. montana, welches H. Vandas von Bilichau (Waldwiese 
des hinteren Parallelthals, wo das Thesium rostratum wáchst) mitge- 
bracht hat; bei diesem ist nur die alleroberste Blattscheide kahl. 
Auch die Granne variirt etwas, ist zwar gewohnlich kurz, kaum her- 
vorragend, aber manchmal, und so auch bei dem Bilichauer Exemplár, 
bis um die Halfte lánger als die Deckspelze. Nim variirt aber auch 
bei C. arundinacea die gewohnlich kráftige und lange Granne, wie 
weiter unten angegeben, bedeutend kurzer, so dass sie dann jener 



179 

der langgrannigen Form der C. montana gleich wird. So bleibt zuletzt 
nur die Lange der Haare zur Unterscheidung úbrig, welche bei C. 
montana so lang als die Spelze (nach Angabe mancher Autoren aber 
auch nur halb so lang), bei C. arundinacea aber 4mal kúrzer sind. 
Wirklich etwas zu wenig fůr eine gute Art. 

Calamagrostis stricta P. B. (1812) (Calamagrostis neglecta Trin. 
1824, Fries*), Arundo neglecta Ehrh. Arundo stricta Tinim.). Auf 
den Torfwiesen zwischen Milovic und Vrutic bei Lissa (Jahn) ! Unter- 
scheidet sich von der C. montana und noch mehr von der C. arundi- 
nacea durch eine feine, borstliche, fast gerade Granne, die nur so 
lang oder noch kúrzer ist als ihre Spelze. Die Haare sind fast ebenso 
lang als die Spelze; die Rispe verlángert, schmal, steif, die Spelzen 
kleiner als bei C. montana, die Blátter schmal lineal, viel schmáler 
als bei den beiden anderen, die Blattscheiden kahl. Diese Art ist 
in Norddeutschland bis zur Nieder-Lausitz und Schlesien hier und 
da verbreitet, in Suddeutschland nach Garcke's Flora nur im Westen, 
in Baden und Wtirtemberg; sonst nur in hochnordischen Lándern 
Europas und im mittleren Russland. Fúr ganz Ósterreich-Ungarn ist 
die Art neu. 

Btipa pennata L. var. appendiculata Cel. Spelze und kahler 
Grannenschaft in der Lange und Stárke intermediár zwischen den- 
selben Theilen bei S. Grafiana und S. Joannis, der freie Spelzenrand 
wie bei ersterer bis zur Grannenbasis hinauf behaart, aber beide 
Ránder oben in ein langes, lanzettliches, behaartes Anhángsel endi- 
gend. — Die Rispe wurde von einer Dáme (Frau Kern nach Mitthei- 
lung von Vandas!) auf dem Lámmerberge bei Saaz fúr ein Bou- 
quet gepflúckt, daher fehlt leider der beblátterte Theil ; in den Blúthen 
ist diese Varietát ganz áhnlich der sicilianischen von Lo Jacono, tiber 
die ich in Osterr. Bot. Ztschr. berichtet hábe. 

Zur Charakteristik der S. Tirsa Stev. ist noch folgendes nach- 
zutragen. Der áussere Rand der Spelze ist bis nahé zur Granne 
hinauf behaart, der kahle Grannenschaft hat die beiden Furchen sehr 
schmal, zusammenschliessend und quer gefáltelt; die Húllspelzen in 
eine áusserst lange und feine Spitze ausgezogen. 

Trisetum pratense Pers. variirt betráchtlich in der Behaarung, 
und zwar: 



*) Nicht Flora der Wetterau 1799, wie Nyman citirt, denn die dort vorkom- 
mende Pflanze ist der Beschreibung und dem Zeugnisse von Koch nach 
eine andere, irrig fur Arundo neglecta Ehrh. genommene Art. 

13* 



180 

a) glabratum Aschs. Halme sainint den Knoten kahl, obere 
Blattscheiden gleichfalls, nur die unteren zottig, Spreiten oberseits 
mássig beliaart. 

/3) villosum m. Halme behaart, Knoten růckwárts zottig, Blatt- 
scheiden, auch die oberen, zottig, auch die Spreiten oberseits fast 
zottig, langhaarig. Diese Var. brachte H. Ciboch von Písek (Wiesen 
bei der Ziegelhiitte náchst der Ptáčkovna !) ; ich erinnere mich nicht, 
sie friiher gesehen zu haben, wáhrend a) bei uns verbreitet ist, wenig- 
stens gehóren dazu alle Exempláre des bohmischen Museumsherbars. 

Poa badensis Haenke (P. alpina L. b. collina Neilr.). Auf dem 
Berge bei Grossdorf náchst Korycan zahlreich (Velenovský!). Da 
dieses Gras einerseits in Thuringen, anderseits in Máhren zu Hause 
ist, so kann das Vorkommen im wármeren Bóhmen nicht zu sehr 
uberraschen, vielmehr solíte man die Auffindung weiterer Standorte 
fůr móglich halten. In der That fand sich in einem Opiz'schen Bogen 
mit der Aufschrift „Flora bohemica: Poa compressa L." mit den 
Standortsangaben : 1. St. Annabad, Ackerraine bei Frauenthal, 2. Čá- 
slau auf Mauern — unter P. compressa auch ein Stiick Poa badensis. 
Ob es wirklich aus Bóhmen und von einem dieser, anscheinend wenig 
dafur geeigneten, Standorte herkommt? Im Seznam hat Opiz die P. 
badensis aufgenommen; auf Grund welcher Anhaltspunkte, konnte 
ich nicht ermitteln. 

Man betrachtet neuerer Zeit allgemein die P. badensis als eine 
Var. der Poa alpina, von deren typischen, dem hoheren Gebirge an- 
gehórenden grasgrunen Form sie sich durch kurze, steife, seegrune 
und von starhen Randnerven eingefasste (knorpelig berandete) Blátter 
sehr auífállig unterscheidet. Doch schrieb mir Prof. Hackel, es gebe 
deutliche Ůbergánge zwischen beiden, die man nicht immer mit Sicher- 
heit unterbringen kann. Die Poa badensis ist, auch wenn man sie zur 
Poa alpina rechnet, als sicher nachgewiesene Art fůr Bóhmen neu, 
denn die P. alpina typica wird im Bóhmerwalde doch nur auf baie- 
rischer Seite (Arber: Sendtner, und Lusen: v. Spitzel) angegeben. 
Ůberdies ist mir das Vorkommen auf dem Arber zweifelhaft geworden, 
da ich friiher und heuer auch mein Sohn, beide ganz vergeblich am 
Arbergipfel nach ihr gesucht und nur Poa pratensis dort vorgefunden 
haben. 

Carex chordorrhiza Ehrh. Torfsůmpfe bei St. Veit náchst Wit- 
tingau (Velenovský!). Eigentlich erst jetzt fůr Bóhmen nachgewiesen, 
da der Standort auf der Grossen Iserwiese doch schon in Schlesien, 
wenn auch nahé der Grenze liegt. 



181 

Carex silvatica L. f. gracilis m. Auf der Nemošicer Lehne bei 
Pardubic (Jahn!). 

Diese Form (ob eine konstantere Varietát, weiss ich nicht) ist 
in allen Theilen viel kleiner und feiner als die Normalform, nur 
25 cm hoch, die Blátter schmal (2 mni) und kurz (etwa 7 cm, die 
unteren nur 4 cm lang) , weibl. Áhren nur 2, kurz, annblúthig 
(6bliithig), die untere auf einem wenig lángeren Stiele als sie selbst, 
aufrecht (nicht uberhángend), die Frůchte kleiner als geicohnlich, Mr- 
zer geschnabelt. 

Durch das letztere Merkmal unterschieden von der var. Tom- 
masinii Rchb. (Icon. VIII pag. 19), welche Reichenbach beschreibt 
wie folgt: gracillima, Caricem Mielichhoferi referens, spicis brevio- 
ribus Víj— ~ 3 /V longis et fructibus longius rostratis. Er erhielt sie 
aus Istrien von Tommasini. Eine Abbildung giebt er nicht. Bis auf 
die lánger geschnábelten Fruchtschláuche stimmt die Beschreibung 
mit unserer Pflanze. Der Vergleich mit C. Mielichhoferi Schrank, 
d. i. C. ferruginea Vili., drúckt den Habitus gut aus. Nach Hauss- 
knecht ist die Var. Tommasinii identisch mit der Var. pumila Fiek 
des Tetschner Gebirges, welche ich durch die Giite des Autors be- 
sitze. Diese, speciell die von der Kl. Czantory, ist der f. gracilis 
sehr áhnlich, aber noch niedriger (nur 8—15 cm hoch), die Frucht- 
schlauche sind aber so gross wie bei der Normalform. 

(Siehe auch R. v. Uechtritz in Result. d. Durchf. d. schlesisch. 
Phanerogam. 1885 pag. 22). Die von Freyn im Kaiserwalde bei Póla 
gesammelte und als var. Tommasinii auch ausgegebene Pflanze, auf 
die sich auch Uechtritz 1. c. beruft, ist jedoch von gewohnlicher C. 
silvatica gar nicht verschieden. 

Orchis angustifolia Rchb. Icon. pl. crit. 8 (1831) excl. aut. 
Loisel. Fries Novit. III nec Wimm. et Grab. (O. Traunsteineri Saut. 
in „Flora" 1837, Koch Synops.). Auf einer Sumpfwiese hinter dem 
Teiche Svět bei Wittingau, nicht haufig (Veleno vský!). 

In den langgezogenen, lanzettlichen, dem Stengel in ihrem un- 
teren Theile anliegenden, vom Grund an verschmálerten Bláttern der 
O. incarnata nahestehend, daher von Reichenbach fil. mit dieser ver- 
einigt, jedoch durch eine Reihe von Merkmalen hinreichend Ver- 
schieden, námlich : der Stengel 4 — 5blátterig, das oberste Blatt kaum 
die Basis der Áhre erreichend, die Áhre verlángert, lockerbliiihig, die 
Deckblátter die Blúthen weit iiberragend, die obersten meist noch 
so lang oder lánger als ihre Blúthen, daher schopfartig, die Perigone 
grosser als bei O. incarnata, der Sporn lánger, dick und stumpílich, 



182 

carminroth (nicht fleischfarben) , die Lippe 31appig mit vorgezo- 
genem Mittelzipfel (bei incarnata schwach gelappt), dunkel gespren- 
kelt und mit einer 4eckigen Linie gezeichnet. 

Unsere Pflanze ist z. Th. stattlich, uber 1 Fuss hoch, auch 
reichbluthig (uber 20bluthig), die alpine Form von Kitzbuchel in Tirol 
ist freilich oft arinbliithiger, iiberhaupt kleiner. Der Habitus unserer 
Pflanze erinnert in Folge der grosseren, lockerstehenden schon in- 
tensivgefárbten Bliithen und schmalen Blátter an O. palustris Jacq. 
Nach Dr. Velenovský's Befund an der lebenden Pflanze ist der Stengel 
auch solid wie bei O. maculata (nicht hohl wie bei incarnata), und 
auch Sauter schreibt der O. Traunsteineri einen caulis solidus zu, 
was Keichenbach fil. freilich bezweifelt hat, da es ihm zur O. incar- 
nata nicht passte. O. maculata steht im Ůbrigen durch abstehende, 
langliche Blátter, deren obere kleiner und weit von der Áhre ent- 
fernt, durch Bracteen, die kurzer als die Bluthen, dunnere und kur- 
zere Sporné u. s. w. weiter ab. 

Mit Recht vertheidigt fíaussknecht (in Mittheilung. d. geogr. 
Gesellsch. f. Thuringen Bd. II. H. 3. 4. Bot. Verein f. Gesammt- 
thůringen 1884) das Artenrecht der O. angustifolia, welche gewóhnlich 
nach dem Vorgange von Reichenbach fil. fíir eine Varietát der O. in- 
carnata gehalten wird. Bei uns schliessen sich die beiden Arten 
aus: in der Elbniederung, wo O. incarnata oft in Menge wachsend 
verbreitet ist, kommt die O. angustifolia nicht vor, und umgekehrt 
fehlt dem Suden Bohmens die O. incarnata gánzlich. Im Óster- 
reichischen Staate fand sich die O. angustifolia bisher nur in den 
Alpenlándern Tirol und Salzburg, dann in Ungarn, sonst an mehreren 
Orten Mittel- und Siiddeutschlands und in nordischen Lándern Eu- 
ropas. Den Namen angustifolia Rchb. behalte ich bei, weil er die 
Prioritát hat und ganz bezeichnend ist, wenn auch Reichenbach irrig 
als Autor den Loiseleur citirt hat. 

Crepis páludosa Mónch var. leiocephala Čel. Hullkelch vollkom- 
men kahl, ohne Driisenborsthaare. Die drusige Behaarung gilt all- 
gemein als Speciescharakter, daher die seltsame Var., die sich auch 
sonst nirgends findet, ohne Zweifel neu ist. — So bei Strašíc (Jahn 
1883) ! 

Hieracium collinum Gochn. (Tausch) var. canofloccoswn Čel. 
Eine dem Hier. praealtum incanum Čel. analog behaarte Form. Die 
Blátter sind unterseits dichter sternhaarig, die Inflorescenzaxen und 
Hullen grau sternhaarig-filzig, wie auch die jungen Stengel, dafiir 
mit nur spárlichen zerstreuten feinen Borst- und Drůsenhaaren, auch 



183 

der Stengel nur am Grunde und nur zerstreut borsthaarig. So 
beka Welwarner Heine oberhalb Gross-Bučina (K !). 

Ob diese Varietát mit einer der 26 „Subspecies" des Hier. 
pannonicuui Nág. et Pet. (= collinum Gochn.) zusamrnenfállt oder an 
einer anderen Stelle des riesigen Systems unter anderem Namen vor- 
kommt, kann ich nicht beurtheilen, da mir die „Hieracieu Mittel- 
EuropaV, mit ihren zalillosen Haupt- und Neben- sowie Zwisehen- 
arten, Greges und Subspecies, wie ich willig gestehe, wie ein Buch 
mit sieben Siegeln erscheinen, in dem ich mich nicht zu orientiren 
vermag. 

Hieracium glomeratum Frol. Fries (H. dubium s. astoloniferum 
Tausch ±= H. attenuatum Tausch). Berge um Karlstein (Tausch !). 

Grundblátter linealoblong, in den breiten Blattstiel allmahlich 
verschmálert, blassgriin und etwas ins Graugrůne, getrocknet auch 
ins Gelbliche, besonders unterseits dicht sternhaarig flockig, mit zer- 
streuten kurzen weichen Haaren besetzt. Bliithenstand sehr ungleich- 
ástig trugdoldig. Kopfstiele dicht filzig. Hiillen breit, am Grunde 
gestutzt, bauchig, drusenhaarig, aber spárlich borsthaarig. 

Ich hábe diese Pflanze des Tausch'schen Herb. bohem, fruher 
vernachlássigt, in den letzten Resultaten f. 1885 p. 34 den Schle- 
siern (Fiek) folgend mit H. cymigerum identificirt, mich aber jetzt 
uberzeugt, dass sie mit dem H. glomer. der Fries'schen Hieracio- 
theca sehr gut tibereinstimmt. Mit H. cymigerum Rchb. (H. cymo- 
sum pubescens Lindb. Fries) stimmt sie zwar im Mangel reichli- 
cher Zottenhaare auf den Kopfchen uberein , das eben genannte 
unterscheidet sich aber durch reiner griine, diinnere, in einen lán- 
geren schmalen Blattstiel verschmálerte, nur zerstreut sternhaarige 
Blátter und kleinere schmachtigere Kopfchen, die indess doch noch 
bedeutend grósser sind als die des bei uns verbreiteten, sehr klein- 
kopfigen echten H. cymosum L. (H. poliotrichum Wimm.). Ob das 
H. glomeratum und H. cymigerum fur getrennte Arten anzusehen, 
oder, besonders das zweite, als Rassen oder Subspecies (im gebráueh- 
lichen Sinne) von H. cymosum, wird noch weiter festzustellen sein. 
Nágeli und Peter bezeichnen das H. glomeratum Fr. (von dem sie 
15 „Subspecies" aufstellen) als eine Zwischenart, welche die Typen 
H. cymosum (resp. cymigerum) mit H. pratense verbindet, und welche 
in Skandinavien zweifelsohne nicht, in Schlesien aber, wo sie auch 
gefunden worden, eher als Bastard zu betrachten sei. Unsere 
Karlsteiner Pflanze kann schwerlich ein solcher Bastard sein, schon 
darům nicht, weil H. pratense mir in der Karlsteiner Gegend (Silur- 



184 

kalk) gar nicht bekannt und auch nicht wahrscheinlich ist. Das H. 
glomeratum wird dort noeh weiter zu beobachten sein. 

In der Grosse der Kópfe gleicht dem H. glomeratum das H. 
Vaillantii Tausch, zu dessen Diagnose im Prodr. Fl. Bohm. ich 
noch nachzutragen hábe , dass sein Khizom schnurformige unter- 
irdische beschuppte Ausláufer treibt, was bei typischem H. cymosum 
nie vorkoinmt. Gewundert hat es mich, dass Nágeli und Peter H. 
cymosum /3. Vaillantii Čelak. Prodr. Bohm. zum H. cymigerum citiren, 
H. Vaillantii Tausch aber uber 300 Seiten weiter als Subspecies 
eines H. umbelliferum n. sp. („Zwischenart" zwischen H. cymosum 
und ihrem magyaricum d. i. H. praealtum var. Bauhini), *) freilich 
ohne ein Originál Tausch's gesehen zu haben, auffuhren, wáhrend 
ich mich doch mit der var. Vaillantii gerade auf das Originalexemplar 
von Tausch (mit! bei Prag) bezogen hábe, und somit gewiss nicht H. 
cymigerum Rchb. meinen konnte. 

Bei Manětín sammelte mein Sohn eine schone Form aus der 
Cymosum - Verwandschaft , in einem bliihenden Spátlingsexemplar 
(August), sehr dicht sternhaarig auf Stengel und Blattunterseite, je- 
doch mit kleinen Kopfen wie beim cymosum und ziemlich lang- und 
reichbehaarten Hullen. Diese wird zur Bliithezeit weiter zu be- 
obachten sein, wie auch eine andere nicht bliihende Form von dort 
mit einer Rosette aus eiformigen, fast sitzenden und starkborstigen 
Blattern. 

Hieracium candicans Tausch. Ursprunglich hat Tausch (wie er 
selbst angiebt, imHortus Canalius)**) zwei verwandte Arten, H. Schmidtii 
und H. candicans getrennt unterschieden, welche er spáter in „Flora" 
1828 I Ergánzungsbl. 65 wieder vereinigte, indem er das H. candi- 
cans als var. € hirsutum des H. Schmidtii hinstellte, mit der Dia- 
gnose: „foliis utrinque hirsutis candicantibus," wáhrend er den ůbri- 
gen Varietáten des H. Schmidtii der Artdiagnose gemáss nur am 
Rande starr gewimperte Blátter zuschrieb. Die neueren Hieraciologen 
und Floristen kennen nur das H. Schmidtii (oder H. pallidum Bivona, 
wie es Fries genannt hat), das H. candicans ist ihnen (den Verfasser 
des Prodr. Fl. Bohm. nicht ausgenommen) unbekannt oder unklar 



*) Die Methode, altbekannten Arten oder Rassen neue Namen zu geben 
(wie umbelliferum, magyaricum, pannonicum) und die alten Namen zu 
„Greges" und Subspecies" zu degradiren, halte ich fur ganz unberechtigt. 
**) Von diesem Werke erschien nur die erste Decade, in welcher kein Hiera- 
cium vorkommt ; es ist also anzunehmen, dass Tausch eine erst vorbereitete, 
aber dann nicht edirte Fortsetzung citirt hat. 



185 

geblieben. Nur Fries behauptete in der Epicrisis, das H. pallidura 
Biv. (= H. Sternbergii Frol., Schmidtii Wimmer, Koch) sei das ur- 
sprůngliche H. candicans desTausch; das „H. Schniidtii Tausch pri- 
mitivům" sei eher =zH. lasiophyllum Koch, was ich im Prodr. Fl. 
Bohm. entschieden bestreiten musste. In den letzten zwei Jahren 
hábe ich jedoch, durch verschiedene Umstánde aufmerksam gemacht, 
die Sache weiter verfolgt und gefunden, dass das H. Schmidtii der 
Prager Fíora und jenes auf den Basaltbergen Nordwestbohmens ver- 
breitete H. Schmidtii (welches letzter Zeit mein Sohn vielfach und 
schón gesammelt hatte) wirklich betrachtlich verschieden sind, so 
dass ihnen der Kang gesonderter Arten kaum bestritten werden kann, 
und dass die Prager Pflanze nach Ausweis des edirten Herbar. bohem, 
als auch des im Prager Botan. Garten auíbewahrten Privatherbars 
von Tausch, sowie nach der Diagnose eben das H. candicans Tausch ist. 

Das urspriingliche H. Schmidtii Tausch besitzt in der Regel 
diinnere, membrán- oder vielmehr papierartige, nur selten etwas dick- 
lichere, beiderseits sehr glatte, hellgraugrune Blátter, die am Rande 
und náchst demselben mit langen steifen Borstenwimpern besetzt, sonst 
aber oberseits meist kahl sind, seltener auch einzeln auf der Fláche, 
zumal gegen den Rand zu áhnliche Borsten tragen; der Mittelnerv 
unterseits mit ebenfalls langen, aber feineren und nicht sehr dichten 
Borsten oder Zotten. Die lángliche oder eilángliche, spitze Blattspreite 
verlauft allmáhlich verschmálert oder zugeschweift in den meist lán- 
geren und schmal geflugelten, auch locker langbehaarten Blattstiel. 
Stengel am Grunde zerstreut borsthaarig, sonst fast kahl, oberwárts 
sammt Kopfstielen und HiiHkelchen meist reichlich driisenhaarig. 

Das Hier. candicans Tausch unterscheidet sich von diesem echten 
H. Schmidtii durch derbere, fast lederartige, in einen kurzeren und 
breiter geflugelten Blattstiel verchmálerte oder zugeschweifte Blátter 
von schwácherer Glaucescenz. Die Blattoberseite ist mehr gesáttigt 
oder etwas triibgrun, die Unterseite manchmal nur schwach, oft aber 
auffállig weisslich bláulichgriin. Die Behaarung der Blátter ist eine 
weit reichlichere, die ganze Oberseite und der Rand mit kurzeren 
aber dichteren Borsthaaren besetzt. Die Blattstiele sind dicht und lang 
weisszottig, auch der Mittelnerv unterseits trágt weichere und dichtere 
Zottenhaare als beim H. Schmidtii. Der Stengel ist im unteren Theile, 
ófter auch bis hoch hinauf feinzottig. Die Drusenbekleidung auf Kopf- 
stielen und Hiillen ist im allgemeinen spárlicher, die Driisenhaare 
sehr fein und kurz, dagegen die lángeren Borsthaare zwischen ihnen 
und dem Sterníilz reichlicher. Die Hullblátter haben eine lángere und 



186 

ani Ende etwas háutige Spitze, wáhrend sie beim H. Schmidtii kůrzer 
zugespitzt und bis in die Spitze ziemlich krautig und grtin sind. Die 
Ligulae sind kahl, beim Schmidtii oft etwas gewimpert, doch ist dieses 
Merkmal nicht ganz konstant, und darům minder wichtig. 

Durch die weissen Zottenhaare am Blattstiel und die weisslich- 
grůne Unterseite der Blátter verdient dies Hieracium den Beinamen 
candicans wohl. 

Fries hat die Verschiedenheit des H. candicans und H. Schmidtii 
wohl bemerkt, aber durch irgend ein Versehen die Namen des Tausch 
und die zugehorigen Begriffe geradezu verwechselt. Denn nicht 
Schmidtii sondern candicans Tausch besitzt jene Eigenschaften, durch 
die es sich dem H. lasiophyllum Koch mehr náhert; doch ist es keines- 
wegs mit diesem identisch, welches breitere, mehr stumpfliche, ober- 
seits stark graugriine und fettglánzende Blátter, reichdriisige Kopf- 
stiele und Húllen besitzt, welche letzteren iiberdies kleiner und am 
Grunde weniger bauchig sind. 

Die Verschiedenheit des H. candicans hat auch Uechtritz im 
vorigen Jahre, nachdem ich ihm von beiden Arten gut práparirte 
Exempláre nebst meinen Bemerkungen zugeschickt hatte, brieflich 
anerkannt. 

Hieracium candicans und Schmidtii haben bei uns jedeš eine 
eigene Verbreitung. Das letztere ist auf den Basaltkuppen des bóh- 
mischen Mittelgebirges, westlich bis weit in das Egerthal, verbreitet. 
Der Prager Gegend fehlt es, soviel mir bekannt, gánzlich, findet sich 
aber sudlicher sporadisch nahé der Moldau und Beraun (Klingenberg, 
Skrej, Lejsek bei Hořovic). Auch im Riesengebirge ist nur echtes 
H. Schmidtii (=: H. Sternbergii Frolich). 

Dagegen fehlt das H. candicans fast gánzlich dem Basaltgebiet 
(nur an 2 Orten ist es in abweichenden Formen dort gefunden). In 
der Prager Umgegend, wo das wahre H. Schmidtii fehlt, auf Schiefern 
und Quarcit besonders im Moldauthal ist es háufig, sporadisch ist es 
durch das Moldau- und Beraunthal bis gegen Písek und uber Piirglitz 
hinaus gedrungen. Das Vorkommen ausserhalb Bóhmens ist noch 
wenig bekannt : in Máhren scheint es nach einer Bemerkung Oborny's, 
wenn ich diese richtig deute, an der Thaja vorzukommen, in Schlesien 
wáchst es nach Mittheilung von Uechtritz vielleicht am Stonsdorfer 
Prudelberge; aus desselben Herbar sah ich es von einem mir nicht 
mehr erinnerlichen Standorte des westlicheren Deutschlands. Das H. 
vulcanicum Griseb. ans dem Rhongebirge scheint als kleine einfache 
Form hierher zu gehoren. 



187 

Sowohl H. candicans als auch H. Schmidtii treten bei uns in 
verschiedenen, z. Th. sehr charakteristichen Formen auf, von denen 
folgende die wichtigsten sind. 

H. candicans Tausch a) genuinum. Blátter dicklich, lánglich bis 
lánglich-lanzettlich, meist spitz, zum Grunde verschniálert, ani Rande 
und der Oberseite mit steiferen Borsthaaren. — Neue Fundorte dieser 
verbreitetsten Form sind : Felsen bei Liboc náchst Prag (Wt) ! Felsen 
des linken Wotawa-Ufers unterhalb Borešnic bei Písek, mit Lilium 
martagon (Ciboch)! 

j3) subovatum Čel. f. Blátter dicklich, oval bis lánglich, theilweise 
stumpf, am Grunde gerundet, ofter fast herzforniig und grober ge- 
záhnt, Borsthaare wie bei a). — Auf Basaltfelsen des Doubravicer 
Berges bei Manětín, zahlreich (Čf)! 

y) Winhleri Čel. (H. Winkleri Čel. Anal. Květ. 2 vyd. p. 150). 
Blátter von Gestalt derer von /?), aber am Grunde oft noch grober, 
fast lappig-gezáhnt, sonst aber nur schwach geschweift gezáhnelt, dabei 
weich und diinn, oberseits gesáttigt lebhaft griin, unterseits weisslich 
lauchgriín, mit sehr feinen, dunnen, weissschimmernden Borsthaaren, 
Blattrand und Blattstiele sehr dicht, besetzt. Wáhrend bei dem a) und 
0) eine Neigung zur Bildung zweier und selbst mehrerer Stengelblátter 
besteht (wie auch beim Schmidtii), so hat y) hochstens nur ein, dafur 
oft recht grosses und meist in einen breiten langen Blattstiel zu- 
sammengezogenes Stengelblatt oder ist blattlos. Inflorescenz meist nur 
2— Skopfig, die Hullschuppen in eine besonders feinháutige Spitze 
ausgezogen, die sich, wie ich bei der Sperlingsteiner Pflanze sah, nach 
dem Verbliihen umrollt. 

Diese Varietát hat einen so ausgezeichneten Habitus, dass ich 
sie, bevor ich fi) gesehen, fur eine eigene Art zu halten geneigt war, 
worin mir R. v. Uechtritz beistimmte, doch geht sie bestimmt in /3), 
und dieses wieder in a) uber. Sie sieht in der Blattform dem H. 
lasiophyllum Koch vom Karst besonders áhnlich und ist ohne Zweifel 
dieselbe Pflanze, welche Winkler in der Gegend des Sperlingsteins 
gefunden und geradezu fur H. lasiophyllum gehalten hat (s. Aug. 
Reuss, Botan. Skizze der Gegend zwischen Komotau, Saaz, Raudnitz 
und Tetschen 1867 p. 62), daher ich sie nach ihm genannt hábe. 
Ich fand sie zuerst 1864 auf den obersten Basaltfelsen des Sperling- 
steins zwischen Tetschen und Aussig, in ihrer verbliihten Herbstform, 
heuer brachte sie mein Sohn auf mein Geheiss schon entwickelt von 
eben dort mit, und fand sie spáter auch bei Plas siidlich im Thale 
der Střela am Waldrande, zwischen Schiefergestein. 



188 

E. Schmidtii Tausch (s. str.) variirt: «) genuinum. Blátter alle 
lánglich bis lánglich-lanzettlich, zum Grunde verschmálert, borstig- 
gewimpert, oberseits kahl. Stengel iiber der Grundblattrosette blattlos 
oder lblátterig. 

§>) multisetum Čel. f. Blátter auch oberseits borstig, in einen 
kiirzeren, breiteren Blattstiel verschraálert. Die Borsten der Oberseite 
sind viel starrer, lánger, aber mehr entfernt als beim candicans, 
gelblich. — So auf Basalt am Schwarzberg bei Klosterle (Čf)! 

y) subovatum Čel. f. Blátter breiter, die unteren eiformig, am 
Grunde gerundet, sonst wie bei a). — So bei Kaděn gegeniiber 
Sosau (Čf)! 

ó) inciso-dentatnm Čel. (Ó. transiens Čel. Prodr. p. 201). Blátter 
am Grunde gross- bis eingeschnitten-gezáhnt, mit oft auf den Blatt- 
stiel herabreichenden, horizontál abstehenden Záhnen, auch weicher, 
feiner borstbaarig. (Ůbrigens variirt auch sonst H. Schmidtii mit 
derberen und feineren Borsten.) Diese schóne Varietát fand ich vor 
Jahren auf dem Wostray bei Mileschau und liess sie heuer vom Sohn 
in Mehrzahl wieder sammeln. Den Namen transiens, den ich ihr im 
Prodromus gab, hábe ich als minder passend wieder aufgegeben. 

e) foltosum Tausch p. p. Stengel 2 — 4bláttrig, Blátter steifborstig 
wie bei a). — Diese Varietát ist selten, was schon daraus hervor- 
geht, dass dem H. Schmidtii in den Floren meistens 0—1 Stengel- 
blatt zugeschrieben wird. Ich sammelte sie nur am Bořen bei Bilín, 
woher schon Tausch die Pflanzen fiir sein Herb. boh. geholt hatte, 
Velenovský auf Felsen der Moldau und Otava bei Klingenberg (Prodr. 
Fl. Boh. IV. p. 792, ohne náhere Bezeichnung der Var.). 

1) crinigerum Fr. Epicrisis p. p. Stengel 2 — 4bláttrig, Blátter 
eilánglich bis lánglich-lanzettlich, ziemlich dtinn und weich, blass 
graugrunlich, fein und weich borstig gewimpert, oberseits kahl oder 
ziemlich kahl; die unteren stengelstándigen mit dichten, langen, wei- 
cheren Zottenhaaren am Blattstiel, die auch darunter eine Strecke 
lang am Stengelglied nach abwárts gerichtet sich finden. Kopfstiele 
und Hiillen mit spárlichen Driisenhaaren. 

Im Waldhau am Berge bei Němčic náchst Blatná (Velen.)! (Pr. 
Fl. Bóhm. p. 792). 

Fries beschreibt seine Var. oder Rasse crinigerum mit den 
Worten: glauco-virens, pilis mollioribus, involucro eglanduloso-piloso. 
Interdum elongatur, 2— 3folium. Haec mul tis locis vulgatior forma, 
ut videtur nemoralis. H. pallescens vulgo. Diese Worte passen gut 
zu der eigenthumlichen Varietát von Němčic (bis auf das involucrum 



189 

eglandulosum, welches wahrscheinlich, wie auch sonst nianchmal bei 
Fries tibertrieben ist), daher ich die Fries'sche Benennung acceptire. 
Ich zweifle auch nicht, dass dies das H. pallescens des Wimmer in 
Fl. v. Schles. 3. Aufl. ist, so wie er es beschreibt und da er es als 
Varietát mit H. Schmidtii vereinigte. In der That komnit diese Var. 
dem H. pallescens W. K. aus der Zips sehr nahé, letzteres unter- 
scheidet sich nur noch durch kúrzere "Wimpern der Blátter, ebenfalls 
kurzhaarige Blattstiele, fast ganz driisenlose, filzige Kópfe und Kopf- 
stiele, bráunliche Griffel und feiner zugespitzte Hullblátter. Jeden- 
falls steht aber das H. pallescens dem H, Schmidtii nahé, hat z. B. 
auch dessen Kópfe, so dass ich es nicht naturgemáss finde, wenn 
H. pallescens, wie bei Fries, zu einer anderen Gruppe (zu den Vul- 
gatis) als Schmidtii (zu den Oreadeis) gestellt wird, bloss wegen der 
Griffelfarbe oder wegen der weicheren Borsthaare. 

Fiir die Botaniker Thůringens sei hierbei bemerkt, dass Wall- 
roth das typische H. pallescens W. K. in Thiiringen (am Kohnstein) 
gesammelt hat. Fries hat das betreffende Exemplár gesehen, die 
(schon von Wallroth gemachte) Bestimmung als pallescens auch gelten 
gelassen, aber der Standortsangabe wahrscheinlich nicht getraut, cla 
er Thiiringen in der Epicrisis nur mit Fragezeichen auffiihrt. 

Die Var. erinigerum kommt zweifelsohne auch im sog. bohm. 
Mittelgebirge vor; denn im bohm. Museum liegt unter var. foliosum 
Tausch vom Biliner Bořen neben einem Stengel der vorigen Var. e. 
auch ein zweites Exemplár, welches in den wesentlichen Merkmalen 
mit der Pflanze von Němčic iibereinstimmt ; und im Herbar des Prager 
Botan. Gartens befinden sich unvollstandige, schwarz getroeknete und 
zerfressene Exempl. der var. foliosum Tausch, die, soweit die schlechte 
Erhaltung die Beurtheilung zulásst , zur var. erinigerum gehoren 
durften. Der beiliegende Zettel enthált die Standortsangaben : Don- 
nersberg (Mileschauer), Goltsch ; ein anderer mit Bleistift geschriebe- 
ner Zettel giebt sogar die Scharka bei Prag an, was weniger glaub- 
wiirdig erscheint, da um Prag sonst nur H. candicans, nirgends aber 
echtes H. Schmidtii constatirt ist. 

Hieracium rotundifolium Čel. fil.*) Grundblátter papierartig, hell 
graugrún, unterseits sehr blass, oberseits kahl oder gegen die Spitze 
sehr zerstreut schwachborstig, am Rande von langen feinen Borsť- 



*) Uber diese Art und einige andere neu aufgestellte Formen hat der Entdecker 
derselben in der Sitzung der Gesellsch. vom 14. Januar d. J. vorgetragen 
(s. Sitzungsber. dieses Datums). 



190 

haaren dicht gewimpert, unterseits zerstreut langhaarig, am Blattstiel 
bald locker bald dichter zottig, rundlich oder rundlich eifórinig, wenig 
lánger als breit, zunieist sehr stumpf, kleindríisig bespitzt, am Grunde 
mit gerundeter Ausbuchtung keilformig in den Blattstiel herablaufend, 
am Kande nur geschweift und entfernt drusig-bezáhnelt, selbst am 
Grunde hóchstens nur kurzgezáhnt. Stengel blattlos oder mit ganz 
kleinem schmalen liochblattartigen Bláttchen, am Grunde zerstreut 
langhaarig, oben mit sehr feinen Drusenhaaren. Húllen am Grunde 
bauchig, mittelgross, Hiillblátter lang und fein zugespitzt, sammt den 
Kopfstielen sternflockig und fein hell-driisenhaarig. Corollen goldgelb, 
Griífel gelb. 

Am Basaltberge Chlum bei Manětín auf der sudwestlichen Seite 
iiber dem Dorfe Oujezd, im Gestein (c. 640 m.), zahlreich und con- 
stant, Mitte August schon verbliiht; nur H. murorum sonst in der 
Náhe (Čel. f.) ! 

Eine sehr schone Art, náchst verwandt dem H. graniticum Sch. 
bip. und gleich diesem an der Grenze zwischen den Oreadeis und 
Vulgatis stehend, durch die meist grossen, schon geformten und ein 
helles frisches liebliches Graugriin zeigenden Blátter ausgezeichnet. 
H. graniticum unterscheidet sich: seine Blátter oval bis lánglich, 
spitz, oft am ganzen Umfang oder in der unteren Hálfte grob, am 
Grunde oft selbst eingeschnitten gezáhnt, daselbst gestutzt und ófter 
herzformig, die Behaarung selbst bei var. medium Uechtr. steifer, und 
auf der Oberseite wenigstens der innersten Blátter, bei var. multise- 
tum auch der ubrigen, sind steife Borsten vorhanden. 

Hieracium diversifolium Čel. n. sp. Stengel c. 30 cm. hoch, 
ziemlich kahl, nur im unteren Theile sehr zerstreut langhaarig, von 
der Mitte an zerstreut, oben sammt Kopfstielen dichter feindriisen- 
haarig, oben auch mássig sternflockig, lbláttrig oder blattlos, oben 
gegabelt 2 — 4kopfig. Blátter etwas steif papierartig, graugriin, ge- 
wimpert, oberseits kahl, unterseits am Hauptnerv und am Blattstiel 
mássig-langhaarig, die grundstándigen ziemlich langgestielt, mit zum 
Grunde verbreitertem und gerótheten Blattstiel; das áusserste klein, 
herzformig-rundlich, die folgenden oval bis lánglich, stumpflich, be- 
spitzt, am Grunde gestutzt, die innersten zum Grunde herablaufend 
verschmálert, zur Basis kurz gezáhnt mit fein zugespitzten Záhnen, 
das oberste oder das in den Blattstiel keilformig verschmálerte Stángel- 
blatt, wenn vorhanden, in eine sehr lange pfriemliche Spitze ausge- 
zogen. Hullen am Grunde bauchig, Hiillblátter langhaarig und in der 



191 

Mittellinie driisenhaarig, spárlich sternflockig, lang und fein zuge- 
spitzt. Corollen goldgelb, kahl. Griffel gelb. 

Am Marienberge bei Aussig (Schubert, ^ H. Schmidtii) ! Juni 
1885, 

Diese eigenthuinliche Art, ausgezeichnet durch die verschieden 
gestalteten Blátter und zunial das langzugespitzte oberste Blatt, 
schwankt zwischen den Oreadeis und Vulgatis des Fries, ersteren 
durch die gelben Griffel, bauchigen Hullen und die graugrúnen Blátter, 
letzteren durch nicht borstliche Behaarung sich anreihend. Von H. 
Schmidtii, wofur es der Entdecker, wohl wegen der graugrúnen 
Farbe hielt, ist es weit verschieden. Dagegen ist das im Herb. europ. 
von Baenitz von Hugeln bei Noiraigne im Neuenburger Jura (leg. 
Dr. Lerch 1876!) ausgegebene „H. cinerascens" unserem so áhnlich, 
dass ich es fór eine Form derselben Art halten muss. Es hat nur 
reichlichere lángere Drúsen und mehr Sternhaarbekleidung auf den 
Kopfstielen, sowie etwas steifere Behaarung, auch fehlt an den drei 
Exempl. , die ich sah , das áusserste rundlich-herzformige kleine 
Grundblatt. Diese Baenitz'sche Pflanze hat Arvet-Touvet im Herb. 
Freyn fur H. praecox v. cinerascens Arv. (=H. cinerascens Fries 
nec Gr. Godr.) bestimmt. Dem kann ich in doppelter Hinsicht nicht 
beitreten. Einmal ist das H. cinerascens Fr. exsicc. n. 76!, welches 
ich aus dem Herbar von Uechtritz sah, ganz identisch mit dem schle- 
sischen und bohmischen H. cinerascens und, wie Uechtritz richtig er- 
kannte, nur eine borsthaarige, mehr graugrune Var. des H. muro- 
rum, weit verschieden von der Baenitz'schen Pflanze. Aber auch das 
H. praecox Schulz bip. (von Deidesheim, ab ipso !) ist weit verschie- 
den, sowohl in den Bláttern als in den Kopfen, sehr verwandt dem 
H. murorum, wohin es auch Fries stellte, und zu welchem das H. di- 
versifolium nimmermehr gehort. 

Hieracium murorum L. var. fistulosum Cel. f. Grundblátter zahl- 
reich, weich, ziemlich diinn, hellgrůn, oval bis eilanzettlich, am Grunde 
meist eingeschnitten gezáhnt, die inneren lang zugespitzt, oberseits 
ziemlich kahl. Stengel kráftig, dicklich, hohl, zerbrechlich, oben sammt 
Kopfstielen weiss sternfilzig. Kronen dottergelb, fast orangegelb. 

Grasiger Waldhau unter dem Zinkenstein (Čel. íil.)! 

Wegen des hohlen briichigen Stengels und der eingeschnitten 
gezáhnten Blátter hielt ich diese Form zuerst fůr eine Form des H. 
fragile Jord. und erhielt diese Bestimmung von Uechtritz bestátigt. 
Trotz dieser Autoritát kann ich in der Zinkensteiner Pflanze jetzt nach 
genauerem Vergleich mit dem máhrischen fragile von Oborny und 



192 



nach den Beschreibungen doch nichts anderes als eine vom H. fragile 
verschiedene Varietát des H. murorum erblicken. Die máhrische, von 
Uechtritz fiir H. fragile bestimmte Pflanze unterscheidet sich nánilich 
durch hellgrůn glaucescente und diese Fárbung auch gut getrocknet 
erhaltende, dabei breitere, ovále Blátter, eine meist armkopfige Trug- 
dolde mit grósseren Kopfchen und licht goldgelbe Blumen. Bei un- 
serer var. fistulosum sind die kleinen, zahlreichen Kópfe und dunklen 
Griffel ganz die von murorum, und die Blátter, zwar hellgriin aber 
nicht glaucescent, dunkeln auch bei sorgfáltigem Trocknen nach. Die 
Griffelfarbe des H. fragile wird von Fries und Oborny gelb, von Gre- 
nier aber bráunlich (fulvus) angegeben. In der That sind die Griffel 
der Oborny^chen Pflanzen nicht gelb, sondern dunkelfarbig. Ob H. 
fragile eine gute Art ist, erscheint mir nach allem fraglich, und ich 
vermuthe, dass auch bei typischem H. murorum der Stengel bisweilen 
hohl wird. 

Achillea millefolium L. var. ochroleuca (A. ochroleuca Willd. sec. 
Koch, nec Ehrh. nec W. Kit.). Strahlblumen blassgelb. So bei Wit- 
tingau náchst der Dampfmiihle, mit A. nobilis (Frau Jelínek-Doubek !). 

Anťhemis tinctoria X austriaca (A. ochroleuca Cel. fil.). Hat den 
Habitus der A. austriaca; ist einjáhrig oder unecht 2jáhrig, Stengel 
vom Grund verzweigt, Kopfstiele bis náher zu den Kopfen bebláttert, 
Hullen weniger als bei tinctoria behaart, Spreublátter intermediár, 
was Breite und Zuspitzung betrifft, Kandblumen gelblich-weisslich. 

Dieser offenbare, bisher nirgends beobachtete Bastard wurde 
von meinem Sohne bei Pómmerle unweit Aussig auf einem Felde am 
Abhange, unter den Stammarten gefunden und von ihm auch richtig 
gedeutet. Von Anthemisbastarden kennt man sonst noch A. tinctoria 
X cotula (A. sulphurea Wallroth) aus Thuringen, und den in den 
Berichten der deutsch. Bot. Gesellsch. III. 1885 von Arzt ziemlich 
oberfláchlich beschriebenen, indess auch von Uechtritz anerkannten 
Bastard Anthemis tinctoria X Matricaiia inodora von Dresden. 

Anťhemis cotula X Matricaria inodora (n. hybr.). Diesen wegen 
der generischen Verschiedenheit beider elterlichen Arten sehr interes- 
santen Bastard fand ich auf einem Schutthaufen náchst dem „Bade 8 
bei Chudenic in 3 Exempl. unter zahlreicher A. cotula und seltenerer 
Matricaria inodora. Der Habitus und Geruch der Blumen ist der von A. 
cotula, aber sonst sind alle Theile gut intermediár ; namentlich der Blú- 
thenboden meist nackt oder sehr selten an der Spitze mit einzelnen 
Spreubláttchen ; die Fruchte ringsberippt, aber auf den Kippen mit 
nur schwach entwickelten kleinen Wárzchen besetzt und mit einem 



193 

scharfen krónchenartigen Manchettenrande. An manchen Frúchtchen 
die 2 riickenstándigen grunen Drusen auf den Dorsalrippen noch an- 
gedeutet! Die] Frtichte durchaus fehlschlagend mit verkiimmertem 
Ovulum. Eine detaillirtere Besprechung dieses Bastards soli ander- 
wárts erscheinen. 

Cirsium canum X pannonicum. Wurzeln nicht verdickt, aber etwas 
stárker als bei pannonicum, Blátter mehr wie bei C. canum, námlich 
buchtig-gezáhnt bis íiederspaltig, mit stárkeren und lángeren Sta- 
cheln als bei pannonicum, die Stengelblátter mit ziemlich breitem 
Fliigel herablaufend und daruber etwas geigenfórmig ausgeschnitten ; 
Kopfe bauchiger, aber sonst áhnlich denen von C. pannonicum, 
Hullbláttchen zuř Spitze nicht verbreitert (wie bei canum). 

Im Červený dolík des Hlinecer Reviers bei Sinečno auf einer 
trockenen Waldwiese in 2 Exempl. unter den Eltern (Vandas)! 
Sonst in Nieder - Ósterreich (Neilreich) und in Siebenbiirgen (C. 
pseudo-canum Schur). War auch in Bohmen schon friiher und zwar 
bei Bodenbach von Winkler angegeben, aber nicht genug beglaubigt 
gewesen. 

Carlina vulgaris L. var. longifolía (Rchb. sp.) (C. longifolia Rchb. 
Fl. germ. exc. p. 292, Icon. fl. germ. XV. tab. II). Blátter diinn, 
flach, lang lanzettlich bis lineal-lanzettlich , beiderseits lang ver- 
schmálert, bloss ungleich dornig gewimpert oder sehr kurz dornig- 
gezáhnt. Stengel sowie die Blattunterseite dicht weisswollig - íilzig, 
meist lkopfig oder wenigkopfig. Kopfe etwas grosser bei der ge- 
meinen Form; die áusseren grunen Húllblátter lanzettlich, so lang 
oder lánger als die innersten trockenháutigen. 

Am rechten Ufer der Tepel, im Thale von Einsiedel gegen 
Petschau, náchst der Tissamiihle, auf felsigem, spárlich buschigem 
Steilhange, unweit Woodsia ilvensis auf einer etwa 100 D m grossen 
Fláche zerstreut (Krátký!). Ferner bei Manetín am Fusse des Chlum 
oberhalb Oujezd, ohne die gemeine Form, aber in C. intermedia 
Schur ubergehend, nebst dieser zahlreich (Čel. f.)! 

Die se schone Var. oder Rasse gilt meist fiir alpin, allein un- 
sere Pflanze aus dem westbohmischen basaltischen Berglande gehórt 
gewiss zur selben Varietát ; die Pflanze von Kitzbiichel in Tirol (Rchb. 
f. !) ist nur durch niedrigere Statur, zahlreichere Húllblátter und den 
noch etwas breiteren, meist einzelnen Blúthenkopf nur als alpine 
Modification derselben (auch vom Hoheneck der Vogesen, aus dem 
schles. Gesenke) zu unterscheiden. Unsere Form ist 30 — 45 cm hoch, 
stattlich, die Blátter der ljáhrigen Rosetten bis 20 cm lang. 

Tř.: Mathematlcko-přírodovědecká,. 13 



194 

Die var. intermedia (C. intermedia Scliur) von demselben Stand- 
ort bei Manetín ist wirklicli interaiediár, eine Ůbergangsforni in die 
vai\ typica ; ihre Blátter auch noch stark verlángert und noch zieinlich 
flach, aber tiefer gezáhnt, die oberen schon ktirzer, lánglich- bis 
eiformig - lanzettlich ; die Hůllblatter z. Th. noch so lang, z. Th. 
schon kiirzer als die Kopfe; der ebenfalls stárker filzige Stengel 
ofter mit lángeren 1 — 2kopfigen Ásten in den oberen Blattwinkeln. 

Herr Kabát sammelte auf einer Waldblosse in den Bilichauer 
Waldern eine hubsche Var., die in allem mit der var. intermedia 
ubereinstimmt bis auf die Hullblátter, von denen die áusseren schwarz- 
violette, in eine gelbliche Spitze auslaufende Dornzáhne besitzen, die 
inneren aber ganz schwarzviolett sind. Diese var. subnigrescens, wie 
ich sie nennen will, náhert sich in der Fárbung der var. nigrescens 
Formánek (Óst. Bot. Ztsch. 1884), die in Máhren, Schlesien, Ungarn, 
Galizien gefunden worden; jedoch erstreckt sich bei letzterer Form, 
die im Ůbrigen nicht mit der var. intermedia, sondern mit der ge- 
meinen var. typica (nach Formánelťs Originalexemplaren) uberein- 
stimmt, die schwárzliche Fárbung der Domén auch auf die oberen 
Stengelblátter. 

Die gemeine typische Form der C. vulgaris hat starre, wellig- 
gekrauste, buchtiggezáhnte Blátter, mit gespreizt abstehenden, selbst 
wieder dornig gezáhnten Dornzáhnen. Ihre unteren Blátter sind 
lánglich, kurz, die oberen eiformig, der Stengel nur dtinn spinn- 
webig und die áusseren Hullblátter weit ktirzer als die innersten. 
Man findet aber an feuchtem schattigen Standort einzeln Exempláre, 
die in den Bláttern schon sehr der var. longifolia áhnlich sehen (s. 
Prodr. Fl. Bóhm. IV. pag. 814). 

Zur C. longifolia Rchb., die nach allem ganz gewiss keine eigene 
Art ist (was schon Rchb. fil. in Iconogr. gemuthmasst hat), wird ge- 
wóhnlich die C. nebrodensis Guss. als Synonym citirt, diese ist aber 
nach Exempl. aus Sicilien (Strobl!) und aus den Apenninen von Pi- 
stoja (Savi!) eine ganz verschiedene Art mit im Gegentheil sehr star- 
ren, starkdornigen, fiederspaltig-gezáhnten Bláttern. 

Hyoscyainus niger L. c) pallidus (Kit. sp.). Einjáhrig, wie a) 
agrestis, Corollen hellschwefelgelb ohne deutliches violettes Adernetz, 
kleiner als bei a) und b) biennis. 

So an Feldwegen bei Liblic im Elbthale (Velenovský !). 

Melampyrum nemorosum L. c) decrescens Cel. fil. Stengel ástig. 
Blitthenstutzende Blátter (Bracteen) in meist entfernten Paaren, eilan- 
zettlich, langzugespitzt, nach oben immer kleiner werdend, grtin, nur 



195 

selten das oberste kleine Paar gebláut, ani Grunde kuvz pfriemlich- 
gezáhnt. Kelche zottig. 

Diese nette Form oder Rasse des polymorphen M. nemorosum, 
von dem bereits zahlreiche Rassen bekannt und meist auch in Ker- 
ner's Fl. exs. austro-hung. ausgegeben sind, fand mein Sohn in der 
Chudenicer Gegend gegen Taus zu im Walde hinter Němčic ani 
Damine des Waldweihers mit gemeinem M. nemorosum. Ich hábe die 
Stelle dann auch besucht; beide Formen wachsen dort in Menge 
unter einander und ohne Ůbergange, ciagegen fand der Sohn in den 
Wáldern von Herrnstein das deerescens wieder, jedoch nicht mehr so 
typisch, und auch Ůbergange in die gewolmliche Form, welche sich 
durch breit eifórmige, kurz zugespitzte, eingeschnitten-gezáhnte, ge- 
náherte und zum grossten Theile gefárbte Brakteen unterscheidet. 

Bei dieser Gelegenheit sei auch noch einmal meines M. nemo- 
rosum b) fallax (M. bohemicum Keni.) gedacht, von welchem G. 
Beck (Neue Pflanzen Osterreichs in Verh. d. zool. botan. Gesellsch. 
in Wien 1882) sagt, es músse wohl als ein Abkommling des M. sil- 
vaticum bezeichnet werden. Obwohl auch Uechtritz neulich diesem 
Ausspruch beigestimmt hať, muss ich dagegen an der Ansicht fest- 
halten, dass M. fallax, welches im Corollenbau und Kapseln wesen- 
tlich mit typischem M. nemorosum ubereinstimint, dagegen von M. 
silvaticum (dem es nur analog aber nicht homolog ist) weit abweicht, 
nur von ersterern abstammen kann, mit dem es auch, obwohl selten, 
zusammen vorkommt. 

Ajuga genevensis X reptans. (?) Waldschlucht bei Plchow náchst 
Schlan mit A. reptans (Bílek) ! — Der Stengel zottig, Seitenstengel 
erst niederliegend und dann aufsteigend, Brakteen gekerbt, die un- 
teren nur schwach 31appig, die oberen violett. Obzwar die Merk- 
male auf den Bastard hinweisen, kabe ich Vorsichts halber ein ? bei- 
gesetzt, da ich die Pflanze nicht lebend beobachtet und der Sammler 
den Bastard nicht erkannt hat. 

Utricularia brevicomis Cel. in Osterr. Bot. Ztschr. 1886. (Utr. 
ochroleuca R. Hartman 1857). Torfsumpfe des Teiches Svět bei Wit- 
tingau (Velen!). Torfgraben im Revier St. Margareth bei Lásenic 
steril (Novotný!). 

In den Verhandl. des Bot. Ver. f. Brandenburg 1886 hat Ascher- 
son nachgewiesen, dass die U. brevicornis mit der bisher fíir nor- 
disch gehaltenen U. ochroleuca Hartm. identisch ist. Hartman's 
Name passt auf unsere Pflanze sehr wenig, welche keineswegs 
schmutzig weisslich-gelbe, sondern bestimmt gelbe Corollen besitzt 

13* 



196 

wie unsere anderen Utricularien, weit dunkler gelbe als die mit ihr 
zusammenwachsende U. minor. Die Art ist vor der náchstverwandten 
U. intermedia ausgezeichnet durch ihre grosse Zartheit und bedeu- 
tendere Kleinheit aller Theile, durch einzeln hin und wieder sehlauch- 
tragende Normal-Blátter (neben den metainorphen , bloss schlauch- 
tragenden, auf eigenen wurzelartigen Zweigen sitzenden Bláttern) und 
besonders durch einen kurz kegelformigen Sporn. Im Ůbrigen ist 
auf nieine und Ascherson's Abhandlung zu verweisen. Provisorisch 
hábe ich noch den Namen brevicornis vorangestellt, nicht nur weil 
er viel passender ist, sondern auch, weil ich glaube, dass die Art 
den Namen macroptera Briickner (1853) als den áltesten tragen solíte, 
woriiber ich in Óster. Bot. Ztschr. 1887 N. 5 ff. des Weiteren berichte. 

Ranunculus jicaria L. f. nudicaulis (R. nudicaulis Kerner, Fi- 
caria calthaefolia Rchb.). Stengel verkiirzt, 1 — 2gliedrig, 1—2 Blátter 
tragend, dann in den lángeren Bliithenstiel ausgehend. Blattbucht 
durch parallele oder íibereinander greifende Lappen der Basis mehr 
geschlossen. Pflanze reichlich fruchttragend (nach Wsb). 

Zwischen Janegg und Hundorf auf Wiesen (Wiesbaur!), dann 
bei Luschitz unweit Bilin (Dichtl nach Wsb). 

Ist keine eigene Art, selbst als Yarietát nicht sehr bedeutend. 
Die geschlossene Blattbucht findet sich ofter auch an Exemplaren 
mit verlángertem, mehrblátterigen Stengel (dann die var. peltifolius 
Neilr.). Der Name nudicaulis ist besser bezeichnend. 

Paeonia peregrina Milí. (P. banatica Rochl). Zwischen Bilin 
und Briix auf dem Plateau zwischen dem Schladniger (Zlatníker) Berg 
und Prohn, genannt am Schwarzen Berge, auf einer Steinhalde im 
Gestriipp (Patzelt, Kabát!). 

Endlich ist die so lange sagenhaft gebliebene bohmische Paeonia 
ihres geheimnissvollen Schleiers entkleidet! Es ist das offenbar dieselbe 
Paeonia vom selben Standort, welche nach Dr. A. Beuss ein Herr 
Tausing schon vor 20 Jahren nicht ganz genau auf dem Biliner Bořen 
angegeben hatte und welche vor wenigstens ebenso langer Zeit Prof. 
Kostelecky aus der Gegend Teplitz-Komotau (der Standort liegt gerade 
in der Mitte zwischen beiden Stádten) fur den Bot. Garten erhalten 
hatte. H. Assistent Dr. Schiffner war so gútig, mir heuer im Mai ein 
von Dr. Patzelt in Brux frisch abgeschnittenes Exempl. mit einer 
Blúthenknospe der Paeonia zu iibergeben, worauf Herr Zuckerfabriks- 
direktor Kabát uber meine Aufforderung den Standort in Gesellschaft 
des Dr. Patzelt besichtigte. Dr. Patzelt ist úberzeugt, dass die Pae- 
onia dort sicher wild ist und auch H. Kabát constatirte, dass ihr 



197 

Standort im Gestein und Buschwerk gar nicht danach angethan ist, 
dass sie dort ausgepflanzt sein kónnte. Sie ist dort zwar an beschránkter 
Stelle ziemlich zahlreich, nach Dr. Patzelt etwa 40 Stocke, und soli 
nach demselben Gewáhrsinann friiher an besser zugánglichen Stellen 
háufiger gewesen sein, wurde aber von den Bauern háufig fur ihre 
Gártchen ausgegraben. Die Hutbuben reissen auch die eben geoffneten 
Blůthen gleich ab, so dass H. Kabát Mitte Juni nur noch einige ver- 
spátete Knospen auf den Pflanzen vorfand, von Friichten, welche ich 
ihn mitzubringen bat, keine Kede sein konnte. 

Durch die tief 2 — 3spaltigen Bláttchen der doppelt gedreiten 
mittleren Blátter, die weisslich lauchgrune Farbe und die Beflaumung 
der Blattunterseite lásst sich ohne Muhe die P. peregrina Milí. in ihr 
erkennen, welche im sudlichen Europa von Portugal bis Griechenland, 
nordlich bis in die sudliche Schweiz und Croatien, den Banat und 
Siebenburgen verbreitet ist. Die Paeonia bei Briix ist meines Erach- 
tens ein merkwiirdig weit nordlich exponirter alter Ůberrest, so wie 
Erythronium und Anthemis montana in unserein Vaterlande. 

Die Blattzipfel der Briixer Pflanze variiren in der Breite, bald 
breiteifórmig oder eilánglich, stunipf (dies die P. banatica Roch. oder 
var. latifolia Boiss; Fl. Or.), bald schmal, lánglich, spitziger. Die 
Wurzelfasern hábe ich bisher nicht gesehen. 

Diplotaxis muralis DC. var. dentata Tausch. Blátter des Stengels 
oder der Grundrosette lánglich, nur grob-gezáhnt (nicht buchtig fieder- 
spaltig, wie gewóhnlich). Tritt gleich der var. pinnatifida in zwei 
Formen auf, einjáhrig mit frischer Grundblattrosette und kůrzerem 
schaftformigem Stengel (f. scapiformis) und 2jáhrig mit bebláttertem 
Stengel ohne Grundblátter (f. ramosa Neilr. p. pte). 

Bei Prag : auf der Hetzinsel (f. ramosa, Tausch !), vor dem Bruska- 
thore náchst dem Bahnhof im Strassengraben zahlreich (f. scapiformis, 
Čel. fil.!). 

Viola stagnina Kit. f. elatior Wimmer. Grossblátterig, bis V hoch, 
áhnlich der V. elatior Fr., aber kahl, mit kleineren, weisslichen und 
zugleich hellblau gefárbten Blumen, mittelgrossen Nebenbláttern. 
Blátter am Grunde gestutzt bis schwach herzformig, die unteren klei- 
neren aber keilfórmig in den gefliigelten Blattstiel verschmálert. — 
So auf Wiesen an der Elbe bei Alt-Bunzlau (Čel. f.) ! 

Hypericum tetrapterum Fr. /3) densiflorum Čel. f. Stengel einfach, 
mit ganz kurzen oder doch nur wenig verlángerten sterilen Zweigen 
in den oberen Blattachseln. Bliithen kurzgestielt in einem dichten 
kurzen endstándigen Bluthenstande. Blumenblátter weisslich-gelblich. 



198 

— So bei Saaz nachst Trnowan unter der thonigen Anhóhe „auf der 
Hack" iin Sumpf zwischen Schilf, Carex glauca, Trif. fragif., in vielen 
gleichen Exeinplaren; die Normalform etwas entfernt ini Strassen- 
graben (Čf)! 

Eine hiibsche Forai, wie ich solche frůher nirgends gesehen hábe 
und auch nirgends erwáhnt finde. Die verbreitete Normalform hat 
astige Stengel, einen lockeren Bliithenstand und hellgelbe Blumen. 
Die blassgelbliche Bliithenfarbe mag iibrigens auch bei der Normal- 
form vorkommen, wenigstens sehe ich sie an einem getrockneten 
Exempláre derselben, deren Petala aber vielleicht nur ausgeblichen sind. 

Lythrum salicaria L. /3) glaberrimum Wildt. Stengel bis in die 
Áhre hinauf vollig kahl, Blatter, Deckblátter und Kelchrohren eben- 
falls kahl, die ersteren sammt den Kelchzipfeln nur am Rande ge- 
wimpert rauh. — So bei Stein-Žehrovic nachst Kladno (Wildt)! 

Durch ihre Kahlheit bildet diese, meines Wissens noch nirgends 
erwáhnte Form den Gegensatz zur siidlichen starkbekleideten var. 
tomentosum. Bei unserer Normalform ist der Stengel oben flaumig bis 
rauhhaarig, die Blatter unterseits flaumhaarig, und auch die Kelch- 
róhre auf den Nerven rauhhaarig. 

Ostericum pratense HoíFm. (O. palustre Besser). Wie ich im Prodr. 
Fl. Bohin. p. 579 bereits ausgefůhrt hábe, wurde diese Art in friiherer 
Zeit schon mehrfach in Bohmen angegeben, im Herb. bohem, von 
Tausch befindet sich sogar ein richtiges Exemplár, angeblich aus dem 
Bóhmerwalde ; doch hat dort Niemand sonst diese Art wiedergefunden, 
und die anderen Angaben erwiesen sich als durch Verwechslung mit 
Angelica silvestris entstanden. Erst im vergangenen Sommer ist O. 
pratense wirklich in Bohmen nachgewiesen und zwar im Elbthal bei 
Všetat an der Bahn gegen Melnik zu an Wiesengráben nicht sehr 
zahlreich ( Veleno vský !), also unter bedeutend anderen pflanzengeo- 
graphischen Verháltnissen, als die jedenfalls fingirte Tausch'sche An- 
gabe glauben machen wollte. Das Vorkommen im Elbthal passt auch 
besser zu der sonstigen Verbreitung des Ostericum im nórdlichen und 
mittleren Deutschland, in den polnischen Lándern, Siebenbůrgen bis 
Russland, wáhrend es im sudlicheren Deutschland und im ósterreichi- 
schen Staate mit Ausnahme von Galizien und Siebenbůrgen sonst fehlt. 

Cytisus capitatus L. var. leiocalyx Cel. Kelche mit zerstreuten, 
kíirzeren, mehr fangedrackten Haaren, daher ziemlich glatt. Diese Var. 
sammelte ich schon 1870 bei Hohenfurth und zwar sowohl mit end- 
stándigen Bluthenkópfen als auch mit zu vorjáhrigen Ásten seiten- 
standigen Friichten und verzeichnete sie im Prodrom. als b. prostra- 



199 

tus, ohne dabei die abweichende Behaarung des Kelches weiter zu 
beachten. Ich hábe uiich seitdem iiberzeugt, dass C. capitatus iiber- 
haupt ofter in dieser Weise zweimal bliiht, wie schon Kerner dargethan 
hat. C. prostratus Scop. und C. bisflorens Host siud also blosse Sy- 
nonymen des C, capitatus. Nicht genug aufgeklárt ist dabei der Um- 
stand, dass man so selten im Sommer die Friichte nach den Friih- 
lingsbluthen antrifft ; vielleicht sind letztere in der Kegel unfruchtbar 
und verschwinden soniit bald gánzlich ? Dies wird noch naher zu unter- 
suchen sein. 

Laťhysus nissolia L. Wurde zwar bereits einmal bei B. Leipa 
von Wurm gefunden (Res. d. Durchf. Bohm. f. 1882 p. 51), aber nur 
zufállig, obzwar zahlreich eingeschleppt, und ist seither nach H. 
Wurm's Mittheilung am angegebenen Standorte wieder verschwunden ; 
voriges Jahr aber traf diese Art mein Sohn auf einem Standorte an, 
der auf spontanes Vorkonunen schliessen lasst, niimlich auf eineni 
grasigen und bebuschten, hie und da mit Obstbaumen bepflanzten 
Abhang uber der Eger bei Klosterle gegeniiber Roschwitz im Granulit- 
boden, in grosser Menge, entfernt von der Eisenbahn und von Feld- 
culturen, unter durchaus einheimischer Vegetation als : Scabiosa ochro- 
leuca, Anthemis tinctoria, Centaurea paniculata, Jasione montana, 
Calamintha clinopodium, Trifolium aureum und arvense 0) brachyodon, 
Dianthus Carthusianorum, Vicia hirsuta, Avena pratensis, Koeleria 
eristata, Phleum Bohmeri u. s. w. Da die Art in Thiiringen, bei 
Magdeburg und dann wieder in Niederósterreich, dort ebenfalls auf 
grasigen und buschigen Abhangen, zu Hause ist, so kann sie auch 
bei uns im westlichen Mittelgebirge einheimisch sein. Die Hiilsen der 
Pflanze von Klosterle sind behaart, dagegen gehórt die Pflanze von 
B. Leipa zur kahlfruchtigen Varietát (L. gramineus Kern,). 

Neue Pflanzenstan dorte. 

Cryptogamae vasculares. 

OpMoglossum vulgatum L. Neratovic a. E. (V). Weisswasser (J). 
Botrychium lunaria Sw. Prag : Radotíner Thal gegen Kosoř (J) ! Koně- 

top (J). Welwarn: Abhánge zwischen Chržín und Sazená (K)! 

Schlan : Sandhiigel zwischen Feldern bei Netovic und bei Podlešín 

náchst der Ziegelhutte (Bk)! Berg Hlava bei Strašic (J). 
Botrychium rutaefoliumA. Br. Eisengebirge uber Třemošnic (Z) ! „Lichter 

Pian" bei Schatzlar (Pax). 



200 

Struťhiopteris germanica Willd. Sudí. Moldauthal : auch zwischen Klin- 

genberg und Červená, steril (Ci)! 
Asplenium germanicum Weiss. Klosterle : Felsen bei Roschwitz, Felsen 

des klein. Purberges, Koppenstein bei Petschau (Čf)! 
Asplenium viride Huds. Neuhaus: Černý les bei Ober-Grieschau (R)! 
Aspidium lonchitis Sw. Kardašova Řečice: Feldinauer beim Teiche 

Hladov (R) ! 
Aspidium lobatum Sw. Chrudim: Prachovic bei der Drathseilstation 

(Z)! Lomnic: Steinbruehe im Kolenecer Revier, sparlich, klein 

(Wn)! 
Polypodium Robertianum Hoffm. Braunau : an Steilufern der Steine 

bei Heinzendorf sehr schón, Mauern in Merkelsdorf (Fk). Chrtníky 

bei Chrudim: „pod splavem" sparlich (Z)! Welwarn: alte Feld- 

mauer unterhalb Chržín (K). Lehne uber Welhotten bei Křupa, 

im Buchwalde reichlich (Vs)! 
Equisetum hiemale L. Elbethal : Wiesen am Walde bei Dříš (C) ! 

Neratovic (V). Předoníner Wald bei Wegstádtel (L)! Smečno: 

Thiergarten, in der Waldstrecke „Eremitage" am Bache nicht 

zahlreich (Vs)! 
Equisetum élongatum Willd. Am Wege vom Schlaner Bahnhof nach 

Studňoves (Vs)! 
Equisetum variegatum Schleich. Všetat im Elbthal : Gráben 

an der Bahn gegen Norden, auch an der Bahn gegen Mělník (V) ! 

Krchleb bei Pardubic: Eisenbahngraben unweit des ehemaligen 

Teiches, zahlreich, in kráftigen Rašen (J) ! 
Lycopodium selago L. Bei Hlinsko: na Stráni (Z)! 
Lycopodium inundatum L. Aussergefild: Moorwiese links am Wege 

nach Maděr ziemlich reichlich (Vs)! 
Lycopodium annotinum L. Schlan: bei Srbeč, im Smradovnathal und 

in dem dahinter gelegenen Parallelthale (Vs)! 
Lycopodium complanatum L. (a. genuinum). Im Kummergebirge bei 

B. Leipa (Wm). Wald bei Podersanka [Podbořanky] bei Peters- 

burg (Pittner nachWsb)! Wald „na puchýři" bei Plas (K). Zwi- 
schen Winterberg und Aussergefild im Walde „Bárenloch" nicht 

háufig (Vs)! Hlinsko: „na Stráni" (Z). 

Gymnospermae. 

Í Pinus laricio Poir. Lehne oberhalb Hleďsebe, zwischen P. silvestris 
ziemlich zahlreich (K). 



201 



Monocotyledon eae. 



Lemna trisulca L. B.-Leipa: iin Graben bei der Kapelle zwischen 

Schwora und der Ackerbauschule (Wm). Wiesengraben vor dem 

Koppenstein bei Petschau (Čf). 
Lemna gibba L. Gráben in Alt-Leipa und bei der Ackerbauschule 

(Wm). Tiinrpel zwischen Wegstadtel und Předonín (L)! Písek: 

im Wasserbehálter bei der Ziegelhutte uber der Ptáčkovna, rnit 

Fruchten! (Ci!) 
Lemna polyrrhiza L. Chrudim: Teichel zwischen Gross-Ovčín und 

Podhorky (Z)! Lacken auf der Insel bei Wegstadtel (L)! 
Potamogeton densus L. Adler-Kostelec : hinter der Zuckerfabrik 

im Wassergraben, welcher den Túmpel mit dem Miihlgraben ver- 

bindet, nur an einer Stelle (Hs) ! 
Fotamogeton pectinatus L. Písek : Wiesenteichel bei Alt-Vráž (Ci) ! 
Potamogeton trichoides Chám. et Schl. Pardubic: in der alten Elbe 

bei der ehemaligen Fasanerie (J) ! Písek : im Teiche bei Dobešic, 

fruchtend (Ci)! 
Potamogeton obtusifolius M. & K. Buchau : im seichten Wasserbehálter 

der „Untermiihle" bei Dorf Giesshiibel, zahlreich (Čf)! 
Potamogeton acutifolius Link. Wegstadtel: Tiimpel beim Staatsbahn- 

hof (L)! Pilsen: im Radbuzathal im Teichel unweit des Pulver- 

magazins, mit Fruchten [0) major Fieb., Ha] ! (Damit die vorjáhrige 

Bestimmung bestatigt.) Písek : auch im Teichel bei Alt-Vráž mit 

P. pectinatus (Ci)! 
Potamogeton compressus L. s. o. 

Potamogeton praelongus Wulf. Im Miihlgraben von B.-Leipa (Wm). 
Potamogeton lucens L. Teich bei Bilichau (Bk) ! Buchau : bei Giesshiibel 

mit P. obtusif. und im Teichel bei der Ansiedelung „am Berge" (Čf) ! 
Potamogeton rufescens Schrad. Buchau: im Teichel „am Berge" mit 

vorigem (Čf)! Neuhaus: auch in der Nežárka „u malíře" zahl- 
reich (Kh)! 
Potamogeton natans L. Noch im Grossen Arbersee mit Nuphar lu- 

teum (Čf)! 
Arům maculatum L. B.-Leipa: Feuchtes Gebiisch am Nordfusse des 

Steinberges bei Schockau (Wm). 
Calla palustris L. Chrudim: Teich „na skalách" bei Škrovád (Z)! 
Sparganium minimum Fries. Wiesengraben zwischen Alt-Leipa und 

Leskenthal (Wm). Wassergraben zwischen Wegstadtel und Pře- 



202 

donín (L)! Buchau: torfiger Rand des Teiches bei Neuhof, mit 

Sp. simplex (Čf) ! 
Sparganium affine Schnitzl. Im Schwarzen See bei Eisenstein noch 

mehr verbreitet, so in der Bucht beini Vaccinetuin mit Pinus 

uliginosa, stattlich und fruchtend, auch unterhalb der Seewand 

in Menge (Čf) ! Im Grossen Arbersee nur steril mit langen schwim- 

menden Bláttern (ders.) und darům fraglich. 
Typha latifolia L. Saaz: zwischen Libočan und Neusattel (mit selte- 

nerer T. angústif.) und unter dem „Pertsch" (Čf)! Písek: auch 

im Teiche unter Alt- Vraž und uber der Ptáčkovna (Ci) ! Budweis : 

lángs der Bahn in ungeheuer Menge ! Neuhaus : nur beim Thier- 

garten (R)! 
Andropogon ischaemum L. Saaz: unter dem Abhange „Pertsch", Kló- 

sterle: am Egerufer unterhalb Seeberg (Čf)! 
f Cynodon dactylon Pers. Prag : am Moldauufer náchst dem Smí- 

chower Bahnviadukt einige Exempl., oífenbar eingeschleppt (V) ! 
Míliům effusum L. Wálder bei Plas (K). Chudenic : auf der Hora bei 

Němčic im Buchwalde (Čf)! Vrážer Wálder bei Písek (Ci)! 
Stipa pennata L. a) Joannis Čel. Wegstádtel (L) ! Gipfel des Zlatníker 

Berges bei Brux (K)! Kaděn: Felsen gegeniiber Sosau, und am 

Purberge (Čf) ! 
b) appendiculata Čel. s. o. 
Stipa Tirsa Stev. Saaz: Thonlehne „auf der Hack" genannt, bei 

Trnowan, zahlreich (Čf)! 
Stipa capillata L. Wegstádtel : Elblehne bei der Zuckerfabrik in Menge 

und beim Nordwestbahnhof (L)! Saaz: um Libočan, Neusattel, 

Pertsch u. a. háufig (Čf) ! 
Agrostis stolonifera L. p. Koch (A. alba Schrad.) var. major Gaud. s. o. 
Agrostis canina L. Buchau: Teich bei Eckertwald (Čf). Bóhmerwald: 

schwankende Torfe im Lackasee und im Gr. Arbersee, var. mu- 

tica (Čf)! 
Calamagrostis litorea DC. Elbufer bei Altbunzlau (Čf)! 
Calamagrostis lanceolata Roth. Buchau : am Teichel bei der Ansiede- 

lung „am Berge" (Čf)! 
Calamagrostis Halleriana DC. var. glabrata et pilosa s. ob. 
Calamagrostis arundinacea Roth. Am Mileschauer und Kletschenberg 

(hier neben der gewóhnlichen langgrannigen Form auch eine mit 

kúrzerer, wenig vorragender Granne) (Čf)! 
Calamagrostis montana Host var. s. ob. 
Calamagrostis stricta P. B. s. ob. 



203 

Pkleum Boehmeri Wib. Kačice bei Smečno (Vs) ! Mileschau, Klósterle, 

Kaděn, Lubenz, Luditz, Manětín auf Bergen (Čf)! 
Anthoxanthum odoratum L. /3) longearistatum Cel. Mileschau ; Petschau 

vor dem Koppenstein (Čf)! 
Sesleria coerulea Ard. Prag: Roblíner Thal bei Karlík (C). Všetat: 

Wiese unfern der Orchis railitaris, ziemlich zahlreich (Vs) ! 
Holcus mollis L. Kornfeld bei Petschau, reichlich (Čf). 
Ventenata avenacea Koel. Kaděn: unter dem Purberge, am kl. Pur- 

berge bei Klósterle, Skytalberg bei Waltsch; um Lubenz háufig, 

oft mit Festuca nryurus ; unter der Vladařka bei Chýše ; Manětín : 

unter dem Chlumberg und Doubravicer Berg (Čf)! Nespravovic 

bei Chudenic (ders*) ! 
Avena pubescens Huds. Kaděn : nachst Sosau (Čf) ! Eichleitenberg bei 

Krondorf nachst Warta (ders.). 
Avena pratensis L. Mileschau, Klósterle, Sosau bei Kaděn, Přibenz 

bei Lubenz (Čf) ! Kiefernwald zwischen Kačice und Station Smečno- 

Sternberg, mit Coronilla vagin., Achillea nobilis (Vs) ! 
Trisetum pratense Pers. var. s. ob. 
Aira caryophyllea L. Prag: Lehne uber der Westbahn bei Černošic 

(J) ! Plas : Sandfelder bei Mozolín, unterhalb Bory auf den Ufern 

der Střela (K). Nespravovic bei Chudenic (Čf)! 
Aira praecox L. Mělník : Kiefernwald gegen Hledsebe (Ha) ! 
Koeleria cristata Pers. (K. ciliata Kern.). Wald Doubice bei Sadská! 

Mileschau haufig, Klósterle, Purberg bei Kaděn, Koppenstein bei 

Petschau, Lubenz, Luditz, Doubravicer Berg bei Manětín (Čf). 

Feldraine bei Unterhaid (T) ! 
Melica pieta C. Koch. Prag: Gebíische oberhalb Dvorce, sparlich (Čf)! 

Roblíner Thal (Ha) ! Radotíner Thal (V) ! 
Melica ciliata L. (M. transsilvanica Schur). Kletschenberg, Wostray 

bei Mileschau, bei Klósterle, Purberg bei Kaděn (Čf)! 
Sclerochloa důra P. B. Prag: Skalka bei Košíř (Čf)! Welwarn: auch 

am Feldweg zwischen Uha und Nelahozeves (K.) Schlan: hinter 

Srbeč (Vs)! 
Poa bulbosa L. Chrudim selten (Z)! Kladno: Koňský důl, Strasse 

nach Motyčín (Wt)! 
Poa alpina L. b) badensis (Haenke) s. ob. 
Poa annua L. supina (Schrad.). Gipfel des Arber (Čf)! 
Poa palustris L. (P. fertilis Host). Saaz: bei Libotschan bei der 

Spodiumfabrik (Čf)! Teich zwischen Buchau und Bergles (ders)! 

Plas: unter den Kieferwáldern um die Siimpfe (K). 



204 

Poa nemorális L. var. brevifolia (obere Blattspreiten kůrzer als die 
Scheiden, diese aber tief gespalten und sonst kein Unterschied 
von der Hauptform). Zwischen dem Mileschauer und Kletschen- 
berge (Čf)! 

Poa pratensis L. y) anceps Gaud. Arbergipfel (Čf)! 

Eragrostis minor Host. Schlan : Kráutereien bei Ovčár (Bk) ! Žehuňer 
Teich und Unigegend háufig (Fr) ! 

Molinia coendea Monch /3) silvestris Schlecht. Thiergarten bei Neu- 
haus, schón (R)! 

Atropis distans Wahl. Bei Lobositz und Welemín auf Schuttplátzen 
und in Strassengráben háufig ; Žaboklik bei Saaz an der Strasse ; 
Station Rudig (Čf)! Neuhaus: beim Kirchhof (R)! 

Glyceria plicata Fr. Saaz (Čf) ! 

f. depauperata Crép. Wald Eremitage bei Sniečno (Vs)! und 
ini Waldthal vor Bilichau (K)! 

Festuca myurus L. Kladno: Wáldchen beim Mairauschachte, Sand- 
stein, niit Corynephorus canesc. (Wt)! Um Buchau nicht selten, 
ebenso bei Lubenz und Chiesch, bei Manětín unter dem Chlum- 
berg (Čf)! Plas: sandige Ufer der Střela unter den Kiefer- 
wáldern (K) ! 

Festuca ovina L. b) capillata (Lamk) (F. tenuifolia Sibth.) Lom- 
nice: beim Teiche Naděje (Wn)! 

Festuca glauca Lamk (genuina). Sonnberg bei Gratzen (T)! 

Festuca heterophylla Lamk. Am Mileschauer zahlreich ; Berg Tře- 
boun bei Theusing (Čf)! Bilichauer Wálder (Vs)! 

Festuca silvatica Vili. Gipfel des Čerchov bei Taus, háufig (Čf) ! 
Berg „Hora" bei Němčic (ders)! Wald uber dem Bahnhof bei 
Eisenstein! Neuhaus: Thiergarten (R)! 

Festuca arundinacea Schreb. Kladno: am Wasser unter dem Schaf- 
stalle (Wt) ! Sumpfige Waldwiese im Kessel bei Hradečno bei 
Smečno (Vs)! Saaz: am Aubach bei Libočan und bei Žabo- 
klik (Čf)! 

Festuca pratensis X Lolium perenne (Fest. loliacea Curt.). Písek : an 
der Moldau oberhalb Podolsko (Ci)! 

Brachypodium silvaticum R. et Sch. Kletschenberg bei Mileschau (Čf). 
Zwischen Peruc und Stradonic (V). 

Brachypodium pinnatum P. B. Mileschau háufig, Klósterle, Lubenz, 
Manětíner Berge (Čf). 

Bromus racemosus L. Neratovic (V). 



205 

Bromus commutatus Schrad. Kladno: auch im Woleškotkale (Wt)! 

Wiesen unter dem Pertsch bei Saaz (f. angustifolia, Čf)! 
Bromus arvensis L. Ouřetic bei Chrudim (Z) ! Zaboklik bei Saaz (Čf) ! 
Bromus patulus M. & K. Podbaba bei Prag (Čf.) ! Thonige Abhánge 

von Pertsch bei Saaz (ders.) ! Ouřetic bei Chrudim, spárlich (Z) ! 
Bromus asper Mun\ Eichleitenberg bei Krondorf náchst Warta (Čf). 

Libušin bei Smečno (Bk)! Plas (K). Hora bei Němčic (Čf)! 
/?) serotinus (Benek.). Zwischen Peruc und Stradonic (V). 
Bromus erectus Huds. Gipfel des Wostray bei Mileschau (Blattschei- 

den und Spelzen zottig, Čf)! Plas siidwárts (ders). 
/3) leiostachys. Spelzen kahl. — Bilichower Wálder (Vs)! 
Triticum glaucum Desf. Gipfel des Wostray bei Mileschau, Pertsch- 

abhang bei Saaz, Felsen des Purbergs bei Kaděn, in Menge (Čf) ! 
Triticum caninum Schreb. Sosau náchst Kaděn, Schónburg bei Klo- 

sterle (Čf) ! Plas : Wald na panholci (K). Berg Hora bei Neničíc, 

im Buchwalde (Čf)! 
Lolium multiflorum Lamk. Saatwiese bei Knovíz bei Schlan (Bk)! 
Lolium remotum Schrk. Buchau (Čf) ! Wittingau (Frau Jelínek- 

Doubek) ! 
Hordeum cylindricum Murr. (Elymus europaeus L.). Eichleitenberg 

bei Krondorf náchst Warta, zahlreich (Čf)! Auf der Hora bei 

Němčic bei Neugedein, im Buchwalde (Čf)! 
Hordeum murinum L. Um Kladno (Wt). 
Carex pulicaris L. Plas: Torfwiese bei Hubenov náchst Neustadtl 

[Bělá] (K)! Wittingau (Vs)! 
Carex Davalliana Sm. Pardubic: bei Pardubicky, Čivic u. a. (J)! 

Chrudim : zwischen Topol und Kočí sehr háufig (Z) ! Saaz : unter- 

halb Pertsch auf Wiesen (Čf). 
Carex dioica L. Liblic bei Všetat (V). 
Carex teretiuscida Good. Torfwiesengráben bei Dříš zahlreich ! Weiss- 

wasser: gegen Ěečkov (J)! 
Carex paradoxa Willd. Neratovic (V)* 
Carex paniculata L. a) squarrosa. Byšicer Fasanerie (J) ! Plas : bei 

Hubenov náchst Neustadtl (K)! Červený dolík im Malkovicer 

Revier bei Smečno (Vs)! 
Carex divulsa Good. (vera). Am Chlumberg bei Manětín, nicht viel 

(Čf)! Prag: an der Strasse bei der Vyskočilka náchst Kuchel- 

bad (Čf)! 
Carex canescens L. Tepl, Buchau (Čf). Lackaberg bei Eisenstein 

(ders.). 



206 

Carex elongata L. Prag: im Kundraticer Walde bei der Ruině im 

Suinpfe (Ci)l 
Carex remota L. Thiergarten bei Smečno (Vs)! Bilichower Wálder 

(K)! Lubenz: unter dem Lohberge (Čf)! Plas (K) ! Písek: 

Wrážer Wálder; an der Moldau oberhalb Podolsko (Ci)! 
Carex cyperoides L. Písek: Teich bei Neu-Wráž (Ci)! 
Carex brizoides L. (vera). In den Gegenclen von Klosterle, Kaděn, 

Saaz, Buchau, Theusing, Lubenz, Manětín nirgends gesehen (Čí). 
Carex curvata Knaf. Marienbad (Schubert)! Klosterle: gegeniiber Ro- 

schwitz (Čf)! 
Carex Schreberi Schrank. Klosterle: gegeniiber Roschwitz; Purberg 

bei Kaděn, Berg Vladařka bei Luditz (Čf). 
Carex disticha Huds. Lissa: zwischen Milovic und Vrutic (J)! 
Carex chordorrhiza Ehrh. s. ob. 
Carex stricta Good. Prag: im Kundraticer Walde im Sumpfe bei der 

Ruině, mit C. elongata (Ci)! Elbthal: Wiesen bei Dříš, háufig! 
Carex pediformis C. A. Mey. Smečno : im Waldthal unter dem 

Hofe Martinice auf der Plánerkalklehne zahlreich, dann in der 

Obora auf der Lehne uber dem Srnčí rybník (Rehteich) mit An- 

thericum ramosum, Coron. vaginalis, Asperula galioides, Anthemis 

tinctoria, Rubus saxatilis, Lithosp. offic, Cephalanthera rubra 

(Vs)! 
Carex humilis Leyss. Am Berge Džbán bei Křupá, háufig (Vs) ! 
Carex pilulifera L. Zwischen dem Mileschauer und Kletschenberg (Čf). 

Bohmerwald: Berg Čerchov bei Taus, Lackaberg bei Eisen- 

stein (ders). 
Carex umbrosa Host. Schlan: Oborský revír bei Smečno, Zilinský 

revír „v jezírku", Waldthal bei Srbeč, bei der Smradovna, Zí- 

chovec u. a. (Vs) ! 
Carex Umosa L. Bohmerwald : schwimmendes Moor im Grossen Arber- 

see (Čf)! 
Carex irrigua Sm. Im Gr. Arbersee mit voriger (Čf)! 
Carex supina Wahl. Welwarn: auch auf den Lehnen zwischen Chržín 

und Sazená (K). 
Carex flacca Schreb. Um Mileschau ; Saaz unter dem Pertsch und 

bei Trnovan, Chlumberg bei Manětín (Čf). 
Carex panicea L. Mileschau háufig, Petschau, Buchau, Čerchow bei 

Taus (Čf)! 
Carex pendula Huds. Halbstadt bei Braunau: im Kienbusche 

(Fk). Unter dem Čerchov bei den hinteren Hiitten am Bache, 



207 

mit C. silvatica (Čf)! (Erster Standort im Bohmerwalde und 

uberhaupt irn siidl. Bohrnen). 
Carex silvatica Huds. Eiclileitenberg bei Krondorf, Čerchov, „Hora" 

bei Němčíc im Buchenwalde (Čí), 
var. Tommasinii Rchb. s. ob. 
Carex Hornschuchiana Hoppe. Bilichau: im hinteren Thale der 

Smradovna und im Parallelthal mit Thesium rostratum, in 

Menge (Vs) ! 
Carex distans L. Chrudim : bei Slatinan háufig (Z) ! Saaz : unter dem 

Pertsch auf Wiesen háufig (Čf) ! 
Carex Oederi Ehrh. Wiesen bei Dříš háufig! Buchau, auf Wiesen 

und an Teichen (Čf). 
Carex ampidlacea Good. Buchau: Teich „ain Berge" (Čf.) Plas (K). 
Scirpus compressus Pers. Pardubic hin und wieder (J)! Wiesen bei 

Dříš und Všetat, nicht háufig ! Welwarn : unterhalb Chržín (K). 

Červený dolík im Malkovicer Kevier bei Smečno mit Carex pa- 

niculata, echinata, reichlich (Vs) ! Saaz : z. B. unter dem Pertsch, 

bei Trnovan ; Klósterle : unter dem Seeberg (Čf). Plas : W T iesen 

gegen Mozolín (K). An der Moldau oberhalb Podolsko náchst 

Klingenberg (Ci)! 
Scirpus maritimus L. var. macrostachys Koch. Pardubic : beim Nemošicer 

Gestuthof (Z) ! 
Scirpus Tabernaemontani Gmel. Torfwiesen bei Vrutic bei Melnik (C). 

Chrudim : Vorel bei Slatinan (Z) ! 
Scirpus holoschoenus L. Wiesen bei Dříš! auch bei Všetat auf der 

Wiese mit Linum perenne, aber dort spárlich ! Předoníner Wald 

bei Wegstádtel (L)! 
Scirpus setaceus L. Wiese bei Taus (Čf) ! 

Scirpus caespitosus L. Schwimmendes Moor im Gr. Arbersee, reich- 
lich (Čf)! 
Scirpus pauciflorus Lightf. Welwarn: unterhalb Chržín (K). Plas: 

Wiesen gegen Mozolín (K)! 
Scirpus uniglumis Link. Wiesen bei Dříš! 
Fo^iophorum alpinum L. Wittingau: im Torfe beim Teiche Svět zahl- 

reich (V)! 
Eriophorum gracile Koch. Bei Wittingau am Svět mit voriger (V et Vs) ! 
Cyperus fuscus L. Kladno : unweit des Průhonschachtes (Wt) ! Písek : 

am Neu-Vražer Teich und an der Wotawa unter dem „Nový 

mlýn" (Ci)! Lomnic: Muhlbach bei Neustadt (Wn) ! 
Cyperus flavescens L. Lomnic : am Teiche Rohlíček (Wn) ! 



208 

Schoenus nigricans L. Melnik: Torfwiesen am Vruticer Bache 

bei Wrutic (Ha & PÍ) ! 
Schoenus ferrugineus L. Wieseíi bei Dříš náchst Všetat, in enormer 

Menge! Melnik: mit voriger (Ha & PÍ)! 
Schoenus nigricans X ferrugineus (S. intermedius Briigg.). Bei Melnik 

mit den beiden vorigen (Ha & PÍ)! 
Ehynchospora alba Vahl. Teich Káňov bei Wittingau (Frau Jelínek- 

Doubek)! Schwimmendes Moor des Gr. Arbersees im Bohmer- 

walde, zahlreich (Čf)! 

Cladium ntariscns R. Br. *) Sumpfwiese am Vruticer Bache bei 
Melnik (Ha & PÍ) ! 

Juncus glaucus L. In der Gegend von Buchau, Theusing, Lubenz 

selten oder fehlend; bei Manětín unter dem Chlumberg (Čf). 
Juncus effusus X glaucus (J. diffusus Hoppe). Liebenau bei Reichen- 

berg (V)! 
Juncus filiformis L. Teiclie bei Buchau, Tepl, Rabenstein (Čf). Plas : 

Hubenov bei Neustadtl (H). Němčic, Taus; schwimmendes Moor 

im Gr. Arbersee (Čf). 
Juncus obtusiflorus Ehrh. Zwischen Wegstádtel und Předonín (L)! 
Juncus acutiflorus Ehrh. (J. silvaticus Reich.). Liebenau bei Reichen- 

berg (V)! Petschau: Wiesen unter dem Koppenstein (Čf). 
Juncus fuscoater Schreb. Chrudim: na Vorlinách bei Slatinan (Z)! 

Petschau: auf Wiesen vor dem Koppenstein (Čf)! 
Juncus supinus Mónch. Plas : Hubenow bei Neustadtl (K). Petschau : 

Wiesen vor dem Koppenstein; Buchau; Chudenic: unter dem Berg 

Kouřim (Čf)! 
Juncus capitatus Weig. Lomnic: im Felde bei Frahelž mit Montia 

minor (f. pusilla, Wn)! 
Juncus squarrosus L. Plas: Revier „na Hůrkách" bei Neustadtl (K)! 

Petschau: um den Koppenstein auf Wiesen und in Waldmooren 

(Čf)! Buchau: Wiesen ostlich und im sog. Stockholzel (ders.). 
Juncus Gerardi Lois. Saaz : zwischen Libočan und Neusattel náchst 

der Bahn in lehmigem Graben (Čf)! 
Luzula vernalis DC. Petschau, Třebounberg bei Theusing (Čf). 



Die Gattungen Schoenus, Rhynchospora und Cladium gehoren zu einer 
eigenen Unterfamilie: den Rhynchosporeen, die sich dadurch auszeichnet, 
dass deren 2 — 3, selten mehr Bliithen in einer FácJiel oder zweizeiligen Cyme 
stehen (die bisher irrig fiir ein Áhrchen, wie bei den Scirpeen und Cariceen, 
gehalten worden ist). 



209 

Luzulá maxima DC. Riesengebirge : auch bóhmischerseits in den oberen 
Thálern der Kl. Aupa (Fk). Čerchov bei Taus (Čf). 

Luzula pallescens Bess. Bohdánkov bei Liebenau [Hodkovice] (V). 
Buchau: beim sogen. Eckertwalde (Čf)! Lomnice: mýtina Ža- 
bička (Wn) ! 

Lilium martagon L. Prag: Roblíner Thal (C). Purberg bei Kaděn, 
Schwarzberg bei Klosterle, Skytalberg bei Waltsch, Petschau, 
Chlum und Kozelka bei Manětín (Čf). Plas: Revier Chladná jáma 
(K). Unter dem Čerchov, bei Němčíc (Čf). Ober- und Unter-Haid 
bei Hohenfurth (T) ! 

Gagea minima Schult. Horoměřicer Wald bei Prag (Čf)! 

Gagea arvensis Schult Karlstein: am Wege zur Vel. Hora (Kh)! 

f Puškinia scilloides Adams. Seit mehr als 30 Jahren im Haine von 
St. Prokop bei Prag verwildert vorkommend und fast jáhrlich 
blíihend! (Álteren Prager Botanikem unter dem irrigen Namen 
Scilla sibirica L. bekannt, kam mir aber erst voriges Jahr zu 
Gesicht, wo ich die Puškinia in ihr erkannte.) 

Allium ursinum L. Prag : im Haine der Cibulka reichlich (Čf) ! 

Allium acutangulum Schrad. Wegstádtel : an der Elbe bei der Zucker- 
fabrik (L)! 

Allium montanum Schm. Purberg bei Kaděn, Skytalberg bei Waltsch, 
Lohberg bei Lubenz, Schieferfelsen an der Střela bei Rabenstein 
gegeniiber der Nučic-Muhle, Chlum und Doubravicer Berg bei 
Manětín (Čf)! 

Allium vineale L. Chrudim : bei Sobětuch im Getreide, selten (Z) ! 
Klosterle, nahé dem Egerfluss ; Felder bei Theusing, háufig um Lu- 
benz, Vladařka-Berg bei Luditz, Manětín (Čf)! 

Muscari comosum Milí. Felder am Waldrancl zwischen Alt- und Neu- 
lissa (J)! Kartoffelfeld náchst Kodetschlag gegen Unterhaid (T). 

Muscari tenuiflorum Tausch. Gipfel des Zlatniker Berges bei Brtix, žahl- 
reich (K). Gebiisch der Homole bei Libušin (Wt)! 

f Muscari racemosum DC. Verwildert auf den Festungsmauern von 
Konigingratz (U)! 

Anthericum liliago L. Prag: Roblíner Thal (C). Sperlingstein (Čí) 
Zlatniker Berg bei Brtix (K). Felsen an der Eger zwischen Kaděn 
und Klosterle ; Lubenz : Felslehnen uber dem weissen Kreuz gegen- 
iiber dem Hofe Struhar, zahlreich; Schieferfelsenufer der Střela 
bei Rabenstein gegeniiber der Nučicer Miihle; Chlumberg bei 
Manětín, mit A. ramosum (Čf) ! 

Tř.; Mathematicko-přírodově dečka, 14 



210 

Auťhericum ramosum L. Roblíner Thal bei Karlík (C). Welwarn : Lehnen 
zwischen Chržín und Sazená, dann „na Kadonici" (K). Dvakačovic 
bei Chrudim (Z) ! Wálder bei Habřina, Chotěborky und Neujahrs- 
dorf westlich von Jaroměř (U). Konigsbachthal bei Pómmerle; 
Kaděn : unter dem Purberge, Skytalberg und Hrušina bei Waltsch, 
Permische Lehne bei Přibenz náchst Lubenz, Chlumberg bei 
Manětín (Čf). 

Polygonatum officinale All. Klósterle, Kaděn, Manětín, Plas (Čf). 

Polygonatum verticillatum All. Wald zwischen Zdělov und Čermná bei 
Ádler-Kostelec (Hs) ! Neustadtl bei Plas (K). Čerchovbei Taus (Čf) ! 

Paris quadrifolia L. Klósterle, Kaděn, Manětín, Plas (Čf). 

Colchicum autumnale L. Saaz : unterhalb Pertsch, Eichleitenberg bei 
Krondorf, Petschau (Čí). Kladno gegen Libušin (Wt)! 

Veratrum nigrům L. Auch im kleinen Thálchen zwischen Srbeč und 
Bilichau ziemlich zahlreich, mit Phyteuma spicatum, Viola mira- 
bilis, Vicia silvat., Carex umbrosa, Luzula vernalis, Colchicum (Vs) ! 

Tqfieldia calyculata Wahl. Elbthal: bei Liblic, etwa 1 Stunde west- 
lich, mit Carex dioica (V)! 

Triglochin jpalustris L. Wiesen beiDříš! In der „Kleštíce" bei Melnik 
(PÍ) ! Málko vicer Kevier bei Smečno (Vs) ! Hubenov bei Neustadtl 
náchst Plas (K). Buchau: bei Bergles (Čí). 

Scheuchzeria palustris L. Bóhmerwald: schwimmendes Moor im Gr. 
Arbersee, zahlreich (Čf)! 

Butomus umbellatus L. Teich zwischen Buchau und Bergles (Čí). 

Alisma plantago L. f. natans (stets steril). Woleškothal bei Kladno (Wt)! 
Teich beim Hofe Struhar bei Lubenz (Čf)! 

Alisma arcuatum Mich. War im Šepadler Teich bei Chudenic bei hohem 
Wasserstande desselben in diesem Jahre durchwegs in der Form 
graminifolium (Ehrh.) ausgebildet ! 

Sagittaria sagittaefolia L. Teich bei Malejov náchst Bahnstation Zá- 
mrsk (Wra). Gratzen: Teiche bei Sohors, bei Sonnberg und 
Forbes (T). 

Hydrocharis morsus ranae L. Smiřic: beim Bahnhof (U). 

Iris sibirica L. Wiesen bei Liblic zahlreich mit Trollius (J)! 

Orchis purpur ea Huds. Prag: bei Líbeznic auf dem Berge Beckov 
(Pavelka)! Koblíner Querthal gegen Vonoklas (C). Pláner-Lehne 
bei Srbeč, Lehne gegeniiber Jungfer - Teinitz gegen Hříškov zu 
(Vs)! Bilichower Wálder (K)! 

Orchis militaris Huds. Auf Wiesen bei Liblic 1886 in Menge (V, J)! 
auch in der Byšicer Fasanerie, hier spárlich (J)! 



211 

Orchis ustulata L. Bei Plas (K). 

/3) albida. Koniggrátz: bei Malšovic 1886 nur 1 Éxpl. (U) ! 

Orchis coriophora L. Moorwiesen bei Dříš in grosser Menge ! Melnik : 
Sumpfwiesen am Vruticbache bei Vrutic (Ha et PÍ)! 

Orchis palustris Jacq. Wiesen bei Dříš auch sehr háufig mit ebeufalls 
háufiger O. incarnata! 

Orchis sambúcina L. Prag: Roblíner Thal (C). 

Orchis maculata L. Zinkenstein, Harraberg bei Bohin. Pokau ; Duppau 
unter dem Burgstadtlberg (Čf). Hubenov bei Neustadtl náchst 
Plas (K)! 

Orchis angustifolia Rchb. s. ob. 

Gymnadenia conopea R. Br. Wiesen bei Dříš, sehr háufig, dagegen auf 
der Wiese bei Všetat (mit G. odoratissiina, die aber heuer ganz 
ausgeblieben war) lieuer nur sparlich ! Vrutic bei Melnik (C). Saaz : 
unter dem Pertsch (Čf). Zartlesdorf bei Kodetschlag (T)! 

Platanťhera chlorantha Cust. Mileschauer (Čf)! Hořovic: Waldschlag 
beim Teiche Tisy, dann uber dem Padrť-Teiche bei Terlín; an 
der Strasse von Strašíc nach Padrť (J)! 

Cephdíanťhera rubra Rich. Wald zwischen Lužan und Chotěborky 
bei Jaroměř, selten (U)! 

Cephalanthera pallens Rich. Hain bei Sendražic, dann zwischen Ha- 
břina und Račic und zwischen Lužan und Chotěborky westlich 
von Jaroměř (U)! Chrudim: bei Sobětuch gegen Rabstein (Z)! 
Radotíner Thal (J)! 

Cephalanthera ensifolia Rich. Abhang bei Domoušic, nicht háufig, steril, 
mit Ceph. pallens, Anther. ramosum, Melittis, Erysimum odo- 
ratum (Vs)! 

Epipactis atrorubens Schult. Abhánge hinter Kl.-Priesen bei Aussig 
und im Konigsbachthal bei Pommerle (Čf.) Síidseiten des Chlum 
und des Doubravicer Berges bei Manětín (Čf)! 

Epipactis palustris Crantz. Vrutice bei Mělník (C). 

Neottia nidus avis Rich. Roblíner Querthal gegen Vonoklas (C). Har- 
raberg bei Bóhm. Pokau (Čf). Plas: Wald na puchýři (K). Tře- 
bounberg bei Tepl (Čf). 

Listera ovata R. Br. Byšicer Fasanerie (J)! Doubicer Wald bei Sadská! 
Nahé der Strasse von Strašic nach Padrť unter dem Berge Ka- 
menná zahlreich (J)! Harraberg bei Bohm.-Pokau bei Aussig; 
Eichleitenberg bei Krondorf náchst Warta (Čf)! 

Goodyera repens R. Br. Wegstádtel : Wald bei Brotzen im sog. Sand- 
graben, etwa 40 Expl. an einer Stelle (L) ! 

14* 



212 

Coralliorhiza innata R. Br. Auf dem Plateau zwischen Srbeč und der 
Smradovna in den Bilichauer Wáldern, spárlich (Vs)! 

Cypripedium calceolus L. Berg Bába bei Kosmanos, auf Basalt (Fr. 
Hoffmann) ! 

Dicotyledoneae. 

l. Apetalae. 

Ceratophyllum demerswn L. Wegstádtel (L)! 
Hippuris vulgaris L. Weisswasser: am Wege nach Rečkov (J)! 
Callitriche stagnalis Scop. Waldwege bei Waldek bei Kladno (Wt)! 
Euphorbia falcata L. Prag : Abhang iiber der Podbaba mit E. exigua 

(Kh) ! Welwarn : zwisclien Budohostic und Sazená, unterhalb Ra- 

donič, bei Volovic viel, Nelahozeves (K). 
Ewphorbia Gerardiana Jacq. Elbufer zwischen Pommerle und Rong- 

stock (Čf). Votvovic (Bk)! 
Euphorbia virgata W. Kit. Wald Doubice bei Sadská, náchst Thesium 

ebracteatuni ! 
Quercus pubescens Willd. Roblíner Querthal gegen Vonoklas (C). 
Salix pentandra L. Ufer der Lužnice bei Lomnic (Wn)! 
Salix cinerea L. Schlan selten: bei Srbeč (Vs)! 
Salix repens L. b. rosmarinifolia (L). Doubice-Wald bei Sadská und 

Torfwiesen bei Dříš sehr háufig! Petschau: Moorwiesen vor dem 

Koppensteine (Čf)! Písek: im Zadusí bei Svatonic (Ci)! 
Salix myrtilloides L. Wittingau: auf einer kleinen Torfwiese 

hinter dem Teiche Svět zahlreich (Vs) ! (S. Prodr. Fl. Bóhm. 

IV. p. 774). 
Salix viminalis X purpurea (S. rubra Huds.) Lomnic: Ufer der Luž- 
nic (a. genuina), Teich Potěšil (j8. elaeagnifolia) (Wn)! 
Ulmus montana With. Berg Vladařka bei Luditz (Čf)! Berg Koráb 

bei Chudenic (ders.) ! 
f Celtis occidentalis L. (Aus Nordamerika.) Bei Welwarn am Rothen 

Bache einige fruchttragende Báumchen, mit Rhamnus cathartica, 

wohl gepflanzt (K) ! 
Parietaria ofjícinalis L. In einer Felsenschlucht des Kottowitzer 

Berges bei Haida (Ronge nach Wm) ! 
Chenopodium urbicum L. /5) rhombifolium háufig mit a) um Welwarn 

(K)! Záběhlic bei Prag (Opiz)! 
Chenopodium murale L. Unter-Beřkowic (K). Herm. Městec, Slatinan, 

Tuněchod (Z)! 



213 

Chenopodium opulifolium Schrad. Zvoleňoves (Bk)! 

Albersia blitum Kunth. Kulin bei Mariascliein (Wb)! 

Rumex obtusifolius L. b) agrestis Fr. Dorf Purberg bei Kaděn, Theu- 

sing (Čf)! 
Rumex obtusifolius X crispus (R. pratensis M. & K). KlÓsterle: ani 

Egerufer gegen Schonburg, Bezděkau bei Tepl, Theusing, úberall 

mit den Eltern (Čf) ! 
Rumex hydrolapaihum Huds. Kokoříner Thal : bei den oberen Teichen 

háufig (PÍ) ! 
Rumex aquaticus L. Klósterle und Kaděn an der Eger, Buchau: bei 

der Herrenmtihle ; Ufer der Střela unter dem Galgenberge bei 

Rabenstein (Čf)! Plas (K)! 
Polygonům bistorta h. Buchau (Čf). Plas (K). 
Daphne mezereum L. Berge bei Manětín (Čf). Plas (K). 
Thesium ebracteatum Hayne. Moorwiesen (alte Torfgriinde) bei 

Dříš náchst dem Kiefernwáldchen (Pk)j! Zweiter bohm. Standort. 
Thesium intermedium Ehrh. Wiese mit Linum perenne bei Všetat, 

in grosser Mengeí Purberg bei Kaděn (Čf)! Eichenjungwald 

unter dem Wostray bei Mileschau (ders.) ! 
Thesium montanum Ehrh. Abhang gegeniiber Jungferteinitz uber dem 

gegen Hříškov sich hinziehenden Thale (Vs) ! 

2. Sympefalae. 

f Sicyos angulatus L. Verwild. bei der Miihle in Ouřetic ; in Garten 
von Chrudim gepflanzt (Z)! Verwild. im Garten der Kl. Miihle 
in B. Leipa; in Zaunen des Maierhofs Radhošt bei Hohen- 
mauth (Wm)! 

Phyteuma nigrům Schm. Bohmerwald: Kaltenbach bei Ausserge- 

filde (Vs)! 
Phyteuma orbiculare L. Abhang gegeniiber Jungíerteinitz, mit Coro- 

nilla vagin., Tetragonolobus siliquosus, Anemone silvestris (Vs)! 
Campanula glomerata L. Wiesen bei Všetat und Dříš! Skytalberg 

bei Waltsch, bei Chiesch, Chlum bei Manětín (Čf). 
Campanula persicifolia L. /3) eriocarpa Koch. Thiergarten bei Smečno, 

im Walcle Eremitage, nicht háufig mit der gewóhnlichen Form 

(Vs)! 
Campanula bononiensis L. Lehne oberhalb Hleďsebe bei Weltrus (K). 

Tupadl bei Liboch (PÍ)! 



214 

Adenophora liliifolia Bess. Im Walde zwischen Habřina und 

Velichovky bei Jaroměř an einer Stelle, zahlreich (U)! (Erster 

ostbohmischer Standort). 
f Specularia speculum A. DC. Zwischen Klumín und Netřeb im Ge- 

treide nur 1 Expl. (K). 
Xanthium italicum Mor. (a. riparium Lasch ). Welwarn: „na Rado- 

niči" im Klee; bei Miihlliausen um den Schafstall mit minder 

háufigem X. strumarium; um Weltrus háufig (K). 
Xanthium spinosum L. Mělník : gegen Oujezd (PÍ) ! und bei Bejkow 

(K). Senftenberg: unter der Fabrik 1 Expl. (Hs)! 
Amoseris pusilla Gártn. Alt-Lissa (J)! Kieferwáldchen zwischen Kos- 

manos und Josefsthal (Fr. Hoffmann)! Petschau; um Lubenz 

háufig, z. B. oberhalb Vítkovic im Granitsand, mit Hypochoeris 

glabra (Čf). Neustadtl bei Plas (K). 
Crepis rhoeadifolia M. B. Welwarn, Budohostice, Chržín (K). Pertsch 

und Trnovan bei Saaz (Čf). 
Crepis praemorsa Tausch. Welwarn : unterhalb Chržín spárlich (K) ! 

Wiesen im zweiten Bilichower Thale hinter der Smradovna, 

háufig (ders.). 
Crepis succisaefolia Tausch. Zinkenstein bei Aussig (var. glabrata, Čf) ! 

Duppau: am Walde bei der Einschicht Neuhof náchst Promuth 

(ders.)! 
Crepis paludosa Monch. /3) brachyotus Čel. Sumpf am Čerchow (Čf)! 

Wittingau (V). 
y) leiocephala Čel. s. ob. 
Hieraciwn floribundum Wimm. (H. Lingua Arvet-Touv.) Wittingau 

(Wn! Vel. et Vand.!). 
Hieracium pratense Tausch. Wald Doubice bei Sadská, Fasanerie! 

Schlan : bei Podlešín, Hnidous (Bk) ! Leškow bei Lubenz unter 

dem Kapuzinerberge im Strassengraben (Čf)! 
Hieracium praealtum Vili. Mileschauer (var. Bauhini) (čf)! 

b) obscurum. Aussergefild am Wege zu den Moldauquellen (Vs) ! 
Hieracium collinum Gochn. (Tsch.) Klósterle gegen den Schonburg 

(Čf). 
/?) canofloccosum Čel. s. ob. 
Hieracium cymosum L. (H. poliotrichum Wimm.). Chlum bei Manětín 

(Čf)! Purberg bei Kaděn (ders.). 
Hieracium cymigerum Bchb. (H. cymosum b. pubescens Lindbl.) Wald- 

blossen am Eichleitenberg bei Okenau bei Kaděn (čf) ! Im Thier- 

garten bei Smečno (eine kleinere Form, Vs) ! 



215 

Hieracium glomeratum Frol. Fries s. oben. 

Hieracium echioides Lumm. b) albocinereum Čel. Lehne oberhalb 

Hleďsebe (K)! 
Hieracium echioides X pilosella (H. flagellifloruni Čel.) Unterlialb der 

Kirche des Kuchler Berges bei Prag auf Felsen, zusammen mit 

H. echioides und collinum (Kh)! 
Hieracium auricula X pilosella. Thiergarten bei Smečno, mit den 

Eltern (Vs) ! Wittingau (V) ! 
Hieracium cymosum X pilosella ? Waldblosse unter clem Zinkenstein, 

mit den muthmasslichen Eltern (Čf) !, eine durch cymos reich- 

kópfigeren Bluthenstand abweichende und darům zweifelhafte 

Form. 
Hieracium Schmidtii Tausch. Nordseite des Mileschauers im Gestein 

nahé dem Gipfel nicht háufig (Čf)! Háuíig bei Kaděn und K16- 

sterle: bei Sosau auf Glimmerschieferfelsen, Purberg an der Eger, 

Basaltfelsen ; auch unter dem Seeberg (Čf) ! Lohberg bei Lubenz, 

Schieferfelsen, Chlumberg bei Manětín (Čf) ! 
Var. /5) multisetum, y) subovatum, d) inciso-dentatum s. ob. 
Hieracium candicans Tausch sammt Var. s. ob. 
Hieracium rotundifolium Čel. fil. s. ob. 
Hieracium diversifolium Čel. s. ob. 
Hieracium bifidum Kit. (H. chartaceum Čel.). Schwarzberg bei 

Klósterle, Felswand an der Eger, mit H. murorum und Schmidtii 

reichlich (Čf)! Purberg bei Kaděn, Basaltfelswand, nicht zahl- 

reich, mit H. Schmidtii (Čf)! 
Hieracium murorum L. var. tubidosum Polák (Corollen kurz, eingerollt). 

Elbgrund im Riesengebirge (Pk)! 

b) cinerascens Uechtr. (H. cinerascens Fries!, nach Arvet-Touvet 
aber nicht H. cinerascens Jord. ap. Gren. Godr.). Litic bei 
Potenstein (Sitenský)! Žižkaberg bei Prag! Schónburg bei 
Klósterle, mit Ůbergangen in a), Chlum und Doubravicer Berg 
bei Manětín, Basalt, mit Ůbergangen (Čf)! 

c) flstulosum Čel. f. s. ob. 

Hieracium vulgatum Fr. var. calcigenum Rehm. (Húllblátter stárker 
graufilzig, fast ganz ohne Borsten- und Drítsenhaare.) Schatz- 
lar, auf Kalk (Pax)! Zwischen Mileschau und dem Kletschen- 
berg im Gebíisch, mehrere Expl., etwas stattlicher als die Pflanze 
von Schatzlar (Čf) ! 

Mulgedium alpinum Less. Eisenstein : auch auf dem Lackaberge (Čf) ! 



216 

PrenantJies purpurea L. Schónburg bei Klósterle, Eichleitenberg bei 

Krondorf (Čf). Wálder von Jaroměř gegen Chotěborky und Habřina, 

v Lázních bei Milotín (U). 
Lactuca perennis L. Roblíner Thal bei Prag (C). Zlatniker Berg bei 

Briix (K). Kaděn: Felsspalten des Purberges, reichlich (Čf)! 
Lactuca viminea Presl. Ani Scharfenstein bei Bensen (Wm). Chlumberg 

bei Manětín, Basaltfelsen der Síidseite (Čf)! 
Chondrilla juncea L. Průhon bei Heřnian-Městec (Z) ! Welwarn : zwischen 

Chržín und Sazená (K). Berg Vladařka bei Luditz (f. angustifolia, 

Čf)! Granitriicken óstlich von Lubenz (ders.). 
Willemetia Meracioides Monn. Wittingau : Torfwiese beim Teiche Svět 

(V et Vs)! 
Taraxacum palustre DC. Salzwiesen bei der Zuckerfabrik von Welwarn ; 

Wiesen in den Bilichauer Thálern (K). 
Taraxacum leptocephalum Rchb. Salzwiesen bei Welwarn mit 

Triglochin niaritinia und Glaux inaritima (K)! 
Hypochoeris glabra L. Gesseln bei Klósterle, Vítkovic bei Lubenz (Čf). 
Leontodon autumnalis L. /?) trichocephalus. Bóhmerwald: Weide am 

Gipfel des Lackaberges (mit schwárzlicher Húlle, Čf) ! 
Picris Meracioides L. Mileschau, Lubenz (Čf)! 
Tragopogon major Jacq. Kaděn, Klósterle, Vladařkaberg bei Luditz, 

Chlumberg bei Manětín (Čf). 
Scorzonera purpurea L. Plateau zwischen Zlatnik und Prohn 

bei Briix, náchst der Paeonia (K)! 
Scorzonera Mspanica L. Wiese bei Všetat mit Linum perenne! Mile- 
schau: unter dem Vostray im Jungwald (Čf). 
Scorzonera Jacquiniana Čel. Saaz : bei Žaboklik mit Plantago maritima 

(Čf)! und bei Trnowan (ders.). 
Aster linosyris Bernh. Lehne bei der Muhle in Sakschen belDauba (Wm) ! 
Aster amellus L. Zwischen Peruc und Stradonic (V). 
f Stenactis annua Nees. Waldgraben bei der Grenzstation Eisenstein 

2 Exempl. ! 
f Bolidago serotina Ait. Reichenau : Weidengebusch am Zufluss der 

Alba bei Třebešov náchst der Liceňský - Muhle, seit mehr als 

30 Jahren (Ant. Truhlář) ! 
lnula conyza DC. Lohberg bei Lubenz, Chlum bei Manětín (Čf). 
lnula hirta L. Prag: Felsen an der Strasse vor der Generálka (Čf). 

Roblíner Thal (C). Am Dřínov bei Zlosejn (K) ! 
lnula salicina L. Melnik: bei Vrutic (C) und in der Kleštice (PÍ)! 



217 

f lnula helenium L. Žaboklik bei Saaz am Muhlgraben zahlreich (Čf) i 

Schlossbaustellen in Reichstadt und Hermsdorf bei Brenn (Wm). 
f Gálinsoga parviflora Cav. Im Stoppelfeld uber der Hleďseber Lehne, 

etwa 40 Expl. (Kb) ! Hopfenfeld bei Wegstádtel, massenhaft (L) ! 
Achillea millefolium L. var. ochroleuca s. ob. 
Achillea nobilis L. /J) ochroleuca. Egerabhánge bei Kaděn gegen- 

iiber Sosau (Čf) ! Wittingau : bei der Dampfmíihle (Frau Jelínek- 

Doubek) ! 
Anthemis tinctoria L. Klósterle, Vladařka bei Luditz, Chlum bei Ma- 

nětín, háufig um Plas (Čf). 
Anthemis tinctoria X austriaca s. ob. 
Anthemis cotula X Matricaria inodora s. ob. 
f Matricaria discoidea DC. Dorfplatz in Drnow bei Schlan (Bk) ! 
Chrysanťhemum corymbosum L. Kaděn, Vladařka -Berg bei Luditz, 

Chlum bei Manětín (Čf). 
Artemisia pontica L. Lehne oberhalb Hleďsebe bei Weltrus zahl- 

reich (K). 
Artemisia campestris L. /S) microcephala. Lubenz: am Miihlberg bei 

Přibenz, permischer rother Thonboden (Čf)! 
Artemisia scoparia W. K. Abhánge bei Klingenberg (Ci)! 
Filago germanica L. Lubenz (Čf). Chudenicer Park (a. albida) ! 
Gnaphalium silvaticum L. b) fuscatum Wahl. Čerchov bei Taus (Čf). 
Gnaphalium arenarium L. Klósterle : Felsen gegenúber Roschwitz (Čf). 
Arnica montana L. Petschau und Theusing, verbreitet, Třebounberg 

bei Tepl, Buchau (Čf). Plas: bei Neustadtl und Kázňov (K). 
Senecio silvaticus X viscosus. Waldschlag auf der sog. Vogelheerdkoppel 

zwischen Chiesch und Rabenstein (Čf). 
Senecio erucaefolius L. B.-Leipa: Lehne zwischen dem Spitzberg und 

Altleipa, in mehreren kráftigen Exempl. (Wm). 
Senecio barbareaefolius Krock. Wiesen bei Furth, Fichtenbach, Taus : 

beim Dorfe Pece und Havlovic, iiberall in Menge (Čf) ! 
Senecio Jacquinianus Rchb. Am Šchwarzberg bei Klósterle (Čf). Písek : 

unterhalb Vraž an der Wotawa (Ci)! 
Senecio fluviatilis Wallr. Písek : am linken Ufer der Wotawa „pod 
bednářem", gegen die Moldau zu (Ci)! (Erster Standort in Siid- 
bohmen.) 
Senecio rivularis DC. Adersbach (Fk). 

Senecio campestris DC. (genuinus). Welwarn : grasige Lehnen zwischen 
Chržín und Sazená mit Carex supina, Thesium intermedium, 
zahlreich (K)! 



218 

Petasites albus Gártn. Schlan : „V Němcích" bei Svinařov (Bk) ! 

Homogyne alpina Cass. Čerchov bei Taus (čf). 

Eupatorium cannábinum L. Bei Němčic, Taus; am Čerchov (čf). 

Lappa major Gártn. Bei Lubenz (Čf). 

Lappa major X tomeyitosa. Saaz : auch bei Trnowan einige Stocke 

unter den Eltern (Čf)! 
Centaurea jacea L. c) pratensis (Thuill.). Waldwiese bei Terlin náchst 

Padrť in den Hořovicer Wáldern (J)! 
Centaurea paniculata Jacq. Adler-Kostelec : in Zdělov (Hs) ! Lubenz, 

Chiesch (Čf). 
Centaurea axillaris Willd. Prag: Roblíner Thal (C). Lehnen bei Ne- 

lahozeves (K)! 
Carduus crispus L. Prag: bei Kralup im Bachgestriipp (Bk)! 
Cardům per sonáta Jacq. Halbstadt bei Braunau: an der Strasse und 

ani Ufer des Steine-Flusses (Fk). Petschau : im Gebusch an der 

Tepl (Čf)! 
Cirsium eriophorum Scop. Prag: um den Schafstall bei Nelahozeves 

(K) ! Saaz : vor Trnowan, Klósterle : Ruině Schónburg, Kleiner 

Purberg, Berg zwischen Voslovic und Okenau, Purberg bei Kaděn, 

Wladařka - Berg bei Luditz, Chlumberg und Kozelka bei Ma- 

nětín (Čf). 
Cirsium canum MB. Noch bei Klósterle, Lubenz, Pladen (Čf). 
Cirsium pannonicum Gaud. Sadská: im Walde Doubice, náchst dem 

Thesium ebracteatum ! Všetat : auf der Wiese mit Linum perenne ! 

Prag: im Roblíner Querthal gegen Vonoklas (C). 
Cirsium heterophyllum All. Zwischen Weckelsdorf und Merkelsdorf, 

bei Liebenau (Fk). Schlan : am Wege vom Zíchovecer Forsthause 

gegen Bory, im Graben und Waldhau, eine Mehrzahl nicht 

bluhender Stocke (Vs)! Hořovic: uber den Padrť-Teichen bei 

Terlin in Menge, auch im Revier Dreiróhren (J). Eichleitenberg 

bei Krondorf náchst Warta, bei Petschau mehrfach (Čf)! Unter 

dem Čerchov bei Taus (ders.). 
Cirsium acaule All. Verbreitet auch bei Petschau, Theusing, Lubenz, 

Chiesch, Manětín, Plas (Čf). 
Cirsium oleraceum X acaule. Fr. Hlinský Revier bei Smečno (Vs) ! 

Theusing : bei Schnellbach, Buchau : Wiese unter der Ansiedelung 

„am Berge" (Čf). 
Cirsium oleraceum X palustre. Bergles bei Buchau, Fichtenbach bei 

Furth (Čf)! Písek: Wiesen nnterhalb Vraž und am Moldauufer 

zwischen Klingenberg und Červená (Ci)! 



219 

Cirsium oleraceum X canum. Brunnersdorf bei Kaděn, Lubenz : beim 

Hofe Struhar (Čf) ! 
Cirsium oleraceum X rivulare. Braunau : bei Neusorge, Halbstadt (Fk). 
Cirsium canum X pannonicum s. ob. 
Cirsium canum X palustre a) caniforme. Brunnersdorf bei Kaděn, unter 

dem Bahnhof mehrere Expl. (Čf) ! 

b) palustri formě. Saaz: unter dem Pertsch (Čf)! 

Carlina vulgaris L. b) longifolia (Rchb.), c) intermedia, d) sub- 

nigrescens s. ob. 
Carlina acaulis L. /?) caulescens (Lamk). Koniggratz : Abhang der Zvíčina 

(nur etwa 4" hoch) (U) ! Písek : bei Alt-Vráž ani Wege (hoch- 

stenglig, grosskópfig, Ci)! Lomnic: Damui des Teiches Naděje 

(mit kurzeren, breiteren, purpurróthlichen Strahlblumen, Wn)! 
Dipsacus silvestris Huds. Písek: unterhalb Vrcovic (Ci)! Strasse von 

Klingenberg nach Oslov (ders.)! 
Scabiosa silvatica L. Chrudim : Thiergarten von Bestvíň, zahlreich (Z) ! 

Eichleitenberg bei Krondorf, Petschau (Čf)! Unter dem Čerchov 

oberhalb Fichtenbach (ders.)! Písek: Wotawalehne bei Jistec 

náchst Vraž (Ci)! 
Asterocephalus columbaria Wallr. Vorel bei Slatinan náchst Chrudim 

(Z) ! Peruc (V). Jeserauberg bei Lubenz ; Gipfel der Vladařka bei 

Chiesch, Chlumberg bei Manětín im Birkenjungwald háuíig (Čf)! 
Asterocephalus ochroleucus Wallr. Klósterle, Kaděn, Lubenz ; noch bei 

Rabenstein (Čf). 
Valeriana officinalis L. @>) angustifolia (Tausch). Mileschauer, Berg 

Vladařka bei Luditz (Čf). 
Valerianella auricula DC. Mělník: bei Skuhrov háuíig (PÍ)! 
Valerianella dentata Poli. (3) lasiocarpa. Konigsaal : bei černošic an 

der Beraun (Ha) ! 
Asperula cynanchica L. Kaděn: gegenuber Sosau (Čf). 
Asperula tinctoria L. Prag: Boblíner Querthal gegen Vonoklas (C). 

Hain bei Nelahozeves (K). Doubice-Wald bei Sadská! Koniggratz: 

Wald bei Piletic (U) ! 
Asperula galioides MB. Roblíner Thal (C). Thiergarten von Smečno 

beim Srnčí rybník mit Carex pediformis (Vs) ! Purberg bei Kaděn, 

Skytalberg bei Waltsch (Čf)! 
Galium cruciata Scop. Politz: im Hochsichel (Fk). Eichleitenberg 

bei Krondorf, Purberg bei Kaděn , unter dem Chlumberg bei 

Manětín (Čf). 



220 

Galium rotundifolium L. Jaroměř : zwischen Velichovky und Habřina, 

„Lázně" bei Miletín (U)l Lomnic a, Lužn. : Ševětín, Wald bei 

Drahotěšic (Wn)! Elosterle: Berg zwischen Voslovic und Oke- 

nau (Čí). Bóhmerwald: Čerchov, Fallbaum, Arber (ders.). 
Lonicera nigra L. Doubravicer Berg bei Manětín (Čí). 
Sambucus racemosa L. Klosterle, Warta, Třeboun bei Theusing, Lu- 

benz, Chlum bei Manětín (Čf). 
Sambucus ebulus L. Mileschauer, Eichleitenberg bei Erondorf, Jese- 

rauberg bei Lubenz (Č). Jaroměř: zwischen Hustiřan, Dubenec 

und Chotěborky (U)! Um Chrudim hie und da (Z)! Písek: 

Wálder bei Alt-Vráž (Ci) ! 
Vinca minor L. Wald Doubice bei Sadská, nahé der Strasse! Am 

Wostray bei Mileschau (Čf). 
Menyanthes trifoliata L, B. Leipa: am Manischer Tiefteich und 

Tolln-Teich bei Kleinhaida (Wm). Teiche bei Buchau verbreitet, 

Neuhof bei Rabenstein (Čf). Plas: Revier na Hůrkách und 

Hubenov bei Neustadtl (K). Grosser Arber-See (Čf)! Písek: 

v Zadusí mít Salix repens (Ci) ! 
Gentiana cruciata L. Heinzendorf bei Braunau (Fk). Prag: Thal von 

Karlík (Pečírka). 
Gentiana pneumonanthe L. Mašovicer Wálder bei Chejnov náchst Tábor 

(Theod. Mokrý)! Prag: Wald liber dem Cikánské údolí bei Všenor 

(Pečírka) ! 
Gentiana ciliata L. Braunau : bei Ruppersdorf háufig (Fk). Lubenz : 

permischer Abhang Múhlberg bei Přibenz (Čf)! 
Gentiana germanica Willd. Podersanka bei Petersburg (/?. calycina, 

Pittner) ! Mies bei Petschau, Buchau (Čf), Furth, Fichtenbach, 

Taus (ders.). Čížova bei Písek (Ci) ! 
Asperugo procumbens L. Welwarn, Nelahozeves, Bahnhof von Weltrus, 

Bohm. Zlatník bei Brúx (K). 
Echinospermum lappula Lehm. In Čestic bei Adler-Kostelec auf einer 

Gartenmauer vereinzelt (Hs)! 
Omphalodes scorpioides Schrank. Roblíner Thal gegen Černošic (C). 

Park zu Weltrus (E). 
Myosotis sparsiflora Mik. Eoblíner Thal gegen Černošic (C). Park zu 

Weltrus (E). Eletschenberg bei Mileschau (Čf). 
Lithospermum officinale L. Smečno: auch im Walde Eremitage (Vs)! 

Briix: Plateau zwischen Zlatník und Prohn (E). 
Lithospermum purpureo-coeruleum L. Boblíner Querthal gegen Vono- 

klas (C). 



221 

Cerinthe minor L. Wald Doubice bei Sadská ! Žaboklik bei Saaz (Čf) ! 
Pulmonaria angustifolia L. Smečno : Malkovicer Revier hinter Hof 

Martinic mit Rubus saxatilis ziemlich reichlich (Vs) ! Bilichower 

Wálder : hinter der Sinradovna, dann unweit dein Zíchover Forst- 

haus nicht háufig (ders.)! 
Pulmonaria officinalis L. a) maculata. Jeserauberg bei Lubenz (Čf)! 
Symphytum officinale L. Weissbliihend bei Žaboklik náchst Saaz (Čf). 

(Ist wohl zu unterscheiden von b. bohemicum Schmidt). 
Solanum miniatura Bernh. Nelahozeves (K)! 
Solanum villosum Lamk. Nelahozeves : im Dorfe und in Menge mit S. 

nigrům im Hopfengarten hinter dem zweiten Schafstall, in Hleď- 

sebe, bei Chržín und Unter-Beřkovic, iiberall mit gelblichgriinen 

reifen Beeren (K)! 
Atropa belladonna L. Am Schonburg und Schwarzberg bei Klosterle, 

Eichleitenberg bei Krondorf (Čf). Plas (K). 
Hyoscyamus niger L. c. pallidus (Kit.). s. ob. 
Verbascum lychnitis L. Klosterle an der Eger, mit /í) albiflorum, 

Chlum bei Manětín (Čf). 
Verbascum phoeniceum L. Saaz: Abhang „u Macerky" (čf). 
Verbascum thapsiforme X lychnitis. Písek : auch zwischen Vraž und 

Bousnice, bei Doběšic und an der Moldau zwischen Klingenberg 

und Červená (Ci)! 
Verbascum thapsiforme X nigrům. Písek : an der Wotawa unter der 

Miihle Smetiprach mit den Eltern (Ci)! 
Verbascum thapsus X nigrům. Písek : an der Wotawa bei Vrcovic (Ci) ! 

Lomnic: unter dem Damni des Teiches Skutek (Wn)! 
Verbascum nigrům X lychnitis. Písek : an der Wotawa unterhalb Držov 

(Ci)! 
JScrofularia nodosa L. /3) Jlavescens. Kostelec : Adler-Ufer bei der Pod- 

horná (Hs)! 
Scrofularia alata Gil. a) Ehrharti. Fasanerie und Wiesen bei Liblic 

(J)! Aussig: Bach hinter Tichlowitz, bei Jakuben (Schubert)! 
Limosella aquatica L. Písek: Waldwege bei Krašovic (Ci)! 
Linaria elatine Milí. Liblic háufig (V)! Welwarn hinter der Zucker- 

fabrik einzeln, an der Strasse von Welwarn nach Weltrus, bei 

Nelahozeves und unterhalb Chržín in Menge (K) ! 
Linaria spuria Milí. Welwarn: Feld „na Radoniči", dann an der 

Strasse nach Weltrus wenig, Nelahozeves; zwischen Budohostic 

und Sazená háufig (K)! 



222 

Linaria minor Desf. Verbreitet uin Bořek und Kokořín (PÍ) ! Chiesch, 

Střela-Ufer bei Rabenstein, Chlum bei Manětín (Čf). Písek (Ci)! 
Linaria arvensis Desf. Feld ani Berge Vladařka bei Luditz (Čf). Vr- 

covic bei Písek (Ci)! 
Antirrhinum orontium L. Horní Přím bei Nechanic mit Linaria minor 

(U). Hirschen bei Lubenz, Vladařka bei Luditz, Rabenstein (Čf). 

Písek: bei Alt- Vraž (Ci)! 
f Antirrhinum majus L. Schlossgartenterasse von Chlumec bei Wit- 

tingau (Wn)! 
Digitalis ambigua Murr. Klósterle, Luditz (Čí). Plas (K). 
Veronica teucrium L. Klósterle: Berg zwischen Voslovic und Okenau 

(Čf)! 
Veronica austriaca L. (V. dentata Schni.). Roblíner Thal (C). 
Veronica věrna L. Koňský důl bei Kladno (Wt) ! 
Veronica opaca Fr. Písek: Feld bei Veníkov (Ci)! 
Veronica agrestis L. Fr. Buchau im Kartoífelfelde mit Fumaria ro- 

stellata (Čf)! 
Veronica hederaefolia L. b) triloba Opiz. Jungbunzlau : bei Neme- 

slawic (Hesz)! 
Pedicularis palustris L. Teiche bei Buchau und Udritsch (Čf). Neu- 

stadtl bei Plas (K). 
Pedicularis silvatica L. Oborský Revier bei Smečno (Vs) ! Petschau : 

vor dem Koppenstein, um Buchau verbreitet (Čf). Plas (K). 
Rhinanthus angustifolius (Gmel. ?) Wallr. f. subsimplex. Galgenberg 

bei Petschau (Čf)! 
Melampyrum cristatum L. Dubovce bei Lomnic (Wn)! 
Melampyrum nemorosum L. c) decvescens Cel. fit. s. ob. 
Melampyrum silvaticum L. Bei Petschau, Theusing, Tepl verbreitet, 

Teltsch bei Buchau, im Stockhólzel bei Udritsch (Čf). 
Melampyrum pratense L. var. aureum angustifolium : Revier na Hůr- 
kách bei Plas (K)! 
Laťhraea squamaria L. Prag: Wálder zwischen Horoměřic und Tu- 

choměřic (Čf)! 
Orobanche caryophyllacea Sm. Gipfel des Wostray bei Mileschau auf 

Galium mollugo (Čf)! 
Orobanche élatior Sutt. Jaroměř : im Kleefelde am Walde zwischen 

Habřina und Velichovky, auf Centaurea scabiosa, zahlreich (U)! 

(damit erkláren sich wohl die anderweitigen dubiosen Angaben, 

dass O. elatior in Bohmen auf Leguminosen, wie Klee, Luzerne 

wachsen solle). 



223 

Orobanche picridis F. Schultz. Prag: auf der Lehne uber der 

Podbaba gegemiber Podhoř, ziemlich zahlreich (Khek)! (Erster 

Standort der Prager Gegend). Leitineritz : auch auf der Weissen 

Lehne (Rous)! 
Orobanche cervariae Suard. Am Mileschauer unter der Restauration, 

1 Expl., wohl auf der benachbarten Libanotis gewachsen (Čf)! 

(Vor 25 Jahren ani Mileschauer von Malínský gesammelt). 
Orobanche arenaria Borkh. Leitmeritz: auch auf der Weissen Lehne 

(Rous) ! 
Origanum vulgare L. /J) albiflorum. Háuíig in der Baumschule der 

Forsterei in Reichstadt (Wm) ! Ani Čerchov oberhalb Fichten- 

bačh (Čf)! 
Salvia verticillata L. Saaz: auch bei Trnowan (Čf). Neuhaus, nur 

eingeschleppt (R)! 
Salvia silvestris L. Melnik: ani rechten Elbufer haufig (PÍ)! Smiřic: 

beim Bahnhof (U)! jedenfalls eingeschleppt. 
Salvia silvestris Xpratensis. Oberhalb Podbaba bei Prag, uber 

den Felsen, 1 Expl. unter den Eltern (Čf)! 
Dracocephalum austriacum L. Kalkfelsen bei Roblín, hoch oben auf 

steilen Felsen am linken Ufer des thalbildenden Baches (C & Ha) ! 

(Nur neuere Bestátigung einer álteren Angabe.) 
Galeopsis versicolor Curt. Eichleitenberg bei Krondorf náchst Warta; 

Fichtenbach am Čerchov (Čf). 
Stachys germanica L. Nelahozeves: um den Schafstall (K). 
Stachys annua L. Koniggratz : beim Krankenhause (U) ! 
Stachys recta L. Roblíner Thal (C). Egerfelsen bei Klósterle mehr- 

fach (Čf) ! 
Prunella laciniata L. a) alba. Zwischen dem Mileschauer u. Kletschen- 

berge (Čf) ! 

/3) violacea. Am Fusse des Abhangs hinter Výrava bei Smi- 
řic (U)! 
Prunella grandiflora Jacq. Bei Všetat und Dříš auf Wiesen, meist 

zahlreich! Thalabhánge unterhalb der Miihle Štampach im Ko- 

koříner Thale, auch bei Vrutic náchst Mělník (PÍ)! Saaz: bei 

Libočan, Pertsch u. a., Purberg bei Kaděn, Jeserauberg bei 

Lubenz, zahlreich, bei Příbenz, am Chlumberg bei Manětín (Čf). 
Jjuga genevensis X reptans s. ob. 
Ajuga chamaepityš Schreb. Lehne iiber der Podbaba, mit Euphorbia 

falcata und exigua (Khek)! 
Teucrium chamaedrys L. Kaděn: Felsen gegemiber Sosau (Čf). 



224 

Teucrium botrys L. Purberg bei Kaděn, Berg Vladařka bei Luditz, 

Chlumberg bei Manětín (Čí)! 
Plantago maritima L. Saaz: auch bei Žaboklik (Sch abogluck) auf 

thonigem Abhang mit Atropis ^distans und Scorzonera Jaqui- 

niana (Čf)! 
Globularia vulgaris L. p. Bilichau : am Anfange des hiuteren Pa- 

rallelthals auf beschránkter Stelle der Thallehne, mit Orchis pur- 

purea (K)! 
Pinguicula vulgaris L. Wiesen bei Dříš im Elbthal ! Petschau : 

Wiesen unter dem Koppensteine ; Buchau: am Teiche beim sog. 

Eckertwald, am Teiche zwischen Buchau und Bergles u. a. (Čf). 
Utricularia vulgaris L. Graben bei Nedomic bei Všetat mit Zani- 

chellia (J) ! Wiesen zwischen Milovic und Vrutic bei Lissa (J) ! 

Vrutic bei Mělník (PÍ) ! (wahrscheinlich dieselbe, die Conrath von 

ebendort in Óst. Bot. Ztsch. als U. neglecta angegeben). Wasser- 

gráben zwischen Wegstádtel und Předonín (L)! 
Utricularia neglecta Lehm. Torfiger Rand des Teiches bei Neuhof 

nachst Buchau (steril, sehr zart, daher wohl hieher gehorig) (Čf) ! 

Teichel unter dem Grossen Teiche nachst Rabenstein, reichlich 

bluhend (ders.)! Tůmpel am westlichen Ufer des Teiches von 

Padrť, in Menge bluhend (J). Wittingau : beim Teiche Svět, steril, 

mit U. brevicornis (V) ! 
Utricularia brevicornis Čel. s. ob. 
Utricularia minor L. Vrutic bei Mělník (PÍ)! Wittingau: am Teiche 

Svět mit U. brevicornis (V) ! Im schwimmenden Moor des Grossen 

Arber-See im Bohmerwalde, nur steril (Čf)! (ob nicht etwa U. 

Bremii Heer?) 
Glaux maritima L. Lipenz bei Postelberg (V). 
Centunculus minimus L. Lomnic : auch auf einem Felde uber Flughaus 

mit Radiola (Wn)! 
Anagallis arvensis L. /?) coerulea. Repan bei Lubenz (Čf). 
f Lysimachia punctata L. In Gárten Chrudinťs wie verwildert (Z) ! 
Trientalis europaea L. Adersbach, zahlreich (Fk). Plas: Revier na 

Hůrkách bei Neustadtl [Bělá] (K). Bohmerwald: auch amLacka- 

berg (Čf). 
Primula elatior L. Koniggrátzer Wálder, Hoch-Újezd, Hohenbruck, 

Bolehošť (U)! 
Androsace élongata L. Roblíner Thal (C). 

Hottonia palustris L. Stein-Žehrovic bei Kladno, bisher nur steril 
(Wt)! 



225 

f Armeria maritima Willd. Aussig : auf einem Erdhaufen, wahrschein- 
lich aus eineni Garten dahin gelangt (Sch) ! 

Andromeda poliifolia L. Im schwiminenden Moor des Grossen Arber- 
Sees im Aug. bltihend (Čí). 

Ledům jpalustre L. Chlumec : Wald beim Teiche Hejtman (Wn) ! 

Oxycoccos palustris Pers. Petschau : Sumpfwiesen vor clem Koppen- 
stein (Čf)! 

Monotropa hypopitys L. Mělník : Wald bei Vrutic und bei Chlomek 
(/3. glabra, PÍ) ! Berge bei Lubenz und Manetín, Chudenic : Hora 
bei Němčic (Čí). 

Pirola rotundifolia L. Obora bei Smečno (Vs) ! Plas : Revier na Hůr- 
kách (K). Velké Dubovce bei Lomnic (Wn) ! Kodetschlag (T) ! 

Pirola chlorantha Swartz. Heřman-Městec : „na Paláci" spárlich (Z)! 
Žilinský Revier „u jezírka" bei Smečno, mit P. uniflora und Ga- 
lium rotundifolium (Vs) ! Plas : im Lamanský Revier und Revier 
na puchýři (K). Chlumec bei Wittingau: Wald beim Teiche 
Hejtman (Wn) ! Neuhaus : Thiergarten , Černý les , Galgenbuhe 
(R)! 

Pirola uniflora L. Stadtwald bei Adler-Kostelec (Hs) ! Heřman-Městec : 
am Goldbach bei Kostelec (Z)! Buchwald oberhalb Welhotten 
bei Domoušic viel (Vs)! 

Pirola umbellata L. Písek: auch im Zadusí (Ci)! Lomnic: in der 
Obora náchst dem Strakatý (Wn) ! 

3. Choripetalae. 

Clematis recta L. Roblíner Thal (C). Kletschenberg, Purberg bei 

Kaděn (Čf). 
Thalictrum foetidum L. Zlatniker Berg bei Briix, an mehreren 

Stehen zahlreich (K)! (Erster Standort ausserhalb der Prager 

Gegend.) 
Pulsatilla pratensis L. Geiersberg bei Mariaschein, Ratscheberg bei 

Gr. Tschochau (Wb) ! Egerfelsen unter dem Seeberg, und am 

Purberg bei Kaděn (Čf). 
Pulsatilla patens L. Am Deblík bei Zirkowitz, mit P. pratensis (Wb) 

Am Hoblík bei Laun (Antony in herb. Wiesb)! 
Anemone silvestris L. Roblíner Querthal gegen Vonoklas (C). Lehnen 

bei Bilichau (K). 
Adonis flammeus Jacq Unter-Beřkovic (V). Bei Dřevčic vor Bran- 

deis (Čf)! 

Tř.; Mathematícko-přírodoYČdecká. 15 



226 

Myosurus minimus L. Srnečno : Kleefelder irn Hlinecer Revier und 

hinter Srbeč (Vs)! 
Ranunculus paucistamineus Tausch. Chrudim: utn Slatinan háufig (Z)! 
P) heterophyllus (R. Godroni Gren.). Im Graben zwischen 

dem Cheznovicer Teiche und der Královka - Wiese bei Wo- 

lešná (J) ! 
Ranunculus circinatus Sibth. Adersbach im Muhlgraben (Fk). Rong- 

stock hinter dem Elbdamm (Schubert)! 
Ranunculus fluitans Lamk. Elbe bei Wegstádtel (L) ! 
Ranunculus ficaria L. f. nudicaulis s. ob. 
Ranunculus aconitifolius L. Am Cerchov bei Taus (čf)! 
Ranunculus lingua L. Stein-Zehrovic bei Kladno (Wt)! Teplitz: auch 

im Teich zwischen Turn und Probstau (Wb)! 
Ranunculus illyricus L. Sandige Lehne uber Nelahozeves, an be- 

schrankter Stelle zahlreich, aber sel ten blůhend (K) ! Phonolith- 

felsen des Ratscheberges bei Gross-Tschochau, klein, wegen grosser 

Trockenheit nie blíihend (Wb) ! (Die Grundblátter dieser sterilen 

Pflánzchen sind durchaus ungetheilt, die ersten oval, die spá- 

teren lanzettlich.) 
Ranunculus nemorosus DC. Woleschkothal bei Kladno, sehr selten 

(Wt>! Geiersberg, Rumpelmuhlthal bei Mariaschein (Dichtl) ! 

Am Třeboun bei Tepl, Vladařka bei Luditz, Chlum bei Manětín ; 

Chudenic : auch auf der Hora bei Němčic (Čf) ! 
Ranunculus polyanthemus L. Roblíner Querthal gegen Vonoklas (C). 

Rabney-Berg bei Túrmitz (fi. latisectus Wb)! Zinkenstein (Čf). 
Ranunculus bulbosus L. Weide am Gipfel des Lackabergs bei Eisen- 

stein (Čf). (Zum erstenmal im hoheren Bohmerwalde.) 
Ranunculus sardous Crantz. Welwarn : am rothen Bach (a. tuberculatus, 

K)! Schlan: bei Třebíz, Hnidous (Bk)! Oslov bei Klingen- 

berg (Ci)! 
Trollius europaeus L. Koniggratz: bei Vřeštov; Brodek bei Miletín 

(U). Bilichower Waldwiesen (K). 

Isopyrum thalictroides L. Hohenbruck : Forsthaus bei Ledeč mít Cory- 

dalis digitata (U). 
Nigella arvensis L. Rabney bei Turmitz (Wb)! 

Aquilegia vulgaris L. Weckelsdorf: am Eingange in die Felsen, 
Polic: bei Ždárek (Fk). Jaroměř: Wald zwischen Habřina und 
Velichovky (U). Byšicer Fasanerie, auch weissbliihend (J)! Ro- 
blíner Thal (C). Eichleitenberg bei Krondorf náchst Warta, 



227 

Doubravicer Berg [Kozelka] bei Manětín (Čf). Plas : Waldschláge 

des Eeviers Chladná jáma (K). 
Aconitum lycoctonum L. Neuhaus : hinter der Kobylí Mra (R) ! 
Aconitum variegatum L. Weckelsdorfer Felsen (Fk). Petschau : náchst 

der Ságemiihle, unweit der Tepl (Čf)! 
JPaeonia peregrina L. s. ob. 

Actaea spicata L. Schwarzberg bei Klósterle (Čf). Plas (K). 
Berber is vulgaris L. Roblíner Thal (C). 
Fapaver dubium L. Feld unter děni Kl. Purberg bei Klósterle (Čf)! 

Mariaschein (Wsb). 
Glaucium phoeniceum Crantz. Volovic bei Zvoleno ves, Abhang gegen- 

iiber der Abdeckerei, mehrere Exempl. mit Nigella arvensis (Bk). 

(Zvoleňoves schon Presl in fl. cech.) 
Corydalis cava Schweigg. & K. Kulm háufig, Kosten bei Turmitz 

selten (Wb) ! 
Corydalis digitata Pers. Festungsmauern von Kóniggrátz, ani Elbufer 

(U). Freithof bei Aussig (Schubert) ! 
Corydalis fabacea Pers. Aussig: zwischen Pokau und Kleische (Sch.)! 

Kulm bei Teplitz (Wb)! Doktorsteg bei Mariaschein (Dichtl)! 
Fumaria rostellata Knaf. Am Doktorsteg bei Mariaschein (Dichtl) ! 

Felder bei Ebersdorf, mit F. offic. macrosepala (Wb) ! Petschau 

(Čf). 
Fumaria Schleicheri Soy.-Will. Roblíner Thal (C). 
Teesdalia nudicaulis R. Br. Wittingau : unter dem Damme des Ro- 

senberg-Teiches (Vs) ! 
Thlaspi perfoliatwn L. Kladno (Wt) ! Um Chrudim háuíig (Z) ! 
Thlaspi alpestre L. Klósterle, Eichleitenberg bei Krondorf (Čf) ! 
Thlaspi montanum L. Roblíner Thal (C). 

f Lepidium perfoliatum L. Lomnic : an der Bahn in Menge (Wn) ! 
Lepidium ruderale L. Lubenz mit Alyssum incanum (Čf). 
Cardaria draba Desv. Libočan und Trnowan bei Saaz (Čf)! 
Alyssum saxatile L. Ratscheberg bei Gr. Tschochau (Wb). Kaděn: 

auch auf Basaltfelsen des Burberges (Čf). 
Lunaria rediviva L. Erzgebirge : auch auf dem Geiersberg bei Maria- 
schein und bei Tellnitz (Wb) ! 
Cardamine bulbifera R. Br. Buchwald unter dem Zinkenstein (Cf). 

Vranov bei Seč (Z) ! 
Cardamine enneaphylla R. Br. Weckelsdorf, Liebenau bei Adersbach 

(Fk). 
Cardamine amara L. Wálder bei Plas (K). 

15* 



228 

Cardamine prafensis L. b) dentata. Weisswasser gegen Rečkov, mit 

Hippuris (J) ! 
Cardamine silvatica Link. Adersbacher Felsen (Fk). Bóhmerwald: 

am Čerchov (Čf)! am Fallbauin bei Eisenstein (ders.). 
Cardamine impatiens L. Vranov bei Seč (Z)! Libušin bei Kladno 

(L). Buchwald unter dem Zinkenstein ; Klosterle : Berg zwischen 

Voslovic und Okenau, Plasser Wálder (Čf). Strašic: Revier 

Dreiróhren (J). 
Turritis glabra L. f. arcuata (Schoten gebogen, nach verschiedenen 

Seiten abstehend). So am Sperlingstein und zwischen Klosterle 

und Kaděn (Čf) ! 
Arabis brassicaeformis Wallr. Homole bei Libušin (Wt) ! Lehne 

gegeniiber Jungfer-Teinitz, mit Melittis, reichlich (Ys) ! Klosterle : 

auch am Gipfel des Schwarzberges (Čf)! 
Arabis hirsuta Scop. Kraluper Hain, Bilichauer Wálder (K). Wálder 

bei Plas (Čf). 
Arabis auriculata Lamk. Prag: Felsen in der hinteren Podbaba, 

besonders in den Schluchten, in Menge (Khek, Čf)! Roblíner 

Thal (C). 
Arabis arenosa Scop. Chlumberg und Doubravicer Berg bei Manětín 

(Čf) ! Wálder um Plas (K). 
Arabis petraea (Lamk?) Koch (A. hispida Migynd ap. Linné). 

Prag: Kundraticer Wald, Abhang unter der Ruině, zahlreich 

(Khek, Ci)! Am Schwarzberg bei Klosterle: in Felsspalten der 

langen Basaltfelswand unter dem Gipfel, zahlreich (Čf)! (West- 

lichster Standort). 
Nasturtium officinale R. Br. Grossdorf bei Korycan (V) ! 
Eoripa austriaca Bess. Elbufer bei Pómmerle und Tichlowitz 

(Sch) ! 
Eoripa armoracioides Čel. Kramel bei Aussig, Pómmerle (Sch) ! 
Sisymbrium strictissimum L. Roblíner Thal (C). 
Sisymbrium Loeselii L. Schieferfelsen und Mauern in Rabenstein 

háuíig (Čf) ! 
Erysimum repandum L. Woleschkothal bei Kladno, sehr seiten (Wt) ! 
Erysimum durum Presl. Mauern in Mirošovic bei Weltrus (K). Schrek- 

kenstein, Hundorf bei Janegg bei den Kalkbruchen (Wb) ! Kaděn : 

Egerufer gegeniiber Sosau (Čf)! 
Conringia orientalis Andrz. Žaboklik bei Saaz (Čf) ! 
Diplotaxis muralis DC. var. dentata Tausch s. ob, 






229 

Diplotaxis tenuifolia DC. Graben vor dera Stationswirthshaus bei 

Sadská! Topkowitz bei Aussig, Uferdamm (Schoten jedoch kurz 

gestielt, Čf)! 
f Sinapis alba L. Budohostic bei Welwar, im Gemengfutter (K)l 
Eaphanus raphanistrum L. ji) albiflorus. Uberall auf Feldern bei 

Furth und Fichtenbach (Čf) ! 
j- Beseda alba L. B. Leipa : Feldrain unweit des Balinbofes Reh- 

dorfel, 1 Expl. verwildert (Wm) ! 
Drosera rotundifolia L. Petschau náchst dem Koppenstein (Čf). Plas 

bei Hubenow, dann im Revier na Hůrkách (K). 
Drosera longifolia L. (D. anglica Huds.). Mělník: Surapfwiese 

am Vruticbache bei Vrutic an beschránkter Stelle (Ha)! (Erster 

Standort in Nordbohmen ausser dem Riesengebirge.) 
Parnassia palustris L. Theusing, Buchau verbreitet (Čf). 
Viola palustris L. Petschau, Buchau (Čf). 
Viola collina Bess. Roblíner Thal (C). 
Viola odorata X collina (V. Merkensteinensis Wiesb.). In einem Thal 

bei Wran unter den Eltern mehrere Exempl. (C). Rongstock, 

Salesl bei der gráflichen Weinpresse (Wb) ! (s. „Resultate" 1881 

pag. 29). 
Viola adorata X hirta. Waldrand bei Horoměřic (Čf) ! 
Viola rnirabilisL. Chrudim: Hyksovo peklo, Panská stráň bei Ouře- 

tic (Z)! Waldrand bei Horoměřic (Čf)! Roblíner Thal (C). 

Bilichower Wálder: beim Forsthaus Zíchovec (Vs)! Am Rabney 

bei Túrmitz (Wb)! 
Viola mirabilis X Riviniana (V. orophila Wiesb.). Rabney bei Túrmitz 

mit den Eltern (Wb)! 
Viola pratensis M. & K. Liblicer Wiesen (J) ! 
Viola stagnina Kit. /?) elatior Wimm. s. ob. 

Viola tricolor L. a) montana. Wiesen an der Střela bei Chiesch (Čf). 
Portulaca oleracea L. Dorfplatz in Votvovic bei Schlan (Bk) ! 
Montia rivularis Gmel. Wiesengraben am Grossen Teich zwischen 

Buchau und Bergles (Čf). 
Spergula pentandra L. b) Morisonii HodkoviČky bei Prag (Ci) ! 
Spergula arvensis L. b) leiosperma Čel. Adler-Kostelec : Stoppelfeld 

bei Moravsko, zahlréich (Hs)! 
Sagina nodosa Mey. Konigingrátz : u Svobodných Dvorů (U)! Adler- 
Kostelec: Waldgraben zwischen Koryt und Kozodra (Hs)! 
Sagina Linnaei Presl. Aussergefild : am Wege nach Maděr nicht háufig 

(Vs)! 



230 

Alsine tenuifolia Wahl. p) viscosa. Sandige Abhánge oberhalb Ne- 

lahozeves (K). Netovic bei Schlan, Sandfluren (Bk) ! 
Cerastium brachypetalum Desp. Roblíner Thal (C). 
Cerastium glomeratum Thuill. Adler-Kostelec, ini Kartoffelfelde (Hs)i 
Stellaria nemorum L. Wálder bei Plas (K). 
Kohlrauschia prolifera Kunth. Heřmanov-Městec (Z) ! Klosterle mehr- 

fach (Čf). Schlan (Bk)! 
Dianťhus Carthusianorum L. Klosterle, Lubenz, sonst in jenen Ge- 

genden fehlend (Čf). 
Dianťhus silvaticus Hoppe. Zilinský Revier bei Smečno, nicht háufig 

(Vs)! Wittingau (schon Seidl) am Teiche Hlína (Fr. Jelínek- 

Doubek) ! 
Dianthus caesius Smith. Kaděn: Basaltfelsen des Burberges, 

steile Westseite, reichlich mit Lactuca perennis (Čf)! 
Dianťhus superbus L. Bei Fichtenbach unter dem Čerchow, im Eich- 

walde (Čf) ! Lomnic : Gebiische v Dubovcích (Wn) ! 
f Silene conica L. Bei Jungbunzlau am Bahndamme in Mehrzahl (F. 

Hoífmann) ! offenbar eingeschleppt. 
Silene nutans L. a) pubescens , floře roseo. Lohberg bei Lubenz, 

Granit (Čf) ! /3) glabra. Zinkenstein bei Aussig (Čf) ! Burberg 

bei Kaděn zahlreich, mit Ůbergángen in die behaarte Form, 

Chlum und Doubravicer Berg bei Manětín, desgl. (Čf). 
Silene otites L. Burberg bei Kaděn (Čf). Kladno, Sandstein (Wt)! 
Melandryum noctiflorum Fr. Kaděn (Čf). Kóniggrátz, Unter-Přim bei 

Nechanic (U)! 
f Lychnis chalcedonica L. Verwildert bei Malšovic nachst Kónig- 
grátz (U) ! 
f Malva crispa L. Záluž bei Wegstádtel (L) ! 
Malva alcea L. Schónburg bei Klosterle, Chlum berg bei Manětín, 

Chumská bei Chudenic (Čf). 
Lavatera ťhuringiaca L. Welwarn: Obstpflanzungen zwischen Chržín 

und Sazená, háuíig (K) ! Hain bei Zeměchy (K) ! 
f Hibiscus Trionum L. Um Chrudim nichst selten eingeschleppt, so 

bei der Muhle Májov, nebst Ajuga Iva Schreb. 
Tilia platyphylla Scop. Wostray bei Mileschau, Vladařka bei Lu- 

ditz (Čf). 
Hypericum humifusum L. Plas: Schláge im Čečíner Revier (K). 
Hypericum tetrapterum Fr. var. densiflorum Čel. Si. s. ob. 
Hypericum montanum L. Mělník: Wald bei Skuhrov spárlich (PÍ)! 

Sosau bei Kaděn, Lohberg bei Lubenz, Berge bei Manětín (Čf). 






231 

Hypericum hirsutum L. Braunau: zwischen Heinzendorf und Ditters- 

bach (Fk). 
Elatine triandra Schk. Lomnic: ftirstliche Fischbehálter u Šalouna 

(Wn)! 
Elatine hexandra DC. Mit voriger (Wn)! 
Oxalis stricta L. Stoppelfeld uber der Hleďseber Lehne mit Galinsoga 

(K)! Byšicer Fasanerie (J)! 
f Impatiens parviflora DC. Bahnhof bei Žalov, genug (Čf). r Insel" 

bei Wegstádtel und massenhaft bei Záluž a. Elbe mit I. noli 

tangere (L) ! 
Geranium columbinum L. Chrudim: zwischen Slatinan und Skrovad, 

mit Mgella arvensis (Z)! Kladno (Wt)! Plas (K). 
Geranium dwaricatum Ehrh. Prag : Chuchler Berg (PÍ) ! 
Geranium onolle L. Sinečno: Grasplatz vor der Kirche, eingeschleppt 

(Bk)! 
Geranium sanguineum L. Jaroměř: Wald zwischen Habřina und Ve- 

lichovky (U)! Sandsteinhugel in Zickmantel bei B.-Leipa, háufig 

(Wm). Chlumberg bei Manětín (/?. latifolium, foliis quoque 

glabriusculis, Čf)! 
Geranium silvaticum L. Kaděn . bei Dornthal (Čf) ! 
Geranium pratense L. Klosterle, Lubenz, ani Střelafluss bei Raben- 

stein und Chiesch, Plas (Čf). 
Geranium phaeum L. Polic: im Dorfe Hochsichel (Fk). 
Radiola linoides Gmel. Leipa : auch beim Kahlenberge (Wm) ! Schlan : 

aufgeackerte Haide náchst dem Haine bei Třebíz, mit Drosera 

rotundifolia (Bk)! 
Linum austriacum L. Dux: auf der alten Freithofmauer zahl- 

reich, unbekannter Herkunft (Wb). 
Polygala amara L. b) austriaca (Crantz). Smečno : in der Obora 

[Thiergarten] háufig (Vs) ! Wiesen der Bilichover Tháler (K) ! 
Chamaehuxus alpestris Spach. Doubravicer Berg bei Manětín (Čf). 
Dictamnus albus L. Prag: oberhalb Dvorce spárlich (Čf)! Roblíner 

Thal (Ha)! Zlatniker Berg bei Brux (K). 
Acer platanoides L. Jaroměř: im Walde zwischen Habřina und Veli- 

chovky, dann im Walde zwischen Hustiřan und Dubenec (U). 

Strašic: am Gipfel des Berges Vlč einige Báume (J). 
Lyťhrum hyssopifolia L. Welwarn: Feld na Radonici; bei Nelaho- 

zeves, Oužic (K). In Jedousov bei Choltic zahlreich (Zj ! 
Lyťhrum salicaria L. /S) glaberrimum Wildt s. ob. 



232 

Epilóbium hirsidum (L). Jacq. Chrudim: bei Dvakačovic, Ouřetic, 

Heřmanův Městec (Z) ! B.-Leipa : im Mtihlgraben gegeniiber der 

Schwimmschule, am Tollenteiche und am Dammmiihlteiche bei 

Kleinhaide (Wm). 
Epilóbium tetragonum L. (E. adnatum Grisb.). Chrudimi bei Stolan, 

Říšť, Heřmanův Městec (Z)! 
Epilóbium obscurum Schreb. Buchau (čf). 
Circaea lutetiana L. Im Bade bei Miletín (U). Eisengebirge súdlich 

von Chrudim (Z)! Hollengrund bei B.-Leipa (Wm). Eichleiten- 

berg bei Krondorf (Čf)! 
Circaea intermedia Ehrh. Im Bade bei Miletín (U). Chrtníky, Svídnice 

bei Chrudim spáiiich (Z) ! Lubeuz : am Bache beim Hofe Struhar 

(Čf)! Zwischen Pommerle und Bohm. Pokau mít C. alpina 

(ders.). 
Circaea alpina L. Bóhmerwald: Čerchov (Čf)! Oberhalb der Grenz- 

station Eisenstein ! 
Myriophyllum verticillatum L. Lissa: Tunipel zwischen Milovic und 

Vrutic, und bei Dvorce (J)! Teich bei Bilichau (Bk)! 
Myriophyllum spicatum L. Túmpel an der Střela bei Chiesch (Čf). 
Hydrocotyle vulgaris L. Wittingau: am Teiche bei Novosedl, mit 

Carex íiliformis, Scirpus radicans (Vs)! 
Sanicula europaea L. Koniggrátz: bei Sendražic, Wald zwischen 

Lužan und Chotěborky, „im Bade" bei Miletín (U). Chlum bei 

Manětín, Plasser Wálder (Čf). 
Astrantia major L. Chrudim und Heřmanměstec mehrfach (Z) ! Wálder 

von Jaroměř bis Vřeštov, zwischen Litic und Kašov (U). Kaděn : 

bei Dórnthal; Lubenz unter dem Lohberge (Čf). 
Falcaria vidgaris Bernh. Manětín (Čf). 
Bupleurum longifolium L. Lehne gegeniiber Domoušic, mit Laserpi- 

tium latifolium, Vicia cassubica, Aconitum lycoctonum (Vs)! 
Bupleurum falcatum L. Klosterle : Abhang bei Sosau unter dem Bur- 

berge (Čf)! Bořic zwischen Němčic und Taus, im Gebůsch am 

Wege (ders.) 1 Písek : auch unterhalb Vraž auf den Votava- 

felsen háufig (Ci)! 
Seseli hippomarathrum L. Schlan: sandige Weidetrift bei Votvovic 

(Bk)! 
Pastinaca opaca Bernh. Sehr verbreitet im westlichen Landestheile. 

Im Egerthale von Kaděn nach Klosterle und Schlackenwerth 

háufig ; Karlsbad an der Eger und im Tepelthale nach Petschau ; 

Theusing, Buchau, Giesshůbel ; uin Duppau uberall, bei Her- 



233 

scheditz, Budau, Poschau , Skytalberg bei Waltscli , Lubenz : 

unter dem Jeserauberge, Vladařka bei Luditz, Eabenstein, Chlum 

bei Manětín (Čf) ! Bořice bei Taus, Němčic und Neuhof (ders.) ! 

Písek : auch unterhalb Vraž am linken Votava-Ufer (Ci) ! 
Peucedanum oreoselinum Monch. B.-Leipa, Hohlen (Wm). 
Peucedanum palustre Monch. f. tenuifolia (Blattzipfel schmal lineal, 

verlángert). Schwimraendes Moor iin Grossen Arber-See (Čf)! 
Imperatoria ostruťhium L. Riesengebirge : Wiesen unterhalb Klein- 

Aupa zahlreich (Fk). 
Ostericiim pratense Hoffm. s. ob. 
Archangelica officinalis Hoffm. Braunau: am Steine-Fluss bei Halb- 

stadt und bei den Halbstádter Teichen (Fk). 
Laserpitium prutenicum L. Zwischen Zelechovic und dem Forsthause 

bei Kostelec náchst Heřmanův Městec spárlich (Z) ! 
Caucalis daucoides L. Vladařka bei Luditz (Čf). Felder „pod klíč- 

níkem" bei Plas (K). Bei Neuhaus auf einem Felde einge- 

schleppt (R)! 
Chaerophyllum aureum L. Kaděn und Klósterle mehrfach, Bezděkau 

bei Tepl, Furth, Fichtenbach, Pece bei Taus, Němčic (Čf)! 
Meum mutellina Gártn. (Die Blattstiele, zwar nur schwach, milchend. 

Čf). Am Schwarzen See unter der Seewand steril (Čf)! 
Conium maculatum L. Vítov bei Schlan (Bk) ! 
f Smyrnium perfoliatum L. Závist bei Prag: am Bache nahé der 

Moldau in mehreren Exemplaren verwildert (Pk) ! wohl aus dem 

Bot. Garten hingelangt. 
Hedera helix L. Auf Felsen des Doubravicer Berges bei Manětín 

bliihend (Čf). 
Ribes grossularia L. Am Wostray bei Mileschau, zahlreiche Stráucher 

mit kleinen gelben Beeren; auf Bergen bei Klósterle verbreitet; 

Lohberg bei Lubenz; Vladařka bei Luditz; Chlum und Kozelka 

bei Manětín, uberall fruchtbar (Čf). 
Ribes alpinum L. Kozelka bei Manětín (Čf). Merkelsdorf bei Aders- 

bach (Fk). Schlaner Berg (Bk)! 
Saxifraga tridactylites L. Lehne uber Hleďsebe bei Weltrus (K) i 

Lysá: Wiesen bei Dvorce (J)! 
Chrysosplenium alternifolium L. Duppau : bei Promuth (čf). Plas : 

Revier Chladná jáma (K). 
f Sedům spurium MB. Gartenmauer in Vítkovic bei Lubenz (Čf) ! 
Sedům villošum L. Zwischen Adersbach und Merkelsdorf (Fk). Nas- 

saberg: bei Ctětín (Z) ! Eisenstein : im Deffernikthale ! 



234 

Sempervivum tectorum L. Felsen der Votava unweit Jistec unterhalb 
Vraž, bluhend (Ci)! 

Sempervivum soboliferum Sims. Rabenstein: auf Schieferfelsen bei 
der NuČicer Muhle reichlich bluhend (Čf)! Basaltfelsen des 
Doubravicer Berges bei Manětín (ders.). Um Heřmanův Městec 
auf Dáchern, Felsen und Htigeln (Z) ! Chlumec bei Wittingau : 
Damm des Staňkov-Teiches (Wn)! 

Cotoneaster vulgaris Lindl. Zlatniker Berg bei Briix (K). Kletschen- 
berg bei Mileschau, Berge bei Klósterle und Kaděn, Eichleiten- 
berg bei Krondorf, Vladařka bei Luditz, Chlum und Kozelka bei 
Manětín (Čf). 

Pirus aria Ehrh. Kletschenberg, Wostray bei Mileschau, Eichleiten- 
berg bei Krondorf náchst Warta (Čf). 

Pirus torminalis Ehrh. Wald zwischen Habřina und Velichovky bei 
Jaroměř (U). 

Rosa gallica L. Chrudim, Zdechovic, Horka bei Chrast (Z)! 

Rosa trachyphylla Rau. Elbabhang gegeniiber dem Schreckenstein 
(Wiesb., als R. Schuberti) ! Sta Benigna (J) ! Uber den Padrter 
Teichen, im Walde beim Kirchlein (J) ! 

Rosa alpina (L). Autt. Nach der Fruchtform sind 2 Variet, zu unter- 
scheiden: var. suhglobosa (R. alpina L.) mit fast kugeligen, am 
Grunde gerundeten, zum Kelche kurz verschmálerten Receptakeln; 
diese seltener, neuerdings gesammelt: am Chlum bei Manětín 
(Čf)! und bei Hohenfurth (T)! und var. lageniformis (R. pendu- 
lina L.) mit mehr lánglichen oder ovalen, zur Basis verschmálerten, 
nach oben langhalsigen, bei der Fruchtreife gewohnlich (aber 
nicht immer !) nickenden Receptakeln; diese viel háufiger, 
neuestens: bei Petschau, Abhang an der Tepel, Doubravicer 
Berg bei Manětín, auch bei Chudenic: am felsigen Hiigel vor 
Chumská (Čf)! 

R. cinnamomea L. Chrudim, Dvakačovic, Vejvanovic in Gebiischen 
und Gartenzáunen (Z)! 

f R. turbinata Ait. Am Gipfel des Wostray bei Mileschau, ein 
Strauch mit Bluthen uberschuttet (Čf). 

Rosa canina L. c) dumetorum Thuill. Mit R. graveolens an der Steine 
bei Heinzendorf bei Braunau (Fk). 

Rosa glauca Vili. Nemošicer Lehne bei Pardubic (Jj! Wald Dou- 
bice bei Sadská ! Berg Vlč bei Strašic (J) ! 

Rosa coriifolia Fr. Smiřic: zwischen Sendražic und Račic, zwischen 
Smiřic und Habřina, bei Lužan (U) ! Pardubic : Nemošicer Lehne, 



i 



235 

Elbufer und Fasanerie (J) ! Wittingau (Wn) ! Sonnberg bei 

Gratzen (T)! 
Rosa collina Jacq. Chrudim: in Klimeš's Weingarten; zwischen Klo- 

básov und der Valcha (Z) ! Im Dorfe Wieden bei Schweinitz 

(T)! wohl gepflanzt. 
Rosa rubiginosa L. a) genuina. Chrudim (Z)! Melnik: Raine um 

Rousovic (PÍ) ! 
Rosa sepiurn Thuill. a) genuina. Smiřic: zwischen Sendražic und 

Račic, am Chlomek, bei Lužan und Habřina (U) ! Chrudim (Z) ! 
b) graveolens Gren. Braunau : steile Ufer der Steine bei Hein- 

zendorf (Fk). 
Rosa tomentosa (Sm.) Koch a) vulgaris. Kóniggrátzer Wald, zwischen 

Sendražic und Smiřic, bei Lužan und Habřina («. mollissima !), 

Račic (/?. scabriuscula!) (U)! Chrudim: bei Dvakačovic und 

iiber der Miihle Peklo bei Staré Dvory (Z)! Wiesen bei Li- 

blic (J)! Písek: auch Abhang im Zadusí (Ci)! 
b) cinerascens Crép. Sperlingstein bei Aussig (Čf)! 
Poterium muricatum Spach. Welwarn: auf Gemengfutterfeldern (K) ! 
Alchemilla vulgaris L. a) subsericea (A. montana Willd.). Am Schwarz- 

berg bei Klosterle und am Burberg bei Kaděn, Ende Juli schon 

ganz verbliiht (Čf) ! 
Alchemilla arvensis Scop. Welwarn: Feld na Radoniči (K). Újezd 

bei Mělník, Kokoříner Thal (PÍ) ! Wegstádtel (L)! Klosterle, 

Vítkovic bei Lubenz (Čf). 
Geum rivale L. Petschau háufig (Čf). Plas: Wiesen gegen Mo- 

zolín (K). 
Potentilla procumbens Sibth. Nordgehange des Eisengebirges bei 

Chrudim und Heřmanův Městec, so in der Obora bei Kochanovic, 

bei Kostelec, Vižic und Slonkovic (Z)! Smečno: auch im Ži- 

linský Revier (Vs)! 
Potentilla alba L. Dvakačovic bei Chrudim (Z)! Roblíner Thal (C). 
Potentilla Guntheri Pohl a) canescens, Mariaschein (Pittner ap. 

Wiesb.) ! 
Potentilla canescens Bess. Bei Klosterle und Kaděn (Čf). 
Potentilla recta L. Chrudim: zwischen Slatinan und Škrovád (Z)! 

Grohmannsberg bei Haida (Wm)! Wostray bei Mileschau, Saaz: 

Lehne „u Macerky" ; Klosterle: gegenůber dem Schwarzberg an 

der Eger (f. obscura, Čf). 
Potentilla supina L. Neustadtl náchst B.-Leipa (Wm) ! Welwarn : am 

rothen Bach vereinzelt (K). 



236 

Comaruwi pálustre L. Petschau : vor dem Koppenstein, um Buchau 

háufig (Čf)! Schwimmendes Moor ira Grossen Arber-See (ders.). 
Rubus saxatilis L. Wald Doubice bei Sadská blůhend ! Sraečno : in 

der Obora beim Srnčí-Teiche mit Carex pediformis, im Malko- 

vicer Revier hinter dem Hofe Martinice (Vs)! Písek: auch am 

Hiigel Kostelík bei Vrcovic (Ci) ! 
Rubus suberectus Anderss. Podol, Heřmanův Městec, Kostelec u. a. 

(Z) ! Prag : Lehnen hinter Roztok (Ci) ! 
Rubus thyrsoideus Wiinm. Gross-Podol, Heřmanův Městec, Kostelec, 

Svídnice bei Chrudim (Z)! Mileschau: unter dem Wostray (Čf). 
Rubus villicaulis KOhler. Chrudim: bei Slatinan und „na Skalách" 

(Z)! Klosterle: unterhalb Schonburg, Chlum bei Manětín (Čf). 
Rubus radula (Whe) Sendtner b) viridis. Chlumec bei Wittingau: 

Damm des Alten und Neuen Kanzler-Teiches (Wn)! 
Rubus Mrtus W. K. Eisengebirge bei Chrudim (Z) ! Chlumec bei 

Wittingau (Wn)! Čerchov bei Taus (Čf)! 
Rubus nemorosus Hayne /?) tomentosns. Schlaner Berg (Bk)! 
Rubus tomentosus Borkh. Klosterle: am Schonburg; Skytalberg bei 

Waltsch; Doubravicer Berg bei Manětín (Čf). 
Rubus caesius X idaeus, Dubovce bei Lomnic (Wn) ! 
Spiraea salicifolia L. Ufer der Moldau bei Klingenberg unterhalb 

Červená (Ci)! 
Prunus avium L. Bei Liebenau unweit Adersbach an steilen felsigen 

Lehnen ziemlich zahlreich wild (Fk). 
Prunus chamaecerasus Jacq. Roblíner Querthal gegen Vonoklas (C). 
Cytisus capitatus Jacq. Braunau: Waldrand sudlich von Halbstadt 

(Fk). Im ganzen Eisengebirge bei Chrudim háufig, auch bei 

Heřmanův Městec (Z)! 
P) leiocalyx Čel. s. ob. 
Cytisus nigricans L. Klosterle, Lubenz, Manětín, Plas (Čf). 
Genista germanica L. Sosau bei Kaděn, Petschau (čf). 
Ononis spinosa L. Lubenz háufig, Manětín (Čf). 

Medicago minima Desr. Bei Welwarn, Budohostic, Sazená u. a. (K). 
• Mairau bei Kladno, Sandstein (Wt). Schlan: bei Bakov, Knovíz 

(Bk)! Gipfel des Wostray bei Mileschau (Čf)! Saaz : „u Ma- 

cerky", bei Trnovan „auf der Hack" (ders)! Kaděn: am Burberg 

viel (ders.)! 
Melilotus altissimus Thuill. B.-Leipa: Lehne des Spitzberges gegen 

Alt-Leipa und am Fusswege gegen Leskenthal (Win). Feuchte 



237 

Wiese unterhalb Chržín bei Welwarn, zahlreich an beschránkter 
Stelle (K)! Liblic (V). 

Melilotus albus Desr. Lubenz: Híigel bei Příbenz (Čfj. 

Melilotus dentatus Pers. Welwarn: Wiesen zwischen Unter-Kamenic 
und Černuc mit Glaux und Triglochin rnaritima zahlreich an be- 
schránkter Stelle (K) ! Laun : auch bei Lipenz (Vj. 

Trifolium spadiceum L. Verbreitet um Petschau, Theusing, Tepl, 
Buchán (Čf). Plas (K). 

Trifolium fragiferum L. Schlan : gegen Boží hrob, bei Vítov (Bk) ! 

Trifolium striatum L. Kaděn: grasiger Egerabhang unter dem See- 
berge, reichlich (Čf) ! 

Trifolium arvense L. /3) brachyodon Cel. Zwischen dem Mileschauer 
und Kletschenberg, Klosterle: gegenůber Roschwitz (Čf). 

Trifolium rubens L. Jaroměř: auch im Walde zwischen Lužan und 
Chotěborky (U)! 

Trifolium medium L., weissbluhend, auf dem Chlum bei Manětín (Čf) I 

Trifolium ochroleucum L. Zwischen Mileschauer und Kletschen, unter 
dem Wostray (Čf) ! Bilichau : bei der Smradovna (Bk) ! Am Berge 
Vlč bei Strašíc (J)I 

Anihyllis vulneraria L. (var. aurea). Kaděn: am Burberg háufig; 
Hechtenhiibel bei Lubenz, Chlum und Doubravicer-Berg bei Ma- 
nětín sehr háuíig (Čf). 

Lotus uliginosus Schk. Liebenau am Jeschken (V). Klosterle (Čf). 

Tetragonolobus siliquosus Roth. Melnik : auch in der Kleštice (PÍ) ! 
Saaz: Wiesen unterhalb des Pertsch (Čf)! 

Oxytropis pilosa DC. Prag: auf der Skalka bei Košíř (Čf). Thal 
von Roblín gegen Černošic (C). Radobýl bei Leitmeritz (J)! 

Astragalus dcer L. Dvakačovic bei Chrudim (Z)! Wald bei Li- 
bušin (Bk)! 

Astragalus danieus L. Berg bei Grossdorf náchst Korycan (V)! 

Astragalus onobrychis L. Šlapanic bei Zlonic, Feldraine (Bk) ! 

Astragalus arenarius L. In Zdělov bei Adler-Kostelec, am Wege, 
Sandboden, in Mehrzahl (Hs)! 

Astragalus austriacus Jacq. Lehnen zwischen Budohostic und Sazená 
bei Welwarn (K) ! 

Onobrychis viciaefolia Scop. Hain bei Sendražic náchst Smiřic, wild 
(U). Gipfel des Wostray bei Mileschau, wild (Čf) ! 

Vida laťhyroides L. Lehne oberhalb Hleďsebe bei Weltrus zahlreich 
(K). Waldige Lehnen zwischen Hohenbruck und Librantic (U)! 



238 

f Vicia pannonica Crantz. Zwischen Welwarn und Uha im Raps 
2 Expl. (K)! 

Vicia pisiformis L. Klósterle : auch am Schonburg und gegeniiber 
Ketwa, Skytalberg bei Waltsch, Vladařka bei Luditz, Berg Čí- 
haná bei Chiesch, Chlum und Kozelka bei Manětín (Čf). Plas: 
na Borech und in der „Chladná jáma" (K). 

Vicia silvatica L. Braunau: waldige Lehnen zwischen Heinzendorf 
und Dittersbach, sonst in der Gegend nicht gesehen (Fk). 
Wáldchen von Jaroměř gegen Vřeštov (U)! Heřmanův Městec! 
am Palácberge, im Kochanovicer Thiergarten (Z)! Schlan: bei 
Libušin, bei Hřešic im Srbečer Thale (Bk)! Aussig: bei Pom- 
merle und Topkowitz in Menge; Eichleitenberg bei Krondorf, 
Berg Třeboun bei Theusing, Chlum bei Manětín (Čf). Wálder 
um Plas mehrfach (K). Písek: auch Wálder bei Alt- Vraž (Ci)! 

Vicia cassubica L. Thiergarten von Smečno: im Walde Eremitage, 
mit V. silvatica und pisiformis (Vs)! Hain bei Nelahozeves (K): 
Wálder oberhalb der Miihle Štampach im Kokoříner Thale (PÍ)! 

Vicia tenuifolia Roth. Welwarn: zwischen Chržín und Sazená (K)! 
Laner Thiergarteu bei Neuhof (Vs) ! Klósterle : zwischen Okenau 
und Grupitz im Gerstenfelde (Čf)! 

Vida villosa Roth. Prag : bei Radlic (Ci) ! Schlan : in Wicken- 
feldern (Bk) ! 

Vicia tetrasperma Mónch. Kalkpodol; zwischen Peklo und Althof 
[Starý dvůr] (Z)! Kaděn, Jeserauberg bei Lubenz, Vladařka bei 
Luditz, Manětín; z. B. am Chlum und Doubravicer Berg (Čf). 

Vicia monanthos Desf. Felder bei Lubenz nicht selten, Felder auf 
dem Plateau des Vladařkaberges (čf). 

Laťhyrus nissolia L. s. ob. 

Lathyrus tuberosus L. Nechanic (U). Chrudim háufig (Z) ! Saaz : 
z. B. bei Žaboklik; Duppau, Klósterle (Čf). 

Laťhyrus silvestris L. Rozdělov bei Kladno, in einer Forin mit langen, 
sehr schmal lineallanzettlichen Bláttchen, zusammen mit gewóhn- 
licher breitbláttrigerer (Wt) ! Eichleitenberg bei Krondorf, Schon- 
burg und Burberg bei Klósterle, Petschau, Třebounberg bei Tepl, 
bei Lubenz, Luditz auf der Vladařka, Čihaná bei Chiesch, Berge 
bei Manětín, Plas (Čf). 

Lathyrus palustris L. Elbthal: Neratovic (V). Lissa: zwischen Mi- 
lovic und Vrutic (J)! Manischer Tiefteich bei B.-Leipa (Dr. 
Hantschel). 



239 

Laťhyrus montanus Bernh. Abhánge bei Pommerle unterhalb Aussig ; 

Petchau: Waldwiesen gegen den Koppenstein, Chlum bei Ma- 

nětín, reichlich (Čf) ! Plasser Wálder : Lamanský Revier, Če- 

činy (K)! 
Lathyrus niger Bernh. Hain bei Nelahozeves [Miihlhausen] (K). Ko- 

koříner Thal (PÍ)! Klosterle, Skytalberg bei Waltsch, Chlum 

bei Manětín, Wálder um Plas (Čf). Chudenic: felsiger Hiigel 

vor Chumská (Čf)! 
Laťhyrus albus Kittel. Lehnen des Roblíner Querthals gegen Vono- 

klas (C et Ha) ! 



11. 
Skizze zu einer Statik der Fischvermehrung. *) 

Von Inspektor Carl Nicklas in Munchen vorgelegt von Prof. Dr. A. Fric am 

28. Januar 1887. 

Um eine richtige Organisation einer Teichwirthschaft treífen zu 
konnen, muss man vor Allem die allgemein giltigen Gesetze kennen, 
welche in der Teichwirthschaft wirksam sind. 

Es fragt sich nun, wie sind diese zu finden? Ich beantworte 
diese Frage wie folgt: 

Es kann nicht verkannt werden, dass wenn man zwei ver- 
schiedene Wirthschaften von ein und demselben Standpunkte be- 
trachtet, und auf den so aus der Wirklichkeit entnommenen Daten 
nach ein und derselben Methode Berechnungen angestellt werden, 
sich bei Vergleichung beider so gepflogenen Untersuchungen zwar 
zeigen wurde, dass die Rechnungen mit verschiedenen Zahlen gefuhrt 
sind, aber es wiirde sich auch finden, dass in manch anderen Resul- 
taten und Folgerungen, wenn diese in Worten ausgesprochen werden, 
wieder eine vóllige Uebereinstimmung herrsche. 

Was nun dasselbe Verfahren auf eine dritte, vierte und weitere 
Wirthschaften angewendet, als gemeinschaftlich vollig ubereinstim- 
mend ergábe , das wiirden wir als allgemeines Gesetz anerkennen 
mussen : denn was von jedem Standpunkte aus betrachtet, sich immer 



') Bruchstiick aus einer grósseren noch ungedruckten Arbeit : „Versuch einer 
Theorie und Statik der Teichwirthschaft." 



240 

gleich zeigt, das muss allgemeine, an Ort und Zeit nicht gebundene 
Giltigkeit haben. 

Diese Gesetze inussen, gerade weil sie allgemein sind, in jeder 
Wirthschaft wirksam sein. Die" Grosse des Verkaufsgewichtes uad 
bezw. der Reinertrag u. s. w. sind der sichtbare Ausdruck dieser 
Gesetze, modifizirt durch die ortlichen Einwirkungen. 

Wenn wir fíir einen einzelnen Standpunkt die Gróssen, worin 
sich die Nátur ausspricht, aus der Nátur schopfen (durchaus aber nicht 
willkiuiich annehmen) und dann mit Consequenz aus den bekannten 
Grossen und den allgemeineň Grundgesetzen Folgerungen ziehen, 
so konnen wir versichert sein, dass auch in diesem — nur aus 
Einem Standpunkt entnommenen — Resultate, sich die allgemeineň 
Gesetze ausgesprochen haben. Aber sicherlich ist nicht jedeš ge- 
fundene Resultat ein allgemeines Gesetz, sondern manches oft nur 
eine blos órtlich giltige Regel. 

Da nun der Einzelne nicht im Stande ist, die Untersuchungen 
von mehreren Standpunkten, viel weniger noch von jedem Stand- 
punkte aus anzustellen (wodurch nach Obigem das allgemein giltige 
Gesetz von dem blos ortlichen geschieden wird) : so ist es sehr wichtig 
Merkmale aufzufinden, worin auch der einzelne Beobachter die Ge- 
setze von den blos órtlich giltigen Regeln unterscheiden kónne. 

Ein solches Hilfsmittel gewáhrt uns die Buchstabenrechnung. 
Erlaubt es die Nátur des Gegenstandes, dass man anstatt der Zahlen 
Buchstaben setzt, und gibt dann die mit Buchstaben gefuhrte Rech- 
nung noch eben den Ausspruch, den die Zahlen geben, so ist dieser 
Ausspruch ein allgemeines Gesetz und keine von der Oertlichkeit 
abhángende allgemeine Regel. *) 

Damit halte ich die nachfolgende Anwendung der Buchstaben- 
rechnung als eine Nothwendigkeit begrundet, und wenn dieselbe auch 
oft manchen Gelehrten nicht sympathisch, so kann sie eben doch fůr 
den besprochenen Zweck nicht entbehrt werden. — 

Die allgemein giltigen Gesetze, nach welchen der Zuwachs des 
Karpfen in Teichen — der kíinstlichen Zucht — wie nicht minder in 
freien Gewássern vor sich geht, sprechen sich in folgender Ta- 
belle aus : 

Die Produktivitát der Teiche zu kennen, ist das Erste und Noth- 
wendigste um rationelle Teich wirthschaft treiben zu konnen. (Vergl. 
mein Lehrbuch der Teichwirthschaft S. 168 Ab. 5), suchen wir daher 
vor Allem diese zum allgemeineň Ausdruck zu bringen. 

*) Vergl. von Thiiuen „Der isolirte Staat" Bd. II S. 40. 



241 



-3 


I 


II 


III 


í IV 


V 


VI 


1 

1 VÍT 


1 | 2 | 3 




AufzuchtCIasse 


es 

O 
o 

ha 


Einsatz 


Zuwachs (II X 
Produktivitát) 


Abfischung 


Stiicke 


Gewicht 


Gewicht 


c3 
U 


d 

d M 

cš v/ 


02 


8.9 

i X 


d ' 
& -4- 

1* 


e 


Gr. 


Kgr. 


Kgr. 


Kgr. | Gr. 




Produktivitát=V 


6 


Streckteiche I. Classe . 


10 


320 


3200 


10 


32*000 


400-000 


432-000 


135 




II- , • 


15 


2131 


» 


135 


432-000 


600-000 


1032000 


322-5 




Hauptteiche I. „ 


25 


128 


» 


322*5 


1032000 


1000-000 


2032-000 


635 




II. , . 


25 


» 


» 


635 


2032-000 


íooo-ooo 


3032 000 


947-5 




Abwachsteiche .... 


25 


» 


» 


947-5 


3032-000 


1000-000 


4032*000 


1260 


Sa . 


4000-000 


5 


Streckteiche I. Classe . 


13* 


240 


3200 


10 


32-000 


5331 


565i 


1761 




II. n • 


20 


160 


n 


1761 


5651 


800 


13651 


4261 




Hauptteiche 


331 


96 


n 


426| 


13651 


13331 


26981 


8431 




Abwachsteiche .... 


331 


» 


n 


8431 


26981 


13331 


4032 


1260 


Sa . 


4000 


4 


Streckteiche I. Classe . 


20 


160 


3200 


10 


32-000 


800-000 


832.000 


260 




II. „ • 


30 


1061 


» 


260 


832-000 


1200-000 


2032-000 


635 




Abwachsteiche .... 


50 


64 


n 


635 


2032000 


2000-000 


4032 000 


1260 


Sa . 


4000-000 




Pro dnkti vití 


it ; 


per 


H€ 


>cta 


*Írr 


40Ki 


logr% 





Die Produktivitát eines Teiches per Hectar — d. i. die Kilo- 
gramme an Fischfleisch, welche derselbe per ha aus seinen Nahrungs- 
quellen zu produziren vermag — wird nun gefunden, indem man mit 
dem Flácheninhalt desselben in den „Zuwachs" dividirt, welchen der- 

Tř. : Hathematicko-přírodovědecká. 16 



242 

selbe im Laufe eines Zuchtjahres an dem Einšatz - Gewichte der 
Karpfen (oder anderer Fische) produzirt hat; die durchschnittliche 
Produktivitdt einer ganzen Teichwirthschaft durch Division mit der 
gesammten Streck-, Haupt- und Abwachsteichfláche in den Zuwachs 
an Fischfleisch in der Gesamnitteicharea. 

Es ist sonach allgemein ausgedriickt, wenn 

P=die durchschnittliche Produktivitát der Teichwirthschaft 
per ha, 

Z = der Gesammtzuwachs wáhrend einer Aufzuchtperiode — 
gleich jenem in der Gesammtarea der Aufzucht- und Abwachsteiche 
in Einem Jahre — an der eingesetzten Brut, und 

Tz=. die Gesammtarea der Streck-, Haupt- und Abwachsteiche 

(2) P=t 

Setzen wir nun weiter: 

1. das Gesammtgewicht des Einsatzes im I, StrecJcjahr (Streck- 
teich I. Classe) beziehungsweise den Ertrag der Laichteiche an Zucht- 
brut gleich . . E 

2. das summarische Abfischungsgewicht im Abwachsteich — 
Verkaufsgewicht — gleich S 

3. das Waaggewicht der Karpfen d. i. das Einzelngewicht am 
Schlusse einer Zuchtperiode gleich . . . , W 

4. die Zuchtbesatzung d. i. die Anzahl der Zuchtfische oder die 
Gesammtbesatzung per Aufzuchtklasse exclusive Aufmaass gleich . A 

5. das durchschnittliche Gewicht der Brut per StiicJc beim Ein- 

satz in die Streckteiche I. Classe gleich g 

so erhalten wir weiter auf Grund obiger Tabelle I und im Wege al- 
gebraischer Kechnung folgende weitere Werthe: 

(3) Z—PT 

Wir ersehen aus dieser Formel, dass die Produktivitát der Ge- 
sammtteichwirthschaft PT gleich ist dem Fischfleischzuwachs in einer 
Zuchtperiode; je grosser dieser sein soli, muss bei gleichbleibender 
Teicharea T die Produktivitát P sein. 

Aus der angezogenen Tabelle finden wir ferner, dass 

(4) Zz=.S — E 

(5) g z^AW 



243 



(6) E=gA 

W—gA^-Z 



(7) 

Mit Hilfe dieser Werthe kónnen wir nim die Produktivitát P 
in den verschiedenen in der Teichwirthschaft wirkenden Potenzen 
zuin allgemeinen Ausdruck bringen. 

Substituiren wir nemlich in Formel 2 fur Z den Werth von 
Form. 4, so ist 

(8) P=-^-, 

hier den Werth von S in Form. 5, wird 

(9) p=^~JL 

Nach Form. 7 ist W= 2á+^ 

A 

» » 3 „ Z = PT 

a A -\- PT 
Es ist hiernach W=— — -£ , und hieraus P 

AW-gA + PT 
(10) AW-gA = PT 

T - r 

Setzen wir in der Formel 8 fur E den Werth von Formel 6, 
so ist 

(ii) p=^=^ 

Die Produktivitát per ha multiplizirt mit der treffenden Teich- 
area giebt die Gesammtproduktivitat eines Teiches, der Teiche einer 
Aufzuchtklasse oder eine ganze Teichwirthschaft, und es ist daher 
dieselbe zz PT, und wir erhalten, wenn wir aus den Gleichungen 8 
bis incl. 11 PT ziehen folgende Werthe : 

( 8 a ) PT=zS — E 

X6* 



244 

( 9 a ) PT—AW— E 

(10 a ) PTz=zA(W — g) 

(ll a ) PT=S—gA 

Es ergeben sich nun aus den so gefundenen Werthen fůr P 
und PT folgende allgemeine Gesetze : 

Die Produktivitat per ha, sowie die Gesammtproduktivitát eines 
einzelnen Teiches, der Teiche einer Aufzuchtklasse oder Teichwirth- 
schaft in ihrer Gesammtheit hann eine gleiche sein: 

a) bei verschiedenem Verkaufsgewicht (S) und Einsatzgewicht 
(E) und bezw. verschiedenen Hóhe der Besatzung (A) und Einzel- 
gewicht der Brut (g) — Formeln 8 und 11, und 8 a und ll a — ; 

b) bei verschiedenem Waaggewicht (W) und bezw. Gewicht der 
einzelnen Karpfen am Schlusse eines Aufzuchtjahres, verschiedener 
Besatzung (A) und Einsatzgewicht (E) — Formel 9 und 9 a — ; 

c) bei verschiedenen Einzelgewichte der Brut (#), Besatzung 
(A) und Waaggewicht (W) — ; dass ober dabei die Werthe der Po- 
tenzen g, A, E % S und W nicht in beliebigen, sondern ganz be- 
stimmten Verhaltnissen zu einander stehen můssen, die Aenderung 
des Werthes einer dieser Potenzen, eine gleichzeitige Aenderung 
mehrerer oder der einen oder anderen bedingt. 

Es liegt in der Nátur der Sache, dass wir uns unter P ebenso- 
wohl die Produktivitat per ha, und unter PT die Gesammtprodukti- 
vitát eines Teiches, als der Teiche einer Aufzuchtklasse oder ganzen 
Wirthschaft denken kónnen. Es ist dann E zz das Einsatzgewicht, 
S = die Šumme des Gewichtes bei der Abíischung, W=z das Einzel- 
gewicht am Schlusse eines Jahres, A =: die Besatzung und g == das 
Einzelgewicht der Fische bei dem Einsatz in den einzelnen Teich, 
in die Teiche einer Aufzuchtklasse oder der ganzen Teichwirth- 
schaft. 

Es folgt diess aus dem mathematischen Gesetze, dass eine 
Gleichung sich gleich bleibt, wenn man beide Glieder mit ein und 
derselben Grosse multiplizirt oder dividirt. 

Daraus folgt nun weiter, dass die aus den Formeln fur PT und 
P oben gezogenen allgemeinen Gesetze eben sowohl fur einen ein- 
zelnen Teich, als die Teiche einer oder mehrer Aufzuchtklassen oder 
der ganzen Teichwirthschaft Geltung haben, und dass demnach die 
fur PT und P gefundenen Formeln fůr all' diese Fálle zu Be- 
rechnungen anwendbar sind. 



245 

Setzen wir nun in die fíir P gefundenen Formeln fur die Buch- 
staben die treíFenden Zahlenwerthe aus Tabelle I so erhalten wir : 

1# r 100 & 

S—E 4032—32 4000 , n JT 
2.P= — y- = 1Q0 ^-^g- = 40 Kgr. 

„ D ^LIF— E 3200X1-26—32 4032—32 , A _ 

já(T7— g) __ 3200(1-26— 0-01) 
4 * T "" 100 

3200 X 1-25 , A TZ 
= í^j = 40 Kgr. 

r P- &-9 A - 4032-(0-01X3200 _ 4000 __ 

■ ^~ r~~ - ioo - íoo - 4U Kgr - 

womit die gefundenen Formeln erprobt erscheinen. 

Wie wir nun in Vorstehenden P — die Produktivitát — in ver- 
schiedenen Werthen ausgedruckt gefunden haben, kónnen wir auch 
alle anderen Potenzen, welche auf die Fisclizuclit einwirken, aus den 
gegebenen Formeln in verschiedenen Werthen finden und aus den- 
selben die allgemein giltigen Gesetze lesen und die wichtigsten 
Fragen fur die Organisation einer Teichwirtlischaft lósen. 

Es bleibt sich hiebei ganz gleich, welche Art Fische in Frage 
steht, nur miissen an die Stelle der Ziffern des naturlichen Wachs- 
thums der Kar]) fen, wie es uns Tah. I darstellt, jene Zakleň treten, 
welche die Nátur fur die trejfende Fischart angibt. 

Nehmen wir nun an, wir hátten fur die Karpfenzucht folgende 
Aufgaben zu lósen : 

1. durch welche Verháltnisse wird die Hohe der Besatzung fíir 
eine Teichwirthschaft und dadurch auch fur die einzelnen Aufzucht- 
klassen derselben normirt; 

2. welche Verháltnisse bedingen eine hóhere oder niederere 
Besatzung ; 

3. wie wird die einer gegebenen Teichwirthschaft, dem jeweiligen 
bestimmten Resultate derselben, angemessene Besatzung gefunden, 



246 

Unanfechtbare Antwort erhalten wir auch hier durch die Mathe- 
matik, welche nie trugt, iňdem wir aus den Gleichungen, welche wir 
friiher fur P d. i. die Produktivitát gefunden, in welchen A als Be- 
satzung erscheint, den Werth von A entwickeln: 

Nach Formel 10 ist 

P = A ( W ~9) ^ hiéraug A wW FT _. Ai<W __ g ) 

PT 
(55) A = - w —,ímPT=Z 



(56) A = 



W-g 



Wir ersehen aus der ersten Gleichung (55), dass bei gleich 
bleibenden Werthen von T, W und g, A um so grosser wird, je 
grosser P =: die Produktivitát, und umgekehrt; dasselbe bestátigt 
uns die zweite Gleichung (56), wobei Z die Gesammtproduktivitát 
der Teichwirthschaft (=-PT) ausdriickt. 

Anderseits finden wir, dass wenn Z oder PT gleich bleiben, A 
grosser wird, je geringer der Divisor (W—g) d. i. das Waaggewicht 
abzuglich des Einsatzgewichtes der Brut wird, und umgekehrt. 

Nach Formel 9 ist weiter 

_AW—E_ 
T 

hieraus A entwickelt ist 

PT=AW— E 
PT+Ez=AW. 

(57) A = r ^+J ! - i fuvPT=Z 

(58) ^ = —wr 

Auch diese letzten zwei Gleichungen zeigen uns, dass, wenn 
PT und E gleich bleiben, A grosser wird, je kleiner das Waag- 
gewicht, — desto geringer, je grosser das Waaggewicht = W ist. 



247 

Aus letzteren Gleichungen ergibt sich weiter, dass niit der Hohe 
der Šumme des Einsatzgewichtes zz E auch die Hohe von A unter 
sonst gleichen Verháltnissen steigt, und mit dessen Minderung fállt; 
wie die gleiche Wirkung in den Gleichungen 55 und 56 einen ho- 
heren oder minderen Zahlenwerth von g hervorbringt. 

Nicht minder ersehen wir aus den Gleichungen 55 — 58, dass 
A bei gleicher Gesammtproduktivitát Z — PT hoher dadurch werden 
kann, wenn E bezw. g erhoht wird. 

Setzen wir in die gefundenen Werthe fůr -á, fúr E und bezie- 
hungsweise g = o, so wird 




und 



(59) 



(60) 

worin sich das Gesetz klar ausspricht: 

dass je kleiner das Waaggeivicht W, desto hoher kann bei ein und 
derselben Teicharea und Produktivitat derselben die Besatzung 
sein, je hoher das Waaggewicht werden soli, desto geringer muss 
dieselbe werden. 
Ein paar Beispiele mit Zahlen mógen dies veranschaulichen. 

Es sei P— 80 Kgr. 
T— 100 ha. 
Wz=z 2 Kgr. 



so ist 



. 80X100 8000 , AAA c ,.. , 

A — Q — — zz 4000 Stucke. 



Angenommen nun, es wáre ein Waaggewicht von nur 1*5 Kgr. 
bezweckt, so ist hiefur 

A z=z 8 ^°i ) = 5333 Stucke. 
1*5 

Nachdem nun aber die Brut im Geburtsjahr gewohnlich nicht 
mehr gestreckt wird, in welchem Falle allein das Gewicht derselben 
zz o zu setzen sich rechtfertigen liesse, vielmehr die Brut im darauf- 
folgenden Jahre in die Streckteiche I. Classe schon meist in einem 
Gewicht von 10 Gramm bis zu 50 Gramm, zuweilen auch hoher per 
Stiick gebracht wird, dieses Gewicht aber das Waaggewicht um das 
Gleiche unabhángig vom Zuwachs erhoht, so muss dieses Beruck- 



248 

sichtigung finden, wenn wir fiir eine Teichwirthschaft die derselben 
entsprechende Besatzung ermitteln wollen, und wir nitissen daher g 
stets in Rechnung nehmen d. h. uns hiezu der Formel 55 oder 56 

PT Z 

W-g - W-g 
bedienen. 

Beispiele in Zahlen. 

Die naclifolgenden Beispiele sollen zeigen, in welcher Weise 
ziffermassig die einzelnen Potenzen, welche die Holie der Besatzung 
bestimmen, auf diese Hohe einwirken. Tabelle XX. 



I. PT:(W 


-9 • 




.) = A. 


Kgr. 




Kgr. 




Stiicke 


5000 


1-000 ■ 


-0-OJ 


L = 0-99 


5050 


» 


1-010 - 


33 


= 1-00 


5000 


» 


1.020- 


37 


= 1-01 


4950-5 


n 


1-030 - 


33 


= 1-02 


4901-9 


n 


1-040- 


33 


= 1-03 


48543 


n 


1-050 - 


33 


zzl-04 


4807-5 


33 


1-060- 


33 


= 1-05 


4761-9 


37 


1-070- 


33 


= 1-06 


4717 


33 


1-080 - 


33 


= 1-07 


4692-9 


3> 


1-090- 


33 


= 1-08 


4629-6 


35 


1-100- 


33 


= 1-09 


4587-1 


» 


1-200- 


33 


= 1-190 


4201-6 


33 


1-300 - 


33 


= 1*290 


3876 


33 


1-400 - 


33 


— 1-390 


3600 


33 


T500- 


33 


== 1-490 


3355-7 


II. PT:(W- 


-9 > ■ 




) = A. 


Kgr. 




Kgr, 




Stiicke 


5000 


1-000- 


- 0-01 : 


- 0-990 = 


z 5050-5 


37 


7? 


- 0-02 : 


= 0'980 = 


= 5102-0 


33 


Jí 


- 0-03 : 


= 0-970 = 


: 5154-5 


33 


33 


-0-04: 


= 0-960 = 


: 5208-3 


73 


33 


■ 0-05 : 


= 0-950 = 


: 52631 


J» 


33 


- 0-06 : 


= 0-940 = 


: 5319-1 


77 


33 


- 0-07 : 


= 0-930 = 


: 5376-3 


77 


33 


-0-08: 


= .0*920 = 


: 5434-7 


77 


3? 


- 0-09 : 


= 0-910 = 


: 5494-5 


n 


11 


-0-10: 


= 0-900 = 


: 5555-5 



249 

Wir ersehen aus Scala I, dass rait clem Waclisen des Waag- 
gewichtes unter sonst gleichen Verháltnissen die Anzahl der Besatz- 
fische fortgesetzt abnimmt, und aus II, dass je hoher das Gewicht 
der Brut beim Einsatz, eine je hohere Besatzung zulássig ist ohne 
das Waaggewicht zu vermindern. Da aber bei gleichem Waaggewicht 
eine hohere Besatzung ein grósseres Verkaufsgewicht gilt, so weist 
diess darauf hin, dass es Aufgabe des Teichwirthes sei, rnóglichst 
starke Brut im Geburtsjahr zu erzielen. 

Nachdem in Scala II das Waaggewicht 1 Kgr., die Anzahl der 
Besatzung multiplizirt mit dem erreichten Waaggewicht das Verkaufs- 
gewicht ergibt, so zeigt hier die Anzahl der Besatzung zugleich das 
Verkaufsgewicht in Kilogramm an, und wir ersehen hieraus, dass 
eine Erhóhung des Einsatzgewichtes per Stiick um 10 Grarnm unter 
sonst gleichen Verháltnissen eine Erhóhung des Verkaufsgewichtes 
um etwas uber 1 Perzent mit sich fuhrt. — 

Die Gesetze: Dass mit der Grosse der Teicharea unter sonst 
gleichen Verháltnissen die Besatzung im gleichen Verháltnisse mit 
der Zunahme der Teicharea steigt und fállt im entgegengesetzten 
Falle in solcher Weise — wie das weitere Gesetz: 

„Dass unter sonst gleichen Verháltnissen die Hóhe der Karpfen- 
besatzung in demselben Verháltnisse steigen kann als die Produkti- 
vitát steigt, und in demselben Verháltnisse fállt, je geringer die Pro- 
duktivitát wird", lásst sich durch áhnliche Scalen, wie die eben auf- 
gestellten ebenfalls mathematisch beweisen, glaube aber hievon hier 
absehen zu konnen. 

Aus AIP dem geht aber die Schlussfolgerung fur die Praxis 
hervor, dass der Teichwirth bei Festsetzung der Hóhe der Besatzung 
nicht willkurlich ja nicht einmal aproximativ verfahren darf, wie es 
so oft geschieht, so dass man es ein ewiges Probiren nennen kónnte, 
sondern die Einwirkung aller Faktoren, welche darauf influiren in 
Erwágung und Rechnung ziehen muss, soli er das Waaggewicht er- 
reichen, welches er fur seine Verháltnisse als das vortheilhafteste er- 
kannt hat. 

Durch das Waaggewicht wird ja die Wirthschaftsweise des Teich- 
wirthes fast allein bestimmt; denn, wenn er selbst das fur den ge- 
gebenen Fall hóchstmóglichste Verkaufsgewicht erreichte, hat aber 
am Ende der Zuchtperiode das Waaggewicht nicht erhalten, d. h. 
jenes Einzelgewicht bei seinen Karpfen, welches ihm in seinen Ver- 
háltnissen den schnellsten (im Herbst der endenden Zuchtperiode) 
und vortheilhaftesten Verkauf seiner Karpfen sichert, hat er nur ge- 



250 

ringen Nutzen, wenn nicht direkten Schaden ; denn entweder wird er 
genothigt die Kosten eines weiteren Jalires zur nochmaligen Streckung 
zu opfern, — ganz abgesehen von dem Schaden, welchen ihm die 
dadurch bewirkte Zerstórung seines ganzen Wirthschaftplanes mit- 
bringt — , oder er niuss seine Waare um jeden Preis losschlagen, 
besonders wenn er keine uberzáhligen Kammern hat. In beiden 
Fállen hat er bedeutenden Schaden, den ich wohl nicht weiter zu er- 
órtern brauche. — 

Stellen wir nun einige Betrachtungen hinsichtlich des Einsatz- 
gewichtes an. 

Das Einsatzgewicht am Anfange einer Zuchtperiode d. i. das 
Gesamnitgewicht der Besatzung an Brut in die Streckteiche I. Classe, 
welches wir Formel 6 

E=gá 

gefunden haben, reprásentirt den Ertrag der Laichteiche nach der 
Anzahl der Brut = A und deren Gewicht per Stiick ±= g, insoweit 
dieselbe fur die Teichwirthschaft von direktem, d. i. fúr die Karpfen- 
zucht von Werth ist, zur Aufzucht Verwendung finden kann. 

Dieses Einzelgewicht bezw. der Ertrag der Laichteiche wird 
daher um so grosser bei gleichem Einzelgewicht der Brut =z#, je 
mehr von dieser zur Weiterzucht verwendet werden kann. Diese 
Anzahl ist aber durch das Waaggewicht bedingt, welches schliesslich 
erreicht werden soli, wie dieses weiter oben hervorgehoben worden, 
und daher an bestimmte Grenzen gebunden. 

Es ist hiernach nicht von Vortheil moglichst mele Brut zu er- 
zeugen, denn je mehr Brut vorhanden, desto kleiner und geringge- 
wichtiger bleibt dieselbe unter sonst gleichen Verháltnissen. Der 
Teichwirth muss demnach darnach trachten nur so mele Brut zu er- 
zeugen, als er fur die weitere Zucht bedarf, diese aber mit moglichst 
hohem Gewicht. Dieses erreicht aber die Brut nur dann, wenn die 
Anzahl derselben in den Laichteichen sich in den fur die weitere 
Zucht moglichst engen Grenzen hált. Der Satz, der von so vielen 
Teichwirthen aufgestellt wird: „Zu viele Brut schadet nie", ist da- 
her nicht absolut richtig. Ist Uebermass an Brut in einem Laich- 
teiche erzeugt worden und bleibt sie den Sommer uber beisammen, 
so wird sie klein bleiben. Es ist daher Aufgabe des Teichwirthes, 
dieselbe auf das nóthige Mass, selbstverstándlich mit entsprechendem 
Ueberschuss fůr nie ausbleibende Verluste, besonders iiber Winter, 



251 

— je kráftiger die Brut desto geringer wird aber auch der Verlust 
íiber Winter sein — noch wáhrend des Geburtssominers zu vermindern, 
damit der nóthige Kest sich im Geburtsjahr noch umsornehr strecke. 

Eine solche Verminderung der Brut bedingt aber die Ver- 
werthung der iiberzáhligen. In den seltensten Fállen ist es aber 
moglich dieselbe anders zu verwerthen als sie in die Abwachsteicke 
als Hechtfutter zu geben. Dadurch wenn diess im Geburtsjahr, 
etwa 3 bis 4 Wochen nach dem Ausschlúpfen der Brut geschieht, 
wo dieselbe noch áusserst klein ist, wird zwař móglicher Weise die 
Nebennútzung aus den Hechten beeintiáchtigt, als wenn dieselbe 
erst im náchsten Jahre mit hoherem Gewicht denselben zur Speise 
wird; allein diese Nebenniitzung ist so vielen Zufálligkeiten unter- 
worfen, dass sie keinen hemmenden Einfluss auf die erspriesslichen 
Massnahmen fůr die Hauptnutzung an Karpfen iiben kann und darf. 
Uebrigens fressen bekanntermassen Karpfen auch ihre eigene Brut 
im ganz jungen Zustande, so dass sie auch dadurch in den Abwachs- 
teichen Verwerthung findet. 

Hóheres Einsatzgewicht vermehrt den Ertrag an Verkaufsge- 
wicht, d. h. es wird am Schlusse der Zuchtperiode in dem Mehr des 
Verkaufsgewichtes, welches uber den Zuwachs durch das Einsatz- 
gewicht gewonnen worden, der Ertrag der Laichteiche fliissig und 
zu Geld gemacht, denn nach Formel 4 ist das Verkaufsgewicht 

(61) S=Z+E. 

Das ist die Šumme des Zuwachses und des Einsatzgewichtes. 
Der Zuwachs reprásentirt aber die jeweilige Gesammtprodukti- 
vitát der Teichwirthschaft, mit welcher der Teichwirth rechnen muss, 
welche er nicht beliebig erhóhen kann, — abgesehen von den Mass- 
nahmen zur Verbesserung der Nahrungskraft der Teiche — , wogegen 
er es sehr wohl in der Gewalt hat, ob ihm zur Besetzung der Streck- 
teiche nur 10 Gramm oder so und so viel schwerere Brut zu Ge- 
bote steht. 

Ein je hoheres Gewicht also bei der Brut im Geburtsjahr er- 
reicht zu werden vermag, desto vortheilhafter ist es auf den Ertrag, 
das Verkaufsgewicht und die Wirthschaft iiberhaupt. 

Sel ten wird es jedoch gelingen ein hoheres Gewicht der Brut 
als 50 Gramm per Stiick in den Laichteichen zu erzielen. 

Bei giinstigen klimatischen und Produktivitáts - Verháltnissen 
der Teiche kann allerdings die Brut, wenn sie im Geburtsjahr noch 



252 

gestreckt wird d. li. in einero Alter von 3 bis 4 Wochen aus diesen 
in eigene Streckteiche in fůr diese angeniessener Anzahl gebracht 
wird, das Gewicht erreichen, welches sie sonst erst im zweiten Le- 
bensjahre erreicht. — Damit geht man aber in die 3jáhrige Zucht- 
periode uber, welche in den seltensten Fállen sicher durchfiihrbar ist. 
Hier wird aber das Einsatzgewicht so gering, dass es nicht 
mehr gerechfertigt erscheint, dasselbe bei Festsetzung der Hohe der 
Besatzung in Kechnung zu bringen und znO angenommen werden 
kann, so dass also 

S=zZ 

d. h. das Verkaufsgewicht gleich dem Zuwachs. gleichwerthig mit 
der Produktivitát der Teicbwirthscbaft wird. 

Es wird bier wobl richtiger angenommen werden, die Brut sei 
in den Streckteichen I. Classe und nicht in besonderen Laichteichen 
aus dem Ei geschlůpft, da sie dann in jene schon bald hiernach ge- 
bracht werden muss; es ist dann wohl auch angezeigt, die Laich- 
teiche mit den Streckteichen I. Classe in der Betriebsrechnung unter 
einem Titel, nicht getrennt zu behandeln. — 

Wir haben nur noch die auf die Hohe des Waaggewichtes 
influirenden Potenzen einer Untersuchung zu unterziehen. 

Wir finden aus Formel 7, dass 

(62) W= PT +V A 

Wir ersehen aus dieser Gleichung, dass die Grosse von W ab- 
hángt von der Ausdehnung der Teichwirthschaft und deren Produkti- 
vitát bezw. von der Gesammtproduktivitát der Teichwirthschaft, da 
PT =: Z also auch 

w _Z±gA 

A ' 

weiter vón der Anzahl der Besatzung und dem Einzelgewichte der 
Brut beim Einsatz. 

Sehen wir nun nachfolgend, wie das Waaggewicht fállt oder 
steigt, je nachdem wir die eine oder andere der darauf influirenden 
Potenzen ándern. 

1. Es sei 



253 

P zz wechselnd Kgr. 
T— 100 ha. 
^zz0-01 Kgr. 
A zz 1000 Stitcke 

so erhalten wir folgende Skala: 

PXT + 9XA :A=W 

Kgr. ha. Kgr. Kgr. Stiicke Kgr. Stúcke Kgr. 

10 X 100 zz 1000 + (0-01 X 1000 zz 10) 1000 zz 1-010 

20 X » =2000+ n „ =10 „ zz 2-010 

30 X » =3000+ „ „ zzlO „ =3-010 

40 X „ =4000+ „ „ =10 „ zz 4-010 

50 X „ =5000+ „ „ =10 „ =5-010 

u. s. f. 

Diese Tabelle zeigt uns das Gesetz: dass unter sonst gleichen 
Verháltnissen mit der Erhohung der Gesammtproduktivitát der Teich- 
wirihschaft — mag sie bei gleicher Produktivitát durch ausge- 
dehntere Teicharea oder bei gleicher Teicharea durch erhohte Pro- 
duktivitát veranlasst sein — das Waaggeivicht in gleicher Weise 
steigt, und tirngekehrt fdllt, welches gleiche Verháltniss zwischen Pro- 
duktivitát und Waaggewicht, nur durch das Einsatzgewicht g etwas 
alterirt wird, indein sich um dieses das Waaggewicht, gegen die 
durch die Produktivitát bedingte gleichniássige Erhohung oder Min- 
derung, erhoht. 

Setzen wir fur g zz 0, so ist gA zz 0, sohin 

PT 7 

(63 64) W=J^-~^ 

Es folgt hieraus das Gesetz: 

, 7 Dass unter sonst gleichen Verháltnissen das Waaggeivicht in 
geradem Verhdltnisse zur Hóhe der Productivitat steht. 

2. Untersuchen wir nun, wie sich das Waaggewicht bei wech- 
selnder Produktivitát der Teiche unter sonst gleichen Verháltnissen 
gestaltet, wenn der Hóhe der Produktivitát entsprechend sich auch 
die Besatzung erhoht. 

Es sei T zz 100 ha, g zz 0*01 P und A veránderlich. 

Wir erhalten hienach folgende Skala fur W. 



254 

PXT + 9 XA :A=W. 

Kgr. ha = Kgr. Kgr. Stiicke Kgr. Kgr. Stiicke Kgr. 
10X100 = 1000 + (0-01 X 1000= 10)= 1010: 1000=1*010 
20 X » = 2000 + (0-01 X 2000= 20)= 2020: 2000=1*010 
30 X . = 3000 + (0*01 X 3000= 30)= 3030: 3000 = 1*010 
40 X » = 4000 + (0*01 X 4000= 40)= 4040: 4000 = 1-010 
50 X » = 5000 + (0-01 X 5000= 50)= 5050: 5000 = 1-010 

u. s. f. 
100 x ioo = 10000 + (0-01 x 10000 = 100) = 10100 : 10000 = 1-010 

Es produzirt sich uns hier das Gesetz: 

„Das Waaggewicht bleibt unter sonst glěichen Verháltnissen bei 
verschiedener Produktivitát gleich, wenn sich mit dieser die Besatzung 
im glěichen Verhaltnisse erhoht oder mindert" 

3. Wie gestaltet sich unter sonst glěichen Verháltnissen das 
Waaggewicht, wenn die Besatzung einseitig sich erhoht? 

Zur Lósung dieser Frage nehmen wir an, es sei 

PT = 80 Kgr. X 100 ha. = 8000 Kgr. = Z 
g — 001 Kgr. 
A — veranderlich 1000, 2000 u. s. f. Stúcke. 

Z+ • • <7X^ :A=W. 

Kg. Kgr. Stiicke Kgr. Kgr. Stiicke = Kgr. 
8000 + (0-01 X 1000= 10) = 8010: 1000 = 8*010 
„ X 2000 = 20 = 8020 : 2000 = 4*010 
„ X 3000 = 30 = 8030 : 3000 = 2*676 
„ X 4000 = 40 = 8040 : 4000 = 2'010 
„ X 5000 = 50 = 8050 : 5000 = 1-010 

u. s. w. 
„ X 10000 = 100 = 8100 : 10000 = 0-810. 

Hierin offenbart sich das Gesetz. 

„Dass unter sonst glěichen Verháltnissen das Waaggewcht im um- 
gekehrten Verhaltnisse zur Hohe der Besatzung steht", d. h. das Waag- 
gewicht fállt, je niehr die Besatzung steigt und umgekehrt, dass aber 
auch hier das gleiche Verháltniss durch das Gewicht von g alterirt 
wird, und zwar in derselben Weise wie Skala I, da wenn dieses = O 
gesetzt wird, das Steigen und Fallen des Waaggewichtes mit der Er- 
hóhung oder Minderung der Besatzung in ganz gleichem, wenn auch 
im umgekehrten Verhaltnisse zu einander steht 



255 



4. Wie gestalten sich nim unter sonst gleichen Verháltnissen 
die Waaggewichte zu einander, wenn g das Einsatzgewicht der Brut 
sich ándert? 

Setzen wir Z = 8000 Kgr. wie vor, die Besatzung = 5000 
Stiicke und g von 001 bis 0*10 Kgr. steigend, so erhalten wir fur 
W folgende Skala: 

Z+ . </X^ :A=W. 

Kgr. Kgr. Stiicke Kgr. Kgr. Stiicke Kgr. 
8000 + (0 X5000= 00) = 8000 
(0-01 X „ = 50) = 8050 



(0-02 X 
(0-03 X 
(0-04 X 
(0-05 X 

(0-10 X 



= 100) = 8100 
= 150) = 8150 
= 200) = 8200 
= 250) = 8250 
u. s. w. 
= 500) = 8250 : 



5000 = 1-600 

„ = 1-610 

„ = 1-620 

„ = 1-630 

„ = 1-640 

„ = 1-650 

■ = 1-700 



Diese Skala zeigt uns das Gesetz: 

„Dass unter sonst gleichen Verháltnissen das Einzelgewicht der 
Brut beim Einsatz das Waaggewicht um dieses Gewicht der Brut je- 
weils erhoht" und dass, wenn dieses Gewicht = (3jáhrige Zucbt- 
periode mit Streckung im Geburtsjahr) 



W =A 
wird. 

Wir finden also auch hier, wie schon ófter, dass unter sonst 
gleichen Verháltnissen es immer von Vortheil ist, móglicht schwere 
Brut zu erzielen, um sie so in die Streckteiche I. Klasse bringen 
zu konnen. 

Es ist nun noch der Weg fur die Berechnung der Besatzung fur 
verschiedene Waaggewichte zu zeigen. 

Der Teichwirth kann bei beabsichtigter Aenderung seines Be- 
triebes aus irgend welcher Ursache veranlasst sein, sich die Frage 
vorzulegen, wie hoch er gegen bisher seine Teiche besetzen muss, 
um dadurch ein bestimmtes hóheres oder geringeres Waaggewicht 
als seither zu erzielen. 

Dazu konnen ihm die fur Ermittlung der Besatzung gefun- 
denen Formeln 57 und 58 dienen. 



256 

Immer konnte der Kurze wegen er sich versucht fiihlen, die 
nunmehr nothige Besatzung dadurch finden zu wollen, dass er eine 
Proportion ansetzt, in der das bisherige Waaggewicht zum kiinftig ge- 
wunschten und die bisherige Besatzung zu der gesuchten zz x in 
Verháltniss gesetzt werden. 

Er wiirde aber dadurch ein unrichtiges Resultat erhalten, dessen 
Anwendung ihn nach Umstánden bei der Abfischung unangenehm 
uberraschen konnte. 

Er muss vielmehr zu diesem Zwecke das v Gewicht der Brut beim 
Einsatze =# in Rechnung ziehen, und wir erhalten dann fiir die 
Losung der aufgeworfenen Frage allgemein ausgedruckt folgende 
Formel, worin 

w zz das Gewicht, welches kiinftig erreicht werden soli, 

W zz das bisherige Waaggewicht, 

A =: die fúr dieses bestandene Besatzung 

b z=z die fiir das Waaggewicht w gesuchte Besatzung. 

Wir erhalten hienach folgende Proportion: 

(w—g):(W~g) — ll:b 
{a7 , b{w~g) = A(W-g) 

to — g 

Setzen wir in diese Formel, fiir tu — 2010 Gramm, fiir A zz 5000 
Stiicke, fiir W — 1610 Gramm und g = 10 Gramm, so wird 

, 5000(1610 — 10) , AAA „,, T 
h = 2010-10 - = 4QQQStuck 

iibereinstimmend mit den treffenden Vortrag oben Skala ad 3. 

Ist anderseits der Fall gegeben, dass man zu wissen wúnscht, 
welches Waaggewicht zz w man unter den gegebenen Verháltnissen 
erhalten wird, wenn man die Besatzung auf eine bestimmte Hohe 
zz b stellt, wenn man friiher bei einer Besatzung zz A ein Waag- 
gewicht zz W erhalten hat, so finden wir aus obiger Gleichung fol- 
genden Werth fiir w. Es ist nemlich nach oben 



b(w-g) = A(W-g)] 
A(W-g) 

(68) 



™-9 - h 



W 



A(W-g) +g 



257 

Dieselben Verháltnisse, wie sie im Vorgehenden fur das Waag- 
gewicht entwickelt wurden, wirken in gaiiz gleicher Weise auch auf 
die Einzelgewichte der Fische am Schlusse eines Streckjahres ein. 

Lassen sich nun auch vorstehende wie andere Gesetze der Teich- 
wirthschaft erweisen, so wird cloch mancher blosse Praktiker sagen: 

„Was nutzt mir die Kenntniss von Gesetzen, welche auf lauter 
Voraussetzungen beruhen, welche in der Wirklichkeit nicht zutreffend 
sind? Hier sind Karpfen ganz gleichen Gewichtes, gleicher Gesund- 
heit, gleicher Wuchsigkeit, die in bestimmter Anzahl auf bestimmte 
Fláche von ganz gleicher Produktivitát eingesetzt werden etc. voraus- 
gesetzt, unter welchen Voraussetzungen und Verhaltnissen allein die 
geíundenen Gesetze genau zutreífen konnen ; welche Anwendung kann 
ich von auf lauter solchen ideálen Zustánden gebauten Untersuchungen 
machen?" 

Ich antworte darauf: 

„Diese auf Erforschung der in der Karpfenteichwirthschaft ob- 
waltenden Naturgesetze gerichteten Untersuchungen verhalten sich 
zur praktischen Karpfenteichwirthschaft wie die reine Geometrie zur 
angewandten." 

„Die reine Geometrie beruht auf lauter Fiktionen, sie nimmt 
Punkte an ohne Ausdehnung, Linien ohne Breite die in der Wirklich- 
keit nirgend zu finden sind; dennoch aber ist sie die unantastbare 
Grundlage der praktischen Geometrie und diese wtirde ohne jene ein 
blosses Herumtappen im Finsteren sein."*) 

Deshalb behalten aber auch die durch die Theorie gefundenen 
Zahlen fiir die Praxis einen hohen Werth, denn es ist der grosse 
Gewinn, den die theoretische Untersuchung gewahrt, dass wir da- 
durch einen Anhaltspunkt erlangen, ivomit insbesondere andere Ver- 
háltnisse verglichen und zur einheiťlichen Anschauung zurilckgefuhrt 
werden konnen. 



*) Vergl. Freih. v. Thttnen „Der isolirte Staat" IV. Band S. 340. III. Aufl. 






Tř. : Mathematicko-přírodovědecká. 17 






258 



12. 

Druhá zpráva o geologických poměrech výšiny 

Brozanské. 

Krajina mezi Čížkovicemi, Lukavcem, Libochovicemi a Budyní. 

Sepsal Čeněk Zahálka a předložil prof. Dr. J. Krejčí dne 28. ledna 1887. 
(S geologickou mapou a průřezy.) 

Přehled. 

V první zprávě iné o geologických poměrech výšiny Brozanské *) 
byla popsána krajina mezi Lovosicemi, Čížkovicemi a Lukavcem, která 
jest severozápadním výběžkem řečené výšiny. Hlavní čásť Brozanské 
výšiny spadá mezi Čížkovi ce, Lukavec, Libochovice a Budyň a v této 
části vyznamenává se větší rozmanitostí zemských vrstev. 

Jádrem celé výšiny jest křidový útvar a ten je pokryt různými 
vrstvami diluvialními a alluvialními. Čedič Českého Středohoří vyslal 
až sem své stráže, podle kterých jakož i celého položení výšiny Bro- 
zanské ku Českému Středohoří, možno výšinu tu počítati ještě do 
okresu Českého Středohoří. Výšina Brozanská jest osamoceným členem 
Českého Středohoří, jsouc spojena pouze mezi Černívem a Úpohlavy 
úzkým a nízkým hřbetem s Klapskou výšinou. Na jižní straně mezi 
Libochovicemi a Budyní omezena je příjemným údolím Oharky. Vznik 
tohoto údolí spadá do doby třetihorní, kdy utvořila se Oharecká roz- 
sedlina a v době diluvialní valně údolí to rozšířeno bylo. Doba dilu- 
vialní velmi přispěla ku nynější podobě výšiny; omezila výšinu Bro- 
zanskou na východní straně Terezínskou rovinou, již oživuje klikatě 
se vinoucí Oharka. Rovina Terezínská, rozkládající se v široké kotlině 
mezi Lovosicemi, Terezínem a Budyní, povstala po vymletí vrstev 
křídového útvaru, jež druhdy obě strany Ohareckého údolí spojovaly, 
jak o tom svědčí souhlasné uložení vrstev útvaru křídového po obou 
stranách této nižiny. 

Z roviny Terezínské i z údolí Oharky mezi Libochovicemi a Bu- 
dyní vystupuje příkře Brozanská výšina, tvoříc opukové stráně s pří- 
kro vem štěrků a žlutých hlin. Stráně ty dosahují až 50 m výšky 



*) Uveřejněna ve „Zprávách o zasedání král. české společnosti nauk". V Praze 

1884. 



CUulna a lom, u li *ika & 



CXaJiATka: Druhá, Xjordva. o geel. poměrech. výšiny Utvxanské '. 



Clxkovicg. 




Libochovice 



;MMI 



1 I .Jtlupium. 

f— H Žlutá- hlince a /edt/jil. 

Štěrk Středohorský obecný. 
i „ py ropový. 

[."■"■"■""■'■"."■"■"■"] Štěrky Broxanské ajiru. 



5&J* #/i'/ Břexenshěko pásma 
Slin Teplického pásma 

(JíiŽSl. poloha. .KÍ Hostěme dc. Ž<M>ot>r"esŘ., 

Opuka Bělohorského pásma- 
1 t * \ * <■ v | Cedíc'. JVeogen. 




GEOLOGICKÁ MAPA 

krajiny ynni 

CixJcovicemi , Lukavcem , 
Libochovicemi ct Budyní. 

SesUvilČ.Zahálka . 



'Budyně 



jAth. Farský 



.8 ■ 






3f::7 






Uví- 




T - - ^ • 


: : -li 






- - § * 




- - h $ Y$ 




- - - * os 




- - - * : "■ 




_ _ S ** 




- - - '* • 








S *s> 




---- ^ xs 




j i r 




- - - ^ s* 




1 ! ■ 11- 


tli M ^ 


|jJ~U- 

ft, : ; : : 


- § s *S $ 

Ne . " 


| : . :■ :■ 


* ' ' šil 


- - *8 * 5 


' • ' fil l— 


- - v> 1 *« . 






i • '• 11 


H ^1- 






-} 8Hř 


' : "? 


1 


•-i ři-ss 

JI § N^ 




i] 


: ■ ', í 






f 


41 ! íi 


ni 


i 


i ^ H 

fl! í ^ 




L < v .^ 




r J: ^ |i 


jb : : ; : • 






■^I 1 5s 2 


1_LLL.L: 

4 : : : : : 


' '.V <** v 53 "? 


>3 i j : ,: : 


: li ^ 




: ft/J; ii » 




' 'M\ ^ '^ 


■ i$ ' • ' 


;/fji| 




Ib! 


v «2 ■&--;-■;--- 


;._ ; .1J 


i i Ř ' ' ' ' 




pitŠŠÍ 


II 


iiit 



t!ll!l; M . 




259 

nad řečištěm Oharky. Z východních krajin, zejména z okolí Roudni- 
ckého jsou již z daleka znatelný. Ve stráních těchto odkryty jsou 
pěkně vrstvy zemské. Na západě omezena je výšina Brozanská údolím 
od Černiva k Libochovicům, jímž částečně potok Klapský protéká. 
Údolí to povstalo hlavně v době diluvialní a alluvialní. Za uve- 
deným na počátku hřbetem mezi Černivem a Úpohlavy omezuje 
výšinu Brozanskou údolí potoka Modly. Z obou posledních údolí vy- 
stupuje výšina Brozanská v podobě nízkých kopců nebo strání, jichž 
výška jen 10 až 20 m obnáší. I v těchto stráních odkryty jsou vrstvy 
kůry zemské. 

Brozanská výšina rozryta je hlubokými údolími, které z pro- 
středka jejího vycházejí a k východu nebo západu směřují, tedy kolmo 
k východním a západním stráním výšiny. Údolí v západní části pře- 
rušují bývalou souvislost vrstev křídového útvaru i štěrků Středo- 
horských a povstala hlavně v době tvoření se diluvialních hlin. K nim 
náleží: údolí mezi Skřivánčí horou a Spravedlivou, údolí Hájku, údolí 
Chotěšovské, údolí Kačovské, údolí Vrbičanské, které mezi Úpohlavy 
a Želchovicemi se končí, a dolík Želchovický. Údolí ve východní 
části Brozanské výšiny vytvořila se v době alluvialní; jsou ve žluté 
hlíně diluvialní vymleta. Jako větší uvádím údolí „Na oporci", údolí 
Hostenické, jež uprostřed výšiny „Na ladech" s údolím Kačovským 
se pojí a v němž blíže Hostenic malý háj se rozkládá. Kotlina Ro- 
chovská s prodlouženým dolíkem u Brozanské cihelny se končícím 
jest výmol, v němž odkryty jsou vrstvy křídového a diluvialního útvaru. 
Jmenovanými údolími rozděluje se celá výšina na více hřbetů, které 
ze středu na západ i na východ se táhnou. 

Oharka od Libochovic ku Břežanům až ku Brozanům klesá od 
160 ku 150 m n. m. Výška 150 m náleží též patě Brozanské výšiny 
od Brozan ku Keblicům a dále k Lukavci. Údolí od Černiva ku Ra- 
dověsicům (částečně podle Klapského potoka až k jeho ústí do Oharky), 
klesá od 180 až ku 160 m n. m. Údolí Modly od Úpohlav k Cížko- 
vicům klesá od 170 až ku 162 m n. m. Skřivánčí hora uprostřed 
sedlem prohnutá dosahuje ve východní polovici až 188 m n. m. Spra- 
vedlivá v západní části 199 m n. m. Výšina mezi Žabovřesky a Cho- 
těšovem dosahuje až 216 m n. m. (nad Chotěšovem). Hřbet mezi 
údolím Chotěšovským a Kačovským vystupuje až do výše 214 m n. m. 
Hřbety mezi údolím Kačovským, Čížkovickým lomem a Siřejovicemi 
dosahují 180 až 200 m n. m. Větší výše nalézáme ve východní kra- 
jině. Čedičový vršek Větrník dosahuje přes 205 m (zámek až 222 m) 
a čedičový Humberk 245 m n. m. Opukový hřbet mezi Humberkem 

17* 



260 

a Kochovem dosahuje nad Keblicemi až 230 m n. m. Štěrkový hřbet 
mezi Rochovem a údolím Hostenickým 239 m n. m. Hřbet severně 
nad Žabovřesky a Břežany dosahuje 211 (Na Stranách) až 218 (seve- 
rových. Žabovřesk) m n. m. 

Křídlo státní dráhy z Lovosic do Libochovic vine se od nádraží 
Čížkovického po západní straně kopce Litom, potom přejde údolí 
Modly. Mezi Modlou a nádražím Úpohlavským proráží dráha sliny 
Teplického pásma. Z nádraží Upohlavského vystupuje dráha na hřbet 
Kačov, kde odkrývá v malém zářezu pyropové štěrky. Místo to na- 
zývají někteří „Na granátce", poněvadž po dešti snadno se v okolí 
tom český granát nalezne. Přej douč Kačovský hřbet sestupuje dráha 
kol Cerniva k nádraží Chotěšovskému. Za nádražím dotýká se dráha 
západního úpatí výšiny Brozanské až pod Skřivánčí horu; potom se 
ubírá, před tím třikrát Klapský potok přestoupivši, k cukrovaru Li- 
bochovickému. Dráha zařezává se na úpatí Skřivánčí hory od Oháre- 
ckých štěrků a tytéž štěrky objevily se ve velké mocnosti i pod hlínou 
diluvialní při stavbě nádraží Libochovického. Stavba dráhy byla také 
příčinou, že jsem nalezl na západním úpatí Skřivánčí hory v břehu, 
kde se dvě cesty spojují, diluvialní jíl s hojnými konchyliemi.*) 

Středem výšiny jde silnice z Lovosic přes Siřejovice, Vrbičany 
a Chotěšov k Radověsicům. Od této silnice vybočuje u Chotěšova 
silnice do Brozan. Také ze Siřejovic vybočuje silnice do Keblic a podle 
ní jsou u Humberku některé vrsty křidové odkryty. Na jižním úpatí 
Brozanské výšiny jde silnice z Budyně přes Žabovřesky a Radověsice 
do Libochovic. Nedávno byla vystavěna silnice z Hostenic do Brozan. 
Ostatně jest celá výšina propletena sítí cest, z nichž ty, které se za- 
rývají na východní a jižní straně do zemských vrstev, mají pro nás 
větší cenu. 

Celá výšina pokryta je dobrou ornicí, v níž se plodinám hospo- 
dářským dobře daří, zvláště tam, kde ornice je uložena na žluté hlíně 
diluvialní. Méně dobré jsou ony půdy, které mají za základ písek 
a štěrk. Stromoví vůbec a ovocné zvláště nepěstuje se celkem v míře 
dostatečné. Víno daří se ve slinitých opukách velmi dobře. Druhdy 
více bylo pěstováno. Nyní spatřiti lze jen trosky vinic na stráních 
mezi Hostenicemi a Brozany, u Brozan, na Větrníku, na Humberku, 
u Chotěšova. 

V následující úvaze budiž pojednáno zevrubně o jednotlivých 
útvarech, z nichž složena je výšina Brozanská. 

*) Zahálka. O novém nalezišti diluvialních konchylií u Libochovic, správy 
spolku geologického. Praha, 1885. Str. 53, 



261 



I Útvar křídový. 

Z útvaru toho máme zde tři pásma : Bělohorské, Teplické a Bře- 
zenské, jež mohou býti srovnána s následujícími pásmy Severního 
Německa, Francie a Anglie: 





Sasko (Geinitz) 


Sev. Něm. 
(Schliiter) 


Francie a Anglie 
(Barrois) 


3. Březenské 
pásmo 


Quadermergel 


Emscher-Mergel 


Zone a Micraster cor 
testudinarium 


o 

fl 

m 


2. Teplické 
pásmo 


Oberer Pláner 


Scaphiten-Pláner 


Zone a Holaster 
planus 


fl 
o 

5-i 

fl 

H 


1. Bělohorské 
pásmo 


Mittler Pláner 


Mytiloides-Pláner 


Zone a Inoceramus 
labiatus 



1. Bělohorské pásmo. 

Pásmo to bylo až posud známo co úzký opukový pás při Oharce, 
východně od Libochovic.*) Podařilo se mi zjistiti pásmo to i na jiných 
místech Brozanské výšiny, jak z pozdějšího pojednání bude patrno. 

Především vystupuje Bělohorské pásmo na povrch blíže cukro- 
varu Libochovického ; odtud táhne se k Radověsicům, podle Oharky, 
až k ústí Klapského potoka, a za ním u křížku se končí. Po celém 
tomto výchozu na straně Oharky vybírá se opuka co velmi dobrý 
stavební kámen, zejména z velkého lomu mezi cukrovarem a Rado- 
věsicemi a z lomu u křížku, po levé straně klapského potoka. Po- 
krovem této opuky je diluvialní štěrk se žlutou hlinou a ornice. 
Opuka zdejší jest kamenem písčitovápnitým a hlinitým, v němž je 
místy hojnost jemných anebo hrubších zrnek křemene. V lomu mezi 
cukrovarem a Radověsicemi jeví se tento sled vrstev shora dolů: 



*) Krejčí: Studie v obora křid. útvaru. 1870. Archiv, I. str. 55. 

Fric: Studie v oboru křid. útvaru. Bělohorské a malnické vrstvy. Archiv 
I. 1880. str. 50: „U Libochovic shledáváme je (vrstvy bělohorské) až u samé 
Oharky, kde v jednom lomu u cukrovaru odkryty jsou. Opuka zdejší ob- 
sahuje mnoho hrubých zrn písku a poskytla tyto druhy: 

Ammonites peramplus, Pecten Dujardinii, 

Ammonites Woolgari, Rhynchonella plicatilis. 

Nautilus sublaevigatus, Sequoia Reichenbachi, 

Inoceramus labiatus". 






262 



168 m n. m. 



Alluvium. 
Diluvium. 

Útvar 
křidový. 

Pásmo 
Bělohorské. 



Ornice černá 0*9 

Žlutá hlína 1*0 

Štěrk Ohárecký starší 0*1 

1. Šedožlutá, v kousky rozdrobená opuka, 
nahoře sborcená (následkem ukládání 

se štěrků Oháreckých) 2*0 

2. Šedožlutá, pevná stavební opuka s kře- 
mennými zrnky, v mocných stolicích se 
lámající 5*0 



m 



159 m n. m. 
Stolice opuky jsou tu vodorovný a prostoupeny v různých smě- 
rech se protínajícími rozsedlinami, jichž plochy pokryty jsou tenkými 
destičkami sádrovce. Plochy rozsedlin i slojí potaženy jsou žluto- 
hnědým limonitem. Opuka je celkem chudá na skameněliny. Nejsnáze 
najdeme v ní ještě Nautila sublaevigata. Druhy, které Fric nalezl, 
byly již uvedeny. 

Východně od Radověsického mostu nálezném podobný sled vrstev : 

168*5 m n. m. 
Ornice černá 



Alluvium. 
Diluvium. 

Útvar 

křidový. 

Bělohorské 

pásmo 



úlomky opuky . . (0*5 až) 1 m 
Žlutá hlína písčitá s hojnou stříbrolesklou 

slídou 1 (až 2 m) 

Štěrk Ohárecký starší 0*5 m 

1. Šedožlutá v kousky rozpadlá, nahoře 
sborcená opuka 

2. Pevná stavební opuka v mocné lavice 
[ se lámající . . ._ 

Řečiště Oharkv . . . 



2*0 



50 



. 159 m n. m. 

Po obou stranách Klapského potoka v šířce od Oharky až k sil- 
nici Libochovické vychází táž opuka pod štěrky a hlínami diluvial- 
ními na povrch. U křížku, na východní straně od ústí potoka končí 
se Bělohorská opuka a v ní založen je lom. Opuka je písčitá, šedá, 
místy jde do žlutá. Obsahuje více nebo méně velmi jemných zrnek 
glaukonitu. Zřídka nalezneme v ní zrnka křemenná, jako u Radověsic. 
V ní nalezl jsem pouze: 

Nautilus sublaevigatus ďOrb, Exogyra lateralis Rss. 

Zajímavo by bylo poznati zde poměr uložení Bělohorských opuk 
ku Teplickým slínům. Sliny Teplické totiž o několik kroků dále na 
východ na povrch vycházejí a tvoří pobřežní stěnu Oharky tak, jako 



263 



vedle Bělohorské opuky. Ale tam, kde by možno bylo zříti ono vzá- 
jemné uložení, nalézá se mocná žlutá hlína, která ukrývá rozhraní 
obou pásem. 

Na východní straně obce Žabovřesk odkryty jsou v mocnosti 
10 m písčité šedé opuky ve dvou větších lomech. Opuka chová málo 
šupinek světlé slídy, četná drobná zrnka glaukonitu a tu a tam větší 
zrnko křemene. Je pevná a láme se v mocných stolicích. Je dobrým 
stavebním kamenem. Ukloň nebyl pozorován. Skamenělin nenalezeno. 

Na stráni od Žabovřesk ku Břežanům vycházejí všude písčité 
opuky na povrch. Nejhlubší, jež pod 170 m n. m. se nalézají, budou 
bezpochyby náležeti Bělohorskému pásmu. Opuky ty jsou u Břežan 
šedé nebo šedožluté, vápnitopísčité. Jsou prošlehány v různých směrech 
se protínajícími rozsedlinami. Vrstevnatosť nezřetelná. Rozsedliny vy- 
plněny jsou hojně deskami sádrovce a potaženy žlutohnědým limo- 
nitem. Místy nalézají se v opuce pecky pyritové, které proměnou 
v limonit zvětšují objem svůj, čím balvan opuky roztržen jest na více 
dílů podle trhlin, které paprskovitě od pecky hnědelové vycházejí. 

Před Hostenicemi naproti obci Pisti přibližuje se Oharka až ku 
samé opukové stráni, a zde lze rozeznati dvojího druhu vrstvy. Dole 
u samé řeky jest opuka písčitá tmavá, modravá a nad ní písčitá šedá. 
Nejobyčejnější skamenělinou jest v ní Amorphospongia rugosa (v šedé). 
Zde je opuka Bělohorská pokryta 2 až 3 m mocným diluvialním 
štěrkem. 



Nejdále 
ve výši od 1 
z ní pevnější 
ckým jeví se 

Alluvium. 
Diluvium. 





r 




o 


> 
o 

13 


2 

co 


£ 


M3 < 




r^ 


r-< 


O 


| 


Iři 


to 


CD 

H 




l 



nálezném opuku Bělohorskou u Hostenic. Zde vystupuje 
55 až do 163 m n. m. ; je šedá a modravá a vyčnívají 
lavice barvy modravé nebo šedé. Pod dvorem Hosteni- 
tento postup vrstev shora dolů: 

180 m n. m. 

13., Ornice 03 m 

12. Žlutá cihlářská hlína 1*0 „ 

11. Bělavý pevný slin k stavbě se upotře- 

bující 4*0 „ 

10. Modravý měkký slin 9*6 „ 

9. Bělavý rozdro-1 



bený slin 
8. Bělavá pevná la- 
vice slinu 



obě přístupny v za- 
hradě Jos. Vágnera 
v Hostenicích 



2-0 



0-2 



264 



> 
o 

>f-4 



O 

Ů 

lil 

& 

v© 



o 
o 



7. Šedá a modravá jílovitá opuka vlhká. 
(Přístupná u zdi Hostenického dvora 
a v zahradě J. Vágnera) 2'Om 

6. Šedá, pevná lavice (druhá šedá), pří- 
stupná v Havránkovic rokli, dále na 
jihozápad od Hostenic. Obsahuje : Lima 
elongata Sow., Exogyra lateralis Rss. 0*2 „ 

5. Modravá, méně šedá, jílovitá opuka, 
která se v pecky rozpadává. Vrstevnatosť 
nepravidelná. Vlhká. Má hojně pyritu, 
na povrchu v sádrovec se měnícího. 
Obsahuje Ostrea semiplana (hojně), 
Spondylus spinosus (zřídka), v Ha- 
vránkovic rokli obsahuje též Amor- 
phospongia rugosa (vel. hojně) ... 3*0 „ 

4. Šedá lavice pevné opuky (první šedá). 
Obsahuje Rostellaria Reussi Gein., 
Pectunculus lens Nilss., Ostrea, Exo- 
gyra lateralis Rss., Lima elongata Sow. 
(vel. hoj.) . . . . : 0-2 „ 

3. Jílovitá opuka, totožná s 5., též s hoj- 
ným sádrovcem 20 „ 

2. Modrá, (místy šedá) pevná opuka ob- 
sahující Ammonites Woolgari Mnt. , 
Rostellaria Reussi Gein., Lima elon- 
gata Sow. (vel. hoj.), Avicula glabra 
Rss., Pecten Mlssoni Goldf., Exogyra 02 „ 
lateralis Rss., Pectunculus lens Nilss. 
(zř.) — V Havránkovic rokli obsaho- 
vala též Nautilus sublaevigatus ďOrb. 
a Ostrea 

1. Modrá neb šedá, rozdrobená opuka . 03 „ 



Hladina Oharky . . . 155 m n. m. 

V Havránkovic rokli bylo r. 1874. vrtáno (za příčinou kutění 
po uhlí!) až do hloubky 42°, při čem samá mastná opuka se jevila. 

Na stráni mezí Hostenicemi a Břežany, kde Oharka stěny opu- 
kové podrývá, takže opuka čerstvější na povrch vychází, jeví se mezi 
drobivou opukou více pevných lavic s obyčejnou Amorphospongií 
rugosou. 



265 



180 m n. m. 



Hostenice 
(silnice) 







Průřez opukové stráně v Hostenicích. 



2. Teplické pásmo. 



Teplické pásmo jest nejmocnějším ze všech pásem útvaru křído- 
vého na Brozanské výšině. Tvoří je kamení dvojího druhu. Předně 
modravé, někdy šedé sliny, dosti měkké, za druhé opuky písčitováp- 
nité, šedé až šedožluté. Kozdílu ve stáří mezi oběma není. 

Tam, kde vycházejí sliny na povrch zemský, zvětrají a rozpa- 
dávají se v kousky a později v mastný jíl, který jest velmi podoben 
oněm jílům, jež shledáváme v oboru Březenského pásma. Sliny ne- 
mívají zřetelnou vrstevnatost. Jsou pr ošlehány četnými rozsedlinami 



266 

dle nichž rozdělují se v nepravidelné kusy. Někdy mají rozsedliny 
polohu málo od roviny vodorovné odchýlenou a snadno by mohly 
považovány býti za plochy vrstevnatosti (sloje) a tím sliny za skloněné. 
Sliny Teplického pásma mívají v sobě pecky a shluky pyritové, 
které blíže povrchu v limonit, méně v sádrovec se mění. Na někte- 
rých kusech pyritových nebo limonitových bylo zřetelně viděti bývalé 
skameněliny vápnité. Jmenovitě jsou to mořské houby, které bývají 
v pyrit, limonit ba i sádrovec změněny. Takovouto proměnou v pyrit 
nebo limonit, ale zvláště sádrovec, mění ku př. skamenělé houby nejen 
svůj vnitřní i povrchový sloh, ale i objem. Skameněliny následkem 
krystallisace zvětší objem a nabubří. Nalezl jsem nejednou kus, kde 
Část byla vápnitá, druhá pyritová, třetí limonitová a sádrovcová. 

V rozsedlinách, které jsou limonitem potaženy, nalézáme často 
vláknitý vápenec, který bývá prostoupen drůzami krystallinického vá- 
pence v klencích. 

V pevnějších lavicích vyskytují se svíry. 1 ) 

U Zelchovického dvora, půl km severovýchodně od Zelchovic, 
prýští se ze slinu hořká voda, 2 ) čirá, chuti mírně hořké, obsahující 
podle chemického rozboru kníž. Švarcenberkské laboratoře v Lovosicích : 

MgO ..... 23-128 

NaO ..... 10-693 

CaO 4-510 

KaO 1-144 

S0 3 53-151 

C0 2 3-807 

Cl 2*192 

Si0 2 1-395 

N0 5 stopa 

Sliny jsou pokryty u velké míře Březenským pásmem a kde 
toho není, štěrkem a hlinou diluvialní. Za základ mají Bělohorské 
pásmo, při čem je dno (ležaté) Teplických slínů na jihu vyšší, na 
severu hlubší. Celkem zaujímá pásmo to přístupný horizont mezi 150 
a 199 až 200 m n. m. Na severu sahají též hlouběji, ale nikde výše 
než 199 až 200 m. 

U Lukavce 3 ) vycházejí sliny u paty stráně. Odtud jsou kryty 



*) Zahálka. Geologie výš. Rohatecké u Roudnice. Zprávy o zašed. král. čes 
sp. nauk. Praha, 1885. Str. 7. 

2 ) Zahálka. Hořká voda u Zelchovic a Křtěnova. Vesmír, 1883. Str. 23. 

3 ) Zahálka. První zpráva o geolog, porn. výš. Brozanské. Str. 12. Zprávy 
o zašed. král. čes. spol. nauk. Praha, 1884. 



až k Humberku diluvialním štěrkem a hlinou. Od Humberka přes 
Keblice až ku Vinici u Brozan lze je sledovati od paty stráně (150 
m n. m.) až do výše 199 m, odkud počíná Březenské pásmo. Od 
Vinice až do Brozan vychází slin u paty stráně pod žlutou hlinou 
diluvialní. Mnohé cesty a silnice založeny jsou tu v roklích, které 
jsou prohloubeny skrze žlutou hlínu a štěrk až do slínů. Od Brozan 
k Hostenicům jsou slinité stráně pokryty diluvialními vrstvami. Za 
Hostenicemi k Břežanům nabývá pásmo Teplické rázu písčitých opuk 
a totéž platí o stráni od Břežan směrem k Žabovřeskám. Pouze na 
jednom místě se ráz písčitý přerušuje rázem slinitým a to je severo- 
východně od Břežan, několik kroků hlouběji a dále na severovýchod 
od trigonometrického bodu „211 m n. m.". Jižní stráně mezi Žabo- 
vřesky a Skřivánčí horou jsou již opět rázu slinitého. Týž slin skládá 
kopeček a Ohareckou stráň jihozápadně od Žabovřesk. Od Skřivánčí 
hory můžeme sledovati sliny Teplické v modravý jíl rozpadlé po strá- 
ních vrchu Spravedlivé, u Hájku, Chotěšova, Černiva, v Kačovech, 
ale zvláště na rozsáhlých stráních mezi Úpohlavy, Vrbičany, Siřejovi- 
cemi a Čížkovicemi. Při tom jsou sliny po celé západní části výšiny 
Brozanské pokryty Středohorskými štěrky a to buď pyropovými, jako 
od Žabovřesk a Skřivánčí hory až ku hřbetu Kačovskému u Černiva 
aneb obecnými, jako v dalším postupu jejich k Čížkovicům. Osamo- 
cený kopec u Želchovic, Litom zvaný, je též slinitý, na vrcholu obecným 
Středohorským štěrkem pokrytý. Uprostřed výšiny Brozanské je slinité 
Teplické pásmo vyššími vrstvami křidovými pokryto, vyjma v Hoste- 
nickém údolí, kde v hlubších polohách v podobě jílu tu a tam na 
povrchu se ukazuje. 

Skameněliny jsou v oboru slinitých vrstev dosti četné. 

Ku stavbě se sliny nehodí, poněvadž se snadno rozpadnou. Za 
to se dobře hodí ku pálení vápna. U Brozan užívá se slinu toho 
k opevňování břehů Oharky, poněvadž ve vodě promění se slin v tuhý 
a mastný jíl. 

Abychom poznali palaeontologický charakter tohoto pásma, po- 
všimneme si několika nalezišť na různých stranách výšiny. V první 
zprávě o geologických poměrech výšiny Brozanské počal jsem s na- 
lezištěm u Lukavce a postupoval k Sulevicům a Čížkovicům. V tomto 
směru pokračovati budu dále kolkolem výšiny. 

1. Úpohlavy. 
Mezi nádražím Úpohlavským a potokem Modlou byl odkryt při 
stavbě dráhy valně rozpadlý měkký slin barvy šedobílé. Obsahoval 
dosti sádrovce. Skameněliny nalezl jsem tyto: 



268 

Ostrea. 

Spondylus spinosus, Goldf. 

Terebratula semiglobosa, Sow. 

Rhynchonella plicatilis, Sow. 

Bairdia subdeltoidea, Miin. sp. (h.) 1 ) 

Micraster. 

Cidaris Reussi, Gein. 

Parasinilia centralis, Mant. 

Cristellaria rotulata, Lam. sp. 

Ventriculites angustatus, Rom. (h.) 

Ventriculites radiatus, Mant. (h.) 

Cyrtobolia formosa, Rss. sp. 

Množství úlomků spongií a j. 

2. Cemivo. 

Na východním konci obce Černi va jsou odkryty ve výši 180 až 
184 m n. m. modrošedé sliny. Z pevnějších, vápnitějších pecek, které 
se na povrchu ze slinu vyplaví, tvoří se takové cicváry, jaké nalé- 
záme v diluvialních hlinách Brozanské výšiny. Obsahuje: 

Terebratula semiglobosa, Sow. (h.) 

Micraster. 

Ostrea Hippopodium, Miss. (přirostlá na předešlém.) 

Ventriculites radiatus, Mant. 

S. Lada u Chotešova. 

Na holé stráni, Lada zvané, která nad Chotěšovem a Černívem 
se vypíná, vychází na povrch mezi 190 až 199 m n. m. modravý, 
v drobné kousky nebo jíl rozpadlý slin, chudý na skameněliny. Ob- 
sahoval : 

Terebratula semiglobosa, Sow. 

Cidaris z příbuzenstva sceptrifera, Mant. 

Frondicularia tenuis, Rss. 

Cristellaria rotulata, Lam. sp. (h.) 

Nodosaria annulata, Rss. 

Globigerina cretacea, ďOrb. (v. h.) 

Amorphospongia rugosa, Rom. 



l ) Skratky: v. h., h., zř., vz. vyznačují poměrné množství, v jakém se ska- 
meněliny vyskytují : velmi hojně, hojně, zřídka, vzácně. Skameněliny, u nichž 
žádná taková skratka není, byly nalezeny jen jednou nebo dvakráte. 



269 



4. SkrivánČí hora. 



Na severním úpatí Skřivánčí hory byl odkryt velmi měkký slin 
barvy šedé s tmavšími skvrnami. Ve vodě rozpadne se úplně v jíl, 
který je spůsobilý ku hnětení. Z tohoto slinu, který během jednoho 
dne ve vodě úplně v jíl se proměnil, byly vypláknuty: 
Exogyra lateralis, Rss. (h.) 
Bairdia subdeltoidea, Mún. sp. (v. li.) 
Nodosaria Zippei, Rss. (h.) 
Nodosaria annulata, Rss. (vz.) 
Frondicularia. (v. h.) 
Flabellina elliptica, Nilss. sp. (h.) 
Cristellaria rotulata, Lam. sp. (v. h.) 
Globigerina cretacea, ďOrb. (zř.) 
Haplophragmium irregulare, Róm. sp. (zř.) 
a j. v. 
Skamenělin větších neměl jsem příležitost zde nalézti. 

5, Stráň Oharky jihozápadně Zabovresk. 

Zajímavým místem je kopeček jihozápadně od Zabovresk, který 
na jižní straně příkře ku hladině Oharky se svažuje. Mocnost slinu 
obnáší tu asi 15 m. Nejhlubší slin jest jílovitý tmavošedý do modra, 
s četnými zrnky pyritu. Jest od vody změklý a dá se snadno krá- 
jeti. Bývá přístupen jen v letech sušších jako r. 1885, jinak je vodou 
Oharky zakryt. Jmenovaného roku vyčnívala z vrstvy té část 20 cm 
mocná a bylo pozorovati, že pokračuje dále do hloubky, i to, že sahá 
dále od břehu, do řečiště. Slin této vrstvy je chudým na skameněliny 
větší. Nalezl jsem tu pouze: 

Bairdia subdeltoidea, Mim. sp. (h.) 

Frondiculuria Cordai, Rss. 

Cristellaria rotulata, Lam. sp. (h.) 
Mezi touto tmavou vrstvou a výše položenou pěšinou je 5 m vysoký 
svislý břeh, jehož vrstvy slinité nebyly přístupny, jsouce pokryty 
s hůry splaveným slínem. Mezi pěšinou a výše položenou cestou je 
příkrá 8 m vysoká stráň skládající se z pevného šedobílého slinu, 
který se na povrchu rozdrobuje a v jíl mění. Na rozsedlinách má 
četně vláknité vápence. V tomto slinu nalezl jsem: 

Oxyrrhina. Zub. (vz.) 

Ptychodus mammillaris, Ag. Zub. (vz.) 

Nautilus sublaevigatus, ďOrb. (zř ? ) 



270 



Ammonites peramplus, Mant. (zř.); obrovský exem- 
plár tento shoduje se s oněmi obrovskými, které v hořejší slinité 
vrstvě stráně Koštické se nalézají. V jedné komoře tohoto Ammonita 
nalezeny: Lima Hoperi, Exogyra lateralis a množství obyčejných 
drobných skamenělin. 

Scaphites Geinitzi, ďOrb. (zř.) až 48 mm dlouhý. 

Neurčený, velmi malý hlavonožec, jenž měl 2 mm v prů- 
měru a v jádru Spondyla spinosa byl nalezen. 

Natica. (vz.) 

Inoceramus. (h.) Exempláry mladé, úlomky misek a zámků 
od velkých kusů. 

Lima. (zř.) 

Exogyra lateralis, Rss. (v. h.) 

Ostrea semiplana, Sow. (h.) 

Ostrea Hippopodium, Nilss. (h.) 

Ostrea Naumanni, Rss. (vz.) 

Spondylus spinosus, Goldf. (h.) 

Pecten concentrice-punctatus, Rss. (vz.) 

Množství neurčitelných jader z bivalv. 

Terebratula semiglobosa, Sow. (h.) 

Terebratulina striatula, Mant. (zř.) 

Terebratulina gracilis, Schl. (v. h.) 

Rhynchonella plicatilis, Sow. (zř.) 

Rhynchonella octoplicata, Sow. (zř.) 

Rhynchonella Cuvieri, ďOrb. (v. h.) 

Membranipora curta, Nov. (vz.) V podobě uzlovitých těles. 
S přirostlou Serpula gordialis. 

Membranipora irregularis, v. Hag. sp. (zř.) Přirostlá na 
Micrasteru a Nautilu sublaevigatu. 

Biflustra Pražaki, Nov. (vz.) 

Pollicipes glaber, Róm. (vz.) 

Bairdia subdeltoidea, Miin. sp. (h.) 

Serpula gordialis, Schl. (h.) 

Serpula. (vz.) 

Micraster breviporus, Ag. (zř.) S přirostlou Ostrea Hippo- 
podium. 

Holaster planus, Mant. (vz.) 

Phymosoma radiatum, Sorig. (h.) Ostny a desky. 

Antédon Fischeri, Gein. (zř.) Jednou nalezl jsem chomáč 
článků od tohoto druhu. 



271 

Flabellina elliptica, Miss. (zř.) 

Frondicularia. (zř.) 

Cristellaria rotulata, Lam. sp. (h.) 

Globigerina cretacea, ďOrb. (v. h.) 

Nodosaria Zippei, Rss. (zř.) 

Haplophragmium irregulare, Roin. sp. (v. h.) 

Pleurostoma boheinicum, Zitt. (zř.) 

Ventriculites angusatus, Roni. (zř.) 

Ventriculites radiatus, Mant. (zř.) 

Amorphospongia globosa, v. Hag. (h.) 

Amorphospongia rugosa, Róm. (zř.) 

Verraculina tenue, Róm. sp- (vz.) S přirostlou Serpula 
gordialis a Ostrea Hippopodium. 
Zřídka nalezneme ve slinu tvrdší pecku, obsahující chomáče oby- 
čejných drobných skamenělin. 

Nad cestou zvedá se ještě slin o 2 až 3 m výše, téže vlastnosti. 
Tato stráň upomíná mne na stráň Ohareckou u Koštic, o jejíž 
slinitých vrstvách, zvláště co se palaeontologických poměrů týče, 
zmiňují se již Reuss, Krejčí a Fric. 1 ) Stráň Kostička pokryta je na- 
hoře diluvialními vrstvami a sice pyropovým štěrkem a žlutou hlinou. 2 ) 
Blíže hladiny vodní jsou tmavošedé do modra jdoucí měkčí sliny 
nahoře jsou šedé a pevnější sliny. Tentýž sled shledali jsme však 
i u Žabovřesk. Nižší, tmavší sliny jak u Žabovřesk tak u Koštic ob- 
sahují hojně pyritu a drobných skamenělin. U Koštic jest v tmavých 
slínech vrstvička plna koprolithů, rybích zubů a jiných drobných ska- 
menělin. Zda-li je také u Žabovřesk tato vrstvička, nemohl jsem se 
přesvědčiti, poněvadž nad tmavou přístupnou vrstvou je 5 m mocná 
nepřístupná vrstva. Sám nalezl jsem v dolní modravé Koštické vrstvě 
koprolithové tyto skameněliny: 

Coprolithy. 

Šupiny, obra tle a zuby rybí, 3 ) zvláště od Ptychodus mam- 



1 ) Reuss: Die Kreidegebilde. 1884. S. 27. a 55. 
Reuss: Versteinerungen d. bóhm. Kreidef. S. 122. 
Krejčí: Studie o útv. křid. str. 62. Archiv I. 
Fric: Cephalopoden d. bóhm. Kreidef. 

Fric: Reptilien u. Fische d. bóhm. Kreidef. 

2 ) Zahálka : Rozšíření pyropových štěrků v Č. S. str. 6. Zprávy o zašed. král. 
čes. spol. nauk z r. 1884. 

3 ) Fric : Rept. u. Fische. V tomto díle uvedena celá řada zde se vyskytujících 
druhů. 



272 

milaris, Ag., Corax heterodon, Rss. a Oxyrhina Man- 
telli, Ag. 

Scaphites Geinitzi, ďOrb. 

Actaeon ovum, Duj. 

Gastrochaena aiuphisbaena. Goldf. 

Inoceramus. 

Exogyra lateralis, Rss. 

Ostrea serniplana, Sow. 

Terebratula. 

Terebratulina striatula, Mant. 

Terebratulina gracilis, Schloth. 

Rhynchonella Cuvieri ďOrb. 

Bairdie. 

Phyinosoma radiatum, Sorig. 

Micraster. 

Množství drobných foraminifer. 

Mořské houby jsou ponejvíce v pyrit změněné. 
Vyšší šedý, pevnější slin u Koštic shoduje se v palaeontologi- 
ckých poměrech s geognosticky stejným slínem u Zabovřesk. Sám 
nalezl jsem v něm u Koštic: 

Ammonites peramplus, Mant., obrovské exempláry. V po- 
dobných objevil Fric Loricula gigas, Fric. 1 ) 

Scaphites Geinitzi, ďOrb, 2 ) 

Inoceramus. 

Exogyra lateralis, Rss. 

Ostrea. 

Spondylus spinosus, Sow. 

Terebratula semiglobosa, Sow. 

Terebratulina gracilis, Schoth. 

Rhynchonella plicatilis, Sow. 

Rhynchonella Cuvieri, ďOrb. 

Bairdia subdeltoidea, Miin. sp. 

Serpula gordialis, Schl. 

Phymosoma radiatum, Sorig. 

Micraster breviporus, Ag. s Ostrea Hippopodium a Serpula. 

Holaster planus, Mant. 

Množství drobných Bryozoí a Foraminifer. 



l ) Fric: Cephalopoden. S. 39. 
3 ) Fric: tamtéž. S. 42. 



273 

Z Bryozoí, zvláště Meinbranipora curta, Nov. ve velkých 

uzlovitých kusech. 
Pleurostoma bohemicum, Zitt. 
Ventriculites angustatus, Rom. sp. 
Ventriculites radiatus, Mant. 
Cyrtobolia formosa, Rss. sp. 

Plocoscyphia labrosa, Smith sp. s přir. Serpula gordialis. 
Plinthosella squamosa, Zitt. 

6. Severovýchodně od Břežan, 

Několik kroků na severových. od trigonometrického bodu „211 
m n. ni." nalézá se ve stráni pevný šedý slin, ve kterém se vyskytuje: 
Scaphites Geinitzii, ďOrb. 
Ostrea semiplana, Sow. 
Rhynchonella Cuvieri, ďOrb. 
Micraster. 

Ventriculites angustatus, Rom. sp. 
Amorphospongia rugosa, Rom. 



7. Stráň mezi Hostenicemi a B? 



ozany. 



Stráň tato skládá se z modrošedých měkkých slínů, které se 
snadno v jíl rozpadnou. Pokryty jsou štěrkem a žlutou blinou clilu- 
vialní. Místy je v nich hojná Ostrea semiplana, Sow. U prvních domků 
Bro/anských nalezl jsem v lomu: 

Nautilus sublaevigatus ďOrb. (zř.) s přirostlou Hippothoa 
desideriata Nov. 

Cardium alutaceum, Goldf. (vz.) 

Ostrea semiplana, Sow. (zř.) 

Ostrea Hippopodium, Nilss, (h.) Obyčejně na ježovkách 
přirostlá. 

Spondylus spinosus, Goldf. (zř.) 

Terebratula semiglobosa, Sow. (h.) 

Terebratulina gracilis, Schl. (h.) 

Rhynchonella plicatilis, Sow. (zř.) 

Rhynchonella Mantelliana, Sow. (zř.) 

Rhynchonella Cuvieri, ďOrb. (zř.) 

Baiťdia subdeltoidea. Miin. sp. (h.) 

Micraster breviporus, Ag. (h.) 

Tr. : Mathematicko-přírodovodecká. 18 



274 

Micraster cor testudinarium, Goldf. (zř.) 
Phyrnosoma radiatura, Sorig. (h.) 
Globigerina cretacea, ďOrb. (zř.) 
Flabellina elliptica. Miss. (zř.) 
Cristellaria rotulata, Lani. sp. (h.) 
Haplophragmiurti irregulare, Róm. sp. (zř.) 
Frondicularia. 

Pleurostoma bohemicuin, Zit. (h.) 
Ventriculites angustatus, Rom. (h.) 
Cyrtobolia formosa, Rss. sp. (zř.) 
Cystispongia verrucosa, Rss. sp. (zř.) 
Phymatella. (vz.) 

Amorphospongia rugosa Róm. (zř.) S hojně přirostlými 
skamenělinami. 

8. Brozany, 

V Brozanech vystupuje na povrch Teplický slin na úpatí sráz- 
ných strání anebo v hlubších roklích a všude je štěrkem a hlinou po- 
kryt. V cihelně na severozápadním konci Brozan je tento postup 
vrstev s hora dolů: 

180 m n. m. 



Diluvium. 

Křída. 
Teplické 
pásmo. 



Žlutá hlína : . . 10 m 

Štěrk 0-5 „ 

1. Modravý rozpadlý slin, nahoře v jíl 
proměněný 9*5 „ 

2. Šedý neb modravý, pevný slin ... 6*0 „ 



154 m n. m. 
Rozpadlý slin vrstvy 1. chová tyto skameněliny: 

Nautilus sublaevigatus, ďOrb. (zř.) S přirostlou Membra- 

nipora curta Nov. 
Cerithium. (vz.) 
Inoceramus. (zř.) 
Jádro Gasteropoda. (vz.) 
Exogyra lateralis, Rss. (zř.) 

Ostrea semiplana, Sow. (zř.) přirostlá na Spond. spin. 
Ostrea Hippopodium, Nilss. (h.) přir. na Micraster c. testud. 

a breviporus. 
Spondylus spinosus, Goldf. (zř.) 
Nucula pectinata, Sow. (zř.) 



275 

Terebratula seniiglobosa, Sow. (h.) 
Terebratulina gracilis, Schl. (h.) 
Rhynchonella plicatilis, Sow. (zř.) 
Rhynchonella Cuvieri, ďOrb. (v. h.) 
Membranipora irregularis, v. Hag. sp. (h.) 
Lepralia euglypha, Nov. (vz.) 
Berenicea confluens, Kom. sp. (vz.) 
Bairdia subdeltoidea, Miin. sp. (h.) 
Serpula gordialis, Schl. (zř.) 
Serpula granulata, Sow. (zř.) 
Phymosoma radiatum, Sorig. (zř.) 

Micraster cor testudinarium, Goldf. (zř.) S přirostlými 
Serpula gordialis, Membranipora irregularis, Lepralia 
euglypha, Berenicea confluens a Ostrea Hippopodium. 
Micraster breviporus, Ag. (zř.) S přirostlými Serpula gra- 
nulata, Serpula sp., Membranipora curta, Ostrea Hippo- 
podium. 
Globigerina cretacea, ďOrb. (zř.) 
Cristellaria rotulata, Lam. sp. (h.) 
Nodosaria Zippei, Kss. (zř.) 
Haplophragraium irregulare, Rom. sp. (zř.) 
Craticularia subseriata, Róm. (vz.) 
Ventriculites angustatus, Róm. (v. h.) 
Plocoscyphia labyrinthica, Rss.? (vz.) 
Cyrtobolia formosa, Rss. sp. (vz.) 
Cystispongia verrucosa, Rss. sp. (vz.) 
Amorphospongia globosa, v. Hag. (zř.) 
Amorphospongia rugosa, Róm. (zř.) s kořenem 6 cm dl. 
S hojně přirostlými drobnými skamenělinami. 
Šedý, pevný slin vrstvy 2. obsahuje svíry, jež mají na povrchu 
vláknitý vápenec a vnitřní hmota sestává z pevnější, tvrdší a bělejší 
horniny než-li slin, v němž vězely. Slin obsahuje hojně pecek pyri- 
tových, (taktéž vrstva 1.) limonitových, nebo kusy sádrovce. Slin roz- 
padne se na vzduchu a dešti snadno v jíl. Slin není dokonale vrstev- 
natý. Rozsedliny protínají opuku v rozmanitých směrech, tak že se 
dělí v nepravidelné kusy. Nalezl jsem v ní tyto skameněliny: 
Šupiny rybí. 
Jádro gasteropoda. 
Lima Hoperi, Mant. (zř.) 
Exogyra lateralis, Rss. (zř.) 

18* 



276 



Spondylus spinosus, Goldf. (zř.) 
Terebratula semiglobosa, Sow. (L) 
Terebratulina gracilis, Schl. (h.) 
Rhynchonella plicatilis, Sow. (zř.) 
Rhynchonella Mantelliana Sow. (zř.) 
Rhynchonella Cuvieri, ďOrb. (v. h.) 
Bairdia subdeltoidea, Mún. sp. (h.) 
Micraster breviporus, Ag. (zř.) 
Holaster planus, Mant. (vz.) 
Phymosoma radiatum, Sorig. (h.) 
Flabellina (vz.) 

Cristellaria rotulata, Lam. sp. (h.) 
Ventriculites angustatus, Roni. (h.) 
Ainorphospongia rugosa, Roni. (zř.) S hojně při- 
rostlými drobnými skamenělinami. 



9. Rochov. 



Pod 200 m n. m. při jižní a jihozápadní straně obce Kochova 
jsou odkryty v jamách a lomech pevné sliny barvy šedé s modravými 
skvrnami, nebo modravé s šedými skvrnami, které se střídají s mo- 
dravými v pecky rozpadlými sliny. Pevné chovají: 

Inoceramus. (h.) 

Lima. (zř.) 

Spondylus latus, Sow. (zř.) 

Terebratula semiglobosa, Sow. (zř.) 

Micraster. (h.) 

Holaster planus. Mant, (zř.) 

Ventriculites radiatus, Mant. (zř.) 

Verruculina miliaris, Rss. sp, (vz.) 

a j. neurčené posud kusy. 

10. Nad Keblicemi. 

Stráně u Keblic obsahují pod 200 m n. m. rozdrobené nebo 
v jíl proměněné sliny Teplického pásma, jež jsou pokryty Březenskýra 
pásmem. V údolí „Keblouka" zvané, které je na jižní straně Humberku, 
nalezneme tentýž postup vrstev Teplických a Březenských, jaký je na 
výšině Rohatecké u Roudnice, ku př. „Na vinici". 



277 



o 

• i— i 

% 

H 
cS 
>■ 



pásmo. 



Teplické 
pásmo. 



™ , [Žlutavý v desky se lámající slin, 
' i který má v ležatém vrstvičku s 
I velmi hojnými Chondrity. 

199—200 m n. m. 
2. Šedý neb modravý slin pevný. 
L Modravý, na povrchu rozdro- 
bený slin. 

V nižší modravé vrstvě 1. byly tyto skameněliny: 
Inoceramus. 
Ostrea. 

Terebratula semiglobosa, Sow. 
Frondicularia. 

Cristellaria rotulata, Lam. sp. 
Haplophragmium irregulare, Kom. sp. 
Chonella. 

Verruculina tenue, Róm. sp. 
Amorphospongia rugosa, Róm. S přir. skám. 
Vyšší šedá nebo modrošedá vrstva 2., která se láme v nepra- 
videlné kusy a na rozsedlinách vláknitý vápenec chová, obsahuje: 
Úlomek neurčitelného hlavonožce. 
Břichonožec neurčený. 
Inoceramus. 
Lima Hoperi, Mant. 
Pecten. 

Terebratula semiglobosa, Sow. (h.) 
Terebratulina striatula, Mant. 
Micraster breviporus, Ag. 
Phymosoma radiatum, Sorig. 
Craticularia subseriata Rom. sp. 
Ventriculites angustatus, Rom. 
Plocoscyphia labyrinthica, Rss. 
Plinthosella squamosa, Zitt. 
Isoraphinia texta, Rom. s. 
a j. v. 



Z to bo, co zde o Teplickém pásmu bylo řečeno, vysvítá, že sliny 
Teplické v krajině mezi Cížkovicemi, Lukavcem, Libochovicemi a Bu- 
dyní jsou pokračováním Teplických slínů krajiny mezi Lovosicemi, 
Cížkovicemi a Lukavcem, že shodují se též s Teplickým pásmem na 






278- 

výšině Kohatecké u Roudnice a s Teplickým pásmem u Koštic. Ob- 
dobné pak pásmo v severním Německu jest Scaphiten-Pláner stupně 
Turonského, jež má význačné skameněliny společné s pásmem naším. 



Teplické pásmo v podobě opuk písčitovápnitých zaujímá jen 
malý díl výšiny Brozanské a to jen na jihovýchodní části její od 
Zabovřesk ku Břežanům a Hostenicům, kde ve stráních pod Bře- 
zenským pásmem na povrch vychází. Rozhraní mezi opukami písčito- 
vápnitými pásma Teplického a jílem pásma Březenského jest ve vy- 
tknutém místě v téže výšce nadmořské 199 až 200 m jako rozhraní 
slínů Teplického pásma a deskovitých slínů Březenského pásma v dříve 
uvedené krajině a Rohatecké výšině u Roudnice. 

Nad Břežany nalezl jsem v šedé, vápni topísčité opuce, která 
obsahovala šupinky světlé slídy (pod 199 m n. m.) 
Cristellaria rotulata, Lam. sp. 
Phymosoma radiatum, Sorig. 
Jiných skamenělin v opuce té jsem nenašel. 

3. Březenské pásmo. 

V oněch místech výšiny Brozanské, kde útvar křidový ve výši 
199 až 200 m n. m. je přístupným, shledáváme nápadné rozhraní dvou 
pásem křídových : Teplického a Březenského. Pásmo Teplické prozra- 
zuje se všude svými modravými sliny, které se na povrchu snadno 
rozpadají, kdežto Březenské sliny bývají na povrchu v pevnější žlu- 
tavé desky rozpadlé a s drobivými vrstvami se střídají. To platí 
o severní polovici výšiny Brozanské ; v jižní části, nad Břežany a Ža- 
bovřesky je Březenské pásmo toho rázu jako na krabatině Klapské, 
t. j. v krajině mezi Libčevsí, Třebenicemi, Košticemi a Libochovicemi. 
Ve jmenovaných místech skládá se pásmo Březenské z tmavošedých 
jílo vitých vrstev. Skamenělin obsahují vrstvy rázu slinitého i jíl ovitého 
dosti. V jílovitých vrstvách nalézáme hojně pecek pyritu, často v li- 
monit nebo sádrovec proměněných. Pevnější sliny Březenského pásma 
vybírají se na některých místech co dobré stavivo. Uvedeme některá 
význačná naleziště tohoto pásma. 

1. Údolí Keblouka. 

Dostoupíme-li na stráních Keblických výše as 199 m n. ni., 
shledáme, že počínají tu žlutavé, deskovité sliny pásma Březenského. 



279 

Zajímavé místo, ve kterém rozhraní pásma Teplického a Březen- 
ského je dokonale odkryto, jest údolí na jižní straně Humberku, 
Keblouka zvané. Při popisu Teplického pásma byl postup vrstev 
zdejších vytknut. Nad poslední vrstvou pásma Teplického nalézáme 
zde, právě tak jako na výšině Rohatecké u Roudnice vrstvičku 
několik cm mocnou, která je protkána velkým množstvím Chondrites. 
Tato vrstvička náleží nejspodnější vrstvě Březenské a tvořena je 
žlutavými neb šedými deskovitými sliny, v níž také Inoceramus 
nalezen. Nad Chondritovou vrstvičkou objevuje se v deskovitém žlu- 
tavém slinu: 

Thecosiphonia témata, Rss. sp. 

Od tohoto druhu, jenž na výšině Rohatecké v témže slinu 
i v téže výšce nadmořské se vyskytoval, nalezl jsem zde čtyři celé 
exempláry vedle několika zlomků. Jeden exemplár má jednu hlavici, 
dva po dvou hlavicích a jeden tři. Dosahují 6*5 až 13 cm výšky. 
Všecky exempláry mají částečně zachovalou krycí blánu. Zejména 
pokrývá blána tato základ a odtud místy i na hlavice vystupuje. 
Kostra je dosti zachovalá. 

Stichophyma turbinata, Rom. sp. 

Jediný zde nalezený exemplár má 6 cm délky a 4 cm šířky se 
zachovalým povrchem i kostrou. Tato houba byla u nás posud jen 
v Korycanských vrstvách čes. útvaru křídového nalezena a sice v Schil- 
lingen, u Kamajku, Zbyslavi a Velími. 1 ) 

2. Mezi Keblicemi a Vrbičanským zámkem.' 1 ) 

Na cestě z Keblic ku zámku Vrbičanskému lze poznati na te- 
meni hřbetu ve výši asi 220 m n. m. nejvyšší Březenské sliny v lomech. 
Střídají se tu žlutošedé, pevné deskovité sliny anebo modravé v ne- 
pravidelné kusy se lámající sliny s drobivými tmavšími sliny. V pev- 
nějších nalézáme vždy stlačené Inoceramy (snad Cuvieri) a Micrastery. 
V drobivých jest Bairdia subdeltoidea, Mun. sp., Cristellaria rotulata, 
Lam. sp. a Frondicularie. 

3. Na Vinici u Brozan. 

Stráň na Vinici severozáp. Brozan skládá se do 199 m n. m* 
z modravých drobivých slínů Teplických. Od 199 až do 202 m n. m. 



x ) Viz Počta: Beitr. z. K. d. Spongien d. bóhm. Kreidef. Prag. 1884. S. 26. 
2 ) Fric uvádí ve svém díle: Cephalopoden d. b. Kreidef. S. 27. hlavonožce 

Ammonitea subtricarinatus , ďOrb. , z Teplických vrstev mezi Keblicemi 

a Vrbičany u Lovosic. 



280 

nalezneme tam první vrstu Březenského pásma, skládající se ze šedo- 
žlutých slínů s tmavšími místy; na povrchu rozpadávají se v tenké 
zvonivé desky. Je pokryta slabou vrstvičkou štěrku a 2 až 3 m 
mocnou žlutou lilinou. Vrstva ta shoduje se v geognostickém i palae- 
ontologickém ohledu s prvou vrstvou Březenského pásma na výšině 
Kohatecké a má též ve spod velmi hojně Chondritů. Kromě těch 
nalezl jsem: 

Šupiny rybí (h.) 

Inoceramus (h.) 

Pecten Nilssoni, Goldf. (zř.) 

Spondylus latus, Sow. sp. (zř.) 

Terebratula semiglobosa, Sow. (vz.) 

Phymosoma radiatum, Sorig. (vz.) 

Malý neurč. ježek (vz.) 

Micraster sp. (zř.) 

Holaster planus, Mant? (vz.) 

Cristellaria rotulata, Lam. sp. (zř.) 

Thecosiphonia ternata, Rss. sp. (vz.) 

Scytalia pertusa, Rss. sp. (vz.) *) 

Neurčená spongie. 

Sequoia Reichenbachi, Heer (vz.). 

4. Půl km západně od Vinic. 

Půl km záp. od Vinic nalézá se rokle, na jejímž horním konci 
je lom s následujícím postupem vrstev s hora dolů: 

Diluvium. Žlutá hlína 3 m 

G. Tmavý, v jíl proměněný slin 1 R 

Útvar křidový. 5. Šedožlutý pevný slin 1 „ 

4. Tmavý rozpadlý slin 0*5 „ 

3. Šedožlutý pevný slin 1 „ 

Březenské pás. 2. Tmavý rozpadlý slin 0*5 „ 

1. Šedožlutý pevný slin 1 „ 

Sliny tyto zapadají od povrchu stráně na západ v délce 20 m, 
pak opět vystupují. Tento úkaz zcela místní vysvětluje se takto. Ve 
stolicích pevných slínů jsou mocné rozsedliny. Těmito vniká voda do 
nižších rozpadlých vrstev, které se v jíl proměňují a vyluhují. Proto 



l ) Zahálka: Scytalia pertusa etc. Zprávy spolku geolog. Praha 1885. č. 4. — 
Zahálka: Ueber Isoraphinia texta etc. Sitzungsb. d. kais. Akademie d. W. 
in Wien Jahrg. 1883. L Abth. S. 647. 



281 

se pevné vrstvy slínů sesazují a bortí. V pevných slínech je hojný 
stlačený Inoceramus (Cuvieri). 

o. U Rochova. 

Na jihovýchodní straně Rochova při cestě do Břežan nalézal 
se ve výši as 203 m n. m. lom. V něm byl pod 0'5 m mocnou 
ornicí rozdrobený slin, 1 m mocný. Pod tou vrstvou je odkryto 2 m 
žlutošedého pevného slinu, který se na dešti v pecky rozpadá. Obě 
vrstvy náleží Březenskému pásmu, snad nejhlubším vrstvám. 
Pevný slin chová: 

Šupiny rybí. 

Inoceramus Cuvieri, Sow. (h.) 

Nucula pectinata, Sow. (zř.) 

Micraster cor testudinarium, Goldf. (li.) 

Holaster planus, Mant (zř.) 

Ventriculites angustatus, Roni. sp. (zř.) 

Chondrites sp. 

Neurčitelné větévky. 
Vyšší drobivý slin chová : 

Cristellaria rotulata, Lam. sp. (zř.) 

Globigerina cretacea, ďOrb. (v. h.) a j. 



6. Lada u Choteš 



esová. 



Na tomto nalezišti, jež jsme uvedli již v popisu Teplických 
vrstev, pokrývá ve výši 199 - 200 m n. m. pásmo Teplické, deskovitý 
bělavý slin pásma Březenského s otisky Inoceramů. 

7. Nad Břežany. 

Stráň nad Břežany má do 199 m n. m. písčitou Teplickou 
opuku. Na ní spočívá 13 m mocná, velmi měkká a jílovitá vrstva 
barvy tmavě modravé, která se na povrchu v teninké desky rozpadává. 
Obsahuje hojně roztroušeného pyritu od velikosti máku až do velikosti 
pěstě. Proměnou pyritu povstává liinonit a sádrovec, jenž všude na 
povrchu se povaluje. Krystalky sádrovce mají plochy : — P . co P . co P co 
Čili 111.110.010. Nejvíce je sádrovce mezi destičkami rozpadlého 
jílu. Na povrchu jílu tvoří se též bílý povlak hořké soli. Hlouběji pod 
povrchem je jíl poněkud pevnější, ale vždy velmi měkký a vlhký. 
Větší skameněliny jsou vzácné. Hojnější jsou drobné. Otřeine-li jíl 



282 



kartáčem, objeví se na povrchu velké množství drobnohledných ska- 
ní enělin. Obsahuje : 

Obratle rybí. 

Nucula pectinata, Sow. 

Ostrea Hippopodium, Nilss. 

Flabellina elliptica, Nilss. sp. 

Bairdia subdeltoidea, Můn. sp. (v. h ) 

Frondicularie rozmanité. 

Cristellaria rotulata, Lam. sp. (h.) 

Nodosaria obscura, Rss. (h.) 



214-5 ni n. m. 




Břežany 



no m n. m. 



Bělohorské pásmo. 



Průřez opukovou strání u Břežan. 



Již Krejčí počítal zvonivé opuky Rohatecké výšiny l ) s význačným 
Inoceramus Cuvieri k pásmu Březenskému. Na výšině Brozanské je 
pásmo popsané v předešlé části totožné s Březenským pásmem výšiny 
Rohatecké 2 ) a také má význačný Inoceramus Cuvieri. Za význačnou 
skamenělinu Březenského pásma Rohatecké a Brozanské výšiny po- 



x ) Krejčí. Studie o útv. křid. Archiv. I. Str. 78. 
2 ) Zahálka. Geologie výšiny Rohatecké. Str. 17. 



283 

važuji též Thecosiphoniu ternatu, Rss. sp. Na jihu výšiny Brozanské 
a sice nad Břežany a Žabovřesky jsou však v téinže horizontu nad- 
mořském jílovité vrstvy, které se považují za význačné pro pásmo 
Březenské. 1 ) Tato stejná poloha nasvědčuje tomu, že zvonivé sliny 
výšiny Rohatecké a Brozanské jsou téhož stáří s Březenskými jíly. 

Schlonbach řadí vrstvy pásma Březenského v Cechách k pásmům 
s Inoceramus Cuvieri a Micraster cor testudinarium severního Ně- 
mecka a Francie. 2 ) Schluter poznamenává, 3 ) že podle vyskytování se 
hlavonožců sluší hledati niveau jeho Emscheru v Březenských anebo 
Chlomeckých vrstvách českého útvaru křídového. Schlutrův Emscher- 
Mergel shoduje se s pásmem s Micraster cor testudinarium a pásmem 
s Micraster cor anquinum Anglického Senonu u Barrois 4 ) a s těmitéž 
pásmy francouzského Senonu u Heberta. 4 ) 

II. Staré štěrky a písky. 

Březenské vrstvy výšiny Brozanské jsou pokryty v jižní polo- 
vici nad 210 m n. m. vrstvami štěrku a písku. Někde jsou štěrky ty 
sesuté a pak nálezném je i v nižších polohách (viz geologickou mapu). 
Co se uložení jejich na pásmu Březenském týče, souhlasí toto s ulo- 
žením těchže štěrkových a pískových vrstev výšiny Rohatecké u Roud- 
nice. Největší výše — 239 m n. m. — dosahují štěrky tyto půl km 
jižně od Rochova, na cestě k Chotěšovu. 

Stěrky a písky rozloženy jsou především na výšinách mezi 
Žabovřesky, Břežany a Chotěšovem a jsouce 4 až 8 m mocny, sa- 
hají do výše 214 až 218 m n. m. Zde uloženy jsou na Březenském 
pásmu jílovitého rázu. Severozápadně od Chotěšova skládají štěrky 
temeno nejvyšší části hřbetu až do 214 m n. m. a zde mají za základ 
Březenské pásmo rázu deskovitých slínů. Velkého rozšíření mají také 
štěrky a písky mezi Vrbičany a Hostenicemi, kde tvoří témě rozsá- 
hlého hřbetu a dosahují pak, jak jsme již uvedli, největší výše jižně 
od Rochova, 239 m n. m. 



*) Krejčí. Geologie. Str. 754: „Podobné slinité opuky (Březenské) v mnohých 
polohách v mastné jíly se měnící táhnou se podél Oharky nad vyššími 
opukami (Teplického stupně) až k Budyni . . ." 

2 ) Krejčí. Studie o útv. křid. Archiv. I. Str. 159. 

3 ) Schluter. Verbreitung der Cephalopoden in der oberen Kreide Norddeutsch- 
lands. Emscher. 

*) Arnaud. De la division du Turonien et du Senonien. Angoulěme. 1883. 



284 

Poněvadž jsou vrstvy našich starých štěrků a písků sypké a nej- 
vyšší polohy zaujímají, mohly se od dob svého usazení až po naši 
dobu snadno sesouvati a odplakovati. Toto odplakování dělo se hlavně 
za dob, kdy usazovaly se diluvialní štěrky, neboť diluvialní štěrky 
výšiny Brozanské a jejího okolí, které zaujímají nižší polohu než-li 
staré štěrky a které jsou žlutou hlinou diluvialní pokryty, obsahují 
v sobě též horniny ze starých štěrků výšiny Brozanské. Množství 
starého písku, tvořící buď samostatné vrstvy anebo tmel starých 
štěrků, přispěly ku tvoření se hmoty žlutých hlin diluvialních. 
I v době naší splakují se štěrky a písky staré z výše dolů, pokrý- 
vajíce stráně slínů, někdy ve značné míře. Uvádím pro příklad stráně 
nad Zabovřesky, u Chotěšova, v Kačovech a u Vrbičan, kde štěrky 
dosti daleko od původního naleziště jsou zaneseny. 

Staré štěrky jsou pokryty na některých místech pyropovými 
štěrky a sice 1 km severovýchodně od Žabovřesk, pak mezi tímto 
místem a Chotěšovem, která část pyropového štěrku souvisí s pyro- 
povým štěrkem, jenž je mezi Hájkem a Chotěšovem, na Spravedlivé 
a východní části Skřivánčí hory. Pyropový štěrk, jenž pokrývá témě 
hřbetu severně od Černiva, končí se blíže cesty Černívovrbičanské 
a v těchto místech, přicházeje ve styk se starými štěrky, je těmito 
valně promíšen. Severně od tohoto hřbetu táhne se hřbet východně 
od Upohlav, jenž je kryt obecným Středohorským štěrkem. Štěrk 
končí se jihozápadně od dvora Kačova a přicházeje zde ve styk se 
starým štěrkem je jím velice promíšen. 

Starý štěrk má všude tvar oblázkovitý, vězí v drobném křemitém 
písku a je vrstevnatě uložen. Ve vrstvách štěrku objevují se též 
vrstvy drobného písku. Ve štěrkovně za dvorem Chotěšovským objevil 
se tento profil: 
Alluvium . . . Černá ornice štěrky promíšená . . 0*2 až 0*5 m 

'4. Štěrk v žlutohnědém písku . 1*6 „ 

Staré štěrky 3. Žlutošedý, drobný, křemitý písek. . . . až 0*1 „ 
a písky | 2. Štěrk souhlasný se 4. ve žlutohnědém písku . 0*7 „ 
1. „ „ „ 4. „ šedém „ .1-0 „ 

Křid. útv. (Březenské pás.?) Šedý jíl tvoří základ. 

Zdejší štěrk obsahuje: bílé anebo jinak zbarvené oblázky kře- 
mene (v. h.), modrý do černá buližník (h), žulu, rulu, zelenou bři- 
dlici, žlutavou písčitou opuku. 

V jamách štěrkových asi 3 / 4 km jihovýchodně od dvora Chotě- 
šovského, kde starý štěrk až 5 m mocnosti měl, byl pokryt slabou 
vrstvou pyropového štěrku, jenž se vyznačoval hlavně čedičem málo 



285 

zakulaceným aneb ostrohrannýni až velikosti hlavy, pak železitým 
pískovcem a žlutavým křemenem (třetiliorním). 

Štěrkovna severozápadně od Chotěšova vykazuje tento sled vrstev : 

Alluvium. . . Černá ornice štěrkem promíšená 03 m 

, v , Í2. Štěrk se šedým jílovitým tmelem 05 „ 

r ' |1. Štěrk v šedém neb žlutavém písku uložený . 2*5 „ 

Křid. útv. Březenskó pásmo: Deskovitó sliny tvoří základ. 

Zde obsahoval štěrk oblázkový tyto horniny: bílý, žlutý a čer- 
venavý křemen (v. h.), modrý do černá buližník (h.), žulu, rulu, 
zelenou břidlici, (diorit?) a phyllit. 

Štěrkovny na stráni nad hájem kníž. Lobkovice k Hostenicům 
obsahují oblázky křemene (v. h.), buližníku (h.), řidčeji phyllit, diorit, 
žulu, rulu, slepence, křemence a porfýr. Štěrk vězí v hojném, jemném, 
žlutém písku. 

Staré štěrky a písky pokrývající témě Brozanské výšiny jsou 
téhož stáří co štěrky pokrývající témě Rohatecké výšiny u Roudnice ; 
neboť štěrky obou výšin skládají se z těchže nerostů a hornin, ulo- 
ženy jsou na témže pásmu křídového útvaru a počínají v téže výši 
nadmořské. Poněvadž souvislost souhlasně uložených vrstev obou 
výšin přerušena je údolím Oharky, jsou staré štěrky starší tohoto 
údolí. Některé okolnosti nasvědčují však tomu, že údolí Oharecké je 
starší doby diluvialní, tedy třetihorní. Jesti dno údolí Oharky po- 
kryto na některých místech štěrky a blinami diluvialními (viz pozdější 
popis diluvialního útvaru a mapu geologickou), tak že za dob jich 
usazování bylo již vytvořeno údolí Oharky. Z výzkumů prof. Krejčího 
je známo, 1 ) že údolí Oharky mezi Louny a Budyní je mohutnou roz- 
sedlinou. Rozsedlina tato souhlasí co do směru se směrem hlavních 
rozsedlin utvořených za doby neogenové v oboru Českého Středohoří. 
Uvažme, že pozůstatky zvířeny diluvialní nebyly ve starých stěrkách 
nalezeny, že staré štěrky jsou starší, než-li pyropové, poněvadž jsou 
od těchto pokryty. Uvažme dále, že staré štěrky zaujímají mnohem 
větší výšku (pokrývají temena výšin), než-li diluvialní štěrky (žlutou 
hlinou pokryté) u paty jmenovaných výšin. 

Uvedené okolnosti přiměly mne, považovati staré štěrky, jež 
pokrývají výšinu Brozanskou, za starší než-li diluvialní a počítati je 
prozatím k nejmladším vrstvám útvaru křídového potud, pokud se 
mně nebo jiným nepodaří jinak stáří starých štěrků rozhodnouti. 



*) Studie o útvaru křídovém. Archiv I. str. 61. Geologie. Str. 779, 



286 



III. Útvar neogenový. 

K tomuto útvaru náleží blíže Keblic čedičový vrch Humberk 
a vedle něho menší čedičový kopec Větrník se zámkem. O obou zmi- 
ňuje se již A. E. Eeuss. 1 ) Oba vrchy poskytují znamenité příklady 
o vyvření čediče a jeho vliv na proměnu slinu. Jednou nalezl jsem 
v Čediči kus zeleného porcelanjaspisu, známé to proměny slinu ná- 
sledkem vyvření čediče. Slin jest zde čedičovými proudy ve všech 
možných směrech u velkém množství proniknut. Také jsou jednotlivé 
kusy čedičové v slinu uzavřené, co svědčí o tekutém někdy stavu 
slinu. Jinde zase jsou celé spousty slinu v čediči uzavřeny a roz- 
manitě proměněny. Nejhojnější je tu čedičový slepenec s četným bio- 
titem, augitem a druhotným vápencem. Slepenec prostoupen je pevným 
čedičem v proudech, barvy černé s množstvím augitu a biotitu. Slin, 
jejž čedič prostupuje neb obaluje, má barvu šedou až hnědou a je 
proniknut hojnými vrstvičkami vápence, jenž mívá na povrchu drůzy 
klencové. 

IV. Útvar diluvialní. 

Velká část Brozanské výšiny je na svém kraji pokryta diluvial- 
ními vrstvami. Spodní vrstvy skládají se ze štěrku, vrchní z hlin. 
Spočívá na křídovém útvaru a je pokryt ponejvíce ornicí. 

1. Štěrky. 

Štěrky diluvialní jsou při Brozanské výšině rozličného druhu, 
pročež jsou zvláště povšimnutí hodný. Příčinou rozličných druhů štěrků 
jest jejich různý původ a tím řídí se také jejich rozmanitá poloha. 
Některé štěrky mají svůj původ ve starých stěrkách pokrývajících témě 
Brozanské výšiny, některé v čedičovém a znělcovém horstvu Středo- 
horském, jiné v pořičí Oharky. Podle toho rozděluji v této části 
štěrky na Brozanské, Středohorské a Oharecké starší (na rozdíl od 
Ohareckých mladších, alluvialních). 

a) Brozanské Štěrky. 

Východní okraj Brozanské výšiny je pokryt štěrky od Kochova 
až ku Stranám nad Břežany, tedy hlavně v okolí městečka Brozan. 



') Die Umgebungen y. Teplitz u. Bilin. Prag. 1840. S. 263. T. IV. Fig. 3. 



287 

Mají úklon od západu k východu, tak že jsou ve vyšších polohách 
uloženy na Březenském pásmu, v nižších polohách na Teplickém 
pásmu. Pokryty jsou žlutými Minami diluvialními. Štěrk jest obláz- 
kovitý s hojným křemitým pískem a sestává z křemene (v. h.), buliž- 
níku (h.), šedé opuky (h.), méně z ruly, žuly, fyllitu a dioritu. 

Štěrky tyto vycházejí na povrch pod žlutou hlinou v hlubších 
zářezech cest, silnic a na východní stráni Brozanské výšiny. V zářezu 
cesty nad Břežany je štěrk až 2 m mocný a spočívá na Březenském 
jílu. Asi 1 km jihozápadně od Hostenic je ve stráni štěrk 2 až 3 m 
mocný a spočívá na písčitých opukách. Ve stráni Oharecké od Ho- 
stenic ku Brozanům je štěrk obyčejně 1 m mocnosti a spočívá na 
Teplických slínech. V cihelně Brozanské má mocnost 0*5 m. Slabě 
vystupuje štěrk pod žlutou hlinou na Vinici u Brozan, kde spočívá 
na Březenských slínech. 

Sledujem-li Brozanský štěrk pod žlutou hlinou diluvialní od vý- 
chodu na západ, totiž od východní stráně Brozanské k temeni výšiny, 
v hlubokých roklích cest a silnic, shledáme, že vystupuje vždy výš 
a výše až ku starým štěrkům, temeno Brozanské výšiny pokrývajícím. 
Tato okolnost, že diluvialní štěrky u starých štěrků počínají a podle 
úklonu výšiny Brozanské se na východ svažují, jakož i ta, že Bro- 
zanské štěrky tytéž horniny obsahují co staré štěrky, svědčí o tom, 
že původ Brozanských štěrků diluvialních sluší hledati ve starých 
stěrkách. 

Již při popisu starých štěrků bylo uvedeno, že tyto štěrky mají 
velké rozšíření mezi Vrbičany a Hostenicemi. Obec Vrbičany i zámek 
nalézají se na pokraji starých štěrků. Sledujem-li ornici dle svahu 
krajiny od Vrbičan ku Siřejovicům, shledáme, že je velmi promíšena 
oblázkovým štěrkem, shodujícím se s kamením ve starých stěrkách. 
Mocná ornice nedovoluje, abychom se přesvědčili, zdaž pod ní se 
nalézá vrstva souvislejšího štěrku. Avšak za Siřejovicemi shledáme, že 
štěrk vystupuje v údolí od Siřejovic k sušárně (poněvadž žlutá hlína 
byla z něho splavena) a odtud podle svahu dále ku kníž. Sulevickému 
lomu. Z toho je patrno, že staré štěrky Brozanské výšiny poskytly 
také z části svůj štěrk oněm štěrkům, jež se nalézají v nejsevernější 
části Brozanské výšiny a které jsem nazval Středočeskými a Sudet- 
skými l ) proto, že větší část hornin, jež v sobě chovají, jsou původu 
Středočeského a Sucletského. 



*) Zahálka. První zpráva o geolog, porn. výš. Brozanské. Str. 22. Zpi*. kr. čes. 
spol. nauk. 1884, 






288 



b. Středohorské štěrky. 



K těmto štěrkům náleží ony dilnvialní štěrky, které mají svůj 
původ v Českém Středohoří. Jsou pak dvojího druhu. Jedny obsahují 
pyrop — štěrky pyropové — a jsou pokračováním pyropových štěrků, 
které od Chrášťan ku Dlažkovicům a Sedlci se rozprostírají, druhé 
neobsahují pyrop — štěrk obecný — a jsou pokračováním štěrku 
v krajině mezi Čížkovi cemi, Sulevicemi a Lukavci. 1 ) Co do stáří jsou 
oba štěrky totožný, a jest-li je zde od sebe odděluji, činím to jednak 
z ohledu mineralogického, neboť vyskytování se pyropu v jedněch má 
též pro nás cenu, jednak proto, že možno zvláštním popisem pyro- 
pových štěrků poznati, jak daleko až posouval se štěrk pyropový 
z Chrášťanských vrchů, kdež jest jeho původ. 2 ) 

a) Středohorský štěrk obecný. 

Tento štěrk, jehož původ je v čedičovém a znělcovém horstvu 
mezi Lovosicemi a Třebenicemi, nazývám zde „obecným", poněvadž 
se obyčejně na úpatí Českého Středohoří vyskytuje 

Již v pojednání svém: První zpráva o geolog, poměrech výšiny 
Brozanské, popsal jsem štěrky tyto v krajině mezi Čížkovicemi, Sule- 
vicemi a Lukavcem (str. 25.). Popis štěrků ve zmíněném pojednání 
ukončili jsme u obce Cížkovic a u Cížkovických lomů. 

Od Cížkovických lomů táhne se štěrk dále na výšinách nad 
potokem Modlou (po pravé straně) asi v pruhu ! /i km širokém a na 
kopci východně od Želchovic se zakončuje. Také po levé straně Modly 
jest u obce Želchovic pokryto temeno kopečku „Litom" Středohorským 
/ štěrkem. Jmenovaný štěrk nalézá se ve výši 170 až 183 m n. m. Na 
kopci uprostřed mezi Zelchovicemi a Vrbičany nalézá se též Středo- 
horský štěrk, jenž dosahuje výšky 200 m n. m. Hřbet, jenž 1 km na 
východ od Úpohlav se nalézá, pokryt je Středohorským štěrkem, jenž 
se táhne až ku starým štěrkům, jimiž je dosti promíšen. 

Veškery uvedeué Středohorské štěrky obecné souvisely někdy 
mezi sebou a teprve když vytvořila se údolí, jež je nyní od sebe 
oddělují, byly ty štěrky od sebe odloučeny, takže pokrývají temena 
rovnoběžných hřbetů a kopců. Štěrk je u Cížkovických lomů až 1 m 
mocný, místy není mocnost jeho přístupna, někde pak je již valně 



1 ) Tamtéž, str. 25. 

2 ) Zahálka. Příspěvek ku poznání geolog, poměrů pyropových štěrků v Českém 
Středohoří. Zprávy spolku geolog. Praha, 1885. 



289 

s ornicí promíšen. Tam, kde je štěrk v původním ještě uložení jako 
u Čížkovic, shledáváme, že není uložen vrstevnatě, nýbrž beze všeho 
pořádku na sobě nahromaděný. Kamení není oblázkovité, nýbrž hra- 
naté s otupenými hranami a ohlazenými často plochami. 

Štěrk Středohorský obecný liší se od blízkého pyropového štěrku 
tím, že pyrop neobsahuje a že v něm znělec se vyskytuje. 

Štěrk mezi Vrbičany a Želchovicemi ve výši 200 m n. m. ob- 
sahuje: čedič, znělec, žlutý třetihorní křemen, pískovec třetihorní 
s tmelem železitým. Znělec je šedý, v němž porfyricky vystupují 
krystally sanidinu, augitu a noseanu. Na kopci východně od obce 
Želchovic nalézá se : čedič, znělec, žlutý třetihorní křemen, třetihorní 
pískovec s tmelem železitým a opuka; znělec je šedý, v němž vystu- 
pují porfyricky krystally augitu, sanidinu a noseanu. 

0) Středohorský štěrk pyropový. 

O tom, jak se rozkládá pyropový štěrk na výšině Brozanské, 
byla učiněna zmínka v pojednání mém: Rozšíření pyropových štěrků 
v Českém Středohoří. 1 ) Zde budiž podotknuto, že štěrk pyropový, 
který od Chrášťan k Dlažkovicům a Sedlci pod Hasenburkem se 
táhne, pokračuje od Sedlce dále k Černivu a že je zejména pokryto 
štěrky až ke Křížku severně od Černiva temeno onoho hřbetu jenž 
spojuje Hasenburskou výšinu s Brozanskou výšinou. Při cestě z Čer- 
niva do Vrbičan přichází štěrk ten ve styk se starým štěrkem a je 
jím proto valně promíšen. Krajina mezi Chotěšovem, Radověsicemi 
a Zabovřesky je pokryta též pyropovým štěrkem. Na západě spočívá 
na Teplickém pásmu útvaru křídového jako mezi Hájkem a Chotě- 
šovem, na Spravedlivé, na východní části Skřivánčí hory. Na východu 
spočívá pyropový štěrk na starých stěrkách, co zejména jsem shledal 
jihovýchodně od Chotěšova. Také na kopci 1 km severovýchodně od 
Zabovřesk nalézá se pyropový štěrk, jenž pokrývá staré štěrky. 

Kamení, z něhož je složen pyropový štěrk, je obyčejně hranaté, 
často s hranami otupenými a uhlazenými plochami. Kusy jeho dosa- 
hují velikosti pěstě až hlavy. Ponejvíce je již štěrk ornicí promíšen 
a na stráních příkrých, kde na povrch z pod ornice vychází, se po- 
valuje a dolů svaluje. Při polních pracích zejména v Kačovech u Hájku, 
na Spravedlivé, na Skřivánčí hoře, v zářezu dráhy Lovosickolibocho- 
vické na hřbetu v Kačovech (na tak zvané Granátce), nalézává se 



') Zprávy o zašed. král. čes. společnosti nauk. Praha. 1883, 

Tř.; Muthematicko-přírodovědecká. 19 



290 

pyrop. Štěrk se skládá hlavně z čediče, třetihorního slepence a pís- 
kovce s tmelem železitým, křemene třetihorního, limonitovýeh úlomků 
a opuky. Zřídka obsahuje rulu a porfyr. Český granát či pyrop je 
dosti vzácný. 

c) Oharecký Štěrk starší. 

Štěrky, které se nalézají v údolí Ohareckém, jsou dvojího druhu. 
Jedny jsou uloženy na vyšších tarasech nad Oharkou a jsou obyčejně 
pokryty žlutou hlínou diluvialní ; tyto štěrky jsou diluvialní a nazývám 
je tedy „staršími" na rozdíl od štěrků, které zaujímají nižší polohu 
v údolí Ohareckém a jsou alluvialní, pročež „mladšími" je zváti budu. 
Oharecký štěrk starší vine se po levé straně Oharky v šířce 
mezi Radověsicemi a Skřivánčí horou k Žabovřeskám, kde je pokryt 
žlutou hlinou. Pokračování jeho nálezném u Břežan, mezi Břežany 
a silnicí Budyňskou. Na povrch vycházejí štěrky tyto u jižní paty 
Skřivánčí hory (po levé straně Klapského potoka) a u Žabovřesk. 
U paty Skřivánčí hory kde jej dráha proráží, obsahoval placky opuky, 
oblázky křemene, hrubý pískovec, červenou rulu a Čedič. Štěrk byl 
uložen na Teplickém slinu. V severní části nádraží Libochovického 
nalezl jsem při stavbě dráhy tento postup vrstev: 

Alluvium. Černá ornice 1 m 

_... . | Žlutá hlína 05 „ 

' | Štěrk s pískem. Oharecký starší . 4*0 „ 
(hlouběji nekopáno). 
Štěrk obsahoval: placky vápnitého slinu, oblázky černého 
čediče, břidlice, pískovce, fialového a červeného porcelanjaspisu, hru- 
bozrné žuly a ruly. 

Studna v jižní části nádraží, při silnici, obsahovala tento postup : 

Alluvium. Černá ornice 0'5m 

. . í Žlutá hlína -1-0 „ 

' í Štěrk s pískem. Oharecký starší . 2*0 „ 
Křída. Základem byla opuka Bělohorského pásma. 
V Blahoutově cihelně severovýchodně od Radověsic byl tento 
postup : 

Alluvium. Černá ornice 0*5 m 

. ( Žlutá hlína 3'0 „ 

| Štěrk Oharecký starší . . . . 2*0 „ 
Křída. Základem je modravá mastnice. 



291 

Štěrk zdejší má za tmel hlavně drobný křemitý písek a sestává 
z kuliček Čediče, oblázků žuly, zelenavé břidlice amfibolové, bílého 
křemene, fialového a červeného porcelanjaspisu, slínů Teplických, 
ruly, žuly, železitého pískovce, Malnického řasáku v plackách se 
zřetelným glaukonitem, oblázků černé břidlice. Také jsem nalezl mezi 
štěrkem skamenělou Ostreu patrně z útvaru křidového naplavenou. 

Postup vrstev v lomu západně od Kadověsic, mezi nimiž i Oha- 
recký štěrk se nalézá, uveden již byl při pásmu Bělohorském útvaru 
křidového. Zde obsahuje štěrk: čedič, oblázky křemene, železitého 
pískovce a opuku písčitou pásma Bělohorského. 

Východně od Kadověsic u mostu (postup vrstev udán při pásmu 
Bělohorském) obsahuje oblázkovitý štěrk s tmelem žlutavého jemného 
písečku : 

bílý křemen, 

modrý a červený buližník, 

placky šedého slinu, 

hnědý pískovec, podobný kvádrovému, 

kuličky neb placičky černého čediče, 

žulu s černou slídou, bezbar. křemenem a bílým neb čer- 
veným živcem, 

rulu s hojnou stříbrolesklou slídou, 

zelenavou břidlici, 

porfýr s většími krystally křemene a živce, 

fialový porcelanjaspis. 
Podobný štěrk vyskytuje se v obci Žabovřeskách a v polích od Žabo- 
vřesk na jihozápad. 

Oharecký štěrk starší u Břežan proti mostu Budyňskému ob- 
sahuje : oblázky bílého a jinak zbarveného křemene, opuku, žulu, rulu, 
fialový porcelanjaspis, valounky čediče tmavošedého, nezřetelué pozů- 
statky skamenělin útvaru křidového. 

Že původ Ohareckého štěrku staršího jest v pořičí Oharky, 
o tom nejlépe svědčí uvedené v něm horniny. 

2. Vrstvy hlinité. 

a) Žlutá Mina, 

Žlutá hlína diluvialní pokrývá místy boky a obklopuje na úpatí 
celou Brozanskou výšinu. Od Lukavce a Lovosic táhne se k Hum- 
berku a Siřejovicům. Velkou mocnost, až přes 6 m má v hlubokých 

19* 



292 

roklích cest, které od Lukavce do Čížkovic, Želchovic a Siřejovic 

vedou. Hlína tato postupuje pak v užším pruhu mezi Siřejovicemi 

a Větrníkem k cihelně u Vrbičan a do okolí Rochova, potom v širokém 

pruhu pokrývá svahy východní Brozanské výšiny jako u Brozan a Ho- 

stenic, kde ve hlubokých úvozech, v mocnosti až 10 m jsou odkryty. 

U bažantnice, tam kde se křižují cesty z Břežan do Rochova a z Cho- 

těšova do Hostenic, bylo dolováno marně na uhlí (!) r. 1874., při 

čemž shledán tento postup vrstev s hora dolů: 

Alluvium. Černá ornice 3' 

^ . f Žlutá hlína 7° 

Diluvium. x iV . 

(Štěrk . V 

Křída. Mastnice 35° 4' 4" 

43° 2' 4"/ 

Také jižní stráně Brozanské výšiny u Břežan, Žabovřesk, Rado- 
věsic, západní část Skřivánčí hory a západní úpatí Brozanské výšiny 
jako od Libochovic ku Černivu a od Úpohlav k Čížkovicům pokryty 
jsou mocnou hlinou diluvialní. V cihelně severozápadně od Žabovřesk 
je mocnost hlíny 15 m. Obyčejně pokrývá tato hlína štěrky diluvialní. 

Žlutá hlína je písčitá a obsahuje šupinky stříbrolesklé slídy. 
Nad Brozany obsahuje množství vápnitých bělavých cicvárů velikosti 
ořechu až pěstě, tvaru hlízovitého s povrchem nepravidelným hrbol- 
kovitým. Blíže povrchu je hmota cicvárů měkká, takže vyschlé cicváry 
tyto píší skorém jako křída. Čím dále do vnitř, tím je hmota tvrdší. 
Uvnitř jsou cicváry duté s rozpraskanými stěnami. Oddělí-li se od 
stěn některé kousky v dutině cicvárů, chřestí. Na některých cicvárech 
viděti jest ještě dosti zachovalý slin, jenž přechází pak v hmotu 
cicvárů. Tvoření se cicvárů ze slinu dá se také na některých místech 
slínů Brozanské výšiny pozorovati. Uvedl jsem již v předu výchoz 
slinu u Černiva. 

Sledujem-li žlutou hlínu diluvialní od Brozanských strání směrem 
západním vždy výš a výše, shledáváme, že jest uložena spolu se štěrkem 
korytovitě v slinitých vrstvách, při čemž koryta směřují podle úklonu 
výšiny a podle toho úklonu jeví se býti naplavena žlutá hlína. Při 
naplavování žlutých hlín byl místy i štěrk valně splaven, takže jen 
nepatrné stopy oblázků po sobě zůstavil a žluté hlíny v korytovém 
uložení svém spočívají místy na Teplických anebo Březenských slínech. 

V oboru Březenských vrstev na temeni Brozanské výšiny nalé- 
zají se často drobivé vrstvy, které se na povrchu snadno v jíl pro- 
mění. Tento jíl bývá velmi podoben žlutým hlínám a může se státi 
písčitějším, splaví-li se do něho jemný písek se starých štěrků. 



293 

Všecky uvedené okolnosti poukazují při pohledu na geologicko- 
hypsometrickou mapu výšiny Brozanské na to, že žlutá hlína Bro- 
zanské výšiny je původu křídového a povstala splachováním vrstev 
slinitých a písku jemného se starých štěrků. Tímto odplakováním 
vyšších vrstev vytvořily se mnohé hluboké doly ve výšině Rohatecké, 
oddělily se jindy související mnohé štěrky na temeni jejím a vybráz- 
dily se sliny a opuky útvaru křídového do značné hloubky. 

Pozůstatky zvířeny diluvialní nepoštěstilo se mi nikde nalézti. 
Cihláři v četných cihelnách pracující vyprávěli sice, že Časem kosti 
v hlíně vykopají, vždy je však pohodí. Možná, že když nyní na důle- 
žitost nálezů takových upozorněni byli, podaří se nám později některé 
vytknouti, tak jako se to i na jiných místech s dobrým účinkem 
potkalo. 

b) Šedý jíl 1 ) 

Na severní i jižní straně Skřivánčí hory vinou se polní cesty, 
spojující se na záp. úpatí. Zde (170 m n. m.) nalézáme v břehu cesty 
pod šedou, 1 m mocnou ornicí, drobivou sladkovodní vrstvu barvy 
šedé, složenou z mastných kousků jilovitých. Tu a tam leží ve jme- 
nované vrstvě vápnité cicváry barvy bělavé neb žlutavé. Některé 
cicváry jsou duté. Mocnost vrstvy neznáma. Odkryta byla do hloubky 
půl metru. V ní nalezl jsem hojnost krásně zachovalých konchylií' 
jsou vápnité, bílé, místy jdou do žlutá. Jsou to podle určení p. dr 
Bechera ve Vídni následující druhy : 

Musculium sp. (zř.) 

Bythinia tentaculata L. (vel. hoj.) 

Valvata cristata MIL (planorbis Drp.) (zř.) 

Lymnaeus palustris L. (vel. hoj.) 

Lymnaeus stagnalis Mil. var. (hoj.) 

Planorbis marginatus Drp. (hoj.) 

Planorbis hispidus Drp. (zř). 

Planorbis spirorbis Mil. (vz.) 

Helix pisana Mil. (vz.) 

Succinea Pfeifferi Rssm. (vz.) 
Kromě toho nalézají se v jílu válečky rýhované, neurčitelné a známa 
křidová skamenělina Serpula gordialis. Podobné skupení konchylií 
viděl jsem v diluvialním jílu z Cotty u Drážďan a některé souhlasí 



*) Zahálka. O novém nalezišti diluvialních konchylií u Libochovic. Zprávy 
spolku geologického v Praze. 1885. Str. 53. 



294 

také s oněmi, jež uvádí Slavík, z naplavenín z okolí Byšic, Lysé 
a Chrudimi. 1 ) 



V. Útvar alluvialní. 

Nejnovějšímu útvaru tomu náleží především ornice a Oharecké 
štěrky nové. 

Ornice pokrývá mimo příkré stráně některé téměř celou Bro- 
zanskou výšinu a jest podle polohy své velmi rozmanitá. Ornice, která 
má za spodinu žlutou hlínu diluvialní, je průměrně nejmocnější a nej- 
plodnější. Tam, kde pokrývá štěrky, bývá písčitější, štěrky promíšena 
a méně mocná. Ornice na slínech spočívající jsou vápnité a ony na 
Březenském jílu jsou méně úrodný pro množství hořké soli, jež v nich 
vykvétá. 

Oharecké štěrky mladší podobají se podle hornin Ohareckým 
štěrkům starším. Tyto zaujímají vyšší tarasy v údolí Oharky, ony nej- 
nižší místa údolí a řečiště Oharky. 

Štěrky v řečišti Oharky u Žabovřesk obsahují tyto oblázky: 
rulu a žulu, zelenavou břidlici, bílý křemen, buližník modrý až černý 
a červený, opuky a sliny rozmanitého druhu, čedič, porcelanjaspis. 

V Oharce u Doksan a sice mezi Brozanským lesem a ostrovem 
Loužkem nalezeny oblázky: rula s hojným phengitem, žula s červe- 
navým orthoklasem, amfibolit, zelenavý diorit?, bílý křemen, modrý 
a červený buližník, porfyr z křemene a živce, křemitý slepenec, 
křemen železitý červený, písčité opuky, čedič s hojným augitem, žlu- 
tavý, hnědý a popelavý porcelanjaspis, křemitý pískovec železitý, pís- 
kovec železitý (třetihorní). Kromě toho nalezen v tomto štěrku velký 
paroh od Cervus elaphus. 

Poněvadž alluvialní štěrk tvořící břehy Oharky je velmi sypký 
a proud Oharky mocný, podrývají a sesouvají se ustavičně břehy 
řečiště, tak že se rok od roku mění tok Oharky, která nabývá ku 
škodě hospodářů velmi křivolakého běhu. 

V Roudnici n. L. v lednu 1887. 



*) Slavík. Naplaveniny z okolí Byšic, Lysé a Chrudimi. Archiv pro přírod, 
prozk. Čech. I. Str. 277. 



295 



1S. 

Nový oxyd olova, jakožto příspěvek ku seznání 
účinku katalytického. 

Přednášel dr. Bohuslav Brauner dne 11. února 1887. 

Winkelblech (Ann. Pharm. 21. p. 21.) obdržel působením chlor- 
natanu sodnatého na alkalický roztok hydrátu olovnatého červeno- 
žlutou sedlinu, která zahříváním hnědla a po odstranění PbCl 2 dala 
hydrát kysličníka, majícího složení Pb 2 3 . Hausmann (ib. 91. 235.) 
udává, že chlornatan nesmí býti vzat v nadbytku. 

Dle mých pozorování se při uvedené reakci tvoří teprve za 
chvíli bílá sedlina hydrátu olovnatého, která ponenáhlu nabývá barvy 
citrónové, pak oxydujíc se výše, barvy pomerančové, načež delším 
stáním hnědne. Při zahřetí přechází v hnědý dioxyd olova (Pb0 2 ). 

Z té příčiny snad, považuje Debray (Compt. rend. 86. 513.) 
sesquioxyd Winkelblech-ův za směsici monoxydu PbO s dioxydem 
Pb0 2 v poměrech měnivých, a ukazuje, že bezvodý sesquioxyd Pb 2 3 
se tvoří zahříváním dioxydu na 350°. 

Zabývaje se studiem fluoridů, tvořících se z tak zvaných (ne- 
pravých) superoxydů, t. j. vyšších oxydů, tvořících soli a udávajících 
valenci prvku, které s pravými superoxydy mají pouze to společné, 
že uvolňují z iodovodíka iod, hleděl jsem připraviti čistý dioxyd (hy- 
peroxyd) olova, prostý chloru, působením superoxydů vodíka na soli 
olovnaté. 

Jako jsem připravil (Monatsh. f. Chem. 1882. p. 1. sq) hy- 
peroxyd didymu přidáním H 2 2 ku roztoku dusičnanu didymu a ne- 
utralisováním volné kyseliny draslem neb ammoniakem, methoda to, 
které později užili Cleve, Lecoq, Haass a j. ku přípravě hyperoxydů 
obdobných, tak doufal jsem obdržeti analogicky dioxyd olova z du- 
sičnanu. 

Při tom však nastává následující zajímavý zjev: 

Přidá-li se ku roztoku dusičnanu olovnatého hyperoxyd vodíka 
a pak ku tekutině čiré (slité od síranu olovnatého, který se obyčejně 
sráží) hydrát draselnatý, utvoří se v prvním okamžiku hnědá sedlina 
dioxydu olova, která se ale s nadbytečným kysličníkem vodičitým 
ihned rozkládá za hojného vývoje kyslíka, a nabývá pak barvy po- 
merančové. Při tom nastává Částečná redukce. 



296 

Jest známo, že dle Schonbein-a dioxyd olova se redukuje kyslič- 
níkem vodičitým v kyselém roztoku na monoxyd, který arciť hned 
s kyselinou se sloučí na sůl olovnatou. 

V roztoku alkalickém chová se, dle Martinon-a (Bull. Soc. Chim. 
43. 355.) Pb0 2 jako dioxyd manganu, který kysličník vodičitý redu- 
kuje, a sám zůstává nezměněný. Autor má za to, že se při tom 
Mn0 2 také z části redukuje na MnO, který se ale volným kyslíkem 
z H 2 2 hned oxyduje na Mn0 2 . Dokázati se to ale autorovi ne- 
podařilo. 

V případě, který jsem zkoumal, dá se dokázati, že působení 
dioxydu olova na hyperoxyd vodíka není pouhý zjev katalytický, 
neboť se nejprve utvoří dle vzorce: 

PbO + E 2 2 m Pb0 2 + H 2 

na okamžik Pb0 2 , viditelný svou hnědou barvou, který se ale, jaksi 
v okamžení zrodu, nežli povstane molekula komplikovaná, s nadby- 
tečným H 2 2 , rozkládá dle vzorce: 

Pb0 2 + H 2 2 — PbO + H 2 -f 2 . 

Utvořený monoxýd olova (á) a snad i z části monoxyd (6), 
tvořící se působením žíravého drasla na dusičnan, dříve než nastala 
oxydace na Pb0 2 . slučuje se ihned s novým dioxydem olova in státu 
nascendi dle vzorce: 

2 PbO + PbO-\-2 Pb0 2 = P\0, 
(a) (b) 

na nový oxyd podvojný, který se pak již, jakožto molekula kompli- 
kovanější, nemůže hyperoxydem vodíka úplně redukovati na PbO. 

Ze všeho je viděti, že může kysličník vodičitý působiti na dio- 
xyd olova způsobem trojím. 

1. Máme-li již utvořený (hotový) Pb0 2 , a H 2 % v roztoku ky- 
selém, jest redukce na PbO úplná (Schonbein). 

2. Máme-li rovněž hotový Pb0 2 , a H 2 2 v roztoku alkalickém, 
nastává rozklad kysličníka vodičitého, ale ku konci reakce zbývá 
Pb0 2 nezměněn (Martinon). 

3. Působí-li H 2 2 na Pb0 2 v tom okamžiku, když se tento 
v roztoku alkalickém tvoří, nastává částečná redukce dioxydu olova 



297 

vedle redukce hyperoxydu vodíka (Brauner). Takovouto redukci, 
ale jen přechodnou, můžeme předpokládati v případě druhém. Z toho 
jest viděti, že případ třetí leží jaksi uprostřed případů 1. a 2., tvo- 
řících extrémy působení hyperoxydu vodíka na dioxyd olova. — 

Zsedlinu barvy pomerančové, jejížto tvoření jsem tuto vysvětliti 
hleděl, síiltroval jsem, rychle promyl, a ještě vlhkou uschoval v dobře 
uzavřené láhvi. K anály si jsem část usušil ve vakuu nad kyselinou 
sírovou, při čemž jsem shledal, že sedlina mezi filtrací přitáhla něco 
kyseliny uhličité ze vzduchu. 

Analysu provedl částečně p. mag. pharm. Ant. Polán, assistent 
chemie na české universitě, začež mu tuto patřičné díky vzdávám. 

I. Z 1-0555 gr. látky vylouženo olovo, které jest přítomno co 
monoxyd, rozředěnou kyselinou dusičnou, a roztok dal po odpaření 
a vyžíhání 0-5645 gr. PbO = 56-13 p. c. 

II. 0*5465 gr. látky zahříváno bylo v zatavené rource s konc. 
chlorovodíkem a iodidem draselnatým, čímž se uvolnilo 0.223 gr. 
iodu = 38*37 p. c. Pb0 2 ; 

lil. 05295 gr. látky dalo při zahřívání v proudu suchého, 
čistého vzduchu, při čemž voda v odváženém apparatu jímána a vá- 
žena, 0*021 gr. H 2 ±= 396 p. c. 

IV. Tímtéž způsobem určena kyselina uhličitá, jímáním suchého 
plynu v natronovém vápně, při čemž nalezeno v 1-0425 gr. látky 
00245 gr. C0 2 = 235 p. c. 

Z analyse jest viděti, že složení vypsaného oxydu nejvíce se 
blíží formuli Pb 5 7 ~\-3H 2 0, zejména po odečtení anhydridu uhli- 
čitého, přítomného co nečistota, a přepočtení na 100: 

I. II. III. IV. Přepočteno na 100 Theorie 

PbO 56*13 — — — 57-01 55*71 

Pb0 2 —, 38*37 — — 38-97 39-80 

H 2 — — 3-96 — 4-02 4'49 

C0 2 — — — 2-35 100-00 10000 

Jelikož v uvedené anály si se jeví malý přebytek PbO proti 
PbO t , vzal jsem nevážené množství vlhkého oxydu, digeroval chladnou 
zředěnou kyselinou dusičnou, a určil v rozpustné části olovo, které 
jest přítomné co monoxyd, olovo pak přítomné co dioxyd v části 
nerozpustné. Tím způsobem jsem obdržel na 0-4332 gr. PbO (pří- 
tomného co PbO), 0*2858 gr. PbO (jež je zde co Pb0 2 ). Poměr obou 
oxydů jest 

PbO: Pb0 2 = 1-5158 : 1, 



298 

z čehož jest viděti, že oba uvedené kysličníky jsou zde přítomny 
přesně v poměru 3 : 2, a bezvodý oxyd jest : 

3Pb0.2Pb0 2 z=:Pb 5 71 
jenž leží sloučenstvím svým mezi oxydy: 

Pb 2 3 (PbO . PbO,) a P& 3 4 (2 PbO . Pb0 2 ). 

Že látka tato není směsí monoxydu a dioxydu, jak by se zdáti 
mohlo dle náhledu Debray-ova o produktu jinak připraveném, viděti 
jest z následujícího : 

1. Látka jest úplně homogení, a při silném zvětšení jeví se 
pod drobnohledem co žlutavé, průhledné lupínky. Ve směsi bílého 
hydrátu PbO a hnědého Pž>0 2 , bylo by obě součásti viděti, a nikdy 
by nemohly tyto kysličníky dáti směs, mající barvu pomerančovou. 

2. Z takovéto směsi by hydrát draselnatý rozpustil již za studena 
kysličník olovnatý, a zanechal by nerozpuštěný hnědý dioxyd. 

Uvedený oxyd Pb^O, se ale za studena draslem nemění, za 
tepla pak se, ve stavu čerstvě sraženém, v hydrátu draselnatém 
úplně rozpouští, a z roztoku tohoto, neobsahuje-li mnoho nadbyteč- 
ného drasla, vylučuje se ochlazením minium v podobě sytě červe- 
ného prášku. 

Podstatný rozdíl mezi oxydem mnou připraveným a mezi oxydem 
Winkelblech-a záleží v tom, že tento se tvoří oxydací monoxydu, 
kdežto oxyd můj povstává redukcí dioxydu. 

Kyselinou dusičnou se uvedený oxyd rozkládá, při čemž zbývá 
hnědý dioxyd. Působením kyseliny sírové netvoří se ani stopa ky- 
sličníka vodičitého. 

Malým množstvím fluorovodíka tvoří se bílý fluorid olovnatý 
a zbývá Pb0 2 ; větším množstvím vodnatého fluorovodíka pak se 
i tento oxyd mění, čímž povstává tetrafluorid olova PbF 4 , látka to, 
která se dá těžko isolovati ve stavu čistém, a tekutina nabývá zá- 
pachu, podobného chloru neb kyselině chlornaté. Jelikož tekutina ta 
z iodidu draselnatého vylučuje volný iod, musíme ji považovat bud 
za roztok volného fluoru ve vodě, neb snad za nějaký hyperfluorid 
vodíka. 

Chemické laboratorium c. k. české university v Praze. 
V únoru 1887. 



299 

Ueber ein neues Oxyd des Bleis, als Beitrag zur 
Keimtniss der katalytischen Erscheinungen. 

Von Dr. Bohuslav Brauner. 

In der Absicht, durch Einwirkung von Wasserstoffsuperoxyd 
auf Bleisalze reines Bleidioxyd zu erhalten, wurde eine Lósung von 
Bleinitrat mit Wasserstoffsuperoxyd gemischt und nachher uiit Kali- 
lauge nach und nach versetzt. Dabei entsteht zunáchst ein dunkel- 
brauner Niederschlag von Bleidioxyd, der sich aber mit uberschus- 
sigem Wasserstoffsuperoxyd in der Weise zersetzt, dass zahlreiche 
Gasblasen von Sauerstoff entweichen und ein neues rothgelbes Oxyd 
gebildet wird. Dieses Oxyd hat die Zusammensetzung : 

P6 5 7 + 3# 2 0. 

Die Einwirkung von Wasserstoffsuperoxyd auf Bleidioxyd kann 
in dreierlei Weise vor sich gehen. 

1. Ist das Bleidioxyd fertig gebildet und reagirt es mít Wasser- 
stoffsuperoxyd in saurer Lósung, so tritt, nach Schonbein, voll- 
stándige Reduction zu Bleimonoxyd ein. (Ebenso verhált sich Mangan- 
dioxyd.) 

2. Liegt das Bleidioxyd fertig gebildet vor, und tritt es in 
alkalischer Lósung mit Wasserstoffsuperoxyd zusammen, so bemerkt 
man nur die Zersetzung des letzteren und das erstere findet sich 
unzersetzt wieder. (Martinon). 

3. Wirkt Wasserstoffsuperoxyd auf Bleioxyd in dem Augen- 
blicke, wo sich letzteres bildet, und zwar in alkalischer Lósung, so 
geht, neben vollstándiger Reduction des Wasserstoffsuperoxyd noch 
theilweise Reduction des Bleioxyds vor sich. Aus dieser vom Ver- 
fasser beobachteten und náher studirten Reaction geht hervor, dass 
man eine áhnliche, aber nur vorubergehende Reductiou des Dioxyds 
auch im zweiten Falle voraussetzen kann. Der vom Verfasser be- 
obachtete dritte Fall liegt demnach in der Mitte zwischen den beiden 
erstgenannten Wirkungsweisen des Bleidioxyds auf Wasserstoffsu- 
peroxyd. 

Es werden noch die Reactionen des neuen Bleioxyds, sowie 
seine vollstándige Analyse beschrieben. 



300 



14. 
Studien an den máhrischen Miocaenkorallen. 

Vorgetragen von Vlád. Jos. Procházka am 11. Februar 1887. 
(Mit 4 Tafeln). 

EinleitTuagf. 

Bei der Untersuchung der westlichen Miocaenablagerungen von 
Máhren, die weit in das bohmisch-máhrische Plateau eindringen, in 
seinen Thálern vornehmlich an einigen Orten wie z. B. bei Borač, 
Drnovic, Lomnic, Řepka, Lomnická, Lysic und Tišnov im ziemlich 
guten Zustande aufgeschlossen sind und nicht selten frei vom Allu- 
vium und Diluvium die Sohlen derselben bedecken, gelang es mir 
an zwei bisher wenig beachteten Orten, bei Borač unweit von Tiš- 
nov und bei Drnovic in der Náhe von Lysic, die grósste in unserer 
Monarchie bisher gefundene Korallenfauna, die sich gegenwártig auf 
100 Artén belauft, zu entdecken. Die Wichtigkeit dieses Fundes ist 
um so grosser, als er an zwei nahé gelegenen Orten, von deren 
Schichten man genau weiss, dass sie einer gleichzeitigen Bildung an- 
gehoren, gemacht wurde und man in Folge dessen eine bestimmtere 
Ansicht uber den Korallenreichthum des óster.-ungar. Miocaens erhált, 
als es aus der viel bewáhrten Reuss'schen Monographie: „Die foss. 
Koral. d. ost.-ung. Miocaens", in welcher aus 58 Lokalitáten 80 Arten 
beschrieben werden, zu ersehen moglich ist. 

Beim Studium dieses nicht unbedeutenden Materials, insbe- 
sondere aber beim Vergleich desselben mit den in wiener Hofmuseum- 
sammlungen deponirten Reussschen Originalen, als auch mit den Be- 
schreibungen und Abbildungen der auslándischen Korallenfaunen, 
war ich nicht selten in die Lage gebracht, Species, welche nach ihrem 
Gesammthabitus derselben Gattung angehórten, in Folge der einen 
oder der anderen, fúr wichtiges Unterscheidungsmerkmal geltenden 
Eingenschaft, zu trennen und sie entweder in den Bereich der einen 
oder der anderen Gattung zu stellen, oder vorderhand fůr die ab- 
weichenderen Arten neue generische Diagnosen zu bilden. 

Im Verlaufe der weiteren Studien aber sah ich bald die Un- 
moglichkeit eines derartigen Vorgehens ein und begann daher, alles 
andere ausser Acht lassend, uber die Nátur der einzelnen Unter- 






301 

scheidungsmerkmale zu forschen, um wo moglich die Nátur und den 
systematischen Wert der bislang als generische und specifische Un- 
terscheidungsmerkmale angewendeten Eigenschaften zu ermitteln und 
nach Kráften festzusetzen. 

Dank des reichen boračer und dmovicer Materials, als auch des- 
jenigen der musterhaften Korallensammlung des k. wiener Hofmuseum, 
gelang es mir wenigstens bei den Turbinolideen, aus welcher Familie 
57 Arten, zu meist in bedeutender Individuenzahl, vorlagen, die Nátur 
gewisser, zu den wichtigsten generischen Kennzeichen gezáhlten Ei- 
genschaften, wenn nicht vollkommen zu lósen, so doch náher der 
ersehnten Grenze der wahren Erkenntniss zu bringen. Ausserdem 
iiberzeugte ich mich auf morphologischem Wege, dass es statt der 
vielfach angewendeten veránderlichen Unter scheidungsmerkmale an- 
dere, wirklich konstantě gibt, die wenig oder gar nicht beachtet oder 
nur spárlich angewendet wurden, trotz dem sie eín ausgezeichnetes 
Erkennungsmittel darbieten. 

Obwohl mein Bestreben dahin ging, alle Familien, deren Ver- 
treter in den osterreichischen Miocaenschichten gefunden wurden, 
wie diese zu behandeln, liess ich von der Vornahme aus Mangel an 
geníigend grossem Materiál ab; es schien mir nicht rathsam auf 
Grund einiger wenigen Species dasselbe zu folgern, was aus der 
Betrachtung von 57 Arten geschlossen werden darf. 

Als das ausschlaggebendste Unterscheidungsmerkmal , welches 
schon oft zur Aufstellung neuer Gattungen Veranlassung gab, ist 
das Auftreten der Epithek zu nennen. Bisher hatte man diesem 
Merkmale unter gewisen Umstánden einen zu hohen systematischen 
Wert beigemessen. In wie weit dieselbe Beachtung zulásst und als 
ein trennendes Kennzeichen ihre Giltigkeit beibehált, bestrebe ich 
mich unten náher nachzuweisen, vorderhand erwáhne ich blos, dass 
sie zu den variablen Merkmalen angehort und dass ihre wahre Nátur 
erst dann wahrgenommen werden kann, wenn dem Beobachter ein 
reiches Materiál vorliegt. 

Je grossere Menge der Individuen von einer Art man hat, 
um desto mehr schwindet die bisher geltende Wichtigkeit dieses 
Kennzeichens. 

Dass das Beibehalten der Epithek in ihrer fruheren Giltigkeit 
keinen Nutzen, wenn nicht Schaden fur die Systematik haben wiirde, 
ist aus folgendem einleuchtend : Unter den boračer und drnovicer 
Arten der Familie Turbinolidae^ welche gemass der jetzigen Syste- 
matik in die Gattungen Caryophyllia, Trochocyathus, Paracyaihus 



302 

und Ceratotrochus fallen, gibt es Formen, deren Epithek vollkommen 
entwickelt ist und die auf Grund derselben und im Sinne der gegen- 
wártigen Anschauungsweise nicht zu ihnen gezáhlt werden díirften. 
Dass ein solches Vergehen zu Unzugánglichkeiten fiihren miisste, ist 
ersichtlich. Man wurde den entgegengesetzten Weg der neueren 
Bestrebung antreten. 

Zu diesem angedeuteten Falle uber die Epithek J gesellen sich 
aber noch andere hinzu. Es gilt dies von dem Anwachsen oder Frei- 
sein des Polyparium, von der Grosse der Basis und ihrer Ausbreitung, 
von der Anzahl der Septen etc, welche auch sehr oft zu den gene- 
rischen Merkmalen gezáhlt werden. Auch ihnen schreibt man nicht 
selten eine viel hóhere Bedeutung zu, als sie es in der That verdienen. 

Eine genaue Kenntniss dieser Merkmale macht sich von Tag 
zu Tag dringender und desto fuhlbarer als die Anzahl der neuen 
Gattungen mit der Kenntniss der neu aufgedeckten Korallenfaunen, 
vorzugsweise derjenigen der jungeren Ablagerungen, zunimmt und die 
generischen Unterschiede der M. Edwards und Raime'schen Systematik 
mehr und mehr schwinden. Es treten demnach Umstánde auf, unter 
welchen man wirklich nicht mit geniigender Verlásslichkeit die Ein- 
reihung der bestimmten Species vornehmen kann, ohne sich dar auf 
gefasst zu machen, sie, wenn sie von einem anderen Autor, dessen 
Anschauungsweise uber die einzelnen generischen und specifischen 
Eigenschaften von unserer abweicht, bestimmt werden, von ihm zu 
ganz anderen Gattungen gezáhlt zu sehen. 

Diesen wenig aufgeklárten Eigenschaften nun gilt diese kleine 
Arbeit; in die bisher hie und da zerstreuten Untersuchungen dieser 
Richtung mehr Licht zu werfen, das Angefangene weiter zu lósen, 
die Thatbestánde zu sammeln, als auch die einzelnen Thatsachen 
durch weitere Beispiele zu bekráftigen, hábe ich mir in derselben 
zur Aufgabe gemacht. 

Es důrfte dies mein Vorgehen hauptsáchlich seine Rechtfer- 
tigung darin finden, dass es einzig, wie aus dem Obigen hervorgeht, 
dem Streben nach der richtigen Aufklárung und Feststellung der 
einzelnen Unterscheidungsmerkmale innerhalb der Familie der Turbi- 
nolidae entspriesst und meine, in der umfassenderen Abhandlung: 
„Beitrag zur Kenntniss der miocaenen Korallenfauna von Mahren", 
getroffenen Veránderungen in den generischen Diagnosen rechtfer- 
tigen soli. 

Bei der Ausfuhrung der vorliegenden Arbeit wurde ich von 
vielen Seiten auf die freundlichste Weise unterstutzt. Namentlich 



303 



verpflichtet fuhle ich mich den Herren Prof. Dr. J. Krejčí und Prof. 
Dr. O. Novák in Prag, sowie auch den Herren Direktor D. Stur, 
Dr. Th. Fuchs und Dr. Berwerth in Wien, durch 'deren Vermittlung 
mir die Originalstiicke zu Prof. Beuss' Arbeiten zugánglich geraacht 
wurden. Es sei mir gestattet diesen Herren hieinit meinen wármsten 
Dank auszusprechen. 

A. Beobachtungen liber einige generische und specifische 

Kennzeichen der miocaenen Korallen und der darauf beruhenden 

Aufstellung von Gattungen innerhalb der Familie Turbi- 

nolidae E. H. 

Jedermann, der sich niit dem Studium der miocaenen Korallen 
dieser Familie, ohne von den ubrigen zu sprechen, befasst hat, wird 
gestehen, dass die generischen und oft auch die speciíischen Dia- 
gnosen nicht der Art beschaffen sind, um den modernen Anfor- 
derungen der Paláontologie zu entsprechen, sondern vielfach von den 
subjektiven Ansichten einzelner Forscher „uber die Wichtigkeit ge- 
wisser Merkmale" abhángen, welche sie an dem ihnen vorliegenden 
und durch Vergleich mit dem schon bekannten und beschriebenen 
Materiál als mehr oder weniger konstant vorfanden. In dieser ver- 
schiedenartigsten Auffassung der generischen als auch specifischen 
Merkmale haben ihren Grund die sich nicht selten widersprechenden 
Diagnosen der einzelnen Monographien. Ein vollstándiger Einklang 
in dem Beurtheilen der einzelnen Kennzeichen, welcher doch zur 
halb guten Systematik erforderlich ist, zeigt sich nur bei wenigen 
Autoren. 

Die hauptsáchlichste Ursache dieser Unbestimmtheit in der 
systematischen Stellung von fossilen Species, welche eine Konsequenz 
des ersteren ist, und der Aufstellung neuer Genera liegt nun, wie 
bei den recenten, meiner Ansicht nach : in der Annahme hóchst va- 
riabler Merkmale wie z. B. der Epithek, der Gestalt, des Anwachsen 
und Freibleiben des Polyparium etc. als generische Unterscheidungs- 
merkmale ; in dem unzureichend grossen zu untersuchenden Materiál, 
dessen Exempláre die Variation dieser Kennzeichen an sich tragen 
wurden, und endlich in der geringeren Beachtung, die man bisher 
dem inneren Bau des Polyparium und seiner Theile gewidmet hatte. 
Allein durch die morphologischen Studien der fossilen Korallen und 
durch das eingehende Vergleichen derselben mit den recenten Formen 
wird es gelingen eine gewisse Sicherheit und Verlásslichkeit auch 
in dieses interessante Gebiet einzufuhren. 



304 

Die hier angefuhrte Ansicht von der Veránderlichkeit der be- 
treffenden Merkmale bei den miocaenen Korallen, findet in děni Aus- 
spruche des ausgezeichneten Kenners der recenten Anthozoen Herrn 
G. Lindstróm 1 ) die grósste Stiitze. 

Einige wenige der hier angefuhrten Merkmale fanden in den frii- 
heren Jahren Beriicksichtigung, wie man den betreífenden Monogra- 
phien und Abhandlungen entnimmt, wurden sie deutlich charakterisirt 
und ihre Wichtigkeit in der Anwendung als systematische Unterschei- 
dungsmerkmale festgestellt. So bemerkt C. Semper in seiner Abhan- 
dlung: „Uber den Generationswechsel bei den Steinkorallen"' 1 ), dass das 
Festwachsen oder Freibleiben nicht als specifisches Unterscheidungs- 
merkmal dienen kann, indem festsitzende neben freien Exemplaren, 
die sich selbst absolut gleichen, vorkommen. Im etwas engeren Sinne 
lautet die von P. E. Duncan 3 ) iiber Anwachsen und Freibleiben der 
Einzelnkorallen ausgesprochene Ansicht, welche dahin lautet, dass 
diese Erscheinung keinen generischen Werth hat und dies um so 
mehr als er 4 ) innerhalb der Gattung Caryophyllia neben breit auf- 
gewachsenen Formen auch solche mit Narben nach einem Stiele und 
selbst ohne eine Spur nach Anheftungsfláche zeigende Species be- 
obachtet hatte. 

Herr E. Pratz macht zura erstenmal in seiner wertvollen Arbeit 5 ) 
iiber die Epithek, die Form, die Hóhe und Gestalt des Polyparium 
einige sehr korrecte und scharfsinnige Bemerkungen, welche, bis auf 
die Ansicht iiber die Selbstándigkeit der Gattung Conotrochus Se- 
guenza, nicht der Art bestimmt zu sein scheinen, dass man aus ihnen 
die Art und Weise ihrer Anwendung in der Systematik entnehmen 
kónnte. 



1 ) Contributions to the actinology of the atlantic Ocnan, in kongl. Svenska 
Vetenskaps-Akademiens Handlingar, Bd. 14, No. 6 1887 — wo steht: 
A sufficiently large materiál at once makes it evident how useless it is to 
employ such extremely variable parts as the epitheca (its absence or pre- 
sence), the coral being attached or free, its forming compound polypartes 
or simple ones, the shape or number of the paluli etc. for creating new 
genera. 

2 ) Zeitschrift fur wissensch. Zoologie 1872, Band 22. 

3 ) Mem. of the Geol. Surv. of India — Tertiary and upper Cret. Fauna of 
Western India, Ser. 24, Vol. I. — Sind fossil. Corals and Alcyonaria. 

4 ) Transcal. Zool. Soc. Lond. 1874, Vol. 8. 

5 ) Eocaen Korallen aus der libyschen Wuste und Aegypten, in Palaeontogr. 
30 Bd. p. 224. 



305 

leh erwáhne diese Ansichten, fúr welche sich unter meinem 
boracer und drnovicer Materiál charakteristisclie Belegstucke vorfin- 
den, deshalb, weil sie trotz ihres Nachweises eine sehr kleme Beachtung 
finden und man sich bisher an die von M. Edwarda und Haime auf- 
gestellten Diagnosen fortwáhrend zuriickberuft. 

Der Beweggrund, welcher zur Trennung der sich durch Nichts 
als blos durch das Vorhandensein der Epithek unterscheidenden 
Arten fiihrt, liegt in der sonst etwas eigenartigen Beschaffenheit der 
Aussenwand, welche ihr die Epithek verleiht und ferner in der Be- 
schaffenheit der Arten und Individuen, auf welchen derartige Bestim- 
mungen basiren. 

Das Auftreten der Epithek, bei den Turbinolideen ist keine 
solche Seltenheit, wie man bisher dafur gehalten hat. Sie tritt mehr 
oder weniger stark ausgebildet bei einzelnen Species fast aller Gat- 
tungen, deren Dasein in den marinen Tegeln der erwáhnten Fund- 
státte konstatirt wurde, auf. 

So íindet sie sich im selben Masse und unter denselben Um- 
stánden wie bei den von Paracyathus M. Edw. et H., und Cerato- 
trochus M. Edw. et H. getrennten Species, welche unter dem Namen 
Thecocyathus M. Edw. et H. und Conotrochus Seguenza zusammen- 
gezogen wurden, auch bei Caryophyllia, Trochocyathus, Paracyathus 
und Ceratotrochus vor. 

Keine von den die Epithek tragenden Arten hat dieselbe so 
ausgebildet, dass sie ihr einen der Art eigenthumlichen Charakter 
verleihen wurde, wie es z. B. die Kronenbláttchen, mit deren Ver- 
ánderung auch die der Sternleisten und nicht selten auch die der 
ubrigen Theile des Polyparium mehr oder weniger zusammen zu- 
hángen scheinen, thatsáchlich eindriicken. 

Diesbezuglich weise ich auf den Vergleich von Ceratotrochus 
multispinosus M. Edw. et H. mit Conotrochus ty pus Seguenza 1 ) hin. 

Gewáhrt man der Betrachtung dieser beiden Gattungen einen 
Augenblick unserer Beobachtung, so fállt uns gleich auf, dass der Epi- 
thekring, der den Sternzellenrand einsaumt, genau, so wie bei der aus 
Borač stammenden Art Ceratotr. multispinosus M. Edw. et H. (Taf. I, 
Fig. 4 a i b) auch bei der von Reuss aus Porzteich bei Nikolsburg 
(Máhren) beschriebenen Conotrochus typus Seg. ausgebildet ist. 



l ) Keuss A. E.: Die foss. Korallen d. óst.-ung. Miocaens, 1871, pag. 30 Taf. 
3, Fig. 10—12. — Seguenza: Disquis palaeont. int. ai corall. foss. delle 
rocce terz. del distr. di Messina, p. 83, Taf. 10, Fig. 1 a— c. 

Tř, : Mathematicko-přírodoyědecká. 20 






306 

Der ubrigen Eigenschaften erwáhne ich nicht, sie sind gleich. Es 
hat sich blos um die Epithekschicht gehanclelt, welche wirklich vor- 
handen ist und den Charakter derjenigen von Conotroclius-Art an sich 
zeugend, dafúr spricht, dass die Epithek als generisches Trennungs- 
merkmal zwischen diesen „Gattungen" anzunehmen, unnioglich ist. 

Die Stárke der Epithekalschichte wechselt bei derselben Species 
bedeutend. Je grosser die Anzahl der zu untersuchenden Exempláre 
man hat, desto deutlicher tritt die Variation derselben auf. Es gibt 
z. B. bei Ceratotrochus multispinosus M. Ediv. et H. (Taf I, Fig. 

4 a, c) und Cerat. multiserialis M. Edw. et H. als auch bei Thecocyathus 
velatus Rss. (Taf. I, Fig. 1 a— c) und Thecoc. microphyllus Rss. (Taf. 
I, Fig. 2 a, b), ferner bei Caryophyllia Krejčii nov. spec. (Taf. I, Fig. 

5 a — c) und Caryoph. amicta. nov. spec. (Taf. I. Fig. 6). Individuen 
mit und ohne Epithek, mit glatter, gerunzelter oder gestreifter Epi- 
thekalschicht, deren Stárke entweder abnimmt oder zunimmt, niemals 
aber innerhalb 10 Exemplaren gleichmássig auftritt. 

Was die Zusammensetzung derselben betriíft, so beobachtete 
ich im Ganzen eine zweifache Art derselben. Entweder ist sie kom- 
pakt oder aus diinnen ubereinander gelagerten, feinen Schichtchen, 
die sich nach einander abheben lassen, gebildet. Im ersten Falle zeigt 
ihre Oberíláche ringformige, koncentrische Wulste, die oft am unteren 
Saume abspringen und hier frei werden (manche Exempláre von 
Thecoc. velatus Rss.), oder aber sind sie blos uber ihre Umgebung 
erhaben, gestreift und nach abwárts abgeschwácht ; im zweiten Falle 
bleibt dagegen die Oberíláche vollstándig gleichmássig, ohne dass 
sich an irgend einer Stelle derselben die Schichtchen verdicken (aus- 
gezeichnete Beispiele dafíir liefern Caryoph. Krejčii nov. spec. und 
Caryoph. amicta nov, spec). 

Ein nicht unbeachtenswertes Beispiel von der verschieden starken 
Ausbildung der Epithek gewáhrt Stephanotrochus varians nov. spec. 
Seině Epithek, wenn sie im grossen Masse (Taf. IV, Fig. 6 a a — b) 
ausgebildet ist, bildet eine kompakte an der Oberíláche koncentrische 
Runzeln stellende Schichte dar, die zumeist gegen die Basis hin an 
Máchtigkeit zunimmt und dem sonst, wie aus dem vertikalen Durch- 
schnitte (Taf. IV, Fig. 6 b) deutlich zu ersehen ist, kelchartigen, 
nach unten sich verjungernden, abgerundeten und am unteren Ende 
mit einem diinnen, walzenformigen Stielchen versehenen Polyparium 
eine mehr walzenformige Gestalt verleiht. Mcht immer aber tritt die 
Epithek der Art stark auf, manchmal iiberzieht sie blos in der Forin 
eines diinnen gefalteten Schichtens das Geháuse (Taf. I, Fig. 3), 



307 

oder aber fehlt sie gánzlich. Man sieht daraus, dass in diesem Falle 
selbst die Gestalt des Polyparium und die Grosse der Anwachsfláche 
von der Epithek abhángt. 

Fassen wir die uber die Epithek gemachten und hier ange- 
gefiihrten Beobachtungen zusammen, so ist daraus klar, dass sie 
unter keiner Bedingung innerhalb dieser Faniilie als generisches Un- 
terscheidungsmerkmal angewendet werden kann. Wiirde ihre bis- 
herige systematische Giltigkeit belassen werden, so miisste es auch 
erlaubt sein irgend ein beliebiges specifisches Kennzeichen zum ge- 
nerischen zu erheben und mittelst dessen die Aufstellung der Gat- 
tungen vorzunehmen. 

Die Epithek hat einen bedeutenden specifischen Wert und 
lásst eine genaue Trennung der Arten zu. 

Innerhalb dieser Familie fand die Anwendung der Epithek eine 
genug wichtige Benutzung. Man bediente sich derselben nicht nur 
als eines wichtigen generischen Merkmales, sondern wendete sie auch 
als eines der Tribusmerkmale an. 

Es ist nicht die Aufgabe dieser Zeilen die erforderlichen Er- 
wágungen bei allen Gattungen dieser Familie, bei denen die Rede von 
der Epithekschicht ist, zu niachen, sondern vielmehr bei jenen ihren 
Wert klar zu legen, die bei den Studien vorlagen. 

Auf das frúher íiber die Epithek bei Thecocyathus (Th. velatus 
Rss.) und Conotrochus (C, typus Seg.) Gesagte gestutzt, ist es ausser 
allem Zweifel, dass diese beiden Gattungen ihre Selbststándigkeit als 
solche nicht behaupten konnen. 

In der M. Edwards und Haimeschen Diagnose der Gattung 
Thecocyathus ist keine der erwáhnten Eigenschaften im Stande die 
Aufrechthaltung zwischen dieser und jener der Paracyathus-Gattung 
zu behaupten. Erwágt man gegenseitig die einzelnen Merkmale 
dieser beiden Diagnosen, so bleibt die Epithek als das einzig tren- 
nende Kennzeichen ubrig. 

Betreff des zweiten Genus, Conotrochus Seg. kann kaum etwas 
anderes gesagt werden, als das in bestimmterer Form auszusprechen, 
was schon H. E. Pratz 1 ) von demselben gesagt hat. 



i 



l ) In Bronrís Handbuche: „Classen und Ordnungen des Thierreiches" , íindet 
man zwar in der systematiscben Uber šicht der Axe, den ihr zugehórenden 
Wert beizulegen, aber sie wird hier, wie es nicht anders móglich ist, viel- 
mehr als ein Gebilde angesehen. Wenn sich nur durch das blose Áussere 
die Axen der einzelnen Genera unterscheiden, heben sie sich, wenn man 
sie zerlegt und die sie zusammensetzenden Elemente untersucht, nur noch 

20* 



308 

Es sind nun darnach die von M. Edwards et Haime von Para- 
cyathus getrennten und zum selbststándigen Genus, Thecocyathus zu- 
sammengezogenen Species zum ersteren und die zu Conotrochus Seg. 
gezáhlte Art zu Ceratotrochus M. Edw. et H. zu stellen. 

Die Axe gibt nebst den Pfáhlchen nicht nur bei dieser sondern 
auch bei den Gattungen der ubrigen Familien, bei denen sie ausge- 
bildet ist, einen der besten und konstantesten Charaktere an. Von 
der gleichartigen Ausbildung der Axenstábchen ist wohl ihre Ver- 
schiedenartigkeit in der Menge zu unterscheiden. Die Anzahl der 
Sáulchen variirt bei derselben Art im bedeutenden Masse, die Gestalt 
der Stábchen erweist sich dabei immer als dieselbe. Warum man 
sich derselben bisher nicht in dem Masse bedient hatte, um aus ihrer 
Beschaffenheit einen fůr die Systematik grósseren Wert zu ziehen, 
mag vielleicht darin liegen, dass man sich mit der Beschreibung 
ihrer Oberfláche begniigte und nur selten nach ihrer wahren Nátur 
griff. Die Verschiedenartigkeit der Columella bei den einzelnen 
Gattungen und ihre Gleichformigkeit bei Species einzelner Genera 
driickt nun dem Systematiker ein ziemlich verlássliches Mittel in die 
Hand, auf Grund desselben in Fállen, wo blos nur Bruchstiicke vor- 
liegen und es die Umstánde erheischen, die vorliegenden Turbinoli- 
deen wenigstens dem Genus nach zu bestimmen. Was die Scheidung 
und Begrenzung der Species anbelangt, bietet ihre Oberfláche, An- 
ordnung, Anzahl und oít auch die Gestalt des oberen Theiles der 
Stábchen oder Bánder mit anderen Eigenschaften ein ausgezeichnetes 
Unterscheidungsmerkmal dar. 

Ausser der speciíischen und generischen Begrenzung ermóglicht 
die Axe auf die nahé Verwandtschaft der sonst etwas abweichenden 
Gattungen schlussen zu diirfen. Ein in jeder Beziehung ausge- 
zeichnetes Beispiel liefert dafůr die Untersuchung der Columella von 
Trochocyathus M. Edw. et H. und Deltocyaihus M. Edw. et H. Man 
stellt diese zwei Gattungen in Folge der Gestalt des Polyparium, 
Verwachsung der Sternleisten und Pfáhlchen ziemlich weit von ein- 
ander, obgleich schon einige Forscher, vornehmlich Reuss 1 ) und 
spáter auch Herr G. Lindstrom 2 ), auf ihre sehr grosse Verwandtschaft 



mehr von einander. Mein Bestreben in dieser Hinsicht geht dahin, die 
Nátur der Axen, bei den mir zugánglichen Gattungen zu erforschen und 
das wenig Beacbtete zu begríinden. 

1 ) Die foss. Korallen d. óster.-ungar. Mioc. 1871, p. 20. 

2 ) Contrib. to tne actinolog. of tne atlant. Oceán, 1877, p. 5. # 



309 

hingewiesen hatten. Meine Untersuchungen bezíiglich dieser beiden 
Genera, welche unten ausfuhrlich angegeben sind, sprechen nicht 
nur fur die erwáhnte Ansicht, sondern íinden ausserdem ein kráftiges 
Beweismittel in der gleichartigen Ausbildung der Columella. 

Die hier ausgesprochene Meinung uber die Wichtigkeit der Axe 
findet an zahlreichen Vertikalschnitten aller boračer und drnovicer 
Species in so einer Gleichformigkeit statt, dass ihre Annahnie als 
eines der wichtigsten Unterscheidungsinerkmale vollkominen gereckt- 
fertigt erscheint. 

Die Axe der Caryophyllia E. H. (C. grandiformis nov. spec. 
Taf. II., Fig. 6 b — c) besteht aus einer grosseren oder kleineren 
Anzahl von mássig schraubenartig gewundenen Sáulchen, die oft platt 
gedriickt erscheinen und an den Windungen áhnlicher seitlichen Aus- 
láufer ihrer Oberfláche rnit einander verschmolzen sind. Bei Acantho- 
cyaihus E. H. (A. vindobonensis Reuss, Taf. II., Fig. 6 a—b\ von 
deren Columella es gilt, dass sie genau dieselbe Zusainmensetzung 
und Beschaffenheit zeigt wie die der vorerwáhnten Gattung, ist sie 
aus viel schwácheren, dunneren, breiteren und viel stárker gewun- 
denen Bándern (Laraellen), die sich im unteren Theile besonders dicht 
an einander anlehnen und an den Beriihrungsstellen wie im vorher- 
gehenden Falle zusammenhángen, gebildet. Bei Trochocyaťhus, Para- 
cyathus und Ceratotrochus ist sie bundelformig, aus freien, durch seit- 
liche Hocker oder Querleistchen verbundenen Stábchen gebildet. 

Betrachtet man die Elemente der Axe etwas genauer, so er- 
geben sich bei diesen drei Gattungen dieselben konstant sich wieder- 
holenden Kennzeichen, welche, da sie blos einem Genus zukommen, auf 
dasselbe deuten. Wáhrend die Axenstábchen bei Trochocyathus-Arten 
(Troch, affinis Rss. Taf. II., Fig. 8 a — c) ein wenig gewunden, gedreht 
sind, sind sie bei den letzten zwei Gattungen frei, gerade, mehr we- 
niger walzenfórmig und durch seitliche Hocker oder Leistchen mit 
einander fest verwachsen. Die Axensáulchen bei Ceratotrochus (Cer % 
rnultispinosus M. Edw. et H. Taf, 10 a — c) erhalten in Folge der 
Ausbildung ringfórmiger Wulste um den ganzen Umfang des Stab- 
chens ein knotiges Aussehen, wodurch sie sich von den Axenstábchen 
der Paracyathus-Arten (Paracyath. microphyllus Reuss sp. Taf. II. 
Fig. 9. a — c), bei denen die Hockerchen unregelmássig und seitwárts 
entspringen, unterscheiden. Mit Paracyaťhus ist die Axe der Gattung 
Discotrochus E. H. in so weit áhnlich ausgebildet, als die Stábchen 
gerade, unten walzig und seitwárts von Stelle zur Stelle Querbálkchen 
tragen. Diese Stábchen unterscheiden sich aber von den fruheren 



310 

dadurch, dass sie im obersten Theile plattgedriickt sind und nicht 
selten verbogen erscheinen. (Disc. Duncani Rss. Taf. IV, Fig. 5 a, b). 

Die Gestalt des Geháuses kann in so fern als generisches Merk- 
mal angefůhrt werden, als damit die Grundform aller Gestalten der 
eineni Genus zukommenden Species ausgedriickt wird. Es kann 
daher dieses Kennzeichen von keinem grossen Nutzen bei dieser Fa- 
milie sein. Dass man nicht selten selbst bei einzelnen Species, ob- 
zwar im kleineren so doch geniigend grossen Masse, an Gestaltver- 
ánderung stosst, ist aus einzelnen Beispielen, von welchen ich blos 
Caryoph. Krejčii nov. spec. anfůhre, zu ersehen. 

Es wtirde, wie aus dem Ganzen hervorgeht, in einzelnen Fállen, 
wo blos die Gestalt zwei sonst ganz gleiche Genera trennt, sehr ver- 
fehlt sein die Scheidung vorzunehmen oder auf die schmalere oder 
breitere Anheftungsfláche, den Fuss des Polyparium, sich zu berufen. 
Was miisste in diesem Falle niit den fast gleich geštalteten Species 
von Caryophyllia, Trochocyathus , Paracyathus und Ceratotrochus ge- 
schehen? 

Man trifft bei dieser Familie ůberhaupt eine so reiche Veránde- 
rung der Polypariunitheile in einera so hohen Grade ausgebildet, 
dass fórmlich eine Gattung in die andere eingreift und eine als die 
Modification der anderen zu sein scheint. Unter solchen Umstánden 
ist es daher hóchst unverlasslich und auch nicht rathsam zu ahnlichen 
Unterscheidungsmerkmalen Zuflucht zu nehmen und vornehmlich dann 
nicht, wenn sie nicht mit der Modification der ubrigen Theile zu- 
sammenhángen. Etwas anderes ist es entschieden bei der Bestimmung 
von Species. Hier muss auf dieselbe Kucksicht genomnien werden, 
weil sie innig an die ubrigen spec. Eigenschaften, durch deren Ver- 
ánderung sie theilweise bedingt wird, fórmlich gebunden ist. 

Das Hauptgewicht dieser Familie liegt, wie M. Edward 's et 
Haime ganz richtig erkannt haben, in dem Vorhandensein oder Fehlen 
und der gegenseitigen Grosse der Pfáhlchen. Ich fuge der genaueren 
Unterscheidung einiger Genera wie z. B. Caryophyllia, Trochocyathus 
und Paracyathus wegen, die Art und Weise der Verbindung der Stern- 
leisten mit den Pfáhlchen und uber die Gestalt der letzteren etwas 
hinzu. Die in dieser Richtung gemachten Beobachtungen bekráftigen 
nur die Wichtigkeit der Kronenbláttchen als systematisches Merkmal 
und bieten ausserdem in manchen Fállen ein fůr gewisse Gattungen, 
deren Nátur oft nicht so leicht zu ermitteln ist, verlássliches Cor- 
recturmittel, besonders dann, wenn es sich um eine richtige Trennung 
zwischen Trochocyathus und Paracyathus handelt. 



311 

Die Unterschiede in der Ausbildung und dem Verlialten der 
Pfáhlchen gegeniiber den Sternleisten sind so markant, dass man ohne 
alle Schwierigkeit, auf den ersten Blick, die Zugekórigkeit der aus 
dem Polyparium herausgeschnittenen Sternleisten mit den ihnen zu- 
gehórigen Kronenbláttchen, dem Genus nach leicht ermittelt. 

Wáhrend námlich die Pfáhlchen bei Caryophyllia, Coenocyathus 
und Trochocyathus nur schwach verdickte, brettchenartige, mit Aus- 
nahme eines kleinen oberen Einschnittes ihrer ganzen Lange nach 
mit den ihnen zukommenden Septen zusammenhángen, sind sie bei 
Paracyathus dicker, schmáler, sáulchenartiger und nicht selten schwach 
mit den Septalrándern verbunden. 

So weit aus der Betrachtung von 37 Species dieser angefiihrten 
Gattungen wahrgenommen werden konnte, iiberzeugte ich mich in 
dem Streben nach dem Aufkláren des Zusammenhanges zwischen 
Pfáhlchen und Sternleisten, dass man es stets mit Lainellen von gleich- 
artigem Ursprung aber ungleichzeitiger Bildung zu thun hat. 

Die Ůbereinstimmung der Pfáhlchen mit den Sternleisten gegen- 
iiber den Axenstábchen liegt vor Allem in der gleichartigen Be- 
schaffenheit der Seitenfláchen derselben. Diese Eigenschaft von 
Pfáhlchen ist bei manchen Paracyathus- Arten , bei welchen sehr 
schmale und kaum von den Axenpapillen verschiedene Kronenblátt- 
chen vorkommen, sehr wichtig, indem sie nicht selten das einzige 
und vollkommen verlássliche Unterscheidungsmerkmal zwischen diesen 
und Ceratotrochus-krten liefert. 

Als ein weiterer Unterschied zwischen Caryophyllia und Trocho- 
cyaťhus muss die Verbogenheit der Pfáhlchen der ersten Gattung 
gegeniiber derjenigen der letzteren angefiihrt werden. Bei Acantho- 
cyathus tragen die verbogenen Seitenfláchen der Kronenbláttchen keiner 
der erwáhnten Art zukommende leistchenartige Hervorragungen, die 
scharfzugespitzte, blos an den Kanten derselben sitzende Stachel auf- 
weisen, welche nicht nur ihnen sondern anch dem Sterne des Kelches 
ein charakteristisches Aussehen verleihen. 

Bei manchen Autoren wird auch die Seichtheit oder Tiefe der 
Sternzelle, die Anzahl der Sternleisten und das Anwachsen oder 
Freisein des Polypenstockes zu den generischen Unterscheidungsmerk- 
malen gerechnet. Von diesen zwei ersteren kann ich mit der grossten 
Sicherheit behaupten, dass sie als Gattungsmerkmale wegen ihrer 
bedeutenden Variabilitát nicht angewendet werden kónnen, da sie 
nicht nur bei Species desselben Genus sondern auch bei Individuen 
derselben Art verschieden sind. 



312 

Was die letzt erwáhnten Eigenschaften betrifft, so wurden sie 
bisher an keiner der osterreichischen Art gleichzeitig wahrgenommen, 
wohl aber von Herm P. M. Duncan l ) an den indischen Tertiárkorallen 
innerhalb der Gattung Caryophyllia áusserst gut ausgebildet vorge- 
funden. Wenn zu dieser wichtigen als auch interessanten Erscheinung 
die von Pourtales' 1 ) an recenten Formen gemachte Wahrnehmung 
innerhalb der Art Deltocyaťhus Agassizi var. calcare Pourt. mit in 
Betracht gezogen und als ein weiteres Beispiel beniitzt wird, so ist 
weiterhin kaum moglich auf das Anwachsen oder Freisein des Poly- 
penstockes (ohne auf die Grosse der Anheftungsfláche Riicksicht zu 
nehmen) bei der generischen Bestimmung irgend welchen Wert zu 
legen, sondern dasselbe blos im Verein mit den ubrigen specifischen 
Merknialen zur Begrenzung der Arten anzuwenden. 

Dasselbe, was von den vorerwáhnten Merkraalen gilt, gilt auch 
von der Ůberhohung des Kelchrandes durch Sternleisten und Aus- 
bildung der Lángsrippem 

Beide diese Merkniale treten gleichzeitig, gleichartig und es 
wurde nicht verfehlt, wenn gesagt wird, identisch an Individuen zwei 
verschiedenen Gattungen angehorenden Arten auf. 

Vergleicht man z. B. eine beliebige Art der Gattung Caryo- 
phyllia mit Trochocyathus, Paracyathus, Ceratotrochus oder aber mit 
Discotrochus, so wird man kaum irgend welchen Unterschied zwischen 
den Langsrippchen ihrer Beschaffenheit als auch in der Ůberhohung 
des Sternrandes durch Septen entdecken. Im Gegentheile zeigt sich 
nicht selten unter denselben eine so bedeutende Gleichmássigkeit, 
dass es schwer, ja oft unmoglich ist, nach diesen Merkmalen zu er- 
kennen, ob die von Aussen betrachtete Art der Gattung, Caryophyllia, 
Trochocyathus, Paracyathus oder auch Ceratotrochus angehort. 

Aus dieser kurzen Betrachtung und Erwágung der einzelnen Unter- 
scheidungsmerkmale an den miocaenen Korallen dieser Familie erscheint 
blos eine beschránkte Menge derselben als wirklich fiir die einzelnen 
Genera charakteristisch. Der verlásslichen Bestimmung wegen ist es 
erforderlich, sehr streng die wirklich bei ihrem Auftreten konstant blei- 
benden Merkmale von denjenigen, welche Modiíikationon unterliegen, 
zu scheiden. Zu den ersteren gehoren die Pfahlchen, die Axe und 
die Sternleisten^ zu den letz teren die Gestalt, das Freisein oder An- 



x ) Pourtalěs, Dup. Sea Corals p. 15, pl. II. Fig. 1—5, pl. V, Fig. 9—10. — 
Hassler Exped. p. 35, pl. VI, Fig. 11. — G. Lindstróm, Contrib. to the 
atlantic Oceán p. 10—11, fol. I and II, Fig. 13—20. 

2 ) Transact. Zool. Soc. Lond. 1874, Vol. 8. 



313 

wachsen des Gehauses, die Ansbildung der Rippen, Uberhohung des 
Kelchrandes durch Sternleisten, die Anzahl letzterer, die Tiefe und 
Seichiheit der Sternzelle. 

Keine der letztgenannten Kennzeichen liefern allein, bei einer grós- 
seren Anzahl von Arten aufgetaucht, ein verlássliches generisches Un- 
terscheidungsmerkmal an die Hand und rnussen daher sorgfáltig ge- 
mieden werden. 

Es ist wohl wahr, dass z. B. die Pfáhlchen Veránderungen unter- 
liegen. Diese Modiíikationen sind aber weit von der Nátur jener der 
Epithek etc. entfernt. Wáhrend die Veranderung der Pfáhlchen eine 
gewisse Veranderung des Septalapparates und der Axe nach sich zieht, 
ruft das Auftreten der Epithek, welche nicht sel ten die Gestaltum- 
ánderung des Gehauses und auch der Anwuchsíláche verursacht, bei 
weitem nicht eine verháltnissmássig grosse Modiíikation hervor. 

Der vorangehende Theil der Arbeit war nur den allgemeinen 
Verháltnissen der einzelnen generischen Unterscheidungsnierkmale 
gewidmet ; es wurde aus diesem Grunde alles eingehendere Betrachten 
und Vergleichen von Gattungen am sorgfáltigsten gemieden, damit 
die erlangten Resultate um desto einfacher klargelegt werden konnten. 
Es sei mir nun beim eingehenden Vergleich und der Zusammen- 
ziehung der bisher von Trochocyaťhus getrennten fossilen Deltocyaťhus- 
Formen den Nachweis zu liefern erlaubt, in wiefern es zweckent- 
sprechend ist morphologische Studien bei der Aufstellung neuer und 
Betrachtung gegenwártig bekannter Gattungen vorzunehrnen. 

Ehe ich an denselben schreite, halte ich es fiir meine Pflicht, 
die oben erwáhnte Bemerkung, welche die Verschiedenheit der Diag- 
nosen derselben Gattung bei verschiedenen Autoren betriíft, durch 
Beweise darzulegen und den sich rnir hierbei nochmals darbietenden 
Augenblick fiir den Hinweis auf die Wichtigkeit einer ubereinstim- 
menderen Auífassung der einzelnen generischen Charaktere auszu- 
nutzen. 

Um Missverstándnissen vorzukommen, fuhre ich aus den ein- 
zelnen Monographien entnommene generischen Diagnosen wórtlich an 
und in einer Reihenfolge, aus welcher auch die mit der Zeit an 
ihnen gemachten Modifikationen ersichtlich sein werden: 

1. M. Edwards et Haime*) Deltocyathus: Polyparium kurz, 
konisch, frei, mit keiner Spur nach einer Anheftungsíláche. Kelch 



l ) A. Mongr. of the British foss. Coral. — Coral. from the tertiar and cretac. 
Formát., 1850, p. XV, in Palaeont. Society. 



314 

kreisrund, beinahe flach; Axe vielfach getheilt. Pfáhlchen hoch, sehr 
imgleich, die des aussersten Kreises sind die lángsten und wenden 
sich mit ihren Innenrándern gegen die des vorletzten Cyclus, mit 
welchen sie deltaformig verschmelzen ; Septa „hervorragend". Rippen 
gerade, ungleich, bis zuř Basis des Geháuses von einander ver- 
schieden und stark gekornelt. 

2. Reuss A. E l ) Deltocyaťhus M. Edw. et H.: Der niedrig 
kreiselfórmige Polypenstock ist frei, ohne Spur von Anheftung. In 
dem kaum vertieften Kelche vier vollstándige Septalcyclen. Die sehr 
verschiedenen Kronenbláttchen stehen vor allen Septalcyclen mit Aus- 
nahme des letzen und die jůngeren verwachsen mit den álteren. Be- 
sonders neigen sich die tertiáren gegen die secundáren und stossen 
mit ihnen in Gestalt eines Delta zusammen. 

3. Zittel A. K. 2 ) Deltocyaťhus M. Edw. et H. : Kegelformig, 
kurz, frei; Kelch kreisformig, flach; Sáulchen getheilt; Píáhlchen 
sehr entwickelt, die des vorletzten Cyclus gegen die ubrigen geneigt ; 
Septa „wenig" ílberragend. Kippen wohl entwickelt. 

Zu der letztgenannten Diagnose muss ich den durch Versehen 
eingeschlichenen Fehler, der námlich in der verfehlten Angabe uber 
die Pfáhlchen beruht, corrigiren. Es soli dort heissen statt: „die des 
vorletzten Cyclus gegen die iibrigen", die des letzten Cyclus gegen die 
vorletzten deltaformig geneigt. 

Vergleicht man diese drei Diagnosen, von welchen zu erwarten 
wáre, dass sie identisch sind, so ergeben sich nicht unbetráchtliche 
Unterschiede. Besonders in derjenigen von Reuss angefiihrten finden 
sich einige nicht genug wichtige Bemerkungen, welche die Richtigkeit 
des von ihm bezuglich dieser Gattung eingeschlagenen Weges kundgeben. 
Wáhrend Miln. Edivards und Haime beinahe an jedem Polyparium- 
theile irgend ein generisches Kennzeichen aufzudecken trachten und 
sich bemůhen die generischen Grenzen wo moglich einzuengen, spricht 
sich Reuss 2 ) in seiner Erwágung, worin ein tiefer Zweifel in der 
Moglichkeit einer Deltocyathus-Gattung liegt, fíír eine eingehendere 
Beobachtung gewisser Theile und Wegschaífung derjenigen aus der 
Diagnose, welche durch ihre Variation als gute specifische aber nutzlose 
generische Unterscheidungsmerkmale sich darbieten. Daher lásst er 
wenigstens hier die Gestalt des Kelches, Geradheit der Rippen etc. 



x ) Die foss. Korali, d. óster.-ungar. Miocaens, 1871, p. 2C 

2 ) Handbuch der Palaeontologie 1876—1880, p. 268. 

3 ) Die foss. Koral. d. óster.-ungar. Micoaens. 1871. p. 2S. 



315 

entfallen. Ferner weise ich auf die Angaben uber die Septert in der 
ersten und dritten Diagnose hin, so wie kann ich nicht umhiii auf 
die von Reuss benůtzte Anwendung der Žahl von Septa aufraerksam 
zu niachen. So lange man nur Individuen mit vier vollkoinmenen Cyclen 
von Deltocyathus italicus M. Edw. et H. kannte, war es einigermassen 
gerechtfertigt dies sich wiederholende Merkmal als generisch anzu- 
nehnien, da es aber Exempláre mit mehr, als auch solche mit weniger 
als vier Ordnungen von Sternleisten gibt, so ist daraus ersichtlich, 
dass man die Anzahl derselben in keiner Hinsicht als ein Gattungs- 
merkmal anwenden oder zu denselben rechnen kann. 

Zu dem Studium des Delt. italicus M. Edw. et H. war ich durch 
vielfache Umstánde formlich genóthigt. Durch die Aussage Reuss 
liber die Verwandtschaft von Deltocyathus zu Trochocyathus, welche er 
in der gleichartigen Ausbildung von Kronenbláttchen sieht, aufmerksam 
gemacht, fing ich an meinem ausgezeichnet erhaltenen Materiál, welches 
aus 30 Exemplaren besteht, die von ihm gemachten Beobachtungen 
zu průfen und die Nátur der iibrigen Polypariumtheile eingehend zu 
untersuchen. Diese meine Untersuchungen gestutzt auf zahlreiche 
Durchschnitte der best erhaltenen Exempláre wurden durch das gleich- 
zeitige Auftreten zahlreicher Individuen von Trochocyathus af finis 
Rss, Trochocyathus conoides nov. spec. und Tr. impar nov. spec, 
welche ebenfalls eine deltafórmige Verwachsung der Pfáhlchen zeigen, 
betráchtlich uuterstutzt. 

Nach Reuss Urtheil liegt die Verschiedenheit zwischen Delto- 
cyathus und Trochocyathus blos in der Gestalt des Polypenstockes und 
der Ebenheit der Sternzelle. — Betreff dieser Unterscheidungsmerk- 
male ist auf Grand des boračer Materials zu behaupten, dass sie, wie 
Reuss sehr gut bemerkt, von keiner hervorragenden Bedeutung sind. 
Wie aus den Abbildungen Taf. II, Fig. 1 a — d zu ersehen ist, wechselt 
die Gestalt des Polyparium in der That nicht unbedeutend und zwar 
nimmt dieselbe mit der Hohe mehr eine kegelfórmigere Form an sich. 
Die Tiefe des Zellensternes wechselt ebenfalls nicht unbedeutend. Um 
aber dieselbe betrachten und messen zu konnen, erfordert es Indivi- 
duen, deren obere Šeptal- und Paliránder, die stets hoch den Kelch- 
rancl uberhóhen, vollkommen erhalten und nicht wie es sehr háufig 
vorkommt, abgerieben oder abgeschlagen sind. Nach genauen mikro- 
skopischen Messungen fand ich neben flachen Formen auch solche 
(welcher die gróssere Anzahl war), deren Tiefe des Sternzellenraumes 
im Vergleich zu ihrer Hohe eine bedeutende genannt werden muss. 
So misst sie bei einem 3*5 Millim. hohen, 8 Millim. breiten Indivi- 



316 

duum (Taf. II, Fig, 7.) 1*2 Millim, wáhrend sie beim zweiten, 2*5 Millim. 
hohen iind 8 Millim. breiten Exemplár (Taf. II, Fig. 1 a) kaum 
0-3 Millim. betrágt. 

Wenn man blos diese zwei Resultate, aus den vielen, die ich 
gegenwártig nicht anzugeben benóthige, erwágt, so erkennt man also- 
gleich die Veránderlichkeit der Tiefe des Sternes und ihre vielfache 
diesbeziigliche Identitát mit derjenigen von Trochocyaťhus affinis Reuss, 
bei dem ebenfalls, wie ůberhaupt fast bei allen Species, von denen 
zahlreiche Exempláre vorliegen, niemals von irgend einer bestimmten 
Tiefe des Kelches geredet werden kann. 

Die Axe sámmtlicher boračer Exempláre trágt einen dem Tro- 
chocyathus E. H. entsprechenden Charakter an sich. Sie besteht aus 
vertikalen, áusserst wenig flach gedriickten und gedrehten Stábchen 
oder rundlichen Wálzchen, die durch seitliche Querbálkchen verbun- 
den sind. Nur dort, wo die Stábchen genau so stark wie die Quer- 
leisten sind und der obere Theil der Axe abgebrochen ist, sieht die 
letztere im Bruche einem feinen Flechtwerk áhnlich. Die Annahme 
einer getheilten Axe *) ist insofern richtig, als sich die Beobachtung 
nur auf eine gewisse und beschránkte Anzahl von Individuen, die mit 
solcher Columella versehen sind und man sich mit der Beschreibung 
der Oberfláche der letzteren begniigt, bezieht. 

Als das wichtigste Unterscheidungsmerkmal der erwáhnten Gat- 
tung wird neben der Gestalt und Ebenheit der Sternzelle des freien 
Polypenstockes auch die deltaformige Verwachsung der zwei letzten 
Cyclen von Pfahlchen angefuhrt. Dieselbe verlor mit der Beschreibung 
von Tr. affinis Rss. 2 ) ihre fruhere Wichtigkeit und kann auf Grund 
sorgfáltig durch gefúhrten Nachweises iiber die Gleichartigkeit in 
dem Verwachsen der Pfahlchen als ůberwunden betrachtet werden. 
Im voraus bemerke ich, dass von einer wirklichen Verwachsung der 
Pali keine Rede sein kann. Die Verbindung der sehr nahé ge- 
riickten Pfáhlchenránder bezwecken mehr oder weniger stark aus- 



1 ) Díese Bezeichnungsweise der Columella findet man fast in allen generischen 
Diagnosen von Beltocyathus M. Ld. et H. vor. Sie riihrt, wie ich mich iiber- 
zeugt hatte, davon, dass die zu einzelnen Biindeln verbundenen Stábchen 
im oberen Theile mit einander nicht zusammenhángen, sondern von ein- 
ander abstehen und dass die Beobachtung sich nur auf die Beschreibung 
derselben bezog. In allen Fállen, wann durch das betreffende Individuum 
ein vertikaler Durchschnitt gefiihrt wurde, erschien sie, ganz genau wie 
bei den tibrigen, von welchen unten die Kede ist, ausgebildet. 

2 ) D. foss. Korali, d. ósterr.-ung. Miocaens, 1871, p. 18, Taf. 2, Fig. 12, 13; 
Taf. 3, Fig. 1. 



317 

gebildete, dicht neben einander stehende Hóckerchen, welche an den 
Innenrándern besonders stark erwachsen sind, den Zwischenraum 
iiberbriicken und mit denen des Nachbarpfáhlchens verschmelzen. Dass 
dem wirklich so ist, beweisen die an den Beriihrungsstellen zahlreich 
auftretenden entweder rundlichen oder elliptischen Lócher und der 
Umstand, dass die Irmenránder der tertiáren gegen die secundáren 
Pfáhlchen nicht gekehrt, sondern mit ihnen parallel verlaufen. Die 
Stárke dieser Verschmelzung ist eine hóchst variable; entweder sind 
sie so stark verbunden, dass nur sehr kleine Lócherchen ihre Be- 
grenzungsfláche angeben, oder es sind dieselben so locker und frei, 
dass sie blos schwache Querleisten vereinigen. Im letzten Falle 
stehen die primáren Kronenblattchen vollkommen frei, im zweiten 
mit den benachbarten, secundáren Pfáhlchen durch ziemlich grosse 
und lange Balken in Verbindung. Was hier von D. italicus M. Edw. 
et H. gesagt wurde, gilt im selben Masse auch von Troch, aífinis Rss. 
(Taf. II., Fig. 3), ferner von Troch, conoides nov. spec. und Troch, 
impar nov. spec. Ausserdem muss bemerkt werden, dass gerade wie 
die zwei letzten Cyclen von Kronenblattchen zusammenhángen, lehnen 
sich auch die jungsten Sternleisten bei D. italicus M. Edw. et H. 
mit ihren inneren Rándern an die tertiáren Pfáhlchen und ver- 
schmelzen mit ihnen durch kleine, verschiedene Grosse erreichenden 
Lócher getrennt der ganzen Lange nach vollkommen. 

Beurtheilt man die Diagnosen dieser beiden bisher streng von 
einander geschiedenen Gattungen nach den wirklich konstant erschei- 
nenden generischen Unterscheidungsmerkmalen und lásst die vari- 
ablen ausser aller Acht, so findet man iiberhaupt kein trifftiges Kenn- 
zeichen far ihre generische Trennung, sondern im Gegentheil er- 
scheinen die Deltocyathus-Arten als durch Trochocyathus affinis Rss., 
Troch, conoides nov. sp. und Troch, impar nov. sp. mit diesen in 
engster Verbindung stehenden Species. 

Was die von G. Lindstrom erwáhnte Verwandtschaft der Delto- 
cyathus-Arten mit den Fungineen, welche bloss in der Anlehnung cler 
Septa ihren Grund hat, anbelangt, bemerke ich, dass an keinem der 
horačer Exempláre nicht die geringste, fíir dieselben sprechende Eigen- 
schaft wahrgenommen wurde. 

Beziiglich cler Zusammenziehung und systeinatischer Stellung 
derjenigen fossilen Trochocyathus- Arten, deren Pfáhlchen gerade wie 
bei Veltocyathus deltafórmig sich náhern und an den Innenrándern 
durch Seitenkorner verbunden sind, mit den letzteren, befolge ich 



318 

theilweise die von Herrn G. Lindstrdm ausgesprochene Ansicht 1 ) uber 
die Vereinigung von Trochocyathus, Deltocyathus und Sabinotrochus 
dahin, dass ich in Folge der Verwandtschaft und Untersuchung die 
vorerwáhnten Trochocyathus und Deltocgaťhus-Formen unter dem 
Namen Deltocyathus als Subgenus von Trochocyathus der letzteren 
Gattung unterordne. 

Ich lege diesem deltafórmigen Anlehnen der Kronenbláttchen 
deshalb keinen wichtigen Wert bei, weil dies, wie man bisher glaubte, 
keine Verwachsung, sondern blos eine durch die Seitenhocker verur- 
sachte Verschnielzung, der sich dicht an einander genáherten inneren 
Eánder der Pfáhlchen ist, welche, je nach der Anzahl und Dichte 
der Hocker mit einander fester oder lockerer verbunden sind. 
Von diesem ausgehend und die wirklichen Unterschiede vor Augen 
haltend, wáre es nicht rathsam aus dieser Gruppe ein selbstándiges 
Genus zu bilden, weil man wirklich kéin generisches Kennzeichen, 
das ihn von Trochocyathus scheiden wiirde, aufzuweisen hátte. 

Die specifischen Merkmale mancher Arten, wie schon nebenbei 
darauf hingewiesen wurde, unterliegen vielfachen Modificationen und 
erscheinen nicht selten bei manchen Species derselben Gattung so 
lange als trennende Kennzeichen, so lange sich die Betrachtung auf 
eine beschránkte Anzahl von Exemplaren bezieht. 

Diesbeziiglich liefert z. B. Reuss bei der Beschreibung von 
Flabellum Royssianum M. Edw. et H. 2 ) und andere Autoren, sehr cha- 
rakteristische Beispiele dar. Ich beabsichtige beim Besprechen der 
specifischen Merkmale an einem sehr belehrenden Falle, námlich bei 
der Betrachtung von Acanthocyathus vindobonensis Rss., auf die nicht 
unbedeutende Variation derselben etwas náher einzugehen und wo 
moglich die Grenze der Veránderlichkeit einzelner bisher als schei- 
dende Kennzeichen angesehener Charaktere zu ermitteln. 

Von dieser Art, deren Individuenzahl alle iibrigen Species der 
boračer und dmovicer Tegel iibertriíft und die in einer nicht unbe- 
deutenden Série von 90 Exemplaren vorliegt, wurden von Reuss die 
aus Lapugy stammenden Individuen getrennt uud fiir eine neue Spe- 
cies A. transilvanicus Rss. erklárt. Die Unterschiede, auf welche Reuss 
seine Trennung stiitzt, sind fiir seine Verháltnisse ganz erklárlich und 
rechtfertigen auch vollkommen sein Vorgehen. Reuss war sich, wie 
seine Aussage dafúr spricht, dieses Schrittes bewusst. Es fehlte ihm 



*) Contrib. to the actinology of the atlan. Oceán, 1877, p. 5. 
2 ) D. foss. Korali, d. ósterr.-ungar. Miocaens, p. 31—33, Taf. 4, Fig. 9—12. 
Taf. 5, Fig. 1—2. 






319 

aber vor Allem das nothige Vergleichsmaterial, welches die Variabilita^ 
der von ihm fur specifische Hauptunterscheidungsmerkmale haltenden 
Charaktere an sich tragen wurde, um die vermuthete Gleichwertigkeit 
beider seiner Arten durchzufůhren. 

Um ein vollkommenes Bild von der Veránderlicbkeit der von 
ihm als specifische Kennzeichen aufgestellten Charaktáre beider dieser 
Arten (wie der Bewachsung der Rippen mít Dornen, der Grosse des 
Polyparium, Biegung seines unteren Endes und endlich der zahlrei- 
cheren Ausbildung von Septen in Systemen, die auf der concaven 
Seite des Sternes liegen) zu erhalten, fuge ich dem Texte eine ganze 
Folge der typischesten Exempláre bei, aus deren Betrachtung man 
alsogleich die Identitát dieser beiden Species entnimmt. Der Voll- 
stándigkeit halber entnehme ich der Reuss' schen Monographie, die von 
ihm daselbst abgebildeten typischen Vertreter beider seiner Arten 
(Taf. III., Fig. 1, 6) und fiille durch Einschaltung von drnovicer, 
boračer und lomničker Exempláre, die zwischen ihnen herrschende 
Lucké aus. 

Wie angefiihrt, sieht Reuss in der Ausbildung und Besetzung 
der Primárrippen mit Dornen den Hauptunterschied beider Species. 
Wenn ich alle iibrigen Kennzeichen auslasse und nur dieses be- 
trachte, so ergibt sich dasselbe als hóchst variabel. Es finden sich 
zahlreiche Exempláre unter den boračer Individuen mit 2 (Taf. III., 
Fig. 5), 3 (Taf. III. Fig. 7), 4, (Taf. III. Fig. 10) und 6 (Taf. III. 
Fig. 2, 4, 8) durch Dornen besetzte Primárrippen vor, wobei das 
von Reuss beobachtete sich Vergrossern der Stacheln gegen clen Kelch- 
rand zu bei allen ohne Ausnahme deutlich zu Tage tritt. 

Nimmt man mit dieser Ausbildung von Dornen auch die iibrigen 
Kennzeichen in Betracht, so schwinden um so mehr die specifischen 
Grenzen dieser beiden Arten. Ich greife aus der angefuhrten Reihe 
meiner abgebildeten Exempláre blos zwei auf der Taf. III. Fig. 5 
und 8 dargestellten Individuen, welche formlich verkehrte Eigen- 
schaften im Reuss'schen Sinne zeigen, heraus, um an ihnen einerseits 
das Gesagte von der Veránderlichkeit der Merkmale und andererseits 
die grosse Verwandtschaft beider Species nachzuweisen. 

Das in Fig. 5, Taf. III. abgebildete Exemplár wiirde man in 
Folge der Ausbildung der Aussenwand, deren zwei seitliche Primár- 
rippen blos im unteren Theile Dornen aufweisen, der Ausbildung der 
iibrigen Rippen und Biegung des unteren Theiles des Polyparium 
entschieden nach Reuss zu A. vindobonensis Rss. rechnen, wáhrencl 
man nach der Ausbildung der Sternzelle, der Sternleisten, vornehm- 



320 



lich aber, nach der Anordnung derselben (es finden sich námlich 
15 Sternleisten in einem Systéme auf der konkaven Seite des Kel- 
ches entwickelt), ferner nach der Beschaffenheit der Pfáhlchen und 
der Grosse des Geháuses nicht sáumen wiirde, dasselbe zu A. tran- 
silvanicus Ess. hinzuzustellen. 

Ein dieser Ausbildung umgekehrtes Verhalten bietet das Exem- 
plár der Taf. III. , Fig. 8 dar. Dasselbe trágt an der Aussenwand die 
typischesten Merkmale von A. transilvanicus Rss., wáhrend es in der 
Entwickelung der Sternleisten, Anordnung und Anzahl derselben, 
sowie in Bezug auf Pfáhlchen und Grosse des Polyparium dem A. 
vindobonensis Rss. gleichkommt. Des noch ubrig gebliebenen Merk- 
males, welches von Eeuss untergeordnet Anwendung findet, námlich 
der stárkeren oder schwácheren Biegung des unteren Polyparium- 
endes, braucht, glaube ich, insofern erwáhnt zu werden, als damit 
der Hinweis auf die Taf. II L verbunden wird, wo man sich sogleich 
uberzeugt, dass wenigstens bei dieser Art der Gebrauch solches Kenn- 
zeichens nicht von Statten ist. 

Es zeugen alle Umstánde dafur, dass die von Reuss beschriebe- 
nen Individuen dieser beiden Arten und vorzugsweise die von ihm 
abgebildeten, als diametrale Formen einer und derselben Species sind, 
welche, wie aus der Betrachtung und Abbildung hervorgeht, sich kei- 
neswegs trennen lassen. 

Ich wáhle far die beiden vereinigten Species die von Eeuss an- 
genommene Bezeichnung „vindobonensis 11 aus dem Grunde an, weil 
ich der Uiberzeugung bin, dass, wie aus seiner Aussage hervor- 
geht, er niemals die Trennung und Aufstellung der zweiten Species 
vorgenommen hátte, wenn er die nóthigen Belegstiicke, die mir vor- 
liegen, zur Verfugung haben wiirde, und ferner auch aus der Ur- 
sache, weil diese Bezeichnungsweise, da sich im westlichen Theile 
des Wiener Beckens die Exempláre derselben fast an allen Fundorten 
vorfinden, viel geeigneter ist als die Benennung transilvanicus. 

Wenn wir nun zu der Veránderlichkeit der specifischen Merk- 
male zuriickkehren, um zu sehen, welche Grenze sie bei dieser Art 
erreicht, so mússen wir uns gestehen, dass derselben ein nicht un- 
bedeutender Raum freigelassen wurde. So sehen wir, dass das fur 
konstant erklárte Auftreten von Dornen und Hóckern auf den Pri- 
márrippen hochst variabel ist, dass ferner die Grosse des Geháuses 
bei gleichartiger und ubereinstimmender Entwickelung der ubrigen 
Polypariumtheile wegfallen muss, dass die Biegung des unteren Theiles 
des Geháuses nicht in Betracht gezogen werden darf und endlich dass 



321 

die Anzahl und Vertheilung der Sternleisten ebenfalls in diesem Falle 
nicht als Trennungsmerkmal angewendet werden kann. Aus diesem 
geht, wie sehr leicht zu erselien ist, eine bedeutende Veránderuug 
und scheinbarer Unterschied in dem áusseren Aussehen einzelner 
Individuen hervor, die sich aber durch die obigen Angaben als mo- 
dificirte Formen derselben Art erkennen lassen. 



B. Einiges uber die kalicynale Knospung innerhalb der Familie 

Turbinolidae E. H. 

Es ware ohne alles Interesse und auch Bedeutung, wollte man 
sich, wie es in anderen Fállen oft geschieht, blos auf das Konstatiren 
der kalycinalen Knospungen einiger Gattungen dieser Familie be- 
schránken, ohne den weiteren Versuch zu unternehmen, inwiefern 
diese Knospung der miocánen Formen mit derjenigen der iibrigen 
Korallenfaunen iibereinstimmt und ob sich nicht etwa bei ihnen einige 
Abweichungen derselben vorfinden. Ich halte es daher aus diesen 
Griinden fur nothwendig etwas darúber zu sagen und das um so 
eher als diese Formen, gerade wie die recenten, welche aus den 
Tiefen des Meeres blos als Geháuse, ohne den lebenden Polypen zu 
enthalten, herausgeholt werden, desselben Erhaltungszustandes sich- 
erfreuen und dieselben genauen Betrachtungen ermoglichen, wie jene 

Will man zu richtigen Erklárungen einiger schwierigen Erschei- 
nungen des Lebensprocesses dieser Thiere gelangen, so erfordert dies 
unbedingt sehr genaue Betrachtungen und Studien an lebenden Formen. 
Solche schwierige Fragen, wie es z. B. der Unterschied zwischen dem 
unterbrochenen Wachsthum und der intrakalycinalen Knospung etc. 
sind, bleiben so lange unentziffert und als Vermuthungen aufgeworfen, 
so lange es nicht gelingen wird, lebende Polypen zu entdecken und 
an ihnen dieses oder jenes der Erscheinungen nach und nach zu 
beobachten. Es diirfte die bei der Beschreibung von Schizocyathus 
fissilis Pourtales von Herrn G. Lindstrom aufgestellte Ansicht uber 
den unterbrochenen Wuchs desselben Thieres so lange als Vermuthung 
beobachtet bleiben, bevor nicht gelingen wird dies thatsáchlich an 
lebenden Exemplaren náher zu betrachten. Ich unterlasse es auch 
aus diesem Grunde, obzwar mir ein sehr hůbsches und gutes, in 
mancher Hinsicht unversehrtes Materiál vorliegt, irgend welche Schliisse 
oder Folgerungen, was diesbezuglich den Zoologen anheimgestellt 
werden niuss, zu machen und beschránke mich auf die Beschreibung 
der Art und Weise der kalycinalen Knospung der miocánen Arten 

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká. 21 



322 

dieser Familie und auf ihren Vergleich mit denen der ubrigen Ko- 
rallenfaunen. 

Bisher fand ich die kalycinale Knospung bei den máhrischen 
Korallen nur bei vier Arten dreien verschiedenen Gattungen angeho- 
rend und zwar bei Caryophyllia gemmata nov. spec, Trochocyaťhus 
moravicus nov/spec, Ceratotrochus duodecimcostatus Gold. sp., und Cera- 
totrochus multispinosus M. Edv. et H. vor. Von allen diesen Formen, 
bis auf die erste, welche einige Abweichungen zeigt, lásst sich mit 
der gróssten Sicherheit schliessen, dass sie eine intrakalycinale 
Knospung liefern. 

Der junge Kelch, so weit ich an sámmtlichen mir zum Gebote 
stehenden Exemplaren wahrnehmen konnte, trug mehr oder weniger 
gut erhaltenen Mutterkelch. Nicht selten fanden sich aber auch In- 
di viduen vor, vorzugsweise bei Ceratotrochus duodecimcostatus Gold, sp., 
die nur an ihrer feinen Spitze einen sehr kleinen Uiberbleibsel des 
Mutterkelches zeigten, wobei der unmittelbar angrenzende Theil ihrer 
Aussenwand gerade so ausgebildet, mit Rippen und feinen Kornern be- 
deckt war, wie der obere. 

Zu der letztgenannten Erwáhnung muss hinzugefůgt werden, 
dass die Aussenwand sámmtlicher Tochterkelche, welche mit ihrem 
Mutterthiere, das unversehrt erhalten blieb, zusammenhangen, den- 
jenigen Theil ihres Geháuses, der sich im Sternzellenraume des letz- 
teren vorfindet, vollkommen nackt ohne eine Spur nach Rippen, Fur- 
chen oder Hóckern haben und dass diese Gebilde der Aussenwand 
erst oberhalb des Mutterkelches an ihnen deutlich zu sein beginnen. 
Es ist sehr wahrscheinlich, dass diese Gleichmássigkeit in der Aus- 
bildung der Aussenwand im ersten Falle (bei jenen Cer. duodecim- 
costatus Individuen) mit der fruhzeitigen Zertriimmerung des Mutter- 
kelches zusammenhángt, und dies um so mehr als die Ausbildung 
der starken Rippen und Kórner zur grósseren Festígkeit der Wand 
des Polyparium beitrágt, wáhrend im zweiten Falle das junge Thier, 
da es eine ziemlich bedeutende Stútze an dem Geháuse des Mutter- 
thieres fand, keine Veranlassung zur Ausbildung einer festeren Mauer 
benóthigte. 

Ein sehr interessantes Beispiel einer intrakalycinalen Knospung, 
des hier auf der zweiten Stelle besprochenen Falles von der Ausbildung 
der Mauer, bietet unbedingt, wie auch erwáhnt wurde Caryophyllia 
gemmata nov. spec. (Taf. IV., Fig. 1 a— d) dar und dies in so fern 
als die Sternleisten, Pfáhlchen und Axe des jungen Kelches als un- 
mittelbare Fortsetzungen derjenigen des alten erscheinen. 



323 

Im Centrum des 7*5 mm hohen, verkehrt kegelfórmigen, geraden 
und 5 Millim. im Sternzellendurchmesser messenden Muttergeháuses 
sitzt ein 3 Millim. hoher und 3*8 Millim. breiter Tochterkelch, welcher 
den Kelchrand des ersteren um 0*6 Millim. iiberhoht. Die Anzahl der 
Septa in beiden Sternen ist gleich gross; sie betrágt fůnf vollkom- 
mene Ordnungen. Betrachtet man die Septalapparate beider Kelche 
etwas genauer, so findet man, dass die drei ersten Cyclen von La- 
mellen der Tochterzelle im unmittelbaren Zusammenhange mit den- 
jenigen des Mutterkelches stehen, wáhrend die quaternen Stern- 
leisten des ersteren die Mauer des zweiten nicht erreichen. Was 
die Stárke der Sternleisten betrifft, so ist dieselbe in den unteren 
Lagen vollkommen gleich, an den Kelchrandern aber verschieden. 
Wenn man ebenfalls diese Verháltnisse an den Pfáhlchen und der 
Axe untersucht, so ergibt sich die letztere im Tochterkelche als die 
unmittelbare Fortsetzung derjenigen des Mutterthieres und die Kro- 
nenbláttchen als Fortsetzungen der Pfáhlchen des Mutterkelches. Die 
Beschaffenheit der sehr diinnen Mauer des jungen Kelches ist, wie 
angegeben wurde, der Art, dass der in dem Muttergeháuse vertiefte 
Theil keine Spur nach Rippen, Kornern und Furchen zeigt und dass 
die letzteren erst dort deutlich aufzutreten beginnen, wo sie den 
Kelchrand des Mutterpolyparium íiberhohen. 

Wendet man nun auf diese Ausbildung der Tochterzelle, die 
von Herrn G. Lindstrom ausgesprochenen Ansichten x ) iiber die wahre 
kalycinale Knospung und den unterbrochenen Wuchs desselben Thieres 
an, so ergibt sich sehr bald, dass jede von ihnen mit ihr etwas ge- 
meinschaftliches hat. Der ersten Ansicht kommt die vollkommene 
Verwachsung der Sternleisten, der Pfáhlchen und der Axe, der zweiten 
dagegen die Beschaffenheit und das Verháltniss des vollstándig em- 
porgewachsenen Geháuses des Tochterthieres zu. 

Dieser bei Caryophylla gemmata nov. spec. beschriebene Tochter- 
kelch ist eines der ersten Stadien des allmáligen Wachsthums des 
jungen Polyparium, der stets, wie dafur zahlreiche Beispiele (Taf. IV, 
Fig. 2, 3, 4 etc.) sprechen, wenn nicht grósser so doch die Dimen- 
sionen des Muttergeháuses erreicht. 

Gegeníiber des jungen Exemplars von Caryophyl. gemmata nov. 
spec. stellt sich der des Cerat. multispinosus Mil. Ědw. et H. (Taf. 
IV. Fig. 3 a, b) abgebildete Kelch des Tochterthieres entgegen, 



x ) Contribut. to the actinol. of the atlantic Oceán im kongl. Svenska Vetensk.- 
Akad. Hadling. p. 18, Bd. 14, Nr. 6. 

21* 



324 

welcher eine der Mutterzelle viel bedeutendere Grosse erreicht hat. 
Die Ausbildung der Sternleisten, der Axe und der Aussenwand des 
Tochterkelches bei dieser Art ist genau so wie in dem vorerwáhnten 
Falle. Bei dieser Species lásst sich sehr genau die Zunahme der 
Septa innerhalb der Tochterzelle beobachten. Die Anzahl derselben 
stimmt in der Náhe des Mutterkelches mit diesem vollkommen iiber- 
ein ; in den oberen Lagen aber nimmt sie zu, und man záhlt ani 
Stern rande statt 32 des unteren Theiles vier vollkommene Cycla. 

Der Zusammenhang zwischen dem Mutter- und Tochterpoly- 
parium ist ein hóchst verschiedener. Entweder ist der Zwischen- 
raum der beiden Geháusemauern ein bedeutender, oder aber rúcken 
sie so nahé an einander, dass sich der Kelchrand des Mutterkelches 
dicht an die Mauer der Tochterzelle anlehnt und mit dieser ver- 
schmilzt. Nicht selten aber (Taf. IV, fig. 2 a — b) fííllt sich dieser 
Zwischenraum mit einer kalkigen Masse aus und verleiht dadurch 
den vereinigten Polyparien eine nicht unbedeutende Festigkeit. In 
dem zweiten der angefiihrten Fálle erhált oft der Kelch das Aussehen 
eines einfachen Polyparium, an dem von Aussen nur mit Hilfe des 
koncentrischen, aus den áusseren Septalenden gebildeten Kreises die 
Zusammensetzung erkannt werden kann. Nicht immer aber, wenn 
ein solcher Eing an dem Geháuse wahrgenommen wird, kann man 
an die kalycinale Knospung schliessen; sehr oft geschieht es, dass 
auch allmálig wachsende Individuen solchen tragen. Die běste und 
sicherste Ůberzeugung in allen diesen Fállen sind unbedingt parallel 
zur Ebene des betreffenden Ringes und zwar unterhalb desselben, 
gefiihrte, horizontále Durchschnitte, welche jedesmal, wenn es hier 
eine Knospung ist, einen koncentrischen Kreis innerhalb der áusseren 
Mauer aufweisen, der dann die durchgeschnittene Wand des jungen 
Kelches vorstellt. 

Die Richtung des Tochterkelches gegemiber jener des Mutter- 
thieres ist eine verschiedene. Am háufigsten wáchst die Tochter- 
zelle, vornehmlich bei geraden Polyparien, in selber Richtung der 
Mutter (Troch, moravicus nov. sp. Taf. IV, Fig. 4), nicht selten aber, 
bei gebogenen, z. B. Cer. duodecimcostatus Goldf. sp. und Cerat. multispi- 
nosus M. Ediv. et H. verfolgt der Tochterkelch eine ganz andere 
Richtung wie das Mutterthier. Die Abweichung aus der geraden 
Richtung scheint im spáteren Alter einzutreten. Die untersten Theile, 
wie ich oft die Gelegenheit hatte zu beobachten, bewahren dieselbe 
Lage, von welcher bei Caryophyllia gemmata nov. spec. die Rede ist. 



325 

Als eine nicht uninteressante Erscheinung kann ich das Auf- 
treten der Epithek an dem júngsten Kelche des Trochocyathus mora- 
vicus nov. spec. (Taf. IV, Fig. 4) nicht unberiihrt lassen. An dem 
abgebildeten Exemplár beobachte ich ausser des alten Mutterkelches 
noch zwei jiingere, dem Alter nach verschiedene, schlankere Tochter- 
kelche. Die Aussenwand der zwei álteren Kelche ist mit deutlichen, 
ziemlich flachen, durch breite seichte Furchen getrennten Rippenchen 
bedeckt, die feine Kórner tragen und nicht die geringste Spur nach 
Epithek wahrnehmen lassen. Das jungste von den Geháusen ist aber 
von einer starken, concentrisch gerunzelten und gestreiften Epithekal- 
schicht umgeben, durch welche die Lángsrippenchen nur schwach 
hindurch schimmern. Die Stárke dieser Ůberzugsschichte ist un- 
gleich, sie nimmt gegen die Basis ab und tritt ungefáhr in der Mitte 
am deutlichsten auf. 

Diese Eigenschaft der Epithek ist, wie ersichtlich, fůr die 
Systematik in so fern von Belang, als dadurch ein neues Beispiel 
zu den frůheren beigefugt wird, welche die Unmoglichkeit der An- 
wendung derselben als ein generisches Unterscheidungsmerkmal nur 
noch mehr bekráftigt. 

In Betreíf des Vergleichs mit den palaeontologischen Formen 
ist meine Aufgabe in so weit erleichtert, als ich mich auf die vor- 
ziigliche Arbeit des Herrn G. v. Koch 1 ) stiitzen und vielleicht zu 
seinen in dieser Richtung gemachten scharfsinnigen Beobachtungen 
ein wenig beitragen kann. 

Wie aus der oben angefuhrten Beschreibung hervorgeht, spricht 
die bei Caryophyllia gemmata nov. spec. und Ceratotrochas multi- 
spinosus M. Ediv. et H. erwálmte Knospung fůr die von Herrn G. 
v. Koch mit Vortheil bezeichnete Theilungsknospung *) dafúr. Es 
wiirde dieselbe mit ihr vollkommen ubereinstimmen, wenn auch die 
Begrenzung des Tochterkelches, namlich die Ausbildung der Mauer 
eine gleichartige Bildung besásse. Die Entwickelung der Mauer 
muss in diesem Falle als selbststándig angesehen werden, wahrend 
die Ausbildung der Septa, der Pfáhlchen und der Axe als Fortsetzungen 
derjenigen des Mutterkelches erscheinen. Dass dem wirklich so ist, 
spricht nachfolgender Beweis: Um mich uber die Art und Weise 
der Ausbildung dieser Bestandtheile der Kelche zu uberzeugen und 
zu erforschen, in welchem Zusammenhange sie zu einander stehen, 



l ) G. v. Koch: Die ungeschlechtliche Vermehrung (Theilung und Knospung 
einiger palaeozoischen Korallen, in Palaeontographica, Bd. 29, p. 85. 



326 

entfernte ich sorgfáltig die Mauer in einigen Interseptalkammera des 
Tochterkelches und bemerkte, dass dadurch weder der Zusammen- 
hang gestórt noch irgend eine Trennung zwischen den verschieden 
alten Sternleisten eingetreten ist. 

Es folgt mm daraus, dass man es in diesem Falle mit einer 
modificirten Theilungsknospung der vom Herm G. v. Koch angefuhrten 
1. Art zu thun hat, wobei die Sternleisten, die Pfáhlchen und die 
Axe als Fortsetzungen des Mutterkelches sind, die Mauer aber als 
eine selbststándige Bildung erscheint. 



Erklárung der Tafeln. 

Taf. L 

Fig. 1. Paracyathus velatus Rss. spec. Vergrosserte Seitenansichten. 

a) Epithek sehr stark runzlig, die Wulste am unteren 
Saume abgesprungen. (Rudelsdorf. Entnommen der 
Reuss'schen Abhandlung: D. foss. Koral. d. óst.-ungar. 
Micoáns. Taf. II, Fig. 5); 

b) Epithek schwach, mássig runzlig, blos unweit des 
Kelehrandes abgesprungen. (Borač); 

c) Epithek fehlt gánzlich (Borač). 

Fig. 2. Paracyathus miďophyllus Bss. sp. Vergrosserte Seiten- 
ansichten. 

a) Epithek stark, koncentrische Wulste bildend (Borač); 

b) Epithek fehlt. 

Fig. 3. Stephanotrochus varians nov. spec. Vergróss. Seitenansicht, 

Epithek mássig runzlig. (Borač.). 
Fig. 4. Ceratotrochus multispinosus Rss. (Borač). 

a) Vergróss. Seitenansicht, Epithek im oberen Theile stark, 
gestreift ; 

b) Stern desselben; 

c) Vergróss. Seitenansicht, Epithek fehlt. 

Fig. 5. Caryophyllia Krejčii nov. spec. (Borač). Vergróssert. Seiten- 
ansichten. 

a) Epithek bildet diinne, aufeinander gelagerte Schicht- 
chen; 

b) Ohne Epithek; 

c) Epithek fehlt, walzenfórmig. 



V. J. Procházka. Studien an mioc. Xorallen. 



Taf, i, 




V.J. procházka, axL nat. dei. ei aut. 



Li th. Farský, Praq. 



Sitzungsbenchte d.k."bohm.Gesell.d.Wissenschaften 1887. 



V J. Procházka. Studien an mioc. Korallen. 



Taf. n. 






lJ, f 


m 


4, 


m 


■*~f : 


<frt 


Ji 


Jh? 


-f 


J y : i 


J 



V. J.Trockázkcu ad rud. áUL. et aut. _ Lith. Farský, Prag. 

Sitzungsberichte d. k.bóhm. Geselld.Wissenschaften 1887 



327 

Fig. 6. Caryophyllia amicta nov. spec. (Borač). Vergróss. Seitenan- 
sicht. Epithek feine dtinne Schichtchen bildend. 

Fig. 7. Deltocyaťhus italicus M. Edw. et H. (BoraČ). Vergróss. vertikaler 
Durchschnitt, um die Tiefe der Sternzelle zu versinnlichen. 

Fig. 8. Deltocyaťhus affinis Rss. spec. (Borač). Nátur. Grosse. Verti- 
kaler Durchschnitt. 

Taf. II. 

Fig. 1. Deltocyaťhus italicus M. Edw. et H. (Borač). 

a — d Vergróss. Seitenansichten 4 durch die Gestalt ein 

wenig abweichenden Exempláre; 
e) Herausgeschnittene Sternleisten des II., III. und IV. 
Cyclus sammt der Axe und ihnen zugehórenden Pfáhl- 
chen. 
Fig. 2. Vergr. Durchschnitt eines Deltocyaťhus italicus M. Edw. et 
H. Geháuses, um die Verwachsung der Pfáhlchen zu de~ 
monstriren. 
Fig. 3. Vergróss. Durchschnitt eines Deltocyaťhus affinis Rss. sp. 
Geháuses aus der fruheren TJrsache. 

4. Deltocyaťhus conoides nov. spec. (Borač). Vergrósserte Seiten- 
ansicht. 

5. Deltocyaťhus impar nov. spec. (Borač). Vergróss. Seiten- 
ansicht, charakt. Ausbildung der quaternáren Lángsrippchen. 

6. Herausgeschnittene Sternleisten, Pfáhlchen sammt ihrer Axe. 

Caryophyllia grandiformis nov. sp. : 

a) Vergróss. Durchschnitt, 

b) ein Axenstábchen, 

c) drei verwachsene Axenstábchen. 

Fig. 7. a) Vergróss. Durchschnitt d. Acanťh. vindobonensis, b) Ein 

Axenbándchen. 
Fig. 8. a) Vertik. vergróss. Schnitt d. Deltocyaťhus affinis Rss. sp., 

b) Axenstábchen, c) drei verwachsene Axenstábchen. 
Fig. 9. a) Vergróss. vertik. Schnitt d. Paracyathus microphyllus Bss. 

sp., b) Axenstábchen, c) drei verwachsene Axenstábchen. 
Fig. 10. a) Vertik. vergróss. Schnitt d. Ceratotrochus multispinosus 

M. Edv et H., b) ein Axenstábchen, c) drei mit einander 

verbundene Axenstábchen. 



328 

Taf. III. 
Acaiithocyathus vindobonensis Reuss. 

Fig. 1. die unter dein Nainen A. transilvanicus Rss. beschriebene 
Forni aus Lapugy. (D. foss. Koral. d. óst.-ung. Mior . Taf. 
X. Fig. 4 a). 

Fig. 2. Bruchstuck aus Drnovic in natůrl. Grosse. 

Fig. 3. Lapuger Form, von Reuss zu A. transilvanicus gerechnet 
(daselbst Taf. X, Fig. 5.) 

Fig. 4. Bruchstuck eines grossen drnovicer Exemplars, in natiirl. 
Grosse. 

Fig. 5. Drnovicer Exemplár, die wahre Ůbergangsform der 
Reuss'schen Species. 

Fig. 6. Die als Ac. vindobonensis Reuss (Taf. II, Fig. 10.) beschrie- 
bene Form. 

Fig. 7. Durch die starke Ausbildung der Primarrippen cl 
Exemplár aus Lomnická, in natiirl. Grosse. 

Fig. 8, 9, 10. Exempláre in natiirl. Grosse und verschiedener An- 
zahl der mit Dornen besetzen Rippen (Borac). 

Taf. IV. 

Fig. 1. Caryophyllia gemmata nov. spec. (Borac). 

a) Vergróss. Seitenansicht, 

b) Stern, 

c) und d) vertik. Durchschnitte. 

Fig. 2. Ceratotrochus duodecimcostatus Goldf. sp. (Borac). Vergróss, 

Seitenansichten. 
Fig. 3. Ceratotrochus multispinosus M. Edic. et H. (Borac). 

a) Vergróss. Seitenansicht, 

b) Vergr. Seitenansicht und Durchschnitt des Mutter 
kelches. 

Fig. 4. Trochocyathus moravicus nov. spec. (Borac). Vergróss. Seiten- 
ansicht. 
Fig. 5. Discotrochus Duncani Rss. (Borac). 

a) Vergróss. Durchschnitt, 

b) ein Axenstábchen. 

Fig. 6. Stephanotrochus varians nov. spec. 

a) Vergróss. Seitenansicht; 

b) Durchschnitt. 



V. J. Procházka, -Studien an mioc. Korallen. 



Taf. iil 



M» 







mm 
m I v 1 



m 



^i-' 




'f i, ' ; tt,' 





lip 







mm 











r^rá 




V. J.Trochóxka, cul ruzt, del. e6 oud. 



Lvt/.Forskýfrouj. 



Sitzungsberichte d.k.bóhm, Gesell.dWissenschaífen. 1887. 



V. J. Procházka. Studien an mioc. Korallen. 



Taf.iv. 




V. JTrockáxkw ad not. del. ei aut. 



Lit. Farský ,3ug. 



Sitzun.gsberi.chte d.k.bóhm. Gesell. d.WissenschafterL. 1887. 



329 



15. 
Uber die Tiefseefische des westlichen Mittelmeeres. 

Vorgetragen von Prof. Dr. Joh. Palacký am 25. Februar 1887. 

Der Vortragende widmete zuerst einige Worte den Quellen, 
wobei er besonders auf die neuesten : Vinciguerra's (coll. Doria) Fische 
von Tunis und Giglioli: Catalog der italienischen Fische (National- 
museum) hinwies, und sein Bedauern aussprach, dass die italienischen 
und franzósichen Tiefseeforschungen so unvollstándig beschrieben seien, 
Er wies hin, dass gerade hier die Tiefseefische durch Risso (Nizza) zuerst 
bekannt wurden, was ferner hier Cocco und Andere dafiir gethan — 
bis auf Dóderlein und Giglioli herunter, und bedauerte, dass die Tief- 
seefische bisher irnmer nur von der Westkuste Italiens beschrieben wur- 
den. Zugleich wies er auf den Zusaranienhang dieser westitalienischen 
Tiefseefische mit jenen Madeiras einerseits (die durch Johnson, Lowe, 
die ostliche Gegend auch durch den „Travailleur" beschrieben wurden), 
andererseits mit jenen des Golfes von Biscaya (Moreau, Porcupine, 
Travailleur), ja theilweise mit jenen der Ostkuste der Vereinigten 
Staaten von Nordamerika (Brown, Goode, Jordán etc). Insbesondere 
bedauerte er, von der spanischen Kuste seit Delaroche und Stein- 
dachner (der nur bis zu den Clupeiden veróffentlicht) keine neueren 
Notizen zu haben. 

Das Charakteristische der Tiefseefische des Mittelmeeres ist die 
Menge von Gadiden und endemischen Trachypteriden, die in Nord- 
westeuropa, Chile, Čuba, Madeira (Tr. gryphurus Lowe) durch andere 
spec. ersetzt werden, die seltenen Notacanthinen, die nur noch 1 auch 
arktische (Gronland) und 1 antarktische spec. (Australien, Neuseeland) 
besitzen, die áhnlich seltsam verbreiteten Sternoptychiden, sonst nur im 
nordatlantischen Meere und Neuseeland, wáhrend die Stomiatiden im 
ganzen Atlantischen Meere von Gronland bis Brasilien und Guinea 
ebenso verbreitet sind wie hier, und die Macruriden und Scopeliden 
uber alle tiefen Meere gleichmássig verbreitet scheinen, endlich der 
Monotyp Lofotes, je 2 Serraniden, Blenniiden, Salmoniden, Trichiu- 
riden, Stomiatiden, Alepocefaliden, von denen die letzte und vorvor- 
letzte reine Tiefseefamilien sind. 

Merkwurdig, dass von allen diesen Fischen kein einziger in 
Tunis gefunden wurde, was nur wegen der Seichtigkeit der dortigen 
Wásser weniger uberrascht 



330 

Auffállig ist vor alleni die grosse Verwandtschaft mit Madeira, 
von den 34 nicht endeinischen spec. der Tiefseefische des Mittel- 
meeres sind dort 20. Allerdings sind eben beide Gegenden besser 
bekannt, als z. B. Algier, von wo die Tiefseeformen noch ebenso 
ausstehen wie von Spanien. Aber diese Tkatsache ist ebenso bei den 
Kiisten- und pelagischen Fischen. Sie zeigt, dass man das Mittelmeer 
nicht als eine selbststándige Region, sondern als einen alten Golf 
des atlantischen Meeres betrachten muss — worauf schon Argentina 
und die Gadiden hinweisen. Mit dem Rothen Meere haben die Tief- 
seefische gar keine Verwandtschaft in den spec. — nur wenige gen. 
kehren in anderen spec. dort wieder (Tripterygium, Saurus, Scopelus, 
Maurolicus (Klunzinger). Der Osthálfte des Mittelmeeres gehoren 
(wie bisher bekannt) 13 spec. an, dem Schwarzen Meere nicht eine 
(Kessler). 

Wenn wir endlich Bolca hiemit vergleichen — so fehlen dort 
selbst alle gen. der Tiefseefische — selbst die Familien bis auf 
Beryciden und Perciden. Das toscanische Pliocaen (Lawles) hat nichts 
Áhnliches. Licata dagegen zeigt Trichiuriden, Lepidopus albyi, anguis 
Gadiden, Scopeliden (6), Salmoniden (? Halecoiden), ebenso Gabbro 
(Bosniacki). Im Libanon kennt man Beryciden und Halecoiden wie 
in der deutschen Kreide, ebenso (sowie Scopeliden) in den istrischen. 
Im Londoner Thon haben wir Perciden, Beryciden, Gadiden und 
Scopeliden. — Glarus hat Trichiuriden (4 g.), Gadiden, Salmoniden, Be- 
ryciden — wie denn schon Heer die dortigen Fische als Tiefseefische 
bezeichnete. Interessant ist Strinsia alata (Kramberger) in Szakado. 
Interessant ist weiter das háufige Erscheinen dieser bisher so seltenen 
Tiefseefische nach Sturmen, so sammelte Giglioli nach dem grossen 
Equinoctialsturm vom 26 — 28. September 1878 in Messina 300 ex. 
von Scopelus rissoi, 70 von Se. benoiti, 250 von Se. caninianus, 300 
von Se. rafinesquii, 74 von Chauliodus sloanei, 700 von Argyropelecus 
hemigymnus — offenbar aus ihren Tiefen durch den Sturm vertrieben. 

Unerklárt bleibt immer das Erscheinen des guineischen Scopelus 
resplendens in Nizza — sowie das von Lobotes auctorum in Palermo, 
Seriola tapeinometopon Blecker (aus Solor) in Messina — die an 
tropische versprengte Vógel in Europa erinnern. 

Úbersicht der Tiefseefische des westlichen Mittelmeeres: 

1. Hoplostethus mediterraneus CV. Giglioli kennt nur 4 ex. in Italien, 2 Neapel, 
1 Palermo, 1 Catania (Mus. Flor.), Algier, 1 ex. Chesapeakebay (Us.), 1837, 
1841 bei Procida) Canestrini 1 Nizza, Nizza 3 ex. (1829, 1858) Tiefsee bei 



331 

Sardinien (600 m. G.). Japan Gth., Madeira = Trachichthys pretiosus Lowe 
— fehlt Cycladen, Tunis, Griechenland (Btta.). 

2. Pomatomus telescopium CV. (Risso)Nizza, Messina (selten) Genua, Neapel (Ca- 
nestrini), Portugal, Madeira, Canarien (Steind.), St. Helena (Mellis), fehlt — 
Cycladen, Griechenland, Adria, Tunis, Algier. 

3. e Pomatomichthys constantiae Giglioli 1 ex. Messina bisher bekannt. 

4. Lepidopus argenteus Bon. (White) (caudatus Eufras.). Nizza, Cette, Livorno, 
Griechenland (Betta), Cycladen, Elba, Cagliari, Messina, Catania (háufig), (Sep- 
teraber) Triest, Venedig (Storich), Algier, Malaga (Steind.), Cadix, Tenerifa, 
Madeira, Lissabon, Cap, Neuseeland (Hutton, elongatus Clarke?), Tasmanien, 
11 ex. England, 2 Irland (Day), (? Benthodesmus elongatus Goode Beán Neu- 
fundland, — ? L. tenuis Gthr. — Japan. 

5. Ruvettus (Thyrsites Gth.) pretiosus Cocco, Nizza, Genua, Neapel, Palermo, 
Malta, Catania, Malaga, Valenzia, Lissabon, Tenerifa (háufig Steind.), Madeira 
(Aplurus simplex Lowe, R. temminckii) — Spalato, Čuba (Poey), Antillen, 
Tokio, Portugal. 

6. Tripterygium nasuš Risso, Toulon (CV), Nizza, Elba (háufig), Gianutri, Mes- 
sina, háufig bei Felseninseln des Tyrrhenischen Meeres (Giglioli), Adria (Sto- 
rich, Lesina), Griechenland (Betta), Barcelona 1 ex., Algier (Blennius dipte- 
ronotus Guich.), Madeira (Lowe), fehlt Cycladen. 

7. Tripterygium melanurum Guichenot Algier. 

8. Trachypterus spinolae CV. (Die Verschiedenheit mancher sp. dieses gen. ist 
Giglioli zweifelhaft.). Nizza, Elba, Neapel, Sicilien, Griechenland (Betta), 
Cycladen, Cette 2 ex. (1878), 1 ex. Provence (Jf. — ). 

9. Trachypterus cristatus Bonelli. Nizza, Argentaro. Lerici (1818). 

10. Trachypterus Taenia Bl. (falx. CV.). Nizza, Elba — Triest, Adria, Cette, Pt. 
Vendres, 2 ex. Tropez., Algier, Griechenland (Bett.) háufig. 

11. Trachypterus iris Wahlb. Nizza, Banyuls (Moreau), Livorno, Elba, Cagliari, 
Corsika (CV.). 

12. Trachypterus liopterus CV. Nizza, Genua, Messina. 

13. ? Trachypterus repandus. Metaxa, Neapel, (? filicauda Cost.), Civitavecchia (C), 
Lissa, Lesina, 1 ex. Alicante (Steind.). 

14. Trachypterus ruppelli Gthr. (nur 1 ex. im British. Museum ? woher). 

15. Regalecus gladium CV. Nizza — - Tasmanien (M. Leay), 1 ex. Neuseeland, 
(Hutton nach einem Sturme), Bermuden. 

16. Regalecus telum CV. Nizza. 

17. Lofotes cepedianus Giorna, Elba, Nizza, Genua, Palermo, (? Cristatus Lowe 
Madeira), Adria, Griechenland. 

18. Notacanthus bonapartii Risso, Nizza. 

19. Notacanthus mediterraneus Filippi, Nizza (nur 1 ex. Giglioli bekannt), 3 ex. 
Moreau. 

20. Notacanthus (?) rissoanus Fil. Nizza nur eine ined. Abbildung Rissos bekannt 
Giglioli. 

21. Notacanthus nasuš Bl. CV. Nizza, Gronland, Island. 

22. Physiculus dalwigki Kaup. Nizza (Giglioli — Madeira), St. Helena (Mellis), 
Massachusetts 1 ex. (Čuba — Kaupi Poey). 

23. Uraleptus maraldii Costa (Risso), Nizza, Livorno, Genua (Canestrini), Catania, 
Barcelona, Alicante, Madeira. 



332 

24. Phycis mediterraneus Risso. Montecristo, Gigli, Messina, Provence, Balearen, 
Catania, Nizza, Róma, Tarent, Alghero (C), Malta, Zara, Malaga, Gibraltar, 
Cadix, Lissabon, Triest, Venedig, Adria, Golf von Biscaya in 450 m. (Travail- 
leur), Algier, Canaren, Madeira (Lowe). 

25. Haloporphyreus lepidion Risso. Sardinien 1125 m., Nizza — Madeira (? ex. 
Giglioli) — Japan (Gunther). (Giinther hált diese 3 gen. nicht fiir Tiefsee- 
fische (Introd.) 

26. Mora mediterranea Risso. Nizza, Genua, Livorno, Ostspanien (Steind.), Golf 
von Biscaya 1500 m. (Travailleur), Canaren, Madeira, Griechenland, Cycladen, 
Setubal (Brito Capello). 

27. Strinsia tinca Bpte. Sicilien (ex Giglioli), Cycladen (Erhard). 

28. Gadiciilus argenteus Guichenot. Algier, Porcupine Nordantlantisch (183 Fa- 
den), Nizza, Genua, Neapel, Palermo, Messina, (Giglioli — ? junger Gadus). 

29. Gadiculus blennioides Gthr. (Pallas — Giglioli?). 

Steindachner záhlt unter die Tiefseefische auch. 

30. Phycis blennioides Gthr. Malaga, Nizza, Tarent, Cagliari Cette, Algier, Cadix, 
Lissabon, Genua, Livorno, Catania, Fiume, Madeira (Gthr.). Christiania, 
Bergen, Devonshire, Schottland, Irland, Throndjem (Collett). 

31. Macrurus sclerorhynchus CV. Canaren, 1 ex. bei Sicilien (St.), Sardinien in 

500 m., Gascognegolf, Dalmatien — Alicante. 

32. Macrurus coelorhynchus Risso. Nizza, Genua, Livorno (zz Krohnius filamen- 
tosus Cocco juv.), Cette, Bergen 1 ex. (Collett), Madeira, Algier. 

33. Macrurus trachyrhynchus Risso, Nizza (C), Genua, Algier, Lissabon (1 ex. 
Steind.) Setabal, Brito Capello. 

34. Coryphaenoides serratus Lowe. Sardinien, Madeira. 

35. Malacocefalus levis Lowe. Sardinien 500 m. Giglioli, Nizza, 3 ex. Madeira. 

36. Argyropelecus hemigymnus Cocco. Nizza, Messina háufig, (Canestrini), zwischen 
Faroe und Shetland (500 f.), Golf von Biscaya 1050 m., Gibraltar, Tanger. 

37. ? Coccia ovata CV. Messina (Ichthyococcus o. Bpt. 

38. Maurolicus amethystinopunctatus Cocco. (rzScopelus maurolici CV.), N.-See- 
land, Nizza, Messina, bei Day = pennantii, Orkneys, Schottland, Irland etc. 

39. Maurolicus ? poweriae Cocco. Messina. 

40. Maurolicus ? attenuatus Cocco. Messina (— Scopelus tenorei CV.). 

41. Gonostoma denudatum Raf. Messina (= Gasteropelecus, Gasterostomus) acan- 
tburus Cocco. 

42. Chauliodus sloanei Bl. Nizza (= Schneideři Risso), Messina, Gibraltar (das 
erste ex.), 1 ex. Georgebanks (US.), Madeira. 

43. Sudis hyalina Bpte. Neapel, Palermo, Catania. 

44. Odontostomns hyalinus Cocco. Nizza (Sicílie, Genua Canestrini). 

Alepidosaurus ferox Lowe ist nach Canestrini bei Sicilien gefunden worden 
(fehlt bei Giglioli) — sonst Madeira, Tasmanien, Aljaška 1 ex. wie Portugal 
(Brito Capello), Massachusetts. 

45. Paralepis coregonoides Risso. Nizza, Messina (1 ex. Mewagisser" — Day), 
Griechenland. 

46. Paralepis cuvieri Bpte. Nizza. 

47. Paralepis speciosus Bellotti. Nizza, 2 ex. bekannt (Museum von Mailand). 

48. Paralepis sphyraenoides Risso. Nizza, Messina, Madeira, Cycladen, Griechen- 
land, Noirmoutiers (Moreau — Winter). 



333 

49. Chlorophthalmus agassizi CV. Neapel (Gthr.). 

50. Aulopus filamentosus Bl. (zz agassizi CV.). Nizza, Genua, Neapel, Sicilien 
(háufig), Cette, 1 ex. Malaga, Canaren, Algier. 

51. t Saurus griseus L. (— lacerta CV.). Montecristo, Cagliari, Neapel, Stromboli, 
Balearen, Provence, (fasciatus Risso), Toulon, Marseille, Nizza, 1 ex. Malaga, 
Lipari, Messina, Lesina, Madeira, Griechenland, Canaren. 

52. Scopelus rissoi Bpte. Messina (háufig), Madeira. 

53. Scopelus benoiti Cocco. Messina, Nizza (Canestrini), Grónland, Norwegen (Gthr.). 

54. Scopelus humboldti Risso. Messina, Nizza, Hyěres, Atlantisches Meer (G.), 
Algier, Gibraltar — Tenerifa. 

55. Scopelus caninianus CV. zzMyctofum punctatum Bpte. Nizza, Messina, 1 ex. 
Hardangerfiord Collett. 

56. Scopelus metopoclampus Cocco. Messina. 

57. Scopelus rafinesquii Cocco. Messina háufig (Canestrini.) 

58. Scopelus maderensis Lowe. Messina, (Alysia loricata Lowe) Madeira. 

59. Scopelus coccoi Bpte. Messina. 

60. Scopelus bonapartii Cocco. (= crocodilus Risso). Messina, Nizza 3 ex. 

61. Scopelus gemellarii Cocco. Messina. 

62. Scopelus caudispinosus Johnson. Nizza, Genua, Palermo, Madeira. 

63. Scopelus ? elongatus Costa. Neapel. 

64. Scopelus resplendens Richardson. 1 ex. Nizza (Museum von Mailand), 1 ex. 
Throndhjem (Collett), Guinea. 

65. ? Stomias boa Risso. Nizza, Palermo — Banyuls. 

66. ? Stomias barbatus Bpte. Nizza (Stomiasunculus b. Kaup. juv. Sicilien (Cane- 
strini). 

67. Argentina sfyraena L. Nizza, Venezia, Neapel, Messina, Spalato, Marseille, 
Cette, Malaga, Balearen, Malta (C) (— lioglossa CV. Algier), Cadix (— hebridica 
Yarrell), Christiania, Bergen, Stavanger (Collett), England (Day), Adria, 1 ex. 
Lissabon (Br. C). 

68. Microstoma rotundatum Risso. Messina, Nizza (Canestrini). 

69. Alepocefalus rostratus Risso. Nizza. 

Es sind hier die Tiefseefische im Rahmen Gíinthers (Introduction) 
genommen, daher weder die Gobiesociden, noch die anderswo blos 
lokal in der Tiefe vorkoinmenden (z. B. Zoarces viviparus in der Ost- 
see — Ofisurus serpens (100—150 Faden Provence), Almissa, Cette, 
Nizza, Algier, Balearen, Dauiarakuste — Australien, Japan, N. Zee- 
land, Palermo, Elba, Messina, Griechenland, Adria, Sfagebranchus 
inberbis (Provence 1 ex.), Sicilien, Nizza, Algier, Balearen, Molva v. 
(Griechenland, Lissabon), Sebastes dactylopterus della Roche (Adria), 
imperialis CV. (bei Canestrini Tiefsee), Nizza, Neapel, Balearen, Pe- 
ristedion (cotafractum CV) Adria, Nizza, Genua etc. 



334 



16. 
Isodulcit. 

Přednesl docent Dr. Bohuslav Raýman dne 11. března 1887. 

Glykosidy jsou sloučeniny jistých cukrů neb fenolů vícesytných 
aromatických s látkami aromatickými více méně složitými. Látky 
cukrové jsou buď glykosa správně zjištěná, aneb cukry tak glykose 
podobné, že posud je za ni považujeme, jindy bývá to cukr, jejž 
posud počítají v řadu manitovou — C 6 H 14 6 — kladou podle dulcitu, 
a nazývají isodul citem. 

Z kvercitrinu získal jej nejprve Rigaud l ) jakožto syrup i řadil 
jej ku glykosám, Hlasivetz a Pfaundler upravili jej ve formu krystal- 
lovou a rozlišili od ostatních cukrů pod jménem jeho dnešním. Z téhož 
pramene, však ze zbytků a usazenin odvarů kvercitrinových získal jej 
poprvé u větším množství K. Kruis, jehož způsob připravování jest 
nejvydatnější. 

Z rostlin druhů rozličných rhamnus dobyl cukr podobný Gal- 
letly 1 ), Schiltzenberger a Barteche , a pak Stein, kteří jej líčí jako 
syrup krystalisace neschopný. Odtud lépe jej studovali Liebermann 
a Hormann, kteří počátkem zavedli v literatuře jméno rhamnodulcit. 
Pánové ti sami dokázali však totožnost rhamnodulcitu s isodulcitem 
Hlasivetz-ovým. Ten cukr studoval blíže Berend. 

Mimo ty prameny vydobyt jest od Dehna z produktů rozkladů 
hesperidinu de Vrij-ova, Will 3 ) vytknul jej zde podrobněji — v na- 
ringinu svém. — Nedávno uhádnut s velikou pravděpodobností mezi 
produkty rozkladu jisetinu od J. Schmidta. 

Tato jeho rozšířenost, jakož i, že jediný z cukrů C 6 H 14 6 
s bezpečností byl nalezen u více glukosidech, látek to pro rody 
rostlin tak významně karakteristických, to vše vybízelo k důkladnému 



') Rigaud L. Ann. 90. 283. Hlasivetz a Pfaundler L. Ann. 127. 362. Kruis 
Zprávy o zasedání král. spol. nauk r. 1878. 

2 ) Galletly. Edinb. new phil. J. VII. 262. cit.! Wurtz Dictionaire II. 1351. 
Schutzenberger a Barteche Bull. soc. Paris. 1868. X. 179. Stein Zeitschrift f. 
Chemie (2). V. 183. 568. Liebermann a Hormann Berl. B. XI. 952. L. Ann. 
196. 323. Berend Berl. B. XI. 1353. L. Ann. 196. 328. 

3 ) Will Berl. B. XVIII. 1316. XX. 297. J. Schmidt Berl. B. XIX. 1734. 



335 

jeho studiu, neboť posud věnována mu péče jen u příležitostí studia 
jeho glykosidů. 

Příprava úodulcitu. Na měděných kotlích vaří se po čtyřech 
kilogramech resina quercitri (výše vzpomenutých zbytků továrního 
zpracování žlutého dřeva) s osmi litry vody okyselené osmi sty 
gramy kyseliny sírové. Resina přidává se zvolna, pilně se míchá, 
a vaří se po přidání veškeré suroviny as hodinu do konsistence nej- 
hustší kaše. Masa ta rozdělá s mnoha vroucí vodou, a lisuje se mědě- 
nými lisy. Roztok jest červeně zbarvený, chová cukr, něco barviv 
a tříslovin. Tekutina jest neutralisována uhličitanem barnatým sraže- 
ným. Není radno neutralisovati uhličitanem vápenatým, neboť roztok 
cukru našeho rozpouští veliká množství sádry, a těžko pak krystal uje . 
Neutralisovaný roztok zbaven jsa lisováním síranu barnatého, bývá od 
tříslanů železa na černo zbarven. Však z toho roztoku již vyrůstají 
krásné hraně, jež dlužno pouze rozpustiti a solnou kyselinou vy- 
vařeným spodiem odbarviti, aby získaný byly ve formě úplně čisté 
Jest to cukr zajisté nejsnadněji, rychle i nejrozměrněji krystalující 
jsouť hraně jeho časem více kubických centimetrů veliké, tvrdé a na 
pohled krásné. Co do výroby z tohoto materiálu dlužno poznamenati, 
že i při práci rychlé a málo spořivě vedené — docílí se 10 procent 
výroby na cukru dosti čistém. 1 ) 

Zde díky vzdáti mi mil o panu K. Kruisovi, za hojný materiál 
surový i čistý, a panu vrchnímu inženýru Fr. Héringovi, který mi 
laskavostí slavné firmě svobodných pánů z Ringhoferú vlastní, mnohé 
přístroje kovové seříditi dal. 

Fysikální vlastnosti. Isodulcit různých původů je měřen krystalo- 
graficky, krystaly cukru tohoto měřil pan prof. Dr. K. Vrba, i ne- 
obtěžoval sobě mi následující data v té příčině sděliti. Data byla 
srovnána s výsledky měření Hirschwaldových a Webshy-ho: 

„Krystaly isodulcitu nověji ku měření mi odevzdané srovnávají 
se dosti dobře i co do vytvoření ploch i co do hodnot úhelných 
s oněmi, které mi panem K. Kruisem před osmi roky dodány byly, 
obojí ovšem co do přesnosti reflexu nevyhovují příliš přáním měřícího. 
V mé práci o krystalové formě isodulcitu (Vrba Sitzungsb. der kais 



l ) Již při výrobě setkal jsem se se zajímavým případem: varem resiny se 
zředěnou onou kyselinou sírovou musí vznikat něco sulfonových kyselin cukru 
toho, neboť, když jsem později zředěnou kyselinou dusičnou cukr ne zcela 
bílý okysličoval a reakci množstvím studené vody zarazil, vypustil roztok 
páry červené kysličníků dusíka — a šířil silný zápach po kysličníku siři- 
pitém, jímž i tekutina dlouho čpěla. 



336 



Akad.-Wien I. Abth. 1878. červen) poukázal jsem ku souhlasu svých 
hodnot číselných s oněmi, jichž nabyl Hirschwald (Berl. B. XI. 957. 
a L. Ann. 169. 330.) při isodulcitu i rhamnodulcitu a i ku podobě 
jich s krystaly, které měřil Becke při cukru hroznovém (Tschermak 
min. und. pet. Mittheilungen II. Bd. 1879. 134). 

Websky měřil krystaly cukru, jejž získal Will z naringinu, 
i shledal shodu s hodnotami isodulcitu i rhamnodulcitu; ten byl 
jediný rozdíl, že krystaly ty nevyznamenávají se štípatelností, kterou 
já a Hirschwald na isodulcitu pozorovali, a že krystaly jeho jsou 
podle orthodiagonaly vždy hemimorficky vyvinuty. 

Tyto nové krystaly poskytují těchže forem jak ony dřívější, 
které jsem měřil sám, i s oněmi, které měřil Hirschwald i Websky 
i jest, hledíc ku zvláštní poloze krystalů, kterouž jsem ohledem k ob- 
době s cukrem hroznovým přijal: 



c = (001 )0P; a 
r — (lOl)Poo . 



lOO(o)Pao); to = (110)oo P; ?z=(011)Pao; 



Za příčinou úplné shody sklonů plochových může beze všeho 
dříve vytknutý poměr osový být přijat. 

a : b : c = 0,99965 : 1 : 0,83814 
fi = 84°44 l / a \ 

V následující tabulce jsou srovnány úhly theoretické s měřenými 
suplementy úhlů hran na isodulcitu, rhamnodulcitu i cukru narin- 
ginového : 



Č2 o 

o t} 

& o 



Měřil prof. Vrba 



nove 
krystaly 



staré 
krystaly 
Kruisovy 



Hirschwald 



Isodulcit 



Rhamno- 
dulcit 



Websky 



cukr 

z n^rin- 

ginu 



c OOlralOO 
:mííO 
:qOíl 
:rl01 
allO:mllO 
a' 100 :r 101 
2011:mll0 
:m'"110 
:rl01 
í-101:m'"110 



_ 


84°48' 


86°167 2 ' 


86 117 2 ' 


39°51' 


39°49' 


42°7V 2 ' 


42°22' 


— 


44°52' 


— 


53°15' 


59°527 2 ' 


60°2' 


66°17' 


— 


55°17 l / 2 ' 


— 


64°50' 


64°58' 



84»447 2 ' 

86°7' 

39°53' 

42 °6' 

44°527 e ' 

53«7%' 

59°41' 

65°517 2 ' 

54°51' 

64°52' 



84°50' 

40°5' 

44°26' 
52°43' 



84°53' 

40°3' 

44°43' 
52°40' 



85°15' 

39°58' 
42°15' 
44°43' 
52°35' 



337 

Bod tání. Za účelem stanovení bodu toho jest 11,84 gr isodul- 
citu zahříváno ve široké zkoumavce v lázni olejné. Dvěma teploměry 
jest pozorována teplota ve zkoumavce a v lázni. Při 90,9° C počalo 
tání i potrval tento bod po celou dobu, než látka veškerá roztála. 
Zahříváme-li výše, počíná při 130° cukr hnědnout, voda (1 mol) 
ovšem stále od 100° uniká. Nad 200° počíná se nadýmat i těká olej, 
jenž podle karamelového zápachu prozrazuje vůni příjemnou aceto- 
nickou. Bohužel bylo produktu tohoto velmi málo, setkal jsem se 
však s tímže příjemným zápachem, když jsem roztok isodulcitový 
zahříval s draslem, myslím, že se k látce té vrátím. Bylo-li větší 
množství cukru roztopeno, získána jest tekutina červená jak víno, 
chladnouc jeví však fluorescenci temně zelenou. 

Elementarná analysa cukru vykazovala (cukr jest sušen nad 
H 2 S0 4 ): 

I. 0,2014 látky spáleno bylo v 0,2916 gr C0 2 = 0,07953 gr 
uhlíka (voda jest ztracena). 

II. 0,2379 pak poskytlo 0,3449 gr C0 2 = 0,09407 gr uhlíka a 

0,1715 gr H 2 =0,01906 grvodíka. 



nalezeno 
I. II. 

uhlíka ... 39,48 39,53 
vodíka . . . 8,00 

kyslíka ... — 52,47 



theor. C 6 H l4 6 
39,56 
7,69 

52,75 



Po 7hodinném sušení při 100 — 105° ztratilo: 

1,7416 gr cukru 0,1641 gr = 9,42°/ H 2 0, 

když pak temperatura vstoupla na 110°C byla ztráta již 

0,1888 gr =: 10,84% vody. 

Jelikož 1 mol. vody odpovídající formule C 6 H 12 5 H 2 jest 

H 2 = 9,88%, 

jest zajisté již při 110 C C částečně hlubší rozklad pozorovati. Cukr 
takto vysušený přitahuje vodu dychtivě, dá-li se mu jí přebytek, vy- 
krystalují opět pěkné hraně isodulcitu, byl-li však přetopen, zůstává 
i po měsících amorfným. Týž úkaz i při posledních matečných louzích 
(od přípravy isodulcitu zbývajících) pozorovati jest, kteréž po měsíce 

Tř.: Hathematicko-přírodovědecká* 22 



338 



roztok 


č. 


1. 


č. 


2. 


č. 


3. 


č. 


4. 


č. 


5. 



hutnota při 20° 
voda při 4° zz 1 
d\° = 1,0043 
„ =1,0176 
„ =1,0430 
„ =1,0862 
„ =1,11759 



mimo mazlavé kůry nic pevného krystalického neosazují. Tím se vy- 
světlují mnohá udání starší. 

Hutnota isodulcitu práškového stanovena jest pod petrolejem, za 
veškerých korektur obnáší při 20° 1,4708 hledíc ku vodě jakožto 
jednici při 4°C (manit jest něco těžší = 1,486, dulcit lehčí = 1.466). 

Hutnosti roztoků isodulcitových ve vodě jsou pozorovány za 
účelem stanovení optických konstant: 

ve 100 cc vody 

jest isodulcitu 

0,8874 gr 

5,6194 gr 

15,5446 gr 

30,2037 gr 

40,3428 gr 

Hutnota jest stanovena s korrekturami hledíc ku tlaku vzduchu 
a t. d. 

Činnost optická isodulcitu určena byla velikým Lippich-ovým 
aparátem penombre-ovým, jak samo zřejmo jsou baničky stokubíkové 
vyváženy a jakožto úhel jest vzata střední hodnota z více pozorování 
dvou pozorovatelů: 

I. 20,1714 gr cukru na 50 cc zředěno vodou, polarisováno při 
18°C v trubici 200 mm dlouhé, ovšem při světle natriovém; 

střední hodnota úhlová ze šesti pozorování =-{-6,95° 

[«],,= + 8,61° 

II. 30,2037 gr cukru nad kyselinou sírovou dlouho sušeného 
rozpuštěno jest v 78,4163 gr vody 20°C teplé, 

úhel pozorovaný (hodnota střední ze sedmi pozorování) = 5,205° 

[«]p = + 8,61°. 

Podle těchto souhlasných výsledků, otáčí cukr ten o něco silněji, 
než jak posavadní zkoušky byly ukázaly. 

Liebernian a Hormann aparátem Soleil-Ventzke 20,04 gr cukru 

při 17° 

[«]» = + 8,07, 
Behrend 18,076 cukru 

[«]z> = 8,04. 



Kruis udává, že jeho cukr 5,115 gr ve 44,885 gr. vody (t. j. 
10,23 gr ve 100 cc), (Ventzke-skála na Soleil-Scheiblerově stroji) byl 
5° otáčel, což přepočítáme-li, obnáší 



339 

Md - ^ X 0,3458 
Wd - 0,1023X2 ' 

Will nalezl při 25,1656 gr. otáčivost + 8,2°. 

Malé ty rozdíly dlužno přičísti snad působení koncentrace roz- 
toků, jež byla různá, i bude nutno později ještě k tomuto bodu se 
vrátit. Bude dobře určiti i rotaci ve prostředí absolutně alkoholickém, 
aby vliv molekuly H 2 se eliminoval. Ku birotaci možné jsem při- 
hlížel, však nenalezl ani stopy po ní. 

Redukční mohutnost cukru našeho zkoušena podle methody Al- 
lihnovy, ač učiněno jen málo pokusů, zdá se býti mohutnost redukční 
rozhodně závislou na koncentraci roztoků, jakž zkušenosti i jinde nás 
poučily : 

100 cc roztoku chová 0,6439 gr cukru 

25 cc = 0,16097 gr odpovídá 293,5 mgr Cu 

25 cc = 0,16097 gr „ 293,3 mgr Cu 

25 cc = 0,16097 gr „ 294,1 mgr Cu 

0,16097 gr cukru = 293,6 mgr Cu 

100 cc roztoku = 0,8874 gr cukru 

25 cc = 0,22185 gr = 395,4 mgr Cu 

25 cc = 0,22185 gr = 394,8 mgr Cu 

25 cc — 0,22185 gr = 396,0 mgr Cu 

0,22185 gr cukru = 395,4 mgr Cu. 

Pokusy ty u mnohem větší míře provedeme později s panem 
Kruisem. 

Eoztok dusičnanu stříbmatého amoniakalný jest redukován roz- 
tokem isodulcitu okamžitě, i osazuje se celistvé, pěkné zrcadlo stří- 
bro vé. Však i glycerin, erythrit, kvercit a manit osadily zrcadla 
stříbro vá, zvláště byly-li roztoky sehnány a roztok stříbrný neměl 
příliš mnoho amoniaku. Podivno jest, že Hirzel (L. Ann. 131. 54 
podle citátu v Beilsteinově org. chemii I. 287) nezredukoval dusičnan 
stříbrnatý manitem. 

I jinde ukazuje isodulcit tak mocných schopností redukčních, 
jak známe jen o glykose: 

Zkoumadlo Knappovo jest už dle Behrenda redukováno touže 
silou jako od glykosy [(CN) 2 Hg i J 2 Hg]. Přičiníme-li ku roztoku 
isodulcitu málo louhu sodnatého, pak několik kapek roztoku kyseliny 
pikrové, zabarví se roztok červeně — po kyselině pikr aminové \ manit 
reakci tu neposkytuje. Koztok indichový, slabě roztokem sody alka- 
lisovaný, odbarvuje se za mírného zavlažení okamžitě. Přidáme-li ku 

22* 



340 

roztoku chloridu zlatového něco sody, pak něco isodulcitu, a mírně 
zavlažíme, sráží se ihned černé práškovité zlato, které, jak roztok 
chladne, potahuje se tenkou blánkou zlatožlutou, kovovou. I ze solí 
bismutových redukuje se bismut kovový, pak-li jen ku roztoku iso- 
dulcitu a sody přičiníme zcela malinko zásaditého dusičnanu bis- 
mutového. 

Jako glykosa taktéž i isodulcit redukuje alkalický roztok ferri- 
kyanidu draselnatého, jen že musí zde býti zahřívání velmi opatrně 
prováděno, neboť hned po odbarvení ferrikyanidu vystupuje zabarvení 
jiné, způsobené vlivem alkalií v isodulcit. 

Ve zkoumadlo Schiff-ovo t. j. odbarvený roztok fuchsinu kyslič- 
níkem siřičitým, nepůsobí ani isodulcit sám, ani byl-li dříve vody 
zbaven, čisté aldehydické reakce tudíž postrádá, avšak i v tom jest 
glykose podoben. 

Reakce jodoformová : přidáme-li střídavě ku roztoku isodulcitu 
po kapkách louh sodnatý a jodový roztok v jodidu draselnatém, a Či- 
níme-li totéž s roztoky manitu, erythritu, kvercitu a dextrosy, vyloučí 
se okamžitě hojná sedlina pouze u kvercitu. Sedlina ta vykazuje 
všecky vlastnosti jodoformu, i jest tak hojná, že nerozpakuju se i po 
všech vyslovených o reakci jodoformové pochybnostech vysloviti do- 
mněnku, že kvercit má skupinu methylovou. Reakce tatáž ale kvanti- 
tativně nikterak srovnatelná, pouze čichem zjevná, slabounká, objevila 
se u dextrosy a isodulcitu. Ta reakce patrně záleží teprv v sekundár- 
ných proměnách obou cukrů působením žíraviny. 

Reakce s aromatickými fenoly: přidáme-li ku roztoku isodulci- 
tovému alkoholický roztok a-naftolu, pak sehnanou kyselinu sírovou, 
vzniká temně violové zabarvení, přidáme-li povlovně vody, vzniká 
špinavě zelená sedlina; s roztokem thymolu poskytuje týž roztok 
cukrový zónu karmínově červenou, rychle hnědnoucí. Velmi podobně 
chová se dextrosa (Mdlisch). 

Manit i kvercit jsou za těchže podmínek s těmiže fenoly třepány, 
však ani nejmenší se neukázala reakce. 

S fenoly dvojsytými, jakož samo jest zřejmo, učiněny taktéž 
pokusy: s pyrokatechinem, resorcinem a hydrochinonem. U přítom- 
nosti vodu odnímajících činidel vznikají zabarvení jako má víno sherry, 
za volného pak přidávání vody vznikají sedliny. Nejrychleji se do- 
stavuje reakce s resorcinem, sedlina isodulcitová jest temně zelená 
u větších množstvích do hnědá, sedlina dextrosová (při kondensaci 
kyselinou sírovou) temně čokoládová. Reakce ty nedostavují se ani 



341 

s manitein, ani s kvercitem, ovšem ale ihned se sakckarosou (konden- 
sace resorcinová). 

Aldehydy hydroxykyselin aromatických poskytují za podobných 
okolností karakteristická zabarvení, s vodou vznikají pak sedliny. 

Reakce s fenylhydrazinem : Přiciníme-li ku isodulcitu roztok 
octanu fenylhydrazinu v následujícím poměru: 
na 3 díly isodulcitu 

2 díly chlorhydratu fenylhydrazinu, 

3 díly octanu sodnatého 

nejlépe v 5 dílech vody (dle Fischerova předpisu reakce té), i za- 
hříváme-li v širokých zkoumavkách v lázni vodné as hodinu, vzniká 
hustá sedlina žlutá, kteráž bývá tak hojnou, že ani ze zkoumavky 
nevytéká. Sedlina ta jso\ic vodou promývána, rozpouští se v ní něco 
více než zcela tak vzniklá sedlina fenylglukazonu z dextrosy, i jest 
pak rozpuštěna v alkoholu, opět vodou sražena a tak několikráte 
čištěna. Látka ta nesměla býti dlouho v sušárně sušena, ana nápadně 
barvu svou měnila, hnědnouc; z té příčiny jsou čísla elementarnou 
analysou pro vodík vyplývající poněkud vyšší, bylať látka jen při 
90° C sušena a pak nad kyselinou sírovou chována. 

Analysou vyplývaly hodnoty (pro I. sušenou při 90, II. až IV. 
sušena do slabého zhnědnutí): 

I. 0,2386 gr látky poskytlo 

0,56 gr C0 2 =: 0,153 gruhlíka; 
0,1245 gr H 2 = 0,01383 gr vodíka 

II. 0,2239 gr látky spáleno v 

0,5277 gr C0 2 = 0,144 gr uhlíka 
a 0,1098 gr H 2 = 0,0122 gr. vodíka 

III. 0,2723 gr látky daly amoniaku, jejž neutralisovalo 

0,0790 gr S0 3 = 0,02765 gr dusíka. 

IV. 0,2580 gr látky dalo NH 3 , ku neutralisaci 

0,0747 gr S0 3 = 0,02614 gr N. 

Nalezeno C 30 H 30 N 4 7 C 30 H 32 N 4 7 
I. II. III. IV. theor. 

uhlíka . 64,13 64,32 — 64,52 64,28 

vodíka . 5,8 5,4 — — 5,38 5,71 

dusíka . — — 10,16 10,13 10,03 10,00 

kyslíka . — — — — 20,07 20,00 



342 

Mám za to, že sloučenině té, kterou nazýváme isodulkazon pří- 
sluší formula C 30 H 30 N 4 7 , i že vznikla: 

3C 6 H 12 5 + 2C tí H 8 N 2 - H 6 - 8H 2 = C 30 H 30 N 4 : . 

Isodulkazon jest jinak podoben fenylglukazonu co do zevnějšku 
i vlastností, složením svým liší se však od fenylazonů glykos, jímž 
přísluší formula: C 18 H 22 N 4 4 , i od fenylazonů bios C 24 H 32 N 4 O g . Jest 
pak při něm největší kondensace patrná. 

Isodulkazon vyhraňuje se v jemných jehlicích mikroskopických, 
v alkoholu rozpouští se hojně barvou červenou, žlutí epidermis, taje 
při 171° C na tekutinu červenohnědou, výše byv zahřát se pak roz- 
kládá černaje. 

Podle zkušeností, nabytých při isodulcitu a dextrose, postupováno 
za dodržení i těchže poměrů váhových s manitem i kvercitem. Kvercit 
nereagoval za žádných okolností s fenylhydrazinovým octanem, a manit 
poskytl něco málo barvivé látky, oleje něco červeného, netuhnoucího, 
sedlinu pak nižádnou. Olej ten benzolem jest vyjat, nemohl být posud 
upraven ve formu analysy schopnou. Jelikož pak nebylo nikdy oleje 
tolik, aby to nějak odpovídalo množství v reakci zavedeného manitu 
(a pokusy jsou opakovány dosti často poměry různými), připouštěti 
sobě dovoluji možnost, není-li snad manitu přimíšen v množství zcela 
malém cukr, jenž způsobuje reakci tu barvivou a snad i praslabou 
rotaci manitovou? 

Za účelem stanovení počtu hydroxylů alkoholických studovány 
estery isodulcitu. Především mi běželo o nějaký krystalinický ester, 
jejž jsem nejspíše čekal od kyseliny benzoové. Za tím účelem vpraveny 
za různých poměrů v reakci směse isodulcitu samého aneb bezvodého 
s kyselinou benzoovou, benzylchloridem, anhydridem kyseliny benzoové 
i směsemi těchto benzoylujících látek, za obyčejného tlaku, v zalitých 
trubkách, vždy resultovaly látky černé, beztvaré, jež očistiti nijak se 
nepodařilo. Zvláště benzoylchlorid působil nad míru energicky, což 
podle níže uvedených dat o hlubokém vlivu kyseliny solné v isodulcit 
jest náležitě odůvodněno. 

Mezi tím uveřejnil E. Baumann l ) velmi pěknou methodu ku 
přípravě benzoanů uhlohydratů. Dle methody té vpravil jsem rychle 
do roztoku 5 gramů isodulcitu ve 230 cc desítiprocentového natrono- 
vého louhu 30 gramů benzoylchloridu i třepal prudce. Tekutina se 
rychle zahřívá a barví, čemuž abych předešel, chladil jsem studenou 



l ) E. Baumann, Bel. B. XIX. 3218. 



343 



vodou. V krátku počnou se vylučovati kapky olejné, které po nějaké 
době tuhnou v kuličky kroupám podobné. Látka jest odfiltrována, 
i poněvadž benzoylchlorid přebytečný chovala, alkoholem jest zavlažo- 
vána, konečně pak z přebytečného alkoholu překrystalována. 

I jeví se v pěkných bílých hlatích ve studeném alkoholu jen 
málo rozpustných, za to v teplém dobře se rozpouštějících. Látka ta 
chovala v sobě i po dvojném překrystalování z líhu velmi silného 
5°/ kuchyňské soli (I), i druhé frakce krystalů měly 5,5°/ soli té 
(II); což sice jest podivné, ale žádnému složení molekulárnému to 
neodpovídá. 

Podle analysy jevily se krystaly ty směsí tri- a tetrabenzoanu 
isodulcitu ; jelikož v tak zředěném roztoku zajisté není námitky proč 
neodvozovat benzoany ty od formuly C 6 H 14 6 : 

I. 0,2293 gr látky zanechalo 0,0126 gr NaCl a spálením poskytlo 



0,5246 gr C0 2 =0,1437 gr C 
a 0,1033 gr H 2 = 0,01148 gr H 2 ; 

0,013 gr NaCl a poskytlo 



7 O £. ~ 

II. 0,2355 gr. látky zanechalo 

0,540 gr C0 2 = 0,1473 gr C 
a 0,1063 gr H 2 =: 0,0118 gr H 2 



C 6 H u (C 7 H 5 0) 3 6 

vyžaduje 

uhlíka . . 65,59% 

vodíka . . 5,26% 

kyslíka . . 29,15°/ 



Nalezeno 
I. II. 


66.3 66,2 
5,3 5,3 

28.4 28,5 



C 6 H JO (C 7 H 5 0) 4 6 
vyžaduje 

68,22% 

5,02% 

26,76% 



Na té cestě ovšem nebylo lze očekávat maximalný ester možný 
ve formě čisté. Přikročeno tudíž ku přípravě octanů, které očekávány 
jsou podle analogie u vidu beztvarém. 

Octany isodulcitu. Z analogie u kvercitu vážené zkoušeny jsou 
nejprve ve čtyřech zalitých trubkách reakce tyto: 

I. 1 díl isodulcitu a 3 d. ledové kyseliny octové; 

II. 1 díl isodulcitu a 4 d. anhydridu octového; 

III. 1 díl cukru a 3 d. ledové kyseliny octové a 1 díl anhydridu 
octového a 

IV. 1 díl cukru a 2 d. C 2 H 4 2 a 2 d. (C 2 H 3 0) 2 0. 

Vše to zahříváno jest po několik hodin při 120°. Po té jest 
každá trubka otevřena, obsah její s vodou smíchán, kyseliny volné 



344 

potaši neutralisovány, i etherem produkty vzniklé jsou vytřepávány. 
Pouze v trubici č. II. byla reakce patrná, neboť již vodou srazily se 
ke dnu kapky olejovité, v trubkách druhých nebyla reakce patrná. 
V trubici č. II. vznikl monooctan isodulcitu C 6 H 11 5 (C 2 H 3 0), jak 
analysou níže jest dokázáno. Kvercit, manit i dulcit acetylují se 
mnohem snáze, ba kvercit v tomto poměru jsa acetylován, poskytuje 
již maximalný svůj pentaacetat. 

Když se byl etherický výslaz obsahů trubky č. II. etheru zbavil, 
zbyl syrup pod exsikatorem nad kyselinou sírovou v Játku rohovitou 
po několika nedělích tuhnoucí, však uvnitř masa byla měkčí a trochu 
se táhla. 

0,2228 gr látky poskytlo 

0,3819 gr C0 2 = 0,1042 gr uhlíka a 
0,1394 gr H 2 1=0,0155 gr vodíka; 

nalezeno C 6 H i:l (C 2 H30)0 5 theor. 
uhlíka . . . 46,77°/ 46,61°/ 

vodíka . . . 6,95°/ 6,78% 

kyslíka ... — 46,61%. 

Ačkoliv mi o následující estery neběželo, získal jsem nicméně 
jednou směs biacetatu a triacetatu isodulcitu, když jsem byl zahříval 
2 d. isodulcitu s 10 d. anhydridu octového při 140°C po čtyry hodiny 
Po neutralisaci kyselin potaši vy třepána etherem hmota jantarové 
barvy, která jsouc polotuhá po několikadenním pobytu nad kyselinou 
sírovou analysována: 

0,2638 gr látky poskytlo 

0,1482 gr H 2 = 0,01687 gr vodíka a 
0,4778 gr C0 2 z= 0,1303 gr uhlíka 

„„i~„ ax.~ — r\ tt tn tt f\\ c\ r\ 



nalezeno 
uhlíka . . . 49,4 % 
vodíka . . . 6,24% 
kyslíka ... — 



theor. C 6 H 10 (C 2 H 3 0) 2 5 C 6 H 9 (C 2 H 3 0) 3 5 
48,39% 49,65% 

6,45% 6,20% 

46,16% 44,14% 



Ve směsi té převládal triacetat měrou převážnou. 

Ku výrobě maximalného esteru učinil jsem pokusy následující: 
Zality jsou 4 gramy isodulcitu s 16 gramy anhydridu octového s ma- 
linkým podílem chloridu zinečnatého, i zahříváno jen k vůli zkoušce 
2*/ 2 hodiny při 160° C. Obsah trubky byl zcela černý i nebylo lze 



345 

dobýti z masy ničeho, co by dovoleno bylo podrobiti analyse elemen- 
tárně. Franchimont podle té své metbody (Berl. B. 1879. 2059) dobyl 
hravě hexacetylmanitu. Pokus s isodulcitem se ani nepodařil, když jsem 
5 gramů zahříval s 20 gramy anhydridu octového na zpětném chladiči 
(tudíž za tlaku obyčejného) a pak vhodil ku směsi zdrobek chloridu 
zinečnatého. Ihned počala hlubší reakce a masa zčernala. 

Učiněn pokus jiný: do dvou trubek jest zalito po 2 gr isodulcitu, 
20 gr anhydridu octového a 2 gr dříve roztopeného octanu sodnatého. 
Zahříváno jest po osm hodin při 140°. Obsah trubek jest vodou 
sražen i osadil na dně olej, jenž etherem jest vytřepán, etherický 
roztok přes čisté spodium filtrován, dlouho v nálevce s ním ve styku 
byl ponechán. Ether odpařen a masa amorfná nad kyselinou sírovou 
dlouho jest sušena. 

Analysou vystižena jsou čísla: 

0,2356 gr látky jest spáleno v 

0,4379 gr CO, = 0,11943 gr uhlíka a 
0,1294 gr H 2 = 0,01438 gr vodíka; 



nalezeno 
uhlíka . 50,7°/ 
vodíka . 6,1% 
kyslíka . ■ — 



C 6 H 8 (C 2 H 3 0) 4 5 theor, 

50,60% 
6,02 0/ 



43,38% 

Tento amorfný ester vidu jantarového jest tudíž tetracetat iso- 
dulcitu i jest zcela téhož složení, jak jej byl získal Kruis (1. c.) Ester 
ten jest rozhodně tetracetatem, neboť 

pentaacetat C 6 H 9 (C 2 H 3 0) 5 6 by vyžadoval = 48,98% a 11 = 6,12% 
a hexaacetat e e H 8 (C 2 H 3 0) 6 6 pak = 49,77% a H = 5,99%. 

Čísla pro uhlík plynoucí jsou tak značně od sebe rozdílná, že 
sama analysa elementarná musila by byla naznačit jasně přítomnost 
vyšších esterů. 

I může isodulcit poskytnouti pouze tetraesteru, obsahuje tudíž 
podle největší pravděpodobnosti pouze čtyry hydroxyly o funkcích 
a jednu molekulu vody tratí už při monoesteru svém vlivem anhydridu 
octového. *) 



*) Chtěl jsem čerstvě sraženou magnesií dokázat přímo množství hydroxylů 
alkoholických, avšak veličiny posud získané, byly tak mezi sebou neshodné, 
že je neuvádím. Ač vesměs kolem theoreticky požadované veličiny kolísaly 
mně méně přesvědčujícími se býti zdály, než analysy elementárně moje 
a páně Kruisova, kteréž dosti dobře se shodují. Kruis získal C zz 50,24 
H = 6,l«/ . 



346 

Vliv kyselin minerdlných v isodulcit. 

Ve sehnané kyselině sírové rozpouští se isodulcit za obyčejné 
teploty, aniž by černal. Nebylo mi však posud možno, abych isoloval 
nějakou sloučeninu odtud analysy schopnou. Ze snad i v roztocích 
zředěných s kyselinou sírovou jakési sloučeniny sulfonové vznikají 
jest sice podivné, ale podle toho, co jsem u přípravy dané propo- 
věděl, poněkud odůvodněno. 

Vůči kyselině dusičné zředěné jest isodulcit velmi nestálý, bývá 
ní okysličován až v kyselinu oxalovou a jednu jinou, o níž v krátku 
vyskytne se mi příležitost pojednati. Chování se isodulcitu vůči 
kyselině dusičné sehnané a sírové vypsali již Elasiveťz a Pfaundler, 
kteří vládli jen malým množstvím materiálu. Podle předpisu tohoto 
rozetírán jest isodulcit s ledovou kyselinou dusičnou (hutn. 1,5) 
i mizel, po chvilce nastala však bouřlivá reakce, unikalo mnoho kys- 
ličníků dusíka, ano i kysličník uhličitý a za rychlého přidání kyseliny 
sírové ničeho nedocíleno, co by vodou sraziti se dalo. Všechny pokusy 
směřující k tomu, aby delší nitrací (delším stykem směsi dýmavé 
kyseliny dusičné a sehnané kyseliny sírové s isodulcitem) nitrát se do- 
cílil, byly bezvýsledný. 

Stalo se dokonce několikráte, že v ledu na místě, kam hladina 
směsí kyselin dostihla, teplotou způsobenou náhlým, velmi prudkým 
rozkladem, sklo, jakoby rozříznuto, odpadlo. 

Za tou příčinou smíšeno jest mnoho kyseliny sírové s malinkým 
jen množstvím kyseliny dusičné (hutn. 1,52) na misce třecí, i dlouho 
jest směs chlazena. Pak vnášen jest práškovitý isodulcit a ihned pis- 
tilem jest rozetírán. Isodulcit mizel, na jeho místě objevily se po 
chvilce chumáčky nitrátu, které ihned jsou vybrány, do mnoha studené 
vody uvrženy a mezi prsty rozetírány (ovšem pod studenou vodou). 
Jakmile kus takový, směsí nitrujících kyselin prosáklý, spadl pod 
vodou až na dno nádoby nerozhněten, ihned časem za prudkého — 
varu podobného — vývoje kysličníků dusíka se rozkládal. Když 
operace jest ukončena (na jednou vzato jen zcela málo isodulcitu), 
jest i zbývající směs na misce třecí vodou sražena, s vodou rozetírána 
až žádná reakce kyselá se neobjevila. 

Jedna část ponechána přímo ku analyse (I. a III.), neboť podle 
její beztvarého zevnějšku soudě, pochyboval jsem, že bude lze 
na ní něco spraviti; jiná část rozpuštěna jest v alkoholu. Odtud za 
žádnou cenu nemohly být krystaly získány, ani za přidání ligroinu, 
ani sírouhlíkem, ani vřelým amylalkoholem (způsoby to, jimiž přece 
časem při praeparatech cholesterinových krystalisaci jsem vynutil). 



347 



Hleděl jsem podle starších předpisů roztok alkoholický opět srazit 
vodou. Sedliny však získáno jest jen málo, většina látky zůstala ve 
vodě suspendována ve formě mlékové emulse. Jelikož nebylo možno 
odtud něco získat, odpařoval jsem zvolna mléko to na lázni vodné. 
I počínal pozvolna rozklad, uvolňovala se částečně kyselina dusičná 
(kvalitativně dokázaná), a sázely se tvrdé sklovité kůry, a poslední 
velmi kyselá tekutina se vyjasňovala. Analysa (II) koř těch ukazuje, 
že ztraceno něco kyseliny dusičné, v co však látka původní jest pro- 
měněna, o tom dovoleno pouze vymýšlet domněnky. 

I. 0,2583 gr látky poskytlo spálením 

0,2277 gr. C0 2 = 0,0621 gr uhlíka 
a 0,0727 gr. H 2 = 0,00808 gr vodíka; 

II. 0,2425 gr látky spálením 

0,2552 gr C0 2 = 0,0696 gr uhlíka 
0,0755 gr H 2 = 0,084 gr vodíka; 

III. 0,2692 gr látky podle methody Dumasovy poskytlo 35,2 cc 
dusíka při tlaku 750 mm a temp. 21° = 0,03938 gr dusíka; 

IV. 0,4913 gr látky podle methody Dumasovy poskytlo 35 cc 
dusíka při 741 mm tlaku a temp. 14° C = 0,04003 gr dusíka 



nalezeno 


Hlasivetz a Pfaundler 


theor 


C 6 H,(N 


I. III. 








uhlíka . 24,04 


24,41% 




24,08% 


vodíka . 3,13 


3,05% 




3,01% 


dusíka . 14,6 


14,21% 




14,05% 


kyslíka . 


— 




58,86% 



Jest tedy tento dusičnan isodulcitu rozhodně většinou trinitrat 
isodulcitu, jenž má podle dusíka soudíc (jako i H. a P.) něco tetra- 
nitratu přimíseno. Vlastnosti má tytéž, nárazem slabě vybuchuje, 
daleko nepatrněji než hexanitrat manitu. Eoztápí se kolem 100° ne- 
zřetelně v olej kalný, žlutavý. Malé rozdíly mezi údaji staršími a svými 
nevysvětluji růzností cukrů, nýbrž snad pouze fysikalnými rozdíly, 
kompaktností atd. obou cukrů. 

Nechal jsem tudíž připravit hexanitrat manitu, i u přípravě, 
stálosti a vlastnostech jest veliký rozdíl s nitrátem isodulcitu, tam 
jakás rovnováha molekularná, zde nesrovnalost jakás mezi skupinami 
oxy dujícími a snad skupinou oxydace schopnou. 



348 



Nalezeno 


II. a IV. 


uhlíka . . . 


28,7 % - 


vodíka . . . 


3,46% 


dusíka . . . 


8,14% 


kyslíka . . . 


— — , 



Z analysy té vyplývá, jelikož malý jest rozdíl ve vodíku, že 
v molekulu za dusík musil vstoupit náhradou kyslík. Snad částečná 
oxydace molekuly nitrátu? 

'působení zředěné kyseliny solné v isodulcit. Ku kvantitativnému 
zkoumání reakce jest isodulcit zahříván po dlouhou dobu v nádobě 
zpětným chladičem opatřené. Velmi záhy vylučovaly se látky humosné, 
černé, jak smůla lesklé, i za tepla se táhnoucí, za studena rohovité, 
tvrdé, kávovou barvu přibírající. Obsah baňky zředěn vodou a destilován. 
Destilát pomocí fenolftaleinu nasycen jest amoniakem, pak odpařen 
na malý objem i nalezena kyselina mravenčí (dusičnanem stříbrnatým 
a solí rtutičnatou). Zbytek v baňce jest odpařen (ovšem po síiltrování 
humosných látek) i vytřepán mnoha éterem. Éter jest odehnán 
a zbytek nasycován kysličníkem zinečnatým. Sůl zinečnatá měla být 
proměněna v sůl stříbrnatou i mělo být pátráno po kyselině levulové 
podle zkušeností, jichž nabyli výteční pracovníci o cukrech pánové 
Tollens, Conrad a Guťhzeit (Berl. B. VII. 1375. L. Ann. 175. 181. Berl. 
B. X. 1440. XVIII. 439. 1333. XIX. 707. 2569. L. Ann. 198. 240. 
206. 217. 227. 228.) Na místo kyseliny té, kterou Tollens vyhlásil 
za přední charakteristiku cukrů, nabyl jsem kyseliny, která ihned 
stříbro redukovala (ač ani stopy kyseliny mravenčí přítomny být ne- 
mohly). Kyselinu samu nepodařilo se mi posud zachytit. Pokus ovšem 
zopakuji s větším množstvím cukru, jakmile jej dobudu, však pro 
dnes bych skoro myslel, že přítomnost kyseliny levulové nemá se 
tak přísně brát za měřítko povahy cukrové, jak pan Tollens myslí. 
(Berl. B. XIX. 707.) 

1 přikročeno ku pokusům kvantitativným: čtyry baňky opatřené 
zpětnými chladiči vzduchovými — širokými trubkami sklennými — 
postaveny jsou do lázně solné a sice do velmi koncentrovaného roz- 
toku kuchyňské soli. I zahřívány jsou v nich látky po sedmnácte 
hodin v poměru následujícím: 

I. 10 gramů isodulcitu, 25 cc kyseliny solné s 2,419 gr HC1, 

II. 10 gr cukru, 25 cc kyseliny s 1,6562 gr HC1, 

III. 10 gr cukru, 25 cc kyseliny s 1,2095 gr HC1, 

IV. 10 gr. cukru, 25 cc kyseliny s 0,6047 gr HC1. 



349 

Obsah každé baňky jest filtrován skrze nálevku váženou a ucpa- 
nou sklennou vatou, do baňky litrovky měřené. Látky humosné jsou 
tak dlouho vařeny v nádobě zpětným chladičem opatřené s novou 
vždy vodou, až nebylo reakce kyselé více, I doplněna jest vodami 
těmi lahvice litrová. Látky humosné jsou sušeny při 115° C a pak 
váženy, titrací louhem barnatým určena jest veškerá acidita; pak 
určité množství jest destilováno (za dodání nové a opět nové vody), 
i stanovena titrací v destilátu kyselina mravenčí a veškerou aciditou 
poskytla hodnoty odhadující kyseliny netěkavé. Veličiny ty neudávám 
neznaje molekularnou váhu kyselin netěkavých. 

I jest výsledek určení těch ten: 
I. Desítipro centová kyselina solná rozložila 100 gr isodulcitu v 33,56 

gr látek humosných, 4*92 gr kyseliny mravenčí 
II. Kyselinou 6,6°/ vzniklo 21,87 gr látek humosných a 3,31 gr CH 2 2 . 

III. . 5 % „ 17,66 „ „ „ 3,73 „ CH,O s \ 

IV. „ 2,5% „ 2,87 „ , „ vždy ze 100 gr 
isodulcitu. 

Při pokusech různých za těchže poměrů jest váha látek humos- 
ných skoro táž. Povaha látek humosných z I. a II. případu objasněna 
poněkud analysou: 

I. 0-2223 gr látky poskytlo 0-1213 gr vody = 0-01348 gr 
vodíka 0-5776 gr C0 2 = 0-1575 gr uhlíka; 

II. 0-2222 gr látky spáleno jest v 0*1194 gr vody =: 0*01326 gr 
vodíka, 0*5768 gr C0 2 = 0-1564 gr uhlíka; 



nalezeno 
I. II. 

uhlíka . . . 70-85°/ o 70-58°/ 

vodíka . . . 6-06°/ 5-96°/ 

kyslíka . . . 23-09°/ 23-46°/ 



C 12 H 12 3 neb C 24 H 24 6 
theor. 
70-59% 

5-89% 
23-52% 



Vznikají tudíž tyto látky humosné vedle rovnice: 
4 C 6 H 12 5 - 14 H 2 + H 4 = C 24 H 24 6 . 

(Zbylý po reakci nerozložený isodulcit nemohl být stanoven, 
jelikož není na ten čas známa redukční mohutnost jeho v různém 
tom zředění.) 

Snadný ten rozklad isodulcitu kyselinou solnou, jenž dá se pouze 
srovnati s nestálou arabinosou, budiž srovnán v té příčině i s cukry 
jinými. S 10% kysel, solnou pozorovali Conrad a Guthzeit (Berl. B. 
XIX. 255.). 



350 







látek 


levulosové 








humosných 


kyseliny 


CH 2 2 


100 gr sacharosy poskytuje 


. . 18-9 gr . . 


. 33-2 gr . 


. . 13-8 gr 


100 gr dextrosy 


:> 


. . 9*5 gr . . 


. 31-1 gr . 


. 13-1 gr 


100 gr levulosy 


3) 


. . 213 gr . . 


. 39-6 gr . 


. . 17-6gr 


100 gr arabinosy 


M 


. . 43-0 gr . . 


. 12-4 gr . 


. . 4-2 gr 


a dle pokusů mých 










100 gr iso dul citu 


» 


. . 33-56 gr . . 


. — gr . 


. . 4-9 gr 



Váha látek humosných ubývá rychleji, než váha kyselin orga- 
nických, Čím zředěnější jest kyselina solná; čím koncentrovanější jest 
kyselina ta, tím více objevuje se látek humosných. (Zde leží příčina, 
proč acidchloridy netvoří přímo esterů isodulcitu). 

Humosné látky z isodulcitu mají jiné složení, než mají podobné 
látky vzniklé pouze přeměnou z cukrů jiných: 



C 70-58°/ 


65-5% 


65-6°/ 


64.6— 66-5°/ 


H 5'96°/o 


4'5°/ 


4-1°/. 


4-6— 4-2°/ 


isodulcit 


sacharosa 


arabinosa 


dextrosa 



Působení jodovodíku a fosforu v isodulcit. Manit a dulcit, látky 
z hrubá s isodulcitem isomerické, poskytují působením jodovodíku 
a fosforu velmi snadno jodid hexylnatý. I jest redukován isodulcit 
v retortě v proudu kysličníka uhličitého jodem a bílým fosforem pod 
vodou. Ač ztráty byly vyloučeny, nezískáno ničeho, co by analyse 
podrobeno býti mohlo, mimo černé mazy, a několik kapek silně ethe- 
ricky páchnoucích nějakého jodidu (zápach po jodmethylu). Rozhodně 
probíhá působnost jodovodíku při isodulcitu jinak, než jak jsem u ma- 
nitu se byl naučil znáti. 

Z posavadního pozorování svého uzavírám: 
I. Isodulcit nenáleží do skupiny manitové, vedle manitu, dulcitu 

a sorbitu. 
II. Isodulcit má složení C 6 H 12 5 . H 2 0. Voda jest v něm prosta 
funkcí ostatních hydroxylů, a jest na isodulcitu vázána jen jak 
voda ve chloralhydratu. (Důkaz deíinitivný zajisté podá spalovací 
teplo isodulcitu, které laskavě provede pan Luginin v laboratoři 
p. prof. Berťhelota v Paříži, dle laskavého slibu mi daného.) 

III. Isodulcit jeví nápadné analogie s dextrosou. 

IV. Isodulcit má se ku jistému cukru řady kvercitové, jako se má 
dextrosa ku manitu. (Cukr alkoholických funkcí isodulcitu od- 
povídajících, snad nabudu redukcí isodulcitu ve prostředí ledové 
kyseliny octové.) 



351 

Analogii isodulcitu a dextrosy svědčí mimo jiné i podobná kry- 
stalisace obou těch látek, které z měření Becke-ho pro dextrosu srovnal 
pan prof. K. Vrba takto: 

„Zvolíme-li Becke-ho P = 001 na 100, a položíme-li m == 021 
jsou elementy dextrosy 

a :&:c=: 0*9437 : 1 : 0*8687 
= 85° 18' 
isodulcit a : b : c = 0-99965 : 1 : 0*83814 
jS = 84° 44' 30". 
A položíme-li 

P == (100) oo P oo (v tabulce dole a) 

m =: (021) 2 í> oo (v tabulce dole k) 

l == (101) - ř oo (v tabulce dole Z) 

oř == (101) P oo (v tabulce dole r*) 



máme hodnoty: 














Vrba 


Becke 


Websky 




Vypočteno 


isodulcit 


dextrosa 


isodul. z naringinu 


cOOlralOO 


— 


84° 48' 


85° 18' 


85° 15' 


:k021 


59° 4' 


— 


59° 59Vf ' 


— 


a 100 :m 110 


— 


44° 52' 


44° 22' 


44°43' 



V brzku předložím výsledky o působení zásad v isodulcit, o pro- 
duktech oxydace isodulcitu, později o látkách, které vznikají vlivem 
mikroorganismů a fermentů v roztoky isodulcitové. 

Laboratoř organické chemie při c. k. vysoké Škole technické. 



17. 
Uber die Flora von Egypten. 

Vorgetragen von Prof. Dr. J. Palacký am 11. Márz 1887. 

Die neueste Flora Egyptens von Ascherson und Schweinfurth 
(Kairo 10. Feber 1887), hat hauptsáchlich Werth fiir den Pflanzen- 
geographen. Mcht im álteren Sinne — wo es hauptsáchlich auf die 
Menge der Endemismen ankam. Egypten záhlt hier nur 56 end. 
spec. — und wir glauben, dass man selbst davon noch einen Theil 
in dem fast unbekannten Arabien, sowie in der Centralsahara aufíinclen 



352 



wird, deren aufFallende Áhnlichkeit z. B. in der coll. Flatters so recht 
zu Tage tritt. *) 

Das wichtigste Neue ist die Auffindung einer schmalen Medi- 
terranzone — nicht Steppenzone arn nordlichen Meeresrande (Ale- 
xandři en, Ramle — vielleicht noch bis Damiette) — wie sie selbst- 
Drude auf der eben veroffentli chtěn Florenkarte von Afrika (im Berg- 
haus Physikalischen Atlas) noch nicht darstellt. Untenstehende 204 
spec. sind in Egypten nach Ascherson auf diese Zone (ohne Damiette) 
beschránkt; also fast L / 6 áller egyptischen (1260 aller und c. % der 
556 in dieser Zone (Mma. bei Asch.) vorkommenden **). 



*) Wie viel Neues diese Fl. gegen die Fl. Orientis bringt, zeigt, dass der 
letzten nur 27 Cruciferen der ersteren (von 67) fehlen, 10 Kanunculaceen etc. 
Von den 122 sp. der coll. Flatters sind 88 sp. sicher in Egypten — und 
eine nicht geringe Žahl diirfte noch identificirt werden (z. B. Calligonum 
sp. — Bonnet gibt noch Fumaria bastardi und Pancratium saharae in 
Egypten an, die in Aschersons oberwáhnten Flora fehlen — wo nur Pan- 
cratium maritimum, sikenbergeri und 3 andere Fumarien stehen. Schon friiher 
hatte z. B. Cypern bei Kotschy 240 spec. mit Egypten gemein. 
**) Anemone coronaria, Adonis microcarpus, 3 Ranunkeln, Nigella arvensis, 
Delfinium nanum, 3 Papaver, Glaucium corniculatum, Morettia acaulis, Na- 
sturtium ceratofyllum, Conringia orientalis, Sisymbrium sofia, Biscutella apula 
Lepidium draba, Erucaria aleppica, Moricandia suftruticosa Desf., Sinapis 
alba, 2 Enarthrocarpus, Raphanus raphanistrum, Rapistrum rugosum, Helian- 
themum vesicarium, Fumana glatinosa, 4 . Silene , Polycarpon alsinifolium, 
Loflingia hispanica, Paronychia nivea, Malva egyptiaca, Linum decumbens, 
Geranium molle, Erodium ciconium, Tetradiclis salsa, Argyrolobium uni~ 
florum, 2 Ononis, Trigonella aschersoniana, mediterranea, monspeliaca, ma- 
ritima und 5 andere, Melilotus elegans, 6 Medicago, 5 Trifolium (darunter 
fragiferum), Hymenocarpus nummularius, 4 Lotus, Tetragonolobus palestinus, 
Bonaveria securidaca, 3 Hippocrepis, 4 Astragalus, Hedysarum coronarium 
2 Onobrychis, Lathyrus marmoratus, Poterium verrucosum, Bryonia cretica. 
Umbilicus horizontalis, beide sp. Eryngium, Berula angustifolia, Scandix- 
pecten veneris, Crithmum maritimum, Daucus setulosus, Torilis infesta, Cau- 
calis tenella, Crucianella herbacea, 2 Galium, Vaillantia hispida, Cefalaria 
syriaca, Scabiosa atropurpurea, Pallenis spinosa, Varthemia candicans, Phag- 
nalon rupestre, Helichrysum siculum, Evax rostrata, Filago mareotica, Xan- 
thium spinosum, Achillea santolina, 2 Anthemis, Anacyclus alexandrinus Wild, 
ChlamydoforatridentataEh., Calendulapalestina, Atractylis cancellata, Cynara 
sibthorpiana, Onopordon sibthorpianum, Centaurea alexandrina, dimorpha Viv., 
Crupina crupinastrum, Microlonchus durieui, Aegialofila pumila, Melauoloma 
pullatum, Carthamus mareoticus, Hyoseris lucida, Hedypnois cretica, Rha- 
gadiolus stellatus, Thrincia tripolitana, Picridium vulgare, Coris monspeliensis 
Periploca laevigata, 3 Convolvuleen, Ipomea littoralis, Cuscuta planiflora 
Anchusa undulata, Nonnea vivianiDc, Echium italicum, 3 Lithospermum, Om- 
falodes linifolia, Verbascum letourneuxi (nov. sp. end. Alexandrien), Linaria 



353 

Es ist dies durch die grossere Feuchte dieser Gegend nicht 
allein erklárlich, denn das Mldelta besitzt genug Feuchte und doch 
wohl nur wenige dieser Formen. 

Einige dieser Pflanzen sind allerdings wohl eingewandert, die 
Zeit aber dieser Einwanderung lásst sich in einem Lande 5000jáhriger 
Cultur schwer bestimmen. Die endemischen Formen diirften jeden- 
falls auf ein hóheres geologisches Alter hinweisen. Die grosse 
Áhnlichkeit mit dem westlichen Mittelmeerbecken wird Jedem sogleich 
auffallen, der die Berbérsche Flora kennt. Ascherson hat fast die- 
selben Pflanzen in Tripolitanien und Cyrenaica : in Fezan alle von 
197 bis auf 27, in Tripolitanien fehlen nur 120 meist nórdliche und 
mediterrane Formen von 427, in Cyrenaica 158 von 487 — (da es 
dort Wálder und somit Schattenpflanzen gibt). 

Wichtig ist die Diflerenz mit dem Mldelta, welches als ein 
geologisch modernes Land keine eigenthumliche sp. besitzt, ausser 
Lathyrus dispermus Boiss. und nur wenige bloss mit dem nord- 
westlichen Kustenstrich theilt (Capsella procumbens, Fumaria judaica, 
Lepiclium latifolium, Malva sylvestris, Lavatera cretica, Erodium 
gruinum, Lythrum gráíferi, Tillea alata, 2 Anthemis, Linaria spuria, 
Polygonům persicaria, Mercurialis annua, Lagurus ovatus, Trisetum 
lineare, Lolium temulentum). 

In Egypten hier exclusiv nur: Lepidium aucheri, Dianthus cyri, 
Sagina apetala (?Figari), Elatine campylosperma, Abutilon avicennae, 
Silene conoidea, Astragalus contortuplicatus, Bergia aquatica, La- 
thyrus aureus, Lythrum thymifolium, Ammania senegalensis (Beis- 
unkraut), Ceratofyllum demersum, Trianthema pentandra, Sfae- 
ranthus suaveolens, Anthemis cotula, Matricaria chamomilla, Hel- 
minthia echioides, Sfenoclea zeylanica, 2 Utricularien, Erythrea lati- 



micrantha, Thymus capitatus, 2 Micromeria, Phlomis floccosa, Ajuga iva, 
Teurium polium, 3 Statice, 2 Plantago, Chenopodium filicifolium, Atriplex 
crystallinum (Ehrenberg, end. Alexandrien), coriaceum (Forskal, end.), Halo- 
xylon articulatum, Polygonům convolvulus, aviculare, Euforbia peplis, pe- 
ploides Gouan, punctata Delile (end.), paralias, Cymodcoca nodosa Ale- 
xandrien (sowie Posidonia oceanica), Arisarum vulgare, Gladiolus segetum, 
Pancratium maritimum, Colchicum ritchiei, Erythrostictus punctatus, Ornitho- 
galum tenuifolium, Scilla peruvianum, Allium sfaerocefaleum, curtum und 6 
andere, 5 Muscari {end. letourneuxii Bois., bicolor Bois.), 2 Bellevalia, Asfo- 
delus microcarpus, Stipa gigantea, Triplachne nitens, Calamagrostis arena- 
ria, Coryneforus articulatus, 2 Trisetum, Lamarckia aurea, Cynosurus colo- 
ratus, Dactylis glomerata, Scleropoa maritima, 3 Bromus (rubens), Agropyrum 
junceum, 2 Aegilops, Elymus geniculatus. 

Tř. ; Mathematlcko-přírodovědecká. 23 



354 

folia, Eufragia viscosa, Albersia blitum, Alternanthera sessilis, Poly- 
gonům lanigerum, senegalense, Urtica pilulifera, Alisma arcuatum, 
Damasonum bourgaei, Potamogeton natans, Lemna polyrhiza, Cyperus 
bulbosus, auricomus, Scirpus parvulus, Heleocharis caduca, Panicům 
prostratum, leiogonun, viride, Hemarthria fasciculata, Polypogon ma- 
ritimus, Dineba retrofleva (41), also vorwiegend Feldunkráuter und 
Kasenpflanzen, dem sumpfigen Charakter des Nordens entsprechend. 
Der Culturart entsprechen die vielen sudlichen Formen. 

Die Spezieszahl des Deltas ist 336, die des sudlichen Nilthals 
uberhaupt (die einzelnen Kegionen, selbst Fajum, sind weniger cha- 
rakterisirt) 327 (immer excl. cult.). 

Das eigentliche Nilbecken ist ausserordentlich arm, da ihm 
Wálder und Wiesen mangeln und die Vegetation seit Jahrtausenden 
auf den Ackerbau beschránkt ist. Doch zeigen sich einige sudliche 
Formen von Cairo aufwárts : Polygala erioptera DC, Bergia ammanoides, 
sufíruticosa, Hibiscus verrucosus, Corchorus tridens, Cissus digitatus 
(Siiden Katarakte), Indigofera anabaptista, Vigna nilotica, Acacia 
laeta (Katarakt), Ammania attenuata, Oldenlandia hedyotoides, Lepta- 
denia heterofylla, Striga hermonthica, Crozofora plicata, tinctoria, 
Schoenefeldia gracilis. Endemisch sind Brassica bracteolata (?), Erucaria 
crassifolia Forskal (Gizeh) , Astragalus falcinellus (Pyramiden bei 
Cairo), Senecio belbeysianus (Delile), Najas muricata, Wolffia hyalina, 
Wahlenbergia cervicina (Gizeh).*) 

Die Oasen haben eine ganz adáquate Vegetation, was sehr fůr 
einen alten geologischen Zusammenhang mit dem Nilthal spricht. — 
Von 261 sp. der Oasen sind 210 im Nilthal, nur 3 endemisch : Pim- 



*) Nur auf das Nilthal (in Egypten) beschránkt sind: 

Nymphea lotus, Nasturtium officinale, Brassica bracteolata, Sinapis 
juncea, Spergularia atheniensis, Polycarpea memfitica Delile, Trigonella 
anguina, occulta, granatensis (Fajum), Lotus angustissimus, Hippocrepis 
constricta, Astragalus brachyceras, Potentilla supina, Myriořyllum spicatum 
(Fajum), Vahlia weldeni Rhb., Bupleurum glaucum, Ammi visnaga, Ethulia 
conyzoides (Edfu), Gnafalium crispatulum, indicum, Campanula dimorph- 
antha. (Cairo), Cuscuta epilinum, monogyna, Heliotropium kunzei, pallens 
Delile, Linaria elatine, Sutera glandulosa, Limosella aquatica, Veronica 
anagallis, anagalloides, persica, Phelipea ramosa, Plantago exigua, Cheno- 
podium opulifolium, Albersia caudata, Amblogyne polygonoides, Achyran- 
thes aspera, Euforbia helioscopia, Potamogeton crispus, Najas pectinata, 
Cyperus alopecuroides, pygmeus u. 3 andere, Scirpus corymbosus, 4 Pani- 
cům, Leersia hexandra, Alopecurus agrestis, Diplachne fusca, 2 Eragrostiss, 
3 Bromus, Lolium perenne, Marsilea egyptiaca (in Allem 82). 



355 

pinella schweinfurthii (kleine Oase), Ducroisia ismaelis (grosse Oase), 
Salsola pachoi (Telkens). Ranunculus aschersonii Freyn ist im Nildelt 
und der kleinen Oase endemisch, E. guilielmi Jordán im Nilthal und 
Farafreh, Tamarix arborea (Nilthal, Oase), amplexicaulis (Oasen, Isth- 
mus), Astragalus leucacanthus (Oasen, Kuste); exclusiv in den Oasen 
(in Egypten) sind nur Maerua crassiflora Forskal, Silene gallica (kleine 
Oase), Cardiospermum halicacabum (Dakhel), Lotus lamprocarpus, Son- 
chus maritimus, Convolvulus pilosellifolius, Cordia ghasaf, Striga ge- 
sneroides (Vatke), Populus eufratica (kleine Oase), Potamogeton pusil 
lus, Lemna paucicostata, Cyperus polystachyus, mundti, Trisetum 
rohlfsii, Anthoschniidtia quinqueseta, Marsilea diífusa (16). 

In der Wiiste sind 97 sp. der Oasen, davon 66 auch im Nilthal, 
auf der nordwestlichen Kiiste 107. Es sind auch die siidlichen Formen 
des Nilthals, die in den Oasen vorkommen (Sida spinosa, Abutilon 
bidentatum, muticum, Indigofera paucifolia, Tefrosia apollinea, Rhyn- 
chosia memnonia, Acacia sejal, Jusieua repens, 2 Ammanien, Calo- 
tropis procera, Boerhavia sp. 

Interessanter ist die Wiiste — die wohl im Grossen eine phy- 
siognomische Einheit zeigt, im Einzelnen sich aber in drei Theile 
abtheilen lásst, den niedrigen Westen (libysche Wiiste), den gebir- 
gigen Siidosten (arabische Wůste) und den feuchten Nordosten (Isthmus 
von Suez und pelusische Region), der einen Uibergang zu Palástina 
darstellt. 

Ob die zahlreichen Endemismen *) besonders der letzten Region 
sich als solche behaupten werden, bis man Arabien besser kennen wird, 
ist eine offene Frage. 

Die flache libysche (westliche) Wiiste ist die armste und wenigst- 
interessante. Von den endemischen Pflanzen reichen hieher Erucaria 



*) Nordosten Delňnium deserti zwischen Suez und Gaja, bovei ebendaselbst, 
Hypecoum egyptiacum Forsk. auch Nordwest, parviflorum Barbey, Helian- 
themum ehrenbergi (Willk.) — (pelusisch und Marmarika), Silene canopica, 
Astragalus tomentosus, camelorum (Barbey), Anthemis microsperma, Attra- 
ctylis mernepthae (Suez-Adžerud), Salsola volkensii (auch arabische Kuste 
in der Nahé). Der arabischen Kiiste gehóren an : Reseda boissieri (u. Kahirina 
(Mokattam), Helianthemum Sti. Antonii (Schweinfurthn sp.) , Silene hussoni, 
Fagonia latifolia, Zygofyllum decumbens, berenicense Schfth. n. sp, Astragalus 
gyzensis, Phagnalon barbeyanum, Echinops hussoni, Wahlenbergia etbaica, 
Podonosma galalensis, Linaria acerbiana (mit der libyscheu Wiiste Faršut), 
Lavandula atriplicifolia, Haloxylon schweinfurthi (W.), Salsola volkensis, 
Allium desertorum, Crameri (versteinerter Wald bei Cairo), Aristida schwein- 
furthii, scoparia (auch libysch), brachypoda (ibid.). 

23* 



356 

crassifolia, Eeseda kahirina (Norden), Astragalus leucacanthus (auch im 
Osten), Echium setosum (auch im Nordwesten), Linaria acerbiana (auch 
arabische Wiiste), Aristida brachypoda Tausch (auch im Osten), Zit- 
telii n. sp. Ascherson (die einzige auf diese Kegion beschránkte sp. 
zwischen Siut und Farafre, Cairo und Fajuni), scoparia (auch im Ost.). 

Diese ganze Kegion hat nur 168 sp., davon nur folgende (in 
Egypten) auf dieselbe beschránkt sind: Sílené apetala Willd (alexan- 
drina Asch.), Fagonia thebaica Boiss. Ammodaucus leucotrichus (bei 
Siwa), Anvillea garcini (ib.) Centaurea furfuracea Coss (ib.). Hievon 
kommen auch in der arabischen Wiiste vor 152, im Nilthal 49, im 
Nildelta 46, am Isthmus von Suez 80, in den Oasen 53, in der pelu- 
sischen Kustenregion 52, in der marmarischen 66. Mun sieht, dass 
der Nil keine Gránze bildet, und dass sich diese Region bloss negativ 
— durch ihre grosse Armuth auszeichhnet. 

Eigenthiimlicher ist der Nordosten — wie schon aus den ende- 
mischen sp. (s. o.) zu ersehen ist, indem diese Flora den Kiistenstrich 
(mp.) und den Isthmus (di.) unterscheidet, was uns weniger wichtig 
dúnkt (so wie der Unterschied zwischen Nilthal und Fajum), da sich 
die Gránze wohl schwer ziehen lásst, ausser dass der feuchtere Meeres- 
strand mehr meditterrane, das trocknere Fajum stets mehr Wiisten- 
pflanzen ernáhrt. 

In Egypten auf diese Region beschránkt sind von nicht ende- 
mischen Pflanzen Notoceras bicorne, Hypericum salicifolium, Poly- 
carpon arabicum, Linum pubescens, Ononis pubescens, Astragalus 
trimestris, Crucianella membranacea, maritima, Galium nigricans, Zol- 
likoferia tenuiloba, Convolvulus secundus, Linaria ascalonica, Oxostegia 
microfylla, Leucus inflata, Statice limonium, Plantago bellardi, Helico- 
fyllum crassipes (Aryš), Iris helenae Barbey, wohl auch Pancratium 
sikenbergeri (Ascherson), Tulipa montana, Allium papillosum, Carex 
extensa (sic wohl nur Delta Rosette) wie Polypogon maritimus. 

Eine bedeutende Anzahl mediterraner Formen reicht hieher, mit 
dem Nordwesten hat diese Kustenregion 64 sp. gemein, die nicht 
weiter gegen Sůden in E. vorkommen — also sich vom Mittelmeere 
nicht weit entfernen. 

Die interessanteste Gegend ist unstreitig die sogenannte ara- 
bische Wůste, die in ihren Bergen im Siiden manche Form des 
abyssinischen Hochlandes aufweist*), wáhrend anderseits noch An- 



*) Coccalus leaba, 5 Cleome (Trinervia Fresen), Sodada, Capparis galeata, 
Cometes abyssinica, Balanites egyptiaca (heglig), Rhus oxyacantha, Acacia 
spirocarpa Hochstett., Oldenlandia scliimperi, Gaillonia calycoptera, Zoegea 



357 

klánge an den Sinai*) und den Norden uberhaupt vorkomnien. Dein 
entsprechend ist auch die Anzahl der Pflanzen, die man in Egypten 
nur hier findet, bedeutend, wir erwáhnen nur noch (ausser den ge- 
nannten) und 8 Meerespflanzen (ini Rothen Meer) : Morettia phileana 
(auch lybischeW.), Farsetia longisiliqua, Sisymbrium erysimoides, Malcol- 
mia torulosa v. contortiplicata, Leptaleum filifoliuin, Fiebigia clypeata, 
Isatismicrocarpa, Moricandia clavata, Diplotaxis harra, Didesmus egyptius 
(Thebais), Cleome brachycarpa, Dipterygium glaucum, Reseda niuricata, 
Heliantlienium niloticum, Gypsoíila rokejeka, Silene linearis, Polycarpia 
spicata, Telefium sphaerospermuni, Reaumuria hirtella, Corchorus anti- 
chorus, Monsonia heliotropioides, Tribulus bimucronatus, Fagonia niollis, 
parviíiora, Seetzenia orientalis, Tefrosia pogonostigma, Astragalus schim- 
peri, bombycinus, Taverniera egyptiaca, Onobrychis ptolemaica, Cucu- 
mis prophetarum, Unibilicus intermedius (Galala), Asteriscus pygmeus, 
graveolens, Ifionia scabra, mucronata, Varthemia montana, Leyssera ca- 
pillifolia, Achillea fragrantissima, Notonia, Echinops hussoni, glaber- 
rinus , Phaeopappus scoparius , Centaurea eryngioides , Scorzonera 
mollis, Lactuca orientalis (Galala), Zollikoferia fallax, massaiiensis, 
spinosa, Nerium oleander (Berenice), Solenosteninia argel, Glossonema 
boveanuni, Paracaryum micranthum, Trichodesina ehrenbergii, Scrofu- 
laria deserti, Anticharis glandulosa, 3 Lavandula, Stachys egyp- 
tiaca, Ballota damascena, Teucrium leucocladum, Statice axillaris, 
Plantago stricta, Gisekia pharniaceoides, Atriplex farinosus, Chenolea 
arabica, Kochia latifolia, Salsola longifolia, Halopeplis perfoliata, 
Anabasis retifera, Euforbia dracunculoides, Parietaria alsinifolia, Belle- 
valia flexuosa, Scirpus holoschoenus, Panicům teneriffae, Pennisetum 
dichotomum, orientale, 2Andropogon, 4Aristida, Tetrapogon villosus, 
Pappophorum brachystachyum, Boissiera bromoides, Di pláchne nana, 
Eragrostis coelachyrum, Aeluropus brevifolius, 2 Bromus — also 150 
sp. von 448 sp. der arabischen Wiiste uberhaupt. 



purptirea, Blefaris edulis, Clerodendron acerbianum, Avicennia officinalis 
(Kiiste), Boerliavia verticillata, Andrachne aspera, Papayer decaisnei, Farsetia 
ramosissima (auch lib.)- 
*) Arabis albida (Thebais), Schimpera arabica, Moricandia sinaica, Alsine 
pieta v. siňaica (Thebais, Galala), Paronycbia sinaica (Fresen), Pistacia 
atlantica (Galala), Rhamnus palestina (Galala), Moringa arabica, Prosopis 
stefaniana, Callipeltis aperta, Valerianella szovitsii Fisch-Meyer (Galala), 
Phagnalon nitidum, Salvadora persica, Gomphocarpus sinaicus, Heliotro- 
pium arbainense, Lappula sinaica, Micromeria palestina, Lindenbergia si- 
naica, Teucrium sinaicum, Atrafaxis spinosa v. sinaica, Poa sinaica. 



358 



18. 
O binarných matricích. 

Napsal Ed. Weyr a předložil dne 11. března 1887. 

V jedné ze svých úvah o matricích „Sur les quantités formant 
un groupe de nonions analogues aux quaternions de Hamilton" uve- 
řejněné v Comptes rendus t. HIC, p. 1336 vytknul Sylvester výslovně 
totožnost theorie binarných matric s theorií kvaternionů; ale již Cayley 
ve své základní práci v tomto oboru „On the theory of Matrices", 
Philos. Transactions of the R. Society of London, vol. 148 byl k sou- 
vislosti obou theorií poukázal. 

Theorie kvaternionů založena Hamiltonem vzhledem k zamý- 
šleným applikacím na úvahách geometrických; avšak nebude zajisté 
nezajímavo přihlédnouti k ní se stanoviska ryze počtářského, zauja- 
tého v theorii matric. 

Následující, arci velice elementárně úvahy obsahují základy 
theorie binarných matric a tím i základy theorie kvaternionů. 

§ 1. Addice a subtrakce. Matricí druhého řádu, aneb prostě 
matricí rozumíme v následujících úvahách soustavu čtyř reálných neb 
komplexních veličin a, 6, c, d seřaděných do čtvercového schématu 



w Ř 5}- 



Applikovati tuto matrici na dvě libovolné hodnoty x, y znamená : 
odvoditi dvě nové hodnoty |, r\ formulemi 

(2) | = ax 4~ by, rjz=zcx-\- dy. 

Matrice (1) stanoví v tomto smyslu linearnou substituci a naopak, 
každá substituce (2) podává příslušnou matrici (1). 
Dvě matrice nazýváme rovnými a píšeme 






\c, d}-\c\ ď] 



pakli applikovány na dvě libovolné hodnoty a?, y podávají tytéž hodnoty 
f, i) t. j. pakli 



359 
ax -\- by = ďx -j- b'y, cx -|- % ==: c'a? -|~ ^ j 
to ale vyžaduje, aby 

a=:a\ b=zb\ c = c', e£ zz ď. 

Jsou tedy dvě matrice sobě rovny, jestliže mají na stejných 
místech stejné elementy. Poněvadž veškeré operace s matricemi zá- 
viseti budou na elementech jejich, jest patrné, že lze vždy matrici 
nahraditi jinou, oné rovnou. 

Součtem dvou matric M a M' t. j. 



K 61 K ty 



rozumíme matrici, která applikována na #, y podává hodnoty f -f- |', 
# + *?', pakli dané dvě matrice transformují a?, y na £, iy, resp. na 
Í\ i)'. Jelikož 

tedy jest matrice 

{« + «', & + ty 

ic + c', CŽ + íŽ'/ 

součtem daných dvou matric; součet ten označíme M-|-M'. 

Obdobně definujeme součet tří a více matric. Patrně zde platí 
výrok, že sčítání jest operace jednoznačná, associativní a kommu- 
tativní. 

Definujeme-li rozdíl dvou matric zcela obdobně, máme patrně 



M-M'={:zí;tŽ| 



)rocez 

M — M' + M' = M. 

Z toho patrno, že sčítáním a odečítáním libovolného počtu 
Latric obdržíme vždy určitou matrici, která nezávisí na tom, v jakém 
lořádku jmenované operace provedeme. 

Rozdíl dvou stejných matric jest patrně vždy táž matrice 



°=fci 



360 



již budeme nazývati nullovou matricí. Přidáme-li míliovou matrici 
k libovolné matrici M, obdržíme zase M, a vlastnost ta charakte- 
risuje nullovou matrici, neboť z rovnosti 



[a, b\ , ía, 01 _ [a, b\ 



plyne a-\-uz=za, b-\- flzz.b, c-\- y = c, d~\- ó — d a tedy a — /S 
- y - (f z: o. 

Rozdíl O — M značíme stručněji — M ; je-li 



M 



Hí^ de -H=c:-^ 



a arci 



M + (— M) = M + — M=zM — M = 0. 
§ 2. Multiplikace. Součinem MM' dvou matric 



H;ž}. M H5íl 



rozumíme matrici M", která applikována na dvě libovolné hodnoty 
a?, ?/ podává tytéž hodnoty, jako když na a?, y applikujeme nejdříve 
M' a na obdržené hodnoty M. 

Značme za příčinou stručnosti symbolem M'(sc, y) hodnoty £', 1/ 
jež vyvodí z x, y matrice M', a položme tedy 



t. j. 



t j. 



I' zz a'as -|- 6'^f, 1/ zz c f x -}- d!'?/. 
Položme dále 

M(p, i?0 = (I, i) čili MM'fo 2/) = (g, qfc 
! = <#+&/* ísxí'-)-^, 
Klademe-li za £', ??' hořejší hodnoty, máme 

| = (aď -(- 6c> -f (áb ř + 6ď)y, 
q == (ca' + dc ) x + (c6' + <?<%. 



Lze tedy skutečně f, i? přímo vyvoditi za?j appli kováním zcela 
určité matrice 



361 



M „_íaa' + &C, abr + bď\ 



-f-dc', cb'-\-dď\ 
a tato jest dle hořejší definice součinem MM' t. j. my klademe 
MM , _ k h\ fa', Íf\ _ laď + bď, ah> + bd>\ 

Elementy prvního řádku součinu tedy obdržíme spojíme-li první 
řádek levého faktora se sloupci druhého tak jako se děje při ná- 
sobení determinantů; elementy druhého řádku v součinu obdržíme 
spojením druhého řádku prvního faktora se sloupci druhého faktora. 

Dle tohoto pravidla máme 

M , M _ K n k H _ í«'« + H «'& + W 

M M _ j^ á ,| |^ rf j _ ^ _j_ ^ ^ _j_ d , d 

z čehož patrno, že MM' se obecně nerovná M'M t. j. multiplikace 
matric není obecně kommutativní. 

Avšak multiplikace matric jest operací associativní, t. j. značí-li 
A, B, C tři libovolné matrice, platí rovnost 

(AB) .C = A. (BC). 

Neboť, položivše posloupně 

C(*, y) = (<ď, y')> B(x> y') = (x», y»\ tedy BC(«, y) = (a*, y»\ 

a dále 

jest A(BC) patrně matrice, jež vyvozuje |, tj z hodnot a?, y. 
Avšak 

t. j. Ž, V vyvodíme z a/, ?/' matrici AB, a tedy z a?, 3/ applikováním 
matrice G a pak matrice AB t. j. applikováním součinu (AB) C. 

Obdržíme tedy za?,?/ hodnoty f, 17, nechť applikujeme matrici 
A(BC) aneb matrici (AB)C, čímž hořejší výrok stvrzen. Součin 
(AB)C z=z A(BC) značíme stručněji ABC a on znamená patrně onu 
matrici, která vyvozuje z a?, ?/ tytéž hodnoty, které podává posloupná 
applikace matric C, B a A. 



362 

Dán-li součin libovolného počtu matric, lze tedy faktory v da- 
ném pořádku libovolně do skupin shrnovati a skupiny součinem 
těchto faktorů nahrazovati; tedy n. př. 

ABCDE = A(BCDE) = (AB)C(DE) = atd. 

Součin libovolné matrice s míliovou matricí rovná se nullové 
matrici, t. j. značí-li M libovolnou matrici, platí 

MO = OM = O. 

Tato vlastnost přináleží jen nullové matrici, neboť, aby 

fa, b\ ML k(ll 

při libovolných hodnotách a, č>, c, d musí platiti rovnice 

acc -\- by zz a, a/3 -f- bá = /?, 
ca + ty = y, c/3 + cřd = ď, 

pro každé a, 6, c, d, z čehož snadno vyvodíme ccz=zfi=z y = d = o. 
Dále lze snadno ukázati, že existuje jedna a jen jedna matrice 
té vlastnosti, že její součin s libovolnou matricí M se rovná zase M, 
t. j. že 

MI = IM=:M, 

značíme-li onu matrici literou I, nechť je M jakékoli. Vskutku, položme 

a zkusme vyhověti zatím rovnici MI = M, t. j. rovnicím 

au -f- by zz a, afi -f- bd zz b, 
ca-\-dyzz c, c/S -|- dd dz d. 

Aby při libovolných hodnotách a, 6, c, d platily rovnice 

a(a— l)-f&y = 0, a/J + &(* — 1) = O, 
c(a — 1) -f dy = O, c0 + d(d -r 1) = O, 

jest nutné a stačí, aby 

a— 1=0, = 0, y = 0, ď— 1 = 0. 



363 
Máme tedy 



=\k% 



a jelikož pak patrně taky IM == M, jest tato matrice I ona jediná 
matrice, která jakožto faktor žádný součin nemění, pročež lze v každém 
součinu faktora I vynechati. Tuto matrici I zoveme matricí je- 
dnotkovou. 

§ 3. Diviše. Podílem A : B dvou matric nazýváme matrici C, 
která násobena matricí B podává součin A. Jelikož však BC obecně 
se různí od CB, lze podíl C resp. C 1 dvou matric A a B definovati 
buď rovnicí 

CBzzA 
aneb rovnicí 

BC! = A. 

Snadno ukážeme, že obecně těmto rovnicím vyhovuje jen jedna 
matrice C resp. C t . 
Budiž 



a položme 

Máme pak 



°=ftih=teí}- 



cB=j aa ;+^ *h 



-f-tfc', yb' + óďy 

pročež, aby tato matrice se rovnala A, musí platiti čtyry rovnice 

ďa+ďfizza, b'a + ďfi = b í 
a'y-\-c'ů=:c, b'y-\-ďá=:d. 

Rovnice v prvním řádku napsané stanoví «, jía rovnice v dru- 

ty, ď, pakli determinant <ď = ďď — b'c' je různý od nully; 
žíme : 
aď — bď . bď — ab' 
«=== ir— i /* = 



4' 

Obdobně 



cd ř — dc' ft dď — cb ř 



^"""W + ďn, c^ + ďifj — A 



364 

podává pro a 1? j3j, ý l? ďj čtyry rovnice, jichž řešením za stálé sup- 
posice z/' ^;o plyne 

aď — cb ř bď — db' 
cď — aď l dď — bc' 

n = — -2f- , *.=— ^— • 

Determinant z/' zz a'ď — b ř c' nazveme absolutní hodnotou ma- 
trice B a označíme jej symbolem |B|, t. j. my klademe 



* i ~ \\ď, d'i\ ~ \ď 9 ď 



Nyní můžeme říci, že divisi dvou matric lze vždy provésti, kdy- 
koli absolutní hodnota dělitele jest různá od nully, a že v tomto 
případě výsledek divise (podíl) jest zcela určitá matrice. 

V případě, kdy | B | zz O, nelze rovnicím pro a, /3, y, á odvo- 
zeným buď vůbec vyhověti, aneb existuje nekonečné množství těchto 
řešení ; *) v tomto případě jest divise A : B buď nemožná aneb má 
podíl nekonečně mnoho hodnot. Theorie binarných rovnic podává 
v druhém případě všecka řešení, jichž odvození další úvahy nevy- 
žadují, pročež o něm pomlčíme. 

Je-li absolutní hodnota nějaké matrice 



M 






různá od nully, pak příslušná substituce 

x ř zz ax -f- %? y f — cx-\- dy 

transformuje libovolné hodnoty a?, y opět na libovolné hodnoty x\ y r 

t. j. tyto mohou nabyti všech hodnot. Je-li ale | M | b±± O, pak 

máme vždy 

dx f — by' zz O, a též cx f — ay' zz O 

• j- x \ V f J sou vázány touto relací, ač není-li současně a zz b zz c 
zdzo; v tomto případě mají a?', y' dokonce zcela určité hodnoty, 
t. j. x r zz y' zz o. 



*) V. n. př. mé pojednání „O řešení linearných rovnic." Časopis pro pěsto- 
vání mathem. a fysiky, roč. XIV. 



365 



Formule podávající součin dvou matric ihned ukazuje, že 

| MM' | = | M | . | M' |, 

a obecně: absolutní hodnota součinu libovolného počtu matric rovná 
se součinu absolutních hodnot jednotlivých faktorů. 

Z toho vychází přímo, že nelze provésti divisi matrice A ma- 
tricí B, pakli | A | ^:o a [ B | == o ; neboť z rovnice A — BC aneb 
i A — CB by plynulo 

|A| = |B|.|C| = o, 

což by odporovalo supposici | A | ^o. 

§ 4. Eectprokd matrice. Absolutní hodnota matrice jednotkové 
I jest patrně 1. Dle předcházející poznámky lze tedy matrici I děliti 
nějakou matricí M tenkráte a jen tenkráte, kdy | M ( ^o. Měj M 
elementy a, č>, c, d a supponujme tedy A =. ad — bcz.o ; podíl I : M 
označme Q resp. Q, , dle toho klademe-li 

I z= QM aneb I — MQ^ 

Značíme-li elementy matric Q a Q t resp. literami «, /?, y, ó 
a a \i &i Vn ^u podávají formule předchozího § 



a =z a* 



y = ri 






A 1 ' r1 ' A 

c „ „ a 






Máme tedy 



Q = Q, 



d 


— b 


z/' 
— c 


A 

a 



A ' A 



Tuto matrici značiti budeme symbolem M -1 a nazývati ji reci- 
prokou matricí ku M, tak že, arci při stálé supposici | M | ^o, platí 

MM- 1 =z M-iMzzI. 

Z těchto rovnic patrno, že reciproká matrice ku reciproké jest 
opět původní matrice. 



366 



Podíl libovolné matrice N matricí M jest buďNM -1 neb M -1 N, 
neboť máme 

(NM- 1 )M = NM-^M = NI = N 

M(M- 1 N) = MM- 1 N = IN = N. 
Pohlédneme-li na hodnotu M- 1 vidíme hned, že platí 

§ 5. Skalami matrice. Každou matrici tvaru 



M 



t. j. takovou, že elementy mimo hlavní diagonolu jsou nullami a že 
ony v hlavní diagonále sobě se rovnají, nazýváme skalarnou matricí 
č. skalařem. Počítání s těmito matricemi jest zvlášť jednoduché; 
jeho analogie s počítáním obyčejným stává se zcela patrnou, ozna- 
čímeli napsanou skalarnou matrici symbolem (a). 
Z formulí předchozích vychází totiž ihned, že 

(a) + (a')=z(a + ď\ 
(a)(a') = («•'), tedy (a)(a>) = (ď)(a), 



\(a)\ = a\ (a)-i =(-!-), 



kdež ovšem supponujeme a^.o v poslední formuli. Za téže supposice 
máme 






pročež tu podíl (a') : (a) má jediné hodnoty. Připíšeme-li ještě 
formule 

= (o), (á) + (o) = (a). 
I = (l), (a)(l) = (l)(a) = (a), 

vidíme, že sčítáním, odečítáním, násobením a dělením skalařů obdr- 
žíme opět skalař a že počítání se skalarnými matricemi (a) se řídí 



367 

těmiže pravidly jako počítání s obyčejnými (reálnými neb komplex- 
ními) veličinami a. Z této příčiny budeme značiti skalař (a) prostě 
literou a, majíce však na paměti rozdíl mezi skalařem a a obyčejnou 
veličinou a. 

Nyní snadno shledáme, že 



a taktéž 



J«, 01 _ fa, o\ fa, 01 __ taa, afi\ 
%, d]-\o, a]\y, df-\ad, ay] 

f«, 01 _ fff, 01 ía, o) __ íoa, a/íl 
Ir, <?J Ir, <*/ \o, a\ \ay, ad\ 



t. j. matrici násobíme skalařem a, pakli všecky elementy matrice ná- 
sobíme veličinou a. Multiplikace matrice se skalařem jest kommu- 
tativní. 

Obdobně 

a 



«, M a _!_ !{«, 01 _ 

y, *J a ~ ly,'J- 



Dále 



y ó 

, i 

a a \ 



{;;8±«={«*%í.[ 



§ 6. Celistvá a lomená funkce matrice. Součin dvou stejných 
matric: MM značíme M 2 ; tří stejných matric M 3 , atd. Z toho patrno, 
že i zde platí pro celistvé kladné A a ^ 

Symbol M° nám značí matrici jednotkovou 1. 

Symbol M~~ \ při celistvém a kladném A, definujeme rovnicí 

M~* = (M- 1 )\ 

;ož arci supponuje | M | ^o. 
Pak máme 

M -x w = (M _i )^. Mř* = M- 1 . M- 1 . . . M- 1 . M . M . . . M, 

kde faktorů prvního druhu jest A, faktorů druhého ^. Jelikož M H M=:1, 
obdržíme 



368 



M-^rrM^ 1 přif*>i, 

M~ ? W = 1 ~ M° při ít ~ A, 

M -^ř* — M-(*-ř*) = M^~ l při ^ < A. 

Obdobně 

M-*M-f = (M-^^M- 1 )^ = M- 1 . M- 1 . . . M- 1 , 
kde v právo stojí A+i* faktorů; pročež 

Platí tedy první formule tohoto § pro libovolné celistvé, kladné 
nebo záporné hodnoty exponentů kft. 

Značí-li a , e^,..^ skaláry, tu nazýváme matrici 

a M m + a L M*- 1 + . . + a m 

celistvou funkcí m tého stupně matrice M. Celistvá funkce této celistvé 
funkce jest opět celistvou funkcí matrice M. Položivše a k — o (k = o, 
1, . . m — 1) vidíme, že libovolný skalař a m lze pokládati za celistvou 
funkci nulltého stupně každé matrice. 

Pokládajíce a , a í ,,.aZ a (i za obyčejné veličiny, mějme roz- 
kladem na linearné faktory při libovolném [i 

V m + a^- 1 + . . + a m = a Q ([i — fiJQfc — p 2 ) . . (fi — f* m ), 

Uvážíme-li, že při násobení matrice M se skaláry platí zákony 
obyčejné multiplikace, vidíme ihned, že máme pro každou matrici 
M rovnost 

a M™ + % M" 1 " 1 + . . + a m = a (M — ^)(M — p 2 ) . . (M — p*> 

Tím proveden rozklad celistvé funkce matrice na linearné 
faktory. 

Podíl dvou celistvých funkcí matrice M sluje lomenou funkcí 
této matrice, při čemž arci předpokládáme, že absolutní hodnota 
jmenovatele jest různá od nully. 

§ 7. Základní rovnice dané matrice a redukce racionalných 
funkcí. Libovolná matrice 



L 



369 



-\c, d] 



vyhovuje rovnici druhého stupně 

M 2 — (a + á)M + ad — bc — o; 

v této rovnici značí a, 6, c, d arci skaláry, a taktéž v právo symbol 
o. Skutečně máme 

M i _ fa 2 + bc , ah + hd \ 

čímž tvrzení již patrné. Tuto rovnici druhého stupně vytknul Cayley 
v citovaném pojednání; uvádí ji ve tvaru 



ía-M, b 1 

\ c, d — MJ — °' 



jehož správnost jest patrná. 
Poněvadž 

M 2 = (a + d)M — (ad — 6c), 
máme 

M 3 = (a 4- d)[(a + d)M — (ad — 6c)] — (ad — 6c)M, 

t. j. M 2 a M 3 vyjádřeny jakožto linearné funkce matrice M; pokra- 
čujíce, vyjádříme každou kladnou celistvou mocnost a tedy i každou 
celistvou funkci matrice M jakožto linearnou funkci této matrice. 
Budiž 

y(M) — a M m + a x M"- 1 + •• + «*! (m > 1) 

libovolná celistvá funkce matrice M. Položme 

<p(p) == a n m -f a^- 1 + . . + a m 
^(ft) =z ft 2 — (a -[- d)fi -j- a d — bc 

a pokládejme v těchto dvou výrazech všecky hodnoty za obyčejné 
veličiny. Proveďme divisi <p((i) : ýQi) až se objeví zbytek stupně 
prvního neb nulltého a budiž 

Tr.: Mathematicko-přírodoYČdecká, 24 



370 

tedy 

^)==Q(^« + E(ft). 

Z důvodu na konci předcházejícího § uvedeného bude taky 

(KM) = Q(M>(M) + R(M) 

při libovolném M. Pro dané M však ý(M) z= o, pročež 

y(M) = «M 4- /J 

t. j. g?(M) vyjádřeno jakožto línearná funkce. 

Týž výrok platí i o lomených funkcích. Mějme předně lo- 
menou funkci 1 : M a zkusme skaláry a, /? tak ustanoviti, aby 

A^M-^aM + č, |M|zo, 

t. j. aby 

1 = «M 2 + /JM, 

t. j. vzhledem ku Cayley-ově rovnici 

1 = u{a + d)M — «(ad — bc) + /JM, 
čili 

\a(a + d) + /3]M — a(acž — bc) — 1 z= o. 

Této rovnosti vyhovíme a od ní pak se můžeme vrátiti k původ- 
nímu požadavku, položíme-li 

cc(a -\- d) -(- P — = ť? 9 a(a<i — 6c) -)- 1 zz o, 

t. j. 

— _ J_ a — aJ r d 

a ~ |M|' p ~ |M| ' 

M- 1 - — — I a + d 

— um iMr 



procez 



Je-li nyní <p(M) : ^(M) libovolná lomená funkce, a | <Pi(M) j ^:o, 
máme posloupně 



371 



•P(M) 



aM-f-0 



2= («M + /»)[«,(«, M + A) + fi] = «,M + ft , 



z čehož zároveň patino, že 

y(M) . [^(M)]- 1 = [ Vl (M)]-i <]P(M) , 



za kterouž příčinou jsme tento podíl psali prostě 



9i 



Jsou tudíž 



všecky celistvé a lomené funkce téže matrice takovými matricemi, že 
jich multiplikace jest kommutativná. 

§8. O kořenech matrice. Kořeny kvadratické rovnice v ^ 



a — ft, b 

c, d — p 



=i o 



nazýváme kořeny matrice M o elementech a, 6, c, d (latentní kořeny 
u Sylvester-a). Je-li | M | ^o, jsou oba kořeny matrice různý od nully 
a naopak. 

Má-li M kořeny ^ t , f* 2 , má M + A kde značí skalař, kořeny 
ft, + j8 , ^ 2 + ; neboť kořeny v matrice M -f- /3 jsou stanoveny 
rovnicí 

kterážto rovnice přechází do hořejší, klademe-li v — j3 — ^. 

Obdobně soudíme, že matrice «M, kde a jest skalař, má kořeny 
a ř*n a f*2 5 neboť rovnice 

«c, «6 — v 

přejde do první rovnice tohoto § klademe-li vzza^ a krátíme-li 
pak a 2 . 

Výrok platí patrně i při a = o. 

Spojíme-li oba výsledky, vidíme, že matrice «M + P m á kořeny 
ř ř*i + P-> a ^2 + ?• A. obecněji platí : 

„Je-li qp(M) libovolná celistvá funkce, má matrice y(M) kořeny 
KWj 9(^2) "• Skutečně, budiž dle návodu předchozího § 



y(M) = «fi + /J. 



24* 



372 



Redukce celistvé funkce qp(M) na linearnou funkci založena na 
rovnosti 

M 2 = (a + d)M — (ad — bc). 

Téže rovnosti ale vyhovují kořeny (i t a ^ 2 matrice M, neboť pro 
oba platí 






=: o t. j. fi 2 — (a -|- cř)^t -j~ acč — bc ~ o. 
Soudíme tudíž, že taky 

Pravé strany jsou ale kořeny matrice aM-f-/3 t. j. <p(M), čímž 
výrok dokázán. 

9>(M) 



Důkaz patrně platí i pro lomené funkce, t. j. matrice 



<Pi(M) 



má kořeny z}riL T^pL Ostatně lze snadno přímo ukázati, že M _1 

má kořeny — , — . Skutečně, položivše | M | = zi ^o, jsou kořeny 
v matrice M _1 dány rovnicí 

— 6 






v, 



Í6 

"17 



=: o t. j. v' 



a-f-cž 



v + 



ad — bc 



t. j. 



z/v 2 — (a -j- cZjv 4~ 1 — °i 



z čehož patrno , že v- — . Nyní plyne snadno hořejší výrok 

o kořenech lomené funkce. — Podotkněme ještě , že jmenovatele 
cpiiPi) a (piifa) jsou různé od nully; neboť jsou to kořeny matrice 
^(M), o které předpokládáme,] že' její absolutní hodnota jest různá 
od nully, pročež i oba její kořeny jsou různý od nully. 

Pomocí kořenů lze snadno vyjádřiti každou celistvou neb lo- 
menou funkci g>(M) matrice M jakožto funkci linearnou. Neboť má- 
me-li na základě relace 



M 2 — (a -f d)M -±ad — bc — o 



373 



rovnost 

g>(M) zz ccM -f |8 , 
máme taktéž 

9(^2) zza^-fč, 
z čehož 

« — Sgfe) — • g(g*) a _ MÍPi) — lh<P(th ) 

ř»l. — ft . ' ř*l — ř*2 

pročež konečně 

Tato formule jest specialným případem obecné formule podané 
Sylvesterem pod jménem seconde loi de mouuement algébrique. 

Předpokládá se tu arci, že [i l ^i„ t. j., že M má různé latentní 
kořeny. Případ kdy ^ zz f* 2 snadno vyřídíme, položíme-li ft, zz f* 2 -|- s 
a limituj eme-li pak pro lim s — o. Tím vychází ihned v případě 
f*, zzj*2 zz ft formule 

9>(M) zz g>'(p)M + 9<fi) — Wfa), 

značí-li <p'(f*) derivaci funkce <p(p) podle ^. 

§ 9. Obecná funkce matrice. Budiž (p{z) funkce neodvislé (kom- 
plexní) proměnné 2 definovaná řadou 



QO 



konvergující pro všecky hodnoty 2, jichž absolutní hodnota jest menší 
než jisté kladné číslo r. Budiž M matrice o kořenech ft t a ft 2 
a předpokládejme, že absolutní hodnoty těchto kořenů*) jsou menší 
než r\ Pak máme 



<P(lh) =7 2-1 W'* 5 9>W — 2j a ^2 V - 



Značí-li f libovolně malou kladnou hodnotu, tu existuje celistvé 
číslo p takové, že pro každé n >j> a pro libovolné rc' platí 



*) Zde symbolem | ft | značíme absolutní hodnotu obyčejné veličiny [i. 






374 



n-\-n' 



7, a vi 



n+l 



tě při > < r. 



Jsou-li a, 6, c, d elementy matrice M, platí pro ti t i ft 2 

ji 2 — (a -j- d)ii -\-ad — bc~ o. 
Užijeme-li této relace mějme 



«+i 



n-\-n' 



o 

pak bude taky 

o n-f-1 

Jelikož dle supposice If^lO a |í* 2 |<I^, máme dle hořejší 
nerovnosti 

|«'*f*i+0V|<*, 

I «'A + č'« I < £ i 
pročež 

I «'»Oi — th) I < 2f » 



a tedy, za supposice ^{^¥"1 > 



2* 



Nyní 



tedy i 



f*i — H I 



Volivše ť dosti malé, obrží | «'„ | a | 0' n | dle odvozených ne- 
rovností libovolně malých hodnot. Pak ale jest i matrice 

«'«M + /J' n 

matricí jejíž všecky elementy lze učiniti dosti malým s t. j. dosti 
velkým p libovolně malými, č. jinak, matricí jejíž limita jest skalař o. 



375 

Máme tedy 

00 

/ , a v W — M lim a n -f lim fí n pro n = oo. 

o 

Avšak máme taktéž 

00 

<P(^i ) = ^j Ví v = Pí lina a n -f lim p n , 

o 

00 

<p(fO = 2-1 av ^ V ~ ^ lim a » + lim ^ » 

o 

z kterýchž rovnic plynou 

lim «. = gfe) - *<*) , limfe= ^fe)-^yQM ? 
pročež 

00 

(A) VaM"- yQi) ~~ ?(**») M i Pí 9>(ft) — f*2 9>(f*i ) 



Fl ~ ^2 f*l — í*2 

Tím definována funkce g>(M) matrice M, arci v tom případě, 
kdy ř*,^f* 2 a kdy absolutní hodnoty těchto kořenů jsou menší než r. 

Případ, kdy ^j = ft 2 = ft a | [i | <C r lze opět limitováním z před- 
cházejícího odvoditi, a tím ukázati, že i tu definuje daná řada ur- 
čitou funkci matrice M a že tato funkce jest dána formulí 

00 

(B) Jj ar M'=9'WM+!PW-»'W, 

o 

v níž (p'([i) značí derivaci -^-. 

Dána-li obecněji funkce y(z) řadou 

V ~ — oo 

pokračující dle celistvých kladných i záporných mocností proměnné 
a konvergující při r < | z | < r', tu lze touže cestou ukázati, že řada 



376 



9>(M) = 2 



M 



definuje zcela určitou matrici, značí-li M jakoukoli matrici o kořenech 
f*! a je 2 hovících nerovnostem 

r<\p t \<r\ r<|> 2 |,0'; 

a dále opět plyne, že <jp(M) jest dána formulí (A) v případě ^ x :^^ 2 
a formulí (B) v případě ^ = fi 2 = [i. 

Věta o kořenech celistvé neb lomené funkce matrice vyslovená 

v § 8. potrvá v platnosti i pro funkci qp(M) ~ \] ^M", t. j. kořeny 

00 

matrice <p(M) jsou (p([i } ) a (p([i 2 ). A vskutku jsou vzhledem k for- 
muli (A) tyto kořeny při í* x ^í* 2 

9>0i) — yfcaL I pM^ — pMh ) (k—\ 2) 

Fl f*2 ^ f*l— ^2 

t. j. (p(í*0 a 9>(ft 2 ) ; při ^ = ft 2 == p. jsou vzhledem ku (B) patrně oba 

#)/» + #)-/»#) *• J- 9>W- 

§ 10. Typický trav matrice. Výsledků právě vyvozených mů- 
žeme se dodělati jiným spůsobem, a s. tím, že uvedeme matrici M 
na jistý tvar, který i vzhledem k jiným úvahám jest užitečným. 

Má-li matrice M dva různé kořeny p, ^:j* 2 , pak ji lze vždy po- 
ložiti do tvaru 



M=Q -fc} Q ' 



v němž Q značí matrici, jejíž determinant není nullou. Abychom to 
ukázali, položme 

a pišme žádanou rovnost ve tvaru 

t. j. 

(a — ft,)a-|-c/S = o, (a — /i 2 )}< -f- cď = o, 

ba-\-(d — ft,)0, = o, &}> + (á — f* 2 )<? = o. 



377 

Z levých rovnic ustanovíme poměr a : /?, z pravých y : tf, neboť 
determinanty z koefíicientů rovnají se nulle. Zbývá ještě ukázati, že 
pak determinant ad — py jest různý od nully. V opačném případě 
bychom měli 

y=Qcc, Sz=qP, (pZo), 

vzhledem k čemuž subtrakcí pravých rovnic od levých by plynulo 

Oi — f* 2 )« == °, Oj — ^2)^ = o, 

věc nemožná vzhledem ku ^>{Z.^ a vzhledem k tomu, že alespoň 
jedna z hodnat a, /S jest různá od nully. Zároveň patrno, že usta- 
novíme-li «, /3, y, <?, lze obecně položiti 






kde A a A' značí libovolné hodnoty různé od nully. 

Supponujme za druhé, že p t zz f* 2 zz ^. Jsou-li obě hodnoty ž>, 
c nullami, pak má M kořeny a, d, pročež dle supposice azzdzzjt, 
a matrice jest M tvaru 



^' > t. i. skalař u, 






který do hořejšího zapadá, položíme-li n. př. Q zz 1. Jinak se má 
však věc, nejsou-li obě hodnoty 6, c nullami, tedy n. př. c^o-, pak 
nelze M položiti do tvaru Q~>Q, neboť to zz ííQ^Q zz ^, kdežto M 
při eso patrně není skalařem. V tomto případě lze však vždy po- 
ložiti 



m =q- i {í;;!Q' 



kde Q opět značí matrici s determinantem různým od nully. Neboť 
tato rovnost požaduje, aby 



Q M = {« 



(ia, ji/J 



t. j. aby platily rovnosti 



(á — [i)a -|~ c/? zz o, (a — p)y -f- cd zz a, 

6a -f (d — fi)/3 zz o, 6 y _j- (d _ ^ď zz /J. 



378 

Determinant levých rovnic vymizí, lze jim tedy vyhověti dvěma 
hodnotami a, /3, které nejsou současně nullami. Pravé rovnice pro y, 
ó jsou pak v podstatě totožný, jelikož hodnoty a — ji, c, a jsou úměrný 
hodnotám ž>, d — ft, /?, jakož z rovnice podmíněné rovností kořenů 

a-\-d 
^1=^2 — ~Y~ 

4(ad — bc) = (a -\- ď) 2 

snadno plyne. Vzhledem k supposici c^o volme tedy y zcela libo- 
volně a položme dle první rovnice v právo 

á=z -[ a — (a—p)y]. 

Hodnotami a, 0, y, d stanovená matrice Q má determinant 
různý od nully ; jinak by opět y = qcc, Íz:pj5, p^o, pročež z pra- 
vých rovnic 

Q(au -f- cfi) . =z a -J- ^pa, 
?(&« + <#) = + w 0, 

t. j. vzhledem k levým rovnicím 

což odporuje supposici, že a, /3 nejsou současně nullami. 

§11. Nyní můžeme výsledky § 9. odvoditi jiným spůsobem. 
Máme-li 

M zz Q-iNQ 
bude 

M 2 = Q-iNQQ-'NQ = Q-^Q, 
M 3 = Q-^QQ-TCQ = Q-^Q, 
a obecně 

M» = Q-WQ, 
k čemuž lze i připojiti 

M^zzilzzQ-^Q. 

Budiž nejprve M matrice o různých kořenech ^, (i 2 5 P a k l ze 
oložiti 



M=Q " 1 fcv!l a 



379 



z čehož 



M v = Q- 1 /^* '°}q. 
lo, ^/J 

Mánie tedy 

2»,M.=«-.[ž«,|: : y]« 

arci za tou supposicí, že ft a ji 2 zapadají do konvergenčního kruhu 
řady q>(z). 

Nalezenou matrici můžeme takto přetvořiti: 






= Q- 3 



Q- 



f*l— f*2 

O, 



9<^ 2 )(^1— ^2)+^29(^l)— f*2^(ř*1 ) 



ř*l ^2 



Q 



>i[9>(f*i) — <Pfe)] 



í*i — P 2 

o. 



f*2[9>(f*l ) — 9>(f»2 )] 



í*l — /*2 



Q + 



vMv*) — ^ 2 yQi) 

f*l ^2 



M 






tedy konečně 

^r 1 * f*i— f* 2 

jakož jsme též nalezli v §. 9. 

Je-li za druhé M matrice o dvou stejných kořenech ^ zz f* 2 zz ^ 
a s. skalařem /-t, pak máme přímo 

2a v W =z Za v[ i v zz: <p(n\ 

arci za tou supposicí, že absolutní hodnota ^ jest menší než r. 

Píšeme-li 

V(fO = 9>'(f*)f* + 9>0) — /*<PH 
tedy máme 



380 

00 

2 %W = 9>'0.)M + 9>0») - f 9>W, 

O 

jako dříve. 

Je-li konečně M matrice o dvou stejných {i kořenech ^ rz j* 2 
= ft ale není-li M skalařem, tu lze položiti 

M-Q-WQ, kde N = {f' °|. 

Nyní nalezneme 



obecně 

"NT" - 






procez 



2 «^ = Q-c*iSjQ = HSř, ^| Q ' 



t. j. předpokládáme-li opět, že j* zapadá do konvergenční kružnice 
řady g>(z), 

00 

2 ^M-= Q -> {«T« V^ w } Q + *) - W '« , 

t. j. 

00 

o 

čímž výsledky § 9. na novo potvrzeny. 

§ 12. O rovnici nejnižšího stupně. V § 7. jsme nalezli, že 
matrice M o elementech a, fr, c, d vyhovuje rovnici 

a — M, & _ 
c, <Z — M ~ °' 
t. j. rovnici 

(MUfóCM — fs)=<>i 



381 
značí-li fa, fa kořeny kvadratické rovnice 

= ó t. j. |M — ii\—o 



a — ft, b 
c, d — p 



č. kořeny matrice M. 

Je-li fa ^ fa , pak nehoví M žádné linearné rovnici o skalarných 
koefficientech, neboť z rovnice 

«M + — o 

o 

by plynulo, že M jest skalařem — ; ten ale má dva stejné kořeny. 

Je-li F(M) celistvá funkce o skalarných koefficientech stupně 
2. neb vyššího, tu obdržíme obyčejnou algebraickou divisí — kla- 
douce ip(M) místo (M — fa)(M. — fa) — 

t. j. 

F(M)=zK ř (M)^(M) + x (M), 

kde %(M) jest celistvá funkce prvního stupně neb stálá neobsahující 
M. Je-li F(M) = o, soudíme vzhledem ku #(M) = o, že 

?(M)*= o. 

Avšak M nemůže hověti linearné rovnici, jest tedy % totožně 
nullou t. j. každá celistvá funkce F(M) rovnající se nulle obsahuje 
algebraického faktora ^(M). Z toho soudíme, že rovnice nejnižšího 
stupně, které M hoví, jest jediná rovnice ^(M) = 0. 

Poněvadž ani M — fa ani M — fa se nerovnají nulle, máme 
v rovnici i\> — příklad, že součin dvou matric může vymizeti, aniž 
by některý z faktorů byl nullou. 

Pak-li fa — fa r= fa nutno rozeznávati dva případy. 

A. Budiž M skalařem, tedy 

a tedy 

M— p — o. 



382 

Snadno nahlédneme jako nahoře, že, je-li F(M)zzO, polynom 
F(M) musí býti dělitelný rozdílem M — ft; a to taky patrně stačí, 
aby F(M) = 0. Kovnice nejnižšího stupně , které M vyhovuje jest 
tedy zde linearná rovnice M — \i = o. 

B. Nechť M není skalařem, tedy nechť dle § 10. 



M^Q-J^JQ, 



kde Q značí matrici, jejíž determinant jest různý od nully. 
Dle § 7. vyhovuje M rovnici 

(M-fO* = 0, 

a toť rovnice nejnižšího stupně se skalarnými koefíicienty, které M 
hoví, neboť jinak by M byl skalař, proti supposici. Opět plyne snadno, 
že pakli F(M) = 0, polynom F(M) musí obsahovati faktora (M — p) % . 
a že to taky stačí, aby F(M) ze 0. 

Předchozí úvahy ukazují, kterak lze ustanoviti všecky matrice, 
které hoví dané kvadratické neb linearné rovnici jakožto rovnici nej- 
nižšího stupně. Je-li předně 

(M — ftXM — p 2 ) = 0, ft^P* 
daná rovnice, jest 

značí-li Q stále libovolnou matrici, jejíž determinant je různý o( 
nully. 

Je-li za druhé 

(M — [iY — 
daná rovnice, jest 

M =Hi;íl Q - 

Je-li konečně 

M — ^i — O 

daná rovnice, máme jedině skalař 



383 

§ 13. Řešení algebraické rovnice o skalarných koefficientech. 
Má-li se řešiti libovolná rovnice o skalarných koefficientech 

M n + a^M"- 1 + . . + on z= čili ljp(M) = o, 

tu rozložme především <p(M), pokládajíce M na okamžik za libovolnou 
hodnotu, na linearné faktory 

<pQS) = (M — ^)(M — « 2 ) . . . . (M — a n ). 

Aby qp(M) vymizelo, jest dle předešlého § nutné a postačí, aby 
polynom <p(M) obsahoval faktora ^(M), je-li ^(M) zz rovnice nej- 
nižšího stupně, které M vyhovuje. Rovnici <p(M) zz tedy hoví 1. 
všecky matrice, jichž minimální rovnice jest 

(M - «.)(M — ccj) zz O (ts; ; i, j = 1, 2, . . ») 

a 2. skaláry 

Mzz«;, (i== 1, 2, . .w). 

Tím jsou zároveň všecka řešení dané rovnice stanovena. 
Mějme n. př. rovnici 

M n —lzzO. 

Položíme-li e n zz A, máme 

M« — 1 zz (M — A)(M - A 2 ) . . .(M — A"). 






Hoví tedy dané rovnici skaláry A, A 2 , . . A n a pak matrice ne- 
skalarné 

M = Q-i{ A ^ JJQ, (fcsAí; *, fe = l, 2,...n) p 

Každá tato matrice podává substituci v pravém slova smyslu, 
neboť 

|ilř=A*+*2:o, 

Nazveme-li elementy matrice M, «, č>, c, d a položíme-li 

ÍC 1 ZZ ťííC -f- 6?/ , CC 2 ZZ 6říC t -f- %, , 



384 
obecně 



x v+1 — ax v -f by v , 
y v+í = cx v -f- d^ , 



jest patrné, že vzhledem ku M M — 1 , bude 

x n ~ a? , yn — y t 

t. j. M jest substituce periodická;*) a s. pravíme, že jest M sub- 
stituce periodická n h0 řádu, pak-li teprve x n , ?/ n se shodují s a?, ?/, t. j. 
pak-li všecky mocnosti M p jsou různý od 1, kde p<.n. Jelikož 



Mp =Q-fS?4 Q 



se rovná 1 jen tehdy kdy l llp = 1^=:1, tedy bude M periodickou 
substitucí n h0 řádu , pakli pro p = 1 , 2, . . n — 1 nikdy neplatí 
rovnosti 

l*p =: A**» = 1. 

Je-li n kmenné číslo, vyžadují tyto rovnosti, aby hp a kp byla 
dělitelná číslem n t. j. aby čísla h a k byla dělitelná číslem w, a po- 
něvadž h a, k jsou dvě různá z Čísel 1, 2, . . w, tedy jsou ony dvě 
rovnosti nemožnými t. j. při kmenném n jsou všecky nalezené ma- 
trice periodickými n h0 řádu. 

Mějme n. př. rovnici 

M 2 z=:l. 
Poněvadž 

M 2 -l=z(M — 1)(M + 1), 

máme mimo skaláry + 1 jakožto řešení ještě matrice periodické 
druhého řádu 

tím stanoveny všecky periodické substituce druhého řádu. Učinivše 
Q = {«' §} , máme Q- = ±{\ ~J\, J= a S-(iy^O, 



*) Srovnej, Serret, Algebře supérieure t. II, n° 461, 4 e éd., Sylvester, Comptes 
reudus, t. XCIV, p. 57. 



385 

a ! tedy 

M-iH + fr. 2 P d \ 



V tomto jednoduchém případě lze ostatně M přímo stanoviti. 
Budiž 

tedy 

M 2 — (a +.d)M + ad — 6c = 0. 

Aby M* — 1, musí 

1 — (a + ď)M + ad — 6c = 

a tedy, nemá-li M býti skalařem, musí 

a -\- d = 0, 1 -}- «^ — 6c zz: 0, 

a to taky stačí, aby M 2 = 1. Volivše a, 6 libovolně, máme — sup- 
ponujíce arci 6^0 — 

l—a 2 
d=z — a, c = — ^ — , 

a tedy 



M=U — a 2 



a, 6 ] 



— a\ 



l 6 ' 

což se s hořejším M úplně shoduje, učiníme-li 

ad + py , 2pó 

z/ ' z/ 

§ 14. O komplanamých matricích. Dána-li libovolná matrice 
M, tu nazýváme každou matrici tvaru ^M -f- /? komplanarnou s M ; 
a a /3 značí skaláry. Položivše a = 0, vidíme, že skalař jest s každou 
matricí komplanarný. Každé dvě matrice «M — j- /3, ťťM-f-/3' kompla- 
narné s M, jsou mezi sebou komplanarné, neboť a'M + /3' položíme 
do tvaru y(ccM -f- 0) + <?, pak-li určíme y, d tak, aby 

ay — a\ fiy -\- d — /?'. 

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká. 25 



386 

Tvoří tedy všecky matrice komplanarné s danou matricí uza- 
vřený systém v tom smyslu, že všecky matrice, komplanarné s kterou- 
koli neskalarnou matricí systému, opět do systému zapadají. 

Násobení matric komplanarných jest operací kommutativní, nebot 

MOM -f pf = «M 2 + /3M = («M + 0)M. 

OD 

Celistvá neb lomená funkce matrice M, jakož i matrice ZaW 



00 



jest komplanarná s M. Totéž platí o odmocninách matric; nebot 
značí-li rovnost 

n 

VMzrX, 

že X" == M, 

tedy patrně jest M komplanarná sX; a obecněji stanovena-li matrice 
X rovnosti 

X" + a, X"- 1 + . . + a n - M, 

kde a x , . . . a n jsou skaláry, tu patrně M jest komplanarná s X, t. j. 
X lze uvésti do tvaru ccM~\-p. A ještě obecněji dána-li matrice X 
rovnicí 

A X" + A 1 X- 1 + ... + A M = 0, 

kde A , . . A M značí celistvé funkce matrice M, tu jest X komplanarné 
s M; neboť dle §. 7. lze celistvé funkce A , . . A n položiti do linear- 
ného tvaru a M -j- j3 , . , cc n M + /?*, čímž daná rovnice přejde do tvaru 

M(« X» + ^X"" 1 + .. + «») + A>X M + ftX- 1 + . . + p n = O. 

Jest tedy M lomenou funkcí matrice X, pročež jest M s X 
komplanarnou ; arci za té supposice, že faktor při M nevymizí, t. j. 
že X není nezávislé na M. 

Matrice komplanarné s danou neskalarnou matricí 






M 



~ \c, d) 



tvoří tedy systém, z něhož nevystoupíme, applikujeme-li na jeho ma- 
trice základní operace arithmetické, mocnění, odmocňování, a t. d. 
Každá matrice tohoto systému jest tvaru «M-|-/J, sčítání a odčítání 
definováno rovnostmi 



387 

«M + ± («'M + /}') zz (a + a')M -f /S ± /S'. 
Rovnost 

znamená, že a = a', /3 zz /3', neb jinak by M byla skalarná matrice, 
proti supposici. 

Součin dvou matric systému jest dán formulí 

(«M -f fi) (a'M + /?') = aa'M 2 + (a/3' + a'/5) M + /S/S', 
t. j. jelikož 

M 2 = (a + <Z) M - (ad — bc), 

(«M + /S) («'M + /?') = |W(a + ď) + a/3' + a'/3]M + 

+ 0/3' — aa'(ad — bc). 

Nyní bychom snadno odvodili podíl, atd, 
' Položme na př. : 

pak 

M 2 = — 1, 

pročež systém komplanarných matric ccM -f- P podléhá těmže počet- 
ným zákonům, jako systém obyčejných komplexních kvantit cc\f—l-\-fi. 
Arci v matrici ccM. -f- /3 nejsou a a /3 obmezeny na obor reálných čísel, 
nýbrž mohou nabyti libovolných komplexních hodnot. 

Jakožto druhý příklad, vytkněme systém komplanarných matric 
s matricí 



M 

zde 



Hz* 

M 2 zzl, 
pročež součin dvou matric našeho systému dán formulí 

(«M + /$) («'M -f /S') zz 0/3' -f a'/3)M -f aa' -f /3/3'. 
§ 15. Periody exponentialné funkce.*) 



*) Tento a následující § uveřejnil jsem v podstatě pod názvem „Sur la théorie 
des quaternions" v Comptes rendus ze dne 26. května 1884. 

25* 



388 

Značí-li M libovolnou matrici o kořenech ftj, f* 2 , máme dle § 9. 



Fi — ř* 2 í*i — f*2 

Matrici L nazveme periodou exponentialné funkce e M , pakli při 
libovolném M platí rovnost 

(1) e M +L — e M . 

Pomocí hořejší formule nabývá tato rovnice tvaru 

a(M + L) 4 = rM + <?, 

kde a, /?, y, <? značí skaláry. Poněvadž M jest libovolná, nelze ji 
vyjádřiti jakožto linearnou funkci matrice L, pročež musí a — y ; 

a tedy se redukuje L na skalarnou hodnotu — . Nyní můžeme 

hořejší rovnici (1) napsati ve tvaru 

(1') 6 M . e L = e M , 

z čehož 

a tedy 



značí-li k libovolné číslo celistvé. Nalézáme tedy pouze skalarnou 
periodu 2%\{ — 1. 

Jinak se věci mají, obmezínie-li se na soustavu komplanarných 
matric. V tomto případě lze (1) psáti ve tvaru (1'), z čehož zase 
<* zz 1 t. j. 

e K — e*2 % x ^z — X 2 e x i 

A| A« Ai An 

značí-li A,, A 2 kořeny periody L, kteréž nejprve jakožto různé sup- 
ponujeme. 

Předpokládáme-li dále, že L není skalařem, máme 

x x ^ K^ — K^ 
eh — e l * — O, - 1 — f — = 1, 



což vyžaduje c*i — ^ — 1. Máme tedy 



389 



A, zz 2k x % V— 1, K — 2/c 2 jí V— li 



kde &, a & 2 značí dvě nestejná čísla celistvá. 

Poněvadž supponujeme, že L jest matrice koinplanarná s M, 
máme 

LzzaM-f ft 
pročež dle § 

K — «Pi + A h — "fa + A 
odkud 

_ 2(fe) — fc 2 >r V — 1 - _ 2(fc 2 ft 1 — K^)n\ f — 1 

oí — - - , p — — — 

f*i — (h Pí — ř*2 

tak že hledaná perioda 

L = -p^ Vh - K) M + íyh - *,ft] • 
Položivše \ — k 2 zz £, bude 

Lzz2ay~i(z M ~~^ +*»!; 

V \ ft - f*2 ^ 7 

jest tedy L součtem celistvých násobků následujících dvou period 

H — P* 

Předpokládejme za druhé, že A t zz A 2 zz X ; v tomto případě dle 
§ 9. máme 

6 l — . e ^L _|_ e x — i e i m 

Aby L byla periodou, musilo by 

e^zzO, e\l— A)zzl, 
věc nemožná. 

Nalézáme tedy, že v systému matric komplanarných s M expo- 
nentialná funkce má tyto dvě primitivné periody 

<o = 2itV~\, 03-zz2^V =: í M ~^ 2 ; 

ř*l— f*2 

první z nich jest skalarná, druhá neskalarná. 



390 

Nahradíme-H M libovolnou matricí koniplanarnou aM -|- 0, tu 
nahradíme jj 1? [i 2 hodnotami a^i 2 -\-^ a[i 2 -\-(Í a perioda ď se ne- 
změní, jakož arci musí býti. 

§ 16. Logariihmus matrice. 
Deíinujeme-li přirozený logM rovnicí 

e logM — j^ 

vidíme ihned, že matrice log M jest komplanarná s M, pročež můžeme 
položiti 

N = log M - «M + /}. 

Označivše (i u [i 2 kořeny matrice M, v u v 2 kořeny matrice N, 
máme 

v x — a^ + 0, v 2 — ap 2 -f- 0, 

a rovnici e N =: M můžeme psáti 






což při neskalarném M vyžadují, aby 



,v. 



e-i — e -2 v e -2 — ^ e -i 



V, V 2 V Y — Vo V x — V L 

t. j., nahradíme-li v u v 2 jich hodnotami, 

j e e = ^ _ ^ 

Z druhé rovnice plyne 

_ log jf*i — log ř* 2 + 2&'3r V— 1 
a poněvadž 

ii 2 

podává první rovnice 



procez 



eP = W-V*. 



391 

__ ft log [i 2 — ^log ^ — fig2fe^ V—l , 2fer w— . 
H — f 2 TV 

k & k ř jsou libovolná čísla celistvá. 
Máme tedy 

l0gM:=: l0g ^- l0g ^M + ^te 

t. j. 

logM = l0g & ~ l0g * M + felggfe = ^ l0g & + to 4- k><o>, 
H — H !*i — f 2 

kde Ze, k' značí libovolná čísla celistvá. Zde stačí, vezmeme-li za 
log/*, a logf* 2 kteroukoli z jich hodnot, neboť přidáme-li k nim celistvé 
násobky 2n\f — 1 nezmění se celý výraz než o celistvé násobky period 
oj a «' funkce exponentialné. 

Zde arci supponováno, že ^i l ^ív "V případu, kdy ^ zz fi 2 zz jj 
a kdy M není skalařem, soudíme z rovnice 

6*ZZM 

především, že M zz «'N -f- /J' a že tedy 

f*! = «'*i + 0', ř*2 = ďV 2 + P ř > 

pročež ď(v x — v 2 ) zz O, a tedy v Y zz i/ 2 , neboť při ď zz O by M byl 
skalař. 

Píšeme-li nyní v místo i/ v , máme dle § 8. 

e^zze^N + e*-— ve* 
a tedy, položivše N zz «M -f- /5, lze rovnici e N zz M psáti ve tvaru 

e"(«M + jJ) +e v — ve" zz M, 
z čehož, poněvadž M není skalařem, 

ae v zz 1, /íV -f e v — i/e v zz 0. 



392 

Druhá rovnice podává 

0+1 — vzzzO t. j. 1 — ajizzO, a — — ; O^O). 

první pak podává 

p = z\ogn+2kY^A — 1. 
Máme tedy 

log M zz — -f log ^ + 2kn\f^ 4 — 1, 

arci při supposici ft ^ 0. 

Uvažujme případ, kdy p L zz ft 2 — a M není skalařem. Polo- 
živše opět N zz aM -\- j8, vidíme, že v, zz v 2 zz /3, pročež dle § 8. 

Mzze N zz6%+/_ |8/ 

což vyžaduje vzhledem ku N = «M -(- A aD y 

e^zzO a «e^=z:l, 

věc nemožná. Nemají tudíž matrice tvaru 

žádného logarithmu. 

V příčině skalarných matric M zz |{J' } snadno nahlédneme, že 

jich logarithmy jsou opět skaláry a sice log M zz log p -\- 2k% \f — 1. 
V případě ft zz logarithmus neexistuje. 

§ 17. Zavedení čtyř základních matric. 
Zvolíme-li čtyry matrice J 1? J 2 , J 3 , J 4 , 

pak, za jisté výminky, lze každou matrici 

H;i} 

položiti do tvaru 



393 

M = ?i Ji + 02 J 2 + 03 h + 0* J 4 . 
značí-li p 17 p 2 , p 3 , p 4 skaláry. Vskutku tato rovnice praví, že 

2a kQk = a, 2fa> = b (k = 1 2 3 4) 
Zy k Q k — c, Zd k Q k — d, v 

a těmto čtyřem linearným rovnicím pro (>,, p 2 i p 3 , p 4 lze vždy a sice 
jen jediným spůsobem vyhověti, pakli determinant 

z/ = 2; ±^2^4^ °- 

Supponujme tedy, že jsme zvolili matrice J v , J 2 , J 3 , J 4 tak, že 
tento determinant jest různý od nully, t. j. že zvolené matrice jsou 
lineárně neodvislé, jelikož pak rovnice 

2q Jjc = O 

nutně vyžaduje, aby q 1 zz q 2 zz q 3 zz p 4 zz 0. 

Matrici 2?^J* můžeme pokládati za komplexní číslo složené 
z jednotek J& pomocí obyčejných kvantit g k . 

Rovnost dvou takových komplexních čísel 

2Q k J k ZZ UQ ř k J k 

vyžaduje, aby 

<£(?* — Q'k)Jk = O t. j. (>* ZZ Q' k . 

Součet neb rozdíl dvou takových Čísel patrně dán formulí 

2tyiJfc + 2Q'kčk — £($k ± £'*) J*. 
Součin pak jest 

2Q k J k 2!Q' h J h = 2Q k Q' h J k J h ; (&, 7ízz1, 2, 3, 4) 
(*) (^) (*, a) 

avšak součin J t J A jest opět matrici, kterou lze vyjádřiti lineárně ma- 
tricemi J, , J 2 , J 3 , J 4 pomocí skalarných koefficientů s. Položme 
tedy 

J k J h ~2^%; (jzzl, 2, 3, 4) 
(i) 



394 

i obdržíme pak součin každých dvou čísel našeho systému opět ve 
tvaru čísla tohoto systému 

2 Qk J k . EQ> k J k zz 2Q k Q' h 24 k >%. 
(k) (k) (k,h) O') 

Poněvadž obecně J k Jh se různí od 3 hk , tedy multiplikace těchto 
čísel nebude komutativní; arci ale je associativní a distributivní. 
Volíme-li na př. 



t _ JI, 01 j ÍO, 11 

T -JO, 01 j _ JO, 01 
J 3 — \1, 0/' j4 -\0, lj' 



tu z/ zz 1, pročež tyto čtyry matrice jsou lineárně neodvislé. 
Patrně zde 

?A + c, J 2 + ?, J 3 + C4J4 = {*; *} 

a součiny jednotek 3 k 3 h dány 16 formulemi 

J^Jj^ eJ I , "2 1 ^5 3 1 "31 4"1 ~~ " ^í 

řljfJr, — _ "21 "2 2 "" "" " 1 3"2 ~ ~" 4, "4 t '2 ~~~~ 1 

^l^S — : 0, J2J3 — "li ^3^3 -- 0, J4J3 zz J 3 , 

"1"4 — - "i "2"4 — ~ "21 "3"4 — - O, "4" 4 — "4* 

Vědouce, že tento systém komplexních kvantit jest v podstatě 
totožný se systémem našich matric, můžeme ihned všecky předchozí 
výsledky k němu vztahovati. Na př. : jednotka v tomto systému t. j. 
číslo, jež jako faktora lze vždy vynechati, jest jediná matrice 

{J;?}t.j.j 1 +j 4 . 

Skutečně snadno verifikujeme pomocí napsaných 16 rovnic, že 

(J t + J 4 )2toJ* zz ŽJQ k J k . (J, + J 4 ) zz 2tyfeJ*. 
Každé číslo 2JQ k J k hoví kvadratické rovnici 
(2Q k J k ) 2 — (^ + q 4 ) (2Q k J k ) + Qtf 4 — q 2 q 3 — 0. A t. d. 



395 



§ 18. Hamiltonův systém kvaterniónů. 
Položme 



a hleďme další tři základní matrice J 2 , J 3 , J 4 tak zvoliti, aby 

(1) J 2 J 2 zz — Jj, J 3 J 3 zz Jj, J 2 J 3 zz J 3 J 2 zz J 4 . 

Ze takovou volbu lze učiniti, ihned ukáži. Především však při- 
pomenu, že pak budou míti místa následující relace: 

J4J4 ZZ J 2 J 3 ( J3J2) — »2\ ^l)*'2 — : ^2^2 - : ~ "li 

"2" 4 -— ^2*12^3 = ^31 

J 4 J 2 — J3J2J2 — — ^A — Ji) — ^31 

*^3^4 — ■ "Á "3^2) = J3J3J2 = "2) 

J4J3 - 1 ^2^3*^3 —- •W "l) = *V 

Násobení základních matric se nyní děje dle následujících 16 
formulí 

J í 3 1 zz Jj, J 2 Jj zz J 2 , J 3 J ( zz J 3 , J 4 J L zz J 4 , 

J1J2 =: J21 ^2^2 = ^H J3J2 = J41 ^4^2 — ■ ^3 1 

J1J3 — : J31 ^2^3 — J4 í J3J3 == — «*n J4J3 — ^21 
JiJ 4 zzJ 4 , J 2 J 4 zz J 3 , J 3 J 4 zz J 2 , J 4 J 4 zz Jj. 

Vzhledem k okolnosti, že jednotku matriční J L jakožto faktora 
vždy lze vynechati, jsou ony z těchto formulí, jež v levo obsahují 
Jj samozřejmý a není nutno je písmem zvlášť připomínati. Nahra- 
díme-li v ostatních 9 formulích litery J n J 2 , J 3 , J 4 symboly 1, í,/, k, 
máme tato multiplikační pravidla 



(2) 



Jde nyní o volbu matric ?', j\ k hovících rovnicím (1), t. j. 
rovnicím 

i* = — 1, f = — 1, ij=:—ji=:k. 



P=fz 


z& 2 zz — 1, 


ij zz \ 


i* == — h 


jk zz i y 


kj zz — ť, 


ki=j, 


* = — i- 



396 

V § 13. jsme nalezli matrici, jejíž čtverec se rovná -\- 1 ; ob- 
dobně nalezneme matrici M jejíž čtverec jest — 1, a s. ve tvaru 

kde a, b s jsou libovolné. Položme a = O, b — 1 a volme tuto 
specialnou matrici za i, t. j. zkusme položiti 



O, 11 
1,0/ 



Jelikož taky j 2 se má rovnati — 1, položme 
í o, .. * I 



pak nalezneme 



1 4- a z \ | — 6, a 

— a li 



a=\ — T - ' ""7, /*•=* i+" 



Aby tedy ý' = — ji, je nutné a stačí, by 

1 + ^ = — & t.j. «* + &*= — 1, 



Zvolme a = O, & 2 .'= — 1, & = V— 1 * a ted y 

í o, 

ÍV=r, 



,-=!,^ v=g 



Dále položme 



\ o, -V-iJ 

Matrice 

i= {ó;i}' ť= {-í o[ 

Mv^í o I' *-{ o, -v=r) 



397 



vyplňují tedy rovnice (1) a tudíž i rovnice (2). Determinant J pro 
tyto matrice má hodnotu 



i, o, o^ V-i 

0, 1, V—l, 

o, -i, V— ii <L. 
i, o, o, -V-i 



2, 



jsou tedy matrice 1, i, j, k lineárně neodvislé a možno je voliti za 
čtyry základné matrice. 

Nyní jest patrné, že theorie matric jest totožná s theorií kva- 
ternionů; stačí libovolnou matrici 



M 



" \c, d] 



uvésti do tvaru to -f- xi -f- yj -f zk, kde w, x, y, z jsou skaláry, t. j. 
do tvaru kvater?iionu, aby ona shoda byla patrná. Jelikož patrně 



to ~j- xi -\-yj + zk 



_| W + Z V-1, 
l-*+2/V-l- 



yV-A 



mamě rovnice 



azz w-\-z\f — 1, b — x-\-y\f — 1, 
c zz — a?-|-2/V~"^ d — io — 2 V — 1? 

z nichž naopak plynou w, x, y, z formulemi 

2w — a-\-d, 2z\f — \ — a—d, 
2y\f^-t — b-\-c, 2x — b — c. 

Hamilton nazývá w -\- xi -j- yj -f- zk kvaternionem jen v případě 
kdy w, #, ?/, z jsou reálné hodnoty; v případě kdy nejsou všecky 
čtyry reálné, bikvaternionein. V následujícím podržíme název kvaternion 
pro obecný druhý případ, první naznačíme slovem reálný kvaternion. 
Jest tedy reálný kvaternion obecně dán jakožto matrice 



+ Z V~1, x + yV-l 



kde w, x, y, z značí čtyry reálné hodnoty. 



398 

§ 19. Pokračování. 

Determinant kvaternionu t. j. matrice 

a zz w -\- xi -\- yj -j- zk 
patrně se rovná 

\a\=w* + x* + y* + z\ 

Je-li q reálný kvaternion, tedy | a | vymizí jen tenkráte, kdy 

w zz x zz y — z zz O, t. j. kdy q == 0. 

Jest tedy divise každým reálným kvaternionem možná a jedno- 
značná operace, vyjmeme-li divisora 0. 

Z toho jde, že součin reálných kvaternionu jen tehdy vymizí, 
kdy alespoň jeden faktor je nullou; neboť kdyby q u # 2 , . . q n byly 
vesměs různý od nully, tu by z rovnice 

<M 2 • • qn = O 
plynulo 

l = 0.íT l tfr l ..íf 1 =rO > 

tedy neshoda. 

Kvaternion q hoví kvadratické rovnici 

q 2 — 2wq -\- w 2 -\- x 2 -\- y 2 -f- z 2 zz O, 
kterou lze psát ve tvaru 

(q — t*i) (q — f* 2 ) = o, 

jsou-li f* 1? fe 2 kořeny kvaternionu, t. j. kořeny kvadratické rovnice 

^2 _ 2 w p _j_ ^2 _j_ X 2 _|_ y l _j_ 2 2 — Q 

Tím zároveň podán příklad, že může součin dvou kvaternionu 
vymizeti, aniž by některý z faktorů byl nullou. 

Hamilton nazývá w skalařem kvaternionu q a značí jej symbo- 
lem 3#; část xi-\-yj-\-zk pak značí Vq a jmenuje vektorem q. Re- 
dukuj e-li se q na pouhý vektor, t. j. iv zz O, pak hoví # rovnici 

f _[_ w * -j_ x 2 + ?/ 2 + 3 2 = O, 
t. j. čtverec vektoru jest pouhý skalař zz — (x 2 -\-y 2 -\-z 2 ). 



399 

Hamilton nazývá w — (xi -j- yj -f zk) konjugovaným kvaternio- 
nem ku q a značí jej K#, tak že 

Kq = Sq-Vq. 

Druhou odmocninu ze součinu q . Kq = Kq . q , která jest vždy 
skalarnou hodnotou, nazývá tensorem q a značí TV7, tak že 

(Tqř = (8q + Yq)(Sq-Yq) 
= (Sqy-(\qy=w* + X* + ť-t-Z* = \q\. 

Kvadratickou rovnici, které vždy kvaternion q vyhovuje, lze tedy na- 
psat ve tvaru 

2 2 -2S 2 . 2 + (T# = 0. 

Jsou tedy kořeny kvaternionu dány formulí 

s?±V(s?> 2 -(T#t.j. s^±V(V^t.j. l o±V-T*^ if +^), 

kde druhou odmocninu bereme v obyčejném smyslu jako skalař, tak 
že není dovoleno ji napsati Yq. 
Je-li 



#0 = £] 

Viz— oo 



mocninová řada konvergentní pro všecka z, jichž absolutní hodnoty hoví 
nerovnosti r < | z \ <C ^', tu repraesentuje 



2°* 



určitý kvaternion Q, pakli absol. hodnoty kořenů ft, a p 2 zapadají 
mezi kladná čísla r a r\ V připadě reálního kvaternionu se tak 
stane, pakli 

r < V^ + # 2 +2/ 2 + z 2 < ť ; 
a sice tu platí při ^^^ t. j. při x 1 -f- ?/ 2 -f z 2 ^ O, 

f*i — ^ f*i — ^ 

a při z 2 + ?/ 2 + g* z= O platí 



400 

Q = (p'(w)q -j- (p(w) — w(p'(w), 

značí-li <p'(z) derivaci 

d<p(z) 
dz 

Tímto spůsobem bychom mohli všecky předcházející výsledky, 
jichž jsme se o matricích dodělali, přenésti do theorie kvaternionů. 
Připojím však jen několik slov v příčině period exponentialné funkce 
v oboru komplanarných kvaternionů aM -f- /?. V § 15. jsme nalezli 
periody 

V V Pi ~ f*2 

značí-li pj, ft 2 kořeny některé matrice M komplanarného systému. 

Volme za M k vůli jednoduchosti komplanarný kvaternion, který 
se redukuje na vektor, jehož tensor jest 1, t. j. položme 

l— x +uV— ^ — zv-iJ 

s výminkou x 2 -\- y 2 -\- z* = 1. Kořeny [i u ^ 2 h°ví tedy rovnici 

^+i=o, t. j. ft =V^Ť3 f ^^-V 11 ^ 

pročež nyní jsou o a w' ve tvaru: 

oj = 2 ?r V— T» <*>' == *(*' + V—í)- 

Hamilton udává ve svých Elements of Quaternions periodu 2iti' 
(art. 241, 242) která patrně je neprimitivní ; neboť máme 

2ni r — 2o' — g} 

kdežto a' nelze vyjádřiti periodami co a 2ni\ 

Ostatně bychom mohli periody oaw' snadno odvoditi z formule 
(Elements of Quaternions, art. 241.) 

e? zr e*(cos y -\- i' sin #), 

položivše a do tvaru x-\-i'y. 



401 



19. 

Ueber elliptische und circuláre Polarisation an 
Krystallen. 

Von Prof. Dr. Joh. Krejčí, vorgetragen am 26. Márz 1887. 

Bekanntlich werden die Erscheinungen der circuláren Polarisation 
am Quarz, am Natriumchlorat und an anderen krystallisirten Sub- 
stanzen mit der enanti-tetartoidischen Entwicklung ihrer Krystall- 
gestalten in Zusammenhang gebracht. Nachdem aber an einigen 
enanti-tetartoidisch krystallisirenden Substanzen, wie namentlich an 
den Nitraten von Blei, Baryum und Strontium die circuláre Polari- 
sation nicht erscheint, so wurde der Zusammenhang dieser Art der 
Polarisation mit der enanti-tetartoidischen Entwicklung der Krystalle 
wieder in Zweifel gezogen. 

Ich hábe schon in einer fríiheren Sitzung unserer Classe 
(8. Nov. 1870) angedeutet, dass die circuláre Polarisation nicht blos 
von der enanti-tetartoidischen Entwicklungsweise, sondern auch von 
dem Grundverháltnisse von zwei Axen, námlich n : 4 abhánge, wobei 
n eine ungerade Žahl ist, indem dieses Verháltniss an den bekannten 
circulár polarisirenden Substanzen erscheint. 

Im folgenden soli nun diese Annahme náher erláutert und be- 
griindet werden, indem ich dieselbe aus den krystallographisch de- 
finirten Bedingungen der circuláren Polarisation unmittelbar ableite. 

Die Polarisation der beiden durch Doppelbrechung an Kry- 
stallen erscheinenden Strahlen entsteht námlich dadurch, dass die 
Schwingungsebenen beider Strahlen auf einander senkrecht stehen, 
wobei diese Ebenen symmetrisch zu den krystallographischen Axen 
gelegen sind. 

Speciell entsteht die circuláre Polarisation nach bekannten 
optischen Sátzen dadurch, dass in der Richtung der einen Schwin- 
gungsebene fůr die Schwingung der einen Lichtwelle eine Verzógerung 
um eine Viertellánge des Kreisbogens der Welle bei clerselben Zeit- 
dauer Statt íindet. 

Diese Verzógerung hángt aber offenbar von den zwei verschie- 
denen Elasticitátsaxen des Krystallen ab, durch welche die Doppel- 
brechung bedingt ist. 

Tř. : Matliematicko-přirodovědecká. 26 



■I80 a -ý' 



402 



Niinmt man nim an, dass die geometrischen Grunddimensionen 
proportional zu den Elasticitáten und zu der davon abhángigen 
Geschwindigkeit der Fortpílanzung des Lichtes sind, so kann man 
auch wohl annehmen, dass die Verzogerung der Lichtwelle um eine 
Viertellánge ihres Kreisbogens von dem Lángenverháltnisse der Axen 
n : 4 abhange, um so mehr als diese Annahme durch das Vorkommen 
dieser Axen-Dimensionen an circulár polarisirenden Krystallen be- 
státiget wird. 

Bezeichnen wir nun die beiden den Ver- 
káltnissen von n : 4 entsprechenden Axen mit 
x, y, Fig. 1.; den Durchschnitt der beiden 
auf einander senkrechten und zu diesen Axen 
symmetrisch gelegenen Schwingungsebenen 
mit a und 6, so wird der Bedingung der 
durch Doppelbrechung veranlassten Polari- 
sation entsprochen, wenn die Amplituden der 
kreisformigen in der Richtung von a?, y sich 
bewegenden Lichtwellen in zwei auf einander 
senkrechte Schwingungsebenen, mit a und b 
coincidiren. 

Bezeichnen wir also weiter die Halb- 
messer der kreisformigen Lichtwellen oder 
die Amplituden derselben gleichfalls mit a 
und 6, den Bogen des Kreises, der dem wáhrend der Zeit t zurúck- 
gelegten Weg eines Punktes in der Lichtwelle entspricht, fiir die 

2 71 

eine Richtung y mit <p = — ; den Kreisbogen in der Welle der an- 




Fig. i. 



deren Richtung x fiir dieselbe Zeit t mit 



9-J+M^+Mt 



so wird , indem a und b auf einander senkrecht stehen, <p = ay, 
d=.90° — ab sein. 



Fiir diesen Fall ist demnach d = 



md 



90°, was aber nur 



th '11 

dann zutrifft, wenn —-^ — — und n' eine ungerade Zalil ist, indem 



n' . 360° 



90° ist. 



403 



Die resultirende Bahn des Lichtes, welche durch die Interferenz 
beider Lichtstrahlen in der Kichtung von x und y entsteht, findet 
man aus děni Verháltnisse der Elongationen beider Lichtwellen. Be- 
zeichnet man namlich die den Elasticitáten proportionalen Elonga- 
tionen beider Lichtwellen mit den clen Kantenlángen entsprechenden 
Buchstaben x und y und die zugehorigen Amplituden mit a und 6, 
so lassen sich die Elongationen a?, y ausdriicken als die Sinuse der 
Bogenwinkel, die wahrend der Zeit t irgend ein Punkt in der Kreis- 
welle mit den Halbmessern oder den Amplituden a und b beschreibt. 
Es ist also y zz:a sin <jp, x — b sin <p f ~b sin (<p ~\- ď), und demnach 



V _ 



zzz sin €p 

~ sin (qp -\- ó) — + cos «jp, 



woraus man, da sin 2 (p -\- cos 2 <p — l ist, durch Combination beider 
Gleichungen 

£ + 5 = 1 A) 

d. h. die Gleichung einer Ellipse mit den Halbaxen a und b findet. 
Die durch Interferenz beider Strahlen entstandene Bahn des polari- 
sirten Lichtstrahles ist also elliptisch und die Polarisation ist in 
diesem Falle elliptisch. In den orthogonalen Krystallen ist xy =z 
zp 90° und also cp =z 45°, demnach a zr b. 

Setzt man diesen Wertli in die Gleichung A), so findet man 

x 2 -\-iý — a l B) 

d- h. die Gleichung eines Kreises mit dem Halbmesser a, und die 
Polarisation ist in diesem Falle circular. 

Ůbertrágt man den in den beiden kreisformigen Lichtwellen 
fiir die Zeit t zunickgelegten Weg eines Punktes auf die Axen x 
und ?/, und bezeichnet man den Weg auf y mit 1, auf x mit 



Í+-Í 



1 — 



•26 



404 



2 % 
wobei n unci n\ r ungerade Zahlen sind, so ist fur (p zz — , <jp' zz 

líh 

— — ~*~ 4 — i uncl wenn — = h ist das Lángenverháltniss der der 

m 4m m 



Lichtbewegung proportionalen Axen 



oder 



2it 2tc , 2?m' . , ?z' 
?/ : cc zz — : — ■+• — — zz 1 : 1 -4- -j- 
^ mm 4m — 4 



1 w 
y:x=l:- 



oder 






-fe=Í!íí? 



71 -A) 
r:4j 



\ 

Je nachdem das Verháltniss x : ?/ zz J 1 oder zz i * 1 

Statt findet, ist der Lichtstrahl rechts oder Zm&s polarisirt. 

Die elliptische oder circuláre Polarisation erscheint deinnach vor 

(dleni unter der Bedingung, dass der Werth, der die Verzogerung 

n! nf 
der Liclitwelle anzeigt, -j zz — wwcí w' eráe ungerade Žahl, und dem 

zu Folge q> ř = <p -f 90° ist. 

Zur náheren Erláuterung dieses Satzes entwickeln wir die obige 
Gleichung A) in einer allgemeineren Form und finden aus 

x x 

— zz sin (cp -\~ ď), — zz sin <p cos $ -f- cos <p sin d, 

Aus der letzten Gleichung erhalt man, indem man in dieselbe 
sin cp zz -j- , cos cp zz y 1 — ^ einsetzt, 



f-T-^l^^^-í) 



und daraus 



2x V 'a i V 



~£ f- cos ó + %- zz sin 2 ó D) 



405 

Ist ď zz 90°, so ist wie oben dargelegt wurde, ri eine ungerade 
Žahl und die Gleichung D) geht in die Gleichung A) iiber. 

n f n f 

Wáre fur — t = — r der Záliler rí eine qerade Zalil, so míisste 
á 4 y 

n r 2ti 

d = ' _ 180°, cos tfzz — 1, smtfzzO sein, und die Gleichung 

D) wurde iibergehen in 

a 2 y 2 -j- 2 ate/ -|- 5 V zz O 
(a?/ -(- Oíc) 2 zz O 



# = — ^y, 

d. h. man fánde eine lineare Gleichung, wesshalb die Bahn des Licht- 

strahles eine gerade Linie sein míisste, welche der Diagonále eines 

Parallelogrammes mit den Seiten x und y entspráche. 

n' 1 
Dasselbe wurde eintreten, wenn —=- zz — - wáre ; denn es móchte 

dann ebenfalls sin ó zz sin % zz O, cos d zz — 1 sein* 

n^ 
Wáre -"=-■.==■!, so míisste sm <? zz srn 2 it zz , cos d zz 1 sein, 

und die Gleichung D) wurde iibergehen in 

(ay — bx) 2 zz 0, 

7» 






d. h. man fánde abermals die Gleichung einer geraden Linie. 

n^ n* 
Wáre-y-^-j-, aber wederzz — noch zz 1, so mochten a und 
a / ,4 1 2 

b und mithin auch die Schwingungsebenen keinen rechten Winkel 

einschliessen, und es wiirden hiebei die Bedingungen, unter welchen die 

Polarisation an doppeltbrechenden Krystallen entsteht, nicht eintreten, 

obwohl der durch diese schiefwinklige Interferenz entstandene Strahl 

im Allgemeinen eine elliptische Bahn hátte und seiner Richtung die 

Gleichung D) entspráche. Hiebei wurde die Ellipse sich desto mehr 

zusammenziehen und der geraden Linie náhern, je náher der Werth 

n ř ' 1 

von -TT dem Werthe von zz — oder zz 1 stánde. An polarisirende 

^z' n f 
Krystallen kónnen also fůr die angegebene Bedingung von -r-^— r 



ápQ 

die Amplituden a und b nur dann einen rechten Winkel einschliessen, 
wenn gp -f- e -j- <? = 180°, s = by ist. 

Hiebei theilt die der Amplitudě a entsprechende Linie den Winkel 
q> in zwei ungleiche Theile ty -f- ty' =: <p und es ist ty' -f- d = 90°. 

Fiir die elliptische Polarisation wiirde also die Gleichung D) 
iibergehen in 

fL.^^^x^;-^ e) 

Auch diese elliptische Polarisation wáre demnach von dem Ver- 
háltnisse zweier Axen n : 4 abhángig. 

Die zweite wesenťíiche Bedingung der elliptischen oder circuláren 
Polarisation ist die enanti-tetraidische Entwicklung der Krystalle, so 
dass die Fláchen, welche durch Abstumpfung der Ecken das aus den 
Axen xyz construirten Hexaides mittelst des polarisirenden Tetraides 
entstehen, nur an den abwechselnden Hexaidecken erscheinen. Wiirde 
námlich die Abstumpfung sowohl die positiven als die gegeniiber- 
liegenden negativen und dem zu Folge alle Hexaidecken betreffen, so 
entstanden an den beiden Ecken einer und derselben Hexaidkante x 
oder y Drehungen im entgegengesetzten Sinne und die elliptische 
oder circulare Polarisation wúrde in eine geradlinige iibergehen. 
Denn dies hátte denselben Effekt, als wenn an einem und demselben 
Hexaidecke sich die Verhaltnisse n : 4 und 4 : n gegenseitig decken 

wiirden, wodurch die Verzogerung um eine -p Wellen aufgehoben 

und die Lichtgeschwindigkeit nach beiden Richtungen ausgeglichen 
werden mochte. Hiedurch móchte der Winkel d den Werth —0° er- 
halten und die Gleichung D) wiirde in die Gleichung 



a 2 "V ob *" 6 2 - U 



oder 



iibergehen, woraus man 



a 



also die Gleichung einer geraden Linie erhált und die Polarisation 
als eine geradlinige sich erweist. 



407 

Die Bedingungen fiir die elliptische und circidáre Polarisation 
sind demnach fiir alle Kryštallsysteme einerseits in der enanti-tetrai- 
dischen Entwicklungsweise der Krystalle, andererseits in dem Langen- 
verháltniss von zwei Axen oder zívei Molekulartetraidkanten x :y=in: 4 
enťhalten, und zwar entsteht hiebei 

a) an Krystallen der orthogonalen Systéme die circuláre Polarisation , 
indem qp = 45°, cp ř =z <p -f- 90° und a zub ist ; 

b) an Krystallen des isoklinen oder rhomboedrischen Systemes entsteht 
die elliptische Polarisation, indem <p 3: 45°, <p' == <p -f- 90° ist 
und a und t ungleiclie Lángen haben; 

c) an Krystallen der klinogonalen Systéme entsteht gleichfalls die 
elliptische Polarisation, indem <p zz: i\> -{- 1/;', 1// -j- ď zz: 90° ist. 
Wir wollen nun an einigen concreten Beispielen den Zusammen- 

hang der krystallographischen Dimensionen mit der elliptischen und 
circuláren Polarisation untersuchen. 

1. Im isoklinen oder rhomboedrischen Systéme gehort hieher vor 
allem der Quarz. Die an demselben beobachtete Polarisation kann 
aber nach den oben entwickelten Bedingungen keineswegs circulár, 
sondern sie kann nur elliptisch sein. 

Hiebei ist vor allem zu bemerken, dašs die von Naumann in 
Bezug auf die hexagonale Grundpyramide so bezeichnete tetartoidisclie 
Ausbildung des Quarzes, wenn man sie auf ein Grundrhomboěder 
bezieht, keine Tetartoedrie, sondern eigentlich nur eine enantiédrische 
Hemiédrie ist. 

Die Naumann'schen Tetartoidfláchen treten námlich ani Grund- 
rhomboěder an entgegengesetzten Ecken auf und es konnte hiebei 
weder eine circuláre noch eine elliptische Polarisation eintreten, indem 
sich dieselbe in eine geradlinige verwandeln miisste. 

Die von Naumann als einfach angenommenen Quarzgestalten 
sind aber keineswegs einfach, sondern sie sind dirhomboědrisch, oder 
was dasselbe ist, sie sind Zwillinge nach einer Prismenflácheooi?zzll2. 
Hiedurch wird der eigentlich tetartoidische Charakter derselben ver- 
deckt und scheinbar in einen enanti-hemiědrischen verwandelt. 

Die eigentlich tetartoidische Ausbildung des Quarzes muss also, 
um den Bedingungen der elliptischen Polarisation zu entsprechen, von 
einem Rhomboěder als Grundgestalt ausgehen, und man findet dann, 
dass sich die Rhomboěder in je zwei dreiíláchige Fláchengruppen ; 
die Pyramiden und Skalenoěder in je vier dreifláchige Fláchengruppen, 
die an dem einen oder dem anderen Pole der trigonalen Axe er- 
scheinen, zerlegen; wáhrend aus den sechsfláchigen Proto- und Deu- 



408 

teroprismen je zwei dreifláchige, imd aus den zwólffláchigen Prismen 
je vier dreifláchige Prismen entstehen und das Pinakoid nur an dein 
einen oder anderen Pole erscheint. Die Quarzkrystalle erhalten hie- 
durch jenen auffallend hemimorphen Typus, wie er an einern Beispiel 
von Des Cloizeaux abgebildet ist. 

Die Combinationen der Fláchen an Quarzkrystallen gehóren also 
durchgehends dreifláchigen Fláchengruppen an, die theils dreifláchige 
Prismen, theils Triěder bilden, von denen die letzteren mit einem 
Pinakoid sich als Tetraide darstellen. 

Nimmt man mit Mohs, Haidinger und Zippe die Fláche s == 2P2 
als Grundrhomboěder an und bezeichnet man dieselbe mit s — 100, 
indem man das Grundrhomboěder als ein isoklines Hexaid betrachtet, 
so erhált man fur die den Quarz als enantiědrische Gestalt charak- 
terisirenden Fláchen die folgenden fur unsere Untersuchung ganz be- 
sonders interessanten Symbole, námlich 

s P r x y u v 

2P2 P o>P 4P 4 / 3 5P 5 / 4 6P 6 / 5 SP% 

010 021,120 211,121 4.10.0 4.8.0 4.7.0 4.6.0 

' * ? "iňvérs: 4 2 3 524 625 827 

Man ersieht daraus, dass die Molekul arpunkte des Quarzes nach 
zwei Kanten der als Grundrhomboěder angenommenen Gestalt s in 
dem Verháltnisse von n : 4 geordnet sind, und man kann wohl an- 
nehmen, dass diese Anordnung den Elasticitátsaxen entspricht. Man 
ersieht daraus, dass man zur richtigen Deutung der Quarzfláchen die- 
selben keineswegs auf die vier Naumann'schen, sondern auf die isokline 
Axen beziehen muss. 

Die Quarzkrystalle kann man sich dem zu Folge als Aggregate 
von einseitig parallel geordneten isoklinen Molekulartetraiden mit 
den Kanten xyz und den Winkeln xy — yz — xz vorstellen, deren 
zwei Kanten cc, y zugleich den zwei Kanten žc, y der Grundgestalt 
parallel sind und das Lángenverháltniss von n : 4 besitzen. 

Auch der Zinnober krystallisirt rhomboědrisch mit plagiědrischen 
Hemiskalenoědern und zeichnet sich durch eine noch stárkere circu- 
láre (oder eigentlich elliptische) Polarisation aus, als der Quarz. Da 
an seinen Krystallen verschiedene Ehomboěder in Combination mit 
den beiden Pinakoiden und bloss untergeordnet dreifláchige Prismen 

— ^— und Plagiěderfláchen auftreten, die elliptische Polarisation aber 



409 

einen hemimorph enantiédrischen Charakter der Combinationen er- 
fordert, so muss man die bisher bekannten Zinnoberkrystalle, eben so 
wie die Quarzkrystalle, als dirhomboědrische oder als Zwillingsgestalten 
nach der Fláche oo R betrachten, an denen eigentlich einfache Kry- 
stalle bisher nicht beobachtet wurden. 

Unter den von Mugge (im neuen Jahrbuche f. Min. u. Geol. 1882) 
angefiihrten Fláchen des Zinnobers erscheinen allerdings auch solche, 
welche auf die Milleťsche Symbolik reducirt, das Verháltniss von 
n:é aufweisen, so 2P2 = 412, P 3 / 2 = 4.1. 7 / 2 , 6P2 = 5.V 2 .4, X / 2 R = 
411, — 3ič=445, — lli?z=447 u. s. w., aber es míisste wahr- 
scheinlich ein anderes Ehomboěder als Grundgestalt gewáhlt werden, 
um das Hervortreten der Fláchen mít den Indices n : 4 noch deut- 
licher erscheinen zu lassen. Die bisherigen Angaben geniigen indessen, 
um sich die Zinnoberkrystalle ebenfalls als aus einseitig geordneten 
Tetraiden mit den Kanten 4 : 1 vorzustellen. 

2. Im regularen Systéme erscheint die circulare Polarisation am 
Natriumchlorat und an einigen anderen Substanzen, die sich durch 
Combinationen von geneigtfláchig und parallelfláchig hemiědrischen 
Fláchen auszeichnen und desshalb der tetartoidischen Reihe ange- 
hóren, auch wenn eigentliche Tetartoidfláchen an denselben nicht vor- 
kommen. 

Die als tetartoidisch angefiihrten Nitráte des Bleies, Baryums 
und Strontiums, an denen Tetartoidfláchen des Symboles 42 1 vorkoui- 
men, die aber trotzdem keine circulare Polarisation aufweisen, sind 
wohl nur meroedrisch entwickelte hemiedrische Combinationen (wie es 
auch die Zeichnungen des Baryumnitrates andeuten), indem sonst 
nach der Analogie mit anderen circulár polarisirenden Substanzen auch 
an diesen Nitraten die circulare Polarisation erscheinen solíte. 

Es werden demnach, wenn diese Annahme richtig ist, die am 
Natriumchlorat etwa noch vorkommenden, bisher aber noch nicht be- 
obachteten Tetartoidfláchen, die Indices 421, 541 u. dgl. besitzen. 

Die Moleculartetraide mit dem Kantenverháltnisse 4 : 1 gehóren 
eigentlich dem rhombischen Systéme an, und es entsteht aus den- 
selben erst durch wiederholte Zwillingsbildung ein dem regularen Sy- 
stéme angehorendes zwolffláchiges Tetartoid. Die circulár folarisirenden 
Krystalle des regularen Systemes niuss man sich demnach aus Moleciden 
des rhombischenSystem.es mit den Kanten xyz und den Winkeln xy=. 
yz z=:xz=z 90°, zusammengesetzt vorstellen. 

3. Im quadratischen Systéme kommen nach Bodewig am kohlen- 
sauren Guanadin Krystalle mit plagiědrischen Fláchen vor und sind 



410 

circulár polarisirend. Mir sind náhere Angaben uber dieselben nicht 
bekannt, aber es lásst sich vermuthen, dass in den Indices dieser 
Fláchen das Verháltniss von n : 4 erscheinen wird. 

4. Im rhombischen Systéme giebt das Seignettsalz (weinsaures 
Natronkali) ein ausgezeichnetes Beispiel des Zusammenhanges der 
Lange cler Krystallaxen mit der circularen Polarisation. 

— - P 

Es kat die Fláchen ooPco, coPoo, odP, — — . 

Die Kantenwinkel sind oo P oo : oo P — 143°8', -|- = 135°25' 

(die obere Tetraěderkante). Daraus findet man, wenn man die Kanten 
des Grundhexaides mit xyz und die Diagonalen auf xy mit o, auf yz 
mit a bezeicbnet, 

yo — 180° — 143°8' = 36°52', \0 (die halbe Horizontalkante 

des Oktaéders) =z 90° ~ 1 



2 

cot za =z sin yo . tang \0 = 0*250, 
x : y : z zz tang yo : 1 : cot 2a == 0*750 : 1 : 0*250, 

oder x : y : z — 3 : 4 : 1. 

n ř 
Fiir diesen Fall ist <jp = 45° und nach C) x :y — 1 — : 1, 

W = 1, indem x : y — 3 : 4 ist. 

Am Epsornit (Bittersalz), dessen Krystalle auch mit tetraédrischen 
Fláchen vorkommen, aber keine circuláre Polarisation besitzen, ist 

x: y: z =1*011 : 1 : 0*570, 
oder 

x:y: 2 = 4*044:4: 2*28. 

x z 

Hiebei ist also - - -=. fast 1 und — - > \ , wodurch fiir den 

y y 

Winkel y =z 45° die Polarisation ausgeschlossen ist, indem a und b 
nicht senkrecht auf einander sein kónnten. Der Epsornit tritt aber 
gewohnlich holoědrisch auf und seine enantiědrische Hemiédrie ist 
also wahrscheinlich nur eine Meroědrie, wáhrend die Molekule ho- 
loědrisch geordnet sind und also nur eine geradlinige Polarisation 
bewirken konnen. 

Am Brechweinstein (weinsaures Antimonkali), der ebenfalls in 
rhombisch tetraidischen Formen krystallisirt und circulár polarisirt, 
ist aber wieder 



411 



x : y : z = 0*9 : 1 : 1125, 
oder 

x:y:z = 36 : 40 : 45, 

oder 

x : y : z — 4 : 4*44 : 5. 

Fiir diesen Fall ist g> =: 45°, und nach C) 

x: z= 1 : 1 +-^-i »' = 1, 

indem a? : z = 4 : 5 ist. 

5. Ira monoklinen Systéme ist der Zucker durch seine circulare 
Polarisation und seinen hemimorphen Typus ausgezeichnet. Seine Kry- 
stalle haben námlich als vorherrschende Fláchen oP, oořoo, und 

p 
als untergeordnete ooP, P oo , — -, welche letztere Fláchen der Ab- 

leitung gernáss nur zweimal und zwar nur an der einen Seite der 
Kante x der hexaidischen Grundgestalt erscheinen und also dem 
Krystall einen hemimorphen Typus ertheilen. 

Das monokline Tetraěder hat námlich zweierlei Fláchen, von 
denen die einen den abwechselnden Hexaidecken an der einen Seite 
der Axe oder Kante a?, die anderen den zwei abwechselnden Ecken 
an der anderen Seite von x entsprechen. 

Die Kantenwinkel sind oP : oo P co =z a zz 103° 16', a' = 
180° - a '= 76°44', ooP- 78°50', Poo: oořooz: 133°19'. Man 
findet daraus 

78°50' 
tang yo = tang - r sin «' ±= 0*800 ; 

za — 180° — 133°19', — m ( 2a + fó ') — «6882 =z »; 

sm za 

x:y:z = tang yo : 1 : p = 0*800 : 1 : 0*6882, 
oder 

x : y : z = 4 : 5 : 3*441. 

Fiir diesen Fall ist g>=:45 und nach (7) 

n f 

x : 3/ = 1 : 1 -f -j- , »'==-!, 



indem a?:?/ — 4:5 ist. 



412 

Auch an diesem Beispiele ist also der Zusamrnenhang der cir- 
culáren Polarisation rnit dam Lángenverhaltnisse der Axen offenbar 
ersichtlich, und dieselbe erscheint demnach auch an monoklinen Kry- 
stallen, wenn dieselben tetraědrisch entwickelt sind und die zwei auf 
einander senkrechte Axen x, y das Lángenverháltniss von n : 4 haben, 
wobei n eine ungerade Zalil ist. 

Bei circular polarisirenden Flussigkeiten, wie z. B. bei der Zucker- 
losung, kann man sich die Fliissigkeit mit frei schwirnmenden, parallel 
orienti rten Tetraidmolekulen angefúllt vorstellen, deren zwei Seiten 
in děni angegebenen Verháltnisse von n : 4 stehen und in ihrer gegen- 
seitig parallelen Lage etwa durch gegenseitige elektrisch polare An- 
ziehung und Abstossung erhalten werden. 



20. 
Kritisches Verzeichniss der Rudistenliteratur 

vom Assistenten Philipp Počta vorgelegt am 26. Márz 1887. 

Zuni Behufe meiner, bereits iiber 3 Jahre gepflogenen Studien 
an den Rudisten der bohm. Kreideformation hatte ich mich bemiiht 
eine, so weit dies ůberhaupt moglich ist, vollstandige Literatur zu- 
saninienzubringen. 

Leider bin ich mir wohl bewusst, dass es mir bei aller meiner 
Můhe nicht gelungen ist, eine vollstandige und liickenlose Zusammen- 
stellung der Quellen iiber Rudisten zu liefern; ich glaube aber den- 
noch auch schon mit diesem Versuche manchem Palaeontologen dienen 
zu kónnen. 

In diesem Verzeichnisse hábe ich Schriften beriicksichtigt, in 
welchen 

a) bohmische Rudisten beschrieben oder auch aus Fundorten der 
bohm. Kreideformation angefúhrt werden; 

b) neue Rudisten aus anderen Landern beschrieben oder ihre 
Systematik, Beschaffenheit, Beziehungen zu anderen Mollusken und 
áhn. im Allgemeinen behandelt werden. 

Leider gebietet mir der diesem Berichte zugemessene Raum 
nur die in Absatz a) einbezogenen Schriften einer Kritik zu unter- 
ziehen und sich vorláufig nur mit blosser Anfiihrung der unter Abs. 
b) angedeuteten Quellen zu begniigen. 



413 

Gleich hier am Anfange sei bemerkt, dass ich Schriften liber 
jurassische Vertreter der Rudistengattung Diceras nicht berticksich- 
tigt hábe. 

Die Schriften sind nach dem Datum ihrer Veroffentlichung ge- 
ordnet und hiebei jene, die ich leider nicht in die Hánde bekommen 
konnte und deren Titel ich anderen entnehmen musste, durch das 
Zeichen * angedeutet. 
1679. Boh. Balbinus Miscellanea historica regni Bohemiae. 

In diesem fiir die Geschichte von Bohmen sehr wiclitigen Werke geschieht 
(Liber I Caput L pag. 116) die erste Erwahnung von Rudisten, die den bei Kutten- 
berg ehemals gebrockenen Sandstein ausíullen und deren Scbnitte an den Flaclien 
dieses vormals zum Baue beniitzten Steines bis in unsere Zeiten sehr oft bemerkt 
werden und in Folge der gegitterten Bescliaífenheit der áusseien Wand ďieser 
Versteinerungen den Scbnitten von menschlichen Rohrknochen álmlich sind. Die 
betreffende Stelle lautet in deutsclier Uibersetzung: „In Kuttenberg und in seiner 
Umgebung íindet man oft Steine, welche wie aus einer Masse von Menschen- 
knochen und aus Theilen von in Stein erkártetcn Rippen, Kniebeugen, Arme 
und Beinen zusammengewachsen sind. Es gibt auch Leute, welclie glauben, dass 
dieselben aus Muscheln und Schnecken besteben. Aus einer Menge sólcber Steine 
besteht die Kirche von Sedletz und die zweite der Heil. Barbara in Kuttenberg 
insbesondere was das Pílaster und clen Boden anbelangt. In der Sakristei der 
Heil. Barbara sieht man einen Grabstein, welcher eine solclie Aehnlichkeit mit 
den Menschenknoclien hat, dass viele bei dessen erstem Anblicke erschrecken." 

1719. Mích. Mercatus Metallotheca Vaticana. 

1771. A. Fortis Saggio ďosservazioni sopra ďisola di Cherso ed 

Ossero. p. 106. 
1755 — 73 Knorr et Walch Lapides ex celeberimorum virorum sententia 

diluvii univers alis testes. 
1774. A. Fortis Viaggio in Dalmatia. Lib. I. 
1779. De Luc in: H. B. Saussure Voyages dans les Alpes ďun essai 

sur 1'histoire naturelle des environs de Geněve. Tome I. 
*1780. Favanne Conchyologie ou Histoire naturelle des Coquilles. 
1781. Picotde Lapeirouse Description des plussieurs nouvelles espěces 

ďOrthoceratites et ďOstracites. De novis quibusdain Orthoce- 

ratitum et Ostracitum speciebus dissertatio. 
*1782. Brugiere Encyclopaedie methodique. 

1801. Lámarck Systéme des animaux sans vertébre Tome I. 

* — W. Thomson Sur un nouveau fossile appelé Cornncopia In: 
Nouvelles de litt. scien. arts et commerces Naples Tome II. 

1802. — Sur un nouveau fossile appelé Cornucopia (Article extrait) 
Journ. de physique, chimie et 1'hist. nat. Tome LVI Nivose, 
an XI, 



414 

1804. G. A. Deluc Nouvelles observations sur 1'orthoceratite et be- 
lemnite Ibid. Tome LVIII Mvose, an XII. 

1805. J. C. Delamétherie De la Spherulite Ibid. Tome LXI Messidor 
á frimaire, an XIII. 

1808. Denys de Montfort Conchyologie systematique et classification 
methodique des coquilles. 

1811. J. Parhinson Organic reniains of a former World T. II u. III. 

1812. A. G. Desmarest Mémoire sur deux genres des Coquilles fos- 
siles cloisonnés et á siplion. Bull. des se. physiques, medicales 
et ďagric. ďOrleans T. V. pag. 308. 

1814. J. Parhinson Observations on the specimens of Hippurites 

from Sicily presented to the Society by H. G. Benett. Trans- 

act geol. Society London Vol. II p. 277. 
1817. L. Bose Hippurite. Nouveau Dictionaire ďhist. nat. T. XIV 

p. 499. 
1817. A. G. Desmarest Mémoire sur deux genres des coquilles fos- 

siles, cloisonnées et á siphon. Journ. de phys. chim. et hist. 

nat. T. LXXXV p. 42. 
1819. Lamarck Histoire naturelle des animaux sans vertěbre. 

1821. Defrance Hippurite. Dictionaire des se. nat. T. XXI p. 195. 

— — Ichthyosarcolithe ibid. T. XXII p. 549. 

1822. — Rudistes ibid. T. XXIV p. 230. 

* — de Ferusac Tableaux systematique des animaux mollusques. 
1824. H. G. Bronn System der urweltlichen Conehylien p. 8. 

* — Defrance Tableau des corps organiseés fossiles précédé des 

remarques sur leur petrification. 
1825c G. P. Deshayes Quelques observations sur les genres Hippu- 
rite et Radiolite. Annales des se. nat. Série I T. V. p. 205. 

* — G. P. Deshayes Quelques observations sur les genres Hipp. et 

Rad. Bull. de la soc. Philomatique. 

* — H. D. Blainville Manuel de Malacologie. 

1826. Des Moulins Essai sur les Spher. qui existent dans les collec- 
tions des M. Jouanett et Ch. Des Moulins et considerations 
sur la famille, a la quelle ces fossiles apartiennent. Bull. 
ďhist. nat. soc. Linnéenne de Bordeaux T. I p. 148. 

1827. H. D. Blainville Rudistes. Dictionaire des se. nat. T. XLVI 
p. 418. 

— Th. A. Catullo Saggio di zoologia fossile p. 171. 

* — Desmarest (?) Bull. ďhist. nat. soc. Linnéenne Bordeaux T. I. 



415 

1828. G. P. Deshayes Quelques Observations sur la famille des Ru- 
distes. Annales des se. nat. T. XV p. 258. 

— Ch. Keferstein Beobachtungen und Ansichten uber die geogno- 
stischen Verháltnisse der nordl. Kalk-Alpenkette iii Ósterreich 
und Bayern. Deutschland geognostisch-geologisch dargestellt. 
B. V Heft 3 p. 425. 

— L. v. Buch Uber die Hippuriten. Okeiťs Isis B. XXI p. 438. 

1829. Fr. Roulland Observations sur les Ichthyosarcolithes et sur 
les Hippurites. Bull. ďhist. nat. soc. Lin. Bordeaux T. III 
p. 197. 

1830. G. P. Deshayes Hippurite. Encyclop. methodique. Hist. nat. 
des verš. T. II p. 278. 

— O. Roulland Nouvelles observations sur les Iclityosarcolithes. 
Memoires soc. Lin. Bordeaux T. IV p. 164. 

1831. H. G. Bronn Hippurites. J. Ersch <& J. Gruber Allgerneine En- 
cyclop. der Wiss. und Kůnste. Séct, II. T. 8 pag. 371. 

— G. P. Deshayes Observation sur Birostre. Bull. soc. geologi- 
que France T. I pag. 192. 

— Fr. Roidland Observation sur le genre Hippurites. Ibid. p. 90. 

1832. G. P. Deshayes Radiolite. Encyclop. metli, ďhist. nat. des verš 

T. III p. 876. 

— — Paidistes ibideni p. 916. 

— — Spherulite ibidem p. 966. 

— W. von Eschivege Uber die Hippuriten in der Umgebung von 
Lissabon. Karsten Archiv fur Mineralogie B. IV. p. 199. 

— H. 6r. Bronn Die Versteinerungen des Salza-Thales, Neues 
Jahrb. f. Mineralogie, Geologie p. 170. 

1826—33. A. Goldfuss Petrefacta Germaniae I. p. 298. 

1833. G. Mantell The Geology of the South East of England. 
*1834. L. E. Dupuy Notice sur deux Hippurites. 

1835. J. Lamarck Histoire naturelle des animaux sans vertěbre. 
Deuxieme Edit. par G. Deshayes et Milné Edwards T. VIL 
p. 278. 

1837. (t. H. Bronn Lethaea geognostica. 

1838. G. P. Deshayes Distinction entre les Caprines et le Dicerati- 
tes. Bull. soc. geolog. France T. IX p. 242. 

— Dufrenoy Sur les Diceratites de la eraie. Ibidem p. 241. 

— ďHombre Firmas Extrait ďun memoire sur les Spherulites et 
le Hippurites du depart. du Gard. Ibidem p, 190. 



416 

1839. — Description ďune nouvelle Hippurite. Bibliothěque uni- 
verselle des se. belles lettres. V. XX p. 411. 

— — Description ďune nouvelle Hippurite. Revue zoologique 
par soc. Cuvier. V. II p. 6. 

— — Description cle 1'Hippurites Moulinsi. Actes soc. Lin. 
Bordeaux T. XI p. 150. 

— — Les Hippurites ďAlais. Bul. soc. geolog. France T. X p. 15. 

— — Description ďune nouvelle espěce de Spherulite. Actes 
soc. Lin. Bordeaux T. XI p. 148. 

— — Description ďune nouvelle espěce de Spherulite. Mem. 
Facademie du Gard p. 117. 

— A. UOrhigny Notě sur le genre Caprina. Revue zoologique 
par soc. Cuv. T. II p. 168. 

— Michelin. Bull. soc. geol. France T. X p. 257. 
*1840. Agassiz Etudes critiques sur les mollusques fossiles. 

— ďHombre Firmas Description ďune nouvelle Spherulite. Bi- 
blioth. univers. Geněve T. XXV p. 195. 

— Description ďune nouvelle Spherulite. Bull. soc. geolog. 
France T. XI p. 98. 

— A. Goldfuss Bemerkungen uber den Bau der Rudisten. Neues 
Jahrb. fur Min. Geol. p. 59. 

— Leymerie Bull. soc. geolog. France T. XI p. 32. 

— Michelin ibidem p. 220. 

* — Se. Grass Statistique niineralogique du dep. des Basses Alpes. 
1841. F. A. Rdmer Die Versteinerungen des norddeutschen Kreide- 
gebirges. 

— O. Rolland du Roquan Description des coquilles fossiles de la 
famille des Rudistes, qui se trouvent dans le terrain crétacé 
des Corbiěres. 

1839—42. H. B. Geinitz Charakteristik der Schichten und Petrefacten 
des sachsisch-bóhmischen Kreidegebirges. 

Hier ist der erste wissenschaftliche Bericht uber bóhm. Rudisten. Beschrie- 
ben werden: 1. Hippurites undulatus. Aus den Abbildungen kann man miťSicher- 
heit nur die Oberschale erkennen. Die Beschreibung der unteren Schale ist unge- 
niigend. Diese Art wird als sehr háufig im kalkigen Sandstein bei Kutschlin an- 
gegeben. 2. Hipp. Saxoniae ebcnfalls von Kutschlin. Die Exempláre aus diesem 
Fundorte unterscheiden sich, wie hier angegeben wird, von den deutschen durch 
bedeutendere Lange des Kegels und gróssere Biegung. 3. Hipp. subdilatata und 
4. H. ellipticus so wie 5. H. $ insgesammt von Kutschlin sind schwer zu deutende 
und úberhaupt unbestimmbare Bruchstiicke. 6. Caprina laminea aus demselben 
Fundort. 



417 

1842. A. ďOrbigny Quelques considerations géologiques sur les Ru- 
distes. Bull. soc. geolog. France T. XIII p. 148. 

— — Quelques considerations zoologiques et géologiques sur 
les Rudistes. Annales se. nat. T. XVII p. 173. 

— — Considerations zoologiques et géologiques sur les Rudistes. 
Comptes rendus hebd. seances de Facad. de se. T. XIV. p. 221. 

— — Voyage dans 1'Amerique meridionale. V. IV Palaeontologie. 
-— Ph. Matheron Catalogue méthodique et deseriptif des corps 

organisés fossiles du depart. des Bouches du Rhone. 
1840 — 44. A. E. Eeuss Geognostische Skizzen aus Bóhmen. I. Th. Die 

Umgebung von Teplitz und Bilin. II. Die Kreidegebilde des 

westlichen Bohmens. 

In diesem Verzeichnisse der bóhm. Kreidepetrefacteu werdeu neben den 

bereits von Geinitz (Charakterist.) angeftihrten noch Hipp. Germari Gein. falcatus 

Reuss und pussilus Reuss aus den Conglomeratschichten oder Hippuritenkalk be- 

sclirieben. H. pussilus stammt von Grossdorf und Debrno, die iibrígen v. Kutsclilin. 

1844. Gilles de la Fourette Immense gisement ďlchthyos. decouvert 
dans les environs de Vienne. Bull. soc. geolog. France T. II 
p. 312. 

— G. P. Deshayes Observations sur les Rudistes. Bull. soc. geol. 
France Série II T. I p. 518. 

1845. O. G. Costa Atti del VII congresso degli scienziati italiani 
tenuto in Neapole. 

1845—1846. A. E. Reuss Die Versteinerungen der bohm. Kreidefor- 
mation Th. II, 
Die Kenntniss der bohm. Rudisten wurde durch diese Arbeit wenig erwei- 
tert. Die hier beschriebenen Arten wurden bereits in 1840—44 Reuss Geologische 
Skizzen aus Bóhmen namhaft gemacht. Hipp. falcatus wurde fiir Synonim von 
SpJi. Saxoniae anerkannt. Doch beschránkte sich Eeuss (p. 54) „darauf, die von 
Geinitz unterschiedenen Formen, deren mehrere vielleicht zusammenfallen durften, 
beizubehalten, ohne immer im Stande zu sein, sie strenge zu sondern und so 
genau zu beschreiben, dass nicht noch viel zu wůnschen iibrig bliebe." Neben den 
hier angeftihrten Arten lagen Eeuss noch viele andere, wegen ungiinstigen Erhal- 
tungszustandes unbestimmbare Exempláre von Korytzan vor. 

1846. Defrance Sur une coquille ďOrthoceratites Bull. soc. geolog. 
France T. III p. 131. 

— G. Gemmellaro Appendice sopra una nuova specie di Sferulite. 
Atti Acad. Gioenia di scienze nat. di Catania T. III p. 131. 

1845 — 1847. A. ďOrbigny Mollusques vivants et fossiles, ou deserip- 
tion de toutes les especes des coquilles et de mollusques. 

1847. F. v. Hauer in Haidinger Berichte tiber Mittheil. von Freunden 
der Naturwiss. B. I p. 142. 

Tř.: Matkematicko-přírodovědecká. 27 



418 

1847. F. v. Hauer Uber Caprina Partschi eine neue Bivalve aus den 
Gosauschichten. Ibidem p. 109. 

— A, ďOrhigny Considerations zoologiques sur la classe des mol- 
lusques brachiopodes. Annales scien. nat. T. VIII. 

— Palaeontologie Frangaise, Terrain crétacée. Brachiopodes. 

— P. de Byckholt Melanges Palaeontologiques. Memoires couron- 
nées et Mem. d. sav. etr. T. XXIV Part. II. 

1848. J. W. Bailey Notes concerning the minerals and fossils. J. W. 
Albert, Report of the Secretary of War . . . and mapě of the 
examination of New Mexico p. 131. 

— G. Gemmellaro Sopra una varieta della Hip. Fortisi Atti Acad, 
Gioenia lett. se. et arti T. V p. 33. 

— J. Steenstrup Uddóde Skaldyr of Hippuriternes og Cyathophy- 
lernes Slaegt. Overšigt k. Dansk. Selskap Forhandlingar p. 86. 

1849. L. Saemann Observations sur quelques coquilles de la fainille 
des Rudistes. Bull. soc. geol. France T. VI p. 280. 

— Deshayes ibidem p. 285. 
— ■ F. Boemer Texas p. 409. 

1849 — 50. H. B. Geinitz Das Quadersandsteingebirge oder Kreidege- 
birge in Deutschland. 

Im Verzeichnisse der Versteinerungen findet man von Kutschlin Rad. aga- 
riciformis, Hip. undulatus, subdilatatus, éllipticus, von Bilín falcatus, von Grossdorf 
und Wodolka S. Saxoniae und von Tyssa H. Germari. 

1850. Fr. Dixon The Geology and Fossils of the tertiary and creta- 
ceous Formation of Sussex. 

— A. ďOrhigny Prodrome de Palaeontologie stratigraphique Vol. II 
* — J. Steenstrup Frorip. Tagsb. No. 130 p. 193. 

1851. Deshayes Observations sur les Sphaerulites calceoloides Bull. 
soc. geol. France T. VIII p. 127. 

— A. ďOrhigny Cours elementaire de Palaeontologie et de geo- 
logie stratigraphique T. II Fasc. 1 p. 9£. 

1852. Bronn et Roemer Lethaea geognostica. 

— E. G. Giebel Deutschlands Petrefacten. 

— Ewald Uber Biradiolites. Zeitschr. deutsch. geolog. Ges. B. IV 
p. 503. 

— F. A. Quenstedt Handbuch der Petrefaktenkunde. 

— F. Boemer Die Kreidebildungen von Texas. 

1853. R. A. Philippi Handbuch der Conchyliologie und Malacozoo- 
logie. 



419 

1853. A. E. Eeuss Uber zwei neue Eudistenspecies aus den alpinen 
Kreideschichten der Gosau. Sitzgsber. kais. Akad. Wiss. B. XI 
p. 923. 

— Michelin Sur un fragment presumé ďHippurite Bull. soc. geol. 
France T. X. 

1854. H. Coquand Description geologique de Province de Constan- 
tine. Mem. soc. geol. France T. V p. 147. 

— F. Zekeli Uber Radioliten. Jahrb. k. k. geolog. Keichsanst. 
B. V p. 205. 

— A. E. Eeuss Beitrage zur Charakteristik der Kreideschichten 
der Ostalpen Denkschriften. kais. Akad. Wiss. B. VII. 

1854 — 55. S. P. Woodward On the Structure and Affinities of the 
Hippuritidae. Quarter. Journ. geolog. Society V. X. Part. 1. 
p. 397. V. XI. p. 40. 

*1 853—55. F. J. Pictet Traité cle palaeontologie ou hist. nat. des 
animaux fossiles. 

1855. E. Bayle Sur la Structure des coquilles du genre Hippurites. 
Actes soc. helvetique se. nat. reunie a la Chaux de Fonds 
p. 177. 

— — Observations sur la structure des coquilles des Hip- 
purites suivies des quelques remarques sur le Radiolites. Bull. 
soc. geol. France. T. XII. p. 772. 

— G. P. Deshayes Quelques observations au sujet de la famille 
des Rudistes. Bull. soc. geol. France T. XII. p. 947. 

1856. E. Bayle Notě sur le Radiolites angulosus. Fischer et Ber- 
nardi Jour. Conchyliologie T. I. p. 370. 

— — Notice sur une nouvelle espěce du genre Cháma. 
Ibid. p. 365. 

— — Observations sur les Rad. Jouanetti. Bull. soc. geol. 
France T. XIII. p. 102. 

— — Observations sur le Rad. cornu pastoris. Ibidem p. 139. 

— — Observations sur le Sphaer. foliaceus. Ibidem p. 71. 

— J. Eivald Uber die am nórdlichen Harzrande vorkommenden 
Rudisten. Monat. Berichte Berliner Akad. Wiss. p. 596. 

— F. Lanza Essai sur les formations geognostiques de la Dal- 
matie et sur quelques nouvelles espéces de Rad. et Hipp. Bull. 
soc. geol. France T. XIII. p. 127. 

— E. Otto Einiges uber Rudisten. Allgem. deutsche naturhist- 
Zeitung B. II. p. 195. 

27* 



420 

1856. Vilamtova y Piera Memoria geognostico-agrieola sobre la pro- 
vincia cle Castellon. Mem. reál academia ciencias Madrid T. IV. 
p. 575. 

1857. E. Bayle Nouvelles observations sur quelques espěces de Ru- 
distes. Bull. soc. geol. France T. XIV. p. 647. 

— J. Ezquerra del Bayo Ensayo de una descripcion generál de 
la estructura geologica del terreno de Espaňa en la Peninsula. 

1858. E. Bayle Sur les Rudistes decouverts dans la craie de Maě- 
stricht. Bull. soc. geol. France T. XV. p. 210. 

— H. Trautschold Uber die Geologie von Spanien Bull. soc. imper. 
des nátur. Moscou. 

1859. H. Abich Vergleichende Grundzuge der Geognosie des Kau- 
kasus. Mem. de 1'acad. imper. de se. Set. Petersbourgh T. VIL 
p. 359. 

— J. Binkhorst van der Binkhorst Exquisse geologique et pa- 
laeontologique des couches cretacées du Limbourg. 

— Uber Rudisten der Mastrichter Kreide. Mitth. an Prof. 
Bronn. Neues Jahr. fúr Minerál. Geognosie. Geologie p. 177. 

— H. Coquand Synopsis des animaux et des vegetaux fossiles 
observěs dans la formation cretacée du sud-ouest de la France. 
Bull. soc. geolog. France T. XVI. 

— J. Milller Monografie der Petrefakten der Aachener Kreide- 
formation. Supplementheft p. 16. 

1862. Z G. Chenn Manuel de Conchyliologie T. II. p. 236. 

1864. Arnaud De la distribution des rudistes dans la craie superieure 
du sud-ouest. Bull. soc. geol. France T. XXI. 

— Guiscardi Studii sulla famiglia delle Rudiste. Atti děla reále 
acad. scien. fisiche math. Napoli. 

1865. M. Duncan <& P. Wall A notice of the geology of Jamaica 
especially with reference to the district of Clarendon. Quarter. 
Jour. geol. society v XXI. p. I. 

— E. d. Eichwald Lethaea Rossica ou Palaeontologie de la Russie 
V. II. p. 355. 

— G. Gemmellaro Caprinelidi de la zóna superiore della Ciaca 
dei ďintorni di Palermo. 

— H. Wolf Uber die Gliederung der Kreideformation in Bohmen. 
Jahrb. k. k. geol. Reichsanstalt p. 183. 

Fuhrt irrthúmlich die Rudisten (Hipp. undulatus und ellipticus) aus dem 
oberen und unteren Turon Bohmens an. 



421 

1866. C. Giebel Kepertorium zu Goldfuss Petrefakten Deutschlands. 

— K. A. Zittel. Die Bivalven der Gosaugebilde in den nordost- 
lichen Alpen. Denkschrft. der kais. Akad. Wiss. B. XXV. 

1867. A, Pirona Synodontites nuovo genere di Rudiste. Atti del regio 
Instituto veneto di se. lett. et arti V. XII. p. 833. 

— UOrbigny Caprine. Dictionaire univ. ďhist. nat. T. III. p. 210. 

— — Caprotine. Ibid. d. 211. 

*1868. Menenghini Atti della societa ital. scienze nat. di Milano 
V. XI. 
- — A. Pirona Sopra una nuova specie di Hipp. polystylus. Ibidem 
V. XI. p. 508. 

— — L'ippuritidi del colle di Médea nel Friuli Mem. del 
instituto Veneto di se. lett. et arti V. XIV. 

— G. Laube Petrefacten aus der Porpbyrbreccie von Teplitz. Ver~ 
handl. k. k. geol. Reichsanstalt p. 434. 

Fuhrt unter Anderem auch Caprina laminea an. 

1869. A. Fric Palaeontologische Untersuclumgen der einzelnen Schicli- 
ten in der bóhm. Kreideformation I. Korytzaner Schichten. 
Archiv fiir naturwiss. Landesdurchf. Bóhmens B. I. 

Bisher das vollstándigste Verzeichniss der bóhmischen Rudisten mit ge- 
nauer Angabe der Fundorte. 

— J. Krejčí Allgemeine und orographische Verhaltnisse so wie 
Gliederung der bóhm. Kreideformation. Ibidem. 

1870. B. Lundgren Om Rudister i Kritformationen i Sverge. 

— F. Roemer Geologie von Oberschlesien. 

1871. F. Stoliczka Palaeontologia indica. Cretaceous fauna V. III. 
p. 223. 

1872. JDeshayes Hippurite. Diction. univ, ďhist. nat. T. VIL p. 214. 

— — Ichthyosarcolithe. Ibidem p. 530. 

1873. E. Bayle Observations sur quelques espěces de Diceras. Bayan 
Etudes faites dans la collection de Fecole des mineš. F. 2. 

— Chaper Observation sur une espěce du genre Plagioptychus 
Ibidem. 

— - Munier Chalmas Prodrome ďune classification des Rudistes. 
Journ. de Conchyliologie T. XXI. p. 71. 
1871—75. H. B. Geinitz Das Elbethalgebirge in Sachsen I. Th. Pa- 
laeontographica XXI. 

1875. G. A. Pirona Sopra una nuova specie di Radiolite. Atti reále 
instit. veneto di se. lett. arti V. I. 

1876. F. B. Meek Description of the cretaceous fossils. Exploring Expe- 

dition froni Santa Fé to junction of Grand and Green River. 



422 

1877. V. Kurz Geologický nástin okolí Kutnohorského. První veřejná 
zpráva c. k. učitelského ústavu v Hoře Kutné. 
Beschreibt die sehr interessanten Fundorte der Rudisten in der Umgebung 
von Kuttenberg. 

— F. Teller Uber neue Rudisten aus der bóhin. Kreidefonnation. 
Stzgsber. kais. Akad. Wiss. B. LXXV. 

Beschreibt zwei gelegentlich eines Ausfluges in einer Kluft am Schlossberg 
bei Teplitz gefímdene neue Rudistenarten; námlich Sphaer. boJiemicus und Caprina 
JSaueri. 

1879. M. Vacek Uber Vorarlberger Kreide. Jahrb. k. k. geol. Reichs- 

anst. B. XXIX. p. 753. 
1878—80 Ph. Maťheron Recherches Palaeontologiques. 

1881. K. A. Zittel Handbuch der Palaeontologie B. I. 

1882. R. Hoemes Uber die Analogien des Schlossaparates von Me- 
galodon, Diceras und Caprina. Verhandl. k. k. geolog. Reichs- 
anst. B. XXXII. p. 179. 

— Fr. Teller Uber die Analogien des Schlossapparates von Diceras 
und Caprina. Ibidem p. 131. 

— G. Boehm Uber die Beziehungen von Pachyrisma, Megalodon, 
Diceras und Caprina. Zeitschft. deutsch. geol. Gesell. B. XXXIV. 
p. 602. 

— J. Petho Uber das Ligament und die innere Organisation der 
Sphaeruliten. Foldtani Kózlony. Geolog. Mittheilungen Jahrg. 
XII. p. 158. 

— Munier Chalmas Etudes critiques sur les Rudistes. Bull soc. 
geol. France T. X. p. 472. 

1884. 6r. Laube Geologische Excursionen ini Thermalgebiet des nord- 
westlichen Bohniens. 

— r. PoMcmoecKiů MaTepnajiBi ;pa reojrorafi TypEecTaHCKaBO Kpaff. 

— Ch. White On mezozoic fossils. Bull. of the united states geol. 
Survey Nro. 4. 

1885. Ch. White On new cretaceous fossils from California. Ibidem 
Nro. 22. 

1886. Ph. Počta Vorláufiger Bericht liber die Rudisten der bóhrn. 
Kreidefonnation. Sitzgsber. k. bohm. Gesell. Wiss, 

Es werden hier an 31 aus der bohm. Kreide stammenden Arten angefiihrt. 
Die Resultate dieses vorlaufigen Berichtes diirften jedoch jetzt nach den an fran- 
zósischen und belgischen Rudisten gemachten Studien manche Ánderungen erleiden. 

— H. Douvillé Essai sur la Morphologie des Rudistes. Bull. soc. 
geol. France T. XIV. p. 389. 



423 



21. 

Addition au mémoire présenté dans la seance 
du 15 Octobre 1886. 

Par M. Lerch. 

(Présenté dans la seance du 22 Avril 1887 par Mr. Ed. Weyr.) 

Dans le mémoire que j'ai présenté á la Société dans la seance 
du 15. octobre 1886. j'ai montré que la fonction 



(1) /(*) 



00 

^T 1 cos2 v 7tx 



3 2 V 

n'a pas de dérivée quand on suppose x rationnel de la formě — 

oů a et a sont deux nombres entiers. Or ťensemble des valeurs de x 
pour lesquelles la fonction f(x) n'a pas de dérivée est beaucoup plus 
étendu de sortě qu'il n'y a a exclure que les valeurs de la formě 

00 

oú c est un nombre entier du méme signe que x et oii c v est ou O 
ou 1 ? la série c w , c»-j_i, c n + 2 . . . devant finalement prendre la formě, 

ii, O, A!, O, A!\ O . . . 

oú A, A\ A" . . . designe ou 1 ou 1,1. 

Pour toutes les autres valeurs de x la fonction (1) n'a pas de 
dérivée, tandis que pour les dites valeurs la question n'est pas encore 
résolue. 

Soit en effet n un nombre entier positif et posons 

*= x 



un calcule facile nous donne la formule 



424 



f(x + 3h) — f(x — 3h) _ f(x-\-h)—f(x — h) 
3/i ~ h 

n 

+ 4 V 2^m 3 -**- nn^-Piex 



f* = l 



Done si la dérivée f(x) existe, on doit avoir 



lim ^ 

(1=1 

ou ce qui est la niéme chose 



7T 



2^sin 3 — ^— sinT—Pnx = 



(2) 



Zrn V 1 2^ 3 -ÍÍ OTW2 1 *— ^araí z= 
n=<»^J 2^ 



ř*=i 



Mais on a 



2*W 



7T 



f*=l 



2^ 



sin2 n ~Pitx 



= 2 8íw2 n - 1 araí -f- V^ 2 . 6-m2 w ~ 2 ^. 



V 1 2^sm 3 — s inM-Pnx 



ftzz3 



Posons alors 



v— 1 



oú c est un nornbre entier du méme signe qne x et oů c v éz ou 1. 
Supposons qu'il existe dans la série c u c 2 , c 3? . . . une infinité des 
quaternes de la formě 

(I) c w _ 2 — C w _i = C„ = 1, C n+ i z= 0. 

Dans ce cas nous aurons 



sin 2 n ~ 1 7tx 



sin 



-&+T+--) 



425 



sin 2-%* == - sin « (i- + 1 + '&*- + . . . .) 
et l'on voit qiťon a 



sz%2 w—1 jra? > sin 



3jt 



7ít 



sin2 n ~ 2 7tx > szw — — > t 

8 Z \ Z 



IVT" 

2 ! 2 



II en résulte Finégalité 



?r 



íiZUl 



2^m 3 sm2 w ^cc 

2 í* 



>i+V2 



»• 



48 



qui subsiste pour une infinité des valeurs de w, de sortě que la formule 
(2) est impossible, et par conséquent, la fonction (1) ne peut avoir 
une dérivée quand la série c 1? c 2 , c 3í . . . contient une infinité des 
quaternes de la formě (I). 

Supposons en second lieu que la série c x , c 2 , c 3 , ... contient 
une infinité des ternes de la formě 



(II) c n _ 2 = C n _x = 0, c» = 1. 

On a ici 



sin2 n ~ 1 7tx — swa te j -- 

• Z 1 

\4 



ř +i 



sin2 n - 2 7tx 



ce qui nous donne Finégalité 



'»+i 



...)>0 

■■) >sin T = Vi 



% 



(i-í 



2^sin z — sin2 n -^7tx 
2^ 



>1 — 



n 



48 



qui prouve 1'impossibilité de la formule (2). Done la dérivée de la 
fonction f(x) n'existe pas pour les valeurs de x pour lesquelles il y 
a une infinité des ternes de la formě (II). 

Or chaque valeur de x qui n'appartient pas á celles qui ont été 
exelut donne une série c n c 2 , c 3 , ... contenant une infinité des 
quaternes (I) ou des ternes (II). Done le théorěme est démontré. 



426 

Notě. Dans une lettre du 10 Février 1887, Mr. Henri Vogt, 
professeur au lycée de Rennes, nťa donné un extrait des legons pro- 
fessées par Bouquet á la Sorbonně en 1882, qui se rapportaient aux 
séries de la formě 

co co 

X 1 coscivx X ^ sinavx 



**** Civ *™"J Civ 

vrzl v—l 



X ^ si? 

áLí i 



les civ désignant des quantités réelles et positives quelconques assu- 
jeties á la condition 

nzz 1 
JS civ 

Um v -^— = 0, 

n~ oo Cl n 

séries qui n'ont pas de dérivée quelle que soit la valeur de x. D'aprés 
ce tliéorěme la série 

co 

V "* cos n ! x 



n=z 



considérée dans nion niémoire čité n'a pas de dérivée quelle que soit 
la valeur de x. Cest en ne conaissant pas ce beau résultat de 
réminent geometre frangais que j'ai publié ma reckerche qui main- 
tenant est devenue superflue. 



22. 

Počtářské odvození základního vzorce pro linearnou 
transformaci elliptické transcendenty #\ (u\r). 

Napsal M. Lerch. 
(Předložil prof. dr. Edv. Weyr ve schůzi dne 6. května 1887.) 

E. 1817. uveřejnil Cauchy v Bulletin de la Société Philomatique 

1 \*) 
větu vyjadřující vztah mezi funkcemi # 3 (o|r), # 3 (o | 1 , kterýžto 

*) Soudím tak pouze z citátu Cauchyho obsaženém v pojednání jeho z r. 1840. 
v V. svazku žurnálu Liouville-ova, any pražské knihovny neobsahují řečeného 
Bulletinu. 



427 

výsledek později r. 1823. v Journal de FEcole Polytechnique, cali. 19. 
Poissonem znovu byl nalezen. Jelikož methoda Poissonova připouští 
zobecnění na případ funkce # 3 (^ | r), a jest pouhým zvláštním pří- 
padem obecné Poissonovy transformace řad, která poskytne na př. 
linearnou transformaci všech funkcí elliptických po cestě ovšem poněkud 
namáhavé, citoval jsem v některých dosud netištěných pracích vzorec 
pro linearnou transformaci funkce & 3 (u\t) jakožto Poissonův, což 
nadále opraviti hodlám v ten smysl, že naznačím vztahy funkcí &u(u \ r) 

a &ď I — 1 jakožto vzorce Cauchy-Poissonovské, třeba tyto ne- 
byly řečenými geometry zřejmě vytknuty; což tím jest odůvodněno, 
že ze vzorce výše uvedeného dají se ostatní obecné snadno odvoditi. 

V pozůstalosti Gaussově nalézá se několik důkazů těchto vzorců 
ve tvaru obecném, z nichž aspoň některé spadají bezpochyby v dobu 
před r. 1820. Na straně 442. sebraných jeho spisů v třetím dílu 
nachází se skizza, začínající slovy „Zum Beweise der schonen Lehr- 
sátze der Reciprocitát wird folgendes dienen." „Krásné vety reci- 
procity 11 značí tu bezpochyby nejen poučky z theorie kvadratických 
zbytkův (zákon Legendrefw), ale též vzorce Cauchy-Poissonovské, 
z nichž se dají tyto věty odvoditi. V této črtě Gauss pokusil se 
o důkaz řečených vzorců založený na dvojnásobném součinu, kterým 
lze vyjádřiti funkci & 3 (u\t). Leč nedošel cíle, a sám pak ke konci 
nespolehlivost výsledku vytknul; leč i kdyby* byl se nedopustil nedo- 
patření, nebyl by ještě důkaz býval ukončen, poněvadž by zbývalo 
ještě ustanoviti jistou konstantu závislou na parametru r. Ve drobných 
zprávách, které přinášívá Časopis pro pěstovaní math. a fys., hodlám 
vysvětliti původ Gaussova nedopatření, na tomto pak místě ukáži, 
jak lze skutečně užiti základní myšlénky Gaussovy k důkazu věty 
Cauchy-Poissonovské, při čemž zvolím za východisko Weierstrassovu 
funkci a(u\c3 1 co'). 

Funkce tato dána jest součinem 

v němž w má obdržeti všecky hodnoty tvaru 

W ZZZ 2[IG) -J- 2vg)\ 

kde ft, v jsou kladná neb záporná čísla celistvá s vyloučením kombi- 
nace /i — v zz 0. 



428 

Předpokládejme, že imaginární Čásť veličiny — ~ z je kladná, 

o 

a znamenejme u zz 2g> . v. Pak bude 

22?'— M 4- - l- \ 2 



kde v součinu TT a v součtu 27' má se vynechati člen ^ zz 0, a kde 
poslední dvojnásobný součin vztahuje se k hodnotám 

(f* = 0, ±1, ±2, ...), (* = ±1, ±2, ...) 
Tu jest pak dle známé věty 



v 

smitv 



v it l 1 ^zAeč = j£m 

/ x Me~^ = 77 2 ^<° + 2 ^' — u e w° + 2^' 

\ w / „ 2/i« ~j- 2vco ř 



77 

v v 



6 ř* 



S2Wi? — vtW vncotvvn 

e 



sin vxTC 
takže obdržíme 

6(u)~ — e w simtv 11 ^ — vncotvtTt. 

* *=±1,±2,±3,... SmVT7t 

Spojíme-li v součinu posledním vždy dva činitele odpovídající 
protivným hodnotám v, obdrží tento tvar 

» sin(nT -|- v)% . sin{nt — v) je 

___ sin 2 nt7t ' 

« 1 

klademe-li pak, jak zvykem, 



429 



q — e tn \ | = e vni , 
a uvážíme- li známé vzorce 

— 2i sinint + v)tc = q-*t*Q- ~ f n ¥\ 

— 2i dn{nt — v)tc — g- n |(l — í 2n Ž~ 2 ), 

— 2í sinntit = g _n (l — <f "), 
obdržíme 

(2) <« | «,,.«,')= — e sm— n \ x _ f «? ' 

kde jsme položili 



9 7 =- —W 7 



1 



')„«'\2 í 



^ -a9 Zj í ^ 2 -"Zj (2f*a> + 2md') 

užívajíce hvězdičky u znamení součtu 2;* k naznačení, že se má týž 
předem určiti vůči fc a po té vůči i>, takže bude 

/o„* G9 _. 7 . \Sf 1 ^ = 0,^1,^2,... ±a\ 

(2) ^ = TgL^2j 0*10 + 1^)' - Uo,±i,±2„.. ±/? ) 
Užijeme- li pak označení ustáleného 

(3) #i(v | z) = 2q*sín7tv Ů (1 — í/*)(1 — a 2 "| 2 )(l — ^ 2n |~ 2 ), 

nzzl 

přejde vztah (2) na tvar 



(4) 



n ^ 2co \ 2o9 a? / 

tf ( M I a), ď) zz 2o9 e f- ' , 



při čemž dlužno opakovati, že pomyslná část veličiny — je kladná, 
takže \q\ <; 1. Za této podmínky bude též pomyslná část veličiny 
kladnou, i obdržíme podobnými úvahami jako předešle 



(4') 



Ó(U 09, G9 r ) zz 2o9'6 i- + , 

4— i) 



430 



kde 



(2 6 ) rj ř = — - Um Um 7. — 

4 ^„p^j^ (fMD-fl/O,') 



1 /ř* = 0,±l,±2,...±a\ 

-vď) 1 »^ = 0,±1,±2,...±/?/ 



Z rovnice (3) snadno se obdrží 



(5) 






Prvá z těchto rovnic poskytne ve spojení s (4') 
(6) tf(ti + 2ra' | oj, o') = — tf (m | oj, a')e 2, ?'( w + ■') 

Kombinuj eme-li druhou z rovnic (5) s rovnicí (4), a porovnáme-li 
výsledek s rovnicí (6), obdržíme vztah 



(7) 



??(»' t]'(Ů z= 



3tt 



Porovnejme nyní vzorce (4), (4'), kladouce opět u z= 2cjv 1 i ob- 
držíme 



(8) *,(*{*) 






Abychom určili veličinu 



(8«) 



= v(*)» 



'(«B) 



vyjadřme čitatele i jmenovatele levé strany nekonečným součinem, 
a utvořme jeho logarithmickou derivaci. Jelikož tu 



d' (o | r) = 2*2' i7(l — £ 2 »)3, g z= tf 

1 n— 1 

* (o|-dl= 2*|* /T(l - qp*)«, q = e~ 



obdržíme 



431 



dr 4 \ Zj 1 



^2« 



»=1 x 



00 2m 



= ^(1-242:2^ = ^(1-242-^ 

n— 1 m=l ?í4=1 

Nahradíme-li zde g hodnotou e T7t \ bude tedy 



^ r 9 i V?) J " 4 \ ' i— J sinhnzic j 

a poněvadž 

ft 2 _yi 1 
sin 2 m7tt *_i (w-J-mr)* ' 

M=— oo v ' 

obdržíme 

cfc ^ i v ' y 4 ' 4?ř Z-J *— i (n-4-mt) 2 

m== — oo n— — oo v ' 

Avšak 

3 - Zj ^ 2 ' 

n— — oo 

a tedy bude 

Í W° I *) = £ [2 Í + jj 2 (n + „,)« } 



■n= — oo n= — oo n=* — < 



Dle vzorce (2 a ) rovná se výraz v závorce hodnotě ácoq a tedy 
máme 

d 7 af/ , v 3* .o 



a podobně nalezneme 

tg* (o 

takže bude dle (8 a ) 



d_ 
dv 



1 \ 3i , , 1 3* , 03 
1 zz — rj' C3 ř .—^— — 17' 03 . — - 



3T T" 71 CO' 



dlgcp(t) __ 3i co 

Tt ' CO 



-ď^~ = ^-~M sa '-n'«>) 



432 

a dle (7) 

dlgcp(v) 3 

dz 2z 

z čehož se obdrží 



=Vf. 



ry(r) = V — 



kde a je numerická stálá. Tato se ustanoví, volínie-li rzí; pak 
bude totiž g>(i) =. 1, a tedy y -r—zi, takže bude 



ťý(r) 



=.-v; 



Levá strana jest dána jednoznačně a sice pouze pro hodnoty r, 
jichž pomyslná část je kladná; odmocnina y — má pro z — i míti 
hodnotu -f- 1 a nikoli — 1 ; jelikož existuje pouze jedna hodnota 
dvojznačné funkce y — , která odpovídá řezu podél osy reálné a má 
hodnotu 1 pro z = i, hodnota to, jejíž reálná část jest kladnou, a již 
—.e (Y±) po pHkladu Kronech, bude 

tyty ±= i y{r^f 

a tedy dle (8) 

v 2 ni ^ 

což jest vzorec, který jsme chtěli počtem vyvinouti 



Z P 



433 



23. 

Chemische Analyse des Wassers von Lahovic. 

Zur Kenntniss der Zusammensetzung der Prager 

Wasserleitungen. 

Vorgetragen von Prof. Fr. Štolba am 6. Mai 1887. 

Chemische Analyse des Wassers von Lahovic. 

Da es sich zur Zeit darům handelt, zu entscheiden, ob das in 
der Náhe von Lahovic bei Radotín erbohrte Wasser sich zum Trinken 
fur die Bewohner Prags eignen wúrde, wird dasselbe chemisch und 
bacteriologisch untersucht. 

In Folgendem lege ich die Ergebnisse nieiner neuesten che- 
mischen Analysen des aus dem Hauptbnmnen geschópften Wassers 
vor und schliesse zum Vergleiche zwei Analysen des Wassers aus 
demselben Brunnen vom Jahre 1882 an. 

Es muss bemerkt werden, dass das analysirte Wasser vollkom- 
men klar, ohne Gerách und Geschmack war, und wohl verschlossen 
auch beim langen Stehen unverándert blieb. 

Die Temperatur des Wassers betrug bei clen im Sommer des 
Jahres 1882 geschópften Proben im Mittel 9*9° Cels. Der Haupt- 
brunnen lieferte im Laufe des Monates Jánner taglich etwa 80.000 
Hektoliter Wasser, ohne dass ein bedeutendes Sinken des Wasser- 
spiegels beobachtet worden wáre. 

Das Wasser enthált in einem Liter folgende Bestandtheile in 
Milligrammen. Probe vom: 

31. Jánner 1887. 12. Márz 1887. 15. Juni 1882. 15. Juli 1882. 

Kaliumoxid . . K 2 8-71 Mg 9-625 Mg 1220 Mg 7'52Mg 
Na 2 9-29 „ 9*48 „ 8*75 „ 8'50 „ 



Natriumoxid 
Kalk . . ' . 

Magnesia . 
Eisenoxid . 
Manganoxidul 
Schwefeltrioxid 



CaO 88*45 „ 88-30 „ 84*10 „ 77*28 

MgO 17-83 „ 18-51 „ 18-30 „ 17-00 

Fe 2 3 0*40 „ 0-34 „ Spuren Spuren 

MnO Spuren Spuren Spuren Spuren 

S0 3 24-50 „ 25-27 M 19.30 „ 18'40 



Stickstoffpentoxid N 2 5 2'82 „ 3*29 „ 4'70 ,, 4-20 
Kohlendioxid 

indenBicarbonatenCO, 158-36 „ 159-42 „ 160-98 „ 145-20 

freies 27'00 „ „ 36*00 „ 25-08 

Tř. : Mathematlcko-přírodovědeck^,, 28 



434 



31. Jánner 1887. 12. Mart 1887. 15. Juni 1882. 15. Juli 1882. 

Siliciumdioxid . Si0 2 9-60 Mg 8*30 Mg 9*00 Mg 9-00 Mg 

Chlor Cl 9-25 „ 938 „ 8*19 „ 6*43 „ 

Phosphorpentoxid P 2 5 0*22 „ 0.22 „ Spuren Spuren 
Organische Stoífe 4*87 „ 6*00 „ Spuren Spuren 

Verdampfruckst. (150° C) 253-50 „ 258*00 „ 242*00 „ 221*00 „ 
Die Gesanimthárte des 

Wassers betrug 11*32 Gr. 11*40 Gr. 11*0° 10*1° 

Ausser den angefuhrten Bestandtheilen wurden noch Spuren 
von Lithion, Borsáure und sehr geringe Spuren von Ammoniak nach- 
gewiesen. 

Das analysirte Wasser enthielte demnach nach anderer Zusani- 
nienstellung in eineni Liter folgende Bestandtheile in Milligrammen 
beziiglich der Probe voní: 

3i/i 1887. 12 | 3 1887 i5/ 6 1882. "-5/ 7 1882. 

Mg Mg Mg Mg 

Kohlensaures Magnesium MgC0 3 . 37*260 38*690 3843 35*70 

Kohlensaures Calcium CaC0 3 . . . 135*805 135*296 137-19 122*50 

Schwefelsaures Kalium K 2 S0 4 . . 16*091 17*782 22*54 13*89 

Schwefelsaures Natrium Na 2 S0 4 . . 2*651 2*919 3*64 6.64 

Schwefelsaures Calcium CaS0 4 . . 26*564 26*297 11*75 14.79 

Salpetersaures Calcium Ca(N0 3 ) 2 . 4.280 4*996 7*14 6*38 

Chlornatrium NaCl 15*260 15*474 13*51 10*61 

Siliciumdioxid Si0 2 9*600 8*300 9*00 9*00 

Halbgebundenes Kohlendioxid C0 2 , 79*180 79.710 80.49 77-60 

Freies Kohlendioxid 27*000 36*00 25*08 

Phosphorsaures Eisenoxid .... 620 0*650 Spuren Spuren 

Organische Stoffe 4*870 6*000 Spuren Spuren 



Zur Kenntniss der Zusammensetzung des Wassers der Prager 
Wasserleitungen. 

Ein Bild der Zusammensetzung des Wassers der Prager Wasser- 
leitungen mogen die folgenden Analysen liefern, wobei bemerkt wird, 
dass sámmtliche Proben am 8. Jánner 1. J. geschopft wurden. Ein 
Theil der Analysen bezieht sich auf das Wasser, welches das Podoler 
Wasserwerk liefert, und auf die Wasserstánder, die von diesem ver- 
sorgt werden. Die anderen Analysen beziehen sich auf das Alt- 
stádter Wasserwerk und seine zugehorigen Wasserstánder. 

Die Wasserprobe: 



435 



jgpnT^sigssi?^ 



z^ángi-rB]^; 

I9U9n() 



uaSizjaqniJBa 

ngp raq 
japu^si9ss^^ 



>0 

co 



CM CD 
CM 



03 

cp 



•^H co co 

CD H CO 
6 6 H 






CM 



CO i— I 
Oi CM 



o 
OO 



t- ^ lO Oi w 
i— I Ci 



co 



CM 



o 

(M 
CM 



55 t— CO 

g co CO 

_co 

CO 



^ O co 

CO CO CM 






<N 



CO IQ Oi tH CO 



TJH O O CD 

cp cp b- p 

■A-i co cb Ai i— i 

CM T- 1 O 



cb 



jgjp^s^y aap ssnysny 



cp 
CM 

<M 



CM CO 
CM CO 



CD 



00 CO 



lO co 
Či 

CO 



CM O CD 

cp cp CM 

á* cb 

CM 



rH CD £l 

iO cb cb 
—i o 



co 



gsse&reuqody 

J9p ni 

aa^^qaqiass^^ «i9n9£() 



drqg ni S9Sm3qu9.ui 
S9p jgpu^sjgssB^V 



co 



.O 



CM 

CO 



CO CD I tH 



íS 9 H 

lb CM 

co 



tH O iC CO 

CD Cp -šř H CO 

i-í cb ib cb cb cm 

CM rH O^ 






co O 

Cp iH 

d> cm 



fl CD CO 
g CO CD 

s ib 6 



gss^sjojiog jgp ni 

9JI0AJ9S9J 

-jgsse^ S9qoqpJQj^ 



t- CM 

cb b* 



-tf 



Ol 



HlOCO 

g ^ cp 



rH O 



W -J CO q 
r— íc O cí 



CM 



t- ^ co C- co 



co 



CD O CO CD ^ cD 

-š* CM Cp CO CD CO 

CM rH 4^ 00 l^- (f^ 

CM r-i Ci 



p^jqgsÁ^ n í 8íl9p^ 
10 J9p jgpn^sjgss^jVV 



{opoj ui Sun; 
igpgssi^v J9p ssnpny 



co 



<M 



O0 CO rH 
t— tH tH 



t-í CM C^ 

CM CO lO 

co 



t^ CO CO I HCO H 
CM 



CM O CD CD ^H tH 

íppCO WHq 

cb t> 4p iO th co 

CM tH rH 



Ci o co co co 

lO CO CO H t- 

i% ó t>- cb cb 

CM 



t— l CO CO 
O CD CD 

6 ó 6 



H O CD CO co, 

iO CD CM Ci Cp oo 

ó cb ó i> f- cb 

CM rH rH 



lopo<j ni graj^dn^jj 
nigp sne jgssimnepioj^ 



CD CM ^H t— 

O CD rH CD 

cb cb h t> 

CM 



co 53 

rH !=> 

CO 



r-i 

,-H 


CO 

co 


CM 

O 


o 


CD 
CM 


CTÍ 


OO 

O 


o 
CO 

rH 


r- 


T-\ 


CM 


G5 


lO 


CM 

rH 


CD 
O 
l—i 


CO 



JI 

O i- 
C33 

c es 



:«$ 



O g 



8 3 



UJ 



3 ^ 

.5 '£ risl 

•^ 43 pq 

Oj Oj Cd ^ 

M ^ M S W 



O 
O «-> 
'cjoPh 

'co X! 
<D O 

a a 

'O0 CD 
ctí CO 



9 o" 

<d Td "Cí 

^ I .2 

3 '§ á 

2 Ctí ^ 

a s 

W ^ CO 



O 



2 x 

^&.2 

o na 

co M 



O 

CD 

<D e< 

a co 

CD T3 

O rsH 

Ctí 



a o . 



h3 

as ^ 



co 



CD o 

r— I 

CO 



Ctí rrt ^-3 

?h CD '•<& 

O > K 



436 

Zu der vorliegenden Tabelle muss zunáchst bemerkt werden, 
dass das grosse Wasserreservoire iu der Sokolstrasse zeitweilig auch 
das Wasser eines anderen Wasserwerkes aufuimmt. 

Das Moldauwasser gelangt zunáchst in den beiden genannten 
Wasserwerken mittelst eisernen Drainróhren durch máchtige Sand- 
schichten in die Filtrirbrunnen, wird hier gehoben und von da weiter 
geleitet. 

Ausser dem Moldauwasser gelangt jedoch in die Filtrirbrunnen 
ein Quellwasser, welches Eisen- und Manganverbindungen enthált und 
hárter ist wie das Moldauwasser. Dies erklárt sich dadurch, dass 
das betreffende Quellwasser in den der Silurformation angehorigen 
Schiefern entspringt, welche viel Pyrit enthalten, dessen Verwitterung 
Anlass giebt zur Bildung von Eisensulfat, welches durch das im 
Wasser gelóste Calciumcarbonat zersetzt wird. Das im Wasser ge- 
loste Eisencarbonat bildet bei Luftzutritt Eisenhydroxid, welches sich 
zum grossten Theile aus dem Wasser langsam absetzt. Dieser Ge- 
halt des Wassers an gelosten Eisenoxidulverbindungen und suspen- 
dirtem Eisenhydroxid sowie der mitunter reichlich vorkommenden 
Manganverbindungen gab seiner Zeit Anlass zu vielen Klagen von 
Seite der Bewohner Prags, da sich ein solches eisenhaltiges Wasser 
zu manchen Zwecken nicht wohl eignet. Seitdem jedoch die Ur- 
sache des Eisengehaltes ermittelt wurde, konnte durch geeignete Maass- 
nahmen die Calamitát beseitigt oder doch sehr vermindert werden. 



24. 

Neue Beitrage zur Kenntniss der Flora von Ost-Rume- 
lien und Bulgarien. 

Vorgetragen von Dr. J. Velenovský am 6. Mai 1887. 
(Mit 1 Tafel) 

Nach einer sechsmonatlichen Reise (Dank der ausgezeichneten 
Communication in orientalischen Balkanlándern !) ist mir aus Rumelien 
eine umfangreiche Sammlung getrockneter Pflanzen zugekommen, welche 
der eifrige Forscher, Herr H. Škorpil, Professor in Sliven, auf seinen 
zahlreichen Reisen in verschiedenen Gegenden Rumeliens sammelte. 
Die grosste Žahl der Arten stammt aus der Umgebung von Sliven 



437 

und den nahen Balkanabhángen. Einige Seltenheiten sammelte er 
auch bei Aitos. Einen kleinen Beitrag von Philippopel lieferte sein 
Bruder, H. K. Škorpil, Professor in Philippopel. Nachdem H. Škorpil ini 
Herbste nach Sofia transferirt worden ist, sammelte er noch in den 
Herbstmonaten etWa 200 Arten in der Ebene von Sofia, welche auch 
in dieser Abhandlung verzeichnet sind. Zu denselben fugte ich noch 
jene Arten bei, welche ich selbst auf meiner Reise im Jahre 1885 in 
Bulgarien sammelte, aber bis jetzt nicht veroffentlichte. Bei grtind- 
lichem Studium dieses allen Materiales revidirte ich nochmals alle 
Arten, welche ich bereits in meiner Abhandlung „Beitr. zur Kenntn. 
der bulg. Flora", Abh. d. kon. Ges. d. Wiss. Prag 1886, publicirte. 
Darauf beziehen sich einige Correcturen und Nachtráge, fur welche 
ich theilweise auch R. v, Uechtritz mit grosstem Danke verbunden bin. 
Einen nicht geringeren Dank muss ich ebenso H. V. v. Jánka fur 
seinen freundlichen Rath, mit dem er mich in liebenswíirdigster Weise 
untersttitzt, auf dieser Stelle aussprechen. 

In dieser Arbeit sind auch diejenigen Arten verzeichnet, welche 
in der ganzen Europa zu den gewohnlichsten Erscheinungen ange- 
hóren, da es bei der mangelhaften Kenntniss der Flora des europái- 
schen Orients immer sehr wichtig ist, zu erforschen, in welchen Ver- 
háltnissen diese Arten hier vorkommen. Die fůr Europa neuen Arten 
sind fett gedruckt. Eine auffallend grosse Anzahl der Slivenischen 
Arten ist schon aus der Umgebung von Constantinopel bekannt. 

Thalictrum minus L. Sliven. Kahle Form, wie sie iiberhaupt in 
Bohmen und anderwárts in Mitteleuropa wáchst. T. aquilegifolium L. 
Sliven. — T. galioides Nestl. Sliven, Kavaklij. 

Ranunculus sardous Crtz. Sliven-Ebene. — R. arvensis L. Sliven. 
— R. oxyspermus M. B. Sliven, Kermenlij, Čajrlij. — R. millefoliatus 
Vahl. Sliven. 

Ceratocephalus falcatus Pers. Philippopel. 

Clematis Viticella L. Sliven, Aitos, Philippopel. — C. Vitalba L. 
Sliven. 

Anemone mnuncutoides L. Sliven. — A. silvestris L. Sliven , — 
Pulsatilla patem Milí. Sliven. — P. vulgaris Milí. Sliven. 

Adonis vemalis L. Jambol, Sliven. — A. flammea Jacq. Sliven- 
Sotira. — A. aestivalis L. Sliven. 

Isopyrum ihdlictroides L. Sliven. 

Delphinium orientale J. Gay. Sliven-Ebene. 

Helleborus odorus W. K. Philippopel, Razgrad. 

Nigella sativa L. Bejkjoj. 



438 

N. foeniculacea DC. Sliven. Caule recto saepius supra medium 
ramoso, ramis rectis, stricte patentibus, foliorum seginentis linearibus 
plus 1 mm latis angulis acutis patentibus, floribus a foliis summis 
denním remotis , perigonii laminis viridi-albis nonunquam coerules- 
centibus, folliculis 5 ad medium connexis, rostris patentibus aequi- 
longis. 

Ůbrigens stimmt diese Pflanze mit der N. arvensis L., wie sie 
z. B. in Bohmen wáchst, uberein. Die entspreclienden Merkmale der 
N. arvensis L. sind: Stengel hin und her gebogen, vom Grunde aus 
mit weit abstehenden, nicbt geraden Ásten. Blattzipfel selir schmal- 
lineal (kaum 1 mm breit), unter stumpfen Winkeln auseinandertretend. 
Perigonbláttchen weiss und blau, schwach ins Grúne ziehend. Frucht- 
blátter lánger als ihre Schnabel, gerade vorgestreckt. Die Pflanze 
gewóhnlich kleiner, die Bluten bedeutend grosser. 

Ich balte diese žwei Arten fiir verschieden. Die Pflanze, welcbe 
Sintenis als N. foeniculacea in Dobrudscha sammelte, stimmt mit der 
rumelischen gut uberein. N. tubercidata Grsb. gehort gewiss zur 
N. foeniculacea DC, denn die von Grisebach angedeuteten Merkmale 
erscheinen in demselben Masse auch bei N. foeniculacea. In wie weit 
die N. divaricata Beaupr. von unserer Pflanze verschieden ist, ist mir 
bis jetzt unbekannt. N. aristata Sm., wiewohl der N. foeniculacea DC. 
nahé verwandt, ist von dieser specifisch verschieden. 

Ficaria věrna Huds. Sliven. — F. calthaefolia Rchb. Sliven, 
Philippopel. 

F. pumila sp. n. Caule 3 — 7 cm longo procumbente basi pluries 
ramoso et dense folioso, foliis ovato-oblongis, auriculis basilaribus linea 
recta contingentibus subcrenulatis integrisve, pedunculis longis, basi 
longe lateque hyaline marginatis, sepalis ellipticis luteis vel basi albis 
membranaceis, petalis oblongis, luteis, acheniis ovato-rotundis, breviter 
apiculatis, puberulis. 

In montanis Balcani Slivenensis. 

Eine gute, wahrscheinlich alpine Art der Balkanhalbinsel. Die 
Pflanze ist kleiner als F. vema, die Bluten aber etwa gleich gross. 
Die Kelchblátter sind důnn-háutig, gewóhnlich gelb und weiss ge- 
farbt. Die Blátter sind auffallend dicklich. F. vema Huds. unter- 
scheidet sich von unserer neuen Art folgendermassen : Blátter eifórinig, 
am Grunde durch geóffneten Winkel herzformig ausgerandet, deutlich 
gekerbt und auf den Stielen nicht so lang und breit liautig berandet. 
Kelchblátter griinlich. Friichtchen deutlich geschnábelt und beinahe 
2mal so gross. Stengel mit lángeren, liegenden Ásten. 



439 

F. pumila scheint eine fůr den Balkán vicariirende Art der F. 
fascicularis C. K. (Ran. edulis Boiss.) des Caucasus und der F. pělo- 
ponesiaca Nym. (R. ficarioides Bor. et Chb.) des Taygetus zu sein. 
Die erstere unterscheidet sich durch: „carpellis glabris oblongo-cla- 
vatis", die andere: „foliis obtuse inciso-lobatis, carpellis glabris ob- 
longis". Ůbrigens sind es drei nabe verwandte Arten. 

Eine ganz áhnliche Art sab ich unter den Pflanzen, welche H. 
Bornmiiller in Hercegovina unci Montenegro saminelte. Dieselbe 
stammt aucb von hohen Gebirgen. 

Trifolium pannonicum Jacq. Sliven. — T. ochroleucum L. Sliven. 

— T. montanum L. Sliven. — T. medium L. Sliven. Stipulis herbaceis 
linearibus. Mit der bóhmischen Pflanze identisch, nicht das T. patulum 
Tsh. — T. alpestre L. Sliven, Rhodopen. — T. arvense L. Karamisal, 
Sliven. — T. fragiferum L. Sliven. — T. repens L. Sliven, Aitos, 
Philippopel. — T. hybridům L. Sliven, Karnabad. — T. elegans Savi. 
Sliven, Karnabad. Eine gute Art! T. patens Schreb. Ichtiraan. — 

T. purpureum Lois. Sliven, Sedlářovo, Aitos. — T. angustifolium 
L. Sliven. — T. resupinatum L. Sliven. — T. campestre Schreb. Sli- 
ven. — T. pallidum W. K. Petrohan-Balkan bei Sofia. — T. hirtum 
All. Sliven. — T. jiliforme L. (T. micranthum Savi. T. capillifornie 
Del.) Sliven. — Die echte, gracile, sudeuropáische Art! — T. Par- 
nassi Boiss. Rhodopen-Gebirge bei Philippopel. Mit der Pflanze, welche 
Heldreich am Parnass sammelte, identisch. Durch die diinnhautigen 
Nebenblatter, breiten Kelchzahne und kurzen Bliitenkronen sehr aus- 
gezeichnet. — T. supinum Savi. Sliven. — T. setiferum Boiss. Sliven. 

— T. pratense L. Sliven. Diese und die Pflanze von Razgrad sind 
typische Foraien und bilden keinen Ůbergang zur folgenden Rasse. 

T. pratense L. b) rumelicum mihi. Caule erecto parce ramoso 
subnudo, capitulis globosis solitariis rarius binis, pedunculis capitu- 
lorum elongatis adpresse sericeo - pilosis , foliolis elongato -lanceolatis 
apice obtusis, subtus adpresse pilosis, supra nudis, pilis e bulbillis 
excedentibus, stipulis oblongo-lanceolatis ovatisque apice breviter su- 
bulato-acuminatis nudis nervis viridibus prominentibus, stipulis in- 
volucralibus cordato-ovatis, calyce tubidoso (plus dupplo longiore ac 
lato) subnudo) nervis prominulis, corollae laete purpureae tubo tenui 
valde elongato. — Prope Sliven et Karnabad. 

Eine interessante Pflanze, welche den Ůbergang zum T. medium 
L. bildet. Die Blattchen sind constant becleutend verlángert, der 
Wuchs schlank, die Farbe der Bliiten hoch purpur-roth. Die Kelche 
des typischen T. pratense L. sind glockig, kaum zweimal so lang als 



440 

breit, reichlich abstehend behaart. Die Haare der Blátter und des 
Stengels sind bei dem letzteren ziemlich abstehend. Die Bláttchen 
sind breiter, kůrzer und nicht selten vorn ausgerandet. 

T. Meneghianum Clem. (Tr. Michelianuni Savi in meinen Bei- 
trágen zur Flora von Bulgarien 1886). Radice annua, caule recto vel 
adscendente crasso fistuloso totaque planta glaberrimo parce ranioso, 
petiolis foliorum superiorům foliolo medio 2 — 4 longioribus, foliorum 
superiorům foliolo medio sublongioribus, foliolis vix pedicellatis, obo- 
vatis versus basím cuneatis apice breviter acute apiculatis, toto margine 
subsetaceo-serrulatis, nervis foliorum prominulis, stipulis lanceolatis 
longe acuminatis inferne breviter connatis membranaceis virentibus, 
pedunculis capitulorum rectis folio dupplo longioribus, capitulis 2 — 2 l / 2 
cm latis subrotundis sublaxifloris, pedicellis centralibus calycis tubo 
sublongioribus demum reflexis, calycis dentibus etiam sub fructu mem- 
branaceo-subidatis tubo dupplo longioribus corollam dimidiam subaequan* 
tibus, calyce sub fructu membranaceo nervis tenuibus vix prominulis, 
corolla anguste elongata alba vel albo-rosea demum pallide fusca 
vexillo longitudinaliter striato. 

Petrohan-Balkan 1885. 

Das verwandte, habituell áhnliclie und gleich grosse (auch in 
den Bliiten) T. Michelianum Savi, fůr welches ich ursprunglich unsere 
Pflanze hielt, unterscheidet sich folgendermassen : Kopfstiele so lang 
oder kiirzer als das Stiitzblatt, besonders die oberen Nebenblátter 
eifórmig, ziemlich kurz zugespitzt, Blátchen vorn gestutzt bis aus- 
gerandet, Kelchzáhne 3 — 4mal so lang als die Kelchróhre, bis '% 
Bliitenkrone erreichend, im Fruchtstande durch den steifen Mittelnerv 
borstig, der Kelch im Fruchtstande ziemlich hart, nicht háutig, mit 
hervortretenden Rippennerven. 

Coronilla varia L. Sliven, Karnabad, Aitos. Die Pflanze von 
Aitos hat reichlich borstig -driisigen Stengel, drusige Bliiten- und Blatt- 
stiele, ubrigens ist sie aber mit der typischen Form identisch. 

Dorycnium herbaceum Vili. Sliven, Karnabad. 

Lotus corniculatus L. forma normalis! Aitos, Sliven, Ichtiman. 

Colutea arborescens L. Sliven. 

Genista lydia Boiss. Sliven. ; — G. elatior Koch. Jambol. — G. 
trifoliolata Jka. Sedlářovo. 

Cytisus nigricans L. Sliven. Eine zierliche Form mit silberglán- 
zenden (behaarten) Stengeln und Fruchten ; schon Frivaldský erwáhnt 
dieselbe. — (7. hirsutus L. Sliven. — O. elongatus W. K. Sliven. — 



441 

C. leucanthus W. K. Sliven, Běla Cerkva in Rhodopen. — C. capitatus 
Scp. Sliven. 

Galega officinalis L. Sliven. Ůberall verbreitet. 

Onobrychis alba Desv. In der Sliven-Ebene háuíig. — O. gracilis 
Besser. Sliven. — Trigonella coerulea Ser. Sliven. 

Glycyrhiza echinata L. Sliven. 

Medicago sativa L. Philippopel. — M. lupulina L. Ichtiinan, 
Sliven. — M. minima Lam. Sliven. — M. falcata L. Sliven, Ichtiman 
Bejkjój, Aitos. 

Ononis Columnae All. Sliven. — O. hircina Jacq. var. spinescens. 
Karnabad, Sliven, Aitos, Karamisal, Kavaklij. Eine interessante Form, 
welche mit jener von Becker bei Sarepta gesamraelten wohl ůberein- 
stimmt. Die Kapsel ist klein, stets viel kurzer als die Kelchzipfel, 
Bluten zu 2 in endstándigen verlángerten Áhren, aber ziemlich klein, 
die seitlichen Ástchen zahlreich, dornartig, die Bekleiclung reich- 
driisig. 

Anthyllis montana L. Sinitě kameny bei Sliven. — A. Vulneraria 
L. b) polyphylla Hit. Sliven. 

Astragalus angustifolius Lam. /?) bracteatm Grsb. Sedlářovo - 
Balkán. — A. Sprunneri Boiss. Sliven. — A. chlorocarpus Grsb. Sliven- 
Ebene. — A. ťhracicus Grsb. Sliven, Sejmen. 

Psoralea bituminosa L. (P. palaestina Bassi) Sliven. — P. ptu- 
mosa Rchb. Bei Varna und Razgrad. (In meinen Beitr. zur. Fl. von 
Bulgar. 1886 als P. bituminosa L.) Unterscheidet sicli von der vor- 
hergehenden durch diese Merkmale : Mittelbláttchen der unteren Blátter 
etwa so lang als der Blattstiel, dasjenige der oberen Blátter lánger 
(bei P. bitům, immer kurzer als der Blattstiel), Bláttchen lánglich- 
lanzettlich, stumpf, mit einer borstigen Spitze (bei P. bitům, eifórmig, 
allmálich zugespitzt), die Bracteen unter den Bliitenkopfclien kiirzer 
als die náchsten Kelche (bei P. bitům, so lang als die Kelche), Frucht- 
scbnabel nur am Rande behaart (von der P. bitům, von Sliven besitze 
ich keine Fruchtexemplare). 

Orobus sessifolius Sibth. Sliven- Sotira. — O. niger L. Sliven. 
— O. aureus Stev. Sliven. — O. alpestris W. K. Sliven. — O. hir- 
sutus L. Philippopel, Sliven, in Gebirgen. — O. albus L. f. b) rume- 
licus mihi. Foliis bijugis, pedunculis floralibus folio aequilongis vel 
sublongioribus, racemis 3— ófloris, floribus subminoribus, albis. Sliven. 

Die Blátter sind sámmtlich 2paarig, zur Blutezeit so lang oder 
noch lánger als die Blutentraube. Bliiten sind etwas kleiner als die 
der Hauptrasse und nur zu 3—5 in verkiirzten Trauben. Zu der- 



442 

selben neuen Easse gehort auch die Pflanze von Razgrad (Beitr. z. 
Fl. v. Bulg. 1886). 

Laťhyrus tuberosus L. Sliven. — L. erectus Lag. (L. stans Vis. 
L. inconspicuus Jacq.) Sliven. — L. pratensis L. Sliven. — L. Nissolia 
L. Sliven. — L. hirsittus L. Sliven. — L. affinis Guss. Sliven. 

Ervum hirsutum L. Sliven. — E. Lens L. Sliven. — E. nigri- 
cans M. B. Sliven. 

Vida varia Host. Sliven. (In rneinen Beitr. z. Fl. v. Bulg. 
1886 als V. pseudocracca Bert.) — V. grandiflora Scp. Sliven-Sotira. 

— V. sativa L. Sliven. — V. lathyroides L. Sliven, Philippopel. — 
V. serratifolia Jacq. Sliven. — V. pannonica Cr. Sliven-Ebene. — 
V. stnata M. B. Sliven, Aitos. — V. villosa Bth. Sliven. — V. villosa 
Bth. b) macrosperma Velen. (Beitr. z. Fl. v. Bulg. 1886.) Auch dies- 
mal íinde ich mehrere Exempláre dieser Pflanze in der neuen Sen- 
dung, aus denen zu sehen ist, dass es keine selbstándige Art ist, weil 
sich hier einige Formen vorfinden, welche ebenso kleine Bluten und 
schmale Bláttchen besitzen, aber durch die Fruchte sich der Haupt- 
rasse anschliessen. — V. tenuifolia Bth. b) stenophylla Boiss. Sliven, 
Sotira, Kavaklij, Bejkjoj, Kotel. In rneinen Beitr. in Oest. Bot. Zeit- 
schrift 1886 als V. Gerardi). 

V. macrocarpa Bert. Caule erecto valido sulcato puberulo, folii s 
saepe alternanter 5— 6jugis cirrhosis, cirrhis ramosis, foliolis pube- 
rulis l 1 l 2 —2 cm longis cuneatis, apice profunde bilobis breviter mu- 
cronatis subcoriaceis nervis densis parallelis prominentibus, stipulis in- 
ferioribus semihastatis inciso-dentatis, superioribus oblongo-lanceolatis 
setaceo-acuminatis coriaceis, calycis dentibus anguste linearibus sub- 
aequilongis tuboque calycino dense nervosis corolla nuda sordide 
purpurascente subaequilongis, legumine elevato-reticulato 4— 5V 2 cm 
longo lineari (circa 7 mm lato) longe acuminato puberulo deflexo. 

Prope Sliven. Der Wuchs ist ziemlich gerade, die Pflanze 
stattlich, etwa 30 cm hoch. Gewiss von der verwandten V. sativa L. 
specifisch verschieden. Die Blůtenkrone ist schmutzig-roth, kleiner 
als bei der bereits genannten Art. 

Hibiscus Trionum L. Aitos. 

Althaea hirsuta L. In agro Slivenensi, prope Sedlářovo. — A. 
pallida Kit. Sliven, Bejkjoj. — A. cannabina L. — A. offidnalis L. 
Sliven. 

Lavatera ťhuringiaca L. Aitos. 

Geranium sanguineum L. Sliven. — G. rotundifolium L. Sliven. 

— G. phaeum L. Sliven. — G. pyrenaicum L. Sliven. — G. dis- 



443 

sectum L. b) byzantinum Grsb. Sliven-Sotira. Eine interessante Pflanze 
(wahrs chemiích eine gute Art !), welche von der typischen Forni durch 
stattlichen Wuchs, nicht driisige Behaarung, weiss- und dichthaarige 
obere Stengeltheile uebst den vom Autor hervorgehobenen Merkmalen 
verschieden ist. 

Erodium cicutarium L'Her. Sliven, Philippopel. — E ciconium 
W. Sliven. 

Malva silvestris L. Aitos, Sliven. — M. rotundifoliq L. p. p. 
Sliven. 

Linum gallicum L. Kavaklij. — L. Mrsutum L. Aitos, Sliven. 
L. nodiflorum L. Bejkjój. — L. perenne L. Kavaklij. — L. tenuifolium 
L. Sliven. — L. capitatum Kit. Čepelaš-Wald in Rhodopen. — L. 
tauricum W. Sliven. — L. austriacum L. Sliven, Aitos. 

Hypericum rumelicum Boiss. Sliven-Ebene, Sotira, Aitos. — H. 
perforatum L. Sliven, Kavaklij. — H. elegans Steph. Sliven. — H. 
tetrapterum Fr. Sofia. — H. Monťbretii Spach. Sliven. 

H. apterurn sp. n. Caule perenni herbaceo erecto vel adscen- 
dente tereti aptero dense folioso foliisque glabro, foliis oblongo-linea- 
ribus vel obloúgo-lanceólatis brevissime petiolulatis vel basi angustata 
sessilibus coriaceis margine non revolutis sparse pellucido-punctatis 
margine sparsissime nigro-punctatis vel epunctatis obtusis opace viri- 
dibus, cyrnis paniculatis submultifloris, bracteis linearibus setaceo- 
acuminatis fimbriatis^ jimbriis 1 — 2 latitudine bractearum, longioribus 
conformibus, pedicellis floralibus floribus subbrevioribus, calyce pe- 
talis margine densissime nigro-glandulosts disco epunctatis dupplo bre- 
viore, sepalis lanceolatis ovato-lanceolatisque setaceo-acutiusculis dorso 
nigro-punctatis vel epunctatis dense pellucido-striatis margine sim- 
pliciter fimbHatis^ jimbriis latitudine sepalorum subbrevioribus apice 
nigro-glandulosis conformibus, capsula elongato-ovata longitudinaliter 
dense striata. 

Prope Sliven julio 1886. Caules nonunquam e radice nume- 
rosi 6—20 cm longi, folia 1 — 1 1 / 2 cm longa et 2—4 mm lata saepius 
cum rosulis foliosis axillaribus. Flor